Oddíl druhý
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1) Usnesení musí obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazu, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném svém znění v protokole a úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze prokurátorovi, lze mu doručit opis protokolu.
§ 137
Oznamování usnesení
(1) usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět, usnesení soudu se oznámí též prokurátorovi. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
(2) Má-li osoba, již je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci, oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu nesvéprávnou, která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonném zástupci.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který není svéprávný, usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotním ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou svéprávnou.
(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se prokurátorovi, osobě které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
§ 138
Použití ustanovení o rozsudku jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
Oddíl třetí
Právní noc a vykonatelnost rozhodnutí
§139
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný,
a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo
cc) podané odvolání bylo zamítnuto.
(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán.
(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla padána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
§ 140
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a) Jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští
b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
cc) podaná stížnost byla zamítnuta.
(2) Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, jestliže zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek.
(3) Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit.
(4) Jestliže byla lhůta k podaní stížnosti mající odkladný účinek zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
STÍŽNOST A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 141
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížnosti lze napadnout každé usnesení vyšetřovacího orgánu. Usnesení soudu a prokurátora lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhoduji ve věci v prvním stupni. Proti usnesení generálního prokurátora a Nejvyššího soudu není stížnost přípustná.
(3) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
§ 142
Oprávněné osoby
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo který, k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje, proti usnesení soudu může podat stížnost též prokurátor, a to i ve prospěch obviněného.
(2) Proti usnesení o vazbě a o ochranném léčení mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
§ 143
Lhůta a místo k podání
(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému, prokurátorovi však běží lhůta vždy samostatně.
§ 144
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní nebylo rozhodnuto. Stížnost prokurátora může vzít zpět i prokurátor nadřízený.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem obviněného. Prokurátor však může vzít takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost byla vzata zpět.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek usnesením na vědomi orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
§ 145
Stížnostní důvody
(1) Usnesení lze napadnout
a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo, jestliže toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usneseni.
(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může ji sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné osoby. Jde-li o usnesení vyšetřovacího orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem prokurátora nebo na jeho pokyn, může vyšetřovací orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem prokurátora.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce: 1, předloží věc k rozhodnutí.
a) vyšetřovací orgán prokurátorovi, který vykonává nad vyšetřováním dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento prokurátor dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému prokurátorovi,
b) prokurátor nadřízenému prokurátorovi,
c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu krajského soudu Nejvyššímu soudu, při tom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti prokurátorovi a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
§ 147
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející přezkoumávané části usnesení.
§ 148
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která sejí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět, nebo
c) nyní-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které ji bylo dáno při oznámení usnesení.
§ 149
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
(2) Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při zrušení napadeného usnesení vrátit věc prokurátorovi k došetření, a to i v tom případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po přijetí obžaloby (§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.
(3) Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních anebo týká-li s stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2), omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce I jen na onu část.
(4) Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného usnesení, buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit, aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o sní rozhodnuto v jiném složení senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.
(6) Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený, a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento orgán nařídil.
§ 150
(1) Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodů, který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát, nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená přibráním obhájce a zmocněnce.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
§ 152
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu.
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) náklady spojené s výkonem trestu odnětí, svobody a
c) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem a s výkonem trestu odnětí svobody stanoví ministr vnitra vyhláškou.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. c) stanoví ministr spravedlnosti vyhláškou.
§ 153
(1) Kdo podal zcela bezvýsledně návrh na obnovu řízení, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministr spravedlnosti vyhláškou.
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje prokurátora a orgán pověřený péčí o mládež.
§ 154
(1) Povinnost k náhradě nákladů poškozeného Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody, je odsouzena jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena, povinen nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
(2) Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich výši.
§ 155
(1) O povinnosti k náhradu nákladů poškozeného a o jejich výši (§ 154), jakož i o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby (§ 152 odst. 1 písm. a)) rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 156
Jestliže náklady stanovené paušální částkou (§ 152 odst. 1 písm. c) a 153 odst. 1) nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti k jejich náhradě po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
§ 157
(1) O povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o jejich výši § 152 odst. 1 písm. b) ), jakož i o výši nákladů spojených s výkonem vazby rozhoduje správa nápravného zařízení, v němž se na odsouzeném vykonává trest odnětí svobody nebo v němž byla vykonávána vazba.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 lze vykonat též podle předpisů o věcech občanskoprávních.
