K HLAVĚ ŠESTÉ

(§ 71-73)

Ochranná opatření jsou podle § 2 osnovy vedle trestu dalším důležitým prostředkem k dosažení účelu trestního zákona.

Osnova rozeznává tři druhy ochranných opatření, a to ochranné léčení, zabrání věci a ochrannou výchovu. Ustanovení o ochranné výchově jsou zařazena do hlavy sedmé, poněvadž se týkají jen mladistvých.

Ochranné léčení (§ 72) se uloží především těm osobám, které pro nepříčetnost nejsou trestně odpovědné a jejichž pobyt na svobodě je nebezpečný. Lze je uložit vedle některého trestu také osobám, které se trestného činu dopustily ve stavu zmenšené příčetnosti, jako např. oligofrenikům, psychopatům apod., pokud je jejich pobyt na svobodě nebezpečný. Jde nejen o zájmy společnosti, ale i o zájem takových osob samých, aby byly podrobeny léčení, kterému se samy popř. nechtějí podřídit. Dá-li se očekávat, že se ochranným léčením splní účel trestu, může soud u takových osob upustit od potrestání (§ 25). Konečně lze ochranné léčení uložit i osobám, které se trestného činu dopustily ve stavu zmenšené příčetnosti, způsobené požitím alkoholických nápojů, nebo omamných prostředků, jde-li u nich o návyk požívat takové prostředky (chronický alkoholismus, morfinismus apod.) a nejsou-li bez odborné léčby schopny se tohoto návyku zbavit.

K HLAVĚ SEDMÉ

(§ 74-87)

Podle čl. 26 odst. 3 Ústavy Československé socialistické republiky naše společnost zabezpečuje všem dětem a mládeži veškeré možnosti všestranného rozvoje tělesných i duševních schopností. Tento rozvoj je zajišťován péčí rodiny, státu a společenských organizací. Tato péče naší společnosti, pramenící ze socialistického humanismu, se odráží v dobrém duševním, morálním i tělesném stavu naší mládeže. Ve srovnání s kapitalistickými zeměmi i počet pobloudilých mladistvých, kteří se dopouštějí trestné činnosti, je u nás daleko menší. Z toho plyne, že výchovné zaměření trestního stíhání se musí projevit v plné míře zejména u stíhání mladistvých. Proto v hlavě sedmé jsou uvedena ustanovení, která v zájmu zvýšené péče naší společnosti o mládež stanoví odchylky od stíhání zletilých osob. Přihlíží se přitom k tomu, že mladiství jsou lidé ještě bez životních zkušeností a že jejich dospívání je provezeno pronikavými změnami celé osobnosti. Proto mladiství, i když na jedné straně lehce podléhají vlivům a svodům prostřelí, na druhé straně jsou více přístupni vlivům výchovným. Právě u nich lze vhodným pedagogickým vedením snáze odstranit zlozvyky a vlastnosti nepříznivé zdárnému vývoji mladistvých, upevnit a rozvinout jejich dobré povahové vlastnosti.

Osnova vyžaduje pro trestní odpovědnost mladistvého, aby šlo a čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než se vyžaduje v ustanovení § 3 odst. 2 obecně pro trestní odpovědnost zletilých (§ 75). Nepůjde-li v důsledku toho o trestný čin, je vhodnější přenechat péčí o nápravu mladistvého výchovným zařízením (zejména škole) nebo mládežnickým organizacím. V případech, kdy mladistvý za svůj čin trestně odpovídá, bude možné upustit od jeho potrestání také tehdy (§ 77), zajišťuje-li ochranná výchova nápravu mladistvého a ochranu společnosti lépe než trest.

Vzhledem k těmto ustanovením dojde k uložení trestu mladistvému jenom v případech, ve kterých vzhledem k závažnosti činu a osobě mladistvého ochrana společenských zájmů vyžaduje důraznějšího opatření.

