Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1961

III. volební období

64

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná ve Varšavě dne 4. července 1961

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Česko slovenskou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, pode psanou ve Varšavě dne 4. července 1961.

Důvodová zpráva

Právní pomoc mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou byla dosud upravena Smlouvou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, která byla podepsána dne. 21. 1. 1949 ve Varšavě, tato Smlouva, je první toho druhu uzavřená po roce 1948 v rámci zemí socialistického tábora, vstoupila v platnost ještě v době, kdy v Československu i v Polsku byl v podstatě v platnosti starý právní řád, od té doby doznal však právní řád obou stáni podstatných změn vyplývajících z pokračující výstavby socialismu a řada ustanovení Smlouvy zastarala a byla překonána, jevilo se proto už delší dobu účelným přizpůsobit úpravu vzájemných právních vztahů způsobem odpovídajícím současnému stavu právního řádu v obou zemích a na zásadách uplatněných v novějších smlouvách tohoto typu uzavíraných mezi státy socialistického tábora.

Při návštěvě studijní delegace polského ministerstva spravedlnosti v Československu v březnu 1961 byla tato otázka konsultována s československým ministerstvem spravedlnosti, byla, uznána potřeba nové smluvní úpravy, byly vymaněny názory o obsahu nové smlouvy a bylo zjištěno, že názory československé a polské strany na obsah i rozsah nové smlouvy se v podstatě kryjí, což se potvrdilo i při vlastním jednání ve Varšavě.

Smlouva je rozdělena na šest částí.

Část I (články 1-6) obsahuje obecná ustanovení, je tu zakotvena zásada, že občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané, a že mají svobodný přístup k orgánům druhé smluvní strany činným ve věcech občanských, rodinných a trestních, dále je tu ustanovení, že soudy, prokuratury a notářství smluvních stran se stýkají při vzájemném právním styku přímo, jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních prostřednictvím soudů, prokuratur nebo notářství, pak ustanovení o tom, že strany používají při vzájemném styku vlastního jazyka nebo jazyka ruského, ustanovení o právních informacích, o odevzdávání věcí a devisových hodnot a o odmítnutí provedení úkonů.

V části Il (články 7-57) jsou upraveny právní vztahy ve věcech občanských a rodinných, v úvodu je ustanovení o způsobilosti osob fyzických a právnických k právům a právním úkonům, ustanovení o zbavení svéprávnosti ustanovení o prohlášení za mrtvého a o důkazu smrti, dále je tu upravena pravomoc a použití práva ve věcech manželských, v poměru mezi rodiči a dětmi, v otázkách osvojení, poručenství a opatrovnictví, následuje rozsáhlá pasáž o právu dědickém, pasáž o majetkových věcech, o nákladech řízení a o uznávání a výkonu rozhodnutí.

Část III (články 58-79) obsahuje ustanovení o úpravě právních vztahů ve věcech trestních, to je ustanovení o vydání a průvozu osob, o převzetí trestního řízení, o sdělení výsledků trestního řízení, o odevzdávání věcí a o sdělování zatčení a odsouzení.

V části IV (články 80-90) jsou upraveny otázky právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, je tu ustanovení o tom, co má obsahovat dožádání o poskytnutí právní pomoci, o způsobu vyřízení dožádaní, o ochraně svědků a znalců, o doručování písemností, o dokladu o doručení lhůty, o zjišťování adres, o vyhotovování překladů a o nákladech právní pomoci.

Část V (články 91-93) obsahuje ustanovení o ověřování a uznávání platnosti listin a o zasílání matričních a jiných listin.

Část VI (články 94-96) obsahuje závěrečná ustanovení.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních je právotvornou smlouvou politické povahy a vyžaduje proto podle článku 42 a článku 62 odstavce 1 bod 1. Ústavy souhlasu Národního shromáždění a ratifikace presidentem republiky.

V Praze dne 4. října 1961

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

 

SMLOUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou u úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních

President Československé socialistické republiky

a Státní rada Polské lidové republiky

vedeni přáním dále upevnit přátelské vztahy a rozvíjet spolupráci mezi oběma státy a jejich národy také na poli práva se rozhodli uzavřít Smlouvu o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Aloise Neumana, ministra spravedlnosti Československé socialistické republiky,

Státní rada Polské lidové republiky

Mariana Rybického, ministra spravedlnosti Polské lidové republiky,

kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se shodli na těchto ustanoveních:

ČÁST I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Právní ochrana

1. Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.