§158
Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o, jejich výši vydá správa nápravného zařízení jen za dobu, po kterou odsouzený svým zaviněním způsobil, že náklady výkonu trestu nemohly Výt uhrazeny z jeho pracovní odměny. O takové zavinění jde tehdy, když je zapotřebí takového střežení odsouzeného, že mu nemůže být poskytnuta pracovní příležitost, nebo když odsouzený bezdůvodně odmítá řádně pracovat.
ČÁST DRUHÁ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
HLAVA DEVÁTÁ
VYŠETŘOVÁNÍ
Oddíl první
Vyšetřovací orgány
§ 159
(1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a vyšetřovatelé ministerstva vnitra.
(2) Vyšetřování konají též velitelé v ozbrojených silách nebo orgány jimi pověřené, a to o trestných činech osob podléhajících jejich velitelské pravomoci, pokud na tyto trestné činy zákon nestanoví trest přísnější než trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok.
(3) Dozor nad vyšetřováním vykonává prokurátor. Prokurátor je přitom oprávněn
a) dávat vyšetřovacím orgánům závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, jakož i k pátráni po pachatelích, jejichž pobyt není znám;
b) vyžadovat od vyšetřovacích orgánů spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda vyšetřovací orgány vyšetřování včas zahajují a řádně v něm postupují;
c) zúčastnit se provádění vyšetřovacích úkonů a osobně provést jednotlivý vyšetřovací úkon nebo i celé vyšetřování v kterékoli věci, přitom postupuje podle ustanovení platných podle tohoto zákona pro vyšetřovací orgány a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutím vyšetřovacích orgánů;
d) vracet věc vyšetřovacím orgánům se svými pokyny k doplnění;
e) rušit nezákonná a neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovacích orgánů, která může nahrazovat vlastními, jestliže rozhodnutí vyšetřovacích orgánů nahradil vlastním rozhodnutím jinak, než na podkladě stížnosti oprávněné osoby do usnesení vyšetřovacích orgánů, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovacích orgánů;
f) odvolat vyšetřovatele prokuratury z dalšího vedení vyšetřování a učinit opatření k odvolání jiného vyšetřovatele z dalšího vedení vyšetřování, je-li toho třeba;
g) odejmout kteroukoli věc určitému vyšetřovacímu orgánu a předat ji jinému vyšetřovacímu orgánu anebo dát provést jednotlivé vyšetřovací úkony vyšetřovatelům prokuratury i ve věcech, které vyšetřují jiné vyšetřovací orgány.
§ 160
Pouze prokurátor je oprávněn
a) bez zahájení vyšetřování věc odložit podle § 263 odst. 2, odevzdat věc, v níž jde o podezření z trestného činu, k projednání místnímu lidovému soudu nebo příslušnému orgánu ke kázeňskému vyřízení;
b) podat obžalobu, věc postoupit po zahájeni vyšetřování, zastavit nebo přerušit trestní stíhání;
c) vzít do vazby, vydat příkaz k dodání do vazby a propustit z vazby;
d) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění;
e) provést zajištění nároku poškozeného a náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout;
f) dát souhlas k pohřbení mrtvoly v případech, kde byla nařízena prohlídka a pitva, a nařídit exhumaci mrtvoly;
g) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny;
h) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.
§ 161
Předchozího souhlasu prokurátora potřebují vyšetřovací orgány
a) k vznesení obvinění, jestliže jde o řízení proti mladistvému nebo uprchlému,
b) k nařízení, aby duševní stav obviněného byl zkoumán v zdravotním ústavu nebo ve zvláštním oddělení nápravného zařízení,
c) k rozhodnutí o vrácení věci, prodeji nebo zničení věci vzaté do úschovy,
d) k otevření zásilek,
e) k nařízení osobní a domovní prohlídky, odnětí věci, zadržení zásilek, bez předchozího souhlasu prokurátora mohou tyto úkony provést jen tehdy, jestliže souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu, jsou však potom povinny nejpozději do 48 hodin prokurátora o provedeném úkonu uvědomit.
