Předseda Fierlinger:
Slyšeli jste návrh komise Národního
shromáždění pro volbu soudců,
která doporučuje, aby Národní shromáždění
zvolilo soudce Nejvyššího soudu podle návrhu
ústředního výboru Národní
fronty a soudce z povolání vojenských soudů
a soudce vojenského kolegia Nejvyššího
soudu podle návrhu předloženého ministrem
spravedlnosti.
Má někdo nějaké připomínky
k přednesenému návrhu? (Nebyly.)
Nemá.
Můžeme proto přistoupit k volbám.
Navrhuji, abychom hlasovali zvláště o návrhu
kandidátů, předloženém ústředním
výborem Národní fronty a zvláště
o návrhu kandidátů, předloženém
ministrem spravedlnosti.
Jsou k tomuto způsobu volby nějaké připomínky
nebo má někdo jiný návrh? (Nikdo.)
Nemá.
Kdo tedy souhlasí s předloženým návrhem
kandidátů na funkce soudců Nejvyššího
soudu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
zvolilo soudce Nejvyššího soudu podle
předloženého návrhu. (Potlesk.)
Přistoupíme k volbě soudců z povolání
vojenských soudů.
Kdo souhlasí s předloženým návrhem
kandidátů na funkce soudců z povolání
vojenských soudů a na funkce soudců vojenského
kolegia Nejvyššího soudu, nechť zvedne ruku.
(Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
zvolilo soudce z povolání vojenských
soudů a soudce vojenského kolegia Nejvyššího
soudu podle předloženého návrhu. (Potlesk.)
Podle § 43 zákona č. 62/1961 Sb. o organizaci
soudů volí Národní shromáždění
ze zvolených soudců z povolání Nejvyššího
soudu předsedu Nejvyššího soudu a jeho
náměstky.
Předsednictvo Národního shromáždění
navrhuje, aby za předsedu Nejvyššího soudu
byl zvolen dr. Josef Urválek, a aby za náměstky
předsedy Nejvyššího soudu byli zvoleni
dr. Štěpán Flajzar, Šebestián
Hazlinger, promovaný právník, a dr.
Jaroslav Pastorek.
Má někdo nějaké připomínky
k přednesenému návrhu, nebo jiný návrh?
(Nikdo.)
Nemá.
Můžeme proto přistoupit k volbě.
Navrhuji, abychom hlasovali o celém návrhu předsednictva
Národního shromáždění
najednou tak, jak jsem jej přednesl.
Má někdo nějaké námitky proti
tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.)
Nemá. Kdo tedy souhlasí s tím, aby za předsedu
Nejvyššího soudu byl zvolen dr. Josef Urválek,
a za náměstky předsedy Nejvyššího
soudu dr. Štěpán Flajzar, Šebestián
Hazlinger, prom. právník, a dr. Jaroslav Pastorek,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
jednomyslně zvolilo předsedu Nejvyššího
soudu a jeho náměstky. (Potlesk.)
Podle § 39 zákona č. 62/1961 Sb. o organizaci
soudů skládají soudci Nejvyššího
soudu a soudci z povolání vojenských soudů
do rukou předsedy Národního shromáždění
slib.
Konstatuji, že zvolení soudcové jsou přítomni
na schůzi Národního shromáždění.
Přistoupíme tedy k složení slibu, a
to tím způsobem, že nejprve bude přečten
zákonem předepsaný slib, potom zvolení
soudci ke mně přistoupí a vykonají
slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule.
(Vedoucí Kanceláře NS s. Kováčik
čte slib, poté volá jednotlivě zvolené
soudce, kteří přistupují k předsedovi
a slovem "slibuji" a podáním ruky skládají
soudcovský slib.)
Tím je vyřízen druhý bod pořadu
schůze.
Místopředseda NS Fiala:
Přistoupíme k projednání posledního
bodu pořadu, kterým je
3. Společná zpráva výborů
průmyslového, zdravotního a ústavně
právního (tisk 75) k vládnímu návrhu
zákona (tisk 71) o náhradách při úrazech
a nemocech z povolání.
Zpravodajem je posl. Mátl, dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Mátl: Vážené
Národní shromáždění!
