Zpravodaj posl. Závěta: Soudružky a
soudruzi poslanci!
Úmluva č. 98 o provádění zásad
práva na organizaci a na kolektivní vyjednávání
v podstatě doplňuje Úmluvu č. 87,
o níž podával zprávu soudruh poslanec
Chlebec. Je již speciálně zaměřena
na ochranu pracujících před jakoukoli diskriminací
v důsledku jejich odborové příslušnosti
a dále na ochranu organizací zaměstnanců
před vměšováním zaměstnavatelů
ať už zakládáním odborových
organizací, které by měli zaměstnavatelé
pod kontrolou, nebo finanční podporou určitých
odborových organizací, nebo podmiňování
přijetí pracovníka do zaměstnání
jeho vystoupením z odborové organizace, případně
vstoupením do zaměstnavatelem doporučené
organizace. Úmluva také ukládá ratifikujícím
členským státům, aby podporovaly rozvoj
a co nejširší využití dobrovolného
sjednávání kolektivních smluv mezi
zaměstnavateli a organizacemi pracujících
o podmínkách zaměstnávání.
Pokud jde o požadavky Úmluvy č. 98, je nemyslitelné
v našem státě, v němž dělnická
třída je vládnoucí třídou,
jakákoliv diskriminace pracovníka proto, že
je odborářem. Právě tak je nemyslitelné,
že by vedoucí pracovníci národních
podniků, které jsou společenským vlastnictvím
všech pracujících, mohli nějak ovlivňovat
činnost odborů, nejmasovější
organizace pracujících.
Odbory mají u nás zajištěnu účast
na přípravě pracovně právních
předpisů a návrhy základních
předpisů se všeobecnou platností samy
připravují. Právě tak mají
zajištěnu účast na uplatňování
a kontrole dodržování pracovně právních
předpisů a na zlepšování pracovních,
bezpečnostních, zdravotních a kulturních
podmínek. Všechna základní práva
jsou zajišťována právními normami
nejvyššího druhu, tedy většinou zákony.
Výrazem provádění těchto norem
jsou kolektivní smlouvy, které uzavírají
naše odborové organizace s vedením podniků.
Tak například v roce 1960 bylo u nás uzavřeno
10 649 kolektivních smluv, v roce 1961 již 11 211
a v roce 1962 stoupl jejich počet na 11 993.
V naší socialistické společnosti se
však liší kolektivní smlouvy svým
charakterem, posláním a politickým i ekonomickým
významem od kolektivních smluv v kapitalistickém
světě tak, jak se od sebe liší socialistická
a kapitalistická společenská soustava.
Z toho vyplývá, že přijetí Úmluvy
č. 98 nemůže mít u nás nějaký
vnitrostátní účinek, poněvadž
význam a práva odborů v naší
socialistické republice vysoko převyšují
úroveň požadavků Úmluvy. K jejímu
schválení nás tedy nevedou žádné
vnitropolitické důvody, nýbrž mezinárodně
politické, obdobné jako u Úmluvy č.
87.
V kapitalistickém světě stát co nejméně
zasahuje do otázek pracovního trhu. Pracovně
právní zákonodárství je tam
minimální a širší pole působnosti
je tam ponecháno kolektivním smlouvám. Pomocí
kolektivních smluv tam odborové organizace musí
usilovat o zlepšení pracovních podmínek
a prosazovat nejzákladnější požadavky,
ať se již týkají pracovní doby,
mezd, dovolené, výpovědních lhůt,
nemocenského pojištění nebo bezpečnosti
při práci. Kapitalisté se naopak snaží
využít kolektivních smluv ke svým vykořisťovatelským
zájmům a kolektivní smlouva je tam vždy
výrazem kompromisu mezi těmito protichůdnými
zájmy. Úroveň pracovních podmínek
závisí pak na síle a důslednosti odborové
organizace.
V rámci mezinárodní solidarity pracujících
chceme podporovat svým přístupem každý
mezinárodní instrument, který může
přispět ke zlepšení životních
a pracovních podmínek pracujících
ve vykořisťovatelském kapitalistickém
řádu. A Úmluva č. 98 bezesporu je
významnou oporou pro boj odborů proti vykořisťovatelům.
