Národní shromáždění Československé
socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Účelem trestního zákona je chránit
společenské a státní zřízení
Československé socialistické republiky, socialistické
vlastnictví, práva a oprávněné
zájmy občanů a vychovávat k řádnému
plnění občanských povinností
a k zachovávání pravidel socialistického
soužití.
Prostředky k dosažení účelu trestního
zákona jsou pohrůžka tresty, ukládání
a výkon trestů a ochranná opatření.
(1) Trestným činem je pro společnost
nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny
v tomto zákoně.
(2) Čin, jehož stupeň nebezpečnosti
pro společnost je nepatrný, není trestným
činem, i když jinak vykazuje znaky trestného
činu.
(3) K trestnosti činu je třeba úmyslného
zavinění, nestanoví-li tento zákon
výslovně, že postačí zavinění
z nedbalosti.
(4) Stupeň nebezpečnosti činu
pro společnost je určován zejména
významem chráněného zájmu,
který byl činem dotčen, způsobem provedení
činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých
byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou
jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Trestný čin je spáchán úmyslně,
jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným
porušit nebo ohrozit zájem chráněný
tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním
může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, a pro případ, že je způsobí,
byl s tím srozuměn.
Trestný čin je spáchán z nedbalosti,
jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem
v tomto zákoně uvedeným porušit nebo
ohrozit zájem chráněný tímto
zákonem, ale bez přiměřených
důvodů spoléhal, že takové porušení
nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním
může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým
osobním poměrům vědět měl
a mohl.
K okolnosti přitěžující nebo
k okolnosti, která podmiňuje použití
vyšší trestní sazby, se přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy,
zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy,
že tento zákon vyžaduje i zde zavinění
úmyslné,
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o
ní pachatel nevěděl, ač o ní
vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům
vědět měl a mohl, vyjímaje případy,
kdy tento zákon vyžaduje, aby o ní pachatel
věděl.
(1) Jednání pro společnost nebezpečné,
které záleží v organizování
trestného činu, v opatřování
nebo přizpůsobování prostředků
nebo nástrojů k jeho spáchání,
ve spolčení, srocení, v návodu nebo
pomoci k trestnému činu anebo v jiném úmyslném
vytváření podmínek pro jeho spáchání,
je přípravou k trestnému činu, jestliže
nedošlo k pokusu ani dokonání trestného
činu.
(2) Příprava k trestnému činu
je trestná podle trestní sazby stanovené
pro trestný čin, k němuž směřovala,
jestliže tento zákon ve zvláštní
části nestanoví něco jiného.
(3) Trestnost přípravy k trestnému
činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně
a) upustil od dalšího jednání směřujícího
k spáchání trestného činu a
odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu
chráněnému tímto zákonem z
podniknuté přípravy, nebo
b) učinil o přípravě k trestnému
činu oznámení v době, kdy nebezpečí,
které vzniklo zájmu chráněnému
tímto zákonem z podniknuté přípravy,
mohlo být ještě odstraněno. Oznámení
je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu
orgánu; voják může místo toho
učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.
(4) Ustanovením odstavce 3 však není
dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný
trestný čin, který již tímto
svým jednáním spáchal.
(1) Jednání pro společnost nebezpečné,
které bezprostředně směřuje
k dokonání trestného činu a jehož
se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin
spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže
k dokonání trestného činu nedošlo.
(2) Pokus trestného činu je trestný
podle trestní sazby stanovené za dokonaný
trestný čin.
(3) Trestnost pokusu trestného činu zaniká,
jestliže pachatel dobrovolně
a) upustil od dalšího jednání potřebného
k dokonání trestného činu a odstranil
nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému
tímto zákonem z podniknutého pokusu, nebo
b) učinil o pokusu trestného činu oznámení
v době, kdy nebezpečí, které vzniklo
zájmu chráněnému tímto zákonem
z podniknutého pokusu, mohlo být ještě
odstraněno. Oznámení je nutno učinit
prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu;
voják může místo toho učinit
oznámení veliteli nebo náčelníku.
(4) Ustanovením odstavce 3 však není
dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný
trestný čin, který již tímto
svým jednáním spáchal.
(1) Pachatelem trestného činu je, kdo
trestný čin spáchal sám.
(2) Byl-li trestný čin spáchán
společným jednáním dvou nebo více
osob, odpovídá každá z nich, jako by
trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
(1) Účastníkem na dokonaném
trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně
a) spáchání trestného činu
zosnoval nebo řídil (organizátor),
b) navedl jiného k spáchání trestného
činu (návodce),
c) poskytl jinému pomoc k spáchání
trestného činu, zejména opatřením
prostředků, odstraněním překážek,
radou, utvrzováním v předsevzetí,
slibem přispět po trestném činu (pomocník).
(2) Na trestní odpovědnost a trestnost
účastníka se užije ustanovení
o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže
tento zákon nestanoví něco jiného.
Kdo v době spáchání činu nedovršil
patnáctý rok svého věku, není
trestně odpovědný.
(1) Kdo pro duševní poruchu v době
spáchání nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost
pro společnost nebo ovládat své jednání,
není za tento čin trestně odpovědný.
(2) Ustanovení odstavce 1 se neužije, přivede-li
se pachatel do stavu nepříčetnosti, byť
i z nedbalosti, požitím alkoholického nápoje
nebo omamného prostředku.
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací
přímo hrozící nebo trvající
útok na zájem chráněný tímto
zákonem, není trestným činem. Nejde
o nutnou obranu, byla-li obrana zřejmě nepřiměřená
povaze a nebezpečnosti útoku.
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací
nebezpečí přímo hrozící
zájmu chráněnému tímto zákonem,
není trestným činem. Nejde o krajní
nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí
za daných okolností odvrátit jinak anebo
způsobený následek je zřejmě
stejně závažný nebo ještě
závažnější než ten, který
hrozil.
Trestný čin nespáchá, kdo použije
zbraně v mezích zmocnění příslušných
zákonných předpisů.
(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona
účinného v době, kdy byl čin
spáchán; podle pozdějšího zákona
se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
(2) Pachateli lze uložit vždy pouze takový
druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný
v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
(3) O ochranném opatření se rozhodne
vždy podle zákona účinného v
době, kdy se o ochranném opatření
rozhoduje.
(1) Podle československého zákona
se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán
na území republiky.
