Další otázkou je, co všechno se havířům do produktivity počítá. Často se hovoří o tom, že u havířů není v pořádku to a to. Havíř musí sice především nakopat uhlí, ale máme u nás také přechodné pracovníky a s tím souvisí jídelny, domovy, vedoucí domovů, političtí pracovníci, ubytovatelé, uklízečky. Dále máme u šachet nemocnice. Každá větší šachta má nemocnici, léčebnu, kde je 30 až 40 lidí. To všechno se počítá do produktivity šachty. Dále máme statky, rekultivační střediska, pískovny, štěrkovny atd., všechno možné, od mléka až po uhlí, co Sdružení obhospodařuje. To, co je na povrchu, to u nás plníme a plníme vzorně. Tam nás nikdo nebrzdí stroji ani materiálem.

Soudruzi, chtěl bych prohlásit, že vím dobře, že ten úkol spočívá na mně. Nechci se mu vyhnout, ale prosil bych soudruha ministra Ďuriše, aby přijel do Ostravy a vzal si s sebou své ekonomy, kteří na různých poradách tvrdí to či ono, aby se soudruzi na revír důkladně podívali. Soudruhu ministře, slibuji, že po vás nebudu chtít žádné peníze a že ušetříme milióny korun národnímu hospodářství, když se dohodneme, jak to budeme dělat v příštím roce a nadále. (Potlesk.)

Jsem v hornictví od dětství, prošel jsem mnoho šachet a viděl jsem u nás v republice i v zahraničí téměř všechny šachty. Strana mi tuto možnost dala, dala mi možnost, abych se něčemu naučil a abych dnes řídil tak důležitý hospodářský úsek. Živil jsem se od dětství sám, matka byla tehdy těžce nemocna. Soudruzi, nechtěl bych zklamat důvěru našeho ÚV strany. Snažil jsem se, abych při nástupu vysvětlil všem odpovědným pracovníkům, co hornictví je a co potřebuje. Dva dny jsem se připravoval na návštěvu u soudruha ministra Ďuriše, abych mu vysvětlil, jaké máme nedostatky v hornictví a co je třeba změnit, jak prostředky, které jsou do hornictví vkládány, je třeba použít jinou formou - ne více, ale jiným způsobem. Vysvětloval jsem, jak těžká práce je s náborem. Soudruh ministr mne 3 hodiny poslouchal. Vím, že to pro něj nebyla maličkost. Řekl mi: Misko, to hornictví je obtížný úsek, ale nemůžeme je stále jen preferovat, co ostatní odvětví? Vysvětlil mi to a řekl, že nejlepší bude, když místo uhlí budeme hledat jinou energii. Byl jsem u ministra v té době asi po třetí. Jako ředitel šachty jsem se za ministrem nedostal, jenom když přijel Jonáš na poradu, jinak jsem ho neviděl. Když jsem nastoupil jako ředitel sdružení, dvakrát jsem byl u našeho ministra na kolegiu a po třetí u něho. Skutečně mne to odradilo, protože když člověk jde s úmyslem věci pomoci, abychom skutečně něčeho dosáhli, je přece třeba, alespoň něco člověku zdůvodnit nebo napsat mu: Misko, tys neměl pravdu apod. Soudruzi, nezlobte se, že tak mluvím, ale myslím, že takovýto postup není správný. Vysvětloval jsem takový příklad: v hornictví máme přes 3000 druhů různého materiálu, představte si to. Co dělají některé závody vůči nám? Např. vrtací kladivo VK 21 stojí 350 Kčs. Závod se dostane do potíží, neplní plán a potřebuje dohnat zisk. Řekne: dáme vám vrtačku VK 22 a bude to stát 550 Kčs. Tak se nahánějí zisky. A to je u hodně druhů materiálu. Nová huť v Ostravě chtěla místo trubky, která stála 400 Kčs, dodat takovou, která stála 750 Kčs, protože soudruzi chtěli splnit plán a řekli si, že horníci to musí zaplatit, že bez toho nemohou spustit provoz. Řekli jsme: Tak si to nechte, uvidíme, kdo to déle vydrží. A soudruzi museli nechat cenu takovou, jako byla.