Druhy trestu, které lze mladistvému uložit (§ 78); snížení trestních sazeb u mladistvých (§ 79) a úprava podmíněného odsouzení (§ 82), podmíněného propuštění (§ 83) a zahlazení odsouzení (§ 87) jsou upravený tak, aby se mladistvému ulehčil přechod k řádnému životu a mladistvý v době zletilosti nebyl zatěžován svým pokleskem.

Ochrannou výchovou (§ 84 až 85) lze podle osnovy, na rozdíl od dosavadní úpravy, uložit mladistvému jen tehdy, jestliže bylo upuštěno od jeho potrestání (tzn. když se dopustil trestného činu, ale nebyl mu uložen trest) a jsou splněny i další podmínky uvedené v § 84. Osnova vychází z toho, že uložený trest musí vést k nápravě mladistvého a proto uložení ochranné výchovy by tu bylo již zbytečné. Ochrannou výchovu je možno dále uložit osobám mladším než 15 let, které spáchaly čin, který by se u dospělých posuzoval jako trestný čin (§ 86).

K HLAVĚ OSMÉ

(§ 88-90)

Srozumitelnost osnovy vyžaduje, aby pojmy, jichž osnova užívá, byly vysvětleny.

Ustanovení § 88 stanoví, že okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nesmí se posuzovat formálně, nýbrž lze za ně považovat jen takové, které podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.

Jiné pojmy jsou vysvětleny v § 89 a 90.

Pojem veřejného činitele (§ 89 odst. 9) osnova nově definuje. Veřejný činitel podle této definice je charakterizován tím, že používá svěřené pravomoci k plnění úkolů společnosti a státu, za jejichž splnění odpovídá. Pravomocí přitom je rozumět zejména oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech občanů a organizací a ukládat jim úkoly jaká pravomoc je některému funkcionáři svěřena a za splnění jakých úkolů odpovídá, je zpravidla upraveno právními předpisy, služebními předpisy, statuty, pracovními řády apod.

II. K ČÁSTI ZVLÁŠTNÍ

K HLAVĚ PRVNÍ

(§ 91-115)

Ochranu socialistické republiky proti trestným útokům namířeným proti základům republiky, její bezpečnosti a obranyschopnosti zajišťuje osnova v první hlavě zvláštní části. Tato hlava se dělí na tři oddíly. V prvním oddílu se chrání základy republiky. Zde se vypočítávají útoky, které směřují proti samostatnosti republiky a jejímu socialistickému společenskému a státnímu zřízení. Druhý oddíl chrání bezpečnost republiky. Jde zejména o ochranu státního tajemství. Konečně třetí oddíl chrání obranyschopnost republiky a jeho ustanovení mají čelit útokům, které ať v době mírové, nebo za branné pohotovosti státu poškozují nebo ohrožují obranu republiky.

Politický a hospodářský rozvoj Československé socialistické republiky a její bezpečnost jsou nerozlučně spojeny s rozvojem států světové socialistické soustavy. Proto trestné útoky proti jinému státu socialistické světové soustavy se bezprostředně dotýkají i zájmů naší republiky. Osnova nově upravuje ochranu států světové socialistické soustavy (§ 99, 104 a 108) v rámci působnosti zákona.

Světová reakce neustává ve svých pokusech o zničení socialistického zřízení v naší vlasti. Je proto přirozené, že osnova považuje velmi závažné protistátní činy, jako je rozvracení republiky, teror, záškodnictví a sabotáž spáchané československým občanem ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem za vlastizradu (§ 91) a stanoví za vlastizradu velmi přísné tresty.

Osnova v § 92 pak vypočítává, jaké útoky páchané v úmyslu rozvracet socialistické společenské a státní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky nebo zničit její samostatnost je považovat za rozvracení republiky. Ježto však nepřátelé našeho socialistického společenského a státního zřízení mění formy nebezpečných útoků proti našemu státu, osnova stanoví, že rozvracením republiky je i jiná zvlášť nebezpečná činnost proti základům republiky nebo jejím důležitým mezinárodním zájmům, než je uvedena v odstavci 1 písm. a) tohoto ustanovení. Takovou jinou zvlášť nebezpečnou činností podle § 92 odst. 1 písm. b) je třeba rozumět činnost, která se svou závažností rovná činnosti uvedené pod písm. a) téhož ustanovení.

