Důvodová zpráva

A. Část všeobecná

Československé školství prošlo od osvobození naší vlasti Sovětskou armádou do dnešní doby hlubokými proměnami. Muselo nejen překonávat těžké následky okupačního zmrzačení naší školy, ale v souladu s vývojem celé naší společnosti muselo být hlavně postaveno na zcela nové, socialistické základy. Tento proces přinesl již cenné úspěchy a dále se rozvíjí díky vedení Komunistické strany Československa, díky stalé péči dělnické třídy a pracujícího lidu o školy a díky stále příznivějším podmínkám, jež socialismus vytváří. Byla provedena hluboká demokratizace všeho školství a pracujícímu lidu bylo zajištěno nejen právo na vzdělání, ale i skutečná možnost ve stále širší míře nabývat vzdělání. Byl odstraněn starý buržoazní školský systém, který znemožňoval převážné většině mládeže dosáhnout vyššího vzdělání a privilegoval nepatrnou část mládeže z lépe situovaných rodin.

Rozhodný pokrok v budování našeho školství přinesl především zákon ze dne 21. dubna 1948, č. 95 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). Zákon, přijatý po únorovém vítězství pracujícího lidu, zestátnil školu, odstranil dvoukolejný systém buržoazní školy a položil tak základy jednotné školy, organizačně sjednotil dosud roztříštěné školství v celé republice a znamenal obrat v systému výuky a vzdělávání mládeže. Povinnou školní docházku prodloužil o jeden rok.

V další demokratizaci našeho školství sehrál významnou úlohu zákon ze dne 24. dubna 1953, č. 31 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon). Vytvořil důsledně jednotnou školu a odstranil rozdělení tehdejší jednotné školy na jednotlivé, od sebe oddělené školské stupně. Vzhledem k potřebám národního hospodářství v dané etapě budování socialismu byla zkrácena povinná školní docházka o jeden rok.

XI. sjezd KSČ zahájil období dovršení výstavby socialismu v naší vlasti, přičemž jsou již současně připravovány podmínky pro postupný přechod ke komunismu. Tomu musí odpovídat také naše školství, výchova a vzdělávání.

Při uskutečňování úkolů XI. sjezdu KSČ zabýval se ÚV KSČ na svém zasedání 22. a 23. dubna 1959 otázkami dalšího rozvoje výchovy a vzdělávání v Československu. Stanovil zásady výchovy a vzdělávání a nového výchovně vzdělávacího, systému etapě dovršení výstavby socialismu v naší vlasti. Jde hlavně o těsné spojení školy se životem a o nové pojetí a charakter vzdělání tak, aby v budoucnosti každý pracující člověk měl vzdělání úměrné potřebám naší společnosti a perspektivám jejího dalšího rozvoje.

Usnesení ÚV KSČ ukazuje na význam jeslí a mateřských škol a zdůrazňuje, že jejich síť musí být uvedena v soulad s nároky našeho hospodářství a kultury, dále poukazuje na zaměstnanost žen i úsilí žen samých stole více se uplatňovat ve společenské činnosti i v práci v národním hospodářství.

ÚV KSČ vyzvedl význam studia při zaměstnání a nutnost vytvořit předpoklady, aby pracující mohli zvyšovat svou politickou úroveň, rozšiřovat své vědomosti v nejrůznějších vědních, kulturních a uměleckých oblastech podle svého zájmu a nadání a využívat ušlechtilým způsobem volného času, který s postupným zkracováním pracovní doby bude stále narůstat.

ÚV KSČ dále zdůraznil odpovědnou úlohu učitelů a nutnost jejich správného výběru, jejich marxisticko-leninské výchovy a odborné přípravy.

Usnesení ÚV KSČ ukazuje, že výchova a vzdělání je věcí celé společnosti, že závody a podniky, jednotná zemědělská družstva, národní výbory, ústřední úřady a společenské organizace musí spolupůsobit při výchově a přípravě dorůstajícího pokolení k životu a práci v komunistické společnosti. Je nutné zabezpečit jednotné působení školy a rodiny a získávat rodiče, aby ještě více pomáhali škole. ÚV KSČ zdůraznil nezbytnost důsledného uplatňování vedoucí úlohy strany, která je zárukou dalšího rozvoje komunistické výchovy a vzdělání v naší vlasti.

Nová ústava, jež zakotvila skutečnost, že v Československu zvítězil socialismus, zdůrazňuje význam výchovy a vzdělávání mládeže a pracujících pro další rozvoj naší společnosti.

