Obdobná situace se jeví i v budování závlahových zařízení. Až doposud 6 vybudovaných závlahových objektů hnojivou kejdou je schopno intenzívního zavlažování na ploše 296 ha. Průzkumem zjištěná potřeba činí 2717 ha. Při dosavadním tempu výstavby závlahových objektů, kdy můžeme kapacitně zajistit maximálně 200 ha každým rokem, budeme na pokrytí zjištěné potřeby závlah potřebovat nejméně 10-12 roků. Na základě uvedených skutečností v situaci na lučních porostech v okrese Jihlava rozhodli jsme se učinit všechna potřebná opatření k tomu, abychom dosavadní plochy luk do maximální míry využili i za toho stavu, v jakém jsou. V technickoorganizačních opatřeních, která jsou zakotvena v celoročním výrobním a finančním plánu, máme zajištěno, že zemědělské závody učiní v maximálním rozsahu všechna dostupná opatření na loukách prvé a druhé klasifikační skupiny, aby tak bylo dosaženo nejvyšších možných výnosů na těchto loukách. U prvé skupiny luk nám jde zejména o zavedení vysoce intenzívního hospodaření, především cestou neustálého zlepšování a zkvalitňování botanického složení travního porostu formou přísevu kulturních trav a jetelovin, dále zajištěním správné výživy pomocí strojených hnojiv, kompostů a močůvky a dále závlahou a cestou povrchových agrotechnických zásahů, především vláčením, válením, a urovnáváním povrchu. U druhé skupiny luk bude nutno zajistit povrchové nebo i podzemní odvodnění některých menších zamokřených lokalit, zavlažení suchopáru čistou závlahovou vodou, nebo i závlahou hnojivou, dále bude taktéž nutno zajistit správnou výživu, povrchové úpravy a všechny další agrotechnické zásahy jmenované u prvé klasifikační skupiny.

K rychlejšímu tempu ve výstavbě melioračních detailů odvodnění pomáhá i zákonem umožněná drobná investiční výstavba do 100 000 Kčs. S její pomocí se snažíme likvidovat hlavně lokální menší zamokřené plochy, o nichž bylo hovořeno u druhé skupiny luk. Dvě meliorační družstva v okrese Jihlava nám velmi pružně a iniciativně zajišťují tyto akce jak po stránce vypracování projektové dokumentace, tak i po stránce samotné výstavby. Taktéž i ekonomicky upevněná JZD tuto možnost velmi vítají. Po stránce závlah nám mimo uvedených šesti závlahových objektů hnojivou kejdou slouží 8 přenosných závlahových agregátů, jimiž stačíme zavlažovat další plochu 180 ha. Tyto agregáty je v originále možno použít pro závlahu čistou vodou. Některá JZD v našem okrese jako např. JZD Kozlov kombinují však tento způsob závlahy i se závlahou hnojivou a to tím způsobem, že si v rámci drobné výstavby dobudují míchací jímku a některé další potřebné drobné objekty.

Zvýšené pozornosti si vyžádá rekultivace odvodněných ploch. Jde nám hlavně o to, aby rekultivační zásahy byly provedeny okamžitě po dokončení a zkolaudování jednotlivých staveb v zemědělských závodech, aby tak pokud možno v nejkratší době byla tato půda opět produktivní. Znamená to doslova, že musíme bezpodmínečně zajistit, aby za poslední položenou a zahrnutou drenáží stál již připravený pluh, diskové brány, půdní válec a ostatní nářadí, jímž rekultivaci provádíme. Znamená to dále i připravenost v osivech a hnojivech.

K tomu, aby se všechna uvedená opatření stala skutečností, pracují při okresní meliorační komisi a zemědělské výrobní správě dva aktivy pracovníků, z nichž jeden má za úkol výhradně zajišťovat okamžitou rekultivaci odvodněných ploch se současným určením způsobu, jímž bude rekultivace prováděna. Druhý aktiv je složen hlavně z instruktorů VZS, agronomů VZS a odborníků - lukařů z ostatních zemědělských zařízení a zajišťuje provedení všech uvedených zúrodňovacích opatření, o nichž bylo hovořeno v jednotlivých klasifikačních skupinách luk.