Smyslem ustanovení o teroru (§ 93 a 94) je ochrana životů a zdraví občanů, popř. i jejich majetku proti útokům provedeným s teroristickým cílem odstrašit je od plnění úkolů socialistické společnosti. Širší formulace úmyslu v § 93 má čelit útokům na životy lidí, byl-li takový útok spáchán v úmyslu poškodit republiku. Za této podmínky bude možné stíhat podle tohoto ustanovení i atentát spáchaný proti představiteli cizího státu. Protože pachatelův cíl spočívá v zastrašení, považuje osnova již pokus teroristické vraždy, teroristického ublížení na zdraví apod. za dokonaný trestný čin. Méně závažné útoky provedené s úmyslem někoho odvrátit od plnění úkolů socialistické společnosti postihuje osnova v páté hlavě ustanovením § 197.

Smyslem ustanovení o záškodnictví (§ 95 a 96) a sabotáži (§ 97) je ochrana zpravidla (i když ne výlučně) hospodářských zájmů republiky před nepřátelskými útoky. Záškodnictví od podobného trestného činu obecného ohrožení nebo poškození vlastní nebo cizí věci popř. majetku v socialistickém vlastnictví se liší úmyslem. O záškodnictví jde tehdy, jestliže pachatel uvedeným způsobem jedná v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky. Též sabotáž od podobného trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele nebo maření a ohrožování činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace se liší úmyslem. O sabotáž jde tehdy, jestliže pachatel jedná uvedeným způsobem v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky.

V dalších ustanoveních tohoto oddílu jsou obsažena ustanovení o stihání méně závažných trestných činů proti republice. Ustanovení o podvracení republiky (§ 98) navazuje na předchozí ustanovení, zejména ustanovení o rozvracení republiky, a přichází v úvahu tam, kde pachatel ke své nepřátelské činnosti nevoli tak nebezpečné prostředky, jaké jsou popsány v předchozích ustanoveních první hlavy zvláštní části. V důsledku toho půjde o činy menší nebezpečnosti pro společnost.

Podle ustanovení § 100 až 104 je možno postihnout zejména slovní projevy proti republice a jejím hlavním představitelům, popř. proti státům a čelným představitelům států světové socialistické soustavy.

Smyslem ustanovení druhého oddílu je ochrana státního tajemství (§ 105 až 108), státních hranic proti jejich neoprávněnému překročení (109 až 111) a ochrana republiky před poškozováním jejích zájmů v cizině rozšiřováním nepravdivých informací (§ 112).

Přísné uchovávání státního tajemství je důležitým předpokladem pro zajištění bezpečnosti republiky. Proto osnova stíhá přísnými tresty vyzvědačství (§ 105). Nebezpečnost vyzvědačství pro společnost je tak vysoká, že osnova již pomoc pachateli trestného činu vyzvědačství nebo organizaci, jejímž cílem je vyzvídat státní tajemství, posuzuje jako vyzvědačství (§ 105 odst. 2).

Ochrana státního tajemství vyžaduje, aby zůstalo utajeno nejen před cizinou, ale i před nepovolanou osobou. V důsledku toho osnova chrání v § 106 a 107 státní tajemství i před jeho ohrožením, čímž je třeba rozumět skutečnost, že se státní tajemství stalo nebo mohlo stát známým nepovolané osobě, ať již úmyslným nebo nedbalým jednáním pachatele. Rozdíl mezi trestným činem vyzvědačství a trestným činem ohrožení státního tajemství spočívá v tom, že cílem pachatele trestného činu vyzvědačství je vyzradit státní tajemství cizí moci, kdežto pachatel trestného činu ohrožení státního tajemství jedná s cílem vyzradit je nepovolané osobě.

