Přistoupíme k projednání sedmého
bodu pořadu, kterým je
7. Společná zpráva výborů
zahraničního a ústavně právního
k vládnímu návrhu (tisk 90), kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
Československé socialistické republiky k
projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním
styku ve věcech občansko-právních,
o listinách a o právních informacích,
podepsaná v Praze dne 10. listopadu 1961, spolu se Závěrečným
protokolem.
Zpravodajem je poslanec Zima; dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Zima: Vážení soudruzi
a soudružky poslanci, vláda ČSSR předložila
Národnímu shromáždění
ČSSR k projevu souhlasu Smlouvu mezi ČSSR a Rakouskou
republikou o vzájemném právním styku
ve věcech občanskoprávních, o listinách
a právních informacích, podepsanou v Praze
dne 10. listopadu 1961, spolu se Závěrečným
protokolem. Smlouva vyžaduje podle čl. 42 a čl.
62 odst. 1, bod 1 Ústavy před ratifikací
presidentem republiky souhlasu Národního shromáždění.
Dovolte mi, abych při této příležitosti
řekl několik slov k tomu, jak se zejména
v posledních létech rozvíjely celkové
československo-rakouské vzájemné vztahy.
Po uzavření Státní smlouvy s Rakouskem
v r. 1955, kdy tento stát dosáhl opět suverenity,
se ve vývoji čs.-rakouských vztahů
projevovala řada negativních rysů. To přirozeně
nepřispívalo k dobrým vzájemným
sousedským vztahům.
K určitému zlepšení došlo v posledních
2 letech, zejména po jednání vládních
delegací obou zemí ve Vídni v r. 1960. Realizace
závěrů, které obě vládní
delegace přijaly, se projevila především
v oblasti hospodářské, smluvně právní
a kulturní, méně v oblasti politické.
Čs. snahy o rozvíjení osobních styků
čelných politických představitelů
a o případnou výměnu návštěv
parlamentních delegací nenacházely vždy
na rakouské straně odezvy.
V současné době má na vývoj
čs. rakouských politických vztahů
rovněž vliv snaha rakouské vlády o přidružení
Rakouska k Evropskému hospodářskému
společenství, v němž hraje stáje
významnější roli NSR. ČSSR předala
v březnu tohoto roku Rakousku nótu, v níž
bylo zdůrazněno, že jakékoliv připojení
Rakouska k EHS by bylo neslučitelné nejen s rakouskou
neutralitou, ale především s článkem
4 Státní smlouvy, který zakazuje jakékoliv
spojení Rakouska s Německem.
V oblasti hospodářských vztahů československo-rakouských
byla v letošním roce podepsána pětiletá
obchodní dohoda na léta 1962-1966. Tato dohoda stanoví
zvýšení objemu vzájemné výměny
zboží v roce 1966 o 56% ve srovnání
s rokem 1961. Také v oblasti kultury a sportu dochází
z čs. iniciativy k rozšiřování
styků s Rakouskem.
Po jednání vládních delegací
v roce 1960 byla postupně uzavřena řada vzájemných
dohod z různých oblastí, např. dohoda
letecká, dohoda o filmovém styku a dohoda o geologické
spolupráci v pohraniční oblasti a dohoda
o těžbě společných ložisek
zemního plynu a nafty. Rozpracovány jsou dohody
železniční, veterinární, o vodním
hospodářství na hraničních
tocích a úmluva o sociálním zabezpečení.
Ve srovnání s ostatními kapitalistickými
státy uzavřela ČSSR nejvíce smluv
právě s Rakouskem.
Je tedy možno říci, že zatímco
se hospodářské a kulturní styky mezi
našemi zeměmi rozvíjejí vcelku uspokojivě,
pokud jde o rozvíjení politických styků,
chová se rakouská strana zatím zdrženlivě.
