Spolupůsobení při evidenci nemovitostí

§ 102

(1) Je-li předmětem dědického řízení nemovitost; zašle státní notářství orgánu geodézie své pravomocné rozhodnutí, kterým bylo skončeno dědické řízení, a zároveň mu sdělí, která omezení váznoucí na nemovitosti mají být v evidenci nemovitostí zapsána.

(2) Provede-li státní notářství registrací smlouvy, zašle její opis orgánu geodézie a současně mu sdělí, která omezení váznoucí na nemovitostech mají být v evidenci nemovitostí zapsána. Není-li předmětem smlouvy převod celé nemovitosti nebo je-li předmětem smlouvy pouze omezení převodu nemovitosti, sdělí státní notářství orgánu geodézie zároveň všechny údaje potřebné k tomu, aby právní vztahy k celé nemovitosti a příslušná omezení mohly být v evidencí nemovitostí zapsány.

(3) Provede-li státní notářství při nařízení výkonu rozhodnutí soudem prodej nemovitostí, zašle orgánu geodézie potvrzení o tom, komu byla nemovitost prodána a kterým dnem nabyl ten, komu nemovitost byla prodána, vlastnictví.

§ 103

Jakmile státní notářství zašle orgánu geodézie rozhodnutí podle § 102 odst. 1 až 3, uzavře příslušnou vložku pozemkové knihy a další výpisy z ní již nevydává.

ČÁST ŠESTÁ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 104

(1) Bližší úpravu činnosti státního notářství, zejména z hlediska usnadnění styku s organizacemi a s občany a z hlediska zjednodušení a zhospodárnění práce, jakož i úpravu postupu při sepisování notářských zápisů, návrhů i jiných písemností a při osvědčování a ověřování, provede ministerstvo spravedlnosti.

(2) Ke splnění účelu uvedeného v odstavci 1 může ministerstvo spravedlnosti stanovit na přechodnou dobu sídla státních notářství odchylně od obecné úpravy.

§ 105

(1) Ministerstvo spravedlnosti stanoví, které jednodušší úkony a za jakých podmínek mohou vykonávat notářští čekatelé a jiní pracovníci státních notářství. Takto pověření pracovníci státních notářství vykonají slib podle § 9 do rukou vedoucího státního notáře.

(2) Proti rozhodnutí vydanému podle tohoto pověření notářským čekatelem nebo jiným pracovníkem státního notářství je možno se odvolat jako proti jinému rozhodnutí státního notářství; odvolání se však nejprve předloží vedoucímu státnímu notáři, který bud o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět, nebo je předloží krajskému soudu, aby o něm rozhodl. Rozhodne-li vedoucí státní notář sám o odvolání, je možno proti takovému rozhodnutí podat odvolání podle ustanovení § 21 odst. 1.

§ 106

(1) Pokud není dále stanoveno něco jiného, platí tento zákon i pro věci zahájené před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.

(2) Soud dokončí podle dosavadních předpisů řízení ve věcech, ve kterých bylo u něho již zahájeno řízení.

(3) Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů.

§ 107

Pokud okresní soud před účinností tohoto zákona nerozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí státního notářství, postoupí jej příslušnému soudu k vyřízení.

§ 108

Ve věcech úschov vedených dosud u soudu pokračuje státní notářství v řízení, jakmile soud dosud příslušny úschovu přenesl na státní notářství.

§ 109

Vyměřování notářských poplatků a řízení o nich upravují zvláštní předpisy.

§ 110

Zrušují se:

1. Zákon č. 116/1951 Sb., o státním notářství;

2. Zákon č. 52/1954 Sb., kterým se rozšiřuje působnost státního notářství;

3. Nařízení ministra spravedlnosti č. 117/1951 Sb., kterým se provádí zákon č. 116/1951 Sb., o státním notářství;

4. § 16 odst. 2 písm. a), § 19 odst. 1 písm. c), § 20 odst. 2 písm. b) a § 21 písm. d) zákona č. 62/1961 Sb., o organizaci soudů, pokud upravují příslušnost pro rozhodování o stížnostech a o stížnostech pro porušení zákona proti rozhodnutím státních notářství a právo předsedy krajského soudu podávat stížnost pro porušení zákona proti těmto rozhodnutím.