Socialistická společnost vyžaduje všestranně rozvinuté a vzdělané lidi. Posláním škol je proto vychovávat člověka vysoce vzdělaného, způsobilého osvojit si poznatky současné vědy a techniky, připraveného ke kvalifikované produktivní práci, tělesně zdatného, prodchnutého ideami socialistického vlastenectví a internacionalismu, uvědomělého budovatele a obránce komunistické společnosti.

Vychovat takového člověka lze jedině tehdy, je-li výchova těsně spjata s produktivní prací, s úkoly výstavby socialismu a komunismu a s životem lidu. Tomuto cíli musí také odpovídat jak obsah výchovy a vzdělávání, tak i organizace školské soustavy.

Vedle dosažených úspěchů se dosud projevují ve výchovné a vzdělávací práci školy některé nedostatky. Nejzávažnějším z nich, jak na to už delší dobu právem upozorňuje naše veřejnost, je nedostatečné spojení výchovy a vzdělávání se životem, s prací ve výrobě. Naše škola dosud do značné míry jednostranně opírá vzdělání o slovní výklad a studium knih bez důrazu na konkrétní poznávání věcí, jevů a zákonitostí, bez těsného vztahu k praxi. Takové vzdělání dostatečně nepřispívá k všestrannému rozvoji žactva, k jeho přípravě pro život a práci v socialistické a komunistické společnosti.

Jednostrannost školní výchovy a vzdělávání měla být překonána postupným zaváděním a prohlubováním polytechnické výchovy. Tento způsob však nepřivedl všechnu mládež k tomu, aby pochopila, že hlavní hodnoty se tvoří v materiální výrobě, že práce v průmyslu a zemědělství je hlavním zdrojem rozvoje společnosti a zvyšování hmotné a kulturní úrovně lidu. Jde o to, aby mládež společenskou práci nejen poznávala, ale aby se také sama na ní podílela. Je proto nutno, aby soustavná pracovní výchova a přímá účast dospělejší mládeže na výrobní práci se stala neodlučitelnou složkou veškeré výchovné a vzdělávací činnosti školy a jedním a jejích základních rysů. Je třeba mít na zřeteli především to, že v komunismu se práce duševní a fyzická budou v životě a v činnosti každého jednotlivce vzájemně doplňovat a tvořit neoddělitelnou jednotu, že podstatný rozdíl mezi fyzickou a duševní prací bude postupně mizet.

V souvislosti s celým procesem demokratizace našeho školství se zvyšoval počet dětí z dělnických a rolnických rodin na výběrových školách. Střední školy jsou dnes otevřeny pro všechny mladé lidi, kteří mají pro studium předpoklady. V předmnichovské republice byl počet studujících z dělnických rodin velice nízký, vyšší vzdělání bylo povětšině výsadou dětí z řad buržoazie. Na bývalých středních školách studovalo zhruba 17 % žáků z dělnických rodin. Děti drobných rolníků bylo ještě daleko méně. Tento stav se převratně změnil v našem socialistickém státě. Ve školním roce 1959/60 bylo zapsáno do 9. tříd jedenáctiletých středních škol již přes 46,3 %, do prvních ročníků průmyslových škol téměř 54,3 % a na hospodářské školy 70,8 % děti z rodin dělníků a rolníků. Přesto třídní složení žáků středních škol ještě neodpovídá ani struktuře, ani potřebám naší společnosti. Přestavba našeho školství podstatně ovlivní správné řešení i této otázky. Půjde o to, aby všechny děti z rodin pracujících měly stejné možnosti, aby všechny získaly, ať tou či onou cestou, základ pro dělnickou kvalifikaci a současně ty nejschopnější možnost studia na vysoké škole.

Následkem nedostatečného propracování učebních osnov a učebnic vyhrotily se v naší všeobecně vzdělávací škole některé nedostatky v přípravě mládeže pro život a pro další studium. Povinné školní vzdělání se prodlužuje o jeden rok, což umožní prohloubit výchovu a vzdělávání a lepší rozvržení učiva s ohledem na fyzické a duševní schopnosti mládeže. Mládež bude vycházet ze základní devítileté školy v 15 letech, kdy se již schopnosti projevují výrazněji a kdy je již možno zjistit bezpečněji směr a stupeň nadání a účelněji rozhodnout o volbě povolání. Povinná devítiletá školní docházka bude podle směrnic XI. sjezdu KSČ uskutečněna v plném rozsahu od školního roku 1961/62.

