Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o pozemních komunikacích.

Tím jsme projednali sedmý bod pořadu.

Přistoupíme k projednání osmého bodu pořadu, kterým je

8. Zpráva výboru ústavně právního o vládním návrhu zákona (tisk 60), kterým se mění a doplňuje zákon o hospodaření s byty.

Zpravodajkyní je poslankyně Majtanová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Majtanová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ústavně právní výbor předkládá NS vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje dosavadní zákon z r. 1956 o hospodaření s byty.

Před tím nežli uvedu hlavní zásady novelizace zákona o hospodaření s byty, dovolte, abych se zmínila o některých otázkách, které velmi úzce souvisí s projednávanou novelizací zákona.

Podle výsledků o sčítání obyvatel, domů a bytů bylo v ČSSR k 1. březnu 1961 13 741 770 obyvatel, kteří bydlí ve 3 917 000 bytech.

Bylo zjištěno, že na území republiky je 2 478 000 budov. Jsou to obrovské národohospodářské hodnoty. Mnoho záleží na tom jak jest tento bytový majetek spravován, udržován a rozšiřován. Z celkového bytového fondu představuje socialistický bytový fond zhruba 1 milión 100 tisíc bytů, z čehož více než ³/₅ spravují národní výbory prostřednictvím svých organizací bytového hospodářství tj. domovních správ. Zbytek socialistického bytového majetku spravují podniky a organizace státního socialistického sektoru.

Dále asi 60 000 bytů obhospodařují družstevní organizace, 630 000 bytů je ve větších soukromých činžovních domech a 2 milióny 200 tisíc bytů je v rodinných domcích.

Tento počet bytů zdaleka neuspokojuje požadavky žadatelů o byty a proto bude nutno rozsah bytového fondu podstatně rozšířit novou výstavbou bytů, kterých se má podle usnesení ÚV KSČ do roku 1970 postavit 1 200 000.

Tyto údaje uvádím především proto, že jen splněním předpokládané výstavby bytů podle usnesení ÚV KSČ bude možno uspokojit oprávněné požadavky žadatelů o byty.

Zatím však víme, že bytová výstavba nepokračuje předpokládaným tempem. Stavebnictví jen za 10 měsíců tohoto roku dluží 2961 bytů. Přitom však se na mnohých stavbách dosud pracuje jen 5 dnů v týdnu. O tom už zde bylo hovořeno. Stavební organizace neplní ani centralizovanou výstavbu a to nechci hovořit ani o tom kolik své stavební kapacity věnují na údržbu a opravy bytového fondu.

A jak vypadá stav domů, je nám všeobecně známo. Více jak 45 % domů ČSSR je starších 70 let a 25 % domů je u nás ve stáří od 35 do 70 let. Máme dokonce v ČSSR 5 % domů ve stáří od 150 do 450 let. Tak např. v býv. Ostravském kraji je více než 42 000 bytů starších 80 let a téměř 112 000 bytů ve stáří od 30 do 80 let.

Při této příležitosti musím kriticky hovořit o tom, že údržbě domů a jejich modernizaci není věnována dostatečná pozornost. Přes stávající usnesení vlády o tom, že na údržbu a opravy bytového majetku mají OSP věnovat 50 % z přírůstku celkové stavební kapacity, je situace taková, že usnesení vlády se neplní náklady na údržbu mají stále klesající tendenci. Některé OSP jen malým procentem své kapacity pamatují na bytovou údržbu. Tato skutečnost vede nutně k dalšímu zhoršování stávající situace. Domy chátrají a tam, kde by dnes stačila ještě malá nebo střední oprava je nutno za rok neb za dva provádět nákladnou generální opravu nebo se stávají byty neobyvatelnými. Takovéto hospodaření s bytovým majetkem vážně ohrožuje splnění usnesení ÚV KSČ vyřešit do roku 1970 bytový problém a to tak, aby každá domácnost měla přiměřený byt.

V některých krajích, jako např. v Ústí, Praze, Ostravě, má být tento úkol splněn již do roku 1965. Současné plnění plánu bytové výstavby v třetím pětiletém plánu nezabezpečuje však splnění usnesení ÚV KSČ. Tak je tomu i v Severomoravském kraji, kde představují tato disproporce asi 17 000 bytů. Tato skutečnost je tím závažnější, že chybějící byty budou především chybět pro podporu náboru nutných pracovníků pro doly, pro hutě a stavebnictví.