Tak to musíme dělat u všeho. Není mi jasno, že si kdekdo zvyšuje ceny výrobků, když my uhlí prodáváme rok co rok za stejnou cenu. Jakým právem někteří ředitelé nebo ti, kteří to dělají, zvyšují ceny o stovku apod. - a když nechceš, tak neber. A my na ně nemáme metr proto, že máme tzv. Uhlozbyt. Kdyby Uhlozbyt byl u mne a já měl právo uhlí rozdělovat, tak by to nebylo. (Potlesk.)

Soudruzi, chtěl bych, abyste mne dobře pochopili. Dnes tu mluvím trochu déle, ale pochopte, že tady zastupuji 100 000 havířů Ostravsko-karvinského revíru a vím, že tady je místo, kde je třeba to osvětlit. Nebečím, ale uznejte, soudruzi poslanci, že když po lidech, kteří jsou půl života pod zemí, něco chceme, je také třeba, abychom jim dali to, co potřebují. V poslední době vyšlo usnesení strany a vlády, podle něhož se má rozšířit strojírenská báze OKR. V tak velkém revíru to neutáhneme s opavským Ostrojem. Revír má v podzemí 16 000 km chodeb, nepřejdete to za rok, máme tisíce strojů a bez toho bychom to stále flikovali, jak se dá. Ústřední výbor by nás musel pořád mobilizovat, co tam děláte, vzpamatujte se, zase to jede určitou dobu, zas to padne atd. Nedořešíme otázku revíru, nebude-li otázka technického rozvoje pochopena tak, jak o tom mluví usnesení strany a vlády. (Potlesk.)

Sledujeme to pečlivě písmenko po písmenku, abychom se nemuseli příští rok znovu zodpovídat za neplnění. Dozvěděl jsem se, jak to vypadá a byl jsem zklamán, že nám nikdo, ani jeden ministr nechce uvolnit žádnou kapacitu strojírenských podniků a myslí si, dělejte si to horníci, jak chcete. Ovšem, my bychom fakticky znovu narušovali naše národní hospodářství.

Poprosil bych s. ministra Púčika, aby seznámil všechny ředitele závodů, kde se vyrábějí gumové pásy s tím, aby nám soudruzi nedělali takové zmetky. V té roli, jak to přijde na šachty, to nepoznáme, je to sice natřená guma, leskne se, ale za 14 dní to praská, protože je tam vadný materiál, špatné vložky, překládá se to apod. Vyrábí se toho tisíce metrů, ovšem nedobře. Za 1 m pásu platíme 200 Kčs. Uvažte, když máme pásů strašně kilometrů a když pás má vydržet rok a za 14 dní se trhá, kolik to stojí. Řekněte, může za to havíř, můžeme za to my, že nemůžeme odtěžit uhlí, které havíři dávají a zůstávají i přesčas, aby to dali, když se několik neuvědomělých lidí na to takhle dívá a pouští nám do dolů takové zmetky.

Nevím, kteří ministři nám mají uvolnit kapacitu strojírenských závodů, ale myslím, že se to nedá přece obejít ani omluvit. Usnesení ÚV strany a vlády přece nemůže ministr nějak vyvrátit. Kdyby tomu tak bylo a ministr měl takovou moc, nevím, koho bychom v republice respektovali. Vždyť přece prohlašujeme, že uhlí je dnes pro nás skutečně zlato. Jednám s kapitalistickými zástupci, kteří k nám jezdí a je mi trapné, že přímo prosí o uhlí. Říkají, za každou cenu nám pomozte, protože bez vašeho uhlí nejsme schopni vyrábět.

V Ostravě pod zemí máme dostatek uhlí. Budou-li nám pomáhat ministerstva, která nám mají zajišťovat věci podle plánu a - věřím, že nám pomohou - budeme dělat všechno, abychom se s úkoly vyrovnali. Nehledíme na žádný čas, nehledíme na pěkné počasí, ani se nezastavujeme nad nádherným kulturním programem, aby nás odhadl od práce. Budeme v revíru skutečně dělat všechno, abychom šli ve stejných řadách s ostatními revíry v naší republice, ne-li příkladem. Děkuji vám. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Máme ešte dvoch prihlásených rečníkov, ale máme tiež aj dotazy poslancov na členy vlády. Vzhľadom k tomu, že niektorí členovia vlády sa omlúvajú na popoludnejšie zasedanie, domnievam sa, že bysme mali dať prednosť dotazom poslancov. Posl. Bílková má dotazy týkajúce sa činnosti Ústredného úradu pre riadenie národných výborov. Žiadam podpredsedu vlády s. Baráka, aby písomne predložené dotazy zodpovedal.

Místopředseda vlády Barák: Chtěl bych odpovědět na dva dotazy. První otázka je, proč se nezavádí oborové plánování. Vláda už udělala k této otázce usnesení 13. listopadu 1959. Bylo vydáno usnesení a provedena opatření k odstranění nedostatků v místním hospodářství a také ve výrobních družstvech. V tomto usnesení bylo jasně stanoveno, aby podniky místního hospodářství a národní výbory, které bezprostředně podniky řídí, plánovaly a kontrolovaly hlavní ekonomické ukazatele, především produktivitu práce a rovněž průměrné mzdy a rentabilitu podle oborů, popř. podle skladby činnosti a sortimentu jednotlivé výroby. Tehdejší opatření byla vyvolána skutečností, že národní výroby stanovily podnikům většinou jen souhrnné ukazatele, to znamená ve výkonu, v korunách, v oběmu investic atd. Přitom to stanovily bez bližší náplně, která by přihlížela ke skladbě oborů, struktuře výroby a ke změnám sortimentu. Stanovení takového plánu celkovými absolutními čísly a celkovými indexy často vedlo v podnicích k příznivým výsledkům, a to ještě k příznivým výsledkům bez zásluhy a bez zřetele na skutečné potřeby a zájmy obyvatelstva. Opatření k odstranění těchto nedostatků nepronikla, jak se říká, do krve národních výborů. Při vypracování plánů na rok 1962 vedeme národní výbory k tomu, aby důsledně uplatňovaly správné metody oborového plánování.

Na druhé straně je však pravda, že tato metoda se velmi těžko prosazuje. Na mnohých národních výborech se opět podnikům stanoví plán starou metodou globálů a indexů, a to ještě na celý podnik. Hlavní příčinou toho je, že na ONV i na MNV není všude dostatečná znalost problémů podniků, aby plán mohl být stanoven podle oborů, a někdy dokonce chybí i odborná kvalifikace. Použití oborového plánování narušuje a často i znemožňuje snaha národního výboru, vyrovnat svůj rozpočet ziskem z podniků místního hospodářství, který je nyní přepočten z hlediska rentability jednotlivých oborů. Na plán podle oborů má i vliv situace v hmotném zásobování, která vede podniky k tomu, aby se zaměřily na ty činnosti, které mají kryty materiálem.

Postoj národního výboru, který řídí podnik, je ovlivňován také způsobem, jak mu nadřízený národní výbor stanovil úkoly a prostředky v politickohospodářské směrnici a zda již při stanovení této směrnice vycházel ze skladby těchto oborů. To jsou ovšem problémy, které musíme promyslet a musíme stanovit do důsledků takové podněty, které by jakékoliv obcházení a chytračení rozhodně vyloučily. Po pravdě je však třeba konstatovat, že předpoklady pro uplatnění oborového plánování jsou a je nutno prosazovat tuto zásadu u všech stupňů národních výborů. Chceme ji uplatnit teď při definitivním rozpisu plánu roku 1962, který se provádí v prosinci a kdy bude znovu jednáno o prosazení této zásady s předsedy komisí a vedoucími průmyslových odborů KNV. Současně s tím bude ovšem třeba prosadit nutnost kontroly podle plánu oborů. Při instruktážích, školeních a metodických pokynech pro podnikové plány na rok 1962 bude této otázce znovu věnována náležitá pozornost. Konečně, tato otázka byla také nedávno projednána na celostátním aktivu s předsedy KNV, který se konal v říjnu kde jsme projednávali rozvoj služeb v naší Československé socialistické republice. Ústřední úřad pro věci národních výborů věnuje od počátků svého zřízení této otázce velkou pozornost a budeme muset ještě daleko více zkvalitnit zejména kontrolu plnění plánů a kontrolu plnění plánů zvláště podle oborů. Tolik k první otázce.

Druhá otázka je, jak to vypadá s přísunem materiálu pro opravy. Problém opravářské činnosti v místním průmyslu je velmi široký. Mohu ho tedy zodpovědět spíše všeobecně s pohledem na některé známé zvláště materiálové problémy.

Především je skutečností, že některý materiál je vůbec úzkoprofilový. Jde zejména o hutní materiál, o řezivo apod., kde kapacita výrobních podniků a vlastní zdroje nestačí krýt celkovou naší spotřebu. Tento nedostatek se přirozeně promítá i v opravárenství, i v jiných druzích služeb. Nedostatek tohoto materiálu je prohlubován tím, že materiál není na jedné straně dodáván především v žádaném sortimentu a na druhé straně není vždy používán materiál k tomu, k čemu byl dříve určen. Někdy výrobní podniky velmi nedisciplinovaně vyrábějí především ty výrobky, které jsou pro ně výhodnější. Např. plechy, sklo aj. vyrábějí silnější, protože se jim lépe plní váhové množství, atd. Tyto nedostatky byly už nejednou kritizovány. Bylo o tom jednáno i ve vládě a vláda také přijala příslušná opatření. Je ovšem třeba poznamenat, že nedostatky v zásobování vznikají také přímo v opravárenských podnicích, kde místo provedení opravy poškozené součástky je dávána součástka úplně nová. Tím se samozřejmě odčerpávají součástky ze zásob náhradních dílů a potom ty, které nejdou opravit, nemohou být nahrazeny pro nedostatek celkových náhradních dílů.

Před nedávnem byla také zpracována nová metodika plánování výkonu opravárenské činnosti, kde se již nepřihlíží k hodnotě materiálu, což má zajistit hospodárnost s celým tímto materiálem. V některých národních výborech také kritizují, že zásobování podniků místního hospodářství se zhoršilo po zrušení krajských základen místního hospodářství. Jak to je? Činnost krajských základen místního hospodářství se přenesla na závody národního podniku Řempo, které si dosud národní výbory nepřitáhly k odpovědnosti a v tomto oboru národní výbory dosud také uplatňují velmi malý vliv.

Jak je vidět, problémů je ovšem víc a postupně na úsecích vyhodnocujeme tuto situaci, známe všechny tyto těžkosti a především přehodnocujeme podněty, které jsou tam dosud uplatňovány s tím, abychom všechny ty, které jsou brzdou, postupně odstranili a zaváděli takové, které pomohou neustále zvyšovat produktivitu práce, šetřit materiálem, zejména úzkoprofilovým a které pomohou vytvářet zvláště správné vztahy - a to je velmi vážný nedostatek - mezi celospolečenskými a místními zájmy.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Žiadam posl. Bílkovú, aby sa vyjadrila, či je s odpoveďou spokojná.

Posl. Bílková: S odpovědí jsem spokojena.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Ďakujem podpredsedovi vlády s. Barákovi. Prerušujem teraz schôdzu do 15 hodín.

Podpredseda NZ dr. Kyselý (zvoní): Pokračujem v prerušenej schôdzi. Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému rečníkovi posl. inž. Litvajovi.

Posl. inž. Litvaj: Súdružky, súdruhovia poslanci!

Zo zprávy súdruha predsedu Štátnej plánovacej komisie je vidieť, že plán investičnej výstavby bude v tomto roku prekročený a bude zaznamenaný rast oproti minulému roku o cca 9 %. Nastali však vážne sklzy na úseku centralizovanej investičnej výstavby a nebudú v plánovaných termínoch uvedené do prevádzky také dôležité kapacity, ako napr. Dusikárňa v Šale, niklová huť v Seredi, Závod na výrobu chladničiek v Zlatých Moravciach, cukrovar v Rimavskej Sobote, Závod na výrobu autokol v Kunčiciach, Zlieváreň v Třinci, rekonštrukcia cementárne v Lietavskej Lúčke a ďalšie stavby.

Už pri prejednávaní štátného rozpočtu na rok 1961 sme si uvedomovali, že úlohy v investičnej výstavbe sú vysoké a ich splnenie bude vyžadovať mnoho mimoriadnych opatrení. Zpravodaj súdruh Osúch pri prejednávaní rozpočtu Ministerstva výstavby vo výbore pre plán a rozpočet uviedol, že ministerstvo nesplnilo stavebné práce v centralizovanej výstavbe v roku 1960 v najdôležitejších odvetviach národného hospodárstva, a to v hutiach, chémii a energetike a konštatoval, že ani pre rok 1961 sa nezlepšil stav projektovej prípravy dôležitých stavieb, ba naopak. Zpravodaj upozornil, že tento stav vyvolá ťažkosti v organizácii práce, v zabezpečovaní materiálom a zabezpečenie stanovených termínov si vyžiada omnoho viac nákladov.

Vážne nedostatky v plnení plánu investičnej výstavby boli už niekoľkokrát v tomto roku prejednávané orgánmi Národného zhromaždenia. Priemyslový výbor prijal k otázkam centralizovanej výstavby uznesenia, pričom vychádzal zo skutočností, zistených prieskumami na niektorých dôležitých stavbách, a to Dusikárne v Šale, n. p. Kaučuk Kralupy n. Vltavou, Vítkovické železiarne v Ostrave, Slovnaft v Bratislave, AZNP Mladá Boleslav. Na všetkých uvedených stavbách boli vážne sklzy, a najpodstatnejšie príčiny zaostávania sú v projektovej príprave, ďalej v dodávkach technologického zariadenia a nakoniec v zaostávaní stavebnomontážnych prác.

Z poznatkov, ktoré sme nadobudli na uvedených stavbách a potom na závodoch, ktoré zabezpečujú dodávky technologického zariadenia, musíme plne potvrdiť správnosť rozhodnutia ÚV KSČ o sústredení našej investičnej výstavby na rozhodujúce stavby hutí, chémie, energetiky a ťažkého strojárenstva.

Takto budú môcť byť dôslednejšie a komplexne riešené nové kapacity pre naše národné hospodárstvo a uvedú sa do súladu centralizované i decentralizované zdroje. Je však potrebné riadnou projektovou prípravou a výrobou zabezpečovať komplexnosť nových výrob, nedopúšťať úzke rezortné, ekonomické a výrobné pohľady pri nových kapacitách. Informovali ma napríklad pracovníci Považských strojární, že Východoslovenské železiarne budú im dodávať až 15tonové svitky valcovaného materiálu, aby si preto sami vybudovali rovnačku a strihačku na ich závode a takto si zabezpečili upravovanie tohoto valcovaného materiálu podľa výrobných potrieb. Položme si otázku. Koľkým závodom budú Východoslovenské železiarne takýto materiál dodávať, koľko bude musieť byť u nás postavených rovnačiek a strihačiek a prečo by nemohli Východoslovenské železiarne dodávať strojárenským podnikom valcovaný materiál už v požadovanom sortimente?

Na úseku projektovej dokumentácie náš priemyslový výbor vidí, že je bezpodmienečne nutné, aby projektová dokumentácia bola urýchlená, spružnená, viac sústredená a rýchlejšie prijímala výsledky výzkumu a vývoja a zabezpečovala tak vysokú technickú úroveň nových investícií.

Na stavbách sme sa sami presvedčili, že stavebné investície sú ešte stále vysoké v porovnaní so strojnými, ešte stále sa používa mnoho klasických koštrukcií, ktoré sú náročné na dobu výstavby, sú veľmi pracné a nákladné. Na Dusikárni v Šale nám stavbári ukázali zašalovanú železobetónovú konštrukciu, kde potrebovali na 1 m³ železobetónu až 1,4 kubíkov šalovacieho a podperného dreveného materiálu. Veľmi pomaly sa zavádza v stavebnej výrobe prefabrikácia a ťažká montáž. Dlho trvá riešenie cenových rozdielov medzi klasickými a progresívnymi konštrukciami stavieb, čo negatívne pôsobí na technický rozvoj v stavebníctve. Pre ťažké montáže nie je zabezpečený dostatočný počet zdvíhadiel. Mnohé i novovyrábané stavebné stroje a strojné zariadenia nedosahujú svetový štandart.