K HLAVĚ ČTVRTÉ

(§ 179-195)

Čtvrtá hlava shrnuje trestné činy, které zvlášť nebezpečně ohrožují život a zdraví více lidí nebo cizí majetek ve velkém rozsahu. Pro tyto činy je zpravidla příznačný velký rozsah nebezpečí, takže je možno je označit jako trestné činy obecně nebezpečné.

Ustanovení § 179 postihuje jakékoli obecně nebezpečné jednání, jehož se pachatel dopustí v úmyslu vydat v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lidí nebo v nebezpečí škody velkého rozsahu cizí majetek. Osnova vypočítává některá formy tohoto jednání, ale pouze ty, který bývají typické, jako například žhářství. Pokud se ovšem pachatel dopustí obecného ohrožení v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízeni republiky nebo její obranyschopnost, je postižen za záškodnictví podle 95. Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, je postižen podle § 180. Trestní sazby v § 180 jsou odstupňovány a nejpřísnější postih je na jednání způsobující tak závažné následky, jako bývají při katastrofách (§ 180 odst. 4). Nebezpečnost takových jednání pro společnost je tak značná, že důsledná ochrana životů a zdraví našich pracujících vyžaduje přísný postih pachatelů, kteří z nedbalosti porušují své důležité povinnosti a přivodí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osobám.

Hrozivou tísní, při níž porušení povinnosti je trestné podle § 181, se rozumí stav, při němž je mnoho lidí současně vydáno citelným útrapám. Hrozivá tíseň může být vyvolána živelní pohromou, nehodou apod. Význam obecně prospěšných zařízení, jako jsou telekomunikační zařízení, železnice, pošta apod., vyžaduje trestnost ohrožení jejich provozu, i když nedojde k nějaké hmotné škodě (§ 182 až 184). Ochrana provozu podmořského kabelu a podmořského potrubí (§ 182 odst. 1 písm. b)) je do osnovy zařazena v důsledku mezinárodního závazku našeho státu. Možnost zneužití vytváří z nedovoleného ozbrojování nebo neoprávněného provozu nebo držení vysílací stanice obecně nebezpečné činy, které je nutno postihnout trestně (§ 185 a 186). Ustanovení o stihání nedovolené výroby, dovozu, vývozu, držení omamných prostředků a jedů (§ 187 a 188) přejímá osnova v důsledku mezinárodního závazku našeho státu. Co se považuje podle tohoto ustanovení za omamné prostředky a jedy, určí ministr spravedlnosti (§ 195). Nebezpečí vyplývající z šíření nakažlivých chorob, ať lidských, zvířecích nebo rostlinných, je tak značné, že je nutno některé případy způsobení nebo zvýšení nebezpečí šíření takových chorob trestně postihnout (§ 189 až 192), i když přitom nejde o případy obecného ohrožení podle § 179 a 180. Totéž platí i o ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§ 193 a 194). Co se považuje za nakažlivé choroby ve smyslu § 189 až 192 a na které škůdce rostlin se vztahuje ustanovení § 192, určí ministr spravedlnosti (§ 195).

K HLAVĚ PÁTÉ

(§ 196-209 )

V hlavě páté jsou ustanovení chránící občanské soužití před hrubým narušováním.

Ochranu skupinám obyvatelů něho jednotlivcům proti méně intenzívním útokům (násilí, výhrůžky, hanobení), zejména pro jejich přesvědčení, národnost nebo rasu, poskytuje osnova v § 196 až 198.

S těmito trestnými činy souvisí ustanovení o teroru (§ 93 a 94), která postihují teroristické činy, a ustanovení o ublížení na zdraví podle § 221 odst. 2 písm. b). Klidné občanské soužití hrubě narušuje už šíření nepravdivých poplašných zpráv (§ 199), které za branné pohotovosti státu je zvlášť nebezpečné, a to i když vážné znepokojení alespoň u část obyvatelstva bylo způsobeno z nedbalosti (§ 200).