(2) Trestný čin se považuje za spáchaný
na území republiky,
a) dopustil-li se tu pachatel jednání, i když
porušení nebo ohrožení zájmu chráněného
tímto zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela
nebo zčásti v cizině, nebo
b) porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný
tímto zákonem nebo měl-li tu alespoň
zčásti takový následek nastat, i když
se jednání dopustil v cizině.
Podle československého zákona se posuzuje
i trestnost činu, který v cizině spáchal
československý občan nebo obyvatel republiky
bez státní příslušnosti.
Podle československého zákona se posuzuje
trestnost rozvracení republiky (§ 92), teroru (§
93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže
(§ 97), podvracení republiky (§ 98), vyzvědačství
(§ 105), padělání a pozměňování
peněz (§ 140), udávání padělaných
a pozměněných peněz (§ 141),
výroby a držení padělatelského
náčiní (§ 142), útoku na státní
orgán a orgán společenské organizace
podle § 153, útoku na veřejného činitele
podle § 155, genocidia (§ 259), používání
zakázaného bojového prostředku (§
262), válečné krutosti (§ 263), plenění
v prostoru válečných operací (§
264) a zneužívání označení
Červeného kříže (§ 265)
i tehdy, spáchal-li takový trestný čin
v cizině ke škodě zájmů republiky
cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti,
která není obyvatelem republiky.
(1) Podle československého zákona
se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině
cizím státním příslušníkem
nebo osobou bez státní příslušnosti,
která není obyvatelem republiky, též
tehdy,
a) je-li čin trestný i podle zákona účinného
na území, kde byl spáchán, a
b) jestliže pachatel byl dopaden na území republiky
a nebyl vydán k trestnímu stíhání
cizímu státu.
(2) Pachateli však nelze uložit trest přísnější,
než stanoví zákon státu, na jehož
území byl trestný čin spáchán.
(1) Československý občan nemůže
být vydán cizímu státu k trestnímu
stíhání ani k výkonu trestu.
(2) Trestní rozsudek cizího státu
nemůže být vykonán na území
republiky.
(1) Jestliže pro týž skutek byl pachatel
v cizině ve vazbě anebo potrestán orgánem
cizího státu, započítá se mu
doba strávená ve vazbě nebo vykonaný
trest do trestu uloženého československým
soudem, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu
započítání možné. Obdobně
postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný
nebo souhrnný (§ 35).
(2) Není-li započítání
vazby nebo trestu v cizině uloženého (odstavec
1) možné, a to zejména proto, že v cizině
byl vykonán zcela nebo zčásti trest takového
druhu, jaký tento zákon nezná, přihlédne
soud k této skutečnosti při stanovení
druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
(1) Účelem trestu je chránit společnost
před pachateli trestných činů, zabránit
odsouzenému v dalším páchání
trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl
řádný život pracujícího
člověka, a tím působit výchovně
i na ostatní členy společnosti.
(2) Výkonem trestu nesmí být ponížena
lidská důstojnost.
(1) Od potrestání pachatele, který
spáchal trestný čin menší nebezpečnosti
pro společnost, jeho spáchání lituje
a projevuje účinnou snahu po nápravě,
lze upustit,
a) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu
a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně
očekávat, že již projednání
věci před soudem postačí k jeho nápravě,
nebo
b) jestliže soud přijme záruku nabídnutou
společenskou organizací za nápravu pachatele
a má za to, že vzhledem k výchovné síle
kolektivu, povaze spáchaného trestného činu
a osobě pachatele se uložení trestu nejeví
nutným.
(2) Upustil-li soud od potrestání, hledí
se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Soud může upustit od potrestání i tehdy,
jestliže pachatel spáchal trestný čin
ve stavu zmenšené příčetnosti
a soud má za to, že ochranné léčení
(§ 72), které zároveň ukládá,
zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti
lépe než trest. Tohoto ustanovení se však
nepoužije, jestliže si pachatel stav zmenšené
příčetnosti přivodil, byť i z
nedbalosti, požitím alkoholického nápoje
nebo omamného prostředku.
Jestliže pachatel spáchal trestný čin
menší nebezpečnosti pro společnost,
jeho spáchání lituje a projevuje účinnou
snahu po nápravě, lze věc projednat před
místním lidovým soudem, pokud vzhledem k
povaze spáchaného trestného činu,
k osobě pachatele a k výchovné síle
kolektivu, zejména byla-li přijata záruka
nabídnutá společenskou organizací
za nápravu pachatele, lze důvodně očekávat,
že vyřízení věci místním
lidovým soudem k nápravě pachatele postačí.
Za spáchané trestné činy může
soud uložit pouze tyto tresty:
a) odnětí svobody,
b) nápravné opatření,
c) ztrátu čestných titulů a vyznamenání,
d) ztrátu vojenské hodnosti,
e) zákaz činnosti,
f) propadnutí majetku,
g) peněžitý trest,
h) propadnutí věci,
ch) vyhoštění.
(1) Stanoví-li tento zákon ve zvláštní
části na některý trestný čin
několik trestů, lze uložit každý
tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe.
Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve
zvláštní části na některý
trestný čin, lze uložit i jiné tresty
uvedené v § 27. Vyhoštění lze uložit
samostatně, i když tento zákon ve zvláštní
části takový trest nestanoví.
(2) Nelze však uložit:
a) nápravné opatření vedle odnětí
svobody nebo peněžitého trestu,
b) peněžitý trest vedle propadnutí majetku.
(1) Trest smrti může soud uložit jen
za trestný čin, u něhož to tento zákon
ve zvláštní části dovoluje, a
to pouze za podmínky, že stupeň nebezpečnosti
takového trestného činu pro společnost
je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému
způsobu provedení činu nebo k zvlášť
zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť
těžkému a těžko napravitelnému
následku mimořádně vysoký a
a) uložení trestu vyžaduje účinná
ochrana společnosti, nebo
b) není naděje, že by na pachatele bylo možno
trestem výchovně působit.
(2) Vojákovi, který takový trestný
čin spáchal za branné pohotovosti státu
nebo za bojové situace, může soud uložit
trest smrti také za podmínky, že takovým
trestným činem byly zmařeny nebo podstatně
ohroženy bojové akce nebo zvýšenou měrou
ohrožena kázeň nebo pořádek v
ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.
(3) Trest smrti nelze uložit těhotné
ženě ani osobě, která v době,
kdy spáchala trestný čin, nepřekročila
osmnáctý rok svého věku.