Stíhání neoprávněného opuštění republiky, jakož i neoprávněného vniknutí na území republiky upravuje osnova v § 109 až 111. Činnost pachatelů, kteří se soustavně zabývají převáděním lidí přes hranice, zvyšuje nebezpečnost takového činu pro společnost. Proto osnova v ustanovení 109 odst. 3 upravuje přísněji postih pachatelů, kteří nedovolené opuštění republiky organizují nebo převedou přes hranice skupinu osob nebo takovou činnost provádějí opětovně. Ovšem tohoto ustanovení se nepoužije, půjde-li o čin přísněji trestný.

Ustanovení § 110 a 111 čelí proti neoprávněnému vniknutí na území republiky. Právo azylu zaručené článkem 33 Ústavy Československé socialistické republiky není ovšem ustanovením § 110 dotčeno.

V třetím oddílu jsou shrnuty nejzávažnější trestné činy namířené proti zájmům obrany vlasti, zvlášť za její branné pohotovosti. Spáchání trestných činů spolupráce s nepřítelem (§ 113) a válečné zrady (§ 114) je možné pouze za branné pohotovosti státu. Naproti tomu trestný čin služby v cizím vojsku (§ 115) lze spáchat i v míru. Spáchá-li pachatel takový čin z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení, bude zpravidla stíháni podle přísnějších ustanovení prvého oddílu. Ustanovení § 104 a 115 vycházejí z ustanovení § 56 branného zákona.

K HLAVĚ DRUHÉ

(§ 116-152)

Společenské a ekonomické změny spojené s vítězstvím socialismu v naší vlasti a s budováním vyspělé socialistické společnosti vyžadují zejména novou úpravu druhé hlavy. V dnešních podmínkách vyvstávají na úseku ochrany hospodářských zájmů dva základní úkoly, a to jednak upevnit hospodářkou disciplínu zaměstnanců socialistických podniků při plnění úkolů našeho hospodářství, jednak čelit různým projevům parazitismu, které jsou v rozporu se zásadami socialistického rozdělování národního důchodu. Tyto úkoly plynou z potřeby chránit hospodářskou soustavu republiky proti typickým útokům, jako je neoprávněné a nehospodárné nakládání s hmotnými a finančními prostředky socialistických podniků, vytváření podmínek pro neoprávněné příjmy a jiné neoprávněné výhody zaměstnanců, poškozováni zákazníků, neoprávněné poskytování služeb a nedovolená výroba předmětů potřeby apod.

Hlava druhá se skládá z pěti oddílů. V oddílu prvním jsou shrnuty trestné činy proti hospodářské soustavě, v oddílu druhém trestné činy proti hospodářské kázni, v oddílu třetím jsou uvedeny trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví, v oddílu čtvrtém pak trestné činy proti měně a trestné činy daňové, nakonec pak v oddílu pátém trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu.

V oddílu prvním (§ 116 až 124) jsou zahrnuty trestné činy, které jsou namířeny proti hospodářské soustavě republiky a které jsou v rozporu se zásadami socialistického rozdělování národního důchodu a socialistického odměňování za vykonanou práci.

Odnětí věci hospodářskému určení (§ 116) se odlišuje od spekulace (117) tím, že pachatel takové věci hromadí pro sebe a zabraňuje tak jejich hospodářskému využití, aniž by je zamýšlel dále prodávat nebo směňovat. Osnova v souhlase s nazíráním našeho lidu považuje za spekulaci jednání pachatele, který si opatři nebo přechovává předměty potřeby ve větším rozsahu nebo předmět větší hodnoty v úmyslu je se ziskem prodat nebo směnit nebo získat jinou výhodu nebo který takovou činnost zprostředkuje. Tím spekulant dosahuje bezpracného zisku.

