ČÁST DEVÁTÁ

Škody způsobené výkonem práva myslivosti a zvěří

§ 34

(1) Uživatel honitby je povinen hradit:

a) škodu, která byla v honitbě způsobena výkonem práva myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo na lesních porostech;

b) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo na lesních porostech způsobila zvěř užitková.

Je-li uživatelem honitby myslivecké sdružení, ručí za náhradu škody všichni jeho členové rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Škody způsobené užitkovou zvěří, která unikla z obory, je povinen hradit uživatel obory, pokud neprokáže, že uniknutí zvěře bylo umožněno poškozením ohrožení neodvratitelnou událostí, nebo osobou, za niž neodpovídá.

(3) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě s ministerstvem financi stanoví, kdo a za jakých podmínek hradí škodu, kterou způsobil na včelstvech a domácím zvířectvu medvěd.

(4) Uživatel honebního pozemku je povinen učinit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Pokud uživatel honebního pozemku taková opatření neprovede, snižuje se náhrada škody podle míry jeho zavinění. Stejná opatření může učinit uživatel honitby, pokud se tím neomezuje užívání pozemku.

(5) Škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních nebo vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří (přihrnutí hlíny, ochranný nátěr apod.), dále na neoplocených zahradách ovocných a zelinářských nebo na květinových školkách, stromořadích nebo na stromech porůznu rostoucích, anebo na pozemcích s vysokocennými plodinami se nenahrazuji o tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybných případech okresní národní výbor.

(6) Škody způsobené zvěří na plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách se nehradí. Rovněž se nehradí škody na plodinách uskladněných na honebních pozemcích - krechty, siláže - nebyla-li učiněna opatření, jimiž jsou tyto plodiny účinně chráněny proti škodám působeným zvěří.

§ 35

(1) Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradu škody (§ 34) dohodnout. Nedohodnou-li se rozhodne o povinnosti k náhradě škody tříčlenná rozhodčí komise. Stálými členy rozhodčí komise jsou zástupce okresního národního výboru a zástupce okresního výboru Československého mysliveckého svazu. Tyto členy jmenuje a odvolává okresní národní výbor, který jim také vydá doklad o jejich jmenování. Třetím členem rozhodčí komise je zástupce místního národního výboru, v jehož obvodu škoda vznikla. Předsedou komise je zástupce okresního národního výboru. Jmenování členů rozhodčí komise a jejich náhradníků oznámí okresní národní výbor příslušným místním národním výborům a okresnímu výboru Československého mysliveckého svazu.

(2) Členové komise mají nárok na náhradu ušlé odměny za práci a náhradu nutných hotových výdajů.

§ 36

(1) Neoznámí-li poškozený předsedovi rozhodčí komise způsobenou škodu a požadovanou výši náhrady v případě poškozena zemědělských plodin do 14 dnů a v případě poškození lesních kultur do 30 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, a neohlásí-li současně, jaká opatření učinil k zabránění škod působených zvěří, pozbývá nároku na náhradu. Byla-li škoda způsobena na zemědělských plodinách a její výše se dá zjistit teprve v době sklizně, může uživatel honitby žádat, aby rozhodnutí o výši škody bylo odloženo až do doby sklizni, byla-li škoda způsobena na lesních kulturách, může žádat o odložení do 15. srpna.

(2) Předseda rozhodčí komise uvědomí písemně uživatele honitby o ohlášeném požadavku a vyzve poškozeného a uživatele honitby, aby se o náhradě škody dohodli. Nedohodnou-li se, stanoví předseda rozhodčí komise místo a dobu jednání a tyto údaje oznámí ostatním členům komise a účastníkům.

(3) Předseda rozhodčí komise vyzve před zahájením jednání opětně účastníky k uzavření smíru; bylo-li jeho vyzvání bezvýsledné, zahájí jednání řízení rozhodčí komise musí směřovat k tomu, aby co nejdříve byl zjištěn stav věci jako podklad pro rozhodnutí.

(4) O jednání rozhodčí komise se sepíše zápis, který v závěru obsahuje rozhodnutí o výši náhrady škody se lhůtou, do kdy má být zaplaceno. Zápis se sepíše též, dojde-li ke smíru.