5. Nařízení ministra spravedlnosti č. 42/1960 Sb., o sídlech a územních obvodech státních notářství.

§ 111

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.

Důvodová zpráva

V období od roku 1949 prošlo státní notářství významným vývojem. Z instituce polosoukromého a v podstatě výdělečného rázu, pouze s určitým, málo účinným dohledem ze strany státu, jímž bylo notářství v období buržoazní republiky, vyvinulo se po roce 1954 ve státní orgán, který vedle soudů plní důležité poslání na úseku občanského práva. Tento typ se během posledních let osvědčil a jeho význam zejména na úseku prevence neustále stoupá. Pravomoc státního notářství byla od roku 1957 ještě rozšířena o činnost v oboru notářských poplatků.

Nové úkoly dané usnesením ÚV KSČ z 8. prosince 1960 k dalšímu upevňování socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví a usnesením XII. sjezdu KSČ, ukládajícím zejména upevnění socialistických společenských vztahů a rozvíjení komunistické výchovy pracujících, které jsou na úseku občanskoprávním a rodinněprávním plněny návrhy nového občanského zákoníku, zákona o rodině a občanského soudního řádu, vyžadují, aby nové zásady byly promítnuty i do předpisů o státním notářství.

Tyto požadavky plní návrh notářského řádu tím, že sjednocuje všechno pro občany závažná ustanovení vztahující se na organizaci a činnost státního notářství do jediného zákonného předpisu. Návrh tak nahrazuje rozptýlené předpisy o státním notářství a o řízení před ním novou celkovou úpravou.

Návrh notářského řádu zahrnuje v nové úpravě ustanovení o dědickém řízení, které tvořilo dosud součást občanského soudního řádu. Nová ustanovení o dědickém řízení navazují na hmotněprávní ustanovení nového občanského zákoníku o dědictví.

Protože i některé jiné úseky řízení, upravené dosud v občanském soudním řádu, se vyčleňují z pravomoci soudů a přenášejí se do pravomoci státního notářství, zahrnuje se do notářského řádu i úprava řízení v těchto dalších věcech. Tak se tam zahrnuje zejména i řízení o umoření listin a prodej nemovitostí v soudem nařízeném výkonu rozhodnutí.

Zcela novou náplň dostává v návrhu notářského řádu registrační řízení, které dosud mělo v podstatě jen vymam předpisu čelícího poplatkovému úniku. Nová úprava navazuje i zde na ustanovení návrhu občanského zákoníku, étery z registrace právních úkonů o nemovitostech činí jednu z podmínek platnosti právního úkonu a nahrazuje registračním řízením i dosavadní přivolovací řízení u okresních národních výborů.

Nové úkoly dostává státní notářství podle návrhu notářského řádu při zajišťování podkladů pro nově budovanou evidenci nemovitostí. S tím souvisí i činnost, kterou bude mít státní notářství podle návrhu při správě zrušených pozemkových a železničních knih a při vydávání výpisů z nich.

Protože důležitou složku notářské činnosti nyní tvoří i vyměřování notářských poplatků, zahrnuje se tato působnost při poplatkovém řízení do notářského řádu. Tím bude také vyjádřen úzký vztah poplatkového řízení k vlastnímu řízení probíhajícímu na jednotlivých úsecích notářské činnosti. V závěrečných ustanoveních je odkaz na příslušné poplatkové předpisy, v nichž bude upraveno i poplatkové řízení.

Zásady nové úpravy

Navrhovaná úprava vychází ze stěžejní zásady, že státní notářství je státní orgán, étery napomáhá občanům a organizacím k účinné ochraně jejích práv v souladu se zájmem společnosti. K tomu cíli rozvíjí státní notářství při styku s občany především důslednou výchovnou činnost a dbá o to, aby se mezi občany a také v jejích poměru k organizacím vytvářely jasné právní vztahy, které by zabraňovaly vzniku sporů a porušování právních předpisů. Takto pojatá činnost státního notářství může vedle preventivní a výchovné činností soudů podstatnou měrou přispět k upevňování socialistické zákonnosti a k uvědomělé státní kázni na všech úsecích společenského a hospodářského života. Jako státní orgán musí státní notářství plnit též jeden ze svých důležitých úkolů, jímž je i důsledná péče o ochranu majetku v socialistickém vlastnictví. Ve svém denním styku s občany musí státní notářství vysvětlovat význam a účel svých opatření a ukazovat na jejich souvislost s plněním úkolů hospodářské a kulturní výstavby. Všechna tato činnost pak musí nutně být zaměřena k tomu, aby občané především dobrovolně plnili své povinnosti ke společnosti a k sobě navzájem.