Stále většího významu nabývají různé formy vzdělávání při zaměstnání. Proto zákon rozšiřuje a umožňuje takové studium na všech školách a zajišťuje, aby již nebylo považováno za mimořádné, a vytváří podmínky, aby se studium při zaměstnání stalo jednou ze základních forem a v některých oborech převládající formou studia.

Novému obsahu výchovy a výuky musí odpovídat i organizační struktura školské soustavy. Proto zákon tuto soustavu upravuje nově tak, aby výchova a vzdělávání v jednotlivých typech škol na sebe organicky navazovaly a doplňovaly se. Dosavadní soustavu zákon rozšiřuje o nové typy škol (školy s celodenní péčí, internátní školy, střední školy pro pracující, lidové školy umění, lidové školy jazyků, hudební a taneční škola) a zařazuje do jednotné soustavy výchovných zařízení i jesle, pro které platily dosud jiné předpisy.

Dosud zřizovaly školy a výchovná zařízení pouze orgány státní správy. Vzhledem k důslednému provádění zásady, že výchova a vzdělávání jsou záležitostí celé naší společnosti, umožňuje zákon, aby i hospodářské, rozpočtové a společenské organizace zřizovaly některé školy a výchovná a vzdělávací zařízení a hradily náklady na ně, popřípadě se na nákladech podílely.

K zajištění jednotné výchovy a vzdělávání svěřuje se ministerstvu školství a kultury jako vrcholnému orgánu státní školské správy úkol v zásadách ideově a pedagogicky řídit výchovu a vzdělávání na všech školách a v mimoškolních výchovných zařízeních.

Finanční dosah

Změny obsahu výchovy a vzdělávání, jakož i změny v organizační struktuře školské soustavy podle zákona si vyžádají zvýšení počtu pracovníků a finančních prostředků, zejména na osobní výdaje.

Ekonomické důsledky tohoto zákona odpoví dají v podstatě ekonomickým důsledkům, které vyplynuly z komplexního plánu obsahové a organizační přestavby čs. školství, schváleného dne 24. VII. 1959 vládou, a které byly zapracovány do rozpočtu na rok 1960 a do návrhu 3. pětiletky.

Jde zejména o tyto náklady:

	1960	3. pětiletka
základní devítileté školy (prodloužení školní docházky o 1 rok)	125 886 000 Kčs	1621 393 000 Kčs
střední školy pro pracující	924 000 Kčs	21 480 000 Kčs
hudební a taneční škola	182 000 Kčs	2 275 000 Kčs

Uvedená čísla jsou orientační a budou při jednáních o plánu a rozpočtu zpřesňována.

Rozpočtově je zajištěno také spojení výuky s výrobní prací, rozvoj studia při zaměstnání, náklady na školy s celodenní péčí, školy internátní a lidové školy jazyků. U škol s celodenní péčí a internátních škol bude nutno zajišťovat náklady na ubytování a stravování žáků, rodiče budou na stravování a ubytování svých dětí přispívat.

Ostatní výdaje, které si vyžádá prodloužení studia na konzervatořích a kvalitativní přestavba a rozvoj lidových škol umění, budou hrazeny podle možností státního plánu rozvoje hospodářství a kultury a státního rozpočtu v jednotlivých letech.

V předškolních a mimoškolních výchovných zařízeních nedojde po vydání zákona ke změnám, které by vyžadovaly vyšších nákladů. Jejich rozvoj bude zajišťován v rámci prostředků na všeobecný rozvoj školství a kultury.

B. Část zvláštní

K § 2

Ustanovení uvádí přehledně jednotnou soustavu výchovy a vzdělávání, která je upravena podrobně v dalších ustanoveních tohoto zákona nebo jinými předpisy, na které tento zákon odkazuje.

Do soustavy výchovy a vzdělávání se ve smyslu usnesení ÚV KSČ ze dne 23. dubna 1959 začleňuje studium při zaměstnání, čímž se zákonnou formou potvrzuje význam tohoto studia.

Studiem při zaměstnání ve vzdělávacích zařízeních závodů a družstev se rozumí i odborné specializované školení.

Závodem se rozumí státní podniky, ústavy a jiné státní socialistické organizace.