(1) V uloženém trestu smrti je zahrnuta
ztráta čestných titulů a vyznamenání
a ztráta vojenské hodnosti.
(2) Vedle trestu smrti lze uložit pouze trest
propadnutí majetku.
(3) Trest smrti se vykoná oběšením;
za branné pohotovosti státu může být
vykonán zastřelením.
(1) Při stanovení druhu trestu a jeho
výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti
trestného činu pro společnost (§ 3 odst.
4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.
Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou
organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu
také výchovnou sílu kolektivu a uloží
trest se zřetelem k této okolnosti.
(2) Při stanovení druhu trestu a jeho
výměry přihlédne soud
a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou
jednání každého z nich přispělo
k spáchání trestného činu,
b) u organizátora, návodce a pomocníka též
k významu a povaze jejich účasti na spáchání
trestného činu,
c) u přípravy k trestnému činu a u
pokusu trestného činu též k tomu, do
jaké míry se jednání pachatele k dokonání
trestného činu přiblížilo, jakož
i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho
dokonání nedošlo.
(3) K okolnosti, která je zákonným
znakem trestného činu, nelze přihlédnout
jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující
nebo k okolnosti, která podmiňuje použití
vyšší trestní sazby.
(1) Jestliže pachatel spáchal trestný
čin ve stavu zmenšené příčetnosti,
který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil požitím
alkoholického nápoje nebo omamného prostředku,
přihlédne soud k této okolnosti při
stanovení druhu trestu a jeho výměry.
(2) Má-li soud za to, že by vzhledem k
zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno
za současného uložení ochranného
léčení (§ 72) dosáhnout účelu
trestu i trestem kratšího trvání, sníží
trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní
sazby, nejsa vázán omezením uvedeným
v § 40 odst. 3, a uloží zároveň
ochranné léčení.
Při výměře trestu se jako k polehčující
okolnosti přihlédne zejména k tomu, že
pachatel
a) spáchal trestný čin v silném rozrušení,
b) spáchal trestný čin ve věku blízkém
věku mladistvých,
c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti
nebo podřízenosti,
d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby
nebo nátlaku,
e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých
osobních nebo rodinných poměrů, které
si sám nezpůsobil,
f) spáchal trestný čin odvraceje útok
nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela
splněny podmínky nutné obrany nebo krajní
nouze,
g) vedl před spácháním trestného
činu řádný život pracujícího
člověka,
h) přičinil se o odstranění škodlivých
následků trestného činu nebo dobrovolně
nahradil způsobenou škodu,
ch) trestného činu upřímně
litoval,
i) svůj trestný čin sám oznámil
úřadům, nebo
j) při objasňování své trestné
činnosti napomáhal příslušným
orgánům.
Při výměře trestu se jako k přitěžující
okolnosti přihlédne zejména k tomu, že
pachatel
a) spáchal trestný čin z nepřátelství
k socialistickému společenskému a státnímu
zřízení republiky nebo z jiné zvlášť
zavržitelné pohnutky,
b) spáchal trestný čin surovým způsobem,
zákeřně, se zvláštní lstí
nebo jiným obdobným způsobem,
c) spáchal trestný čin využívaje
něčí bezbrannosti, závislosti nebo
podřízenosti,
d) spáchal trestný čin za živelní
pohromy nebo jiné události vážně
ohrožující život, veřejný
pořádek nebo majetek,
e) trestným činem porušil zvláštní
povinnost,
f) trestným činem způsobil vyšší
škodu,
g) spáchal trestný čin jako organizátor,
jako člen organizované skupiny nebo člen
spolčení,
h) svedl k trestnému činu jiného, zejména
mladistvého,
ch) trestný čin páchal nebo v něm
pokračoval po delší dobu,
i) spáchal více trestných činů,
nebo
j) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je
oprávněn podle povahy předchozího
odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující.
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více
trestných činů, uloží mu úhrnný
trest podle toho zákonného ustanovení, které
se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji
trestný; vedle trestu přípustného
podle takového zákonného ustanovení
lze v rámci úhrnného trestu uložit i
jiný druh trestu, jestliže jeho uložení
by bylo odůvodněno některým ze souzených
trestných činů. Jsou-li dolní hranice
trestních sazeb odnětí svobody různé,
je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší
z nich. Stanoví-li tento zákon na některý
z takových trestných činů pouze trest
odnětí svobody, nemůže být úhrnným
trestem jiný z trestů uvedených v §
27 jako trest samostatný.
(2) Soud uloží souhrnný trest podle
zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje
pachatele za trestný čin, který spáchal
dříve, než byl soudem prvního stupně
vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný
jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného
trestu soud zruší výrok o trestu uloženém
pachateli rozsudkem dřívějším.
Souhrnný trest nesmí být mírnější
než trest uložený rozsudkem dřívějším.
V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit
trest ztráty čestných titulů a vyznamenání,
ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku
nebo propadnutí věci, jestliže takový
trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
(3) Ustanovení o souhrnném trestu se
neužije, jestliže dřívější
odsouzení je takové povahy, že se na pachatele
hledí, jako by nebyl odsouzen.
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin,
který spáchal před tím, než byl
trest uložený dřívějším
rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného
druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí
trestu uloženého dřívějším
rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru
dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Soud upustí od uložení souhrnného trestu
podle § 35 odst. 2 nebo od uložení dalšího
trestu podle § 36, má-li za to, že trest uložený
dřívějším rozsudkem je dostatečný.
(1) Jestliže se vedlo proti pachateli trestní
řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení
k jeho odsouzení, započítá se mu doba
strávená ve vazbě do uloženého
trestu, popřípadě do trestu úhrnného
nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého
trestu započítání možné.
(2) Jestliže byl pachatel soudem nebo jiným
orgánem potrestán a došlo k jeho novému
odsouzení pro týž skutek, započítá
se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud
je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání
možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li
pachateli trest úhrnný nebo souhrnný.
(3) Při započítání
vazby nebo trestu odnětí svobody do trestu nápravného
opatření a při započítání
trestu nápravného opatření do trestu
odnětí svobody se počítají
jeden den vazby nebo jeden den trestu odnětí svobody
za dva dny nápravného opatření.
(4) Není-li započítání
vazby nebo trestu (odstavec 1 až 3) možné, přihlédne
soud k této skutečnosti při stanovení
druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
(1) Trest odnětí svobody se ukládá
nejvýše na patnáct let.
