Rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže jsou konečná a není proti nim opravný prostředek. Oprava vadných rozhodnutí se děje jejich přezkoumáváním hlavním arbitrem ČSSR, který může tuto svou pravomoc přenést na vedoucí krajských státních arbitráží, ovšem jen v omezeném rozsahu. Rozhodnutí hlavního arbitra ČSSR, vydaná při výkonu jeho přezkoumávací činnosti může zrušit jedině vláda. Podnět k takovému opatření vlády dává příslušný ministr nebo rada krajského národního výboru.

Pokud jde o výkon arbitrážních rozhodnutí, stanoví vládní návrh, že rozhodnutí se vynucují pořádkovými pokutami až do výše 100 000 Kčs. Pokud jde o rozhodnutí na peněžitá plnění, provádí se přímo odpisem příslušné částky z účtu organizace u Státní banky československé.

Upouští se tedy na rozdíl od dosavadního stavu od použití prostředků správní nebo soudní exekuce v případech, kdy jde o vynucení nepeněžitého plnění, neboť tyto prostředky se ukázaly být vůči socialistickým organizacím jako zcela nevhodné, neúčelné a nevedoucí k žádoucím výsledkům.

Návrh zákona upravuje též nově organizaci hospodářské arbitráže. Hospodářská arbitráž se člení na státní arbitráž, resortní arbitráž a družstevní arbitráž. Ústředním orgánem této soustavy orgánu hospodářské arbitráže je Státní arbitráž ČSSR v Praze, které náleží metodické řízení a usměrňování činnosti všech arbitrážních orgánů a bezprostřední přímé řízení krajských státních arbitráží. Tím je vytvářena organizační jednota orgánů státní arbitráže v čele s hlavním arbitrem ČSSR, jsou vytvořeny předpoklady pro jednotnou činnost orgánů hospodářské arbitráže a je tím zajištěna i vyšší efektivnost jejich činnosti.

Soudružky, soudruzi,

návrh zákona o hospodářské arbitráži, který je Národnímu shromáždění předkládán, je legislativní úpravou, která jako jedna z prvních vytváří předpoklady pro uvedení do života velkých kodifikačních úprav na úseku hospodářského, pracovního a občanského práva, tak jak to předpokládalo usnesení ÚV KSČ z prosince 1960 k dalšímu upevnění socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví.

Návrh zákona o hospodářské arbitráži si nevyžádá vyšších výdajů ze státního rozpočtu, bude prospěšný pro celou naši socialistickou společnost tak, jak z předchozího výkladu vyplývá. Návrh byl projednán ve výborech: ústavně právním, průmyslovém, zemědělském, plánovacím a rozpočtovém, byl těmito výbory schválen a proto doporučuji plénu Národního shromáždění, aby vládní návrh zákona o hospodářské arbitráži schválilo. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Do rozpravy se přihlásil posl. Dr. Berák, dávám mu slovo.

Posl. dr. Berák: Soudružky a soudruzi poslanci!

XII. sjezd KSČ zdůraznil ve zprávě ÚV KSČ přednesené 1. tajemníkem ÚV KSČ a presidentem republiky s. Antonínem Novotným a v závěrečném usnesení podtrhl důležitost řídící práce, jejíž organizace i metody do značné míry rozhodují o tom, jak rychle a plně bude využíváno předností socialistické ekonomiky a dosaženo našich cílů, směřujících k dalšímu rozvoji socialistické společnosti a výstavbě materiálně technické základny komunismu. Z tohoto hlediska je třeba i hodnotit předkládaný návrh zákona o hospodářské arbitráži, který je pokračováním vývoje, jak začal po vydání vládního nařízení a o státní arbitráži v roce 1953 a projevil se zejména v zákoně č. 69/1958 Sb. v souvislosti s tehdejším zavedením nové organizace průmyslu a nové metodiky plánování, poněvadž s rozšířením práv a odpovědnosti socialistických hospodářských organizací, k němuž tehdy došlo, vzrostl i význam smluvních vztahů socialistických organizací pro řízení a rozvoj národního hospodářství. XII. sjezd KSČ nám ukázal, že tehdejší opatření nebyla všude správně pochopena a že větší pravomoc nebyla vždy provázena zvýšenou odpovědností a že celospolečenský zájem se nestal ve všech případech základním zákonem.