Vítězstvím socialismu byly v naší
vlasti vytvořeny předpoklady k tomu, aby byla prohlubována
a zvyšována péče o pracujícího
člověka. Jedním z významných
úseků této péče je starost
o bezpečnost při práci a zdravotně
nezávadné prostředí. Podmínky
pro systematické a komplexní prohlubování
této péče byly u nás vytvořeny
zákonem o bezpečnosti a ochraně zdraví
při práci tak, aby se stala jejich vlastní
věcí. Zákon byl schválen Národním
shromážděním Československé
socialistické republiky dne 27 června 1961. Zákon
je dokladem rostoucí ekonomické síly a předností
našeho společenského zřízení.
Náš pracující lid jej přijal
s plným pochopením a plnou podporou.
Zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví
při práci působí příznivě
v procesu výroby proto, že stěžejní
principy, na nichž je vybudován, odpovídají
požadavkům zákonitého rozvoje naší
ekonomiky a že jsou ověřovány několikaletými
zkušenostmi našich pracujících. Prvé
zkušenosti z provádění zákona
ukazují, že správně v něm byl
zdůrazněn princip zásadní jednoty
zabezpečování úkolů výroby
a bezpečnost při práci, princip dalšího
zvýšení úlohy Revolučního
odborového hnutí a národních výborů
v této oblasti, jakož i princip nejširší
bezprostřední účasti pracujících
na zajišťování bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci.
Těmto principům směřujícím
k vytváření předpokladů účinné
úrazové prevence a zdravotně a hygienicky
nezávadného pracovního prostředí
má odpovídat i úprava odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Také tato úprava musí vytvářet
předpoklady pro účinné předcházení
pracovním úrazům a nemocem z povolání.
Z této vzájemné souvislosti zásad
o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci a zásad o odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání
vycházel ústřední výbor Komunistické
strany Československa, když ve svém usnesení
z 8. prosince 1960 pověřil Ústřední
radu odborů vypracováním nového systému
předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví
při práci a současně také vypracováním
nové úpravy odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Nová úprava má vést hospodářské
pracovníky k odpovědné péči
o bezpečnost při práci, má napomáhat
při výchově pracujících k bezpečné
práci, a zabraňovat nesprávné tendenci
přenášet riziko práce na pracující.
Úzkou souvislost zajišťování bezpečné
práce ve zdravém prostředí a odškodňování
pracovních úrazů potvrzují také
četné zkušenosti z prakse. Při průzkumech,
jak se provádí odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání,
bylo zjištěno, že v těch závodech,
kde jsou zjištěny příčiny úrazů
a nemocí z povolání a kde se na základě
rozborů úrazovosti provádí soustavná
výchova pracovníků k bezpečné
práci, počet pracovních úrazů
a případů onemocnění chorobou
z povolání klesá. V závodech, kde
nejsou řádně zjišťovány
příčiny a okolnosti, za kterých k
úrazům a nemocem z povolání dochází
a kde nejsou prováděna preventivní opatření,
dochází zpravidla i k závadám při
odškodňování pracovních úrazů
a nemocí z povolání.
Odškodňování pracovních úrazů
a nemocí z povolání je od 1. ledna 1957 upraveno
zákonem č. 58/1956 Sb. Tato úprava měla
jednak přispívat k tomu, aby podniky v zájmu
společnosti a tedy i v zájmu pracujících
důsledně plnily všechny povinnosti na úseku
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
jednak zabezpečit, aby pracujícím, kteří
utrpěli pracovní úraz nebo kteří
byli postiženi nemocí z povolání, byla
tato újma uhrazena. Současně měla
úprava přispět k vytváření
předpokladů účinné úrazové
prevence.
Dosavadní úprava nebyla však účinným
pomocníkem v boji proti pracovním úrazům.
Dokladem toho je počet pracovních úrazů
v posledních letech. Počet pracovních úrazů
od roku 1957 až do roku 1959 stále stoupal. Teprve
v r. 1960 došlo k nepatrnému poklesu. Ovšem i
tak v roce 1960 bylo 313 427 pracovních úrazů,
z toho 14,5 % ze Slovenska. Stoupající tendence
má i počet smrtelných úrazů
i počet pracovních dnů zameškaných
v důsledku pracovního úrazu. Tak v roce 1960
bylo takto zameškáno přes 5 miliónů
pracovních dnů, což znamená vyřazení
asi 18 000 pracovníků z práce po dobu celého
roku.
Při provádění dosavadní úpravy
odškodňování pracovních úrazů
docházelo v praksi k některým nedostatkům.
