Důvodová zpráva

Základní zásady organizace a činnosti socialistického soudnictví jsou zakotveny v osmé hlavě naši nové ústavy. Ústava přitom zejména zdůrazňuje zásadu široké účasti pracujících na výkonu soudnictví, zásadu volitelnosti všech soudců pracujícími nebo jejich zastupitelskými sbory, zásadu politické odpovědnosti soudců za řádný výkon soudcovské funkce vůči pracujícímu lidu a jeho zastupitelským sborům a výchovnou funkci socialistického soudnictví.

Osnova zákona o organizaci soudů důsledně provádí ustanovení ústavy o naší soudní soustavě, o úkolech československých soudů a o účasti pracujících na výkonu soudnictví. Osnova zejména zdůrazňuje povinnost soudů opírat se ve veškeré své činnosti o iniciativu pracujícího lidu, úzce spolupracovat s národními výbory a společenskými organizacemi a zapojovat do boje za upevňování socialistické zákonnosti nejširší vrstvy pracujících.

Ústavní zásada soustavného prohlubování socialistické demokracie v organizaci a činnosti soudů se výrazně projevuje zejména:

a) v ustanoveních o volitelnosti soudců a jejich povinnosti podávat svým voličům pravidelně zprávy o své činnosti i o činnosti soudu, u něhož vykonávají svou soudcovskou funkci,

b) v ustanoveních, která upravuji novou soustavu našich soudů a vzájemné vztahy mezi jednotlivými články naši soudní soustavy;

c) v ustanoveních, která upravují základní úkoly československých soudu a základní formy jejich činnosti.

Ústava stanoví, že soudnictví vykonávají volené a nezávislá lidové soudy. Zakotvuje přitom zásadu, že soudci okresních soudů jsou voleni přímo pracujícími na základě obecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Přímé volby soudců okresních soudů lidem podstatně upevní spojení soudů s pracujícími, zájem pracujících na našem soudnictví a tím i usnadní propagaci socialistického právního řádu.

Do soustavy našich soudů přibývá nový článek našeho soudnictví - místní lidové soudy, které podstatně rozšiřují účast pracujících na výkonu soudnictví, a rozšiřuje se i pravomoc okresních a krajských soudů.

Prohlubující se účast pracujících na výkonu soudnictví se také projevuje v tom, že osnova zakotvuje účast společenských žalobců a společenských obhájců v soudním řízení.

Přímé volby soudců okresních soudů, zapojení místních lidových soudů do soustavy našich soudů, volby ostatních soudců a prohlubování účasti pracujících v soudním řízení jsou názornými doklad postupující demokratizace našeho soudnictví.

Pro činnost soudu organizovaných na těchto demokratických principech má velký význam i ustanovení ústavy, že všechny státní orgány se mají ve své činnosti opírat o tvůrčí iniciativu pracujících a jejich společenských organizací, a že mají dbát o plné uplatnění socialistické zákonnosti v životě celé naší společnosti. Pro soudy z toho vyplývá závazek důsledně uplatňovat takové metody práce, které umožní uplatnění demokratických principu organizace našeho soudnictví ve veškeré činnosti soudů, a hledat i nové formy práce upevňující jejich spojení s lidem a aktivizující všechny občany do boje za upevňování socialistické zákonnosti.

K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:

V hlavě první (§ 1 až § 13) upravuje osnova soustavu československých soudů, jejich úkoly a hlavní zásady jejich činnosti.

Soustava soudů je upravena v souladu s novou ústavou, která stanoví, že soudnictví vykonávají volené a nezávislé lidové soudy, a to Nejvyšší soud, krajské soudy, okresní soudy, vojenské soudy a místní lidové soudy. Soustava československých soudů byla tedy doplněna o místní lidové soudy. Pravomoc těchto soudů, způsob jak se zřizují, jejich volební období a zásady jejich organizace a činností upravuje zákon č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech.

