V některých podnicích a celých odvětvích se na rok 1964 plánují náklady vyšší než v minulém roce.

To jsou důsledky nesprávné praxe, že se náklady namnoze jen dodatečně spočítají po sestavení hmotných plánů, místo aby se plán nákladů a finanční plán staly aktivním nástrojem ovlivňování hmotné výroby.

Náklady na materiál, palivo a energii se snižují jen o 0,28 %. Protože jsme zemí s poměrně chudou surovinovou základnou, musíme o to větší péči věnovat snižování nákladů na těžbu a zejména úspornému hospodaření se surovinami, materiálem a energií.

Snížením nákladů na materiál, palivo a energii o 1 % bychom nejen získali další úspory v hodnotě 740 mil. Kčs, ale mohli bychom s pomocí ušetřených hmotných statků dále zvýšit výrobu. Kdo se rozhlíží pozorně kolem sebe ví, že takovou úsporu lze dosáhnout i bez nových investic.

V úsilí o hospodárné využití materiálových zdrojů mají veliký význam technicko-hospodářské normy. Ke stanovení zdůvodněných norem je nutno využít iniciativy našich pracujících, a to zejména zkušeností předních pracovníků a novátorů a dále podle dobrých zkušeností z mnohých podniků rozvíjet osvědčené nástroje hospodárnosti a technického pokroku, jako jsou technicko-organizační opatření, chozrasčot a účinnější využívání mezd a prémii k posílení zainteresovanosti.

Úsilí za maximální hospodárnost a efektivnost při vynakládání živé a zhmotnělé práce bude úspěšné tehdy, budou-li pro ně vytvořeny podmínky v podniku jako celku i na jednotlivých pracovištích, dílnách a provozech. A k tomu je třeba využít chozrasčotu jako metody socialistického hospodaření. Vždyť chozrasčot je metoda, s jejíž pomocí přetváříme státní plán v konkrétní úkoly pro každou dílnu, určujeme podíl každého pracujícího na výrobě a hospodárnosti.

Proto má každý dělník vědět, jakou hodnotu mají stroje, materiál a nástroje, s nimiž pracuje, jakou škodu způsobí nedodržením technologie a kvality apod. Pracující mají být seznamováni s kalkulacemi, s vývojem nákladů, s odbytem výrobků a s reklamacemi, aby podle toho mohli zaměřit své připomínky a zlepšovací návrhy.

Přitom nemáme na mysli pouhou úsporu finančních prostředků. Za korunami je tu lidská práce, materiál a stroje, domácí i dovezené ze zahraničí. Proto také opatření ke zvýšení hospodárnosti nemohou být jen odnímání nebo přidělování prostředků ani obecné výzvy k hospodárnosti, nebo dokonce šetření na úkor kvality, nýbrž konkrétní výrobní, technická, ekonomická a organizační opatření v závodech a dílnách. Ekonomické podmínky i úvěrovou praxi je třeba upravit tak, abychom vkládali finanční prostředky tam, kde nám to vynese nejvíce hodnot v korunách, devizách nebo v kvalitních výrobcích.

Lednové zasedání ÚV KSČ zdůraznilo otázky hospodárnosti s novou naléhavostí. S veškerou vážností připomíná, že národohospodářské bilance je možno vyrovnat dvojím způsobem: buď zvýšením zdrojů nebo snížením potřeb. Všichni víme, že můžeme jít jen cestou zvyšování zdrojů

"Rozvoj naší socialistické společnosti" - jak uvedl ve svém novoročním projevu president republiky s. Novotný - "závisí v prvé řadě na tom, jak se bude rozvíjet naše ekonomika a nakolik se z výsledků naší práce bude zvyšovat národní důchod. Na rozvoji výroby, na výši národního důchodu také závisí zabezpečení hmotné a kulturní úrovně obyvatelstva".

Proto je nutno vypracovat a realizovat za účasti pracujících soustavu pozitivních opatření k prohlubování hospodárnosti a zlepšování kvality. Z toho hlediska je nutno úkolové snížení nákladů na rok 1964 považovat za minimální, za základnu, nad kterou má být přijata a uskutečněna soustava opatření k dalšímu snížení nákladů.

V souvislosti s úsilím o podstatné zvýšení hospodárnosti nabývají mimořádný význam otázky hmotné zainteresovanosti pracujících na všech úsecích.

Hlavní nedostatky jsou celkem známy. Nejčastěji se v tom směru kritizuje, že převažují sociální hlediska nebo nezdravé rovnostářství nad správnými zásadami odměňování. Někdy se ve mzdové praxi ani nerozlišuje, zda vykonaná práce má nějaký společenský efekt, nebo zda její výsledky tvoří přebytečné a nepotřebné zásoby na skladech nebo jsou vtěleny do nekvalitních výrobků, z nichž společnost nemá žádný prospěch.