Důsledný boj proti alkoholismu vyžaduje i postih těch, kteří poté, cti požili alkoholického nápoje, vykonávají zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohli ohrozit život anebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (§ 201). Tímto ustanovením je prohloubena ochrana života, zdraví i majetku občanů zejména před řidiči motorových vozidel, kteří v podnapilosti řídl motorové vozidlo. Přitom nerozhoduje, zda požili alkoholického nápoje, ač věděli, že budou řídit motorové vozidlo, nebo zda takového nápoje požili a potom se rozhodli řídit motorové vozidlo, anebo zda požívají alkoholického nápoje během jízdy. Je-li jízdou podnapilého řidiče způsobena již nějaká závažná újma nebo škoda občanům, bude řidič postižen podle příslušných jiných ustanovení, jako např. podle § 223 odst. 2, § 137 apod. Požívání alkoholu za určitých podmínek může být též proviněním nebo přestupkem.

Ustanovením § 202 jsou postiženy závažné výtržnické činy páchané ze zjevné neúcty vůči společnosti, veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném.

Pro příživnictví (§ 203) uvádí osnova dvě podmínky, soustavné vyhýbání se poctivé práci a opatřováni si prostředků k obživě nekalým způsobem, přičemž se uvádějí příkladmo i některé typické formy: Postih kuplířství (§ 204) a ohrožování mravnosti (§ 205) je do osnovy pojat též v důsledku mezinárodního závazku našeho státu.

Pomluva jako pouhé ohrožení občana na vážnosti, které požívá u jiných, je zpravidla proviněním, kterým se mají zabývat místní lidové soudy. Proto osnova stíhá v § 206 pouze závažnější případy pomluv, které se škodlivě odrazí v zaměstnání, v rodinných vztazích pomluveného, a tím způsobují pomluvenému vážnou újmu.

Socialistický humanismus a vztahy mezi lidmi socialistické společnosti vyžadují i trestnost neposkytnutí pomoci (§ 207 a 208). Povinnost poskytnout pomoc člověku, který je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy na zdraví, vyplývá ze základních principů socialistického vztahu člověka k člověku. Tutéž povinnost je nutno požadovat za určitých podmínek i od řidiče dopravního prostředku, a to i když zraněná osoba neutrpí těžkou újmu na zdraví.

Podle § 209 bude postižen pachatel, který někoho podvede a způsobí mu vážnou újmu na právech nemajetkově povahy.

K HLAVĚ ŠESTÉ

(§ 210-218)

Šestá hlava zahrnuje trestné činy proti rodině a mládeži. Podle článku 26 Ústavy Československé socialistické republiky jsou manželství a rodina pod ochranou státu a stát a společnost pečují o to, aby rodina byla zdravým základem rozvoje mládeže, které společnost zabezpečuje veškeré možnosti k všestrannému rozvoji tělesných i duševních schopností. Z těchto ustanovení Ústavy vyplývá nutnost trestního postihu oněch jednání, která typicky narušují manželství (ve smyslu pojetí naší společnosti) nebe péči o dítě a jeho všestranný rozvoj tělesných i duševních schopností.

Je proto trestné dvojí manželství (§ 210) a některá porušení zákona o právu rodinném (§ 211). Ochrana bezbranného dítěte, které si samo nemůže opatřit pomoc, vyžaduje, aby bylo trestně postiženo jeho opuštění, je-li tím dítě vystaveno vážnému nebezpečí (§ 212). Při vší péči naší společnosti o dítě a o osoby potřebující pomoci je nutno vyžadovat též od každého jednotlivce, aby řádně plnil svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Proto je trestné závažné zanedbávání povinností k výživě jiného (§ 213). Zájem společnosti na plnění vyživovací povinnosti a na odstranění následků, které neplnění této povinnosti mělo, je tak velké, že se zaručuje beztrestnost takového pachatele, jestliže svou povinnost splní dříve, než dojde k vyhlášení rozsudku, ovšem za dalšího předpokladu, že neplnění vyživovací povinnosti nezanechalo vážných následků (§ 214). Tělesný a duševní stav děti a jiných osob, které vyžadují péči a pomoc, je vážně ohrožen zlým nakládáním s nimi. Proto je trestné i týrání svěřené osoby (§ 215), přičemž se chrání před takovým jednáním nejen dítě, nýbrž každá jiná osoba, kteří je z jakéhokoli důvodu (např. pro duševní chorobu) svěřena do něčí péče. Rovněž svévolné odejmutí dítěte nebo osoby postižené duševní poruchou z péče oprávněné osoby vyvolává zpravidla vážný otřes ve zdravotním a duševním stavu osob, o něž je pečováno. Je proto trestný únos takových osob (§ 216). Ochrana mládeže vyžaduje i trestní postih pachatele, který vydá osobu mladší než 18 let v nebezpečí zpustnutí (§ 217) nebo takové osoby vážně ohrožuje na zdraví soustavným podáváním alkoholických nápojů (§ 218). Méně nebezpečné formy těchto jednání jsou proviněními podle zákona o místních lidových soudech nebo přestupky podle zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.