(5) rozhodnutí rozhodčí komise a smír před ní uzavřený jsou soudně vykonatelné. Oznámí-li některý z účastníků předsedovi rozhodčí komise do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí sděleno, že s rozhodnutím rozhodčí komise nesouhlasí, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti. Předseda rozhodčí komise je povinen vyrozumět účastníky o tom, že rozhodnutí pozbylo účinnosti. Neuplatní-li poškozený do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo toto vyrozumění doručeno, nárok na náhradu škody v občanskoprávním řízení u soudu, pozbývá nároku na náhradu škody.

§ 37

Náhrady členům rozhodčí komise, jakou i náhrady spojené s jednáním komise, nese okresní národní výbor, který je může uložit účastníku řízení, jestliže je zavinil zejména podáváním svévolných návrhů nebo úmyslným protahováním řízení.

ČÁST DESÁTÁ

Řízení myslivosti

§ 38

(1) Ústřední řízení myslivosti přísluší ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství. V krajích a okresech řídl myslivost krajské a okresní národní výbory. Úkoly v myslivosti zajišťují tyto orgány za účinné spolupráce s Československým mysliveckým svazem.

(2) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství a krajské a okresní národní výbory mohou pozastavit výkon usnesení a opatření Československého mysliveckého svazu, popřípadě jeho organizačních složek, pokud odporují platným předpisům.

(3) Působnost národních výborů ve věcech myslivosti, pokud se vztahuje na organizace v oboru působnosti ministerstva národní obrany, vykonává ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

(4) Stanoví-li tento zákon, že opatření prováděná ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství nebo národními výbory mají být projednána s Československým mysliveckým svazem, projednává zamýšlená opatření ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství s ústředním výborem Československého mysliveckého svazu, krajské národní výbory s krajskými organizačními složkami tohoto svazu a okresní národní výbory s jeho okresními nebo základními organizačními složkami.

ČÁST JEDENÁCTÁ

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 39

(1) Socialistické organizace, které mají ve správě nebo užívání honební pozemky, oznámí do 30 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona příslušnému okresnímu národnímu výboru výměry, popřípadě další údaje týkající se těchto pozemků. Půjde-li o honební pozemky, které splňují podmínky stanovené tímto zákonem pro uznání honitby, požádají současně o jejich uznání; v ostatních případech navrhnou nové vhodné uspořádáni.

(2) Oznámení o honebních pozemcích, které nejsou ve správě nebo užívání socialistických organizací, předloží okresnímu národnímu výboru místní národní výbory.

(3) Na základě předložených oznámení rozhodne okresní národní výbor s účinností od 1. ledna 1963 o uznání, popřípadě o novém vhodném uspořádání honiteb ve svém obvodu (§§ 6 až 8), a to v termínech stanovených prováděcím předpisem.

§ 40

(1) Dosavadní honební společenstva zanikají dnem 31. prosince 1962.

(2) Dosavadní myslivecké společnosti, které odpovídají zásadám tohoto zákona, převzaly stanovy vydané ministerstvem, zemědělství, lesního a vodního hospodářství a vykonávají právo myslivosti v honitbě, která bude uznána (§ 39 odst. 3), se přeměňují dnem schválení těchto stanov okresním národním výborem na myslivecká sdružení. Ostatní myslivecké společnosti zanikají dnem 31. prosince 1962.

(3) Způsob likvidace zaniklých honebních společenstev a mysliveckých společností, jakož i opatření o likvidačních přebytcích stanoví ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí.

§ 41

(1) Dosavadní smlouvy o pronájmu, které se týkají honiteb, jež budou uznány podle § 39 odst. 3, a v nichž jednou ze smluvních stran je myslivecká společnost, která se přemění v myslivecké sdružení podle 40 odst. 2, je třeba přizpůsobit ustanovením tohoto zákona. Upravené smlouvy musí být předloženy okresnímu národnímu výboru; nového schválení smlouvy však není třeba.

(2) Ostatní smlouvy o pronájmu honiteb zanikají dnem 31. prosince 1.962.

§ 42

Bažantnice (včetně připojených honebních pozemků), jejichž zřízení povolil okresní národní výbor podle dosavadních předpisů, zůstávají zachovány; pokud v zájmu řádného mysliveckého hospodaření bude třeba je zaokrouhlit, popřípadě přičlenit k nim cizí polní honební pozemky, učiní tak okresní národní výbor podle ustanovení tohoto zákona.