Je nutné se také zmínit i o současném stavu dodržování socialistické zákonnosti při hospodaření s byty. I když došlo k částečnému zlepšení stavu v provádění bytové politiky oproti minulosti, mnohé oprávněné stížnosti pracujících, jakož i výsledky různých prověrek ukazují, že na mnohých národních výborech se ještě stále nedodržuje socialistická zákonnost při hospodaření s byty.

Stále se vyskytují případy, kdy do místních seznamů jsou zapisováni uchazeči, jejichž žádost nebyla prošetřena, příp. i uchazeči, kteří nesplňují podmínky pro zápis do těchto seznamů. V důsledku toho často místní seznamy uchazečů o byty vedené na MNV nepodávají přesný a spolehlivý přehled o počtu oprávněných uchazečů a o jejich bytové potřebě. I tam, kde národní výbory řádně zkoumají splnění zákonných podmínek pro zápis do místního seznamu přestávají být tyto seznamy po určitém čase spolehlivým ukazatelem bytové potřeby, protože národní výbory netrvají vždy na tom, aby jednotliví uchazeči splnili svoji zákonnou povinnost hlásit národnímu výboru všechny změny, které jsou rozhodné pro posuzování naléhavosti jejich bytové potřeby a sami si tyto skutečnosti, také neověřují. Některé národní výbory, např. v hlavním městě Praze, v kraji Středočeském, Jihočeském, Západoslovenském vedou dokonce v místních seznamech i takové uchazeče, kteří už byt dostali anebo se odstěhovali, zemřeli a nevyužívají tak ani evidence, která se u nich soustřeďuje a je jim bezprostředně známá.

Kladných výsledků v tomoto směru dosáhly ty národní výbory, které bytové otázky řešily za spoluúčasti bytových komisí, občanských výborů a orgánů ROH. Takto postupovali soudruzi např. v Prostějově, Bánské Bystrici, i na některých ONV v Praze a jinde.

Závažné nedostatky se vyskytují i při sestavování místních pořadníků. Na některých národních výborech se do nich zapisuje neúměrný počet uchazečů - to je všeobecný problém - které po tom není možno uspokojit v období, pro které pořadník je sestaven.

Při tvorbě pořadníků a při přidělování bytů se důsledně nepřihlíží k třídnímu hledisku, majetkovým a sociálním poměrům uchazečů. Dalo by se zde uvést mnoho příkladů o nedostatečné práci národních výborů. Pro ilustraci uvedu alespoň jeden příklad, který se stal na koksovně Karolína u ONV Ostrava I. Zde byl do pořadníku zapsán občan, který bydlel s manželkou v bytě svých rodičů. Tento byt byl dostatečně veliký a zdravotně nezávadný. Závod vzdor tomu, že tento občan měl v podniku žádost o osobní auto, zařadil ho do pořadníku na základě čehož MNV v Havířově přidělil tomuto občanu byt. Zakrátko si zmíněný občan koupil osobní auto zn. Volha. Takových příkladů by se tady dalo uvést velké množství.

Na mnoha národních výborech se zase pořadník vůbec nedodržuje. Tak např. v Jeseníku z jedenácti přidělených bytů jen jeden byl dán rodině zapsané v pořadníku. K nedodržování socialistické zákonnosti v hospodaření s byty různými způsoby docházelo na mnoha národních výborech např. v Karlových Varech, Košicích, Bratislavě aj.

Nezákonnému přidělování bytů dochází i v souvislosti s vyklizením bytů určených pro demolici. Předpisy o hospodaření s byty se porušují i při přidělování podnikových bytů. Nedostatky v hospodaření s podnikovými byty se nejčastěji projevují v nesprávném výběru uchazečů pro pořadník. Častokráte se k těmto pořadníkům nevyjadřují národní výbory a někdy jen mechanicky.

Často jsou podnikové byty hlavně oblasti těžkého průmyslu přidělovány i mimo pořadník samotnými podniky. Základním nedostatkem je, že národní výbory ponechávají tyto skutečnosti bez povšimnutí a neuplatňují svá práva a povinnosti, vyplývající ze zákona o hospodaření s byty.