V okrese Jihlava máme dosti značné zdroje zúrodňovacích materiálů a to především v rybničních nánosech a dále i v několika ložiskách v celku vysoce kvalitní rašeliny. Zemědělské závody mají vysoký zájem o tyto zúrodňovací materiály. Jeví se zde však jedna překážka a to při použití mechanizačních prostředků. STS v Jihlavě je k těmto pracem komplexně vybavena, ale dochází zde k vysokým nákladům na tyto těžební práce. Z toho důvodu docházíme k názoru, že by bylo velmi prospěšné použít finančních prostředků na přímou finanční pomoc pro JZD, především na těžbu těchto zúrodňovacích kompostovacích materiálů a nikoliv na jejich vlastní použití, to znamená rozvezení, rozházení a zapravení kompostů do půdy. Takto se až doposud uskutečňuje použití přímé pomoci na zúrodňování půdy, přičemž samotné zemědělské závody by také mnohem více potřebovaly pomoc ve finančních prostředcích na těžbu, kde nákladovost je podstatně vyšší.

Na každý ha luk dostáváme v r. 1964 základní příděl strojených hnojiv, který činí 24 kg čistých živin v dusíku, 20 kg čistých živin fosforu a 33 kg čistých živin drasla. K tomu je nutno poznamenat, že pokud jde o hnojiva fosforečná a draselná, je možno s tímto přídělem poskytnout lučním porostům dostatečnou výživu. Příděl dusíkatých hnojiv však absolutně nestačí k tomu, abychom mohli louky každým rokem z jara příp. i po jednotlivých sečích zásobit potřebným množstvím tohoto hnojiva, které má rozhodující vliv na množství sklizeného sena. K tomu mluvil již akad. Klečka.

V rámci velmi širokého poměru luk a pastvin k zemědělské půdě, kde jak již bylo uvedeno louky a pastviny činí 24,7 % vidíme jako další nutný požadavek zvýšení přídělu investičních prostředků na výstavbu technických vodohospodářských zařízení, kterými lze radikálně upravit vodní poměry. Do budoucna bychom potřebovali tento příděl zvýšit z uvedených 6 mil. Kčs nejméně na dvojnásobek, vzhledem k velké ploše luk a pastvin. Ze zkušeností získaných při výstavbě technických meliorací v posledních letech doporučujeme a snažíme se při výstavbě odvodňovacích zařízení nepřesáhnout u jednotlivých akcí v zemědělských závodech 10-15 ha, neboť při výstavbě větších ploch dochází k narušení především krmivové základny v zemědělských závodech. Samotná výstavba takovýchto větších akcí trvá potom delší dobu, i několik roků a zemědělský závod sám má v důsledku toho několikaleté problémy se zajišťováním krmiv. Menší akce a okamžitě provedené rekultivační zásahy nemohou tyto problémy přinést.

V popsané situaci na loukách a pastvinách v okrese Jihlava i ve všech uvedených opatřeních, k nimž jsme se po zvážení celé věci rozhodli, vidíme jedinou možnost opravdu cílevědomého a systematického postupu, jímž můžeme zajistit zvelebení luk a pastvin co nejrychleji. Očekáváme, že při realizaci všech uvedených zásahů, vedoucích k intenzifikaci hospodaření na loukách a pastvinách, odstraníme i v našem okrese závažný problém, který až dosud máme v nedostatku krmiv a to hlavně při výrobě sena.

Jako dodatek chci říci, že v r. 1963 výnos sena z luk a pastvin na 1 ha byl 30,6 q u všech zemědělských závodů. Plán na r. 1964 stanoví nám výnos 35 q, do r. 1970 40 q z jednoho ha. Při postupném dosahování těchto úkolů bude možno rozšiřovat výrobu zrnin na orné půdě dle usnesení strany a vlády, do r. 1970 na 55-57 %.

