MHD zvyšuje zásoby rud pro r. 1963 o 83 mil. Kčs. Finance jsou tedy zajištěny. Půjde nyní o to, aby zásoby rud a základních surovin a materiálů byly včas věcně vytvořeny. Letošní zima zasáhla nepříjemně všechny evropské státy. Jestli však u nás možnosti jsou - a tyto možnosti spočívají v utvoření řádných zásob základních surovin - pak není důvodu, aby se situace v příštích letech opakovala a aby si s námi dělala příroda co chce.

Vedle těchto dvou velkých příčin, tj. neuspokojivého postupu investic a disproporcí v dopravě, byla u nás v hutích celá řada vlastních interních nedostatků.

Stejně jako v celém národním hospodářství bylo oslabeno centrální řízení i uvnitř podniku. Mezi ředitelem a dělníkem u agregátu vznikaly další mezičlánky, vznikaly různé "úrovně", všechno muselo postupně z jedné úrovně na druhou, protahovalo se, zaplétalo do byrokratismu. Někteří činitelé na závodech tomu dokonce říkali "nový způsob řízení národního hospodářství."

Přímé, operativní centrální řízení se ke škodě věci nahrazovalo těžkopádnějšími a méně účinnými formami. Nebyla doceněna skutečnost, že hutní proces, který se mění každou hodinu, vyžaduje vysokou operativnost, a to chce minimální množství vysoce kvalifikovaných a organizačně schopných pracovníků mezi ředitelem a dělníkem. Nesnažme se, soudruzi, najít vždycky spásu v nějakém novém "pavouku". Lepší řízení v hutích chce něco jiného. Chce vytvoření zásob základních surovin, chce, abychom si více všímali toho, jak se věci řídí na sovětských závodech, chce více odbornosti našich kádrů, chce neuhýbat před nepopulárními věcmi, chce více konkrétnosti, více přímého rozhodování, zlepšení stabilizace kádrů apod.

U problémů stabilizace kádrů chtěl bych se trochu zastavit. Náš průmyslový výbor navštívil loni při průzkumu stabilizace pracovníků v Severomoravském kraji mimo jiné Novou huť Klementa Gottwalda, která je dosud nejméně stabilizovaným hutním závodem naší republiky. Je pravda, že je to náš nejmladší hutní závod, ale je též pravda, že stabilizace dělníků byla v NHKG v minulých letech značně zanedbána. V současné době podle hodnocení pracovníků Nové huti schází závodu okolo 4000 bytů.

Přišli jsme k názoru, že v této věci bude podniku třeba pomoci. Při tempu výstavby 1000 bytů ročně všemi formami, jako tomu bylo loni, dosáhlo by se stabilizace v letech 1966-1967, a to je velmi žádoucí. Tím by se náš největší hutní závod zcela zkonsolidoval k prospěchu celého národního hospodářství.

Příčiny mimo hutí a nedostatky v řízení uvnitř hutí odrazily se přirozeně na finálním hutním výrobku, válcovaném sortimentu a v kvalitativních ukazatelích hutí. MHD si proto vytklo jako jeden z nejvážnějších úkolů pro r. 1963 zlepšení plnění sortimentu. Cesta k dosažení tohoto cíle vede přes omezení výskytu obchodních jakostí, které se vzhledem k neustále rostoucím požadavkům na vyšší parametry ocelí těžce uplatňují, zvýšením výroby polouklidněné oceli. Dále jde o zvýšení hmotné zainteresovanosti za dodržování licích programů, snižování zmetkovitosti, zvýšení čisticí kapacity polotovarů a o zvýšení kapacitních zásob, které umožní plynulejší provoz tratí. Pro tento poslední účel zvyšuje MHD pro r. 1963 zásoby ingotů a polotovarů o 101 mil. Kčs, což je z hlediska zlepšení plnění sortimentu jistě velmi žádoucí.