ČSSR s porozuměním sleduje činnost
těch rakouských kruhů, které jsou
pro uchování plné neutrality Rakouska a pro
rozšiřování hospodářské
spolupráce se zeměmi socialistického tábora
na základě mírového soužití
států s rozdílným společensko-hospodářským
zřízením. V tom vidí zdravý
základ i pro dobré sousedské vztahy obou
našich zemí, na jejichž neustálém
rozvíjení má upřímný
zájem. Výrazem posilování těchto
oboustranně prospěšných tendencí
je i smlouva, která se dnes předkládá
Národnímu shromáždění.
Styk mezi čs. a rakouskými soudy, případně
notářstvími, byl již v roce 1947 velmi
značný, jak to ostatně vyplývá
z polohy obou států; zvyšoval se ještě
tím, že po skončení války v roce
1945 zůstala mezi občany jednoho i druhého
státu celá řada otevřených
právních otázek. Proto uzavřela ministerstva
spravedlnosti dohodu, kterou si vzájemně zaručila
poskytování právní pomoci. Tato dohoda
plnila dobře své poslání a celkem
kladně lze hodnotit i vzájemné styky mezi
justičními orgány obou států.
Po uzavření Státní smlouvy s Rakouskem
se vynořila otázka, zda by nemělo dojít
k uzavření mezistátní smlouvy, jež
by upravila poskytování právní pomoci
mezi justičními orgány. Tato smlouva byla
projednána na podzim roku 1960 ve Vídni, jednání
pak bylo zakončeno v červnu roku 1961 v Praze.
Konečný text smlouvy spolu se závěrečným
protokolem byl podepsán dne 10. listopadu 1961 v Praze.
Při projednávání návrhu této
smlouvy mohly obě strany vycházet ze zkušeností
získaných při provádění
již zmíněné meziresortní dohody
z roku 1947 a dále ze zkušeností, které
získaly z mezinárodních jednání
o obdobných smlouvách.
ČSSR uzavřela od ukončení války
celou řadu smluv o právní pomoci; byly však
uzavřeny pouze se zeměmi socialistické soustavy.
Smlouva s Rakouskem je první toho druhu, kterou uzavíráme
s kapitalistickým státem. Nedávno projednávalo
Národní shromáždění smlouvy
o právní pomoci s Polskem a Maďarskem.
Ve srovnání s nimi je dnes projednávaná
smlouva svým rozsahem značně užší.
Vyplývá to z obtíží, které
vznikají při uzavírání smluv,
vycházejících ze dvou různých
právních řádů, tím spíše,
je-li nutno smlouvou překlenout rozdíl mezi právními
řády dvou států s různým
společensko-hospodářským zřízením.
Jednání bylo proto zaměřeno k tomu,
aby smlouva obsahovala ta ustanovení o právní
pomoci, při nichž nepůsobí potíže
různé znění právních
řádů obou států. Proto se smlouva
s Rakouskem na rozdíl od zmíněných
smluv omezuje pouze na úpravu právní ochrany,
doručování a právní pomoci
v občanskoprávních věcech. K této
části jsou pak připojena ještě
ustanovení o listinách a o poskytování
informací o právním řádu. K
vysvětlení některých pojmů
smlouvy bylo třeba připojit ještě závěrečný
protokol, který vlastně nejlépe ukazuje některé
rozdíly mezi právními řády
obou států.
S Rakouskou republikou bylo dohodnuto, že v příhodné
době se bude pokračovat v jednání
o další smlouvě, která by upravila ostatní
otázky. Jednání nebylo možno spojit,
poněvadž by svou složitostí způsobila
nepřiměřený odklad k uzavření
této smlouvy.
A nyní stručně k některým důležitým
ustanovením smlouvy.
Jak je patrno již z článku 1, mají naši
občané před rakouskými soudy totéž
postavení jako občané rakouští.
Znamená to, že rakouský soud nesmí ukládat
našim občanům nějaké omezení
jen proto, že jsou cizinci. Smlouva takový konkrétní
případ sama podrobně upravuje v čl.