Ústava Československé socialistické republiky v čl. 9 připouští provozování drobného soukromého hospodářství založené na osobní práci a vylučující vykořisťování cizí pracovní síly. K provozování soukromé výrobní činnosti se vyžaduje někdy povolení příslušných orgánů, chybí-li toto povolení, jde o nedovolené podnikání (§ 118). V rozsahu svého hospodářství se jeho provozovatel podílí na plnění úkolů vyplývajících z hospodářského plánu. Jestliže provozovatel soukromého hospodářství zanedbává ve značném rozsahu plnění svých úkolů, poškozuje tím plnění hospodářského plánu a bude proto trestný podle § 119.

Ustanovením § 120 se chrání státní, družstevní nebo jiná socialistická organizace před těmi, kdož by ve větším rozsahu provozovali na její úkor nebo pod jejím jménem výrobní nebo jinou výdělečnou činnost k soukromému obohacení. Jde zejména o zneužití družstva pro soukromou výdělečnou činnost nebo prodej zboží v socialistickém obchodu na vlastní soukromý účet. Tím státní, družstevní nebo jiná socialistická organizace přichází o zisk, kterého by jinak dosáhla, takže i toto jednání je nebezpečné pro společnost a posuzuje se jako trestný čin zneužívání socialistického podnikání.

Zvláštním případem zneužívání socialistického podnikání je poškozování spotřebitelů (§ 121). Nebezpečnost tohoto činu pro společnost spočívá v poškozování nejen občanů, ale i dobrého jména socialistického obchodu.

V době, kdy kapitalistická cizina různými hospodářskými diskriminačními opatřeními hledí poškodit hospodářství naší republiky, je nebezpečné pro společnost i ohrožení hospodářského tajemství. Proto osnova postihuje takové jednání jako trestný čin (§ 122).

Ustanovením § 123 (neoprávněné nakládání s vynálezem), se má chránit hospodářské využití vynálezů učiněných na území Československé socialistické republiky proti těm, kteří by chtěli proti příslušným zákonným předpisům bez souhlasu československých úřadů neoprávněně nakládat s vynálezem.

Ustanovení § 124 o porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou chrání hospodářské zájmy státu při dovozu zahraničního zboží na naše území, průvozu takového zboží přeš naše území nebo při vývozu československého zboží do ciziny: Tímto ustanovením se proto v první řadě chrání i monopol zahraničního obchodu. Došlo-li by při takovém činu ke zkráceni celních poplatků ve větším rozsahu, lze je postihnout i podle ustanovení § 148 o zkrácení daně.

Oddíl druhý obsahuje trestné činy proti hospodářské kázni (§ 125 až 131). Cílem těchto ustanovení je zajistit řádný a nerušený chod národního hospodářství.

Pachatelem trestných činů podle § 125, 127 a 128 může být pouze odpovědný hospodářský pracovník. Odpovědným hospodářským pracovníkem není pouze vedoucí funkcionář socialistické organizace, ale je jím třeba rozumět každého pracovníka, který v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce odpovídá za plnění hospodářských úkolů socialistické organizace. Tak např. vedoucí prodejny odpovídá za řádný chod prodejny a za svěřené zboží, pracovník vstupní nebo výstupní kontroly odpovídá za kvalitu přejímaných nebo dodávaných výrobků apod. Odpovědný hospodářský pracovník může být podle svého postavení někdy veřejným činitelem, ale nemusí tomu tak být vždy. Naproti tomu pachatelem trestného činu podle § 126 může být odpovědný pracovník i v mimohospodářském sektoru a pachatelem trestných činů podle § 129 a 130 může být kdokoli, a to jak zaměstnanec socialistické organizace, tak i osoba stojící mimo ni.

Ustanoveními § 125 až 128 jsou postiženy útoky proti hospodářské kázni. V ustanoveních § 125 a 126 jde o zkreslování údajů nebo o poskytování nepravdivých údajů sloužících k sestavování nebo ke kontrole plánu národního hospodářství, ke stanovení cen nebo vůbec k řízení národního hospodářství. V ustanovení § 127 jde o postih nehospodárnosti při nakládáni s finančními a hmotnými prostředky socialistických organizací. Ustanovení § 128 čelí škodám způsobeným našemu hospodářství dodáváním vadných výrobků.