(2) Trest odnětí svobody se vykonává
v nápravných zařízeních ministerstva
vnitra. Trest odnětí svobody nepřevyšující
dvě léta, uložený vojáku v základní
vojenské službě, se může vykonat
též v nápravných zařízeních
ministerstva národní obrany. Ve výkonu trestu
je odsouzený soustavně vychováván
k tomu, aby vedl řádný život pracujícího
člověka.
(3) Byl-li trest odnětí svobody vykonán
v nápravném zařízení ministerstva
národní obrany, hledí se na pachatele, jako
by nebyl odsouzen.
(1) Má-li soud vzhledem k výjimečným
okolnostem případu nebo vzhledem k mimořádným
poměrům pachatele za to, že by použití
trestní sazby odnětí svobody tímto
zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně
přísné a že lze účelu
trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání,
může snížit trest odnětí
svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto
zákonem stanovené.
(2) Soud může snížit trest
odnětí svobody pod dolní hranici trestní
sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele
za přípravu k trestnému činu a má
vzhledem k povaze a závažnosti přípravy
za to, že by použití trestní sazby odnětí
svobody tímto zákonem stanovené bylo pro
pachatele nepřiměřeně přísné
a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem
kratšího trvání.
(3) Při snížení trestu odnětí
svobody podle odstavce 1 nebo 2 nelze uložit trest
a) pod pět let, činí-li dolní hranice
trestní sazby odnětí svobody alespoň
dvanáct let,
b) pod tři léta, činí-li dolní
hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň
osm let,
c) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní
sazby odnětí svobody alespoň pět let.
Pachatel, který
a) znovu spáchal zvlášť závažný
úmyslný trestný čin, ač již
byl pro takový nebo jiný zvlášť
závažný úmyslný trestný
čin potrestán, nebo
b) soustavně páchá úmyslné
trestné činy téže povahy, ač
již byl pro takové trestné činy vícekrát
potrestán, považuje se za zvlášť
nebezpečného recidivistu, jestliže uvedené
okolnosti pro svou závažnost, zejména vzhledem
k délce doby, která uplynula od posledního
odsouzení, podstatně zvyšují stupeň
nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
(1) Horní hranice trestní sazby odnětí
svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť
nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu.
Zvlášť nebezpečnému recidivistovi
soud uloží trest v horní polovině takto
stanovené trestní sazby odnětí svobody.
(2) Horní hranice trestní sazby nesmí
ani po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat
patnáct let.
(1) Trest nápravného opatření
může soud uložit pouze v případě,
že tento zákon ve zvláštní části
uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem
k osobě pachatele a možnosti jeho nápravy uložení
trestu odnětí svobody k dosažení účelu
trestu není třeba.
(2) Nápravné opatření nelze
uložit, je-li pachatel trvale práce neschopný,
nebo jsou-li tu jiné okolnosti, které brání
výkonu tohoto trestu.
(1) Trest nápravného opatření
může soud uložit v trvání od dvou
měsíců do jednoho roku.
(2) Nápravné opatření se
vykonává na svobodě. Odsouzený je
povinen po dobu trestu vykonávat práci za podmínek
stanovených soudem podle odstavce 3 a 4.
(3) Z odměny za práci náležející
odsouzenému připadá 10 až 25 % státu;
výši srážek určí soud.
(4) Z důležitých důvodů
může soud nařídit na dobu výkonu
trestu i změnu zaměstnání pachatele
v tom směru, aby vykonával práci méně
odpovědnou, nebo na jiném pracovišti; v tom
případě soud zároveň stanoví
zásady pro určení druhu, způsobu a
místa jeho zaměstnání. Soud může
uložit pachateli na dobu trestu i jiná přiměřená
omezení směřující k tomu, aby
vedl řádný život pracujícího
člověka.
(1) Do doby výkonu nápravného
opatření se nezapočítává
doba, po kterou odsouzený z jakéhokoli důvodu
nepracoval.
(2) Jestliže odsouzený v době po
odsouzení až do skončení výkonu
nápravného opatření nevedl řádný
život pracujícího člověka nebo
nevyhověl uloženým podmínkám,
přemění soud trest nápravného
opatření nebo jeho zbytek v trest odnětí
svobody; přitom dva dny nevykonaného nápravného
opatření se počítají za jeden
den odnětí svobody.
(3) Byl-li trest nápravného opatření
vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(1) Soud může uložit trest ztráty
čestných titulů a vyznamenání,
odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný
čin spáchaný z nepřátelství
k socialistickému společenskému a státnímu
zřízení republiky nebo z jiné zvlášť
zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody nejméně na dvě
léta.
(2) Ztráta čestných titulů
a vyznamenání záleží v tom, že
odsouzený ztrácí československá
vyznamenání, čestná uznání,
vědecké a umělecké hodnosti a jiné
čestné tituly, jakož i právo nosit cizozemská
vyznamenání a užívat cizozemských
čestných titulů.
(1) Soud může uložit trest ztráty
vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný
trestný čin spáchaný ze zvlášť
zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody nejméně na dvě
léta.
(2) Vojenský soud může uložit
trest též vedle kratšího nepodmíněného
trestu odnětí svobody, jestliže to vzhledem
k povaze spáchaného trestného činu
vyžaduje kázeň a pořádek v ozbrojených
silách nebo v ozbrojeném sboru.
Ztráta vojenské hodnosti záleží
v tom, že se odsouzenému snižuje hodnost ve vojsku
na hodnost vojína a odnímá se mu jeho hodnost
v ozbrojeném sboru, jehož příslušníci
podléhají pravomoci vojenských soudů.
(1) Soud může uložit trest zákazu
činnosti na jeden rok až pět let, dopustil-li
se pachatel trestného činu v souvislosti s touto
činností.
(2) Trest zákazu činnosti jako trest
samostatný může soud uložit pouze v případě,
že tento zákon ve zvláštní části
uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem
k povaze spáchaného trestného činu
a možnosti nápravy pachatele uložení jiného
trestu k dosažení účelu trestu není
třeba.
(3) Je-li trest zákazu činnosti uložen
vedle nepodmíněného trestu odnětí
svobody, doba výkonu trestu odnětí svobody
se do doby výkonu zákazu činnosti nezapočítává.
(1) Trest zákazu činnosti záleží
v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto
trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání,
povolání nebo funkce nebo takové činnosti,
ke které je třeba zvláštního
povolení.