Okres Jihlava v loňském roce překročil všechny hlavní úkoly v nákupu všech zemědělských plodin a hlavně také u mléka, proto se umístil jako druhý po Košicích v celostátním měřítku a jako prvý okres Jihomoravského kraje. Proto také na fond 1 mld dali naši zemědělci 12 mil. 300 tis. Kčs. První čtvrtletí r. 1964 do 20. března jsme v produkci masa splnili o 700 q více, proti r. 1963, tj. odevzdali jsme 19 730 q masa a tak jsme překročili plán o 700 q. Úkol ve vejcích byl 5 mil. 340 ks vajec a do 20. března jsme dodali přes 1 mil. ks, takže jsme plán zvýšili oproti r. 1963 o 28,12 %. Doposud jsme nevyrovnali dluh v mléce, který činil 450 tis. l. Do 20. března jsme jej snížili na 135 tis. l a do poloviny dubna jej vyrovnáme, přestože máme zvýšený plán o 10,62 %, oproti r. 1963 jsme za stejné období dodali více o 545 000 l mléka. To jsme dokázali proto, že jsme mohli v r. 1963 60 našich dojnic pást na pastvinách a loukách po první seči.

Doufám, že zákon, který projednáváme, bude velikou pobídkou a ze svého hlediska chci říci, že je to zákon, který po všech takových diskusích, které máme na závodech a vesnicích, poprvé stmeluje a utužuje svazek dělníků a rolníků. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Prosím ministryni spotřebního průmyslu s. Machačovou-Dostálovou, aby se ujala slova:

Ministryně spotřebního průmyslu Machačová-Dostálová: Soudružky a soudruzi, s. posl. Rajtora požadoval, aby příští schůze Národního shromáždění byla informována o tom, jak jednotliví ministři zabezpečují, aby našemu zemědělství byl dodán všechen potřebný odpad z národních podniků. Aniž bych chtěla předcházet tuto informaci, využívám toho, že na zasedání Národního shromáždění jsou přítomni pracovníci výrobně hospodářské jednotky Závody A. Zápotockého v Jaroměři, které zajímá právě projednávaný zákon proto, že při výrobě usní vzniká velké množství odpadních vod, u nich mechanickým čištěním se získávají koželužské kaly s určitým množstvím až 35 % sušiny, organických látek, vápníků, chromu a dusíku, o které nemají naše zemědělské závody zájem. Podle rozboru, který byl proveden, to vypadá tak, že 1 tuna kalu poskytuje dusíku jako cca 110 kg ledku, vápníku jako 50-60 kg páleného vápna a organické látky nacházející se v kalu nahradí přibližně 380 kg rašeliny.

Vedle toho obsahuje kal pro rostliny důležitou síru a řadu cenných stopových prvků, jako chrom, stroncium, bárium, olovo, mangan, cín, stříbro a dokonce i měď. Tyto stopové prvky mají na růst rostlin velký vliv. V nepatrných množstvích růst rostlin značně urychlují a podstatně zvyšují výnosy. U obilovin o 10 %-45 %, u okopanin v průměru o 10 % a u jetelovin až o 200 %. Ve velkých množstvích však mohou působit na rostliny i nepříznivě, a proto je třeba postupovat opatrně. V půdách s nízkým obsahem stopových prvků, jako např. právě v areálu bývalého okresu jaroměřského se hnojení těmito kaly zvláště vyplatí, protože vedle přímého působení na rostliny také značně zlepšují příjem základních živin.

Zkoušky s těmito kaly byly prováděny ve VHJ Závody Antonína Zápotockého už v roce 1956 a 1957 a zhodnoceny Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem v Praze.

Pokusy, prováděné v nedávné době, tj. v roce 1962 a 1963 v JZD Otrokovice, Napajedla a Oldřichovice potvrdily vysokou efektivnost jejich použití. Kaly v tomto případě měly sušinu cca 20 % a byly použity v množství 150-450 q na 1 ha. Srovnání bylo prováděno s hnojivy průmyslovými a jako kultivační plodina byly voleny brambory. Dokonce čistý výnos byl vyšší při hnojení samotnými koželužskými kaly, než při hnojení samotnými průmyslovými hnojivy. Nejlepšího efektu bylo dosaženo při kombinaci koželužských kalů s průmyslovými hnojivy, kdy se zvýšil hektarový výnos u brambor o 33 q na 1 ha.

