Rozvoj našeho hospodářství, zejména průmyslové výroby vyžaduje, aby mládež a pracující nabyli schopnosti prohlubovat své odborné znalosti studiem cizojazyčné literatury a aby se dovedli dorozumět v cizím jazyce.

Vyučování cizím jazykům umožňuje též pochopit kulturní dědictví jiných národů, znalost cizích jazyků usnadňuje mezinárodní styky hospodářské, politické, vědecké a Kulturní, a tím přispívá k dorozumění mezi národy a jejich mírovému soužití. Proto náš stát klade na vyučování cizím jazykům velký důraz. Zvláštní význam má vyučování jazyku ruskému.

Síť lidových škol jazyků bude organizována obdobně jako sít lidových škol umění.

Dosud jsou zřizována tato mimoškolní výchovná zařízení: družiny mládeže, domy pionýrů a mládeže (stanice), žákovské a učňovské domovy (internáty), dětské domovy a dětské zotavovací zařízení a ústavy sociální péče pro tělesně vadnou mládež. Dětské domovy se člení podle věku dětí a podle příčiny umístění do domova (například domov pro děti předškolního věku, domov pro mládež vyžadující zvláštní péče, domov se zvýšenou výchovnou péčí). K mimoškolním sociálním a zároveň i výchovným zařízením patří školní jídelny.

Všem těmto mimoškolním zařízením se dává zákonný podklad a umožňuje se i další rozvoj, popřípadě i zřizování zařízení nových.

Významným činitelem v mimoškolní výchově jsou společenské organizace, zejména ČSM a jeho Pionýrská organizace. ČSM se přímo podílí i na řízení činnosti domů pionýrů a mládeže.

Velký význam při mimoškolní výchově mají kulturní a osvětová zařízení, a proto zákon stanoví, aby jich bylo všestranně využíváno.

V dalším vývoji bude naše socialistická společnost zákonitě na sebe brát čím dále, tím více péče o výchovu a vzdělání mladého člověka. Tuto péči společnosti nelze však chápat jenom jako péči státu. Jde o pomoc škole ze strany široké veřejnosti, o větší účast a aktivitu společenských organizací při výchově a vzdělávání, jedním z prostředků takového působení veřejnosti na školu a školy na veřejnost jsou sdružení rodičů a přátel školy. Svou činností budou přispívat k zajištění jednoty výchovného působení školy a rodiny. Budou se více než dosud podílet na řešení výchovných a materiálních otázek, na svépomocné výstavbě, na zajišťování práce v dílnách a na školním pozemku, na vedení různých zájmových kroužků apod.

Dosud platné vládní nařízení č. 129/1949 Sb., n zřizování, organizaci a činnosti sdružení rodičů a přátel školy, se zrušuje proto, že jednak nevyjadřuje potřebný rozsah působnosti sdružení, jednak neumožňuje zřizovat sdružení při odborných učilištích a učňovských školách. Protože učňovský zákon ze dne 12. prosince 1958 č. 89 Sb. neobsahuje ustanovení o zřizování sdružení rodičů a přátel školy při odborném učilišti a při učňovské škole, je nutno zakotvit toto ustanovení ve školském zákonu.

Sdružení rodičů a přátel školy je dobrovolnou společenskou organizací podle čl. 5 ústavy. Specifické zvláštnosti této organizace však vyžadují, aby jejich vznik, organizace a činnost byla upravena jinak, než je tomu u ostatních společenských organizací.

Při zvýšené pravomoci ministrů postačí, aby prováděcí předpisy k těmto ustanovením vydalo ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány.

Zkušenosti ukazují, že nejlepší organizační základnou, na níž se může spolupráce škol s praxí úspěšně rozvíjet, jsou poradní sbory škol. Jsou složeny ze zástupců závodů, pro něž škola převážně vychovává dorost, ze zástupců školy, zástupců národních výborů a zástupců závodní a školské organizace ROH a ČSM.

Dosud jsou zřizovány poradní sbory jen při odborných školách. Zákon umožňuje, aby byly zřizovány i při odborných učilištích a učňovských školách, čímž se v tomto smyslu doplňuje učňovský zákon ze dne 12. prosince 1958 č. 89 Sb.