Vývoj, který od této doby pokračoval a byl podtržen zákonným opatřením NS č. 87/1961, kterým Státní arbitráž ČSSR byla přičleněna k předsednictvu vlády, ukázal nutnost přebudovat hospodářskou arbitráž v mnohem účinnější a pohotovější nástroj pro organizaci, úpravu a kontrolu hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi. A to je smysl návrhu zákona o hospodářské arbitráži, o kterém právě jednáme.

Jak je tato úprava nutná, chtěl bych ukázat alespoň na jednom příkladě. V děčínském okrese se letos vyskytla celá řada případů porušování vyhlášky o nákupech zboží socialistickými organizacemi v maloobchodě. Závažnější případy byly hlášeny arbitrážním orgánům. Ve dnech 17. a 18. července t. r. došlo v Rumburku k arbitrážnímu řízení, ke kterému bylo pozváno celkem 18 nakupujících organizací a 2 organizace prodávající. Státní arbitr zvážil všechny důvody pro i proti a v některých případech rozhodl, aby částky za neoprávněné nákupy byly odvedeny do státního rozpočtu. I když řada případů prošla bez hmotných postihů, jednání splnilo svůj hlavní cíl, totiž že organizacím byla důrazně připomenuta nesprávnost jejich počínání, takže lze právem očekávat, že v budoucnosti nebude třeba proti nim zakročovat. O skončeném arbitrážním řízení byl také uveřejněn článek v okresních novinách. I to je upozornění pro organizace, aby si svoje potřeby zajišťovaly řádně v rámci materiálně technického zásobování a ne na úkor tržních fondů, určených pro zásobování obyvatelstva.

To je jeden z mnoha příkladů ukazujících na význam arbitráže a je jistě možno otevřeně konstatovat, že její význam v budoucnosti ještě poroste. Vždyť právě letošní rok nám ukázal, kolik nesrovnalostí, rozporů a vzájemně nesplněných smluv se vytváří mezi různými hospodářskými organizacemi.

Dosavadní zkušenosti nám ukázaly, že státní disciplína, která je vlastně uskutečňováním socialistické zákonnosti, nevnikla ještě ve všech směrech - v oboru plánování, hospodářských smluv i v oboru finančním - do krve všem našim hospodářským pracovníkům. A velmi mnoho těžkostí, které se vyskytují ve vzájemné hospodářské spolupráci mezi podniky, nepramení jenom z objektivních příčin, jak se to mnohdy tito pracovníci snaží vysvětlovat. Aniž bychom chtěli podceňovat objektivní příčiny, které způsobují mnohdy neplnění smluv, je třeba rovnou říci, že řada obtíží vzniká také proto, že ne všichni pracovníci berou státní disciplínu vážně, že se velmi často setkáváme s tím, že zájmy jejich závodů nebo okresu jsou jim bližší než zájmy celostátní a že v mnoha případech dokonce i zájmy osobní jsou povyšovány nad zájmy celospolečenské.

Nedávno přinesl časopis Svoboda článek o tom, že kladenské hutě nesplnily dodávku prvořadé důležitosti a tím i narušily důležitou výrobu v jiných závodech, neboť pro nedodání výrobků z těchto hutí nebyly ony další závody s to splnit svůj výrobní plán. Bylo nemálo těch, kteří v tom zpočátku hledali objektivní příčiny a byli ochotni uvádět, že těžkosti výroby spočívaly mimo možnosti jejich závodu. Když se však později kontrolní orgány podívaly na problém zblízka, zjistily, že jeden z kompetentních pracovníků - plánovač - zaznamenával objednávky na karty ne podle stupně skutečné důležitosti, ale podle toho, jak velký kdo dal tuzér a podle toho dostala zakázka stupeň důležitosti. Ukázalo se, že neplnění důležitých hospodářských smluv zde nebylo zaviněno objektivními příčinami, ale že to bylo v lidech.

Soudruh Novotný na XII. sjezdu strany prohlásil, že mnozí soudruzi místo toho, aby rozhodně a důsledně řešili problémy a organizovali práci na svěřeném úseku ke splnění jim daných úkolů, překonání překážek a potíží, spíše filosofují: "Kdybych měl tohle a tohle, jak bych úkol splnil". Prostě jejich hlavní starostí je hledat nedostatky jinde, hledat objektivní příčiny, .pronášet čas od času různé zásadní kritiky, ovšem na druhé, a vyčkávat, až na jeho slova dojde. Zatím by však zde byla namístě pořádná sebekritika. Uvádím tato slova soudruha presidenta Novotného právě dnes u příležitosti námi projednávaného zákona o hospodářské arbitráži a všichni naši pracovníci na závodech by si je měli vzít k srdci.

