Hlava druhá

Řízení o umořování listin

§ 50

(1) K projednání návrhu, aby byla listina prohlášena za umořenou, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje. Nezdržuje-li se navrhovatel v Československé socialistické republice, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je platební místo.

(2) Návrh na umoření listiny může podat, kdo má na tom právní zájem.

§ 51

(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.

(2) V řízení u státního notářství nelze umořit peníze, loterní losy, sázenky, vkladní knížky, lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.) a listiny, na jejichž podkladě lze uplatnit jen nárok na vedlejší plnění.

§ 52

Účastníky řízení jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny povinen plnit, ten, kdo má listinu; a ten, kdo podal námitky.

§ 53

V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečností, z nichž vyplývá, že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit nějaké právo. Je třeba předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího výstavce, popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané, jakož i takové údaje, které listinu odlišují od jiných listin téhož druhu. Je-li v listině uvedena určitá částka, je třeba uvést i tento údaj.

§ 54

(1) Zjistí-li státní notářství, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena nebo že není ztracena ani zničena, anebo umoření brání jiné překážky, zastaví řízení.

(2) Jinak státní notářství uveřejní vyhlášku obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu, přihlásil do jednoho roku u státního notářství, které vydalo vyhlášku, a podle možností předložil listinu, nebo aby podal námitky proti návrhu.

(3) Je-li umořována směnka, zapoví státní notářství, aby bylo podle ní placeno, a uveřejní vyhlášku, ve které stanoví lhůtu dvou měsíců místo lhůty uvedené v odstavci 2.

§ 55

(1) Jde-li o listinu na doručitele, skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti pohledávky z listiny. O pojistkách na doručitele platí však ustanovení § 54 odst. 2.

(2) Lhůta (§ 54) se počítá u směnky, není-li ještě splatná, od prvního dne po její splatnosti; jestliže je již splatná, ode dne uveřejnění vyhlášky.

§ 56

(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti navrhovateli promlčecí doba, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k výplatě peněžité částky podle listiny.

(2) Ten, komu byla vyhláška doručena nebo kdo se o ní mohl při náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle listiny zavázán; je povinen zadržet předloženou listinu a oznámit státnímu notářství; kdo ji předložil.

(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 může státní notářství na žádost navrhovatele vydat již před vydáním vyhlášky. Rozhodnutí o tom doručí státní notářství účastníkům a uveřejni vyhláškou.

§ 57

(1) Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce je navrhovatel; který se vykáže vyhláškou, oprávněn žádat zaplacení směnky, dá-li přiměřenou jistotu, dokud není směnka prohlášena za umořenou. Nedá-li tuto jistotu, může žádat složení dlužné částky do úschovy státního notářství.

(2) Ustanovení o umoření směnky se užije přiměřeně na umoření šeku.

§ 58

Státní notářství přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky. Zjistí-li přitom, že listina není ztracena nebo zničena nebo že nebyly podmínky pro zahájení umořovacího řízení, zastaví řízení.

§ 59

(1) Uplynula-li lhůta a nedojde-li k zastavení řízení, prohlásí státní notářství na další návrh listinu za umořenou. Návrh je nutno podat do jednoho měsíce po uplynutí lhůty.

(2) Není-li takový návrh podán, státní notářství zastaví řízení. Na tento následek je nutno navrhovatele výslovně upozornit ve vyhlášce, která se mu doručí (§ 54 odst. 2).

§ 60

Rozhodnutí o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu, dokud ten, kdo je podle listiny zavázán, nevydá za ni oprávněnému náhradní listinu.

Hlava třetí

Řízení o registraci smluv

§ 61

(1) K registraci smlouvy je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, které se smlouva týká. Jsou-li nemovitosti, které jsou předmětem smlouvy, v obvodu několika státních notářství, provede každé z nich řízení o registrací smlouvy, pokud jde o nemovitost, která je v jeho obvodu.

(2) Řízení o registraci, jehož účastníky jsou účastníci smlouvy, zahájí státní notářství na ohlášení kteréhokoli z nich.