2. Občané jedné smluvní strany mají svobodný přístup k orgánům druhé smluvní strany činným ve věcech občanských, rodinných a trestních, mohou před těmito orgány vystupovat, podávat návrhy, žaloby a stížnosti, jakož i žádat o provedení jiných úkonů potřebných k uplatnění svých práv.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně i na právnické osoby.

Článek 2

Způsob styku

1. Soudy, prokuratury a notářství smluvních stran se stýkají při vzájemném právním styku přímo.

2. Jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních se stýkají prostřednictvím orgánů uvedených v odstavci 1.

Článek 3

Jazyk

Orgány smluvních stran používají při vzájemném styku podle této Smlouvy jazyka vlastního nebo jazyka ruského.

Článek 4

Právní informace

1. Ministerstva spravedlnosti smluvních stran si zasílají zákonné předpisy vydané poté, kdy tato Smlouva nabyla platnosti.

2. Ministerstva spravedlnosti a Generální prokuratury smluvních stran si poskytují na žádost informace o právních předpisech, které platí nebo platily v jejich státech, jakož i informace o právní praxi ve věcech občanských, rodinných a trestních.

Článek 5

Odevzdávání věcí a devizových hodnot

Budou-li podle této Smlouvy odevzdávány věci nebo devizové hodnoty z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nebo budou odevzdávány, diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany, bude třeba dodržovat příslušné právní předpisy smluv ní strany, jejíž orgán věci nebo devizové hodnoty odevzdává.

Článek 6

Odmítnutí provedení úkonů

Provedení úkonů podle této Smlouvy je možno odmítnout, jestliže by jejich vyřízení mohlo ohrozit svrchovanost nebo bezpečnost dožádané smluvní strany.

ČÁST II

VĚCI OBČANSKÉ A RODINNÉ

Oddíl l

Věci osobního stavu

Článek 7

Způsobilost osob fyzických a právnických

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

2. Způsobilost právnické osoby se spravuje právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.

Zbavení svéprávnosti

Článek 8

Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je pro zbavení svéprávnosti příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být zbavena svéprávnosti, tento orgán použije práva svého státu.

Článek 9

1. Jestliže orgán jedné smluvní strany zjistí, že jsou předpoklady pro zbavení svéprávnosti občana druhé smluvní strany, jehož bydliště je v obvodu tohoto orgánu, podá o tom zprávu příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

2. V neodkladných případech může učinit orgán uvedený v odstavci 1 prozatímní opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. Opisy rozhodnutí o těchto opatřeních budou zaslány příslušnému orgánu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

3. Jestliže orgán druhé smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle ustanovení odstavce 1 nebo 2, sám se řízení neujme nebo se do tří měsíců nevyjádří, provede řízení o zbavení svéprávnosti orgán, v jehož obvodě má tato osoba bydliště, použije při tom právního řádu svého státu, pokud důvody zbavení svéprávnosti jsou dány i podle právního řádu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba. Rozhodnutí o zbavení svéprávnosti bude zasláno příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

Článek 10

Ustanovení článku 8 a 9 bude použito obdobně při zrušení zbavení svéprávnosti.

Článek 11

Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti

1. K prohlášení osoby za mrtvou a k řízení o důkazu smrti je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních zpráva byla naživu.

2: Orgán jedné smluvní strany může na návrh osoby bydlící na jejím území prohlásit občana druhé smluvní strany za mrtvého nebo provést řízení o důkazu smrti jestliže je tato osoba oprávněna podat takový návrh podle právního řádu smluvní strany, jejíž orgán má rozhodnout.

3. Prohlášení za mrtvého a řízení o důkazu smrti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla naživu.

Oddíl 2

Věci rodinné

Článek 12

Uzavření manželství

1. Podmínky uzavření manželství se řídí u každého ze snoubenců právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je snoubenec.

2. Forma uzavření manželství se spravuje právním řádem smluvní strany, před jejímž orgánem má být manželství uzavřeno.

Článek 13

Osobní a majetkové poměry manželů

1. Práva a povinnosti manželů a jejich majetkové poměry se spravují právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé, příslušný je soud smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposled měli bydliště.

2. Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, spravují se tyto poměry podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území manželé mají no naposled měli bydliště, příslušný je soud této smluvní strany.