2, který obsahuje ustanovení o složení
žalobní jistoty. Smlouva v podstatě zakazuje
soudům, aby ukládaly složení žalobní
jistoty žalobcům.
Dále poskytuje smlouva občanům sociálně
slabým výhodu, že mohou být podle předpisů
toho kterého státu osvobozeny od placení
různých poplatků a záloh (čl.
4-7).
Články 8-19 upravují doručování
a jinou právní pomoc, kterou si poskytují
soudy. Zde bych se chtěl zmínit o tom, že tato
ustanovení se týkají pouze styků ve
věcech práva občanského a rodinného,
a to nejen styků mezi soudy, ale též mezi soudy
a správními úřady, pokud jsou příslušné
projednávat věci z uvedených oborů
práva. Styk soudů se děje prostřednictvím
ministerstev spravedlnosti a soudy při něm mohou
a také užívají svého vlastního
jazyka.
Také ustanovení o listinách zavádějí
některá zjednodušení, jako je například
ustanovení o tom, že veřejné listiny
nemusí být dále ověřovány.
Praktický význam má i ustanovení článku
23 o zasílání výpisů z matrik,
které pro úřední potřebu se
děje bezplatně. Konečně je třeba
upozornit i na článek 27, který umožňuje
seznámit se důkladně s právním
řádem druhého státu. Je to nutné
zejména tam, kde pří řešení
některé právní otázky je třeba
se dovolávat předpisů platných v druhém
státě. Smlouva se závěrečným
protokolem vstoupí v platnost po výměně
ratifikačních listin, která bude provedena
ve Vídni.
Soudruzi a soudružky poslanci,
v závěru své zprávy bych chtěl
podtrhnout, že projednávaná smlouva přináší
prospěch našim občanům, poněvadž
jim usnadňuje styk s rakouskými soudními
orgány a umožňuje jim tedy snáze se
domáhat svých nároků na území
rakouském. Z tohoto hlediska je tedy nutno pohlížet
na smlouvu s Rakouskem jako na smlouvu prospěšnou.
Tato smlouva má však také značný
politický význam. Dokazuje v praxi, že
náš socialistický stát vyvíjí
neustálou snahu o upevnění mírové
spolupráce mezi státy s různým hospodářským
a politickým zřízením.
Zahraniční výbor a ústavně
právní výbor Národního shromáždění
se zabývaly předloženým vládním
návrhem smlouvy na svých schůzích
ve dnech 28. a 29. června t. r. a jednomyslně jej
doporučily Národnímu shromáždění
k vyjádření souhlasu.
Jsem přesvědčen, že Smlouva mezi ČSSR
a Rakouskou republikou o vzájemném právním
styku ve věcech občanskoprávních,
o listinách a právních informacích
přispěje k dalšímu zlepšení
vztahů mezi našimi sousedícími státy.
Jménem obou výborů proto doporučuji,
aby Národní shromáždění
dalo ve smyslu čl. 42 naší ústavy svůj
souhlas k předložené smlouvě a závěrečnému
protokolu. (Potlesk.)
Předseda NS Fierlinger: Hlásí se někdo
do rozpravy? (Nikdo)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
přistoupit k hlasování.
Nebudou-li námitky, dám hlasovat podle přednesené
zpravodajské zprávy.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění
Československé socialistické republiky vyslovilo
podle článku 42 ústavy souhlas se Smlouvou
mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou
republikou o vzájemném právním styku
ve věcech občansko-právních, o listinách
a o právních informacích, podepsanou v Praze
dne 10. listopadu 1961, spolu se Závěrečným
protokolem, nechť zvedne ruku! (Děje se)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
vyslovilo jednomyslně souhlas s touto smlouvou.
Tím jsme projednali sedmý bod pořadu.