Sovětský svaz a další socialistické
země přikládají jí zvlášť
velký význam v zemích, které se vymaňují
z područí imperialistů a kolonialistů,
které byly velmi krutě vykořisťovány
mezinárodními monopoly. V těchto zemích
barevní obyvatelé pracovali a pracují za
daleko horších podmínek než běloši.
Jediným prostředkem v boji za zlepšení
pracovních podmínek byli pro ně kolektivní
smlouvy, poněvadž neměli ve svých rukách
správu státu a legislativu. Na jednáních
Mezinárodní organizace práce se účastní
nejen zástupci vlád, ale také zástupci
zaměstnavatelů a zaměstnanců. Probíhá
tam tedy zvlášť ostrý politický
boj. Pokrokoví delegáti a zejména zástupci
nově vznikajících a hospodářsky
se vyvíjejících zemí získávají
z tohoto boje přesvědčení, že
představitelé socialistických zemí
jsou nejdůslednějšími bojovníky
za práva všech pracujících a že
socialismus je nejspolehlivější cesta k lepší
budoucnosti.
Zahraniční výbor Národního
shromáždění projednal ve schůzi
4. t. m. vládní návrh Úmluvy Mezinárodní
organizace práce č. 98 o provádění
zásad práva na organizaci a na kolektivní
vyjednávání a doporučuje, aby Národní
shromáždění s ní vyjádřilo
souhlas. (Potlesk.)
Podpredseda NZ dr. Kyselý:
Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)
Do rozpravy sa nikto nehlási, môžeme pristúpiť
k hlasovaniu.
Ak nebudú proti tomuto námietky, dám hlasovať
podľa prednesenej zpravodajskej zprávy.
Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí, aby Národné zhromaždenie
Československej socialistickej republiky vyslovilo podľa
článku 42 ústavy súhlas s vládnym
návrhom, ktorým sa predkladá k vysloveniu
súhlasu Úmluva Medzinárodnej organizácie
práce č. 98 o prevádzaní zásad
práva na organizáciu a na kolektívne vyjednávanie,
prijatá Generálnou konferenciou Medzinárodnej
organizácie práce dňa 1. júla 1949
v Ženeve, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie
jednomyseľne schválilo i tento vládny
návrh.
Tým sme prejednali trinásty bod programu.
Pristúpime k prejednaniu štrnásteho bodu programu,
ktorým je
14. Zpráva výboru zahraničného
k vládnemu návrhu (tlač 129), ktorým
sa predkladá Národnému zhromaždeniu
Československej socialistickej republiky k vysloveniu súhlasu
Úmluva Medzinárodnej organizácie práce
č. 111 týkajúca sa diskriminácie v
zamestnaní a povolaní, prijatá Generálnou
konferenciou Medzinárodnej organizácie práce
dňa 25. júla 1958 v Ženeve.
Zpravodajcom je posl. Jirásková, dávam
jej slovo.
Zpravodajka posl. Jirásková: Soudružky
a soudruzi!
Vláda předložila Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu podle čl. 42 ústavy Úmluvu
Mezinárodní organizace práce č. 111,
týkající se diskriminace v zaměstnání
a povolání. Tato Úmluva zavazuje každý
členský stát, který ji ratifikuje,
aby prováděl národní politiku zaměřenou
sice podle národních podmínek, ale na principu
stejného nakládání v otázkách
zaměstnání a povolání se všemi
svými občany a tím k odstraňování
jakékoli diskriminace, to je rozlišování,
založené na rase, barvě, pohlaví, náboženství,
politické a národní příslušnosti
a sociálním původu.
V naší republice tyto zásady jsou zakotveny
v nové socialistické ústavě a proto
věcná ustanovení projednávané
Úmluvy nejsou v rozporu s naším právním
řádem a ratifikace této Úmluvy nebude
proto vyžadovat žádnou změnu při
jejím plném provádění. U nás
nastoupením socialistických společenských
vztahů byla jakákoli diskriminace fakticky vyloučena
a naše zákony dávají v tomto ohledu
stejná práva i stejné povinnosti všem
našim občanům.