Ústava vytyčuje základní úkoly československých soudů a stanoví, že soudy mají chránit socialistický stát, jeho společenské zřízení a práva a oprávněné zájmy občanů i organizací pracujícího lidu. Ústava dále zdůrazňuje výchovnou stránku československého soudnictví a ukládá soudům, aby vychovávaly občany k oddanosti k vlasti a věci socialismu, k zachovávání zákonu a pravidel socialistického soužití a čestnému plnění povinností ke státu a ke společnosti. Osnova důsledně provádí tato ustanovení ústavy. Zdůrazňuje přitom, že soudy - plníce dané úkoly - uskutečňují politickou linii vytyčovanou Komunistickou stranou Československa jako vedoucí silou naší socialistické demokracie.

Zákon č. 66/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci soudů, ukládá soudům, aby upozorňovaly příslušné orgány a organizace na nedostatky, které zjistily v jejich činnosti. Osnova tuto povinnost doplňuje ustanovením, že tyto orgány a organizace jsou povinny na upozornění soudit odpovídat a sdělovat, co učinily k odstranění zjištěných nedostatku. Pod pojmem "orgány a organizace" se rozumí hospodářské a rozpočtové organizace.

V hlavních zásadách činnosti československých soudů osnova zakotvuje zásady:

a) lidovosti soudnictví projevující se zejména účastí lidu na výkonu soudnictví a sborovým rozhodováním soudů,

b) veřejného projednávání věcí před všemi soudy,

c) nezávislosti soudců,

d) rovnosti občanů před zákonem i před soudem a

e) zajištění práva na obhajobu.

Těmito ustanoveními provádí osnova ustanovení článku 2 odst. 4, 100 až 103 Ústavy. Hlubším rozvinutím zásady účasti lidu na výkonu soudnictví a sborového rozhodování soudů vytváří osnova předpoklady pro rozvíjení nových forem zapojování pracujících do výhonu soudnictví. Nově osnova v tomto směru zejména zakotvuje úzkou spolupráci soudů se společenskými organizacemi a účast společenských žalobců a společenských obhájců v soudním řízení. Tyto pokrokové formy zapojování pracujících do výkonu soudnictví budou podrobně propracovány v nových soudních řádech. Před vydáním nových soudních řádů lze je uplatňovat pouze v rámci dosud platných předpisů.

Ústava 9. května a zákon o zlidovění soudnictví zapojily do výkonu soudnictví široký aktív pracujících - soudců z lidu, kteří se velmi aktivně podílejí na plnění všech úkolu ukládaných našim soudům a pomáhají svou prací zvyšovat kvalitu soudního rozhodování i propagátorské činnosti soudů při plnění úkolů propagace právního řádu a prohlubování socialistického právního vědomí pracujících. Osnova na tuto demokratickou tradici našeho lidového soudnictví navazuje a stanoví, že na výkonu soudnictví se podílejí jednak soudci, kteří svou funkci vykonávají jako své povolání, jednak soudci, kteří svou funkci vykonávají vedly svého zaměstnání. Osnova upouští od vžitého termínu "soudci z lidu" pro označování soudců, kteří svou funkci vykonávají vedle svého zaměstnání, neboť postupující demokratizace našeho soudnictví vedla k tomu, že toto označení nevystihuje v současné době správně rozdíl mezi soudci z povolání a soudci, vykonávajícími svou funkci vedle svého zaměstnání.

V hlavě druhé (§ 14 až 34) upravuje osnova otázky územního uspořádání, organizace a věcné příslušnosti místních lidových soudů, okresních, krajských a vojenských soudů a Nejvyššího soudu.

Osnova opět zakotvuje zásado, že sídla a obvody okresních a krajských soudů se shodují se sídly a obvody okresních a krajských národních výborů. K usnadnění styku soudů s pracujícími však osnova stanoví že soudy mohou projednávat věci přímo na závodech nebo v místech mimo budovu soudu. Vojenské soudy je mohou projednávat u jednotek ozbrojených sil a uzbrojených sborů.

Základními články naší soudní soustavy se stávají místní lidové soudy a okresní soudy. Osnova vytyčuje pouze základní ustanovení o složení místních lidových soudů a místech, kde se ustavují.