(2) Byl-li trest zákazu činnosti vykonán,
hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného
trestného činu a poměrům pachatele
uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele
k trestu smrti anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody
a) za úmyslný trestný čin spáchaný
z nepřátelství k socialistickému společenskému
a státnímu zřízení republiky,
nebo
b) za závažný trestný čin, jímž
pachatel získal nebo se snažil získat majetkový
prospěch.
(1) Propadnutí majetku postihuje celý
majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou
soud určí; propadnutí se však nevztahuje
na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně
třeba k uspokojení životních potřeb
odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu
nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen
pečovat.
(2) Výrokem o propadnutí majetku zaniká
zákonné společenství majetkové.
(3) Vlastníkem propadlého majetku se
stává stát.
(1) Peněžitý trest ve výměře
od 500 Kčs do 50 000 Kčs může soud uložit
jako trest samostatný pouze v případě,
že tento zákon ve zvláštní části
uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem
k povaze spáchaného trestného činu
a možnosti nápravy pachatele uložení jiného
trestu k dosažení účelu trestu není
třeba.
(2) Vedle jiného trestu může soud
uložit peněžitý trest, jestliže pachatel
trestnou činností získal nebo se snažil
získat majetkový prospěch.
(1) Při výměře peněžitého
trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým
poměrům pachatele; peněžitý trest
neuloží, je-li zřejmé, že by byl
nedobytný.
(2) Vydobytá částka peněžitého
trestu připadá státu.
(1) Soud může uložit trest propadnutí
věci,
a) které bylo užito k spáchání
trestného činu,
b) která byla k spáchání trestného
činu určena,
c) kterou pachatel získal trestným činem
nebo jako odměnu za něj, nebo
d) kterou pachatel nabyl za věc uvedenou pod písm.
c).
(2) Trest propadnutí věci může
soud uložit, jen jde-li o věc náležející
pachateli.
(3) Vlastníkem propadlé věci se
stává stát.
Trest propadnutí věci může soud uložit
jako trest samostatný pouze v případě,
že tento zákon ve zvláštní části
uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem
k povaze spáchaného trestného činu
a možnosti nápravy pachatele uložení jiného
trestu k dosažení účelu trestu není
třeba.
Soud může uložit pachateli, který není
československým občanem, trest vyhoštění
z území republiky jako trest samostatný nebo
vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost
lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.
(1) Soud podmíněně odloží
výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího
dvě léta,
a) jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména
s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a prostředí, v kterém žije
a pracuje, má důvodně za to, že účelu
trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo
b) jestliže přijme záruku nabídnutou
společenskou organizací za nápravu pachatele
a jestliže vzhledem k výchovné síle
kolektivu má důvodně za to, že účelu
trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
(2) Povolení podmíněného
odkladu výkonu trestu odnětí svobody se netýká
výkonu ostatních trestů uložených
vedle tohoto trestu.
(1) Při podmíněném odsouzení
stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až
pět let; zkušební doba počíná
právní mocí rozsudku.
(2) Podmíněně odsouzenému
může soud uložit přiměřená
omezení směřující k tomu, aby
vedl řádný život pracujícího
člověka; zpravidla mu má též
uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou
trestným činem způsobil.
(3) Doba, po kterou podmíněně
odsouzený vedl ve zkušební době řádný
život pracujícího člověka a vyhověl
uloženým podmínkám, započítává
se do zkušební doby nově stanovené při
podmíněném odsouzení pro týž
skutek nebo do zkušební doby stanovené při
uložení úhrnného nebo souhrnného
trestu.
(1) Jestliže podmíněně odsouzený
vedl ve zkušební době řádný
život pracujícího člověka a vyhověl
uloženým podmínkám, vysloví soud,
že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě
již během zkušební doby, že se trest
vykoná.
(2) Odvolala-li společenská organizace
záruku za nápravu podmíněně
odsouzeného, přezkoumá soud jeho chování
během zkušební doby, a shledá-li, že
podmíněné odsouzení neplní
své poslání, rozhodne, že se trest vykoná;
jinak podmíněné odsouzení ponechá
v platnosti.
(3) Neučinil-li soud do roka od uplynutí
zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1,
aniž na tom měl podmíněně odsouzený
vinu, má se za to, že se podmíněně
odsouzený osvědčil.
(4) Bylo-li vysloveno, že se podmíněně
odsouzený osvědčil, anebo má-li se
za to, že se osvědčil (odstavec 3), hledí
se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(1) Po výkonu poloviny uloženého
nebo podle rozhodnutí presidenta republiky zmírněného
trestu odnětí svobody může soud odsouzeného
podmíněně propustit na svobodu, jestliže
odsouzený ve výkonu trestu svým vzorným
chováním a poctivým poměrem k práci
prokázal polepšení a
a) může se od něho očekávat,
že v budoucnu povede řádný život
pracujícího člověka, nebo
b) soud přijme záruku nabídnutou společenskou
organizací za dovršení nápravy odsouzeného.
(2) Po výkonu poloviny trestu zákazu
činnosti může soud podmíněně
upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený
v době výkonu trestu vzorným plněním
svých povinností v zaměstnání
nebo v povolání a způsobem svého života
prokázal, že dalšího výkonu tohoto
trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme
záruku nabídnutou společenskou organizací
za dovršení nápravy odsouzeného.
Osoba odsouzená za trestný čin vlastizrady
(§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§
93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže
(§ 97), vyzvědačství (§ 105) nebo
některý obdobný trestný čin
proti státu světové socialistické
soustavy, dále za trestný čin válečné
zrady (§ 114), spekulace podle § 117 odst. 2, 3, rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví podle §
132 odst. 3, 4, obecného ohrožení podle §
179 odst. 2, 3, vraždy (§ 219), loupeže podle §
234 odst. 2, 3, znásilnění podle § 241
odst. 2, 3, pohlavního zneužívání
podle § 242 odst. 3, 4, nebo genocidia (§ 259), jakož
i zvlášť nebezpečný recidivista
(§ 41) mohou být podmíněně propuštěni
až po výkonu dvou třetin uloženého
trestu odnětí svobody.
(1) Při podmíněném propuštění
stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až
sedm let; zkušební doba počíná
podmíněným propuštěním
odsouzeného.
(2) Při podmíněném upuštění
od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti soud
stanoví zkušební dobu až na dvě
léta; zkušební doba počíná
právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.