Vedle toho přišel však náš průmyslový výbor na základě zkoumání situace na Kladně k tomu názoru, že vzhledem k dosud malé sériovosti naší hutní výroby bude nutno pomoci řešit plynulé zásobování národního hospodářství válcovaným materiálem v požadované kvalitě, profilu a termínech postupným vytvářením odbytových zásob.

Soudruzi poslanci!

V r. 1963 čekají naše hutě vysoké úkoly. Naše hutě mají vyrobit oproti skutečnosti 1962 o 10,8% více koksu, o 8,6% více surového železa, o 6% více oceli, blokovny mají prosadit o 7,1% více ingotů, magnesitových a chrommagnesitových výrobků se má vyrobit o 7,2% více, cihlářského a ocelářského magnesitu o 11,1 procent. Bude třeba obrovského úsilí pro splnění těchto úkolů, tím více, že především v důsledku klimatických podmínek výroba v hutích v lednu velmi vážně zakolísala. Vyrovnat lednová manka bude vyžadovat ohromného úsilí mnoha kolektivů po celý rok 1963.

Bude třeba maximálně zvyšovat váhu taveb, zvyšovat váhu ingotů, lépe organizovat obsazování hlubinných pecí, abychom se s úkoly vyrovnali. Možnosti jistě jsou. Například v Třinci se zvýšila průměrná váha ingotů za poslední 4 léta o 29,8%.

Půjde dále o maximální šetrnost surovinami, materiály, palivem, energií, o rychlé zavádění a v maximálním možném množství odlehčených profilů, válcování v minusových tolerancích.

Například bylo zjištěno na základě dlouhodobých provozních zkoušek, že u profilu

a válcování v minus tolerancích přináší úspory 2-3% kovu.

Jde dále o urychlení vývoje takových ekonomicky velmi efektivních ocelí, jako je hřebínková ocel, transformátorová ocel s nízkými wattovými ztrátami.

Z hlediska intenzifikace přispěje nám v letošním roce jistě kyslík, který již pomáhá v NHKG, ve VZKG, na Kladně, a začne pomáhat letos i v Třinci.

Naše hutě mají v rukou agregáty i kádry pro splnění úkolů r. 1963. Situace je ztížena lednovými výpadky, avšak v rámci celého roku jsou ještě možnosti výpadky nahradit, podaří-li se vytvořit podmínky především z hlediska plynulého zásobování hutí. Pracují v hutích, znám náš kolektiv hutníků. Proto jsem přesvědčen o tom, že naše závody, naše ministerstvo a ostatní resorty udělají všechno pro to, aby rok 1963 byl úspěšnější z hlediska plnění plánu nežli rok minulý. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávám slovo posl. Vaverkovi.

Posl. Vaverka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci,

další a rychlejší rozvoj materiálně-technické základny je rovněž odvislý, a to v důležité míře, od dobré práce našeho strojírenství, od toho, jak strojaři budou přispívat k postupné koncentraci, specializaci a automatizaci výroby. Proto také XII. sjezd naší KSČ mimořádně zdůraznil význam strojírenství, které i v této etapě vývoje zůstává nadále hlavním článkem našeho průmyslu.

Rovněž i projednávání průmyslových resortů minulý týden na společném zasedání ekonomických výborů NS význam našeho strojírenství především jako základny výroby výrobních prostředků, ale i důležitého odvětví pro rozvoj mechanizace zemědělské výroby a jeho podílu při uspokojování potřeb našich pracujících spotřebním zbožím jen podtrhlo. Prostě řečeno, není u nás jediné ekonomické oblasti včetně zahraničního obchodu, kam by strojírenství svou činností nezasahovalo.

Myslím, že nemá zvláštního smyslu hovořit dnes o tom, co například v těžkém strojírenství zůstalo nesplněno, jako dříve hovořit o příčinách se snahou po zlepšení situace již v tomto roku a vytvoření si předpokladů k úspěšnému nástupu pro nastávající úkoly připravované sedmiletky.

V řadě důležitých strojírenských závodů ve volebním obvodě. jsem si prověřoval situaci a současně chtěl znát i jejich názor na některé příčiny současného stavu. Většina pracovníků podniků hovořila myslím velmi vážně k samotné podstatě věci, k jedné z hlavních příčin, a tou je samotná problematika řízení VHJ ze strany ministerstva těžkého strojírenství.