Jinak odkazuje na zákon o místních lidových soudech, který stanoví, že místní lidové soudy projednávají provinění uvedená v citovaném zákoně, méně závažné trestné činy, které jim postoupí k projednání a rozhodnutí prokurátor nebo okresní soud, a jednoduché majetkové spory mezi občany, pokud se občané s těmito spory obrátí na místní lidový soud. Ostatní věci budou projednávat a rozhodovat jako soudy prvního stupně okresní soudy, s výjimkou těch věcí, které zákon výjimečně přikazuje, soudu jinému. V současné době to jsou některé trestné činy podle první hlavy zvláštní části trestního zákona a podle zákona na ochranu míru, o nichž rozhodují jako soudy prvního stupně krajské soudy. Význam okresních soudů se zvyšuje tím, že okresní soudy budou také rozhodovat o odvoláních a o stížnostech pro porušení zákona podaných proti rozhodnutím místních lidových soudů a o stížnostech podaných proti rozhodnutím státních notářství.

Pokud osnova stanoví, že okresní soudy projednávají i jiné věci přikázané jim zákonem, rozumí se tím zejména řízení o námitkách do seznamů voličů podle zákonů o volbách do zastupitelských sborů a přezkoumávání příkazů k vyklízení bytů vydaných národními výbory podle zákona č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty.

O proviněních podle zákona o místních lidových soudech a zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku budou rozhodovat jednali místní lidové soudy, jednak národní výbory. Je třeba zajistit jednotnost v jejich rozhodování. Osnova proto ukládá okresním soudům povinnost sledovat rozhodování místních lidových soudů a zajišťovat jeho jednotnost a pomáhat i při zajišťování jednotné ho rozhodování o proviněních tam, kde o proviněních budou rozhodovat národní výbory. Okresní soudy musí úzce spolupracovat s místními lidovými soudy a národními výbory, poskytovat jim potřebnou pomoc a doporučovat opatření zabezpečující jednotné rozhodováni místních lidových soudů i národních výborů.

Krajské soudy a vyšší vojenské soudy vykonávají dozor nad soudní činností všech soudů ve svém obvodu. Výjimečně rozhodují i jako soudy prvního stupně, a to ve věcech stanovených zákonem nebo přikázaných jim Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud totiž, může odejmout utře příslušnému soudy a přikázat ji k rozhodnutí soudu jinému.

Osnova zvyšuje význam krajských soudů tím, že jejich věcnou příslušnost rozšiřuje o rozhodování o stížnostech pro porušení zákona podaných proti rozhodnutím okresních soudů v těch případech, v nichž okresní soudy rozhodují s konečnou platností. Jsou to zejména rozhodnutí o odvolán proti rozhodnutím místních lidových soudů a rozhodnutí v námitkovém řízení podle zákonů o volbách do zastupitelských sborů, popřípadě rozhodnutí ve věci příkazu k vyklizení bytu. Krajské soudy dále rozhodují i o stížnostech pro porušení zákona bodaných proti pravomocným rozhodnutím státních notářství.

Nově se zřizují presidia krajských soudů, která budou rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona a projednávat otázky dozoru krajského soudu nad ostatními soudy v obvodu krajského soudu. Potřeba vytvoření presidií krajských soudů je dána tím, že úkoly krajských soudit po vytvoření nové územní organizaci našeho státu značně vzrostly.

Na organizaci a rozsahu věcné příslušnosti vojenských soudů se proti dosavadnímu stavu v podstatě nic nemění.

Nejvyšší soud je nejvyšším soudním orgánem dozírajícím na soudní činnost všech ostatních soudů a zajišťujícím jednotnost jejích rozhodování. Ze své činnosti odpovídá přímo Národnímu shromáždění, kterému také podává zprávy o stavu socialistické zákonnosti. Osnova proto uvádí ve výpočtu úkolů Nejvyššího soudu na prvním místě jako úkol základní zajišťování jednotného výkladu a jednotného užívání právních předpisů vydáváním směrnic pro správný výklad zákonů a jiných právních předpisů. Jinak se rozsah věcná příslušnosti Nejvyššího soudu v podstatě nemění.

Zobecňování soudní praxe bude vyžadovat, aby Nejvyšší soud věnoval zvýšenou péči otázkám organizace dozoru Nejvyššího soudu a soudů druhého stupně nad ostatními soudy. Tím vzrůstají i úkoly presidia a pléna Nejvyššího soudu, osnova proto:

a) rozšiřuje počet členil presidia Nejvyššího soudu a

b) umožňuje, aby se zasedání pléna Nejvyššího soudu zúčastňovali s hlasem poradním i předsedové krajských soudů a náčelníci vyšších vojenských soudů.