(3) Ohlásí-li účastník smlouvy o omezení převodu nemovitosti, že omezení převodu zaniklo, přezkoumá státní notářství tyto údaje jako při registrací smlouvy (§ 63)

§ 62

(1) Účastníci smlouvy ohlásí smlouvu k registraci příslušnému státnímu notářství; má-li smlouvu registrovat několik státních notářství, stačí ohlášení u kteréhokoli z nich.

(2) Smlouva se ohlašuje k registraci předložením jejího prvopisu a dále dvou opisů pro každé státní notářství provádějící registraci.

§ 63

(1) Státní notářství přezkoumá, zda je smlouva, která byla ohlášena k registraci, platná, zejména zda se svým obsahem nepříčí zákonu nebo jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společností. Za tím účelem státní notářství také vždy vyžádá stanovisko místního národního výboru obce, kde je nemovitost. Účastníci jsou povinni prokázat státnímu notářství skutečností potřebné k přezkoumáni platnosti smlouvy; tuto povinnost mají i tehdy, provádí-li státní notářství řízení bez jejích ohlášení. Nelze-li tyto skutečnosti, zejména oprávnění účastníka nakládat nemovitostí, prokázat jinak, je třeba předložit o nich písemné prohlášení účastníka.

(2) Státní notářství dále přezkoumá především na podkladě zápisů v evidenci nemovitostí (pozemkové knize) a za pomoci účastníků právního úkonu, jakož i těch, kteří mají k nemovitosti nějaká práva, stav závad váznoucích na nemovitostí a naléhá na účastníky právního úkonu, aby závazky, jichž se tato omezení a závady týkají, pokud již nepozbyla významu, uspokojili, nebo aby nabyvatel nemovitosti převzal příslušné závady váznoucí na nemovitostí. K tomu účelu stanoví státní notářství účastníkům přiměřenou lhůtu.

§ 64

(1) Neshledá-li státní notářství u smlouvy nedostatky, popřípadě byly-li tyto nedostatky v přiměřené lhůtě určené státním notářstvím odstraněny, a není-li důvodu k postupu uvedeném v odstavci 2, státní notářství smlouvu registruje.

(2) Nejsou-li splněny podmínky pro registraci, rozhodne státní notářství, že registraci odmítá, a prvopis smlouvy s ostatními předloženými doklady vrátí ohlašovateli, jakmile rozhodnutí nabylo právní moci.

§ 65

(1) Rozhodnutí o registraci vyznačí státní notářství na prvopise smlouvy s doložkou, že dnem, který, je v ní uveden, nastávají právní účinky registrace. Prvopis smlouvy vrátí státní notářství ohlašovateli. Zároveň kašle státní notářství ověřený opis smlouvy s vyznačením její registrace příslušnému orgánu Ústřední správy geodézie a kartografie v okrese (dále jen "orgán geodézie").

(2) Státní notářství vede sbírku ověřených opisů registrovaných smluv;

(3) Zanikne-li omezení váznoucí na nemovitosti, vyznačí to na návrh státní notářství na prvopisu smlouvy i na jejím opisu založeném ve sbírce registrovaných smluv a sdělí to orgánu geodézie s poukazem na registrovanou smlouvu.

Hlava čtvrtá

Řízení o úschovách

§ 66

(1) K přijetí peněz a věcí do úschovy je příslušné kterékoli státní notářství, mimo případy zajištění dědictví, kde je příslušné pouze státní notářství projednávající dědictví nebo státní notářství jím dožádané. Má-li další opatření s předmětem úschovy činit jiné státní notářství nebo soud, je nutno je vyrozumět.

(2) Peníze a jiné hodnoty náležející osobám, stran nichž se vede opatrovnictví, jakož i zálohy a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením, se skládají u soudu.

(3) Přijetí peněz nebo věcí do úschovy státní notářství odmítne, jestliže by odporovalo zákonu nebo zájmu společností.

§ 67

Řízení se zahajuje na návrh.

§ 68

Účastníkem řízení je ten, kdo peníze nebo věci do úschovy skládá, ten, pro koho jsou peníze nebo věcí určeny, a dále osoba, která uplatňuje právo na předmět úschovy.