Článek 14

Rozvod

1. Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany, je pro rozvod příslušný soud této strany. Mají-li bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také soud této druhé strany. Rozvod se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu na rozvod.

2. Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli bydliště, soud použije právního řádu svého státu.

Článek 15

Zjištění, zda je či není manželství a neplatnost manželství

1. Zjištění, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení podmínek uzavření manželství se spravuje právním řádem, kterého mělo být použito podle článku I odstavec 1.

2. Zjištění, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro nedodrženi formy při uzavření manželství se spravuje právním řádem smluvní strany, před jejímž orgánem bylo manželství uzavíráno.

3. Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku 14.

Článek 16

Rodiče a děti

1. Uznání, zjištění a popření otcovství nebo mateřství, jakož i věci týkající se rodičovské moci a osobního stavu dítěte se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

2. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je dítě. Jestliže však navrhovatel i odpůrce mají bydliště na území téže smluvní strany, je příslušný orgán i této smluvní strany.

Článek 17

Vyživovací povinnost

1. Vyživovací povinnost mezi příbuznými, jakož i mezi osobami, jejichž manželství bylo rozvedeno nebo prohlášeno za neplatné a mezi osvojitelem a osvojencem se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je oprávněná osoba.

2. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

Článek 18

Osvojení

1. Osvojení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel.

2. Souhlasu dítěte a jiné osoby nebo orgánu je třeba, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž občanem je dítě, které má být osvojeno.

3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené správním řádem obou smluvních stran.

4. Ve věcech osvojení je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel, v případě uvedeném v odstavci 3 je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště.

5. Ustanovení tohoto článku bude obdobně použito také tehdy, jde-li o zjištění neplatnosti nebo o zrušení osvojení.

Poručenství a opatrovnictví

Článek 19

1. Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je ve věcech poručenství a opatrovnictví příslušný orgán, smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být zřízeno poručenství nebo opatrovnictví.

2. Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být nebo bylo zřízeno poručenství a opatrovnictví.

3. Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem se spravují právním řádem smluvní strany, jejíž orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.

4. Povinnost převzít poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být ustanovena poručníkem nebo opatrovníkem.

5. Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné smluvní strany, může být ustanoven poručníkem nebo opatrovníkem i občan druhé smluvní strany pod podmínkou, že má bydliště na území smluvní strany, na jejímž území má být poručenství nebo opatrovnictví vykonáváno a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.

Článek 20

1. Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření k ochraně zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany ihned orgán příslušný podle článku 19 odstavec 1.

2. V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit příslušná prozatímní opatření podle právního řádu svého státu a musí o tom ihned podat zprávu orgánu příslušnému podle článku 19 odstavec 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.

3. Opatření uvedena v odstavci 2 je možno učinit také v zájmu osoby, jejíž pobyt není znám a která nemá svého zástupce.

Článek 21

1. Orgán příslušný podle článku 19 odstavec 1 může přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště nebo majitele na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, když dožádaný orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a zpraví o tom dožadující orgán.

2. Orgán, který převzal podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle prvního řádu svého státu. Použije však, pokud jde o způsobilost k právům a právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž občanem je poručenec nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není tento orgán oprávněn, může však udělit přivolení k uzavření manželství.

Oddíl 3

Věci dědické

Článek 22

Dědické právo

1. Dědické poměry se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

2. Jestliže právo jedné smluvní strany, na jejímž území je jmění, které je předmětem dědictví, obsahuje omezení dědění takového jmění i u občanů této smluvní strany, vztahují se tato omezení i na občany druhé smluvní strany.

Článek 23

Zásada rovného postavení

Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany stejné postavení jako občané vlastní pokud jde o způsobilost zřídit nebo zrušit zánět, jakož i pokud jde o způsobilost nabývat dědictvím jmění nebo jiných práv, bez ohledu na to, zda jmění je neb zda práva vzniklá na území jedné nebo druhé smluvní strany.

Článek 24

Závěť

1. Způsobilost zřídit nebo zrušit zánět, jakož i právní účinky vad projevu vůle se spravují řádem smluvní urany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení závěti nebo jejího zrušení. Toto právo je rozhodné i pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

2. Forma závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřizoval. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejíž území byla závěť zřízena. Totiž platí pro zrušeni závěti.