Nedbalostní činy proti hospodářské kázni umožňuje postihnout ustanovení § 130.

Podle ustanovení § 125 až 131 se budou stíhat pouze případy, kde došlo k závažnějšímu porušení hospodářské kázně. To je vyjádřeno v každém ustanovení zvlášť. V případech méně závažných (v souladu s ustanovením § 3) nepůjde o trestný čin vůbec a provinilý občan se bude odpovídat před místním lidovým soudem, národním výborem, popř. bude postižen disciplinárně nebo uložením povinnosti nahradit škodu.

V oddílu třetím jsou shrnuty trestné činy proti majetek v socialistickém vlastnictví (§ 132 až 139). Jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (§ 132) se postihuje krádež, zpronevěra a podvod ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví. Jde o nejběžnější způsob poškozování majetku v socialistickém vlastnictví. U tohoto trestného činu je parazitní motiv pachatele zvlášť výrazný jednání, která dosud byla posuzována jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, jimiž se však pachatel nechtěl obohatit ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví, osnova postihuje podle jiných nově vytvořených skutkových podstat jako zneužívání socialistického podnikání, poškozování spotřebitele, neoprávněné užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví apod. Nebezpečnost rozkrádání pro společnost může vzhledem k výši škody nebo vzhledem k osobě pachatele, nebo vzhledem k formám rozkrádání mít nejrůznější stupeň. Proto osnova na trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví stanoví široké trestní sazby, aby tak při posuzování konkrétního případu mohl být uložen spravedlivý trest a zvlášť tvrdě postiženi pachatelé, kteří rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví způsobí značnou škodu.

Méně nebezpečné pro společnost je neoprávněné užívání věci majetku v socialistickém vlastnictví (§ 133), kde pachatel nemá v úmyslu zmocnit se natrvalo věci z majetku v socialistickém vlastnictví, ale chce ji přechodně užívat. Jde o tzv. krádež užitku. Pro menší nebezpečnost takového činu pro společnost je neoprávněné užívání věcí z majetku v socialistickém vlastnictví postiženo mírnějšími trestními sazbami než rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

Jako trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví se dále posuzují podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví (§ 134) a zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví (§ 135).

V ustanovení § 136 je nejen postiženo zničení nebo jiné poškození věci z majetku v socialistickém vlastnictví, ale i nekalé jednání, které zmaří uplatnění, vymáhání nebo uspokojení pohledávky proti dlužníku, který není socialistickou organizací. V důsledku toho podle tohoto ustanovení bude možno postihnouti mnohé útoky (jako např. fingovanou krádež ke krytí mank), které dosud byly postihovány podle ustanovení o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

Škodu na majetku v socialistickém vlastnictví způsobenou z nedbalosti postihuje osnova v § 137, jestliže došlo k větší škodě jednáním, které porušuje důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona, anebo jednáním svědčícím o neodpovědném postoji pachatele k majetku v socialistickém vlastnictví. V ustanovení § 138 pak jsou postiženy závažnější pletichy proti sociálnímu zabezpečení a nemocenskému pojištění, pokud takové pletichy nejsou činem přísněji trestným (např. jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví apod.).

V oddílu čtvrtém (§ 140 až 148) jsou shrnuty především trestné činy proti měně (§ 140 až 144). Jde o ochranu peněz a cenných papírů uvedených v § 143 proti padělání a pozměňování. Vzhledem k mezinárodním závazkům Československé socialistické republiky se chrání cizozemské peníze a cenné papíry stejně jako peníze a cenné papíry československé.

Poštovní a kolkové známky se chrání proti padělání nebo pozměňování ustanovením § 145.

V souvislosti s ochranou Hospodářských zájmů je třeba chrániti naše devizové hospodářství (§ 146 a 147). Jednotlivé útoky proti devizovému hospodářství nelze pro jejich velkou rozmanitost přesně vypočítat. Proto osnova odkazuje na devizové předpisy. Ustanovení § 148 o trestném činu zkrácení daně postihuje nejen zkrácení daně, ale i poplatků a jiných dávek.