§ 162
Prokurátor je oprávněn uložit orgánům ministerstva vnitra provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele.
Oddíl druhý
Vyřízení věci před zahájením vyšetřování
§ 163
(1) Nejde-li ve věci, která prokurátorovi nebo vyšetřovacímu orgánu došla, o podezření z trestného činu, prokurátor nebo vyšetřovací orgán věc odloží, jestliže není na místě učinit v ní některé jiné opatření. Takovým opatřením může být zejména.
a) odevzdání věci místnímu lidovému soudu nebo národnímu výboru k projednání provinění,
b) odevzdání věci národnímu výboru nebo jinému orgánu k jednání o přestupku, nebo
c) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému, disciplinárnímu nebo kárnému jednání.
(2) Prokurátor věc odloží též tehdy, je-li trestní stíháni podle § 11 odst. 1 nepřípustné. Může ji odložit i proto, že trestní stíhání je vzhledem k okolnostem uvedeným v § 177 odst. 2 neúčelné.
(3) Jde-li o podezření z trestného činu jen menší nebezpečnosti pro společnost, pachatel jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, může prokurátor odevzdat věc k projednání místnímu lidovému soudu, jestliže vzhledem k osobě pachatele a výchovné síle kolektivu uzná tento způsob vyřízení pro nápravu pachatele za postačující.
(4) Prokurátor odevzdá věc místnímu lidovému soudu také tehdy, přijme-li za podmínek uvedených v § 4 odst. 1 a 2 záruku společenské organizace. V tom případě sdělí své rozhodnutí organizaci, která záruku převzala, a požádá ji, aby ve smyslu záruky vzala na sebe péči o nápravu pachatele a dbala, aby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, jestliže se tak již nestala.
(5) Odevzdat místnímu lidovému soudu podle odstavců 3 a 4 lze jen věc náležitě objasněnou.
(6) Jde-li o podezření z trestného činu, který lze vyřídit kázeňsky, může prokurátor odevzdat věc příslušnému orgánu ke kázeňskému vyřízení. Jestliže toto vyřízení považuje vzhledem k osobě pachatele a povaze jeho činu za postačující.
Oddíl třetí
Průběh vyšetřování
§ 164
Zahájení vyšetřování
Nasvědčuji-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a není-li důvod pro postup podle § 163 odst. 2 až 6, zahájí vyšetřovací orgán usnesením vyšetřování, opis tohoto usnesení doručí prokurátorovi do 48 hodin.
Vznesení obvinění
§ 165
(1) Je-li na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin byl spáchán určitou osobou, vydá vyšetřovací orgán usnesení, že se tato osoba stíhá jako obviněný. K vznesení obvinění proti mladistvému a proti uprchlému potřebuje vyšetřovací orgán předchozí souhlas prokurátora.
(2) Usnesení o vznesení obvinění musí obsahovat popis vyšetřovaného skutku s uvedením místa, času, popřípadě i jiných okolností, za kterých k němu došla, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. V usnesení musí být dále uvedeno, jaký trestný čin se v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení trestního zákona. Usnesení musí krotě toho obsahovat i důvod stíhání.
(3) Obviněnému se usnesení o vznesení obvinění oznámí do tří dnů, nejpozději však na počátku jeho prvního výslechu. Prokurátorovi se opis tohoto usnesení doručí nejpozději do 48 hodin.
§ 166
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, na který se usnesení o vznesení obvinění nevztahovalo, postupuje vyšetřovací orgán stran tohoto dalšího skutku podle § 165.
§ 167
Postup při vyšetřování
(1) Vyšetřování konají vyšetřovací orgány zpravidla osobně. Úkony provedené před zahájením vyšetřování se nemusí ve vyšetřování opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona, jde-li však o výpovědi, nemusí se ve vyšetřování opakovat, jen týkají-li se buď méně závažné skutečnosti nebo skutečnosti sice závažné, která však je dostatečně prokázána nebo vyloučena jinými důkazy, zejména pokud byly provedeny vyšetřovacími orgány nebo prokurátorem. Protokol o takovém úkonu se založí do vyšetřovacího spisu jako jeho část. Vyšetřovací orgán nebo prokurátor může po zahájení vyšetřování pověřit provedením jednotlivých vyšetřovacích úkonu také bezpečnostní orgány, vyšetřovací orgán však musí vždy osobně vyslechnout obviněného a svědky, kteří mají být vyslechnuti o okolnostech rozhodných pro posouzení viny a trestu.