§ 69

(1) Státní notářství přijímá do úschovy peníze a movité věci, které jsou u něho skládány.

a) účastníkem za účelem splnění dluhu,

b) v souvislosti s řízením o dědictví,

c) v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením,

d) v dalších případech podle zvláštních předpisů.

(2) Dále přijímá státní notářství na žádost účastníka do úschovy

a) listiny, zejména závětí, s výjimkou listin, jejichž obsah nemůže posoudit,

b) peníze, jestliže mu byly odevzdány, aby je vydalo určitému příjemci nebo aby je složilo u soudu anebo u jiného státního orgánu, či jestliže mají být podle vůle účastníka jistotou pro určitý účel.

§ 70

Vyžádá-li si úschova náklady, uloží státní notářství složiteli, aby dal přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, odmítne státní notářství přijmout věc do úschovy; státní notářství rovněž odmítne přijetí do úschovy, nenalezne-li se vhodný způsob uschování anebo nehodí-li se věc k úschově.

§ 71

Je-li u státního notářství složena náhrada za vyvlastněný majetek, vydá státní notářství složenou částku oprávněným, lze-li jejich uplatňované nároky ze složené částky plně uspokojit nebo došlo-li mezi nimi k dohodě o rozvrhu; jinak vylo státní notářství složenou částku oprávněným podle pravomocného rozhodnutí soudu o rozvrhu. Tím nejsou dotčeny předpisy o skládání náhrad za takový majetek nabývaný socialistickými organizacemi od občanů a nesocialistických organizací.

§ 72

(1) Předmět úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) vydá státní notářství oprávněnému na jeho žádost. Souhlasu složitele je k vydání předmětu úschovy zapotřebí jen tehdy, jestliže ke složení došlo pro tvrzenou spornost práva nebo uvedl-li to složitel jako podmínku.

(2) Odmítne-li státní notářství pravomocně přijetí věci do úschovy, vrátí ji složiteli.

(3) Složiteli dále vydá státní notářství předmět úschovy na jeho žádost,

a) jestliže oprávněný nebyl dosud o složení státním notářstvím vyrozuměn,

b) vymíní-li si to složitel při složení,

c) prohlásí-li oprávněny státnímu notářství, že předmět úschovy nepřijímá.

§ 73

(1) Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) na jeho žádost dále i tehdy, souhlasí-li s tím oprávněny. Jiné osobě žádající o vydání předmětu úschovy státní notářství ji vydá jen za souhlasu složitele a oprávněného.

(2) Předmět úschovy lze složiteli vydat také tehdy, nevyjádří-li se oprávněny ve lhůtě stanovené státním notářstvím, ačkoli byl na důsledky nevyjádření upozorněn.

(3) Byl-li souhlas k vydání předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného státního orgánu, kterým bylo stanoveno; že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

§ 74

(1) Státní notářství, u něhož jsou úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b), vydá po uplynutí lhůt uvedených v odstavci 2 rozhodnutí; v němž uvede, že předmět úschovy případne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení, a že tím zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy. Toto rozhodnutí uveřejní státní notářství vyhláškou.

(2) K postupu podle odstavce 1 může dojít, jen uplynula-li doba tří roků od právní moci rozhodnutí, kterým byly peníze nebo věci přijaty do úschovy, a v ostatních případech ode dne složení.

(3) Dojde-li v roční lhůtě žádost o vydání úschovy, postupuje státní notářství obdobně podle ustanovení § 72.

§ 75

(1) Připadne-li předmět úschovy státu jako stará úschova, zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy.

(2) V ostatních případech přijetím věci do notářské úschovy, jejím vrácením nebo vydáním nejsou dotčena práva účastníků ani jiných osob k předmětu úschovy.

§ 76

Podle ustanovení § 70 až 75 se postupuje také, není-li oprávněný v době realizace dědictví znám nebo je-li jeho pobyt neznámý, anebo je-li státnímu notářství odevzdána věc důležitá pro trestní řízení nebo věc, kterou obviněný pravděpodobně získal trestným činem, popřípadě částka za ně stržená.

