II. Zkrácení pracovní doby, zvyšování produktivity, prohlubování hospodárnosti atd.

1. Rozbor problémů spojených se zkracováním pracovní doby v OKD spolu s návrhy příslušných opatření bude zapracován do materiálu pro politické byro ÚV KSČ. Ministerstvo financí nemůže souhlasit s tím, že zkrácení pracovní doby v OKR vedlo v prvním kvartálu 1961 ke snížení těžby uhlí na jednoho pracovníka oproti roku 1960 a také k překračování nákladů na jednu tunu uhlí. Ministerstvo financí zásadně vychází z toho, že při zkracování pracovní doby je nutno od podniků důsledně požadovat maximální mobilizaci podnikových rezerv ke krytí zkrácené pracovní doby. Proto je nezbytné, aby pracovní doba odpadlá zkrácením byla v maximální míře zabezpečena dalším růstem hodinové produktivity práce, aby se výroba na jednoho pracovníka nesnížila a aby tak zkrácení pracovní doby bylo provedeno bez zhoršení kvantitativních i kvalitativních ukazatelů a bez nároků na centralizované zdroje. Ministerstvo financí nemůže bez komplexního vyhodnocení nových problémů v našem národním hospodářství, které provádí SPK ve spolupráci s ministerstvem financí souhlasit s poskytováním dalších prostředků z centralizovaných zdrojů na zkrácení pracovní doby, se snižováním těžby uhlí na jednoho pracovníka a se zvyšováním nákladů na jednu tunu uhlí.

2. V OKD je třeba rozvinout hnutí mezi pracujícími za prosazování linie na zvýšení efektivnosti a hospodárnosti a zatlačovat linii na povolování ústupků, výjimek atp. Je třeba soustředit úsilí všech pracujících na boj za zvýšení těžby, za rychlý růst produktivity a snižování vlastních nákladů a vést pracující k pochopení, že všechna opatření ke zlepšení životní úrovně mohou být prováděna jen ve spojení se zvyšováním výroby, produktivity a hospodárnosti v celém našem národním hospodářství.

3. Ministr financí požádal ministra paliv a energetiky, aby předložil výsledky finančního hospodaření za rok 1960 k projednání ve vládě vzhledem k závažným nedostatkům, které se ve finančním hospodaření ministerstva paliv a energetiky za rok 1960 projevily a projevují i v letošním roce (a to zejména v OKD) a vzhledem k významu odvětví paliv pro celé naše národní hospodářství." Zapsal: Stratílek a s. Dvořák, náměstek ministra financí.

Tolik protokol. Po podrobném projednání všech problémů OKR a expertízy sovětských odborníků v komisi sekretariátu ÚV strany byl pak předložen návrh opatření do politického byra, které 10. října tato opatření schválilo a vláda pak 20. října. Tato opatření znamenají oproti plánu letos a v příštím roce další výdaje jen pro OKR přibližně ve výši jedné miliardy 200 miliónů Kčs. Je to dostatečný důkaz, jak naše strana a vláda řeší problémy OKR. To nejsou horníci jen soudruha Misky, ale horníci celé naší republiky a my všichni věříme našim horníkům. ÚV naší strany správně uvádí, že "hlavní příčinou našich nedostatků je vážné oslabení centrálního řízení, pokles úrovně řízení na výrobně hospodářských jednotkách a v národních výborech, pokles státní disciplíny, lhostejnost a nedůslednost při plnění úkolů."

Myslím, soudružky a soudruzi, že usnesení ÚV naší strany, a to, co zde uvedl s. Šimůnek, jsou dostatečně přesvědčivým důkazem, že tuto situaci si musíme ve všech důsledcích plně a včas uvědomit a naše těžkosti plně překonat. Je to v našich silách. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Ďakujem ministrovi Ďurišovi. K slovu sa prihlásil posl. inž. Smékal.

Posl. inž. Smékal: Soudružky a soudruzi! Ze zprávy místopředsedy vlády s. Šimůnka mne nejvíce zaujal úsek technického rozvoje. Vždyť problematikou technického rozvoje se zabývala již celostátní konference KSČ v roce 1960, bylo několik aktivů a nakonec i poslední zasedání ústředního výboru KSČ zdůraznilo rozhodující význam technického rozvoje, který má mít prvořadé místo v systému řídící práce.