(3) Podmíněně propuštěnému
může soud uložit přiměřená
omezení směřující k tomu, aby
vedl řádný život pracujícího
člověka; může mu též uložit,
aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným
činem způsobil.
(1) Jestliže podmíněně propuštěný
nebo odsouzený, u něhož se podmíněně
upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
vedl ve zkušební době řádný
život pracujícího člověka a vyhověl
uloženým podmínkám, vysloví soud,
že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě
již během zkušební doby, že se zbytek
trestu vykoná.
(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně
propuštěný nebo odsouzený, u něhož
se podmíněně upustilo od výkonu zbytku
trestu zákazu činnosti osvědčil, má
se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně
propuštěn nebo kdy nabylo právní moci
rozhodnutí, že se podmíněně upouští
od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
(3) U podmíněně propuštěného
nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně
upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy
došlo k podmíněnému propuštění
nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že
se podmíněně upouští od výkonu
zbytku trestu zákazu činnosti, také tehdy,
neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí
zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1.
(4) Opětovné podmíněné
propuštění z výkonu téhož
trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu
a v případech uvedených v § 62 po výkonu
dvou třetin zbytku trestu.
(5) Odvolala-li společenská organizace
záruku za dovršení nápravy odsouzeného,
přezkoumá soud jeho chování během
zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné
propuštění nebo podmíněné
upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
činnosti neplní své poslání,
rozhodne, že se zbytek trestu vykoná; jinak podmíněné
propuštění nebo podmíněné
upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
činnosti ponechá v platnosti.
Trestnost činu, který byl v době spáchání
pro společnost nebezpečný, zaniká,
jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem
k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného
činu pro společnost.
Trestnost vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky
(§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví
(§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), podvracení
republiky (§ 98), poškozování státu
světové socialistické soustavy (§ 99),
vyzvědačství (§ 105), ohrožení
státního tajemství (§ 106 a 107), vyzvědačství
a ohrožení státního tajemství
ke škodě státu světové socialistické
soustavy (§ 108), ohrožení hospodářského
tajemství (§ 122), porušování předpisů
o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 124),
ohrožení devizového hospodářství
(§ 146 a 147), zkrácení daně (§
148), vzpoury vězňů (§ 172), ohrožení
služebního tajemství (§ 173), obecného
ohrožení (§ 179 a 180), poškozování
a ohrožování provozu obecně prospěšného
zařízení (§ 182 až 184), šíření
nakažlivé choroby (§ 189 až 192), ohrožování
zdraví závadnými potravinami a jinými
potřebami (§ 193 a 194), genocidia (§ 259) a
používání zakázaného bojového
prostředku (§ 262) zaniká, jestliže pachatel
dobrovolně
a) škodlivý následek trestného činu
zamezil nebo napravil, nebo
b) učinil o trestném činu oznámení
v době, kdy škodlivému následku trestného
činu mohlo být ještě zabráněno.
Oznámení je nutno učinit prokurátoru
nebo bezpečnostnímu orgánu; voják
může místo toho učinit oznámení
veliteli nebo náčelníku.
(1) Trestnost činu zaniká uplynutím
promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který
tento zákon ve zvláštní části
dovoluje uložení trestu smrti,
b) deset let, činí-li horní hranice trestní
sazby odnětí svobody nejméně deset
let,
c) pět let, činí-li horní hranice
trestní sazby odnětí svobody nejméně
tři léta,
d) tři léta u ostatních trestných
činů.
(2) Do promlčecí doby se nezapočítává
doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před
soud pro zákonnou překážku, ani doba,
po kterou se zdržoval v cizině.
(3) Promlčení trestního stíhání
se přerušuje
a) vznesením obvinění pro trestný
čin, o jehož promlčení jde, jakož
i po něm následujícími úkony
vyšetřovacího orgánu, prokurátora
nebo soudu směřujícími k trestnímu
stíhání pachatele, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době
trestný čin nový, na který tento zákon
stanoví trest stejný nebo přísnější.
(4) Přerušením promlčení
počíná nová promlčecí
doba.
(1) Uložený trest nelze vykonat po uplynutí
promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu smrti,
b) patnáct let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí
svobody převyšujícímu deset let,
c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí
svobody nejméně na pět let,
d) pět let při odsouzení k jinému
trestu.
(2) Promlčecí doba počíná
právní mocí rozsudku a při podmíněném
odsouzení právní moci rozhodnutí,
že se trest vykoná. Do promlčecí doby
se nezapočítává doba, po kterou nebylo
možno trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval
neoprávněně v cizině. Pokud jde o
zákaz činnosti, peněžitý trest
a vyhoštění, do promlčecí doby
se nezapočítává též doba,
po kterou byl na odsouzeném vykonáván trest
odnětí svobody.
(3) Promlčení výkonu trestu se
přerušuje,
a) učinil-li soud opatření směřující
k výkonu trestu, o jehož promlčení jde,
nebo
b) spáchal-li odsouzený v promlčecí
době trestný čin nový, na který
tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(4) Přerušením promlčení
počíná nová promlčecí
doba.
(1) Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený
po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení
jeho výkonu řádný život pracujícího
člověka nepřetržitě po dobu nejméně
a) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí
svobody převyšujícímu pět let,
b) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí
svobody převyšujícímu jeden rok,
c) tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí
svobody nepřevyšujícímu jeden rok,
d) jednoho roku, jde-li o odsouzení k peněžitému
trestu nebo k propadnutí věci.
(2) Jde-li o odsouzení k ztrátě
čestných titulů a vyznamenání,
k ztrátě vojenské hodnosti nebo propadnutí
majetku, řídí se doba uvedená v odstavci
1 podle délky trestu odnětí svobody, vedle
něhož byl uvedený trest uložen.
(3) Jestliže odsouzený prokázal
po výkonu nebo prominutí trestu anebo promlčení
jeho výkonu svým vzorným chováním
a poctivým poměrem k práci, že se napravil,
může soud zahladit odsouzení na žádost
společenské organizace nebo odsouzeného i
před uplynutím doby uvedené v odstavci 1.
(4) Doba uvedená v odstavci 1 se v případě,
že se u podmíněně propuštěného
má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy odsouzený
byl podmíněně propuštěn, řídí
délkou skutečného výkonu trestu; v
případě, že trest byl zmírněn
rozhodnutím presidenta republiky, řídí
se délkou trestu takto zmírněného.