K §§ 3 a 4

Síť jeslí a mateřských škol se bude i nadále plánovitě rozšiřovat. Na jejím budování se musí podílet i závody a jednotná zemědělská družstva. Zákon proto umožňuje, aby jesle i mateřské školy mohly být zřizovány též závody a jednotnými zemědělskými družstvy a jinými organizacemi. Úkoly mateřské školy plní též dětské domovy pro děti předškolního věku.

Zákon se nezmiňuje o dětských útulcích, protože tato předškolní výchovná zařízení budou postupně přeměňována na jesle a mateřské školy.

Vzhledem k významu předškolní výchovy pro všestranný rozvoj dítěte a vzhledem k posílení vlivu společnosti na výchovu dětí od nejranějšího věku budou národní výbory postupně vytvářet podmínky pro to, aby co největší počet dětí předškolního věku, zejména pak pětileté děti, mohly docházet do mateřské školy. Tím se dosáhne organického vlivu společnosti na výchovu mládeže ve školách již od 5 let.

Vývoj dětí se smyslovými vadami v prvních letech života probíhá zatím v rodinném prostředí, které však obvykle těmto dětem nedává dostatek správných výchovných podnětů. Výchovné vedení ze strany rodičů bývá pro neznalost speciálních pedagogických metod a prostředků nesprávné. Odborná péče, kterou lze takovým dětem věnovat jen ve speciálním ústavu, může vady podstatně zlepšit a někdy, například u vad řečí, vést k zařazení dětí do základní devítileté školy již od 1. ročníku. Proto zákon umožňuje, aby vláda mohla prohlásit docházku do mateřské školy pro děti se smyslovými, duševními a tělesnými vadami ve věku od 3 let za povinnou. Je samozřejmé, že půjde o mateřské školy speciálně zaměřené k uvedenému účelu.

Především z důvodů výchovných, ale také hospodářských jeví se účelným, aby jesle a mateřské školy mohly být zřizovány jako zdravotní a výchovná zařízení ve společných budovách. To umožní vytvořit žádoucí jednotu ve výchovné práci jeslí a mateřských škol a usnadnit přechod dítěte z jeslí do mateřské školy.

V místech, kde pro malý počet dětí nejsou podmínky pro zřízení jeslí, mohou být děti ve věku od 2 let přijímány do mateřské školy nebo se pro děti od 1-3 let zřídí třída při mateřské škole.

K § 5

Povinnost chodit do školy, dosud osmileté, se prodlužuje na devět let. Rodiče jsou jako dosud povinni přihlásit do školy dítě, které do 1. září, tj. do začátku školního roku dovrší 6. rok věku.

Pro žáka, který začal chodit do školy před dovršením 6. roku věku, končí povinnost školní docházky koncem toho školního roku, v němž chodí 9. rok do školy. Pro žáka, který začal chodit do školy po dovršení 7. roku věku, končí povinná školní docházka dosažením 15. roku věku. Takovému žáku může být povolena další docházka do školy, nejdéle však do konce školního roku, v němž dosáhne věku 16 let.

Povinná školní docházka se vztahuje i na děti se sníženou tělesnou a duševní schopností, které se nemohou vzdělávat s ostatními dětmi, ač jsou vzdělávání schopné. Pro takové děti se zřizují školy pro mládež vyžadující zvláštní péče.

Perspektivy rozvoje našeho národního hospodářství a kultury vyžadují, aby všichni občané získali vzdělání, které poskytuje základní devítiletá škola, jako nezbytný předpoklad k nabytí přiměřené kvalifikace a k jejímu dalšímu zvyšování. Proto se umožňuje, aby ti žáci, kteří z různých důvodů dosáhnou 15. roku věku v nižším než 9. ročníku, i když do školy chodili 9 let, dobrovolně pokračovali v docházce, nejdéle však do konce školního roku, v němž dosáhnou věku 16 let.

K § 6

Název "základní devítiletá škola", stanovený zákonem pro školy s povinnou školní docházkou, vyjadřuje, že jde o základní článek celého našeho školského systému, na který navazuje střední a vyšší vzdělání, a že povinné školní vzdělání trvá 9 let.

Psychologické a biologické zvláštnosti dětí ve věku od 6-15 let i pedagogické důvody vyžadují vnitřní členění základní devítileté školy na dva stupně, které při zachování ideové jednoty a obsahové celistvosti mají své specifické odlišnosti.

Specifickým úkolem prvního stupně (1.-5. ročník) je dosáhnout toho, aby si všichni žáci osvojili základní vzdělávací prostředky a dovednosti (čtení, psaní, počítání, zacházení s jednoduchými nástroji aj.) a přiměřené vědomosti, které tvoří nezbytné základy všeobecného a polytechnického vzdělání, a položit pevné základy k jejich komunistické výchově. Všem předmětům vyučuje zpravidla jeden učitel.