Přistoupíme k projednání posledního
bodu dnešního pořadu, kterým je
8. Doplňovací volba člena předsednictva
a členů výborů Národního
shromáždění.
Předsednictvo Národního shromáždění
se ve své schůzi dne 13. června 1962 usneslo
na návrhu, aby podle § 8 zákona č. 107/
1960 Sb., o jednacím a pracovním řádu
Národního shromáždění
byly provedeny doplňovací volby člena předsednictva
a členů výboru průmyslového
a výboru zemědělského.
Žádám místopředsedu NS Valo,
aby jménem předsednictva Národního
shromáždění přednesl návrh.
Podpredseda NZ Valo:
Súdružky a súdruhovia poslanci,
na poslednej schôdzi predsedníctva Národného
zhromaždenia, konanej dňa 1. júna 1962 požiadal
člen predsedníctva poslanec s. František Šalgovič,
aby bol z naliehavých pracovných dôvodov uvoľnený
z funkcie člena predsedníctva NZ. Predsedníctvo
navrhuje, aby sa vyhovelo žiadosti posl. Šalgoviča.
Predsedníctvo NZ zároveň navrhuje, aby na
takto uvoľnené miesto bol za člena predsedníctva
zvolený poslanec Oldřich Beran.
Predsedníctvo Národného zhromaždenia
sa na svojej schôdzi zaoberalo tiež neustále
sa prehlbujúcou a rozširujúcou náplňou
práce predsedníctva, najmä na ekonomickom úseku
a potrebou čo najlepšieho využitia pracovných
a odborných skúseností a uznieslo sa preto
navrhnúť Národnému zhromaždeniu,
aby sa rozšíril počet podpredsedov Národného
zhromaždenia a aby novým podpredsedom bol zvolený
poslanec Oldřich Beran. To za prvé.
Za druhé. V doplňovacích voľbách
do Národného zhromaždenia, konaných
dňa 20. mája 1962, boli zvolení noví
poslanci, akademik František Šorm za volebný
obvod č. 1 a poslanec Pavel Petrik za volebný obvod
č. 294. Pretože podľa článku 57,
odst. 2 ústavy Československej socialistickej republiky
je každý poslanec Národného zhromaždenia
zásadne povinný pracovať v niektorom výbore
Národného zhromaždenia, predsedníctvo
Národného zhromaždenia navrhuje, aby poslanec
akademik Šorm bol zvolený za člena výboru
priemyslového a poslanec Petrik za člena poľnohospodárskeho
výboru.
Doporučujem, aby, predložený návrh predsedníctva
Národného zhromaždenia na doplňovaciu
voľbu podpredsedu Národného zhromaždenia
a členov výborov bol Národným zhromaždením
v duchu ústavy schválený.
Předseda NS Fierlinger:
Slyšeli jste návrh předsednictva Národního
shromáždění.
Má někdo nějaké připomínky
k předneseným návrhům nebo jiný
návrh? (Nikdo.)
Nemá.
Můžeme proto přistoupit k hlasování.
Protože nebyly podány žádné pozměňovací
návrhy, dám hlasovat o celém návrhu
předsednictva Národního shromáždění
najednou podle přednesené zprávy.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby dosavadní člen
předsednictva poslanec Šalgovič byl
zproštěn funkce člena předsednictva
Národního shromáždění,
aby místopředsedou Národního shromáždění
a členem předsednictva byl zvolen poslanec Oldřich
Beran a aby podle předloženého návrhu
byli zvoleni do výboru průmyslového poslanec
akademik Šorma do výboru zemědělského
poslanec Petrik, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji.
Zjišťuji, že doplňovací volba místopředsedy
Národního shromáždění
a členů výborů Národního
shromáždění byla provedena jednomyslně.
Tím je pořad schůze projednán.
Sděluji, že schůze Čs. skupiny Meziparlamentní
unie se bude konat dnes o půl 15. hodině.
Končím schůzi.