Řada názorů i přes klady však byla hodně negativních. Rozhodně však nebyly myšleny jako nahráváním zodpovědnosti o jeden stupínek výš. Spíše se zde jeví upřímná snaha společně převzít zodpovědnost i za nynější některé přechodné obtíže a ve smyslu závěrů XII. sjezdu sebekriticky si zamést u nás před vlastním prahem přímo na pracovištích. Projevila se snaha v zájmu rychlejší cesty vpřed společně řešit některé tyto nedostatky.

Jeden z podniků k otázkám řízení říká: "Myšlenka zvýšené zodpovědnosti výrobně hospodářských jednotek za zásobování národního hospodářství provedené po r. 1958 byla správná. Zásadní chybou však bylo to, že řada vedoucích pracovníků ministerstva těžkého strojírenství si zvýšení zodpovědnosti VHJ často vykládala jako širokou decentralizaci, často s přenesením zodpovědnosti na podniky ve věcech, které nebyly často v jejich pravomoci. Nebylo ve většině případů pochopeno, že přenesením pravomoci na VHJ a podniky měla mít ministerstva nadále pevně v rukou řízení rozhodujících úkolů státního plánu, jako řízení rozhodujících akcí investiční výstavby, důležité úkoly vývozu, zajišťování MTZ, spolu s včasným vyjasňováním dodavatelsko-odběratelských vztahů a předcházet tak, zvláště v podmínkách práce těžkého strojírenství, disproporcím ve finálních dodávkách a subdodávkách pro kompletaci investičních celků. Velmi často se pak stávalo, že i přes včas zjištěné disproporce tyto se dost operativně neřešily a často se jejich řešení přesouvalo na tzv. "jednání na ředitelské úrovni". Vznikala tím situace, kdy si ředitelé VHJ navzájem protokolárně potvrzovali stav, který byl každému jasný, např., že ZPA nestačí pokrýt všechny požadavky odběratelům nebo, že např. KSB nestačí pokrýt všechny požadavky na investiční výstavbu pro MCHP apod.

Názor dalšího podniku jenom potvrzuje to, co bylo již dříve řečeno, jen ještě v ostřejší formě, byl kritizován stav nadměrného požadování různých hlášení, spolu s kolektivním odmítáním zodpovědnosti za situaci a stav v podřízených VHJ. Naopak však velmi kladně bylo na strojírenských závodech přijato rozhodnutí ÚV KSČ přednesené s. Novotným, aby naši soudruzi ministři, náměstkové a vedoucí pracovníci funkčních útvarů resortu častěji přicházeli na závody. Soudruzi ministři, věřte, že i přes vás opravdu drahocenný čas, naši lidé na závodech vás opravdu rádi uvidí mezi sebou, řeknou vám rádi své připomínky a často i poradí, aby vysoká zodpovědnost ve vaší řídící činnosti mohla vycházet ještě z hlubší a konkrétnější znalosti situace na pracovištích.

Spolu s otázkami nutného obnovení centrálního řízení na MTS vážné připomínky z našich pracovišť týkaly se nedostatečného rozvoje výrobních kapacit kompletujících výrobků - tzv. subdodávek, kam patří nejčastější nářek na nesladěnost ve strojírenské výrobě.

Třetí závažná připomínka z podniků těžkého strojírenství se týká současné úrovně plánování. Zásadním nedostatkem je, že často z nedostatku perspektivnosti se velmi často mění plány na podnicích, několikrát i v době kratší než je průběžná doba zakázky nebo určitého investičního celku. Tím dochází na jedné straně k odsunům ve výrobě se všemi zápornými jevy jako je např. vznik nadnormativních zásob, prostoje a na druhé straně naopak při dodatečně zařazených úkolech do plánu zkracujících podstatně průběžný cyklus ve výrobě, se doslova vytváří ty nejlepší podmínky pro šturm, zvyšování nákladovosti a nebezpečí zhoršené kvality.