Tak jako tomu je v soudním a správním řízení, je důležité, aby i státní notářství dávala občanům a organizacím právní poučení o následcích jejích právních úkonů a dbala o to, aby nikdo pro nedostatek právních znalostí neutrpěl újmu na svých právech.

I v řízení před státním notářstvím je třeba zajistit, aby jeho rozhodnutí se opírala o objektivně pravdivé zjištění stavu věci.

Přitom musí být zajištěno, aby řízení probíhalo rychle a hospodárně bez formálností, které by pracující finančně a časově zatěžovaly, aniž by byly na prospěch správnému rozhodnutí věci.

Součinnost s jinými orgány

Je přirozené, že podobně jako soud ani státní notářství by nestačilo jen svými prostředky plnit všechny naznačené úkoly, a proto je třeba stanovit že statní notářství postupuje v úzké součinnosti s národními výbory, soudy a jinými státními orgány a že také významnou měrou používá pomoci společenských organizací. Proto se v návrhu také výslovně stanoví povinnost národních výborů, soudů, prokuratury a jiných státních orgánů a organizací poskytovat státním notářstvím při plnění jejich úkolů účinnou pomoc.

V souvislosti se stanovením povinností jiných orgánů poskytovat státnímu notářství účinnou pomoc upravuje se i otázka, zákonným předpisem dosud výslovně neřešená, do jaké míry jsou peněžní ústavy povinny dávat státnímu notářství informace o vkladech u nich uložených. Je nutno v této úpravě zajistit, aby státní notářství v tom směru dostalo potřebné údaje, alespoň tehdy, má-li k dispozici vkladní knížku anebo může-li uvést potřebná data o příslušném účtu. Protože údajů o vkladech je třeba hlavně v dědickém řízení, upravuje se tato otázka ve spojení se zjišťováním zůstavitelova majetku.

Územní uspořádání

Podle návrhu vychází územní uspořádání státního notářství tak, jako tomu je dosud, z územní organizace státu a navazuje tak na územní organizací okresních národních výborů, která je také základem územní organizace soudů. Protože místní situace, zejména uspořádání komunikační sítě, může někde vyžadovat; aby pro usnadnění styku s občany byly kapány pravidelné úřední dny mimo sídlo státního notářství, umožňuje návrh takovou úpravu. Aby takové opatření co nejvíce vyhovovalo pracujícím, stanoví se v návrhu, že se úřední dny konají v dohodě s místními národními výbory obcí, jichž se takové opatření má týkat. Tak bude umožněno pracujícím; aby bez velké ztráty času a bez zameškání pracovních směn si projednali zejména dědické věci; opatřili si ověření podpisů a opisů listin, dali si sepsat notářský zápis, vyžádali si právní poradu apod.

Soustředění některých druhů činnosti

Některé druhy notářské činností mohou z hlediska hospodárnosti odůvodňovat požadavek, aby byly z obvodu několika státních notářství soustředěny u jednoho státního notářství. Tak například úschova pozemkových knih; která jsou nyní v některých velkých městech vedeny u jednoho soudu pro několik obvodů, mohou být účelně soustředěny u státního notářství, které je zřízeno v sídle soudu, u něhož se dosud tyto knihy pro několik soudních obvodů vedly. U železničních knih, které pro pracující mají význam, bude možno podle návrhu administrativním opatřením justiční správy v dohodě s orgány dopravy určit jedno nebo více státních notářství; kde budou tyto knihy vhodně soustředěny. Jíž nyní jsou takto všechny notářské úschovy z území hlavního města Prahy soustředěny u státního notářství pro Prahu 2 a tento stav je vhodno zachovat.