Konečně v oddílu pátém (§ 149 až 152 ) se chrání zájmy, k jejichž ochraně se náš stát zavázal mezinárodními smlouvami (soutěž v hospodářském styku, ochranné známky a vzory, právo k vynálezům a autorské právo).

K HLAVĚ TŘETÍ

(§ 153-178)

Třetí hlava shrnuje trestné činy, které přímo nebo nepřímo ohrožují orgány socialistického státu nebo které podrývají důvěru k těmto orgánům nebo které jinak ohrožují pořádek ve věcech veřejných.

V oddílu prvním (§ 153-157) jsou postiženy útoky proti výkonu pravomoci státních orgánů, orgánů společenských organizací a veřejných činitelů. Ustanovením § 153 se chrání před násilnými činy výkon pravomoci státních orgánů nebo orgánů společenských organizací, a to ať již jde o národní výbory či soudy nebo o orgány společenské organizace, pokud plní úkoly státní správy. Cílem útoku je tu působení na výkon pravomoci kolektivního orgánu. Zamýšlí-li pachatel násilím působit na výkon pravomoci veřejného činitele (nikoli tedy celého orgánu) anebo užít násilí pro výkon pravomoci veřejného činitele, je postižen podle § 155. Na rozdíl od dosavadní úpravy je jednak vyhrožování násilím pro výkon pravomoci státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nebo veřejného činitele trestáno mírněji (§ 154 a 156) než přímé použití násilí s týmž úmyslem (§ 153 a 155), jednak se vyžaduje, aby šlo o vyhrožování závažnou újmou. Jako trestný čin se posuzuje hrubá urážka nebo pomluva státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nebo veřejného činitele při výkonu jejich pravomoci nebo pro tento výkon (§ 154 odst. 2, § 156 odst. 2). Méně závažné formy takových urážek lze vyřídit podle jiných právních předpisů. Obdobná jednání proti velitelům, náčelníkům a dalším orgánům v ozbrojených silách a sborech, spáchaná osobami uvedenými v § 90 odst. 3; budou postihována jako vojenské trestné činy podle ustanovení hlavy dvanácté (275 až 279). Vůči ostatním pachatelům však požívají příslušníci ozbrojených sil a sborů, pokud působí jako veřejní činitelé, ochrany podle tohoto oddílu hlavy třetí. Stejné ochrany jako veřejný činitel (§ 155 a 156) požívá i ten, kdo vystoupil na ochranu nebo podporu veřejného činitele (§ 157). Pokud by útoky proti státním orgánům, orgánům společenských organizací nebo veřejným činitelům byly kontrarevoluční povahy, budou postiženy podle první hlavy.

Oddíl druhý obsahuje trestné činy veřejných činitelů, a to spáchané buď úmyslně (§ 158) nebo z nedbalosti (§ 159). Ochrana socialistické zákonnosti vyžaduje přísný postih veřejného činitele, který zneužívaje důvěry pracujícího lidu porušuje úmyslně své povinnosti, aby způsobil společnosti nebo jednotlivci škodu nebo opatřil sobě nebo někomu jiném neoprávněný prospěch (§ 158). Jako trestný čin se však posuzuje i maření nebo podstatné ztížení splnění důležitého úkolu, zaviněné veřejným činitelem z nedbalosti při výkonu jeho pravomoci (§ 159). Podle ustanovení o trestných činech veřejných činitelů budou postihováni též funkcionáři ozbrojených sil a ozbrojených sborů pro jednání, zakládající podle dosavadní úpravy zvláštní trestné činy vojenské, jako porušení velitelských povinností, neoprávněné omezování podřízeného, používání podřízeného k soukromým službám spod. Některá porušení povinností veřejného činitele lze postihnout podle druhé hlavy (§ 131), popříp. podle ustanovení § 97 nebo § 169.