§ 43

Počínaje dnem 1. ledna 1965 jsou uživatelé honiteb povinni zajistit řádný výkon práva myslivosti mysliveckými hospodáři, kteří mají kvalifikaci stanovenou pro zastávání této funkce (§ 15).

§ 44

(1) Za účelem získání vyšší odborné kvalifikace se provádějí vyšší odborné myslivecké zkoušky. Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství může stanovit, pro které služební funkce je třeba vyšší odborné myslivecké zkoušky, a upravit způsob jejího provádění.

(2) Předpisy potřebné k provedeni tohoto zákona vydá ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

§ 45

(1) Zrušují se

zákon č. 225/1947 Sb., o myslivosti, a všechny předpisy vydané k jeho provedení,

vyhláška Nejvyššího úřadu cenového č. 899/1949 Ú. l., kterou se stanoví nejvýše přípustné pachtovně z honiteb,

vyhláška ministerstva zemědělství č. 531/1950 Ú. l., o úpravě odchytu, komorování, výkupu a odbytu zvěře,

vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 127/1958 Ú. l., o zřizování a obhospodařování bažantnic,

vyhláška ministerstva zemědělství č. 28/1980 Sb., o chytání ondatry pižmové a sběru jejích kožek.

(2) Zrušují se dále

zákon č. 12/1948 Sb., o zevním označení přísežné stráže, určené k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti a rybářství, a

zákon č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl,

pokud se vztahují na přísežnou stráž (přísežné hajné) k ochraně myslivosti.

§ 46

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1982.

Důvodová zpráva

Část všeobecná

I. Význam myslivosti

Myslivost je odvětvím zemědělské a lesní výroby. Sleduje řádný chov, ochranu a lov zvěře, jakož i hospodářské zužitkování ulovené zvěře.

Hospodářský význam myslivosti spočívá především v tom, že podstatnou měrou přispívá k zásobování pracujících masem hodnotným zejména z hlediska zdravotního. Zvěřina obsahuje mnoho dietetických látek důležitých pro správnou výživu.

Kromě masa poskytuje zvěř i jiné pro náš průmysl důležité suroviny, zejména kůži, tuky, parohy, rohy a srst.

Nynější produkce zvěře přesahuje 50000 q ročně.

Velký, dosud však málo doceněný význam má zvěř, a to zvláště drobná pernatá, pro zemědělskou rostlinnou výrobu. Bažanti, koroptve a jiná pernatá zvěř pohubí mnoho škodlivého hmyzu, slimáků, hlemýžďů ale i škodlivých obratlovců, jako jsou hraboši a myši. Kromě toho sebere zvěř značné množství semen plevelů a buřeně. Koroptve a bažanti ničí zejména škůdce řepky olejné, máku, brambor (mandelinku), zeleniny a vinné révy. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi vypočítal, že za nynějšího stavu pohubí koroptve a bažanti asi 3000 vagonů hmyzu, larev, kukel a plevele ročně. Avšak i ostatní zvěř má v tamto ohledu hospodářský význam. Škodná zvěř srstnatá a pernatá pohubí ročně milióny myší a hrabošů. Divoké kachny zúrodňují rybníky a pomáhají tak k vyšší produkci ryb.

Naše vlast má ideální podmínky pro racionální chov zvěře. Máme zvěř velmi dobrých kvalit a některé její druhy jsou za hranicemi známé a velmi hledané (zajíc, koroptev, bažant, srnčí, jelení, černá a mufloní zvěř). Máme i druhy velmi vzácné zvěře jako medvěd, kamzík, karpatský jelen, rys a jiné. Tento bohatý výběr zvěře přivádí k nám myslivce ze zahraničí a zvyšuje cizinecký a cestovní ruch. Tito myslivci zaplatili za odstřel zvěře např. v roce 1959 800 000 Kčs v devizách a v roce 1960 se tento devizový příjem zvýšil na 1 200 000 Kčs.