Posoudíme-li však věc objektivně, musíme říci, že v technickém rozvoji ztrácíme tempo, a to i tam, kde jsme měli vedoucí místo ve světě. Vzniká dojem, že technický rozvoj se stal administrativním výpočtem úkolů od řídících orgánů až po podniky bez náležité koordinovanosti a komplexního řízení, bez souladu s národohospodářským plánem a hlavně bez kontroly vlastní realizace. Je řada podniků, kde technický rozvoj je nakonec jen okrajovou záležitostí. Vy, kteří pracujete na podnicích, mi dáte jistě za pravdu, že styl práce na podniku je někdy asi takový: hoří u nás plán na ocelárně, tak se vše točí kolem ocelárny a kdo má ruce, jde pomáhat. Sotva se to vyřeší, hoří plán na strojírně, celá situace se opakuje a když se to napraví, hoří to v patronátních družstvech. Při takovém systému práce technický rozvoj asi nepokvete.

Oč vlastně v technickém rozvoji jde? Podstata je nakonec v tom, že dosažení plánovaných objemů výroby předepsaných třetím pětiletým plánem i ročními plány má být v rozhodující míře kryto růstem produktivity práce, avšak skutečnost je taková, že ve druhém pololetí m. r. se růst produktivity práce zpomalil a přírůstek výroby musel být kryt zvýšenou potřebou pracovních sil. Tím také dochází, jak o tom hovořil s. Šimůnek, k značné napjatosti v bilanci pracovních sil. Není dnes prakticky podniku, který by nevolal po pracovních silách. Právě nedostatečné zavádění nové techniky je jednou z příčin pomalého růstu produktivity práce.

Podíváme-li se trochu výhledově, vidíme, že podíl nové techniky na růstu produktivity práce bude neustále stoupat. Např. v resortu těžkého strojírenství v letech 1955 - 1960 se podílela nová technika na růstu produktivity pryce zhruba čtvrtinou, zbytek byl zajišťován mobilizací rezerv. Ve třetí pětiletce je ovšem situace jiná. Stále klesá podíl jiných vlivů na produktivitu práce, jako např. vysoké překračování norem a zlepšování poměru dělníků k technickohospodářským pracovníkům aj., a rozhodujícím faktorem zůstává samozřejmě nová technika.

Podíváme-li se do roku 1980, kdy se má plánovaný růst produktivity práce na pracovníka ve strojírenství zvýšit šestkrát a hodinová produktivita na dělníka desetkrát, pak podíl nové techniky na zvyšování produktivity práce bude činit 90 %. Kdybychom ovšem šli takovým tempem v zavádění nové techniky jako dosud, plán by zůstal jen plánem a nestal by se skutečností.

Průmyslový výbor NS si byl vědom rozhodujícího významu technického rozvoje a proto jej také zařadil do své činnosti. Pod tímto zorným úhlem navštívili pověření poslanci řídící orgány i podniky, aby si ověřili skutečnosti i názory odpovědných hospodářských pracovníků, kteří s touto problematikou přicházejí do styku. Členové jednotlivých skupin, kteří prováděli průzkum, samozřejmě nemohli do všech podrobností a hloubky proniknout do řízení technického rozvoje, ale jistě posoudili objektivně a s plnou odpovědností současný stav.

Soudružky a soudruzi, chtěl bych ukázat jen na jeden podstatný problém, který vážně ohrožuje iniciativu podniků v rychlém zavádění nové techniky a s kterým jsme se setkali na průzkumu ve většině závodů. Podniky jsou si vědomy, že mají provádět rozhodná opatření, aby se splnilo usnesení o urychlení technického rozvoje. Nové stroje, které vyrábějí, se svými parametry podstatně liší od dřívějších typů, zejména vyšším stupněm mechanizace. Při vývoji těchto strojů se zaměřujeme na snižování spotřeby lidské práce při budoucí obsluze u uživatelů. U nových strojů se používá mnohem složitějších mechanismů než dříve. Konstrukce a montáž klade stále větší nároky na odborníky. Nové stroje jsou složitější a tím značně náročnější na spotřebu lidské práce při své vlastní výrobě a stávají se jakousi tíhou pro podniky. O tom jsme se přesvědčili ve strojírenských závodech TOS Kuřim, ČZM Strakonice, ZPS Gottwaldov atd.