(1) Bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí
se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(2) Bylo-li pachateli uloženo více trestů
vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, dokud neuplyne doba
pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení
tento zákon stanoví dobu nejdelší.
(3) Ustanovení odstavce 2 se užije přiměřeně
též na případ, že pachateli bylo
uloženo vedle sebe více trestů, stran kterých
může podle tohoto zákona nastat účinek,
že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§
39 odst. 3, § 45 odst. 3, § 50 odst. 2 a § 60 odst.
4).
Ochrannými opatřeními jsou ochranné
léčení a zabrání věci
a u mladistvých též ochranná výchova.
(1) Soud uloží ochranné léčení
v případě uvedeném v § 25 a §
32 odst. 2, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného
není pro nepříčetnost trestně
odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
(2) Soud tak může učinit též
tehdy, jestliže
a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu
zmenšené příčetnosti a jeho pobyt
na svobodě je nebezpečný, nebo
b) pachatel, který se oddává nadměrnému
požívání alkoholických nápojů
nebo omamných prostředků, spáchal
trestný čin v opilosti nebo v jiném podobném
opojení.
(3) Ochranné léčení může
soud uložit i vedle trestu, anebo při upuštění
od potrestání.
(4) Ochranné léčení se
vykonává v léčebném ústavu.
(5) Ochranné léčení potrvá,
dokud to vyžaduje jeho účel. O propuštění
z ochranného léčení rozhoduje soud.
(6) Od výkonu ochranného léčení
soud upustí, pominou-li před jeho započetím
okolnosti, pro něž bylo uloženo.
(1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci
uvedené v § 55 odst. 1, může soud uložit,
že se taková věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, kterého nelze
stíhat nebo odsoudit,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání
soud upustil, nebo
c) vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku,
popřípadě jiný obdobný obecný
zájem.
(2) Vlastníkem zabrané věci se
stává stát.
(1) Při trestání osoby, která
v době spáchání trestného činu
dovršila patnáctý rok a nepřekročila
osmnáctý rok svého věku (mladistvý),
přihlédne soud k zvláštní péči,
kterou socialistická společnost věnuje mládeži.
(2) Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní,
užije se na mladistvého ostatních ustanovení
tohoto zákona.
Čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně,
není trestným činem, jestliže je spáchán
mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro
společnost je malý.
Účelem trestu u mladistvého je především
vychovat ho v řádného pracujícího
člověka, a to se zřetelem k jeho osobním
vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí,
z něhož pochází.
(1) Upustil-li soud od potrestání mladistvého,
může požádat společenskou organizaci,
i když nenabídla záruku za jeho nápravu,
aby pomáhala vytvářet podmínky pro
to, aby mladistvý žil řádným
životem pracujícího člověka.
(2) Soud může upustit od potrestání
mladistvého také tehdy, má-li za to, že
ochranná výchova (§ 84), kterou zároveň
ukládá, zajistí nápravu mladistvého
lépe než trest.
Mladistvému může soud uložit pouze tresty
odnětí svobody a propadnutí věci,
a je-li výdělečně činný,
také nápravné opatření nebo
peněžitý trest.
(1) Trestní sazby odnětí svobody
stanovené v tomto zákoně se u mladistvých
snižují na polovinu, přičemž však
horní hranice trestní sazby nesmí nikdy převyšovat
pět let a dolní hranice jeden rok.
(2) V případě, že mladistvý
spáchal trestný čin, za který tento
zákon ve zvláštní části
dovoluje uložení trestu smrti, a že stupeň
nebezpečnosti takového trestného činu
pro společnost vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému
způsobu provedení činu nebo k zvlášť
zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť
těžkému a těžko napravitelnému
následku je mimořádně vysoký,
může mu soud uložit trest odnětí
svobody na pět až deset let, má-li za to, že
by trest v rozmezí naznačeném v odstavci
1 k dosažení účelu trestu nepočoval.
(3) Soud může uložit trest odnětí
svobody na pět až deset let mladistvému též
tehdy, jestliže spáchal jako voják za branné
pohotovosti státu nebo za bojové situace trestný
čin, za který tento zákon ve zvláštní
části dovoluje uložení trestu smrti,
a takovým trestným činem byly zmařeny
nebo podstatně ohroženy bojové akce nebo zvýšenou
měrou ohrožena kázeň nebo pořádek
v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru,
a jestliže soud má za to, že by trest v rozmezí
naznačeném v odstavci 1 k dosažení účelu
trestu nepostačoval.
Ukládá-li soud úhrnný nebo souhrnný
trest pachateli, který spáchal trestné činy
jednak před tím, než překročil
osmnáctý rok svého věku, jednak po
tom, co tento rok dovršil, postupuje podle ustanovení
§ 35, popřípadě § 37, přičemž
se hranice trestních sazeb u trestných činů
spáchaných před tím, než překročil
osmnáctý rok, posuzují podle ustanovení
§ 79.
(1) Trest odnětí svobody se u mladistvých
vykonává ve zvláštních ústavech
k tomu zřízených.
(2) Ve výkonu trestu je nutno řádným
pedagogickým vedením zabezpečit výchovu
mladistvého a jeho přípravu na budoucí
povolání.
(1) Při podmíněném odsouzení
mladistvého stanoví soud zkušební dobu
na jeden rok až tři léta.
(2) Nedovršil-li mladistvý, který
byl podmíněně odsouzen, v době, kdy
zavdal příčinu k výkonu trestu, dvacátý
rok svého věku, může soud vzhledem k
výjimečným okolnostem případu
podmíněné odsouzení ponechat v platnosti.
Přitom může zkušební dobu přiměřeně
prodloužit, ne však o více než dvě
léta.
(1) O tom, zda se mladistvý podmíněně
propouští na svobodu, rozhodne soud již po výkonu
třetiny trestu odnětí svobody.
(2) Vysloví-li soud, že se podmíněně
propuštěný mladistvý ve zkušební
době osvědčil, jeho odsouzení zároveň
zahladí.
(3) Ustanovení § 62 se na mladistvého
neužije.
(1) Soud může uložit ochrannou výchovu,
jestliže bylo upuštěno od potrestání
mladistvého a
a) o výchovu mladistvého není náležitě
postaráno,
b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána,
nebo
c) vyžaduje to prostředí, v němž
mladistvý žije.
(2) Ochrannou výchovu nelze uložit, jde-li
o vojáka.