Jednání mimo pracovnu státního notářství

Povaha notářské agendy vyžaduje, aby vedle úkonů prováděných na úředních dnech, státní notářství někdy jednalo mimo svou pracovnu, ať již v bytě nebo na pracovišti občana nebo na jiném vhodném místě. Tak je nutno zejména umožnit provedení právního úkonu například v nemocnici, kde je často praktické sepsání závěti, ověření podpisu a jiné.

Zájem společnosti někdy vyžaduje, aby státní notářství podobně jako soud provedlo jednání mimo svou úřadovnu na vhodném místě, kde by byla umožněna účast pracujících. Tak tomu může být zejména v dědickém řízení, kde může být někdy důležité provést projednání na bývalém pracovišti zemřelého.

Dohled na státní notářství

V notářském řádu je třeba upravit i dohlédací právo nad činností státního notářství. Bezprostřední dohled na podřízené státní notáře, notářské čekatele a ostatní pracovníky státních notářství má podle návrhu vykonávat vedoucí státní notář. Tím, že bude stanoveno, že vedoucí státní notář odpovídá za řádné plnění úkolů státního notářství, bude vyjádřeno, že tento vedoucí pracovník je řídícím orgánem, který sám dává příkazy a pokyny nutné pro chod prací a sám také kontroluje včasnost a kvalitu prací státního notářství.

Vzrůstající význam činnosti státního notářství a kádrové zkvalitnění státního notářství nevyžadují již, aby tak jako dosud vykonával dohled nad činností státního notářství předseda okresního soudu. Návrh proto v tomto směru nepřejímá dosavadní úpravu a svěřuje dohled nad státními notářstvími v kraji předsedovi krajského soudu. Touto úpravou se odstraňuje mezičlánek řízení v duchu usnesení XII. sjezdu KSČ. Vrchní dohled nad státním notářstvím přísluší ministru spravedlnosti ústavně odpovědnému za činnost všech justičních orgánů.

Věci pracovního poměru notářských pracovníků

Hledisko účelnosti vyžaduje, aby věci pracovního poměru všech pracovníků státních notářství spravoval krajský soud. Praktické zkušenosti s dosavadní organizací ukazují, že je třeba u opatření osobního rázu týkajících se pracovníků státního notářství zajistit vliv vedoucího státního notáře tím, že se k takovým opatřením předem vyjádří a sdělí vlastní poznatky o pracovníku, kterého se zamýšlené opatření má týkat, a že poukáže na potřeby státního notářství, které řídí. Příslušnou úpravu postupu v pracovních, včetně, mzdových otázek pracovníků státních notářství obsahují interní předpisy pro Státní správu soudů.

V navrhované úpravě se stanoví obvyklé předpoklady pro ustanovení vedoucím státním notářem, státním notářem nebo notářským čekatelem. Důležitost úkolů svěřených státnímu notářství odůvodňuje, aby jen zcela výjimečně bylo možno prominout nedostatek předběžného vzdělání a předběžné praxe.

Požadavek vysokého stupně odborností, vystupující u státního notářství zvlášť výrazně do popředí, odůvodňuje, aby pracovníku, jemuž byl výjimečně prominut předpoklad právnického vzdělání při přijetí, bylo uloženo, aby si toto vzdělání v určené lhůtě doplnil. Význam notářských funkcí a požadavek uplatnění jednotných celoresortních hledisek plně odůvodňuje návrh, aby ustanovování do funkcí a odvolání z nich bylo vyhrazeno ministru spravedlnosti.

Přenesení některých notářských úkonů na jiné pracovníky

Povaha některých jednodušších prací konaných u státního notářství dovoluje, aby je obstaral administrativní pracovník k tomu kvalifikovaný. Některé zcela jednoduché úkony, jako například ověřování podpisů a opisů listin, muže obstarávat i pracovník kanceláře státního notářství. Návrh zákona v tom směru obsahuje zmocnění, aby prováděcí předpis uvedl práce, které lze takto svěřit jinému pracovníku než státnímu notáři. Prováděcí předpis také stanoví podrobností postupu v případě, že proti úkonu takového pracovníka bude podán opravný prostředek. Taková podrobná úprava bude pojata do jednacího a kancelářského řádu pro státní notářství.