K HLAVĚ SEDMÉ

(§ 219-230)

Život a zdraví občanů chrání naše společnost jako jednu z nejdůležitějších společenských hodnot. Ustanovení sedmé hlavy poskytují ochranu životu a zdraví jednotlivce proti všem druhům útoků.

Vysoká nebezpečnost vraždy pro společnost je vyjádřena v trestní sazbě. Přitom osnova umožňuje v souvislosti s § 29 spravedlivé odsouzení jak pachatelů zvlášť zavrženíhodných případů, tak i ostatních případů.

Jinak osnova přejímá v podstatě dosavadní úpravu směřující k ochraně života a zdraví člověka. Důsledná ochrana života našich občanů vyžaduje, aby byl přísněji postižen pachatel, který z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy (§ 224 odst. 3). Mělo-li jednání pachatele povahu obecného ohrožení a tímto jednáním byl způsoben uvedený následek, bude pachatel postižen podle § 180 odst. 4.

Kodifikační hlediska vedla k tomu, že byla do osnovy zařazena ustanovení obsažená dosud v zákoně č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství (§ 227 až 229). Tato ustanovení mají i nadalo chránit zdravý vývoj rodiny, ohrožovaný někdy škodami způsobenými při umělém přerušování těhotenství na zdraví a životech žen zákroky nesvědomitých osob.

K HLAVĚ OSMÉ

(§ 231-246)

V osmé hlavě jsou uvedeny trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti.

V oddílu prvním (§ 231 až 240) jsou uvedeny trestné činy namířené proti právům občanů zaručeným v článcích 30 až 32 Ústavy Československé socialistické republiky. Jsou to především omezování osobní svobody (§ 231), zbavení osobní svobody (§ 232) a zavlečení do ciziny (§ 233). Ustanovení o zbavení osobní svobody (§ 232) zařazuje osnova v důsledku mezinárodního závazku našeho státu v úmluvě o potírání obchodu s otroky. Přísný postih vyžaduje též loupež (§ 234), která znamená násilný zásah do svobody člověka spojený s úmyslem zmocnit se cizí věci. Ustanovením o vydírání (§ 235) a útisku (§ 237) se chrání především volnost rozhodování. Zvláštním případem vydírání je násilné omezování svobody vyznání (§ 236), která je zaručena článkem 32 Ústavy československé socialistické republiky článkem 31 Ústavy Československé socialistické republiky jsou zaručeny nedotknutelnost obydli a tajemství dopravovaných zpráv. Tato práva chrám osnova v ustanoveních o porušování domovní svobody (§ 238) a o porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 239 a 240).

V oddílu druhém (§ 241 až 246) jsou uvedeny trestné činy proti lidské důstojnosti, zejména ve sféře pohlavní. Jsou to: znásilnění (§ 241), pohlavní zneužívání (§ 242 a 243), pohlavní styk s osobou téhož pohlaví (§ 244), soulož mezi příbuznými (§ 245) a obchodování se ženami (§ 246).

Přísnější trestní sazbou podle § 241 odst. 2 písm. b) je postižen pachatel, znásilní-li dívku mladší 15 roků. V důsledku toho je vyloučen jednočinný souběh trestného činu podle § 241 s trestným činem podle § 242. Jako pohlavní zneužívání podle § 242 se postihne vedle soulože s osobou mladší 15 let jiné závažné pohlavní zneužití takové osoby. Přísnější trestní sazbou je pachatel postižen podle § 242 odst. 2, zneužije-li pohlavně osobu mladší 15 let, která je svěřena jeho dozoru, zneužívaje její závislosti. Proti dosavadní úpravě trestního postihu pohlavního styku s osobou téhož pohlaví byly vzneseny zejména z lékařských kruhů četné námitky, jimž nelze upřít oprávnění. Proto osnova v ustanovení § 244 stíhá trestně pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, při kterém se stýká takto jen pachatel, který dovršil 18 let svého věku, s osobou téhož pohlaví mladší 18 let, nebo pachatel, který se stýká s osobou téhož pohlaví zneužívaje její závislosti, a dále pachatel, který za pohlavní styk s osobou téhož pohlaví přijme nebo poskytne úplatu anebo takovým stykem budí veřejné pohoršení.