Úmluvu ze socialistických členských
států Mezinárodní organizace práce
ratifikovalo již Bulharsko, SSSR a Jugoslávie. Úmluva
má velký mezinárodně politický
význam, neboť v řadě zemí, kde
žije obyvatelstvo s barevnou pletí, dochází
k rasové diskriminaci. Země, které se nedávno
zbavily pout kolonialismu nebo které ještě
přímo nebo nepřímo pociťují
jeho důsledky, proto pozorně sledují, které
státy formou ratifikace této Úmluvy odsuzují
rasovou diskriminaci. Je proto třeba, aby i naše socialistická
republika ratifikací této Úmluvy připojila
se k těm pokrokovým státům, které
nejen ve svém právním řádu
jakoukoliv diskriminaci plně vyloučily, ale které
také v mezinárodních organizacích
se plně za tyto zásady prosté lidskosti staví
a proti diskriminaci bojují.
Dovolte, soudružky a soudruzi poslanci, abych v závěru
význam ratifikace Úmluvy č. 111 zdůraznila
na dvou událostech z poslední doby. Na Mezinárodní
konferenci práce, která probíhala v červnu
letošního roku v Ženevě, odešly africké
a arabské delegace z konference na protest proti tomu,
že jednání se zúčastňují
též delegáti Jihoafrické republiky,
která vůči černošskému
obyvatelstvu oficiálně provádí diskriminační
politiku nejhoršího druhu, diskriminační
politiku, která pošlapává zásady
veškeré lidskosti. Ke stejnému postupu došlo
minulý týden na Mezinárodní konferenci
o všeobecném vzdělání, když
po přijetí rezoluce na vyloučení představitelů
portugalské vlády z konference setrvali portugalští
delegáti na svém místě.
Úmluvu č. 111 je tudíž třeba
urychleně ratifikovat.
Zahraniční výbor projednal shora uvedenou
Úmluvu na své schůzi konané dne 4.
července t. r. a doporučuje Národnímu
shromáždění, aby s ní vyslovilo
souhlas. (Potlesk.)
Podpredseda NZ dr. Kyselý:
Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)
Do rozpravy sa nikto nehlási, môžeme pristúpiť
k hlasovaniu.
Ak nebudú proti tomu námietky, dám hlasovať
podľa prednesenej zpravodajskej zprávy.
Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí, aby Národné zhromaždenie
Československej socialistickej republiky vyslovilo podľa
článku 42 ústavy súhlas s vládnym
návrhom, ktorým sa predkladá k vysloveniu
súhlasu Úmluva Medzinárodnej organizácie
práce č. 111 týkajúca sa diskriminácie
v zamestnaní a povolaní, prijatá Generálnou
konferenciou Medzinárodnej organizácie práce
zo dňa 25. júna 1958 v Ženeve, nech zdvihne
ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Tiež tento vládny návrh schválilo
Národné zhromaždenie jednomyseľne.
Tým sme prejednali štrnásty bod programu.
Pristúpime k prejednaniu pätnásteho bodu programu,
ktorým je
15. Doplňovacia voľba predsedníctva NZ a
výborov Národného zhromaždenia.
Predsedníctvo Národného zhromaždenia
sa vo svojej schôdzke dňa 12. júla 1963 uznieslo
na návrhu, aby podľa § 8 zákona č.
107/1960 Sb., o jednacom a pracovnom poriadku Národného
zhromaždenia, boli prevedené doplňovacie voľby
členov predsedníctva NZ a členov výborov
priemyslového, pre plán a rozpočet a poľnohospodárskeho.
Žiadam podpredsedu NZ Valo, aby menom predsedníctva
Národného zhromaždenia predniesol návrh.
Podpredseda NZ Valo: Súdružky a súdruhovia
poslanci,
úmrtím poslankyne Anežky Hodinovej-Spurnej
sa uprázdnilo miesto člena predsedníctva
NZ. Poslanec Oldřich Pavlovský, člen
predsedníctva Národného zhromaždenia
bol menovaný československým veľvyslancom
v Moskve.
Predsedníctvo Národného zhromaždenia
sa preto na svojej poslednej schôdzke uznieslo navrhnúť
za členov predsedníctva NZ namiesto posl. Anežky
Hodinovej-Spurnej poslankyňu inž. Milušu Goppoldovú
a namiesto posl. Oldřicha Pavlovského poslanca Františka
Pechu.