Zvýšení čistého výnosu činilo 450 Kčs na 1 ha při hnojení samotnými koželužskými kaly a při kombinovaném hnojení průmyslovými hnojivy spolu s koželužskými kaly bylo docíleno zvýšení čistého výnosu o 1100 Kčs na 1 ha.

Koželužským kalem lze hnojit přímo jako chlévskou mrvou a nebo je možno kal kompostovat. Zvláště dobrých výsledků se docílí při současném přihnojení Thomasovou moučkou nebo superfosfátem a draselnou solí, protože fosforu a drasla obsahuje kal relativně málo.

Provedené kultivační pokusy potvrzují, že koželužské kaly jsou vhodným hnojivem z místních zdrojů, které zvyšují výnosy zemědělských plodin. Výhodné je používat je v kombinaci s průmyslovými hnojivy v zájmu zajištění vyšších hektarových výnosů.

Koželužský průmysl produkuje ročně asi 44 000 tun těchto kalů v rypatelném stavu, tj. při obsahu cca 40 % sušiny. Z toho Závody Antonína Zápotockého produkují 10 350 tun, Kožiarské závody na Slovensku 4200 tun, Svit a Bošany 29 450 tun. Uvedené množství koželužských kalů představuje v obvyklých průmyslových hnojivech 4800 tun ledku, 2400 tun páleného vápna a 16 700 tun rašeliny. Z toho je patrno, že koželužské kaly jsou velmi cenným a významným hnojivem, které pomůže rozšířit potřebnou hnojivovou bázi v naší republice, budou-li jich JZD a státní statky používat. Zatím této možnosti využívá jen předseda JZD Dolany, s. posl. Borůvka, který jich denně odváží 15 cisteren, ale u ostatních JZD nenašlo toto úsilí naší VHJ dosud dostatek pochopení. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala:

Děkuji ministryni spotřebního průmyslu s. Machačové-Dostálové.

Zjišťuji, že pořad přihlášených řečníků je vyčerpán. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Hlásí se posl. Prokopová.)

Ještě se přihlásila posl. Prokopová. Dávám jí slovo.

Posl. Prokopová: Soudružky a soudruzi, chtěla bych říci jenom několik slov při projednávání tohoto návrhu zákona. Především chci podtrhnout, že při projednávání významu rostlinné výroby je pro nás velmi důležité uvědomit si, že musíme zabezpečit rostlinou výrobu, abychom mohli zajistit výrobu živočišnou. Je však třeba říci, že velké zkušenosti, které jsme už získali ze všech poznatků a návodů, ukazují, že skutečně můžeme živočišnou výrobu zvyšovat, že už máme mnoho poznatků, ale - jak před chvílí už jeden soudruh zde říkal - to, co známe, o čem víme, že je dobré, to nevchází do praxe, chybí nám systematičnost, abychom disciplinovaně jednou poznané vědecké pravdy uváděli do života.

Včera jsem měla rozpravu s jedním vysokoškolsky vzdělaným soudruhem, který se stal předsedou zaostalého JZD. Poslouchala jsem ho velmi pozorně, když mi vykládal o významu močoviny pro zvyšování živočišné výroby a hlavně mléka, neboť močovina když se jí pokropí obyčejná sláma, působí velmi dobře. Víte, kolik s tím máme ještě nesnází. Chci připomenout, že bude třeba, abychom všichni dbali, aby poznané pravdy a hlavně také vědecké pravdy byly co nejvíce uváděny do praxe. V každé připomínce jednotlivých řečníků zde bylo zdůrazňováno, že je třeba zkoumat míru přípravků do půdy, protože půda je to nejdrahocennější, co máme, půda je jediným základním výrobním prostředkem a půda, jednou něčím zkažená mohla by neúměrně poškodit naše hospodářství. To je jedna věc.

A nyní druhá věc, kterou bych chtěla dát poslancům na srdce. V poslední době máme roky více suché a stává se pro nás velmi důležitým problémem otázka vody, které máme nedostatek, a už se děsíme, jak při rozvoji celého našeho života bude tento nedostatek zasahovat do našeho života.

