Smlouva o Antarktidě v článku IX. zabezpečuje konzultativní výměny informací a vzájemné porady o otázkách Antarktidy. Pravidelných konferencí účastní se původní smluvní strany, hlavní signatáři. Později přistoupivší státy, které projevily zájem o Antarktidu, vyvíjejí - což je hlavní - podstatnou vědeckou a výzkumnou činnost, spolubudují vědecké stanice a vysílají vědecké expedice. Kategorie smluvních stran, skládající se z později přistoupivších států, které nemohou "podstatnou vědeckou činností" prokázat svůj přímý zájem v Antarktidě, mají ve smlouvě nominální postavení. Nemohou se však zúčastňovat pravidelných konzultativních konferencí, ani jmenovat pozorovatele pro inspekce, nebo rozhodovat o revizi smlouvy a přístupu třetích států. Rozdíl v právním postavení obou kategorií obou smluvních stran je značný. Přístup třetích států ke smlouvě je možný při zachování podmínek, stanovených v článku XIII. při platnosti složení ratifikačních listin 12 původních signatářů. Ratifikace byla již provedena, SSSR ratifikoval smlouvu v říjnu 1960.

Smluvní mechanismus je prakticky založen na zásadě jednomyslnosti původních signatářů a jim na roveň postavených smluvních stran. Zásada jednomyslnosti je velmi významná. Všechny důležité politické a právní kroky budou podnikány s ohledem na oprávněné zájmy všech smluvních stran. Nemůže proto docházet k situaci, kdy kapitalistická většina vnucuje ostatním státům, a to především státům socialistickým, nepřijatelná rozhodnutí. Přijetím zásady jednomyslnosti dostalo se náležitého uznání postavení SSSR ve smlouvě o Antarktidě, která je dosud jedinou socialistickou zemí a původním signatářem smlouvy.

Článek XIII. stanoví možnost otevřeného přístupu každého státu, který je členem Organizace spojených národů, nebo kterémukoliv jinému státu, který může být přijat se souhlasem všech smluvních stran, jejichž zástupci mají právo účastnit se konferencí podle článku IX.

Každý stát ratifikuje smlouvu v souladu se svými ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády USA, která je depozitářem. Vláda, u níž je smlouva uložena, tj. USA, uvědomí všechny státy, které smlouvu podepsaly a přistoupily k ní, o datu uložení každé ratifikační listiny. Smlouvu zaregistrovává vláda, u níž je uložena podle ustanovení článku 102 Charty Organizace spojených národů. Smlouva o Antarktidě má značný význam i pro Československou socialistickou republiku, která svojí aktivní a důslednou mírumilovnou politikou mírového soužití a spolupráce se všemi státy zajišťuje světový mír a bezpečnost národů. Je plně schopna přispět k vědeckému bádání v Antarktidě. Československá socialistická republika s ostatními socialistickými státy přivítala dosažení dohody o demilitarizaci Antarktidy, o jejím využití pouze pro mírové účely. Má přirozený zájem na tom, aby smlouva byla důsledně dodržována a rozšířena o další členy.

Zájem Československa na smlouvě je dán tím, že se aktivně zúčastňuje geofyzikálních výzkumů v různých částech světa, a to i v oblasti Antarktidy. Československá republika měla vynikající účast na úspěšném průběhu mezinárodního geofyzikálního roku. Má vědecké tradice v oboru polárního bádání. Vysoká vědecká a technická úroveň výzkumů československými institucemi a vědeckými pracovníky plně kvalifikují Československou republiku, aby byla zařazena mezi státy, jež mají oprávněné zájmy v Antarktidě a aby se svým přístupem stala kvalifikovanou smluvní stranou s právní účastí na konzultačních konferencích podle článku IX. smlouvy.

Podle II. článku má přistupující smluvní strana prokázat, že projevuje oprávněný zájem o Antarktidu a vyvíjí podstatnou vědeckou a výzkumnou činnost. Je schopna budování vědeckých stanic nebo vyslání vědeckých expedicí. Československá republika prokázala již četnými příklady naší účasti na vědeckém bádání v Arktidě a Antarktidě již před druhou světovou válkou a po ní, že splňuje požadavek podstatné vědecké výzkumné činnosti. Československá republika je však vnitrozemským státem, který nemá k dispozici vlastní prostředky pro vypravení expedice k břehům Antarktidy. Významným podílem však se zúčastňuje v současné době vědeckého výzkumu v této oblasti ve spolupráci na sovětských vědeckých expedicích. Přes vnitrozemské postavení Československá republika splňuje požadavky, kladené "na kvalifikovanou účast" při konzultacích a plnoprávné účasti podle smlouvy a není třeba prokazovat vlastnictví nebo výhradné používání vědecké stanice. Pro účely československé účasti na Smlouvě o Antarktidě a plnoprávné postavení postačí podílení se na vědeckém bádání v rámci sovětských expedicí. Jedna sovětská expedice je provozována ve spolupráci s Československou republikou.

Vláda Československé socialistické republiky proto navrhuje, aby Národní shromáždění vyslovilo souhlas s přístupem ČSSR ke Smlouvě o Antarktidě. Při přístupu bude prohlášen zájem ČSSR o "kvalifikovanou účast" na smlouvě. Návrh přístupu ke smlouvě a vědecké spolupráce v Antarktidě byl projednán zahraničním výborem Národního shromáždění dne 13. března 1962.

Doporučuji proto Národnímu shromáždění, aby schválilo návrh schvalovacího usnesení "Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o Antarktidě, sjednanou ve Washingtonu dne 1. prosince 1959". (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky z vaší strany, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění Československé socialistické republiky vyslovilo podle článku 42 ústavy souhlas se Smlouvou o Antarktidě, sjednanou ve Washingtonu dne 1. prosince 1959, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně vyslovilo souhlas se Smlouvou o Antarktidě, sjednanou ve Washingtonu dne 1. prosince 1959.

Tím je pořad schůze projednán.