Aby byly vytvořeny podmínky pro rozsáhlé úspory lidské práce u budoucích uživatelů strojů, musí se vynaložit relativně více lidské práce v přítomné době při jejich výrobě. Tak např. revolverový soustruh RC 25 vyráběný v ZPS Gottwaldov má nyní pracnost 1885 normohodin a k výrobě na 1000 Kčs spotřebuje 44,6 normohodin. Obdobný starý stroj RN 36 měl pracnost 502 normohodin a k výrobě na 1000 Kčs potřeboval 17,9 normohdin. Obuvnický stroj na vytahování podpatků, vyráběných v témže podniku, má na pracnost 143 normohodin, na 1000 Kčs 34,8 normohodin.

Ze zkušenosti vím, že zvýšení pracnosti nově zaváděných výrobků nebývá výjimkou a že vzniká právě v důsledku nových koncepcí progresivních typů nových strojů. Při stávajícím administrativním rozpisu normativů produktivity práce není na tyto okolnosti brán zřetel. Za této situace je pochopitelné, že jsou ve výhodě podniky s pomalejším tempem technického rozvoje svých výrobků bez ohledu na to, že působí proti technickému rozvoji a proti potřebám národního hospodářství. Kdyby podniky za stávající situace nastoupily poloviční výrobu při výrobě nových progresívních strojů, značně by si usnadnily vlastní situaci v podniku při zajišťování produktivity práce, a to samozřejmě nechceme. Ukazuje se tedy, že dnešní metodika řízení, plánování a financování technického rozvoje tak, jak je v praxi uplatňována, působí přímo proti technickému rozvoji.

Protože tento problém se vyskytuje prakticky ve všech resortech a jmenovitě ve strojírenství a protože mně je těžké strojírenství nejbližší, žádal bych soudruha ministra Reitmajera o vysvětlení, jaké stanovisko zaujímá k tomuto problému ministerstvo těžkého strojírenství ve svých podnicích a jak bude uskutečněna metoda, která uvede v soulad potřebu vystupňování péče o technický rozvoj s potřebou zvyšování produktivity práce strojírenské výroby.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: K slovu sa prihlásil minister Reitmajer.

Ministr těžkého strojírenství Reitmajer: Soudružky a soudruzi, musím potvrdit stanovisko soudruha poslance, že skutečně prověrka průmyslového výboru v našem resortu došla k těmto závěrům a ministerstvo těžkého strojírenství s těmito závěry souhlasí. Je tomu skutečně tak, že u nových strojů se tyto problémy vyskytují. Je ovšem třeba na druhé straně podotknout, že mnohé naše podniky zakrývají, že převážná většina produkce není tohoto charakteru. Přitom samozřejmě podniky zdůrazňují tento problém a nenavrhují žádné zlepšující vlivy, čili uplatňují pouze vlivy zhoršující, vyplývající z určitého typu stroje, ale nemluví o tom, co se musí dělat u typů strojů, které nejsou nové a kde prakticky nejde o to, o čem soudruh poslanec hovořil. Musíme vést soudruhy na podnicích k tomu, že produktivita práce musí stoupat a současně se musí snižovat pracnost.

Jedním z opatření, které napomůže k řešení těchto problémů, je vládní usnesení 795 z 15. 9. 1961 o podnikové a osobní hmotné zainteresovanosti a tvorbě cen a snižování spotřeby a hospodárném využívání materiálu, zejména kovů. Jde o to, že i při plnění plánu technického rozvoje se setkáváme i s druhým činitelem, kterým je úspora materiálu. Tento činitel má mnohdy vliv na plnění základních parametrů a ukazatelů podniku. Právě proto nejen otázku produktivity, ale i úspory materiálu musíme řešit, a to nám umožňuje vládní usnesení 795, kde v případě prokazatelně větší úspory materiálu - zejména kovů - proti plánu, která by zhoršovala plnění plánem stanovených hodnotových ukazatelů podniku, řeší věc nadřízené orgány. Dále se problém má vyřešit při ročních plánech a komplexních rozborech. Znamená to, že je možno tento problém řešit, pokud jsou rezervy na nadřízených orgánech a výrobně hospodářských jednotkách.