Zahájení řízení

Povaha notářské činnosti také vyžaduje, aby řízení bylo zpravidla zahajováno bez návrhu. Tak tomu musí být především v dědickém řízení, kde podnětem k zahájení řízení je zpravidla zpráva národního výboru o úmrtí občana, a dále u prodeje nemovitostí při soudním výkonu rozhodnutí, kde na návrh účastníka soud jíž nařídil výkon rozhodnutí. Bez návrhu bude státní notářství postupovat rovněž tam, kde má dojít ke zpeněžení věcí z dědictví, a při prohlašování starých úschov za propadlé ve prospěch státu. V registračním řízení bude zpravidla podán návrh účastníkem řízení.

V ostatních případech může být řízení zahájeno jen na návrh. Typickým případem řízení zahajovaného jen na návrh je řízení o umoření listin, kde převládá zájem občana nebo některé organizace na výsledku řízení a kde zájem společností, aby o věci bylo jednáno a aby bylo o ní rozhodnuto, není bezprostřední.

Účast prokurátora a národního výboru v řízení

Důrazné uplatnění zájmu společnosti bude zajištěno i tím, že prokurátor může podat návrh na zahájení řízení nebo že může kdykoli do řízení vstoupit. Tímto způsobem muže být vydatně zajištěna ochrana občanů tam, kde občan sám nebo příslušná organizace z jakékoli příčiny návrh nepodali. Stejně jako u soudu bude moci i u státního notářství vstoupit do řízení národní výbor. Bude to praktické zejména v dědickém řízení, kde může uplatnit např. své návrhy z hlediska hospodaření s byty.

V těchto směrech platí příslušná ustanovení občanského soudního řadu, aniž je nutno zvlášť tato ustanovení v notářském řádu uvádět. Nebude také vyloučeno, aby do řízení vstoupila i společenská organizace; státní notářství však uváží s použitím příslušného ustanovení občanského soudního řádu, zda vstup je v konkrétním případě vhodný, a dle toho o vstupu takové organizace rozhodne.

Místní příslušnost

Otázka místní příslušnosti státního notářství je upravena podle návrhu u každého druhu činnosti zvlášť. Poměry, jichž s řízení týká, jsou rozmanité a vymykají se tomu, aby zásada místní příslušnosti byla pro všechny případy řešena jednotně.

Pochybnosti, které v konkrétním případě vzniknou v otázce, které státní notářství je pro řízení příslušné, bude podle návrhu řešit jako dosud krajský soud, popřípadě Nejvyšší soud podle toho, jsou-li státní notářství, jejichž příslušnost je sporná, v obvodu téhož krajského soudu nebo v různých krajích. Nejvyšší soud určí také státní notářství, které provede řízení, chybí-li vůbec podmínky příslušnosti nebo nelze-li je zjistit. Také z důvodu účelností bude možno přenést řízení na jiné státní notářství, než které by jinak bylo příslušné pro řízení.

Dožádání

Hospodárnost řízení taká vyžaduje; aby tam; kde je třeba provést některý úkon v obvodu jiného státního notářství, provedlo toto státní notářství úkon na dožádání státního notářství, které provádí řízení. To bude praktická zejména u výslechu svědků nebo při provádění znaleckého důkazu. Proto se v návrhu stanoví obecná povinnost státních notářství vzájemně si pomáhat.

Podjatost pracovníků státních notářství

Důvěru ve správnost postupu státního notářství je třeba posíliti ustanoveními o tom, že pracovník státního notářství je vyloučen z řízení, v němž by byl předpojat nebo kde by mohla jen vzniknout taková domněnka. Obdobná zásada bude podle návrhu platit i pro znalce a tlumočníky, které bude třeba přibrat k notářskému úkonu.