Proto se na úseku mzdové politiky připravují některá opatření. K posílení hmotné zainteresovanosti má přispět i nový fond odměn, jehož zavedení se připravuje v nejbližší době. Tento fond má sjednotit prostředky na odměňování za skutečné lepší výsledky práce, za zlepšení kvality a efektivnosti výroby a podřídit rozdělování těchto prostředků všestranné kontrole samotných pracujících. Čím lépe bude podnik hospodařit, čím lepší kvality výroby dosáhne, tím více prostředků poplyne do tohoto nového jednotného fondu. Jestliže podnik dosáhne lepších výsledků při plnění exportních dodávek, nebo jestliže obohatí náš vnitřní trh novými výrobky s lepšími užitnými vlastnostmi, obdrží další prostředky. A naopak, bude-li podnik pracovat špatně, nebude-li plnit stanovenou kvalitu, rentabilitu, nebo bude-li vyrábět výrobky odbytem nezajištěné, budou prostředky ve fondech výrazně kráceny. K posuzování nároků na odměny bude mít velkou úlohu státní banka, která bude dbát, aby podniky byly hodnoceny a odměňovány podle skutečného přínosu pro společnost.

Finanční orgány budou aktivní účastí na řešení ekonomických problémů a pružnějším poskytováním rozpočtových prostředků a úvěrů podporovat opatření ke zvýšení efektivnosti, zavádění nových výrobků, rozvoji služeb a turistiky atd. Jde zejména o rentabilní akce, které nejsou dosud zařazeny v bilancích, které však lze hmotně zabezpečit a které přispějí ke zvýšení výroby a národního důchodu.

V roce 1964 bude vynaloženo v celém národním hospodářství na investice (včetně generálních oprav) celkem 54,0 mld. Kčs.

Velmi nepříznivou skutečností je, že v plánu nákladů na rok 1964 se zvyšují odpisy na 1 Kčs výroby o 4,38 %, což v celém průmyslu znamená ztrátu přes půl miliardy korun. Tak se výroba zdražuje v důsledku zvyšování rozpočtových cen investic, jejich nízké efektivnosti, jakož i neuspokojivého využívání základních fondů.

Průmyslová výroba na 1 Kčs základních fondů byla v roce 1963 nižší proti roku 1962 o 7 %. Obdobně ve stavebnictví činí zhoršení 15 %. To je jeden z dosud nepřekonaných prvků extenzívnosti v našem národním hospodářství.

Je proto nutné, abychom s rozvahou dobrých hospodářů a s "tužkou v ruce" hledali na všech stupních řízení národního hospodářství další možnosti zlepšení směnnosti a využívání základních fondů a zvýšení efektivnosti prostředků vynakládaných na investiční výstavbu. Vyžaduje to správné spojování věcné střízlivosti s fantazií a iniciativou.

Bytová výstavba včetně základního technického a občanského vybavení si vyžádá v roce 1964 celkem 7,2 mld. Kčs. Plánuje se výstavba dalších více jak 80 000 bytů.

Bytový fond, který obhospodařují národní výbory, se neustále zvyšuje. V roce 1964 budou spravovat skoro 1.100 tis. bytů. Bytový fond však není náležitě udržován. Nelze také říci, že by všichni nájemníci zacházeli s byty tak pečlivě, jak by odpovídalo vysokým nákladům na jejich výstavbu. Bylo by dobře připomenout, že nájemné kryje jen 62 % nákladů na údržbu, opravy a správu bytového majetku. Vůbec nekryje odpisy. Ztráty bytového hospodářství, hrazené ze státního rozpočtu, se v plánu na rok 1964 předpokládají ve výši 1.469 mil. Kčs. Připravovaná úprava nájemného má nejen snížit tuto ztrátu, nýbrž především zvýšit péči národních výborů o velké hodnoty, které náš bytový majetek představuje.

Objem prostředků na opravy a údržbu bytového fondu se na rok 1964 zvyšuje proti roku 1963 o 190 mil. Kčs na 988 mil. Kčs. Kde se podaří národním výborům hospodárně zajistit vyšší objem údržby, budou jim poskytnuty další finanční prostředky. V roce 1964 se poprvé zajišťují potřebné výrobní kapacity na opravy ve státním plánu formou jmenovitého úkolu pro národní výbory.

Národní výbory musí vyvinout mnohem aktivnější organizátorské úsilí, aby se prostředky na bytovou údržbu plně a hospodárně využily. To vyžaduje podstatné zlepšení kázně a hospodárnosti v okresních stavebních podnicích, urychlené organizování údržbářských čet a získávání místních pracovníků, důchodců, žen z domácnosti i pracovníků, kteří chtějí pracovat po svém normálním zaměstnání.