Druhý stupeň (6.-9. ročník) organicky navazuje na takto položené základy, rozšiřuje a doplňuje je v ucelený systém základního vzdělání. Učební předměty jsou již rozlišeny podle vědních oborů a vyučují jim učitelé podle odborné způsobilosti.

V některých menších obcích, zejména venkovských, nejsou podmínky pro zřízení základní devítileté školy se všemi ročníky. Aby se menším dětem usnadnila docházka, mohou se v takových obcích zřizovat školy se všemi nebo jen s některými ročníky prvního stupně. Většina těchto škol má proti základní devítileté škole se všemi ročníky odlišnou organizaci vyučování, vyplývající z toho, že do jedné třídy chodí žáci různých ročníků, plní však všechny výchovně vzdělávací úkoly prvního stupně základní devítileté školy. Tyto školy patří do obvodu základní devítileté školy, jež má všechny ročníky, tvoří samostatné organizační jednotky s vlastní správou a označují se jako základní devítileté školy s uvedením příslušných ročníků, např. "základní devítiletá škola - 1. až 5. ročník - v Kročehlavech".

Školní družina a školní klub jsou organickou součástí školy. Ve své podstatě je škola se školní družinou a školním klubem školou s celodenní péčí. Tento typ školy bude v současné době hlavním článkem v rozvíjení plné péče státu o výchovu dětí. Aby v praxi nedocházelo k pochybnostem, stanoví se výslovně, že do školní družiny a školního klubu se přijímají žáci na žádost rodičů nebo jiných zákonných zástupců.

K § 7

Považujeme-li výchovu a vzdělávání v předškolních výchovných zařízeních a v základních devítiletých školách za první cyklus naší školské soustavy, tvoří výchova a vzdělávání na školách pro mládež po 15. roce věku druhý cyklus v této soustavě. Demokratický princip jednotnosti výchovy a vzdělávání, který ovládá celou školskou soustavu, je v druhém cyklu vyjádřen v právu získat v různých typech škol vzdělání rovnocenné svou společenskou hodnotou.

Vzdělání mládeže po 15. roce na školách druhého cyklu označuje zákon jako vzdělání střední a vyšší. Označení "střední vzdělání" a "vyšší vzdělání" vyjadřuje, že jde o vzdělání poskytované po ukončení základního vzdělání, a na které navazuje vzdělání vysokoškolské.

Středním vzděláním se tedy nerozumí dosavadní tzv. středoškolské vzdělání, za něž bylo považováno pouze vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Touto zkouškou bude i nadále ukončováno studium na školách poskytujících úplné střední vzdělání.

Vyšším odborným vzděláním se rozumí vzdělání, které je vyšší než střední odborné vzdělání a není vzděláním vysokoškolským. Protože naše socialistická ústava upravuje pouze základní vztahy ve společnosti, nepojednává výslovně o vyšším vzdělání, které není v školské soustavě základním článkem. To platí, i pokud jde o hudební a taneční školu, lidové školy umění a lidové školy jazyků.

Růst společenské dělby práce, který je ovlivněn růstem lidského poznání nových a stále složitějších oborů společenské činnosti a rozvojem techniky, vyžaduje, aby se člověk socialistické a komunistické společnosti soustavně vzdělával.

Jednou z forem dalšího vzdělávání je studium při zaměstnání na školách. Škola však poskytuje pouze základní vědomosti, nikoliv speciální znalosti a dovednosti pro výkon prací v konkrétních podmínkách. Proto nutným doplňkem školního vzdělání je další speciální odborné vzdělávání a příprava v různých vzdělávacích zařízeních ústředních úřadů a orgánů, závodů, jakož i družstev a jiných společenských organizací.