Jako trestný čin je nutno postihnout též soulož mezi blízkými pokrevními příbuznými (§ 245). Ustanovení o postihu obchodování se ženami (§ 246) přejímá osnova v důsledku mezinárodního závazku našeho státu.

K HLAVĚ DEVÁTÉ

(§ 247-258)

Hlava devátá obsahuje trestné činy namířené proti majetku, který není v socialistickém vlastnictví, tedy zejména proti majetku osobnímu. Význam osobního vlastnictví spočívá v tom, že je jedním z prostředků pro zabezpečení hmotné a kulturní úrovně pracujících. Ústava Československé socialistické republiky v článku 10 zaručila nedotknutelnost osobního vlastnictví občanů, získaného prací. Ochrana občanů proti zlodějům a parazitům přiživujícím se na výsledku práce jiných vyžaduje též přísný postih trestných činů namířených proti majetku, který není v socialistickém vlastnictví. Osnova uvádí typické a závažnější útoky proti takovému majetku, a to krádež (§ 247); zpronevěru (§ 248), podvod (§ 250), podílnictví (§ 251 a 252), lichvu (§ 253); zatajení věci (§ 254), porušování povinnosti při správě cizího majetku (§ 255), poškozováni věřitele (§ 256) a poškozování cizí věci (§ 257). Osnova mírněji než krádež a zpronevěru postihuje tzv. krádež a zpronevěru užitku jako neoprávněné užívání věci (§ 249), Na rozdíl od ustanovení § 116, podle kterého je trestný pachatel, který zabraňuje hospodářskému využití výrobního prostředku většího rozsahu, který má ve vlastnictví, je podle § 258 trestný pachatel, jestliže zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů, a tím poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem.

K HLAVĚ DESÁTÉ

(§ 259-265)

Trestné činy proti lidskosti uvedené v hlavě desáté je možno v podstatě členit na dvě skupiny. V první řadě jde o trestný čin genocidia (§ 259). Obsah tohoto trestného činu a jeho zařazení do osnovy vychází z mezinárodní dohody. Do této skupiny patří též podpora a propagace fašismu a podobných hnutí (§ 260 a 261), neboť jak ukazují zkušenosti, fašismus a podobná zločinecká hnutí nakonec vedou k trestné činnosti popsané v § 259.

Druhou skupinu trestných činů této hlavy tvoří trestné činy, které dosud patřily mezi trestné činy, které mohli spáchat jen vojáci. Nové poznatky o metodách vedení boje a nové bojové prostředky nevylučují možnost, že se těchto trestných činil dopustí osoby civilní, zejména z okruhu nepřátelských prominentů, z jejichž podnětu nebo na jejichž příkaz by mohly být spáchány (§ 262 a 263). Používání zakázaného bojového prostředku a válečná krutost svou povahou odpovídají předchozím trestným činům uvedeným v této hlavě.

Pokud jde o plenění v prostoru válečných operaci (§ 264), nelze činit rozdíl mezi příslušníky ozbrojených sil a civilními obyvateli, kteří by se dopustili této trestné činnosti, a proto je dána možnost postihu jak vojáků, tak civilních osob pro tuto trestnou činnost jedním zákonným ustanovením. V posledním ustanovení této hlavy je poskytnuta ochrana označení Červeného kříže a označení obdobného druhu (§ 265) v souladu s mezinárodními dohodami, k nimž jsme přistoupili.

K HLAVĚ JEDENÁCTÉ

(§ 266-272)

Obrana vlasti a jejího socialistického zřízení je vrcholnou povinností a věcí cti každého občana. Občané jsou podle zákona povinni vykonávat službu v ozbrojených silách. Porušení těchto povinností, uložených v článku 37 Ústavy Československé socialistické republiky a v § 5, 10 a 48 branného zákona, jsou trestně postihována ustanoveními hlavy jedenácté.

K HLAVĚ DVANÁCTÉ

(§ 273-296)

Neustálé posilování obranné funkce státu je za existence imperialismu nezbytné pro zabezpečení mírového rozvoje socialistické společnosti. Proto je jako nedílná součást naší společnosti budována Československá lidová armáda a ostatní ozbrojené síly a sbory, připravené hájit svobodu a nezávislost republiky a její socialistické zřízení.