Mobilnost prostředků, vkládaných státem do bytového hospodářství spolu s uváděnými opatřeními, se dále ještě zvýší o účinky rozhodnutí vlády, kterým se napříště mají i rodinné domky, spravované socialistickými organizacemi, dát do osobního vlastnictví pracujícím, kteří si je chtějí koupit.

To vše dává národním výborům do rukou dostatek nástrojů, které při jejich správném využití mohou dosti rychle zlepšit dosavadní stav.

Naši pracující dobře vědí, že problém údržby a péče se netýká jen bytů, nýbrž i strojů a zařízení v továrnách, školách atd. Chceme-li k budově našeho národního hospodářství přistavovat další a další poschodí, musíme především pečovat, aby dosavadní patra byla v pořádku.

Pro zvýšení efektivnosti národního hospodářství má velký význam optimální využití zásob.

Přes všechna prováděná opatření se nepodařilo ani v roce 1963 zastavit nepříznivý vývoj zásob. Očekávaný zvrat v mobilizaci zásob k maximálnímu krytí potřeb národního hospodářství nepřinesly v předpokládané míře ani výsledky vytřídění zásob k 1. lednu 1963 a v průběhu tohoto roku, ani výkup vytříděných zásob. Současně s likvidací starých nadnormativních zásob vznikaly nové, takže zásoby hospodářských organizací se v roce 1963 zvýšily proti plánu o 7 mld. Kčs.

Nepříznivý vývoj byl zejména ve strojírenství, v hutích a ve stavebnictví.

Pro rok 1964 se plánuje v průmyslu pokles zásob o 1,4 mld. Kčs, ve stavebnictví se uvažuje se stejnou výší zásob jako koncem roku 1963.

Otázka zásob však stále není chápána ve všech souvislostech. Nejde o pouhou "likvidaci" zásob v doslovném slova smyslu, nýbrž o jejich včlenění do hospodářského koloběhu a proměnu v užitečné výrobky.

Právě tak nejde jen o likvidaci výroby bez odbytu a neefektivních výrob, nýbrž také o nahrazení nepotřebné výroby výrobou žádoucí a efektivní. To ovšem vyžaduje mnohem větší aktivitu, iniciativnější řízení s mnohem pružnějšími vztahy mezi dodavateli a odběrateli. Ředitelé podniků se starají o plnění výrobních úkolů; situaci ve vývoji a stavu zásob však dosud většinou jen berou na vědomí. Zapomínají, že jejich funkce přináší s sebou i povinnost zabezpečovat efektivní využívání státem svěřených hodnot, zejména základních fondů a zásob.

V roce 1963 se zvýšila osobní spotřeba o 1 %. Výrazně dále vzrostla společenská spotřeba, a to rychleji než národní důchod. Projevem růstu životní úrovně je i růst vkladů obyvatelstva o dalších 2,5 mld. Kčs a růst počtu pojistek asi o 357 000.

Státní rozpočet na rok 1964 pokračuje v linii péče o pracující.

Osobní spotřeba se zvýší o 2,3 % na základě růstu zaměstnanosti a průměrných mezd. Současně pokračuje rychlý růst společenské spotřeby.

Zvykli jsme si už považovat každoroční rychlý růst výdajů na ni za samozřejmost. Ne každý si však umí představit, že např. v roce 1964 výdaje ze státního rozpočtu na školství a kulturu, zdravotnictví, sociální zabezpečení, nemocenské pojištění a na některé další podobné výdaje činí více než 47 mld. Kčs. Proti roku 1963 je to zvýšení o 4,9 %. Další prostředky se věnují na tyto účely z podnikových prostředků.

Na tyto výdaje si musíme vydělat ve výrobě. Proto je třeba využívat těchto prostředků co nejhospodárněji. Zejména je nutné odstranit nadměrnosti a taková opatření, ze kterých má výhodu jen část obyvatelstva, a podstatně upevnit hospodárnost. Těmto otázkám musí věnovat pozornost národní výbory a jejich komise a aktivity.

V rozpočtu neinvestičních výdajů na školství a kulturu, který je svým objemem 9191 mil. Kčs proti skutečnosti roku 1963 vyšší o 5,9 %, jsou zajišťovány základní úkoly, stanovené XII. sjezdem KSČ, zejména další zvyšování vzdělanosti a odborné kvalifikace pracujících a rozšíření předškolní a mimoškolní péče o děti zaměstnaných matek.

Na zajištění zdravotnických služeb je kromě investic vynakládáno 6401 mil. Kčs, tj. o 3,9 % více než v roce 1963. Dnes má již 99,4 % všeho obyvatelstva nárok na bezplatné léčení.