Osnova, vycházejíc ze zásady účasti pracujících na výkonu soudnictví a sborového rozhodování soudů, stanoví, že soudy rozhodují zásadně v senátech o že senáty, rozhoduje-li soud jako soud prvního stupně, se skládají vždy z jednoho soudce z povolání a ze dvou soudců.

Osnova také upouští od zastaralého termínu "stolice" při označování soudů první a druhé instance a užívá termínu vžitého u národních výborů "soudy prvního a druhého stupně".

V hlavě třetí (§ 35 až 46) upravuje osnova základní otázky voleb soudců. Vychází přitom v souladu s ústavou ze zásady volitelnosti všech soudců. Tuto zásadu obsahoval již ústavní zákon č. 64/1952 Sb., který však neupravoval způsob voleb u jednotlivých druhů soudil. Zákon č. 36/1957 Sb. provedl zásahu volitelnosti pauze u soudců a soudců z lidu lidových a krajských soudů, u nichž stanovil, že jsou voleni okresními a krajskými národními výbory. Nová socialistická ústava naproti tomu upravuje způsob voleb u všech soudů s výjimkou vojenských soudů a místních lidových soudů, u nichž odkazuje na zvláštní předpisy. Osnova upravuje v souladu s ústavou způsob voleb soudců z povolání a soudců Nejvyššího soud, krajských soudů, okresních soudu a vojenských soudů. U okresních soudů vytyčuje pouze hlavní Násady, jinak odkazuje na volební řád, který vydá vláda. Způsob voleb soudců místních lidových soudů upravuje zákon o místních lidových soudech.

Volby soudců jednotlivých druhu soudů jsou organizovány takto:

a) soudci místních lidových soudů jsou voleni na shromážděních pracujících veřejným hlasováním,

b) soudci okresních soudů jsou voleni občany na základě obecného, přímého a rovného volebního práva tajným hlasováním,

c) soudci krajských soudů jsou volení krajskými národními výbory,

d) soudci z povolání vojenských soudů jsou voleni Národním shromážděním, ostatní soudci vojenských soudit jsou voleni na shromážděních příslušníku ozbrojených sil a ozbrojených sborů veřejným hlasováním,

e) soudci Nejvyššího soudu jsou voleni Národním shromážděním.

Funkční období soudců Nejvyššího soudu, krajských a okresních soudů činí 4 roky, soudců místních lidových soudů 2 roky. Soudci vojenských soudů jsou voleni na dobu, po kterou vykonávají vojenskou činnou službu nebo po kterou jsou příslušníky ozbrojených sborů, nejdéle však na dobu 4 let.

Za soudce může být zvolen každý občan naší republiky, který je občansky bezúhonný, který je oddán socialistickému zřízení a má právo valit do zastupitelských sborů. Soudcem z povolání Nejvyššího soudu krajského soudu nebo okresního soudu může být zvolen občan, který v den volby dosáhl věku 23 let. U ostatních soudců stanoví osnova požadavek věku na 21 let. Za soudce vojenského soudu a vojenského kolegia Nejvyššího soudu maže být, zvolen zletilý občan, který koná vojenskou činnou službu nebo je příslušníkem ozbrojených sborů, jde-li o soudce z povolání, musí mít hodnost důstojníka (generála). U soudců z povolání vyžaduje osnova, aby měli potřebné odborné znalosti. Tímto požadavkem se ovšem nemyslí prokázané formální právnické vzdělání. Tomuto požadavku vyhoví například i občan, který získá znalosti potřebné k výkonu soudcovské funkce sebevzděláním.

Kandidáty na funkci soudců navrhuje Národní fronta. Vzhledem ke specifickým podmínkám vojenského soudnictví navrhuje kandidáty na funkce soudců z povolání vojenských soudit, soudců vojenského kolegia Nejvyššího soudu ministr spravedlnosti, dohodě s ministrem národní obrany, a pokud jde o soudce vojenského kolegia Nejvyššího soudu z úseku ministerstva vnitra, v dohodě s ministrem vnitra. Kandidáty na funkce soudců vojenských soudů navrhují kolektivy příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich výběr provádějí komise pro volbu soudců vojenských soudů ustavené příslušnými veliteli.