Soudružky a soudruzi poslanci!

To bylo jen několik příkladů k dodržování dosavadních předpisů o hospodaření s byty, které jsem pokládala za nutné dnes při projednávání novelizace zákona o hospodaření s byty říci.

Úpravou dosavadního zákona o hospodaření s byty neřeší se celkový bytový problém. Novela zákona přispěje však k spravedlivějšímu rozdělování dosavadního bytového fondu a pomůže tak ke splnění usnesení ÚV KSČ.

Hlavními úkoly novelizace jsou:

Uplatnit v předpisech o hospodaření s byty zásady usnesení ÚV KSČ ze 4. a 5. března 1959 k řešení bytového problému:

přidělovat napříště byty ze státní bytové výstavby dle bytové potřeby, ale také s přihlédnutím k významu práce uchazeče pro společnost,

možnost řešit bytovou otázku podle sociálního postavení, a to buď vlastní výstavbou, nebo přídělem ze státní výstavby.

Již v 1. článku novely se hovoří o rozšíření pravomoci národních výborů nižších stupňů a zejména o prohloubení účasti pracujících na provádění bytové politiky. Účast široké veřejnosti při řešení problémů má významné místo v našem životě a není třeba zdůrazňovat, že tím významnější při řešení bytových otázek. Vždyť jestliže se každé čtvrtletí pořadník prodiskutuje nejdříve v občanských výborech a až po připomínkách schválí v bytové komisi místního národního výboru, je zde větší předpoklad spravedlivějšího a zodpovědnějšího vypracování, vycházejícího ze znalostí situace.

Zvýší se tím autorita občanských výborů, široká veřejnost bude lépe informována o celkových bytových otázkách v místě. To bude napomáhat i k současnému růstu nového funkcionářského aktivu.

V novele zákona je zvláště zdůrazněna otázka přidělování bytů rodinám sociálně slabším, s větším počtem dětí a naopak družstevní a individuální výstavba u rodin, kde jsou pro to předpoklady - podle usnesení ústředního výboru.

Další nová část návrhu zákona říká, že investorství bytové výstavby je přeneseno na národní výbory, které budou za investiční výstavbu plně zodpovídat. V souvislosti s touto částí zákona bude státní bytová výstavba rozdělována tak, aby napomáhala především rozvoji těch závodů a odvětví, jejichž provoz je podmíněn přesídlením stálých pracovních sil do blízkosti pracoviště. Pamatuje také na stabilizaci kádrů.

S přenesením investorství bytové výstavby na národní výbory stalo se staré ustanovení o 20 % kvótě vyhrazených bytů z podnikové výstavby pro veřejné služby bezpředmětné a proto je v předkládaném návrhu vypuštěn.

Zvláštní hledisko v zákoně je u přidělování bytů vojákům z povolání a příslušníkům ministerstva vnitra, u těchto dochází k častým služebním přemístění a nelze zde proto trvat na družstevní nebo individuální výstavbě - samozřejmě případ od případu.

Podle předkládaného vládního návrhu zákona jsou vyňaty z přidělovacího práva národních výborů byty vystavěné z volných prostředků podniků - z podnikových fondů pracujících, byty družstevní a byty JZD.

Dále je v novelizaci zákona dána možnost podnikům rozšiřovat bytový prostor rekonstrukcí a adaptací nebytových prostorů. Byty takto získané mají podniky možnost přednostně navrhnout svým zaměstnancům. A při sčítání lidu se ukázalo, že takové byty jsou a doposud národní výbory neměly možnosti přidělování a řešení.

Ještě několik slov k zaměstnaneckým bytům. O zaměstnaneckých bytech budou rozhodovat místo okresních národních výborů jen místní národní výbory. Pro usnadnění jejich práce se zpřesňuje pojem zaměstnaneckého bytu.

Novela zákona řeší také domovnické byty. Tyto se dle dosavadních předpisů o bytech stávaly častokráte jen předmětem různých spekulací. Domovnictví bylo vzato i s malým nevyhovujícím bytem. Za krátkou dobu byl pracovní poměr rozvázán a národní výbor musel přidělovat zdravotně nezávadný byt podle dosavadních předpisů. Dle navrhované novelizace může býti byt přidělen o stejné velikosti - tedy i malých rozměrů. Tím se předejde různým nešvarům. Stejně je v zákoně pamatováno na notorické neplatiče nájmů. V předkládaném vládním návrhu zákona je také řešena otázka rodinných domků. Umožňuje vlastníkům nastěhovat se do svého domku - provést směnu bytů - bez zdlouhavého soudního řízení, které někdy trvalo celý rok. Řešení těchto případů bude v pravomoci národních výborů.