Nejvážnějším z nich bylo, že
četné podniky neprováděly šetření
pracovních úrazů včas a že příčiny
pracovních úrazů byly zjišťovány
teprve poté, kdy se pracovník o odškodnění
pracovního úrazu přihlásil. Odškodňování
pracovních úrazů považovaly za neúnosné
břemeno, nezkoumaly pravé příčiny
pracovních úrazů, nýbrž hledaly
cesty, jak se zbavit odpovědnosti. O této nesprávné
praksi svědčí skutečnost, že
v roce 1960 bylo odškodněno pouze 33,2 % pracovních
úrazů, v prvém pololetí letošního
roku 38,3 %.
Přesto, že procento odškodněných
úrazů z celkového počtu úrazů
se v prvém pololetí 1961 celkově zvýšilo,
vykazují některá hospodářská
odvětví trvale malý počet odškodněných
úrazů. Jsou to paliva a energetika, kde bylo za
I. pololetí t. r. odškodněno jen 25 % úrazů,
místní hospodářství (23,3 %),
výrobní družstva (27,3 %) a socialistický
sektor v zemědělství (22,3 %). V JZD bylo
odškodněno jen 5,1 % všech úrazů.
Vysoký počet neodškodněných případů
nelze přičítat jen na vrub neoprávněnosti
nároků uplatňovaných pracujícími.
I když u mnoha případů neodškodněných
úrazů mohla vedení závodů prokázat
plné zavinění pracovníka, který
porušil předpisy o bezpečnosti práce,
přesto je nutno za vysokým číslem
neodškodněných úrazů spatřovat
řadu záporných jevů, které
umožnily podnikům přesunout riziko práce
na pracující.
V praksi odškodňování je značná
rozdílnost mezi jednotlivými závody, a to
i velkými. Zatím co například n. p.
Vítkovické železárny Klementa Gottwalda
v Ostravě provádí odškodnění
téměř u 80 % všech úrazů
a Spojené ocelárny n. p. Kladno téměř
u 65 % případů, odškodňují
Závody V. I. Lenina v Plzni jen 36 % všech úrazů.
Někteří vedoucí pracovníci
se vyhýbají odpovědnosti za rozhodnutí
o otázce odškodnění. Dokladem toho je
stále stoupající počet soudně
projednávaných nároků na náhradu
škody způsobené pracovním úrazem,
které nebyly v závodě rozhodnuty. Poměr
soudně projednávaných případů
k celkovému počtu pracovních úrazů
se v roce 1958 ve srovnání s rokem 1957 více
než zdvojnásobil, v roce 1959 vzrostl více
než čtyřikrát a v roce 1960 téměř
pětkrát.
V některých případech bylo zjištěno,
že byly v závodech neprávem zamítnuty
nároky pracovníků na odškodnění
za úrazy, které jsou typickým důsledkem
rizika výkonu zaměstnání a kdy si
pracovník hrozící nebezpečí
nemohl vůbec uvědomit.
Tak na dole Zárubek v OKR došlo k úrazu minéra
pádem horniny se stropu ve chvíli, kdy spojoval
drátky k náložím připraveným
k výbuchu. V zápise o projednání případu
je výslovně uvedeno, že k úrazu nedošlo
porušením bezpečnostních předpisů
ani ze strany podniku nebo poškozeného, ale že
poškozený jako zkušený horník měl
být opatrnější. Podnik odmítl
odškodnění a teprve po dlouhém dohadování
se závodním výborem přiznal náhradu
ve výši 25 % škody. Věc musel závodní
výbor znovu projednat, a to jako rozhodčí
orgán a přiznal poškozenému náhradu
ve výši 80 %. Tuto náhradu pak podnik bez námitek
přijal.
V Severočeských tukových závodech
nebyl odškodněn úraz způsobený
pádem na schodiště. Podnik odůvodnil
neodškodnění tím, že schodiště
bylo řádně čištěno a že
poškozená soudružka byla zřejmě
náchylná na podvrtnutí nohou v důsledku
své turistické činnosti.
Nedostatky v praxi závodů nejsou způsobeny
jen neodpovědným postupem některých
vedoucích pracovníků, nýbrž mají
příčinu i v dosavadní zákonné
úpravě. V dosavadním znění
zákona nebylo jasně vyjádřeno, že
podnik je povinen odškodnit všechny úrazy, které
jsou důsledkem rizika výkonu povolání
a jejichž příčinou není lehkomyslnost
pracovníka. Ze znění zákona nebylo
dále také jasné, který podnik odpovídá
za pracovní úraz, když pracovník pracuje
mimo území svého závodu, například
na montáži.