Uprázdní-li se během funkčního období místo soudce, zvolí se v doplňovacích volbách nový soudce pouze tehdy, bude-li to vyžadovat řádný chod sondu, u něhož se soudcovské místo uprázdnilo. Při doplňovacích volbách je nový soudce volen vždy pouze na zbytek funkčního období.

Do funkcí předsedů soudů a jejich náměstků byli dosud voleni a jmenovaní soudci z povolání ustanovováni ministrem spravedlnosti, předseda Nejvyššího soudu byl jmenován presidentem republiky. Osnova naproti tomu stanoví, že předsedy studů a jejich náměstky volí u okresních soudů okresní národní výbor, u krajských soudů krajský národní výbor a u Nejvyššího soudu Národní shromáždění.

Aby kádrové rozmístění soudců z povolání vojenských soudů zvolených Národním shromážděním mihla být pružně přizpůsobována potřebám ozbrojených sil a ozbrojených sboru, rozhoduje o něm ministr spravedlnosti, který je i nadále bude ustanovovat v dohodě s ministrem národní obrany do všech funkcí. Soudce z povolání vojenského kolegia Nejvyššího soudu ustanovuje do příslušných funkcí ministr spravedlnosti v dohody s ministrem národní obrany a po vyjádření předsedy Nejvyššího soudu.

V hlavě čtvrté (§ 47 až 62) upravuje osnova zejména základní otázky právního postavení soudců, jejich práva a povinnosti, způsoby zániku soudcovské funkce, podmínky trestního stíhání soudců, zastupování soudců z povolání a jejich dočasné povolávání k vyššímu soudu.

Dosavadní úprava těchto otázek nebyla jednotná. Byla také obsažena v různých právních předpisech. Osnova naproti tomu tyto otázky upravuje v podstatě jednotně u všech soudců: Vychází přitom z úpravy zakotvené již v zákoně č. 36/1957 Sb., upravujícím postavení soudců a soudců z lidu lidových a krajských soudů s určitými odchylkami vyvolanými převážně prohlubováním socialistické demokracie v našem soudnictví.

Při výpočtu základních povinnosti soudců zdůrazňuje osnova jejich povinnost provádět politickou a výchovnou činnost mezi občany a seznamovat je se zásadami právního řádu.

Funkce soudce může podle osnovy zaniknout:

a) odvoláním z funkce proto, že neplní své soudcovské povinnosti anebo ztratí-li z jiného důvodu důvěru pracujících, soudce místních lidových soudů, soudce okresních soudů, jakož i soudce vojenských soudů odvolávají voliči, kteří je zvolili, ostatní soudce příslušný zastupitelský sbor,

b) zproštěním ze soudcovské funkce, nemůže-li svou funkci trvale vykonávat pro nemoc nebo jinou vážnou překážku, o zproštění rozhodují u soudců okresních soudů okresní národní výbory, u soudců vojenských soudů ministr spravedlnosti, u ostatních soudců zastupitelský sbor, který je zvolil,

c) ze zákona zaniká funkce soudce dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, u soudců vojenského soudu a vojenského kolegia Nejvyššího soudu také dnem propuštění z vojenské činné služby nebo z ozbrojeného sboru.

Zákon č. 36/1957 Sb. stanovil, že funkce soudce a soudce z lidu lidového nebo krajského soudu zaniká také tehdy, odmítne-li složit slib. Osnova toto ustanovení nepřejímá, neboť v praxi se tyto případy nevyskytují. Kdyby ovšem soudce odmítl složit slib, bylo by to důvodem k jeho odvolání.

Jinak než v zákoně č. 36/1957 Sb. je upravena také otázka trestního stíhání soudců. Podle zákona č. 36/1957 Sb. mohlo být zahájeno trestní stíhání soudce z povolání pro trestné činy nebo přestupky pouze se souhlasem generálního prokurátora. Osnova naproti tomu stanoví, že příslušný souhlas dávají zastupitelské sbory nebo ministr spravedlnosti, omezuje však potřebu souhlasu pouze na případy, ledy soudce je stíhán pro trestný čin, spáchaný při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce. Osnova tedy výrazněji než dosud zdůrazňuje myšlenku, že citovaným ustanovením má být posílena soudcovská nezávislost, a že soudce má být chráněn proti nesprávným obviněním učiněným na něj pro výkon soudcovské činnosti.