Do řešení otázek ve výchově a vzdělávání se musí plně zapojit i naše véda a umění. Stěžejní problém naší školy, problém spojení duševní a fyzické práce, není jen záležitostí pedagogiky, ale zasahuje do mnoha oblastí vědy a umění. Pro svůj velký společenský význam si tento problém zasluhuje, aby se stal předmětem koordinované spolupráce celé řady vědeckých institucí.

Ustanovení provádí článek 25 socialistické ústavy, pokud jde o výchovu a vzdělání dětí uvedených národností v jejich mateřském jazyce.

Je samozřejmé, že na školách s jiným vyučovacím jazykem než českým nebo slovenským se vyučuje jazyku ruskému podle učebních plánů příslušných škol.

Podle dosavadní právní úpravy zřizovaly školy a výchovná zařízení pouze orgány státní správy. Jenom jesle a mateřské školy mohly zřizovat a částečně hradit náklady na ně i podniky a jednotná zemědělská družstva. Zákon tuto mužnost rozšiřuje i na některé další školy a výchovná zařízení, přičemž náklady na platy a nemocenské pojištění učitelů budou hradit národní výbory.

Ustanovení odstavce 1 obsahuje shodně s novým zákonem o národních výborech opatření k rozšiřování pravomoci a odpovědnosti národních výboru na úseku školství, která byla učiněna od roku 1956.

Ustanovení odstavců 2 až 4 upravují resortní působnost a zajišťují ministerstvu školství a kultury i působnost odvětvovou.

Tímto ustanovením se zajišťuje nezbytná jednota obsahu výchovy a vzdělávání v zařízeních zřizovaných různými orgány. Zkušenosti ukazují, že zejména u odborných škol je třeba vydávat učební plány v dohodě s těmi orgány, pro něž je vychováván dorost. Někdy bude vhodné, aby tyto učební plány vedle ministra školství a kultury podepisoval i příslušný ministr nebo vedoucí ústředního úřadu či orgánu.

Odstavec 1 provádí ustanovení socialistické ústavy.

Vzdělávacími zařízeními závodů a družstev jsou vzdělávací zařízení, o nichž jedná § 7 odstavec 6 tohoto zákona.

Ustanovením o poskytování bezplatné výchovy a vzdělání nejsou dotčeny předpisy o příspěvcích na úhradu nákladů na materiální péči.

Podle zákona ze dne 15. února 1922, č. 73 Sb., jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a v psaní na stroji, se vyučování v těchto předmětech, které udílí učitel sám bez cizí pomoci ve vlastním bytě nebo v bytě žáku nejvýše šesti osobám najednou, nepovažuje za provozování soukromého učiliště, nýbrž za vyučování domácí (soukromé), k němuž není třeba úředního povolení.

Dosud se provádí domácí (soukromé) vyučování podle cit. zákona zejména v cizích jazycích. Po určitou dobu je nutno tuto možnost ponechat. Ministerstvo školství a kultury proto stanoví podmínky, za kterých budou moci národní výbory povolovat toto vyučování.

Za soukromé (domácí) vyučování se nepovažují opakovací hodiny (kondice), které dávají žáci a studenti jiným žákům a studentům.

Podle zákona ze dne 14. července 1949 č. 196 Sb., o soukromém vyučování v oboru umění, se rozumí soukromým vyučováním v oboru umění veškeré vyučování v jednotlivých oborech umění poskytované za úplatu, s výjimkou vyučování na učilištích zřízených státem, svazky lidové správy nebo jednotnou odborovou organizací. Oprávnění k soukromému vyučování uděluje a odnímá okresní národní výbor. Tento zákon se zrušuje, protože umožňuje soukromé vyučování v nežádoucím rozsahu a také proto, že uměleckou výchovu lze až na výjimky zajistit veřejnými institucemi. Je však přesto ještě nezbytné ponechat na určitou dobu možnost soukromého vyučování (kondiční cvičení pěvců, tanečníků atd.), a proto i v tomto případě stanoví ministerstvo školství a kultury podmínky, za kterých budou moci národní výbory povolovat toto vyučování.