Souhlasím se s. Matějičkou, že předložený návrh, až se stane zákonem, bude dobrým a účinným nástrojem, který bude pomáhat rozplétat mnohé obtíže a nesrovnaiosti mezi závody. Na druhé straně bylo by však chybou spatřovat v něm všelék, který nám vyřídí všechny překážky a obtíže, které máme. Arbitrážní řízení je jenom jedna stránka věci. Druhá stránka je mnohem větší a složitější. Spočívá v lidech, v jejich disciplinovanosti, smyslu pro pořádek a pro ochranu veřejných zájmů. Až toho dosáhneme, patrně už nebudeme potřebovat hospodářskou arbitráž. Zatím však ovšem, soudruzi z hospodářské arbitráže se nemusí obávat, že by brzo přišli o zaměstnání anebo o chleba.

Spolu s pracovníky arbitráže máme před sebou bojový úkol. Bojovat a probojovat především celospolečenské potřeby, střežit a obhájit celospolečenské zájmy. Tomu podřídit veškerý důmysl pracovníků, veškeré naše pracovní snažení a intenzitu, iniciativu a organizátorskou práci. Jde především o to dosáhnout s pomocí řídících orgánů toho, aby podniky ve svých plánech respektovaly celospolečenské proporce, aby tak byly v nejširší míře uspokojeny plánované potřeby národního hospodářství.

Ještě o jednom problému bych se chtěl zmínit, o kterém zpravodaj nemluvil: o vytvoření Ekonomického poradního sboru při státní arbitráži. Jde o jednu z nových metod práce Státní arbitráže ČSSR, jejíž potřeba vyplynula z nového organizačního a funkčního poslání tohoto orgánu. Tento ekonomický poradní sbor, jehož členy bude jmenovat hlavní arbitr ČSSR v dohodě s příslušnými ministry, popřípadě vedoucími příslušných orgánů, bude pomáhat při řešení důležitých otázek organizace úpravy a kontroly hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi. Bude jistě velkou ctí být členem tohoto sboru, jimiž mají být nejlepší pracovníci hospodářské arbitráže, význační pracovníci hospodářských ministerstev, pracovníci vědečtí, výzkumných ústavů, zástupci vyšších orgánů ROH apod. O členy tohoto poradního sboru bude se státní arbitráž opírat také při sestavení seznamu rozhodců, který bude dáván k dispozici socialistickým organizacím, aby si je zvolili pro rozhodnutí vzájemných sporů, jak o tom hovořil soudruh zpravodaj.

Ještě další věc si zaslouží, aby byla z tohoto místa zdůrazněna. Je to celková koncepce zákona, jakožto jediného předpisu upravujícího komplexně statutární otázky arbitráže a celé arbitrážní řízení. Přehlednost, jednoduchost a srozumitelnost předpisů, týkajících se arbitráže, umožní širokému okruhu pracovníků z podniků a nadpodnikových orgánů, jejíž většina jsou neprávníci, snadno se orientovat v základních otázkách organizace, působnosti a řízení státní arbitráže. Není sporu o tom, že tím předložený návrh zákona splňuje jeden z důležitých politických požadavků poslední doby, tj. očistit právní řád od předpisů nesrozumitelných prostému občanu. Jen si vzpomeňme, soudružky.a soudruzi poslanci, kolikrát jsme o tomto problému, avšak celkem s malým výsledkem - v našich výborech mluvili.

XII. sjezd strany zdůraznil a jasně prohlásil, že rozvoj zemědělské výroby se nyní stává hlavním úkolem naší společnosti. I na tomto úseku připadne důležité poslání hospodářské arbitráže. Od 1. ledna příštího roku přejdou do její působnosti spory na úseku zemědělské výstavby JZD. V připravovaném hospodářském zákoníku, který nabude platnosti pravděpodobně v roce 1964, se počítá s tím, že pravomoc státní arbitráže se rozšíří na všechny spory JZD. Tato úprava pak bude znamenat, že všichni dodavatelé JZD budou již samotnou zákonnou úpravou nuceni, aby plnili svoje povinnosti vůči našemu zemědělství. Přispěje se tím k dalšímu vzestupu zemědělské výroby a tím i národního hospodářství.