(2) Vyšetřovací orgány postupují při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby co nejrychleji a nejúplněji byly objasněny všechny skutečnosti potřebné k posouzení případu, osoby pachatele i nároku poškozeného na náhradu škody a aby byly také odhaleny příčiny, které k trestné činnosti vedly (§ 89 odst. 1). Důkazy sbírají vyšetřovací orgány bez rozdílu, zda svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného. Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu prokurátora, činí vyšetřovací orgány všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a n provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a jsou plně odpovědny za jejich zákonné a včasné provedení.
(3) Doznání obviněného nezbavuje vyšetřovací orgány povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit pravdivost doznání a všechny okolnosti případu. Rovněž tak musí být pečlivě přezkoumána a ověřena obhajoba obviněného, není-li zřejmě nerozhodná. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo k doznání donucován.
§ 168
Účast obhájce při vyšetřovacích úkonech
(1) Obhájce osoby mladistvé a osoby, která pro své tělesné nebo duševní vady není schopna sama se náležitě hájit, může již od vznesení obvinění být přítomen při výslechu obviněného a se souhlasem vyšetřovacího orgánu mu klást otázky. Může být přítomen při provádění jiných vyšetřovacích ikonů, jestliže podle povahy věci nebudou při hlavním líčení opakovány, a se souhlasem vyšetřovacího orgánu se zúčastnit i dalších vyšetřovacích úkonů.
(2) Vyšetřovacích úkonů, kterými se na návrh obhajoby vyšetřování doplňuje poté, co vyšetřovací orgán uznal vyšetřovaní za skončené a seznámil obviněného s jeho výsledky, může se se souhlasem vyšetřovacího orgánu zúčastnit i obhájce jiných osob, než které jsou uvedeny v odstavci 1; jde-li o prováděni výslechu, může obhájce se souhlasem vyšetřovacího orgánu klást vyslýchané osobě otázky.
§ 169
Skončení vyšetřování
(1) Uzná-li vyšetřovací orgán vyšetřování za skončené, seznámí obviněného s jeho výsledky, předloží mu vyšetřovací spisy k prostudování a poučí jej o jeho právu navrhnout doplnění vyšetřování. Ukazují-li výsledky vyšetřování na to, že vyšetřovaný skutek, je jiným trestným činem, než který byl označen v usnesení o vznesení obvinění, vyšetřovací organ na tuto okolnost obviněného upozorní, nestalo-li se tak už dříve. Takové upozornění se poznamená v protokolu.
(2) Má-li obviněný obhájce, je třeba jej k seznamování s výsledky vyšetřování přizvat a umožnit mu prostudovat spisy a mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti třetí osoby.
(3) K náležitému seznámení s výsledky vyšetřování je nutno poskytnout obviněnému a jeho obhájci lhůtu ne kratší než tři dny.
(4) Doplnění vyšetřování, jež považuje za potřebné, je obhájce povinen navrhnout již při seznamování s výsledky vyšetřování.
(5) Zamítnout návrh obviněného nebo jeho obhájce na doplnění vyšetřování může vyšetřovací orgán odůvodněným usnesením jen v tom případě, že navrhované doplnění je pro rozhodnutí prokurátora i soudu zřejmá nepotřebné, jinak vyšetřování podle přednesených návrhů doplní a obviněného a jeho obhájce s výsledky doplnění seznámí.
(6) Nedostaví-li se obviněný nebo obhájce, ač byli řádně vyrozuměni, bez oprávněné omluvy k seznámení s výsledky vyšetřování anebo odmítne-li obviněný se s výsledky vyšetřování seznámit, poznamená se tu spolu s důvody, jestliže je obviněný uvedl, ve vyšetřovacím spise a postupuje se dále, jako by byl obviněný s výsledky vyšetřování seznámen.
§ 170
Předložení věci prokurátorovi
(1) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovací organ spisy neprodleně prokurátorovi se závěrečnou zprávou obsahující návrh na konečné opatření.