Důležitý hospodářský význam má také vývoz živé zvěře. Naše vyvážená živá zvěř je v cizině velmi hledaným zbožím. Jde především o zvěř drobnou, koroptve, zajíce a bažanty. Vezmeme-li za základ rok 1951, zvýšil se vývoz v roce 1960 u koroptví o 491%, u bažantů o 493% a u zajíců o 919%; devizový příjem se proti roku 1951 zvýšil o 1160 %.

Myslivost je nutno oceňovat též z hledisek kulturních, estetických a etických. Uchování živého bohatství přírody je měřítkem kulturní vyspělosti národa. Myslivost má též nemalý význam rekreační a branný.

Pro tento mnohostranný význam myslivosti musíme stále zvyšovat péčí o chov zvěře, udržovat vzájemný žádoucí poměr jednotlivých druhů zvěře, zejména v souladu se zájmy zemědělské výroby. Hlavním úkolem v myslivosti je vytvořit podmínky pro zvýšení stavů drobné zvěře. Naproti tomu musíme omezit stavy zvěře jelení, která se velmi rozmnožila a působí neúměrné škody v lesích.

Prohloubeni péče o zvěř, které sleduje navrhovaný zákon, přispěje také k odstranění nepříznivých následků válečných let, kdy silně poklesly stavy drobné zvěře, která je základem naší myslivosti. Přes usilovnou péči nepodařilo se vyrovnat tyto poklesy stavů drobné zvěře na jejich předválečnou výši.

V současné době máme

	počet honiteb	výměra honební plochy ha	z toho lesa ha
	14.389	12,002.988	4,284.780
z toho:
české kraje	10.997	7,457.390	2,509.116
slov. kraje	3.392	4,545.598	1,775.664

 

Myslivci jsou povinně organizováni v Československém mysliveckém svazu, který má 117 000 členů. Z tohoto počtu je 50% dělníků, 20% rolníků a 30% ostatních pracujících.

II. Vývoj úpravy myslivosti a zásady navrhovaného zákona

Československo patřilo vždy mezi státy s vyspělou myslivostí. Právo myslivosti a jeho výkon byly převážně výhradou příslušníků buržoazie, zejména velkostatkářů a ostatních vykořisťovatelů.

Zákon č. 225/1947 Sb., o myslivosti, spolu s předpisy o revizi první pozemkové reformy a o nové pozemkové reformě přinesl v tomto směru podstatnou změnu a přispěl k zlidovění myslivosti především tím, že znemožnil, aby jednotlivci patřila honitba nebo aby si ji sám najal. Uvedený zákon v etapě, v níž k jeku vydání došlo, podporoval zájem malých a středních rolníků při vytváření honiteb zejména tím, že pro jejich společenstevní honitby stanovil menší výměru honebních pozemků (150 ha), kdežto pro honitby vlastní výměru větší (200 ha). Společenstevní honitba byla také zvýhodňována při stanovení hranic honiteb, slučování honiteb a při přičleňování cizích pozemků. Zákon a jeho prováděcí předpisy podporovaly vytváření svazku dělníků a rolníků. Nájem honitby byt kromě státním organizacím vyhrazen jen mysliveckým společnostem, jejichž složení bylo upraveno tak, aby v nich byli poměrně zastoupeni jak dělníci, tak rolníci. Společnost, která by takové složení neměla, nesměla být schválena.

S pokračující socializací vesnice stával se však zákon v některých směrech brzdou a po vítězství socialistických výrobních vztahů a po vydání socialistické ústavy se stal neúnosným a je nutno jej nahradit zákonem novým. Dosavadní zákon totiž spojuje právo myslivosti nerozlučně se soukromým vlastnictvím k základnímu výrobnímu prostředku - pídě a umožňuje podle svého výslovného znění sdružování těchto vlastníků v honebních společenstvech, jimž přiznává povahu samostatného subjektu.