Kursy při školách podle odstavce 6 jsou všechny kursy, v nichž si pracující prohlubují vzdělání a odbornou kvalifikaci. Jde zejména o kursy pro výchovu mistrů při průmyslových školách. Takovými kursy jsou také zemědělské mistrovské školy. Tyto kursy budou postupně zanikat, protože výchova mistrů bude organizována ve vzdělávacích zařízeních závodů, a to především pro absolventy, středních škol pro pracující. Vzdělávacími zařízeními ústředních úřadů a orgánů podle téhož odstavce jsou nyní například Státní ústav těsnopisný v Praze a Státní stenografický ústav v Bratislavě, které poskytují mládeži bez újmy docházky do škol a pracujícím při zaměstnání speciální odborné vzdělání v těsnopise a v technice a mechanizaci administrativy, jazykové školy v Praze, Plzni, Liberci, Brně, Gottwaldově, Ostravě a Bratislavě, Ústav pro doškolování lékařů v Praze, Slovenský ústav pro doškolování lékařů v Trenčíně, střediska pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků a jiné. Těmto vzdělávacím zařízením se dává zákonný podklad a umožňuje se, aby podle potřeb národního hospodářství byla zřizována i další.

Uvedené jazykové školy budou tedy existovat i nadále. Jejich poslání je odlišné od poslání lidových škol jazyků, které budou zřizovány na základě tohoto zákona. Posláním lidových škol jazyků bude, aby v nejširším měřítku poskytovaly jazykové vzdělání v běžných cizích jazycích. Dosavadní jazykové školy vyučují však i jiným cizím jazykům, např. jazykům orientálním, jejichž znalost má dnes velký politický a hospodářský význam, a pořádají též kursy českého nebo slovenského jazyka pro cizince z Orientu, Afriky apod., kteří budou studovat nebo již studují na odborných nebo vysokých školách v ČSSR.

Vybudováním rozsáhlé sítě lidových škol jazyků připadne dosavadním jazykovým školám další významný úkol poskytovat učitelům lidových škol jazyků metodickou pomoc, školit je, připravovat pro ně metodické návody, učební texty, zpracovávat návrhy učebních osnov atd. Pro tyto úkoly jsou učitelé jazykových škol kvalifikováni, neboť jsou aprobováni pro vyučování cizím jazykům na školách poskytujících střední vzdělání. Proto jsou také jejich platové poměry upraveny jako u učitelů těchto škol.

K § 8

V systému dalšího vzdělávání mládeže po skončení povinně školní docházky mají velký význam odborná učiliště a učňovské školy, neboť stojí nejblíže výrobě a projde jimi největší část mládeže. Jejich hlavním úkolem je výchova kvalifikovaných dělníků.

Veškeré otázky výchovy a vzdělávání dorostu k povolání v učebním poměru jsou upraveny učňovským zákonem ze dne 12. prosince 1958 č. 89 Sb. a předpisy jej provádějícími.

K § 9

Střední školy pro pracující jsou organizovány jako školy s vyučováním večerním, směnným nebo dálkovým a v některých hospodářských odvětvích také jako školy cyklické (sezónní). Jde tedy o školy, které poskytují vzdělání bez přerušení zaměstnání.

Hlavním úkolem středních škol pro pracující bude další odborná příprava pracujících a poskytování úplného středního vzdělání. Aby tohoto poslání bylo dosaženo, bude pamatováno v prováděcích předpisech též na to, aby na výchovu a vzdělávání na těchto školách uplatňovaly závody podstatný vliv.

Střední školy pro pracující se počtem studujících postupně stanou hlavním typem škol pro získání úplného středního vzdělání, a tím přispějí významnou měrou ke splnění úkolu daného XI. jezdem KSČ, aby do roku 1970 bylo poskytováno většině mládeže úplné střední vzdělání.

Absolventi střední školy pro pracující nezískávají kvalifikaci středních technických pracovníků jako absolventi střední odborné školy. Tuto kvalifikaci však mohou získat v dalším zkráceném studiu na středních odborných školách. Vzdělání získané na střední škole pro pracující usnadní absolventům získat vyšší kvalifikační třídy, budou také přednostně vybíráni pro školení mistrů. Střední školy pro pracující poskytují tedy úplné střední vzdělání, jež v sobě zahrnuje prvky všeobecného i odborného vzdělání, a tím umožňuje studium na vysoké škole.

Protože pracující, kteří budou studovat na středních školách pro pracující, budou různého věku, nestejné předchozí průpravy a praxe, a protože jde o nový typ školy, je nezbytné, aby délka studia na těchto školách byla stanovena prováděcími předpisy, aby mohla být popřípadě upravována, aniž by bylo třeba měnit zákon.

K §§ 10 a 11

Odborné školy a střední odborné školy se zřizují pro jednotlivá odvětví národního hospodářství, kultury a státní správy (například školy zemědělské, lesnické, průmyslové, zdravotnické, sociálně právní, hospodářské (ekonomické), pro společné stravování, osvětové aj.). Středními odbornými školami jsou i pedagogické školy pro vzdělání učitelek mateřských škol. Při zřizování odborných škol a středních odborných škol dbá se též zájmů jednotlivých oblastí.