§ 77

Je-li u státního notářství uložena závěť, může jí státní notářství vydat na žádost pořizovatele nebo jeho zmocněnce, který se vykáže plnou mocí pořizovatele, výslovně jej k tomu zmocňujícího.

§ 78

Zvláštní úschovy

Přijímá-li státní notářství do úschovy věci v případech stanovených zvláštními zákonnými předpisy, řídí se ustanoveními příslušného předpisu, a není-li jich, ustanoveními tohoto zákona o úschovách, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu. Ustanovení o starých úschovách (§ 74) však nelze u těchto úschov použít.

Hlava pátá

Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí

§ 79

(1) Nařídí-li soud výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, provádí prodej z podnětu soudu státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, po právní moci soudního rozhodnutí.

(2) Státní notářství opatří odhad nemovitostí a stanoví odhadní cenu; odhad nemusí opatřit, jestliže nemovitost byla odhadnuta v době jednoho roku přede dnem, kdy nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci.

(3) Státní notářství vyrozumí o nařízeném prodeji všechny věřitele v jejichž prospěch je u něho zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, jakož i osoby, pro něž váznou na nemovitosti jiné závady.

Prodej nemovitostí v osobním vlastnictví

§ 80

(1) Prodává-li se rodinný domek nebo jiná stavba, která může být v osobním vlastnictví, uveřejní to státní notářství vyhláškou.

(2) Ve vyhlášce se uvede nemovitost, její odhadní cena a výzva, aby se ve stanovené lhůtě přihlásili zájemci. Vyhlášku státní notářství uveřejní a požádá místní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, aby ji uveřejnil způsobem v místě obvyklým.

(3) Prodává-li se spoluvlastnický podíl nemovitostí, která je v osobním spoluvlastnictví občanů, nabídne jej státní notářství především ostatním spoluvlastníkům a stanoví jim přiměřenou lhůtu k vyjádření, zda podíl koupí. Jestliže se v této lhůtě ke koupi nepřihlásí, postupuje státní notářství podle odstavců 1 a 2.

§ 81

Přihlásí-li se několik zájemců, vyžádá si státní notářství stanovisko příslušného místního národního výboru o tom, kterému zájemci by bylo vhodno nemovitost prodat.

Prodej ostatních nemovitostí

§ 82

(1) Prodávají-li se zemědělské anebo jiné nezastavěné pozemky a dále stavby, které nemohou být v osobním vlastnictví, sdělí okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, státnímu notářství na jeho dožádání, které socialistické organizaci má být nemovitost nabídnuta.

(2) Má-li o nemovitost zájem některý národní výbor, prodá státní notářství nemovitost jemu.

§ 83

(1) Neoznačí-li okresní národní výbor do třiceti dnů od dožádání státního notářství organizaci, které by měla být nemovitost nabídnuta, nabídne státní notářství nemovitost socialistickým organizacím, které by ji podle jeho názoru nejvíce potřebovaly, a oznámí krajskému národnímu výboru, že byl nařízen prodej nemovitostí.

(2) Přihlásí-li se několik zájemců, sdělí okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, státnímu notářství na jeho dožádání, které z přihlášených organizací má nemovitost prodat.

Společná ustanovení o prodeji

§ 84

Nepřihlásí-li se do šesti měsíců ode dne, kdy byli zájemci vyzvání, aby se přihlásili nebo kdy bylo nařízení prodeje oznámeno krajskému národnímu výboru, žádný zájemce nebo nepodaří-li se nemovitost prodat žádnému z přihlášených zájemců, oznámí to státní notářství soudu.

§ 85

Nemovitost se prodává za odhadní cenu. Zájemce o koupi s výjimkou národního výboru nebo jiného státního orgánu musí cenu složit u státního notářství před prodejem. Za vady prodané nemovitosti stát neodpovídá.

§ 86

(1) Prodej se uskutečňuje rozhodnutím státního notářství.

(2) Po právní moci rozhodnutí vydá státní notářství nabyvateli nemovitosti potvrzení o tom, že mu nemovitost byla při výkonu rozhodnutí prodána a že nabyl vlastnictví dnem právní moci rozhodnutí podle odstavce 1.

§ 87

Ze zaplacené prodejní ceny srazí státní notářství náklady prodeje a výtěžek prodeje po srážce nákladů prodeje a poplatků z něho vyměřených zašle soudu, aby jej vyplatil oprávněným podle pravomocného rozhodnutí soudu o rozvrhu výtěžku.

§ 88

Podle § 80 a 81 postupuje státní notářství také tehdy, prodává-li se společně se stavbou, která může být v osobním vlastnictví, pozemek (stavební parcela, na níž stojí stavba, přilehlá zahrada).

ČÁST PÁTÁ

OSTATNÍ ČINNOST STÁTNÍHO NOTÁŘSTVÍ

Obecná ustanovení

§ 89

Státní notářství poskytuje občanům a socialistickým organizacím právní porady z oboru své činnosti, poučuje je o jejich právech a povinnostech a dává jim návod k úkonům, které je třeba provést u státního notářství. Zajišťuje též, aby občané byli při úkonech před státním notářstvím řádně zastoupeni (§ 14).

§ 90

(1) V této své činnosti zkoumá státní notářství, zda žádaný úkon se nepříčí zákonu nebo zájmu společnosti. Má-li důvodně za to, že tomu tak je, úkon odmítne. O vyloučení pracovníků státních notářství z této činnosti platí ustanovení § 12.

(2) Státní notářství může sepsat listinu o právním úkonu jen tehdy, má-li prokázáno, že účastníci jsou k tomuto úkonu oprávněni. Jestliže to nelze prokázat jinak, vychází státní notářství z prohlášení účastníků; takové prohlášení je třeba pojmout do listiny.

(3) Notářské zápisy a jejich stejnopisy, protesty směnek a jiných listin, osvědčení, ověření a výpisy z pozemkových knih jsou veřejnými listinami.

Notářské zápisy o právních úkonech

§ 91

Státní notářství sepisuje účastníkům podle jejich prohlášení notářské zápisy o smlouvách, závětích a jiných právních úkonech. V notářském zápisu může pokračovat státní notářství, které notářsky zápis sepsalo, nebo státní notářství jím dožádané.

§ 92

(1) Notářský zápis musí obsahovat:

a) místo a dobu úkonu,

b) označení státního notářství a jeho sídlo, jakož i jméno a příjmení státního notáře, před nímž účastníci notářsky zápis podepsali,

c) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště (pracoviště) účastníků, zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků,

d) údaj, zda jsou účastnící způsobilí k právním úkonům,

e) obsah úkonu,

f) potvrzení, že zápis byl po přečtení účastníky schválen,

g) podpisy účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků,

h) otisk kulatého úředního razítka státního notářství a podpis státního notáře.

(2) Nezná-li státní notář účastníky, svědky úkonu, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li státní notář tyto svědky osobně, musí mu byt jejích totožnost prokázána úředním průkazem. Opírají-li se údaje podle odstavce 1 pod písm. d) jen o prohlášení účastníků, uvede se tato okolnost v zápisu.

§ 93

(1) Sepisuje-li státní notářství notářsky zápis s někým; kdo nemůže číst nebo psát, přibere dva svědky úkonu.

(2) Tito svědci musí být přítomni při projevu účastníka o tom; co má být pojato do zápisu; a při předčítání zápisu i jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přibráni.

(3) Státní notář může přibrat svědky úkonu i jiných případech; pokládá-li to za účelné.

§ 94

Svědky totožnosti a svědky úkonů nemohou být nezletilí, dále ti; kdo pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopni vydat svědectví, nebo ti, kdo nemohou číst anebo psát. Dále jimi nemohou být osoby blízké účastníkům, dále ti, kdo jsou na věci zúčastněni, a pracovníci státního notářství, které zápis sepisuje.

§ 95

(1) Je-li účastník hluchý nebo němý, může-li však číst a psát, musí si zápis sám přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl a že jej schvaluje. Nemůže-li číst nebo psát, musí být kromě svědků úkonu přibrán jeho důvěrník, který se s ním umí dorozumět. Jeho prostřednictvím státní notář zjistí, zda účastník zápis schvaluje.

(2) Důvěrník musí mít náležitosti způsobilého svědka; může jím však být i osoba účastníku blízká.

§ 96

(1) Nezná-li účastník nebo některý svědek úkonu jazyk, ve kterém se zápis sepisuje, přibere se tlumočník. Tlumočník musí mít náležitosti způsobilého svědka (§ 94), může jím však být též pracovník státního notářství, které notářský zápis sepisuje.

(2) Zná-li státní notář jazyk, v němž jedná účastník nebo svědek, lze upustit od přibrání tlumočníka.

§ 97

(1) Notářské zápisy se uschovávají na státním notářství a nesmějí být nikomu vydány.

(2) Notářský zápis může být zapůjčen jen soudu nebo prokurátorovi s výjimkou notářského zápisu o závěti, který nelze zapůjčit nikomu.

(3) Výjimku z ustanovení odstavců 1 a 2 může stanovit ministerstvo spravedlnosti.

§ 98

(1) Z notářských zápisů, s výjimkou závětí, lze vydávat stejnopisy.

(2) Není-li v zápisu stanoveno jinak, mohou být jeho stejnopisy vydány účastníkům nebo jejich zástupcům, a to i opětovně. Někomu jinému mohou být vydány, jen když všichni účastníci k tomu přívolí v původním nebo zvlášť o tom sepsaném zápisu.

(3) Těm, kdo osvědčí na věci právní zájem, lze vydat ze zápisu prosté nebo ověřené opisy.

Sepisování jiných písemností

§ 99

(1) Souvisí-li to s jeho činností, může státní notářství sepsat účastníkům také písemnosti, které nemají formu notářského zápisu, zejména prohlášení s právními účinky, jakož i podaní ke státním orgánům. O smlouvě může státní notářství takovou písemnost sepsat jen tehdy, je-li účastníkem smlouvy socialistická organizace nebo devizový cizozemec a nevyžaduje-li smlouva notářskou formu.

(2) Sepisuje-li státní notářství závěť, učiní tak vždy ve formě notářského zápisu. Jen ve formě notářského zápisu lze učinit písemně právní úkony, při nichž osobně jednají ti, kteří nemohou psát nebo číst.

Osvědčování právně významných skutečností

§ 100

(1) Státní notářství osvědčuje na žádost účastníka skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatňování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zejména také protestuje směnky a jiné listiny, které je třebas předložit k uplatnění práva. O zjištění skutečnosti sepíše notářský zápis, pro který platí přiměřeně ustanovení o notářských zápisech o právních úkonech. Z notářských zápisů lze vydávat notářská osvědčení a opisy, pro něž platí přiměřeně ustanovení § 98 odst. 2 a 3.

(2) Státní notářství ověřuje pravost podpisu na listinách a opisy (fotokopie) listin; při pouhém ověření není státní notářství odpovědno za obsah listiny ani za splnění poplatkových povinností. Ověření neprovede u listin, jejíchž obsah nemůže spolehlivě posoudit nebo jejichž obsah je zřejmě v rozporu s právními předpisy nebo zájmem společnosti.

Správa pozemkových a železničních knih

§ 101

(1) Státní notářství vede správu pozemkových a železničních knih. Vydává z nich výpisy na žádost soudu, prokuratury, jiných státních orgánů a organizací, společenských organizací a advokátních poraden, a prokáží-li právní zájem, i na žádost jiných organizací. Vlastníku nemovitostí, i bývalému, a tomu, kdo má věcné právo k nemovitosti, může státní notářství vydat výpis z pozemkových knih, osvědčí-li na vydání právní zájem a nebrání-li tomu důležitý zájem společnosti.

(2) Pracovníci orgánů a organizací uvedených v odstavci 1 mohou za podmínek tam uvedených při plnění svých úkolů sami pořizovat opisy, výpisy a poznámky 2 pozemkových a železničních knih.

(3) Pozemkové knihy má v úschově státní notářství, v jehož obvodu jsou zapsané nemovitostí. Která státní notářství mají v úschově železniční knihy, stanoví ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem dopravy.