Zákon č. 36/1957 Sb. stanovil, že soudce z povolání lidového nebo krajského soudu může být povolán k prohloubení svých zkušeností a znalostí na dobu nepřesahující 3 měsíce k výkonu soudcovské funkce u soudu vyššího stupně. Osnova toto ustanovení (ovšem bez omezení na soudce z povolání okresních nebo krajských soudů) přejímá, prodlužuj:; však dobu takového povolání až na 6 měsíců. V praxi se totiž ukázalo, že doba tří měsíců je příliš krátkou.

Osnova dále stanoví, že soudcem, kteří svou funkci vykonávají mimo své zaměstnání, přísluší za doba, po kterou vykonávají soudcovskou funkci nebo plní jiné povinnosti z této funkce vyplývající, náhrada ušlé mzdy, a že tuto náhradu poskytuje podnik, jehož je soudce pracovníkem. Povinnost podniku hradit soudcům ušlou mzdu se tímto ustanovením proti dosavadnímu stavu poněkud rozšiřuje. Podle platné úpravy jsou totiž podniky povinny hradit soudcům ušlou mzdu pouze v těch případech, kdy jim mzda ušla výkonem soudcovské funkce. Nová úprava je v souladu se zásadami, podle nichž jsou uvedené náhrady upravovány u jiných veřejných funkcionářů, například poslanců národních výborů.

Výslovně je také upravena povinnost podniků poskytovat soudcům pracovní volno, potřebné k výkonu soudcovské funkce i jiných povinností s touto funkcí spojených. Obdobně je tato povinnost upravena též u velitelů v ozbrojených silách a v ozbrojených sborech.

V hlavě páté (§ 63 až § 66) jsou upraveny základní otázky státní správy soudů. Výstižněji než dosud jsou v osnově vytyčeny základní úkoly státní správy soudů při sledování, jak soudy upevňují svou činností socialistickou zákonnost, a při zobecňováni soudní praxe. Státní správu u jednotlivých soudů vykonávají předsedové těchto soudů. Za řádné plnění úkolů státní správy odpovídají ministru spravedlnosti.

Zásada decentralizace na nižší složky se projeví i při úpravě věcné náplně státní správy soudů, neboť při této úpravě bude uplatněna zásada, že ústředním orgánům se ponechávají jen řídící funkce.

Odchylně je upravena správa vojenských soudů její výkon je soustředěn v rukou náměstka ministra-náčelníka správy vojenských soudů. Tato úprava vyplývá ze zvláštního charakteru vojenské ho soudnictví.

Nové postavení Nejvyššího soudu upravené Ústavou se projevuje i na úseku státní správy soudů. Prověrku práce Nejvyššího soudu bude provádět zvláštní komise ustavená předsednictvem Národního shromáždění. Prověrky práce ostatních soudů bude prováděn ministerstvo spravedlnosti.

V hlavě šesté (§ 67 až § 75) upravuje osnova zejména otázky termínu voleb soudců, postaveni těch soudců z povolání, kteří nebudou v nových volbách zvoleni a způsob doplňování počtu soudců vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu za branné pohotovosti státu.

Ve zrušovacích ustanoveních se vypočítávají předpisy, které budou novou úpravou zrušeny. U zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví není novou úpravou dotčeno ustanovení § 37 odst. 1, které stanoví, že veřejné knihy o nemovitostech vedou okresní soudy. Osnova přesto tento zákon zrušuje v plném rozsahu, neboť vychází z toho, že uvedená otázka bude upravena občanským soudním řádem, na jehož osnově se pracuje.

Provedení zákona o organizaci soudů nepovede v podstatě ke zvýšení výdajů státního rozpočtu. Zvýšené výdaje si vyžádá pouze provedení voleb soudce okresních soudů, na tyto výdaje bylo pamatováno ve státním rozpočtu na rok 1961 částkou 8 miliónů Kčs.

V Praze dne 2. června 1961

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr spravedlnosti:

dr. Neuman v. r.