Studium na odborných školách nekončí maturitou. Rozsah studia na těchto školách je podstatně užší než na středních odborných školách, což odpovídá jejich poslání.

K § 12

Základy odborného vzdělání tvoří systém, který zahrnuje vyučování předmětů "základy výroby", obecně prospěšnou práci, prázdninovou výrobní praxi, pracovní kroužky (technické, pěstitelské, chovatelské aj.), polytechnické vyučování, zvláště předmětům přírodovědným.

Absolventi střední všeobecně vzdělávací školy mohou získat také kvalifikaci středních odborných pracovníků zkráceným studiem na středních odborných školách nebo dělnickou kvalifikaci ve zkrácené učební době, popřípadě mohou vstupovat přímo do zaměstnání v některých odvětvích národního hospodářství a kultury.

Podle místních podmínek může být správa střední všeobecně vzdělávací školy z důvodů ekonomických a pedagogických spojena se správou základní devítileté školy nebo se správou jiné školy poskytující střední vzdělání. Tyto dvě jinak samostatné školy mají společné ředitelství a společnou hospodářskou správu a administrativu.

K §§ 13 a 14

Velký rozvoj národního hospodářství v ČSSR vyžaduje, aby zejména průmyslová odvětví se soustavně zabývala zvyšováním kvalifikace pracovníků. Tomu účelu budou sloužit podnikové technické školy, podnikové instituty a dlouhodobé a ostatní kursy závodní školy práce. Posláním těchto vzdělávacích zařízení je poskytovat pracovníkům s dlouholetými odbornými a politickými zkušenostmi speciální znalosti potřebné pro výkon středně technických nebo i inženýrských funkcí.

Vzdělání získané v podnikových technických školách je přímo zákonem postaveno na úroveň vzdělání, které se získává na odborných školách nebo na středních odborných školách.

Podnikové instituty budou vychovávat z řad odborně vzdělaných pracovníků s dlouholetou praxí specialisty, kteří budou vykonávat inženýrské funkce. Vzdělání, které budou poskytovat podnikové instituty, není vzděláním vysokoškolským. Úkolem těchto vzdělávacích zařízení je řešit současný nedostatek vysokoškolsky vzdělaných specialistů a využít k tomu pracovníků s dlouholetými odbornými a politickými zkušenostmi, kteří mají střední odborné nebo úplné střední odborné vzdělání.

Aby byla zajištěna potřebná úroveň vzdělání, budou ústřední úřady řídit podnikové technické školy a podnikové instituty podle zásad stanovených ministerstvem školství a kultury, které také bude na těchto vzdělávacích zařízeních vykonávat ústřední pedagogický dozor.

K § 15

Konzervatoř poskytuje úplné střední odborné, popřípadě vyšší odborné vzdělání v oborech hudby a tance v rozsahu potřebném k tomu, aby se absolventi uplatnili jako výkonní umělci v běžném uměleckém životě a jako učitelé hudební výchovy, zejména v hudebních školách umění. Žáci, kteří se připravují k učitelství hudby, studují vedle svého hlavního oboru ještě druhý vedlejší obor, a to zejména ti, kteří studují hru na dechové nástroje.

Po čtyřletém studiu konají žáci maturitní zkoušku. V dalším jednoletém až dvouletém studiu získávají žáci po závěrečné umělecké zkoušce diplom o vyšším odborném vzdělání v uvedených oborech.

K § 16

Socialistická společnost má zájem na rozvoji talentů. Aby se mimořádné nadání mládeže podchytilo a rozvíjelo již v dětském věku, zřizují se hudební a taneční školy, a to jako školy internátní. Tyto školy jsou novým typem v naší jednotné školské soustavě. Pro nejbližší dobu se počítá se zřízením jedné, popřípadě dvou takových škol.

Ve třídách těchto škol bude poměrně malý počet žáků.Učební plán a učební osnovy základní devítileté školy a střední všeobecně vzdělávací školy budou pro hudební a taneční školu upraveny tak, aby bez snížení úrovně všeobecného vzdělání byl získán čas potřebný pro odbornou výchovu a vzdělávání v oborech hudby a tance. Tím bude také umožněn přechod žáků zpět do základní devítileté školy, když se v průběhu studia prokáže, že potřebné nadání nemají.