Dle možností v místě bude umožněno nastěhování k rodičům do rodinného domku ženatému nebo vdanému dítěti. Je třeba ale zdůraznit, že tyto případy se budou moci řešit opravdu dle možností, což někde bude trvat i delší časové období.

Soudružky a soudruzy poslanci!

To byly zásadní a hlavní rozdíly v předkládaném vládním návrhu zákona o hospodaření s byty. Chtěla bych znovu na závěr zdůraznit, že tento návrh neřeší současný bytový problém. Má řešit jen lepší hospodaření s bytovým fondem. Vyřešit bytovou otázku prakticky znamená důsledně plnit usnesení ÚV KSČ, které hovoří o vyřešení bytového problému v naší republice, ale až do roku 1970.

Navrhuji jménem ústavně právního výboru Národnímu shromáždění novelu zákona podle zprávy výboru schválit. (Potlesk.)

Místopřeseda NS Pospíšil. Do rozpravy není nikdo předem přihlášen. Přesto však se táži, jestli se někdo hlásí o slovo?

Posl. Červinka: Soudružky a soudruzi, já mám jen dotaz na soudruha ministra financí Ďuriše.

V Gottwaldově jsme zdědili po bývalém továrníkovi Baťovi 2100 domků. Tyto domky jsou si podobny jako vejce vejci. Pan továrník stavěl tyto domky levně a počítal s jejich životností 25 let. V současné době tyto domky chátrají každým rokem víc a více. Např. my ročně získáme nájemné průměrně 30 Kčs měsíčně, to znamená 1 400 000 Kčs. V letošním roce jsme dali na generální opravy 86 domků 2 000 000 Kčs a na běžné opravy 2 245 000 Kčs. Generální oprava jednoho tohoto bytu ve dvojdomku nás stojí 30 tis. Kčs. Ptám se, jestli by nebylo účelné, abychom tyto domky prodali těm lidem, kteří v nich bydlí, kteří by si tyto drobné opravy dělali sami a zbavili by nás určité přítěže. Nic bychom na tom pokud se týká státní pokladny neztratili. Jistě by bylo potřeba cenu upravit. Návrh jsme již vypracovali. Byli jsme již na ministerstvu financí a soudruzi říkají, že to musí jít do kolegia. Názor stranických orgánů i národního výboru je takový, že bychom měli dát přijatelnou cenu, eventuálně dát i půjčku, abychom se toho opravdu zbavili a na řadu let dali lidem možnost v těchto domcích bydlet.

Místopředseda NS Pospíšil: Děkuji s. posl. Červinkovi. Přeje si s. mnistr odpovědět hned?

Min. financí Ďuriš: O tomto problému pojednává na základě vládního nařízení vyhláška ministra financí z roku 1958. Z národního majetku lze zcizit jen rodinné domky a příslušný pozemek, zahrádku atd., především pracujícím úplatně za běžnou pořizovací cenu po odečtení amortizace. Zde je rozhodující podnik, který musí rozhodnout, chce-li to prodat nebo potřebuje-li disponovat s domky pro své dnešní aktivní zaměstnance. Je to právo podniku.

Posl. Červinka: Už to přebral městský národní výbor.

Min. financí Ďuriš: Potom samozřejmě s městským národním výborem.

Další otázka je, za jakou cenu. Cenu jsem řekl, ale pokud jde o nějaké další výhody, v tomto směru bychom museli udělat další usnesení. Ovšem to je precedent a musili bychom to tak dělat v celé republice. V těchto věcech musíme jednat rozvážně. Na jedné straně je to zájem podniku, jak chce dále disponovat s rodinnými domky, na druhé straně zase otázka ceny. V tomto případě, jak říká s. Červinka, to bylo už dávno amortizováno. Dám posl. Červinkovi ještě odpověď.

Místopředseda NS Pospíšil: Je posl. Červinka spokojen s odpovědí?