Návrh nového zákona vychází z těchto stěžejních zásad:

1. odpoutává právo myslivosti od vlastnictví k půdě,

2. přiznává právo myslivosti jen socialistickým organizacím, které mají ve správě nebo užívání největší výměru honebních pozemků v honitbě uznané okresním národním výborem,

3. zesiluje se vliv státních orgánů, zejména národních výborů na řízení myslivosti a dodržování socialistické zákonnosti,

4. na výkonu práva myslivosti se mohou podílet pracující, kteří za účelem společného výkonu tohoto práva vytvářejí myslivecká sdružení,

5. zvyšuje účast pracujících, zejména společenské organizace Československého mysliveckého svazu na řízení myslivosti,

6. sleduje posílení svazku dělníků a rolníků uplatňováním zásady, aby právo myslivosti na pozemcích sdružených v jednotném zemědělském družstvu bylo vykonáváno mysliveckými sdruženími složenými z pracujících měst i venkova,

7. sleduje zvýšením nejnižší přípustné výměry honiteb vytváření co nejvhodnějších podmínek pro chov zvěře.

III. Finanční důsledky zákona

Prováděním zákona nevzniknou nové nebo zvýšené finanční náklady.

V přechodné době bude však třeba, aby národní výbory rozhodly o novém uspořádání honiteb a jejich bonitaci, schválily ustavení nových mysliveckých sdružení a smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti. Počíti se s tím, že národní výbory provádění zákona zvládnou bez zvyšování osobních staví zejména z toho důvodu, že budou mít možnost zapojit do plnění úkolů plynoucích z tohoto zákona organizační složky Československého mysliveckého svazu.

Zvláštní část

K § 1:

Význam myslivosti je nutno posuzovat nejen z hledisek hospodářských, nýbrž i dalších hledisek např. kulturních, rekreačních apod. Přeceňování některého z vedlejších významu myslivosti může vést k nesprávnému chápání myslivosti a k nesprávnému zaměření mysliveckého hospodaření. Zákon proto výslovně zdůrazňuje, že myslivost je odvětvím zemědělské a lesní výroby zabezpečujícím řadu potřeb socialistické společnosti v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství.

K části prvé

K § 2:

Právo myslivosti podle dosavadního zákona bylo nerozlučně spojeno s vlastnictvím honebního pozemku a jeho obsahem byla jen oprávnění např. zvěř chovat, chytat, střílet a přivlastňovat si ji. Právo myslivosti podle navrhovaného zákona je odpoutáno od vlastnictví k pozemku a je definováno nejen jako souhrn různých oprávnění, nýbrž též jako povinnost zvěř plánovitě chovat, zušlechťovat a chránit. Toto právo obsahuje i oprávnění užívat k jeho výkonu v nezbytné míře honebních pozemků. V důsledku toho právo myslivosti (podle ustanovení tohoto zákona) nepřísluší na rozdíl od dosavadního stavu každému vlastníku nebo uživateli honebního pozemku, nýbrž výhradně těm socialistickým organizacím, jimž okresní národní výbor podle ustanovení tohoto zákona uznal honitbu.

K § 3:

Československý myslivecký svaz jako společenská organizace je ve smyslu čl. 6 Ústavy Československé socialistické republiky součástí Národní fronty Čechů a Slováků. V této společenské organizaci se sdružují pracující, kteří vykonávají myslivost. Prostřednictvím této společenské organizace mají pracující možnost podílet se na řízení myslivosti podle ustanovení tohoto zákona. Československému mysliveckému svazu přiznává zákon v celé řadě ustanovení účast na řízení myslivosti, pověřuje jej prováděním zkoušek z myslivosti, dozorem nad hospodařením mysliveckých sdružení; nad plněním jejich plánu mysliveckého hospodaření a lovu a umožňuje pověřovat jej dalšími úkoly.

Československému mysliveckému svazů jakožto společenské organizaci přísluší též důležitý úkol ve výchově myslivců v řádné socialistické hospodáře a v upevňování socialistické zákonnosti.

Skutečnost, že nadále podmínkou vydání a dalšího držení loveckého lístku bude průkaz členství v Československém mysliveckém svazu, zajišťuje, že všichni držitelé loveckých lístků musí být členy Československého mysliveckého svazu. Zákon umožňuje, aby ústřední výbor Československého mysliveckého svazu přijímal za členy osoby, které nemají lovecké lístky. Přijde tu zejména o chovatele loveckých psů, o zasloužilé myslivce, kteří nesplňují pro pokročily věk nebo nedostatek zdraví podmínky pro vydání nebo ponechání loveckého lístku.