Článek 25

Pravomoc orgánů v dědických věcech

1. K projednání movitého dědictví je příslušný s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku orgán smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

2. K projednaní nemovitého dědictví je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

3. Je-li celé movité dědictví na území jedné smluvní strany, projedná je na návrh dědice nebo odkazovníka orgán této smluvní Strany, jestliže s tím všichni dědicové a odkazovníci souhlasí.

4. Ustanovení odstavců 1 až 3 se použije i pro určení pravomocí orgánů v dědických sporech.

Článek 26

Sdělování smrti

1. Jestliže občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, uvědomí o tom příslušný orgán této strany bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany a současně sdělí, co je mu známo o dědicích a odkazovnících, o místě jejich bydliště nebo pobytu, jakož i o rozsahu a hodnotě dědictví a o tom, byla-li zřízena závět. Tohoto ustanovení se použije také v případě, kdy příslušný orgán jedné smluvní strany byl uvědomen o tom, že na jeho území zůstalo jmění po občanu druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu. Jestliže je orgánu smluvní strany, na jejímž území zůstavitel zemřel, známo, že zůstavitel zanechal majetek rovněž na území třetího státu, oznámí i tyto okolnosti.

2. Jestliže diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad získá informace o smrti občana svého státu a obdrží údaje týkající se dědictví dříve, sdělí je orgánu, který je příslušný pro zajištění dědictví.

3. Jestliže na území jedné smluvní strany bylo v průběhu dědického řízení zjištěno, že dědic nebo odkazovník je občanem druhé smluvní strany, uvědomí o tom příslušný orgán bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této strany.

Článek 29

Oprávnění diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů

V dědických věcech jsou diplomatická zastupitelství a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci před orgány druhé smluvní strany své vlastní občany, pokud jsou tito občané nepřítomni a neustanoví si zástupce.

Článek 28

Zajištění dědictví

1. Orgány smluvních stran učiní v souhlasu s právním řádem svého státu opatření nezbytná k zajištěni nebo ke správě jmění, které je na území jejich státu a které tam zůstalo po občanu druhé smluvní strany nebo které má připadnout občanu této strany.

2. Příslušné orgány uvědomí bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních učiněných, v souhlasu s ustanovením odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se může přímo nebe prostřednictvím svého zástupce zúčastnit výkonu těchto opatření.

3. Na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu mohou příslušné orgány učiněná opatření změnit nebo zrušit.

Otevření závěti

Článek 29

K otevření a vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území je závět. Orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a zápis o jejím otevření a vyhlášení.

Článek 30

1. Orgán smluvní strany, u něhož je uložena závět osoby, která byla v době smrti občanem této strany, vydá na žádost orgánu příslušnému k zajištění dědictví ověřený opis závěti.

2. Orgán jedné smluvní strany, u něhož je uložena závět, zašle ji na žádost orgánu druhé smluvní strany, jestliže zůstavitel byl občanem druhé smluvní strany nebo jestliže orgán této strany je příslušný k projednání sporu o pravost závěti.

Vydání dědictví

Článek 31

1. Movité dědictví nebo peněžité částky získané prodejem movitého nebo nemovitého dědictví na území jedné smluvní strany budou vydány, po skončení dědického řízení dědicům nebo odkazovníkům, kteří jsou občany druhé smluvní strany. Jestliže tito dědici nebo odkazovníci nejsou přítomni a neustanovili si zástupce, bude vydáno toto dědictví nebo peněžité částky prodejem získané diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž jsou občany.

2. Vydání podle odstavce 1 je možné, jestliže byly:

a) uspokojeny nebo zajištěny pohledávky věřitelů zůstavitele a jiné pohledávky souvisící s dědictvím přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území je dědictví nebo peněžité částky jeho prodejem získané;

b) zaplaceny nebo zajištěny daně a dědické poplatky.

Článek 32

Jestliže movité jmění, které zůstalo po smrti občana jedné smluvní strany zemřelém na území druhé smluvní strany, je nepatrné hodnot a žádná z osob oprávněných k dědictví nemá bydliště na území druhé smluvní strany ani neustanovila na tomto, území svého zástupce, bude toto jmění vydáno bez dědického řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž občanem byl zemřelý. Před odevzdáním jmění dědicům uspokojí nebo zajistí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad v rozsahu tohoto jmění pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy toto jmění obdržel.

Článek 33

Zemře-li občan jedné smluvní strany při cestě na území druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště budou věci, které měl sebou, odeslány bez provedení dědického řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.