V I. brněnské strojírně doporučují proto, aby např. plány odbytu, odsouhlasení dodavatelsko-odběratelských vztahů spolu s výrobními plány byly sestavovány v první etapě, která by časově předcházela již zajišťující plány jako plán práce, nákladů a finanční plán. V souvislosti s tím však i zde požadovali, aby úkoly investiční výstavby a další vývozní úkoly byly dány podnikům včas.

Myslím, že uvedené náměty a oprávněné požadavky jenom potvrzují správnost závěrů XII. sjezdu a některých kritických připomínek vyslovených na nedávném zasedání ÚV KSČ s. Širokým, kde doslova říká: "Je nutné včas vyjasnit i program zahajovaných staveb na léta 1964/65, pro něž musí být v předstihu připravena strojírenská výroba."

Právem ve smyslu tohoto oprávněného požadavku jistě zodpovědní pracovníci SPK ve spolupráci s ministerstvem těžkého strojírenství a dalšími ministry-investory a zahraničním obchodem budou včas a s náležitou perspektivou vyjasňovat hlavní úkoly pro těžké strojírenství, jak jsme byli minulý týden na zasedání výboru ujištěni zástupcem SPK s. náměstkem Vlnou. Bude to v zájmu stability státního plánu a včasného plnění úkolů strojírenskými podniky.

Jako jeden z hlavních úkolů a možno říci vůbec jako nejdůležitější úkol pro naše strojírenství XII. sjezd stanovil věnovat hlavní pozornost specializaci výroby na základech typizace a unifikace výrobků zúžením sortimentu a zvýšením sériovosti výroby.

Že jde opravdu o mimořádně vážný úkol, který může podstatně přispět ke značnému růstu produktivity práce a ke zvýšení technicko-ekonomické úrovně výrobků, to nám dokazuje dosud neutěšený stav širokého sortimentu výrobních oborů např. v našem strojírenství. Jenom těžké strojírenství v současných podmínkách širokého sortimentu je členěno a zajišťuje 80 výrobních oborů s rozsáhlým skupinovým členěním, především s charakterem kusové a malosériové výroby. Je známo vůbec, že naše strojírenství vyrábí 80% výrobních skupin světového sortimentu. To, co ještě před 15 lety bylo pro nás nezbytností, stává se dnes již brzdou.

Zrovna tak i provedená reorganizace našeho průmyslu v r. 1958 správně předpokládala výraznou koncentraci a specializaci výroby. Nové výrobní a organizační uspořádání výrobní základny mělo pro to vytvořit předpoklady. I přes některé dílčí úspěchy jsme však tohoto cíle v našem strojírenství dosud nedosáhli. Tak např. v těžkém strojírenství došlo sice ke značné koncentraci výrobních podniků, kdy asi z tehdejších 130 podniků vzniklo 23 VHJ, avšak některé výrobní obory nadále zůstávají roztříštěny nejen v několika VHJ, ale dosud i mezi resorty. Mám na mysli zejména obor automatizačních zařízení a měřících přístrojů, jeřábů, obráběcích a tvářecích strojů a dalších, zvláště válcovacích energetických a slévárenských zařízení.

V obráběcích strojích, i přes vyčlenění Sdružení obráběcích strojů z MTS do MVS v minulém roce, výroba tvářecích strojů sice zůstala v těžkém strojírenství v několika VHJ, ale je rozložena téměř do 10 krajů republiky.

Z uvedených několika málo příkladů roztříštěnosti výrobních programů je vidět, že v prvé řadě pod vlastní střechou máme co řešit a jak je nutné v souvislosti s přípravou plánů na sedmiletku současně i tyto úkoly specializace řešit ve smyslu usnesení XII. sjezdu.

Chtěl bych se zmínit na několika příkladech z našich závodů, jak důležitou podmínkou pro rozvoj součástkové základny je typizace, unifikace a normalizace jednotlivých součástí, vytváření typových unifikovaných řad výrobků.