Účastník řízení

Povaha řízení ve věcech svěřených státnímu notářství vymyká se tomu, aby vymezení pojmu účastníka řízení, jak byl navržen pro obor soudního řízení, bylo provedeno i pro obor řízení u státního notářství. Proto je nutno u jednotlivých druhů řízení stanovit konkrétně, kdo je účastníkem. Taková úprava bude i pro pracující jasnější a srozumitelnější, než obecná definice, která by vyžadovala podrobný výklad. Účastníkem se může někdo stát také jen pro určitý úsek řízení. Tak je tomu např. u věřitelů v dědickém řízení, kteří se stávají účastníky řízení vedle jiných případů i tehdy, má-li být vydán majetek do ciziny.

Veřejnost jednání

Odchylně od soudního řízení je třeba řešit otázku veřejnosti jednání. Povahou projednávaných věcí je duno, že řízení u státního notářství je třeba provádět zpravidla neveřejně, neboť i když je zde zájem společnosti na výsledků řízení, vyžaduje tento zájem jen výjimečně, aby jednání bylo veřejné. Tam ovšem, kde takový kvalifikovaný zájem společnosti je, jak tomu může být zejména v některých případech dědického řízení, je účast veřejnosti plně odůvodněna. Veřejnost jednání má zde ovšem meze - obdobně jako v soudním řízení - v požadavku, aby nebylo porušeno statní, hospodářské nebo služební tajemství.

Ustanovení zástupce

Pro řízení před státním notářstvím je důležitá otázka, kdy má být účastníku řádně nezastoupenému ustanoven zástupce. Jsou-li pro ustanovení zástupce splněny podmínky, bude vhodné, aby zástupcem, jedná-li se o nezletilého účastníka, byl zpravidla ustanoven jeho příbuzný, a není-li to možné, orgán péče o mládež příslušného národního výboru. Pro řízení u státního notářství ustanoví zvláštního zástupce anebo podle potřeby opatrovníka státní notářství, i kdyby jinak zřízení zástupce příslušelo soudu.

Doručování

I v řízení u státního notářství - stejně jako v soudním řízení - je nutno zajistit, aby se důležité písemnosti dostaly do rukou pravého účastníka. Proto se podle návrhu stanoví, že písemnosti se doručí do vlastních rukou účastníka tam, lide je to zvlášť zákonem stanoveno. Vedle toho může státní notářství samo v závažných případech určit, že písemnost má být doručena do vlastních rukou. Jinak v podrobnostech budou platit ustanovení občanského soudního řádu o doručování.

Disciplinární opatření

Povahou řízení před státním notářstvím je dáno, že státní notářství musí mít stejnou disciplinární pravomoc jako soud a musí mít možnost ukládáním pokut přinutit někoho k tomu, aby splnil, čeho je třeba ke zdárnému výsledku řízení. Státní notářství bude mít možnost v krajním případě požádat orgány Veřejné bezpečnosti o předvedení toho, kdo má být vyslechnut a lidu i po uložení pokuty odpírá uposlechnout výzvy státního notářství. I zde není třeba zvláštního ustanovení o disciplinární pravomoci státního notářství, neboť platí obecná úprava v občanskoprávním řízení.

Náklady řízení

Pokud jde o náklady řízení, byla v návrhu uplatněna zásada, že každý platí ty výlohy, které mu vznikly, zejména i náklady spojené s přibráním právního zástupce. To platí také o nákladech, které si vyžádá prováděni důkazů, a proto návrh obsahuje i ustanovení, ze státní notářství může účastníku uložit složení zálohy na náklady důkazů. Snahu po zjednodušení, zejména po účetní stránce, sleduje i ustanovení, že státní notářství může účastníkovi uložit, aby náklady řízení zaplatil přímo oprávněnému, například znalečné organizaci, která označila svého pracovníka pro znalecký úkon, apod.