Hlava dvanáctá poskytuje ochranu společenským vztahům, daným zvláštnostmi úkolů a organizace ozbrojených sil a sborů. Je výrazem vrcholného zájmu společnosti na tom, aby všichni občané, povolaní k výkonu vojenské služby, čestně a uvědoměle plnili požadavky přísné a pevné vojenské kázně, která je základním předpokladem vysoké bojeschopnosti a pohotovosti vojsk.

Kázeň v našich ozbrojených silách a sborech pramení z jejich socialistického charakteru a třídní a politické jednoty. Je založena na politické uvědomělosti a na vědomí osobní odpovědnosti každého vojáka za obranu své vlasti.

Základní metodou uvědomělé kázně je komunistická výchova vojáků, spojená se správným uplatňováním velitelské náročnosti. To však nevylučuje používat v odůvodněných případech prostředků donucení, a to i soudních trestů, vůči těm, kteří se vyhýbají plnění vojenských povinností a u nichž jiné prostředky výchovy selhávají, vůči notorickým narušovatelům kázně a vůči pachatelům závažných trestných činů.

Ustanovení této hlavy plní své výchovné poslání tím, že jsou nástrojem důsledné ochrany vojenské kázně. Pro případ branné pohotovosti a bojové situace, kdy neplnění a porušování vojenských povinností je zvlášť nebezpečné a může mít těžké následky, počítá zákon s tím, že závažné trestné činy budou postihovány přísnými tresty.

Úpravy a změny provedené v dvanácté hlavě vycházejí z dosaženého stupně vývoje našich ozbrojených sil a sborů a přihlížejí ke zkušenostem, načerpaným v souvislosti s používáním dosavadních ustanovení. Z trestního zákona byly vypuštěny činy, které svým významem a závažností nedosahují takové intenzity nebezpečnosti pro společnost, aby je bylo nutno označovat za trestné činy (např. porušení předpisů a nařízení apod.), a trestné činy, které se v našich ozbrojených silách a sborech vůbec nevyskytují (např. vzpoura).

V zájmu prohloubení jednoty trestního práva byla dále z hlavy obsahující trestné činy vojenské vypuštěna ustanovení, která mojí svou obdobu v ostatních hlavách zákona(např. porušeni velitelských povinností a neoprávněné omezování podřízeného má obdobu v ustanoveních o trestných činech veřejných činitelů podle § 158 a 159 osnovy, ohrožení věcných prostředků má obdobu v ustanoveních třetího oddílu druhé hlavy apod.). Tato ustanovení poskytnou dostatečnou ochranu chráněným zájmům i na úseku ozbrojených sil a sborů.

Zákon je doplněn ustanovením, poskytujícím ochranu výkonu služby při obraně vzdušného prostoru, jejíž přísné a přesné plnění se stalo významným činitelem při zajišťování obrany země (§ 287).

Nově zákon upravuje otázku kázeňského vyřizování trestných činů, a to nezávisle na trestních sazbách. V § 294 odst. 1 jsou uvedeny vojenské trestné činy, které může oprávněný velitel vyřídit kázeňsky, odůvodňují-li to okolnosti případu. § 294 odst. 2 stanoví, že soud nebo prokurátor může přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku potrestání pachatele i jiných trestných činů (včetně trestných činů, uvedených v ostatních hlavách zákona), jestliže stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost je malý a lze důvodně očekávat, že kázeňské vyřízení postačí k dosažení účelu sledovaného zákonem.

Ve svém celku dává § 294 veliteli, který je hlavním činitelem při výchově vojáků a při upevňování kázně a socialistické zákonnosti v ozbrojených silách a sborech, širší možnost vyřizovat podle zásad Kázeňského řádu trestné činy, než dovolovala dosavadní úprava.

Úzká součinnost velitele, prokurátora a soudu zajistí použit v každém takovém případě takového výchovného opatření, které zajistí nápravu pachatele a výchovné působení na ostatní vojáky nejúčinněji.

III. K ČÁSTI TŘETÍ

(§ 296-301)

V této časti jsou shrnuta nutná ustanovení přechodná, zrušovací a závěrečná.

FINANČNÍ DŮSLEDKY OSNOVY

Provedením osnovy nevzniknou žádné nové výdaje.

V Praze dne 20. října 1961

Předseda vlády.

v z. dr. Dolanský v. r.

Ministr spravedlnosti.

dr. Neuman v. r.