K § 19

Veškeré otázky výchovy a vzdělání na vysokých školách jsou upraveny zákonem č. 58/1950 Sb., ve znění zákona č. 46/1956 Sb. a předpisy jej provádějícími.

Významným posláním vysokých škol je výchova a vzdělávání všech učitelů s výjimkou učitelek mateřských škol, pro něž jsou zřizovány střední odborné školy. Vysokými školami, na nichž jsou vychováváni a vzděláváni učitelé základních devítiletých škol, jsou pedagogické instituty, o nichž jedná vládní nařízení č. 57/1959 Sb. Učitelé škol, které poskytují střední a vyšší vzdělání, jsou vychováváni a vzděláváni na ostatních vysokých školách (university, techniky aj.).

K § 20

Pro mládež duševně zdravou, ale se smyslovými vadami (s vadami zraku, sluchu a řeči), pro mládež tělesně vadnou s těžším poškozením pohybového ústrojí a pro mládež obtížně vychovatelnou (mravně narušenou) se budou zpravidla zřizovat všechny typy škol. Pro vzdělavatelnou mládež s vadným duševním vývojem se zřizují zvláštní školy. Pro mládež, u které není vyjasněno, zda je vzdělavatelná, zřizují se pomocné školy a třídy, v nichž bude po delší dobu pozorována.

Školy pro mládež vyžadující zvláštní péče dosahují stanoveného cíle speciálními metodami. V provozních řádech bude pamatováno též na to, aby žáci po úspěšné reedukaci přešli nebo se vrátili do normálních škol.

Žákům se sníženými schopnostmi poskytuje škola pro mládež vyžadující zvláštní péče vedle základního všeobecného vzdělání i přípravu pro povolání. Proto bude třeba v takových školách školní docházku přiměřeně prodloužit.

K § 21

Školy s celodenní péčí a školy internátní jsou školami nového typu. Jsou komplexním zařízením poskytujícím cílevědomě organizovanou komunistickou výchovu a vzdělání všem svým žákům. Tyto školy se liší od škol se školní družinou a školním klubem tím, že na školách s celodenní péčí a internátních školách je působení na dítě v době mimo vyučování rozsáhlejší a soustavnější a týká se povinně všech žáků.

Rozdíl mezi školou internátní a školou s celodenní péčí spočívá v tom, že ve škole internátní jsou žáci i ubytování. Tyto školy však nelze chápat jako dosavadní školy, při nichž jsou zřizovány internáty sloužící pouze k ubytování přespolních žáků, protože ve školách internátních a školách s celodenní péčí se bude výchova školní a péče o žáky v době mimo vyučování organicky prolínat.

Školy s celodenní péči a školy internátní budou budovány postupné a především pro žáky školou povinné. Na přání rodičů nebo jiných zákonných zástupců budou do nich přijímány především děti dělníků a družstevních rolníků pracujících v nepravidelných směnách. Tyto školy také umožní, aby i dětem z odlehlých oblastí byla zajištěna pravidelná školní docházka.

K § 22

V lidových školách umění jsou žáci vzděláváni podle svého nadání v rázných oborech umění. Úkolem těchto škol je rozvíjet vlohy mládeže a pracujících a k tomu účelu poskytovat jim základy odborného vzdělání v oborech umění, kterým se rozšiřuje a prohlubuje estetická výchova poskytovaná jinými školami. Návštěva lidově školy umění se u mládeže považuje za činnost v zájmových kroužcích.

Lidové školy umění vychovávají odborně vzdělané amatéry, kteří získané znalosti a dovedností budou uplatňovat v lidové umělecké tvořivosti.

Lidové školy umění se zřizují jako samostatné školy s obory podle jednotlivých druhů umění. Mají zejména tyto obory: obor hudební, taneční, literární a recitační, dramatický (divadelní a loutkářský) a obor výtvarný. Tyto školy budou sloužit především výchově mládeže, a to zejména mládeže školou povinné. Přitom se počítá s tím, že při těchto školách se budou zřizovat i kursy.

Lidové školy umění vzniknou postupně, a to tak, že se dosavadní základní hudební školy budou obohacovat o další obory. Sít lidových škol umění bude postupně budována tak, aby taková škola byla v každém okrese, přičemž jednotlivé její obory mohou být v různých místech okresu, což bude vyznačeno i v názvu školy, např. "lidová škola umění v Ústí nad Orlicí - obor hudební - Brandýs nad Orlicí".