K § 4:

Myslivecká sdružení (dosavadní myslivecké společnosti) mohou vytvářet pracující z měst i venkova k společnému výkonu práva myslivosti. Tato sdružení jsou socialistickými organizacemi a jsou oprávněna uzavírat smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti s organizacemi, jimž přísluší právo myslivosti v honitbách. V rámci provádění zákona bude zajištěno, aby v každém mysliveckém sdružení byli zastoupeni jak dělníci, tak rolníci a ostatní pracující.

K části druhé

K §§ 5 až 8:

V § 5 stanoví zákon stěžejní zásadu pro výkon práva myslivosti. Ve smyslu tohoto ustanovení nelze vykonávat právo myslivosti na jakýchkoliv honebních pozemcích, nýbrž jen na takových, které okresní národní výbor uznal za honitbu, oboru nebo samostatnou bažantnici.

Smyslem tohoto ustanovení je, aby myslivost byla provozována jen na souboru honebních pozemků, který by svým tvarem, přírodními, popřípadě s jinými podmínkami nebo výměrou zajišťoval řádné myslivecké hospodaření.

Ve smyslu těchto zásad upravuje zákon v § 6 uznávání honiteb, pro něž stanoví nejnižší výměru souvislých honebních pozemků 500 ha, v § 7 uznávání obor a v § 8 uznávání samostatné bažantnice.

Pro obory a samostatné bažantnice nestanoví zákon nejnižší výměru honebních pozemků.

Bez ustanovení § 8 mohla by se intenzívním chovem bažantů zabývat pouze ta státní organizace, která by měla uznanou honitbu (tj. která by měla alespoň 500 ha honebních pozemků ve správě nebo užívání). Pro intenzívní chov bažantů není však rozhodující výměra (500 ha), nýbrž zvláštní výhodné přírodní podmínky (soubor lesních pozemků, luk, rolí a vody). Proto § 8 umožňuje, aby státní organizaci byly uznávány samostatné bažantnice, i když nemají podmínky pro uznání honitby.

Prováděcími předpisy bude zajištěno, aby ustanovení § 8 bylo používáno pro zřizování samostatných bažantnic jen těm státním organizacím, které mají plnit plánovaný chov bažantů a skutečně vykazují pro něj vyžadované ideální přírodní podmínky. Zpravidla budou samostatné bažantnice uznávány v rámci plánu organizací "Státní lesy", neboť základem životního prostředí bažantů je les, který však pro chov bažantů vyžaduje určitých pěstebních úprav.

K § 9:

Za úzký pozemkový pruh nepřerušující souvislost honebních pozemků se považují také takové honební pozemky, na nichž by nebylo možno s úspěchem provádět řádný chov, ochranu a lov zvěře, i když by jinak vyhovovaly podmínkám pro uznání samostatné honitby.

Požadavek souvislosti honebních pozemků je splněn i tehdy, sousedí-li pozemky třeba v míře velmi nepatrné, jen když je umožněno dostat se z jednoho pozemku na druhý bez překročení pozemku cizího.

K § 10:

Definice honebního pozemku, která by přesně vystihla hranici mezi honebním a nehonebním pozemkem, by byla velmi obtížná a nepřesná. Proto byl volen vhodnější způsob, a to výpočet, které pozemky jsou nehonební. Tento výpočet je taxativní. Všechny ostatní pozemky se tedy pokládají za honební.

K § 12:

Nárok na poměrnou část výnosu (úplaty) má toliko socialistická organizace, jejíž honební pozemky byly začleněny do honitby (samostatné bažantnice) jiné socialistické organizace. Náhrada za takto začleněné honební pozemky do výměry 50 ha bude poměrná malá a proto zákon nestanoví povinnost jí platit. Bylo by však pokládáno za nespravedlivé, když by např. honební pozemky jednoho jednotného zemědělského družstva o výměře 450 ha (nedosahující nejnižší výměry pro uznání honitby) byly přičleněny k honitbě sousedního jednotného zemědělského družstva, jehož honební pozemky mají výměru 500 ha a toto jednotné zemědělské družstvo by si úplatu za postoupení výkonu práva myslivosti v honitbě o celkové výměře 950 ha ponechalo jen pro sebe.

K § 13:

Zařazeni honiteb do jakostních tříd bude směrodatné zejména pro stanovení výše úplaty za postoupení výkonu práva myslivosti a pro stanoveni dodávky zvěře.