Výdaje na sociální zabezpečení se v rozpočtu na rok 1964 zvyšují o 6,7 % na 16 122 mil. Kčs. Počet všech vyplácených důchodů dosáhne v roce 1964 2656 tis., tj. o 95 tis. více než v roce 1963. Je to důsledek stále rostoucí zaměstnanosti a prodlužování lidského věku, k čemuž přispívá zlepšování zdravotnické péče a zvyšování životní úrovně. Značné prostředky jsou věnovány v rámci sociální péče, prováděné národními výbory, na provoz ústavů pro staré osoby i pro tělesně a duševně vadnou mládež.

V souladu s předpokládaným vzestupem počtu pracovníků, vývojem jejich mezd a plánovanou výší pracovní neschopnosti se v rozpočtu na rok 1964 zvyšují o 1,2 % také výdaje na nemocenské pojištění zaměstnanců a členů výrobních družstev, a to na 8301 mil. Kčs. Z této položky bude rovněž kryto bezplatné poskytování léčebné péče v lázních pro 209 tis. pracujících.

Nyní několik slov o službách a cestovním ruchu.

Pro životní úroveň mají rostoucí význam placené služby pro obyvatelstvo.

Tržby za služby se v roce 1964 celostátně zvyšují o 4,7 %, tedy rychleji než v roce 1963. Toto tempo však zdaleka neodpovídá potřebám obyvatelstva, ani nevyčerpává naše možnosti a rezervy v této oblasti.

Proto je nutno úkoly, které si stanovíme v rozvoji služeb, považovat za minimální. Jestliže pro hlavní odvětví národního hospodářství platí nutnost překračovat stanovené plány, pak pro oblast služeb to platí dvojnásob. Jediným měřítkem zde je, jak rychle a kvalitně jsou uspokojovány stále rostoucí potřeby obyvatelstva.

Proto národní výbory budou přednostně zajišťovat takové druhy služeb, jejichž nedostatek je nejvíce pociťován. Tyto služby současně představují pro národní výbory zdroj finančních prostředků, kterých mohou použít pro další hospodářský a kulturní rozvoj. Právě na tomto citlivém úseku, s nímž každý z nás denně přichází do styku, by se nám mělo podařit vnést maximum vynalézavosti, podnikavosti a pružnosti. Více iniciativy my mělo přinést lepší výsledky i bez dalších investic.

K podnícení rychlejšího rozvoje služeb byla přes značnou tíseň v investiční bilanci zařazena rozpočtová rezerva v částce 100 mil. Kčs. Z této rezervy bude ministerstvo financí na základě návrhů národních výborů uvolňovat prostředky na konkrétní akce, které přinesou zvýšení služeb a budou rentabilní. Národní výbory musí ovšem prokázat, že vynaložené prostředky se v krátké době vrátí ve zvýšených kvalitních službách.

Rozvoj služeb je třeba zabezpečovat i na tak důležitém úseku, jakým je cestovní ruch, který se postupně stává nezbytnou součástí životní úrovně. Zmínil se o tom již s. president ve svém novoročním projevu. Je nutno počítat s tím, že naši lidé budou stále více cestovat a poznávat v době volna svou vlast. Proto budeme letos i v dalších letech věnovat mnoho pozornosti všemu, co s ním souvisí.

V současné době široce rozvíjíme vedle domácího i zahraniční cestovní ruch, který je výrazem politiky strany a vlády usilovat o mírové soužití a vzájemné poznávání národů.

Opatřeními, která jsme v posledních týdnech udělali, se prakticky dává možnost každému, kdo se chce přesvědčit, jak to u nás vypadá, aby k nám přijel. Současně i naši občané ve větším měřítku než dosud budou navštěvovat druhé země.

Jedním z důvodů pro aktivizaci turistického ruchu je i jeho ekonomický přínos pro naše devizové hospodářství.

Skutečnost, že naši zemi navštíví značně více turistů ze zahraničí, nás všechny zavazuje, abychom se starali o vytvoření takového prostředí, v němž by se zahraničním návštěvníkům u nás líbilo. Nejen národní hrdost, ale i známé pohostinství našeho lidu jistě přispějí k podnícení velké iniciativy v tomto směru. To ovšem neznamená přehánět a chtít napodobovat kdejaký cizí nevkus. Ne proto k nám budou lidé jezdit, nýbrž aby poznali krásy naší země a náš socialistický život.

K rozšíření domácího a zahraničního cestovního ruchu musíme ovšem vybudovat a zlepšit stav našich hotelů a restaurací, zdokonalit síť tábořišť, zlepšit dopravu, zkvalitnit a zdokonalit služby ve všech zařízeních cestovního ruchu, zlepšit všeobecně čistotu a hygienu.

Významnou složkou rozpočtu jsou národní výbory.

Při zabezpečování úkolů letošního roku připadá důležitá úloha národním výborům. Jejich rozpočty představují 24,1 % celostátního rozpočtu. Národní výbory řídí rozsáhlou oblast výroby a služeb, která má úzký vztah ke každodennímu životu a životní úrovni pracujících.