Návrh zákona klade před pracovníky státní arbitráže nové, ještě vyšší a důležitější úkoly. Přejeme jim ze srdce, aby se jich se ctí zhostili. Bude to nejen jim ke cti, ale také k prospěchu a dalšímu rozkvětu naší socialistické vlasti. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Pořad přihlášených řečníků je vyčerpán.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tudíž skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Matějičkovi.

Posl. Matějička: Soudružky a soudruzi, vzhledem k tomu, že nebylo závažných a podstatných připomínek, vzdávám se slova a doporučuji návrh zákona ke schválení.

Předseda NS Fierlinger:

Můžeme přistoupit k hlasování.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu najednou podle předložené společné zprávy výborů pro plán a rozpočet, průmyslového, ústavně právního a zemědělského.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o hospodářské arbitráži, a to ve znění společné zprávy výborů pro plán a rozpočet, průmyslového, ústavně právního a zemědělského, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování ? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o hospodářské arbitráži.

Tím jsme projednali druhý bod pořadu.

Přistoupíme k projednání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Společná zpráva výborů zemědělského, pro plán a rozpočet a ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 107), kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani (tisk 110).

Zpravodajem je posl. Brančík, dávám mu slovo.

Posl. Brančík: Soudružky a soudruzi poslanci!

Výbor ústavně právní, zemědělský a výbor pro plán a rozpočet předkládá Národnímu shromáždění vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani.

Jde o velmi důležitou úpravu zákona z roku 1959, poněvadž za dobu od jeho vydání došlo k podstatným změnám ve složení a ekonomice JZD, dále se za tu dobu ukázalo, že zákon plně neřeší rozdíly mezi jednotlivými výrobními oblastmi a JZD.

Zákonem o zemědělské dani byl sledován cíl, aby důchody družstev a družstevníků byly v souladu se zásadami odměňování podle práce, aby správnou diferenciací byly odstraňovány rozdíly v důchodech JZD a družstevníků způsobené odlišnými přírodními a ekonomickými podmínkami. Konečně to, že družstevníci dobrou prací a dosahovanými výsledky ovlivňují i výši vyměřované daně, znamená, že správné zaměření daně má napomáhat k dalšímu rozvoji zemědělské výroby.

Je samozřejmé, že vyměření daně je ovlivňováno všemi změnami, které v zemědělství probíhají.

V průběhu let 1960 až 1962 klesl počet JZD téměř o 27%, zatímco v r. 1960 jsme měli 11 023 zemědělských závodů, tak v roce 1961 klesl jejich počet na 8.888 a v roce 1962 na 8.082. Tento příznivý vývoj je důsledkem slučování malých družstev, z nichž zejména v našich nejprodukčnějších oblastech řepařských bylo sloučeno nejvíc.

Tento vývoj spolu s dalšími opatřeními se příznivě projevil v podstatném zvyšování hrubých příjmů našich JZD a dotací do nedělitelných fondů. Tak v roce 1960 bylo vloženo do nedělitelných fondů 14,04% z hrubých příjmů v roce 1961 již 15,18% a na rok 1962 je plánováno 16,13%, tj. přes tři miliardy korun.

Tento vývoj měl zároveň vliv na daňové slevy. V roce 1960 činily slevy na zemědělských daních 60 750 000 Kčs. V roce 1961 přes 84 000 000 Kčs a v roce 1962 téměř 120 000 000 Kčs, tj. víc než 15% z celkové vyměřené daně.

Podrobnější rozbor k čemu sloužily nedělitelné fondy nám však ukáže, že téměř 72% sloužilo na odpisy základních prostředků a teprve zbytek sloužil na rozšířenou reprodukci. Z toho je zřejmé, že účelu, aby slevy na dani vedly naše JZD k rozvoji výroby nebylo plně dosahováno a poskytovala se sleva prakticky i za to, že JZD zůstávalo na stejné úrovni, když zajišťovalo prostou reprodukci, což je základní povinností každého JZD.

Mimoto, pátý sjezd JZD stanovil, že odpisy základních prostředků tvoří součást vlastních nákladů, které se zvláště evidují a neukládají se do nedělitelného fondu. Dále stanovil pátý sjezd JZD zásadu, že družstva, která přešla na pevnou finanční odměnu budou dotovat nedělitelný fond částkou převyšující 50% čistého peněžního důchodu a u ostatních JZD odměňujících podle pracovních jednotek stanovil výši dotace nedělitelného fondu nejméně 13% hrubých peněžních příjmů včetně odpisu.