Oddíl třetí postihuje úplatkářství (§ 160 až 163). Úplatkářství podrývá důvěru pracujících k státním a hospodářským orgánům a proto úplatkářství je nutno stíhat, nejen týká-li se veřejných činitelů, nýbrž i těch, kdo obstarávají věci obecného zájmu. V zájmu účinného boje proti úplatkářství je stanovena zvláštní forma účinné lítosti (§ 163), podle níž trestnost podplácení a nepřímého úplatkářství zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil, jsa o to požádán, ale učinil o tom ihned oznámeni.

Pořádek ve věcech veřejných poškozují i některá jiná závažná jednání, která mají povahu vzdálenější trestné součinnosti. Činy tohoto druhu jsou postiženy ustanoveními oddílu čtvrtého (§ 164 až 168). Je trestné veřejné podněcování k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona (§ 164) a veřejné schvalování trestného činu nebo odměňování pachatele nebo osob jemu blízkých v úmyslu projevit souhlas s trestným činem (§ 165), protože tyto trestné činy vážně ohrožují boj proti kriminalitě. Podněcováním je každý projev, jehož účelem je vzbuzovat u jiných osob rozhodnutí spáchat trestný čin třebas blíže neurčený nebo neplnit důležitou povinnost uloženou podle zákona. Hlavní rozdíl mezi nepřekažením trestného činu (§ 167) a neoznámením trestného činu (§ 168) je v zájmu, který obě ustanovení chrání. Nepřekažení trestného činu chrání zájem společnosti, aby se zahráni o trestným činům nebo jejich následkům, neoznámeni trestného činu chrání zájem společnosti, aby některé zvlášť závažné trestné činy byly odhaleny a jejich pachatelé potrestáni.

V oddílu pátém pak jsou shrnuta jiná narušení funkce státních orgánů a orgánů společenských organizací, pokud plní úkoly státní správy (§ 169 až 178). V zájmu plynulého, bezvadného a nerušeného chodu státní správy je nutno trestně postihnout toho, kdo poruší důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce v úmyslu mařit nebo podstatně ztížit splnění důležitého úkolu státního orgánu nebo orgánu společenské organizace, i když pachatel není veřejným činitelem (§ 169). Obdobné jednání páchané v kontrarevolučním úmyslu je sabotáží (§ 97). Kdo takto jedná v hospodářském sektoru bez kontrarevolučního úmyslu, je postižen podle § 129. Obdobně jako u veřejného činitele (§ 159) nebo v hospodářském sektoru (§ 130) je postiženo i způsobení vážné poruchy činnosti státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nesplněním důležité povinnosti v zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce z nedbalosti (§ 170). Méně závažné formy podobných jednání budou vyřízeny prostředky společenského působení nebo kázeňsky anebo disciplinárně. Jako maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 171) se stíhá i uprchnutí stráži z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody. Nerušený chod činnosti národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace vyžaduje ochranu služebního tajemství. V důsledku toho je trestné ohrožení služebního tajemství (§ 173). Zájem na tom, aby byla zjištěna objektivní pravda a aby nevinní občané nepřišli do podezření, že spáchali trestný čin, vyžaduje, aby bylo trestně postiženo křivé obvinění (§ 174) a křivá výpověď (§ 175) před soudem, prokurátorem, vyšetřovacím orgánem nebo státním notářem, pokud notář vykonává rozhodovací činnost. Soudem se rozumí okresní (obvodní) soud, krajský (městský) soud a Nejvyšší soud a v oboru vojenského soudnictví vojenský obvodový soud a vyšší vojenský soud (§ 89 odst. 1). Křivá výpověď před místním lidovým soudem nebo před jinými orgány může být postižena podle povahy případu buď podle § 209, anebo prostředky společenského působení apod. Řádný chod státní správy vyžaduje i trestní postih padělání veřejné listiny nebo podstatné změnění jejího obsahu (§ 176), a mařeni dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi (§ 178). V ustanovení 177 jsou postižena závažná jednání, která by mohla ohrozit při volbách projev pravé vůle lidu.