Pri doplňovacích voľbách do Národného
zhromaždenia dňa 16. júna 1963 boli zvolení
za poslanca NZ Gustav Imramovský a Jan Červinka.
Pretože podľa článku 57 odst. 2 ústavy
Československej socialistickej republiky je každý
poslanec Národného zhromaždenia zásadne
povinný pracovať v niektorom výbore Národného
zhromaždenia, predsedníctvo NZ navrhuje, aby Gustav
Imramovský bol zvolený za člena výboru
priemyslového a Jan Červinka za člena
výboru poľnohospodárskeho.
Ďalej sa navrhuje, aby posl. Bruno Köhler bol
zvolený do výboru priemyslového, posl. Karol
Bacílek a posl. Pavol David boli zvolení
za členov výboru pre plán a rozpočet.
Doporučujem, aby predložený návrh predsedníctva
NZ a členov výboru Národného zhromaždenia
bol schválený Národným zhromaždením.
Podpredseda NZ dr. Kyselý:
Počuli ste návrh predsedníctva Národného
zhromaždenia.
Má niekto nejaké pripomienky k predneseným
návrhom alebo iný návrh? (Nikto.)
Nemá.
Môžeme preto pristúpiť k hlasovaniu.
Pretože neboli podané žiadne pozmeňovacie
návrhy, dám hlasovať o celom návrhu
predsedníctva Národného zhromaždenia
naraz podľa prednesenej zprávy.
Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí s tým, aby za členov
predsedníctva Národného zhromaždenia
boli zvolení poslanci inž. Miluša Goppoldová
a František Pecha a aby podľa predloženého
návrhu boli zvolení do výboru priemyslového
poslanci Bruno Köhler a Gustav Imramovský,
do výboru pre plán a rozpočet poslanci Karol
Bacílek a Pavol David a do výboru
poľnohospodárskeho poslanec Jan Červinka,
nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Zisťujem, že doplňovacia voľba
predsedníctva NZ a členov výborov Národného
zhromaždenia bola prevedená jednomyseľne.
Tým sme prejednali pätnásty bod programu.
Pristúpime k prejednaniu posledného bodu dnešného
programu, ktorým je
16. Doplňovacia voľba sudcov z povolania Najvyššieho
súdu.
Súdružky a súdruhovia poslanci!
Podľa článku 99 ústavy Československej
socialistickej republiky a zákona č. 62/1961 Sb.,
o organizácii súdov, volí Národné
zhromaždenie sudcov Najvyššieho súdu.
Ústredný výbor Národného frontu
predložil návrh kandidátov na tri dosiaľ
neobsadené miesta sudcov z povolania Najvyššieho
súdu. Ich podrobná charakteristika bola s návrhom
predložená všetkým poslancom.
Oznamujem, že k návrhu nedošli žiadne pripomienky.
Pre to doporučujem, aby navrhnutí kandidáti,
a to dr. Marek Rodný, dr. Karel Kejzlar a
dr. Marie Michlová boli zvolení Národným
zhromaždením do funkcie sudcov z povolania Najvyššieho
súdu.
Má niekto nejaké pripomienky k prednesenému
návrhu? (Nikto.)
Nemá.
Môžeme preto pristúpiť k hlasovaniu.
Kto súhlasí s tým, aby do funkcie sudcov
z povolania Najvyššieho súdu boli zvolení
dr. Marek Rodný, dr. Karel Kejzlar a dr.
Marie Michlová, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Zisťujem, že doplňovacia voľba
sudcov z povolania Najvyššieho súdu bola prevedená
jednomyseľne.
Pretože zvolení sudcovia z povolania Najvyššieho
súdu sú prítomní na schôdzke
Národného zhromaždenia, môžeme pristúpiť
k zloženiu sľubu, a to tým spôsobom, že
najprv bude prečítaný zákonom predpísaný
sľub, potom zvolení sudcovia ku mne pristúpia
a vykonajú sľub podaním ruky a slovom "sľubujem".
Žiadam o prečítanie sľubovacej formule.
(Vedoucí kanceláře NS čte slib;
nově zvolení soudcové z povolání
Nejvyššího soudu přistupují k předsedovi
NS a slovem "slibuji" a podáním ruky skládají
soudcovský slib.)
Tým je program schôdzky prejednaný.
Končím schôdzku.