Dále Ústřední výbor strany připravuje jednotné opatření a za účelem konkrétní přípravy vytvořil komisi, která pravděpodobně v nejbližších dnech zakončí svou práci. Komise již konkrétně se zabývá problémy, o kterých soudruh poslanec hovořil. Jedná se tam již prakticky o vytvoření soustavy doplňujících ukazatelů vyjadřujících vliv spotřeby minulé práce, sortimentu, technické úrovně výroby a výrobků na ukazatele produktivity práce. Na těchto ukazatelích se pracuje. Je ovšem třeba upozornit, soudruzi poslanci, že tento problém je velmi složitý. Nejde o problém jednoduchý, jak jsme se sami přesvědčili. Předpokládali jsme původně, že se nám podaří sledováním tzv. čisté výroby po odečtení materiálu, kde zůstávají prakticky normohodiny a zisk, očistit výrobu od vlivu subdodávek materiálu. Provedli jsme to, avšak problém se tím nevyřešil. Ukazuje se, že při změně sortimentu výrobků s různým stupněm ziskovosti dostáváme nesrovnatelné ukazatele. Znamená to, že čistou výrobu musíme vyloučit a hledat ukazatele zcela jiné. Zatím jsme se zabývali čistými normohodinami, které by pochopitelně měly vyjadřovat podíl nutné společenské práce na jednotlivých výrobcích. Proto pro příští rok zavedeme statistické sledování tohoto ukazatele, abychom mohli sledovat tyto vlivy na plnění plánu. Přitom je třeba otevřeně říci, že se problém nepodaří pravděpodobně vyřešit tak, aby se to již promítlo do rozpisu plánu na rok 1962. Budeme experimentovat a zkoušet. Máme samozřejmě velké možnosti, abychom správným rozpisem přihlíželi ke skutečnosti v těch výrobně hospodářských jednotkách, kde podle našich znalostí k tomu může docházet. Je ovšem samozřejmé, že tam, kde se jedná o snížení pracnosti, kde to není otázka nové techniky, pochopitelně ministerstvo bude trvat na zajišťování snižování pracnosti při plnění plánu produktivity práce. Není to totiž ve všech podnicích celý objem výroby, na základě kterého by tento problém vznikal.

Je to vždycky určitá část, někdy větší, někdy menší. U zbývající části budeme muset provádět opatření a trvat na zajišťování produktivity práce, jak bude plánem stanovena. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Ďakujem súdruhovi ministrovi. Slovo má súdruh minister Šmok.

S. ministr Šmok: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci! Místopředseda vlády soudruh Šimůnek zde kritizoval nedostatky v plnění plánu sortimentu v našich metalurgických závodech. Poslanec s. Harus mě vyzval, abych věc vysvětlil.

Chci předem zdůraznit, že nápravu současného nepříznivého stavu nutno hledat především v naší vlastní výrobě, v lepším zajišťování investiční výstavby, v lepším plnění plánu nové techniky a především v upevňování technologické a pracovní kázně. Současný stav neplnění plánu samozřejmě ještě více prohlubuje i problematiku plnění plánu v sortimentu a má-li být tato celá problematika vysvětlena vyčerpávajícím způsobem, je k tomu třeba delší doby než dovoluje průběh dnešního jednání. Příští týden bude projednávat průmyslový výbor Národního shromáždění rozpočtovou kapitolu našeho ministerstva, kde bude podrobně projednáváno nejen plnění plánu, ale hlavně i plnění sortimentu. Přes toto jednání dovolte několik poznámek.