Povinnost přihlásit dítě k zápisu a dbát na jeho řádnou docházku ukládá zákon oběma rodičům nebo jiným zákonným zástupcům.

Povinnosti podniků při výchově učňů jsou stanoveny učňovským zákonem ze dne 12. prosince 1958, č. 89 Sb.

Povinnost školní docházky se vztahuje i na děti se sníženými schopnostmi. Děti, kterým nemoc brání v povinné školní docházce, a to i do školy pro mládež vyžadující zvláštní péče, mohou být národním výborem osvobozeny od povinné docházky do školy. Národní výbor zajistí, aby se jim dostalo povinného vzděláváni jiným způsobem (například budou vyučovány bezplatně v domácnosti rodičů). Děti, které však nejsou schopny vzdělávání vůbec, zprostí národní výbor povinnosti získat základní vzdělání.

Žáci, kteří ve školním roce 1959/60 ukončili osmý ročník, ukončili tím povinnou školní docházku. Tito žáci se přihlásili ke studiu na výběrových školách nebo vstoupili do učebního poměru. Část těchto žáků a většina žáků, kteří ukončili povinnou školní docházku v 7. ročníku, byla získána pro další dobrovolnou docházku do základní školy. Žáci, kteří ve školním roce 1960/61 ukončí osm let školní docházky, budou pokračovat další jeden rok v povinné školní docházce na základní devítileté škole.

Žáci, kteří ve školním roce 1959/60 dobrovolně pokračovali ve školní docházce v devátém ročníku při osmiletých, popřípadě při jedenáctiletých středních školách, v němž se vyučovalo podle přechodného učebního plánu a osnov (výnos MŠK ze dne 31. 1. 1959 čj., 4741/59-I/2, Věstník MŠK 1959, str. 53), vstoupili do učebního poměru nebo se přihlásili ke studiu na výběrových školách.

Žáci, kteří ve školním roce 1959/60 s úspěchem ukončili 9. ročník dosavadní jedenácti této střední školy pokračují ve školním roce 1960/61 v 10. ročníku této školy.

Žáci, kteří ve školním roce 1959/60 s úspěchem ukončili 10. ročník dosavadní jedenáctileté střední školy pokračují ve školním roce 1960/61 v II. ročníku této školy.

Žáci, kteří ve školním roce 1959/60 s úspěchem ukončili 9. ročník (10. ročník) dosavadních jedenáctiletých středních škol, na nichž se vyučovalo podle pokusného učebního plánu a učebních osnov (článek II směrnic MŠK ze dne 6. května 1959 čj. 17 998/59-I/2, Věstník MŠK 1959, str. 142), pokračují ve školním roce 1960/61 ve studiu v 9. ročníku (10. ročníku) této školy.

Dosavadní pedagogické školy pro vzdělání učitelek mateřských škol se přemění na střední odborné školy podle § 11 tohoto zákona s ponecháním dosavadního označení.

Dosavadní základní hudební školy a základní výtvarné školy se přemění na lidové školy umění od 1. září 1961, přičemž se v názvu vyznačí, kterému oboru se na škole vyučuje.

Vojenské školy a školy ministerstva vnitra jsou součástí jednotné školské soustavy. Je proto účelné, aby se na tyto školy přiměřeně vztahovala ustanovení tohoto zákona všude tam, kde charakter a poslání těchto škol nevyžaduje zvláštní úpravu opřenou nadále o § 3 branného zákona.

Podrobnosti k provedení příslušných ustanovení tohoto zákona, zejména organizační řády, učební plány, učební osnovy a zkušební řády vojenských škol a škol ministerstva vnitra stanoví ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra, přitom při úpravě otázek obecné povahy postupují ve spolupráci s ministerstvem školství a kultury.

Vzhledem k tomu, že přestavba našeho školství bude dokončena v roce 1962, nelze současně se zákonem vydat všechny prováděcí předpisy upravující podrobnosti přestavby. Aby v těchto otázkách nenastala nejistota, připouští se ustanovením odstavce 2, aby se v tomto období zatím postupovalo podle dřívějších předpisů.

V Praze dne 7. října 1960

Předseda vlády:

Ministr školství a kultury: