V OKR byl svolán velký aktiv v době, kdy revír neplnil plán - bylo to v r. 1958. Byli přítomni soudruzi z ÚV strany, z ministerstva, z předsednictva vlády a společně se řešila situace OKR. Na tomto aktivu jsem prohlásil, že neuznávám šachtu a její vedení, které neplní plán a že jsem přesvědčen, že v revíru není takové šachty, která by neplnila plán déle jak tři měsíce. Prohlásil jsem, že za tři měsíce se dá každá šachta v našem revíru uvést do pořádku, aby plnila plán a všechny jeho ukazatele.

Tak se stalo, že strana mě pověřila úkolem pracovat na dole Fučík jako ředitel. Důl Fučík neplnil plán 5 roků a technici i havíři na dole Fučík nevěřili, že je možné na této šachtě plán plnit. Říkalo se, že není kapacita prádel, že šachta není v pořádku atd. Přesně na den, soudruzi, za tři měsíce důl Fučík najel na plnění plánu. Za rok 1960 odevzdal našemu národnímu hospodářství 121/2 mil. Kčs zisku. Za spolupráce stranických orgánů, havířů a techniků podařilo se nám dát šachtu do vzorného pořádku a jak víte, šachta získala na Den horníků standartu soudruha Gottwalda. Je to jedna z nejlepších šachet v našem revíru.

Když jsem nastoupil jako ředitel Sdružení, byla to pro mne taková změna, jako když jsem byl pověřen z havíře funkcí ředitele na šachtě. Důl Urx byla malá šachta, která těží 2300 tun. Důl Fučík těžil 5400 tun. A teď jsem se dostal do velmi zodpovědné funkce. Jsem si vědom této funkce a dělám za pomoci strany všechno pro to, aby OKR se dostal do pořádku a nedělal našemu národnímu hospodářství starosti.

Je třeba říci, že našim havířům a technikům i všem ostatním pracovníkům není lhostejné, jestli plán plníme nebo ne. Kdybyste viděli, jaké úsilí vyvíjejí technici i havíři na šachtách v OKR, sami byste řekli, že jsou to velmi vzácní lidé.

V dubnu po mém nástupu strana svolala aktiv všech funkcionářů, havířů, předáků, úsekových důvěrníků, vedoucích stranických skupin na Černé Louce, kde jsme jim vysvětlili, jaký program máme ve Sdružení. Já jsem jim po havířsku řekl, že jsem byl ptáčníkem - havířovým pomocníkem, potom havířem a teď jsem ředitelem Sdružení a že tuto funkci beru jako funkci předáka: dřív jsem byl předákem v malém kolektivu a teď jsem předákem velkého kolektivu. Dostal jsem podporu od stranických orgánů na všech šachtách. V dubnu jsme začali pInit plán - ovšem pomocí nedělní směny. V květnu jsme smazali manko, které činilo, když jsem nastoupil, 200 000 tun. V Ostravě nastala veliká mobilizace za splnění a překročení plánu. Pomáhaly nám v tom KV strany, KV horníků, KNV, KV ČSM. Práce se nám začala dařit, denně jsme dávali tuny nad plán.

Ale jak všichni víte, stalo se nám veliké neštěstí na dole Dukla. To byla veliká rána pro celou havířskou rodinu. Nebylo to, soudružky a soudruzi, nic lehkého vysvětlit na této šachtě lidem, proč se to stalo a vysvětlit celé veřejnosti, proč k tomu došlo. Všichni funkcionáři strany, odborů, technici - všichni jsme strávili na šachtě dny a noci. Dělali jsme všechna možná opatření, aby se šachta co nejdříve dostala do provozu. Víte dobře, že Dukla nám dělá výpadek 300 000 tun. Měli jsme starosti se všemi havíři na dole Dukla. Obávali jsme se toho, že právě v době, kdy se toto neštěstí stalo, bylo v revíru 4000 nových pracovníků, kteří přišli na pomoc OKR. Všem pracovníkům jsme museli vysvětlovat, jak se tato havárie stala. Dostávali jsme stovky dopisů od rodin, od matek i otců, co je s jejich synem nebo s tátou, jestli se mu něco nestalo. Každému jsme odpověděli. Vysvětlovali jsme, že takováto věc se nám už v revíru nestane, že po druhé v Ostravě taková věc nebude. U šachty byly stovky a stovky lidí, kteří čekali, kdy se ten nebo onen - buď otec, syn nebo známý - vrátí. Takováto rána nás všechny v Ostravě, techniky i havíře ranila.

V Ostravě bylo svoláno plénum KV strany, které projednalo celý případ dolu Dukla. Tak vzniklo usnesení o bezpečné práci v dolech. Seznámili jsme s ním všechny pracující v revíru; postavili jsme hlídky na všechna místa, aby se nám takovýto případ znovu neopakoval. Tam, kde byla bezpečnost porušena, jsme trvali na tom, že musíme tento úsek zastavit i na úkor těžby. V této době se nám hlásili - já říkám hrdinové - soudruzi do hornictví natrvalo. Hlásili se nám přímo na dole Dukla, poněvadž pochopili, že uhlí je pro národní hospodářství nutné. Říkali: Víme, že se to nestává každý den; víme, že je to neštěstí, které se po čase vysvětlí. Zůstaneme v hornictví a budeme vám pomáhat.

Neštěstí na Dukle se stalo v pátek. V sobotu byl nový požár na Fučíku, v neděli v noci požár na Hlubině, v pondělí na další šachtě. Soudruzi, my jsme noc za nocí hasili ohně, abychom nemuseli zastavit šachty. Ostravští záchranáři zachraňují v této době stovky tisíc tun uhlí, jak obětavě pracují, a to je třeba vysoko ocenit.

Soudruzi, já se přiznám, že v této době řízení OKR pokleslo a že jsme si nevěděli rady, jak na to půjdeme, aby se nám už nic takového nestalo. Lidé přestali věřit, že se dá pracovat bezpečně a zajišťovat plán. Při prověrkách dolů se nám ukázalo, že nemáme připraveny po stránce bezpečnosti a příprav zásob důl Stalin, Hlubinu a Máj. V této době jsme museli zastavit důl Suchá Stonava, o kterém se zmínil soudruh náměstek, že je to nová šachta. Není ovšem řádně dokončena, ale má svůj plán, který musí plnit. Přesto jsme museli Suchou Stonavu zastavit a všechny havíře poslat na jinou šachtu. Žádali jsme, aby nám bylo dáno 8000 m kabelů na signalizační systém v dole, abychom dostali ventilátor, protože šachta hodně plynuje, je tam hodně metanu; abychom dostali potrubí na vodu, protože to tam nebylo dotaženo. A žádali jsme o urychlené opravení šachty, aby mohla být bezpečně puštěna do provozu. Za týden jsme šachtu pustili. Soudruzi, dostali jsme hodně slibů, každý nám sliboval z různých strojírenských fabrik: Soudruzi, my vám to dodáme - z Mostu, nevím jak se ta továrna jmenuje, která dělá naše dispečinky: budete to mít zajištěno. Dnes mi chybí 4000 m a není to zajištěno. Myslím, soudruzi, že není správné takovéto slibování a nedodržování slibů, protože když my havíři něco slíbíme, tak se snažíme za každou cenu to splnit. Ovšem, nesmí nás nikdo při tom brzdit.

V té nejtěžší době v revíru, kdy jsme se skutečně radili jeden s druhým jak na to, president s. Novotný, politické byro a ÚV strany viděli, že jsme v OKR v těžké situaci a požádali ÚV KSSS, aby do revíru přijeli sovětští odborníci, kteří by nám poradili, jak se z této situace dostat, aby se v revíru všichni technici i havíři uklidnili. ÚV KSSS poslal pět předních odborníků na uhlí, kteří nám skutečně hodně pomohli a poradili. Nebyla to pomoc v kanceláři u zeleného stolu, byla to rada přímo v dole pod zemí. Soudruzi denně fárali a odpoledne nám řekli, jaké máme chyby, čeho se dopouštíme a jak máme postupovat dál. Od sovětských soudruhů jsme se skutečně naučili hodně dobrých věcí. My jsme v revíru vždycky řešili problémy, když se neplnil plán tím, že jsme svolali poradu ředitelů a jednali jsme s nimi ve velkém fóru za přítomnosti předsedů CZV a ZV. Porady trvaly dlouho do nocí, ovšem neměly žádoucí výsledky. Soudruzi nám poradili, abychom situaci řešili tak, že šachta, která neplní, musí být důkladně prověřena dva až tři dny; potom na této šachtě vysvětlit pracujícím další postup, co se bude dělat, aby všichni havíři byli seznámeni, jaké opatření udělal vyšší hospodářský orgán, případně až ministerstvo. Tak to soudruzi, děláme v Ostravě a já aspoň myslím - jestli nám někdo nevěří, že to tak není - že se nám to daří, že šachty dostáváme pomalu do pořádku a revír se spravuje. Vyšlo usnesení ÚV KSČ, kterým soudruzi po sovětském dobrozdání podpořili všechny pracující OKR. Znovu nastal, jak říkám, čerstvý vzduch v Ostravě. Znovu jsme všichni viděli, že manko smažeme, Duklu utáhneme a dobře se nám povede.

Znovu však vypukl velký požár na dole Čs. armády; znovu v takovém místě, kde jsme nebyli schopni okamžitě úsek uzavřít. Znovu byla zastavena šachta, která denně těžila 13 000 tun. Znovu stovky našich záchranářů na šachtě; dělali jsme všechno pro to, abychom zachránili "Čs. armádu", která je naší chloubou v revíru. Tam jsme se dopustili jedné velké chyby, že jsme důsledně nesplnili usnesení našeho KV, že u každé pásové soupravy musí být jeden horník a že se musí střídat na pracovišti. Naši vedoucí hospodářští pracovníci na šachtách to pochopili špatně a nedali ke každé pásové soupravě člověka, takže to nebylo hlídáno tak důsledně, jak to máme dnes.

Někteří říkali: Co bude s produktivitou? Jak to bude vypadat? Nemohu, nemám lidi . . . atd. Dnes jsme na to museli dát 2300 lidí, abychom měli v dolech skutečně bezpečnost na sto procent.

Ústřední výbor strany a vláda upravily OKR plán, protože jak jsem již řekl - Dukla, Čs. armáda, Hlubina a Stalin - nemohli jsme za těchto okolností rozhodně tento plán zajistit. Na šachtách, které viděly, že není možno dosáhnout 100 %, docházelo k tomu, že jim bylo jedno, zda plní "osmdesátku" nebo "sedmdesátku", a proto se plán změnil. Naši havíři na šachtách však zajišťovali kolektivy razičů, abychom udělali všechno k tomu, abychom manko ne sice úplně zlikvidovali, ale aspoň snížili na minimum.

Plán byl upraven o 400 000 tun normativní těžby. Havíři na to reagovali takto: Děláme teď krok zpět, abychom mohli udělat dva kroky vpřed. Museli jsme šachty posílit, dát jim důvěru, nechat je řádně připravit, aby každá šachta byla vedena havířsky a nikoliv "dranc-systémem", jak tomu někde bylo, abychom skutečně se mohli s naším revírem každému odborníkovi z kteréhokoliv státu pochlubit.

V této době ještě před usnesením ÚV strany naši havíři na šachtách vystupovali na schůzích a říkali, že je třeba zrušit zkrácenou pracovní dobu - lépe řečeno přerušit - a že je třeba učinit vše, aby manko, které bylo vysoké, bylo možno zlikvidovat. Kdo je z Ostravy, ten ví, že havíři se vyslovovali pro tato opatření skutečně dobrovolně, psali dopisy na ÚV, na ministra a Sdružení, že se vzdávají zkrácené pracovní doby až do vyřešení těžkostí v OKR. Soudruzi, havíři se této velké výhody vzdali, aby skutečně naší republice pomohli. (Potlesk.)

Chtěl bych se zastavit u zkrácené pracovní doby. Jedna věc se mne hodně dotkla, a nejen mne, ale i všech havířů. Soudruh ministr Ďuriš informoval ÚV strany, že zkrácená pracovní doba je na úkor plnění plánu. Vysvětlím vám, soudruzi, že to pravda není. Nyní jde o to, aby havířům bylo přiznáno to, co jim patří, protože obětavost těchto lidí zasluhuje ocenění. Víte všichni dobře, že před zavedením zkrácené pracovní doby se psalo v Rudém právu, že každý podnik, který začne se zkrácenou pracovní dobou, dostane 50 % dotaci. Jak známo, došlo pak k dalším úpravám. Dověděl jsem se však v Ostravě na krajské konferenci, jak to vlastně se zkrácením pracovní doby je. Informoval nás tam soudruh Kolder. Na šachtě jsme svolali celozávodní výbor ROH a ČSM a vyhlásili jsme závazek, že důl Fučík začne se zkrácenou pracovní dobou bez dotace, to jest bez přísunu lidí a mzdových fondů. Žádali jsme ovšem soudruha ministra o dotaci na nové kombajny a pancéřové dopravníky, které jsme potřebovali k rozšíření rubání. Takovou dotaci jsme tedy žádali. Důl Fučík před zavedením zkrácení pracovní doby dával 5400 tun denně, od 1. října pak 6600 tun denně. Je jasné, že to není snížení plánu, ale 20 % zvýšení. Přitom bylo slyšet ze všech stran, že to není v pořádku, že je to na úkor toho či onoho.

Soudruzi, ve dne v noci jsme chodili do dolů a lidi jsme museli přímo učit, jak změnit organizaci práce na šachtě, aby šachta mohla o 20 % denně zvýšit plán. Vždyť se na šachtě nic nezměnilo, žádná kapacita nepřirostla, nepostavilo se žádné nové prádlo, žádné třídírny. Za 5 dní jsme přitom musili dát to, co za 6 dní. Bylo toho dosaženo na dole Ludvík, na dole Gottwald, Čs. armáda a Dukla. Všechny tyto šachty, které začaly se zkrácenou pracovní dobou, dávaly denně značné množství uhlí nad plán. Když revír byl v tak těžké situaci, žádali jsme havíře, aby i v sobotu přišli pomoci nakopat nějaké tuny, protože manko roste. Soudruzi přišli a uhlí nakopali, a to zde zdůrazňuji proto, poněvadž se mi jedná o to, aby si nikdo nemyslel, že havíři nebo technici jsou ulejváci. Mohu předložit našemu rozpočtovému výboru doklady o zkrácené pracovní době, které ukazují, že nic takového o čem někteří soudruzi informovali s. ministra Ďuriše, pravda není.

Víme, soudruzi, že zkrácení pracovní doby v OKR bylo předčasné. Je rozhodně vinou SOKD, že jsme dosti dobře neznali dopodrobna situaci na všech šachtách v tom směru, jak jsou připraveny k zavedení tohoto opatření. Na stranické půdě jsme sice slíbili, že v průběhu r. 1961 k zavedení zkrácení pracovní doby přikročíme, avšak tím jsme přestřelili a neřekli celou pravdu. Nyní skutečně revír připravujeme a uvidíte, že až jej připravíme zcela a oznámíme ÚV, že jsme připraveni, že úkol pak splněn bude.

Nyní bych se chtěl zmínit o tom, jak plníme tento snížený plán. Říká se, že plnit snížený plán není žádné umění: "Máte to teď lehké" atd. Za říjen jsme dali 97 500 tun navíc. Zase jsme pracovali jednu nedělní směnu a vytvořili hodnotu 21 miliónů korun. Něco podobného se v OKR nestalo již několik let. V listopadu budeme mít znovu 97 000 tun nad plán. Nemohu samozřejmě dnes předvídat, jak to dopadne, ale věřím, že jistě velmi dobře, protože dosavadní výsledky jsou dobré. Nebudeme žádat po našem ministrovi, aby nám dával stále nové prostředky, nebudeme chodit do banky žebrat, ale vytvoříme dostatek prostředků sami.

Byli i takoví soudruzi, kteří mi řekli. "Plán je nyní sice nižší, ale co budeš dělat s přípravou?" Dnes vám mohu zde prohlásit, že OKR dosahuje v ražení chodeb světových výkonů, kterých nenajdete v hornictví na celém světě. Naši rychloraziči razí, jak možná někdo z vás ví, chodby profilu A 2 a A 3 v délce 300 až 500 metrů. Takovýchto výkonů v hornictví není nikde jinde a každý, kdo do Ostravy v poslední době přijel, tvrdil, že to není pravda. I první náměstek ministra z Polské lidové republiky nevěřil, že jsme vyrubali 220 metrů šachty za měsíc. Odborníci z různých států říkají, že naši raziči mají vzácné ruce. Přípravu máme ne sice na 100 %, ale na 80 % mechanizovánu. 6300 metrů za říjen a listopad je krásný úspěch. Přál bych vám, soudruzi, zbude-li vám čas, abyste se přišli podívat, jak připravujeme hornictví do budoucna, protože není daleká doba, kdy havíř bude výhradně mačkat knoflíky, manuálně pracovat nebude a uhlí po celých 24 hodin poteče jako voda. (Potlesk.)

Jak víte, máme velmi dobré kombajnové kolektivy. V OKR všichni pracující ze šachet, když mám v pondělí návštěvní den, chodí za mnou a říkají: Dej nám kombajn Kirovec nebo Donbas. Stejně jako kdysi havíři bojovali za to, aby nebyla zaváděna mechanizace, dnes si téměř nevíme rady s tím, jak je všechny uspokojit, aby mohli dobývat kombajny. Svědčí to o tom, že tato změna u nás v revíru skutečně pomáhá. Zmíním se pak o tom, jakou pomoc budeme potřebovat od přítomných soudruhů ministrů, abychom mohli dávat tolik uhlí, kolik je třeba.

Nyní bych se chtěl krátce zmínit o roku 1962. Snažím se odpovědně dát Národnímu shromáždění odpověď, jak na to půjdeme. V roce 1962 nemáme pokryto 375 000 tun normativní těžby. Toto množství jsme nemohli dát šachtám do plánu, protože, jak jsem již řekl, třem šachtám bylo třeba plán snížit: Dukla 320 000 tun, Hlubina 112 000 tun a Máj 312 000 tun. Ostatní šachty revíru přijaly úkoly plánu třetí pětiletky. Ještě je tam Urx, který má malé snížení. Celý výpadek v rámci revíru je představován šachtami, které jsem uvedl.

Chceme v příštím roce nerozepsaný úkol 375 000 tun řešit tak, že budeme jednu šachtu po druhé a jeden kolektiv za druhým mobilizovat, přijímat závazky a soutěžit, abychom dostali co nejvíce tun v nadplánu ve všedních dnech a další tuny, abychom získali urychlením generálních oprav, protože generální opravy představují v revíru výpadek asi 600 000 tun. V roce 1962 musíme postup prací urychlit, abychom se rychle dostali do lepší situace. Víme, že národní hospodářství nepotřebuje uhlí normativní. Soudruh Šimůnek říká: Misko, nechci vidět normativní uhlí, ale to co je ve vagónech. Vím, že to tak je a vím také, že nejsme žádní "grófové".

Přesto, že Poláci mají větší bohatství uhlí než my, viděl jsem nedávno v Polsku, že dělají tzv. haldex, kde několik let staré haldy se třídí přes prádla a znovu se z nich získává uhlí. Z jedné haldy se dosahuje 20 % použitelného paliva, které je představováno prachem a jemným uhlím. Tento postup by bylo žádoucí zavádět i u nás.

Kdybych neznal situaci a někdo mi řekl, že je u nás o uhlí nouze, nevěřil bych mu. Mohl bych totiž dokázat na stovkách příkladů, že se s černým uhlím dobře nehospodaří. Bojujeme za zvýšení plánu a někteří soudruzi si s uhlím dělají co chtějí. Když některým podnikům dáváme plyn, zavřou ventily a řeknou: To nechci, to je drahé, pusťte to do vzduchu. Takové případy v Ostravě skutečně byly.

Existují také celé haldy kalů. Pamatuji se dobře, že se s nimi vždy doma topilo. Dnes jsme takoví "grandi", že s tím topit nebudeme, chceme kostku, ořech, uhlí kusové atd. A kolik tisíc tun toho v Ostravě leží. Je třeba to dát do bilance, aby každá továrna u nás dostala určitý díl, a my se postaráme, abychom všechny kaly hospodárně využili.

Bylo by třeba se zamyslit také nad následující věcí: aby se s uhlím dobře hospodařilo, bylo by žádoucí zvýšit cenu uhlí pro továrnu. Uhlí totiž u každého závodu představuje snad 2 až 2 ¹/₂ % na nákladech a proto není třeba, aby se s ním šetřilo. Kdyby toto procento v nákladech bylo vyšší, každý ředitel podniku by se na uhlí díval jinak a jinak by je do kotle nebo jinám přikládal.

V revíru se vyskytuje další závažný problém, a to hospodaření s materiálem. Každý měsíc pouštíme do dolů OKR asi 4000 vagónů materiálu - dřevo, potrubí, kolejnice, různé stroje, oblouky, TH výstroj atd. Za rok plníme asi 23 000 tun šrotu. Znamená to množství, které z dolů dostaneme nazpět. Stovky tisíc tun ročně však činí materiál, který do dolů jde. Jak to děláme? Vysvětloval jsem již několikrát, jak na šachtách hospodaříme. Stále říkáme: Produktivita práce a produktivní konta na šachtách. Materiál dodáme do dolů a zabudujeme, ale nemáme dostatek sil, abychom jej opět vytáhli a využili. Netvrdím, že se to děje vždy, avšak v mnoha případech je tomu tak.

Razíme např. denně 1300 metrů chodeb v revíru, tj. 1300 metrů železných oblouků, které snad znáte. Jeden "hajcman" stojí 240 až 320 Kčs. Říkáme, že nemáme lidi na neproduktivní konta, a proto to necháváme v dolech a zavalíme. Přitom by bylo možné, aby havíř, který je částečným důchodcem, s jedním pomocníkem vytáhl za směnu nejméně 4 "hajcmany". Ptal jsem se, kolik tuna "hajcmanů" představuje tun uhlí a dověděl jsem se, že jsou to asi 3 tuny uhlí, z kterého se vyrábí koks. Je to tedy trochu divné. Stejně tak je tomu co se týče kolejnic atd., a to proto, že na příslušném kontě nemáme k dispozici lidi. Důl je věc, která se denně pohybuje, nemáme to zařízeno jako někde v továrně, kde např. fréza stojí od Nového roku až do Silvestra. Máme denně celý důl se všemi stroji v pohybu z místa na místo, protože havíři porubní frontu vyrubou a jde se dále. Není to maličkost. Dívejme se na produktivitu ze společenského hlediska a nenechávejme zbytečně v nových hutích vyrábět tisíc tun "hajcmanů", kolejnic a ostatního materiálu. Nejde totiž jen o výrobní hodnotu. Materiál je dodán prostřednictvím železnice, skládáme jej ručně, protože nemáme autojeřáby. Pak se znovu nakládá na vozíky, doprava do podzemí, vyžaduje to možná 50 lidí, chceme-li dopravit jeden oblouk od výrobce až na místo určení. Bude proto třeba skutečně se podívat na produktivitu šachty přímo na šachtě a odpovědně si říci: Ano, je tomu skutečně tak, je třeba to změnit.