Velmi podrobně se stavem uspokojování potřeb národního hospodářství požadovaným sortimentem válcovaného materiálu zabývala několikrát vláda na základě zpráv jak ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů, tak i Ústředního úřadu státní kontroly a statistiky. Vláda konstatovala, že tento stav je způsobován řadou nedostatků v organizaci řízení výroby v ministerstvu, v zajišťování nové techniky a investiční výstavby, kromě toho také zásadními rozdíly v metodice plánování a v organizaci sestavování plánu, v zajišťování sortimentních potřeb již při tvorbě plánu na všech stupních a v uplatňování úlohy odbytu a odbytových orgánů při plánování, rozdělování a realizaci hutního materiálu. Protože nedostatky zásobování národního hospodářství válcovaným materiálem v sortimentu trvají již celé roky, jsou vážnou brzdou v rozvoji národního hospodářství a proto uložila vláda právě vzhledem ke složitosti problému konzultovat tyto otázky v jiných socialistických zemích, zejména v Sovětském svazu. Na základě toho byly vyslány pracovní skupiny do Sovětského svazu i Polské lidové republiky. Ve skupinách byli zapojeni kromě pracovníků našeho ministerstva také pracovníci Státní plánovací komise, Ústředního úřadu státní kontroly statistiky i pracovník předsednictva vlády. Souhrn poznatků z obou zemí vede k závěru, že jsou odchylky mezi současnou praxí v Československé socialistické republice a způsobem plánování a rozdělování válcovaného materiálu v uvedených zemích. Tak při konzultaci v Sovětském svazu a v Polské lidové republice byly získány cenné poznatky. Zejména v Sovětském svazu jsme získali řadu poznatků z různých stupňů řízení od závodů až po gosplán. Charakteristickým rysem pro plánování a rozdělování válcovaného materiálu v Sovětském svazu je vyšší centralizace, která je podle informací našich pracovníků dále upevňována i po všech decentralizačních opatřeních, prováděných v ostatních odvětvích národního hospodářství Sovětského svazu. Bylo zdůrazňováno, že tato centralizace je nutná do té doby, dokud se bude projevovat napětí v bilanci kovů. To se projevuje především v plánování, kde i na úrovni státního plánu v Sovětském svazu nebylo upuštěno od čtvrtletních plánů a čtvrtletních bilancí a v nomenklatuře plánu značně hlubší než je tomu současně v Československu. U nás je ve státním plánu asi 13 položek, v Sovětském svazu 46. Postup při zajišťování ročního plánu a přístup k zajišťování je pro nás v mnohém velmi poučný. Na závodech v Sovětském svazu se začíná s vlastní přípravou návrhu ročního plánu již v únoru, v červenci a srpnu závody vědí, na čem jsou pro příští rok. Časový postup prací na plánu je - jak ukazuje praxe v Sovětském svazu - jednou z důležitých základních podmínek zvýšení úrovně plánu. Iniciativa pracujících je tak již ve čtvrtém čtvrtletí předchozího roku a průběhu plánovacího roku usměrňována k překračování výrobního plánu, jako základního předpokladu pro plnění přidělených objednávek v plném rozsahu. Domnívám se, že i u nás bychom měli hledat další možnosti, aby plánovací práce na našich závodech byly nejen dříve započaty, třeba diferencovaně, ale také skončeny aspoň v říjnu, aby každý závod si mohl vytvářet podmínky pro úspěšné plnění a překračování plánu.

Jde jistě o složitou problematiku, ale je nutno ji důkladně prozkoumat, abychom odstranili příčiny a nehonili již následky. Veškeré zdroje kovů jsou v Sovětském svazu obhospodařovány ústřední odbytovou organizací, která ústředně přiděluje objednávky do výroby a skupuje veškerou produkci. Výroba bez zakázky odbytové organizace se nezapočítává do plnění plánu výroby. Dodávky hutních výrobků jsou realizovány zásadně na fondy i ve druhé jakosti bez slev ve fondovém krytí. Dodávky mezi odběrateli, např. tzv. in natura v Sovětském svazu jsou nepřípustné. To je také vysvětlením toho, že naši odběratelé berou materiál, který mnohdy nakupují právě s tím cílem, že se domnívají, že materiál vymění s jiným závodem.