K vodě patří bezpodmínečně rašelina. Měla jsem velké obavy, že budeme zakládat nějaké nové podniky, kde bude zpracovávána rašelina a také různé odpady, které se nacházejí v různých podnicích a kterých je celá řada. Mám dojem, že se často zrodí náhle podnik, který sice má nějakou perspektivu, ale u kterého se za několik let setkáváme s některými vážnými nedostatky. A tu bych chtěla využít této tribuny našeho Národního shromáždění a chtěla bych připomenout, že rašelina je velmi cenná v naší půdě. Zachycuje hodně vody, takže tam, kde by byla půda při určité výrobě ochuzována o zbytky rašeliny a slatiny, vzniká určité nebezpečí. Chci na to poukázat zvláště v souvislosti s rašelinářským podnikem, o němž nevím, kde má sídlo a kde má odnože, ale jde konkrétně o borkovickou rašelinu, kde na tom spolupracoval soudr. akademik Klečka. Borkovická rašelina se nyní těží frézovým způsobem, takže vzniká obrovská černá plocha, na které přirozeně dnes nic není, a je otázka, zda něco bude. Chci připomenout, že ještě vůbec nikdo nepomyslel na rekultivaci, která sice byla uložena Krajskému národnímu výboru, ale nikým nebyla provedena, ani samým podnikem, který sice na to měl položku asi 200 tisíc Kčs, ale dnes asi po osmiletém těžení se vytvořila obrovská černá plocha, beznadějná, protože tam by musely přijít různé věci, které by zabezpečily, aby se na půdě něco rodilo. Máme dnes asi 20 ha této černé plochy, která nic nerodí a nebude rodit a nebude pořádně zachycovat ani vodu.

Protože frézy potřebují obrovskou plochu, vzniká vedle toho další plán, že se půjde na Třeboňsko, že se vykácí borovice na ploše 2000 ha a že se bude těžit zase na těchto dalších plochách. Na ministerstvu zemědělství je vypracován takový plán a doufám, že s. ministr bude tak laskav a podívá se, jak ten plán vypadá. Podle plánu má být na této další ploše těžena rašelina, která je někde ve vrstvě několikametrové, někde jenom ve vrstvě asi metrové, a tato těžba by znamenala značný zásah do oblasti rybníků a různých vod v této oblasti, a je proto nebezpečí, aby se při tomto podnikání nezkazila krajina, kde by vznikly průrvy holin a na holinách by se nezachytil les ani žádná březina, a výsledek by byl za chvíli takový, že bychom měli v jižních Čechách stejnou oblast asi jako na jižní Moravě. Víte, jakou práci to dalo, než se tam to klíma trochu zlepšilo.

Využívám této příležitosti, protože právě nyní znovu se zase o tom jedná, a slyšela jsem přesně pronesená slova, že kolem velkých měst se mají tvořit kompostárny, kam se bude z našich rašelinišť a z borkovického rašeliniště vozit rašelina a že jako jinde se dodává uhlí, budeme my dodávat z jižních Čech rašelinu a že se rašelina bude velkoryse vytěžovat. Nevím, jaké by to mělo důsledky.

V rose dostáváme 8 % veškeré vláhy a rašelina tuto vláhu zachycuje. Je nebezpečí, že budeme mít málo vody, možná, že jeden nebo dva roky budou opět suché měsíce, což je pro nás velké nebezpečí. Kdyby mělo dojít k vytěžování rašeliny na uvedených místech, prosím, abychom si vědecky ověřili, jak bude působit rašelina, přidávaná do kyselé půdy, když sama je vysoce kyselá, a abychom také přezkoumali vliv těžby rašeliny na zachycování vody.

Druhou věcí, kterou bychom si měli uvědomit, je to, co říká s. ministr Burian, že totiž ještě nevíme, co všechno budeme z rašeliny dělat. Myslím, že jednou to budou vysoce cenné výtažky. Prosím proto, aby rašelina nebyla součástí těchto velkých kompostáren, které budou vznikat na základě nového zákona o rostlinné výrobě.