Forma rozhodnutí

Protože o projednávaných věcech nerozhoduje nikdy kolektivní orgán, nebyla by nadále vhodná forma usnesení, která se spíše hodí pro sborové rozhodování než pro rozhodování jednotlivého pracovníka státního notářství. Proto se v návrhu zákona uvádí, že státní notářství vydává o projednávaných věcech vždy rozhodnutí. To bude platit i v poplatkových věcech, kde dosud se vydává platební výměr. Snaha po jednoduchosti řízení se v návrhu uplatňuje i v tom, že státní notářství zpravidla vyhlásí rozhodnutí ústně účastníkům přítomným při jednání spolu s odůvodněním a poučením o opravném prostředku a o vykonatelnosti. Státní notářství vyhotoví podle navrhované úpravy své rozhodnutí písemně a doručí je účastníkům. Od doručení může být upuštěno jen tehdy, jestliže účastník byl při jednání přítomen; vyslechl ústně vyhlášené rozhodnutí a prohlásil, že nežádá, aby mu bylo písemné vyhotovení doručeno. Další zjednodušení postupu spočívá v tom, že za určitých předpokladů se nemusí vydávat rozhodnutí písemně, nýbrž učiní se o něm pouze záznam. Podmínkou je, že se rozhodnutím zcela vyhovuje návrhu, že nikdo neměl proti návrhu námitky, že se rozhodnutím neukládá účastníkovi nějaká povinnost a že účastník nepožádal o doručení takového rozhodnutí. Záznam ve spisech lze použít také u jiného rozhodnutí, není-li proti němu odvolání, pokud účastník nežádá doručení takového rozhodnutí nebo neplyne-li z povahy věcí, že je třeba takové rozhodnutí doručit.

Zásada zjednodušení postupu a hospodárnosti se projevuje i v tom, že nebude třeba odůvodňovat rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu všech účastníků.

Opravný prostředek

Obdobně jako v soudním řízení zavádí se v řízení u státního notářství jednotný opravný prostředek odvolání, o němž bude rozhodovat krajský soud. Stejně tak bude upraveno podle zvláštní zákonné úpravy i opravné řízení v poplatkových věcech. I zde je třeba zákonem vyloučit odvolání v případech, kde to je z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení žádoucí, aniž se to dotýká práv a zájmů účastníků, protože nejde o rozhodnutí ve věcí samé. Proto se v návrhu zákona vylučuje odvolání například proti rozhodnutím, kterými se upravuje vedení řízení, proti rozhodnutím o svědečném, proti rozhodnutí, kterým se vrací podání k opravě, a v některých jiných případech obdobného rázu. Rozhodnutí o odvolání se svěřuje na rozdíl od nynější úpravy krajskému soudu, který také státní notářství v kraji řídí a vykonává nad nimi dohled. Dosavadní úprava, dle které rozhodoval o opravných prostředcích okresní soud, se neosvědčila. V souladu s touto úpravou se také navrhuje, aby o stížnostech pro porušení zákona proti rozhodnutím státních notářství nerozhodoval jako dosud krajský soud, ale Nejvyšší soud.

Dědické řízení

Ve čtvrté části návrhu notářského řádu se upravuje řízení v jednotlivých věcech, které náleží do pravomoci státního notářství. Především zde jde o řízení dědické, které počtem projednávaných případů i svým významem pro úpravu vztahů mezi občany je jednou z nejdůležitějších činností státních notářství. Navrhovaná nová úprava zde navazuje na úpravu dědického práva v návrhu občanského zákoníku. Oproti nynějšímu stavu se řízení zjednodušuje. Příslušnost státního notářství k dědickému řízení se vymezuje podle posledního bydliště zemřelého občana, a neměl-li bydliště, podle posledního místa pobytu. Rozumí se, že tento zákon upravuje vždy jen příslušnost československého státního notářství. Má-li věc vztah k cizině, řídí se příslušnost a tím i pravomoc československých orgánů předpisy mezinárodního práva soukromého a profesního.

Účastníci dědického řízení

Důležitá otázka účastníka dědického řízení se zpřesňuje tak, že sem patří ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici; a v případě, že není dědiců; stát. Jsou-li zde dědici ze závěti, přibírají se dědici zákonní jako účastnici jen tehdy, jsou-li zde důvodné pochybnosti o platností závětí. Vedle toho jsou v dědickém řízení účastníky zůstavitelovi věřitelé, ale jen v tom případ, je-li dědictví předluženo a má-li být přenecháno věřitelům, tam, kde nedojde k tomu; aby dědické řízení skončilo potvrzením nabytí dědictví, nýbrž jeho likvidací, a tam, kde při dědickém vypořádáni jde o převzetí dluhů jednotlivými dědici.