(1) Ochranná výchova se vykonává
ve zvláštních výchovných zařízeních;
vyžaduje-li to však zdravotní stav chovance,
vykonává se v léčebném ústavu.
(2) Ve výkonu ochranné výchovy
je nutno řádným pedagogickým vedením
zabezpečit přípravu chovance na jeho budoucí
povolání.
(3) Ochranná výchova-potrvá, dokud
to vyžaduje její účel, nejdéle
však do dovršení osmnáctého roku
věku chovance; vyžaduje-li to zájem chovance,
může ji soud prodloužit do dovršení
jeho devatenáctého roku.
(4) Od výkonu ochranné výchovy
soud upustí, pominou-li před jejím započetím
okolnosti, pro něž byla uložena.
Spáchala-li osoba, která dovršila dvanáctý
rok svého věku a je mladší než
patnáct let, některý čin, za který
tento zákon ve zvláštní části
dovoluje uložení trestu smrti, uloží soud
v občanskoprávním řízení
její ochrannou výchovu; soud tak může
učinit též tehdy, jestliže je to nutné
k zajištění řádné výchovy
osoby mladší než patnáct let, která
spáchala čin, který by jinak byl trestným
činem.
(1) O tom, zda se odsouzení mladistvého
zahlazuje, rozhodne soud, přihlížeje k chování
mladistvého ve výkonu trestu odnětí
svobody, po výkonu tohoto trestu. Byl-li trest podle rozhodnutí
presidenta republiky zmírněn, soud takto postupuje
poté, co mladistvý byl po výkonu zmírněného
trestu propuštěn na svobodu.
(2) Odsouzení mladistvého, jemuž
byl uložen pouze peněžitý trest, může
soud zahladit již po výkonu tohoto trestu. Bylo-li
rozsudkem jako samostatný trest uloženo propadnutí
věci, může soud zahladit takové odsouzení
mladistvého již po právní moci rozsudku.
K okolnosti, která podmiňuje použití
vyšší trestní sazby, se přihlédne
jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně
zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného
činu pro společnost.
(1) Pokud se v tomto zákoně mluví
o soudu, rozumí se jím okresní (obvodní)
soud, krajský (městský) soud a Nejvyšší
soud a v oboru vojenského soudnictví vojenský
obvodový soud a vyšší vojenský
soud.
(2) Trestným činem se rozumí jen
čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého
ustanovení nevyplývá něco jiného,
též příprava k trestnému činu,
pokus trestného činu, organizátorství,
návod a pomoc.
(3) Jednáním se rozumí i opomenutí
takového konání, k němuž byl
pachatel podle okolností a svých poměrů
povinen.
(4) Trestný čin je spáchán
výdělečně, opatřuje-li si pachatel
soustavnou trestnou činností po delší
dobu alespoň zčásti zdroj příjmů.
(5) Trestný čin je spáchán
veřejně, jestliže je spáchán
a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu,
filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně
účinným způsobem, nebo
b) před více než dvěma osobami současně
přítomnými.
(6) Trestný čin je spáchán
se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím
některý ze spolupachatelů užije zbraně
k útoku, k překonání nebo zamezení
odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má
u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého
ustanovení nevyplývá něco jiného,
cokoli, čím je možno učinit útok
proti tělu důraznějším.
(7) Těžkou újmou na zdraví
se rozumí jen vážná porucha zdraví
nebo vážné onemocnění. Za těchto
podmínek je těžkou újmou na zdraví
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení
pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce
smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyždění,
g) vyvolání potratu,
h) mučivé útrapy, nebo
ch) delší dobu trvající porucha zdraví.
(8) Osobou blízkou se rozumí příbuzný
v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec,
sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném
nebo obdobném se pokládají za osoby sobě
navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu,
kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem
pociťovala jako újmu vlastní.
(9) Veřejným činitelem je volený
funkcionář nebo jiný odpovědný
pracovník národního výboru, soudu
nebo jiného státního orgánu, státní
hospodářské, družstevní nebo
společenské organizace nebo příslušník
ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, pokud se
podílí na plnění úkolů
společnosti a státu a používá
přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti
za plnění těchto úkolů svěřena.
K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného
činitele se podle jednotlivých ustanovení
tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin
byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí
a odpovědností.
(10) Státním tajemstvím se rozumí
vše, co v důležitém zájmu republiky,
zejména v zájmu politickém, vojenském
nebo hospodářském, má zůstat
utajeno před nepovolanou osobou.
(11) Hospodářským tajemstvím
se rozumí vše, co je důležité pro
hospodářskou činnost a v obecném zájmu
má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.
(12) Služebním tajemstvím se rozumí
důležitá skutečnost, která souvisí
s činností národního výboru,
soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo
jiného státního orgánu, státní
hospodářské, družstevní nebo
společenské organizace a v obecném zájmu
má zůstat utajena před nepovolanou osobou.
(13) Kde tento zákon spojuje s uplynutím
určité doby nějaký účinek,
nezapočítává se do ní den,
kdy nastala událost určující její
začátek.
(1) Jestliže k spáchání trestného
činu tento zákon vyžaduje zvláštní
vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele,
může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného
činu pouze osoba, která má požadovanou
vlastnost, způsobilost nebo postavení. Pachatelem
nebo spolupachatelem trestného činu vojenského
podle hlavy dvanácté zvláštní
části tohoto zákona může být
jen voják.
(2) Organizátorem, návodcem nebo pomocníkem
trestného činu uvedeného v odstavci 1 může
být i osoba, která nemá vlastnost, způsobilost
nebo postavení tam vyžadované.
(3) Kde se v tomto zákoně mluví
o vojáku, rozumí se jím
a) voják v činné službě,
b) osoba, která se povoláním k zvláštní
službě stala příslušníkem
ozbrojených sil,
c) příslušník vojensky organizovaného
nebo jiného sboru, jehož příslušníci
podléhají podle zvláštních zákonů
ustanovení o trestných činech vojenských,
je-li v činné službě,
d) voják nebo příslušník sboru
uvedeného pod písm. c) mimo činnou službu,
je-li ve služebním stejnokroji, nebo
e) válečný zajatec.
(4) Kde se v tomto zákoně mluví
o vojenské službě nebo o vojenské povinnosti,
rozumí se tím služba nebo povinnost osob uvedených
v odstavci 3.
Československý občan, který ve spojení
s cizí mocí nebo s cizím činitelem
spáchá trestný čin rozvracení
republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže,
bude potrestán odnětím svobody na dvanáct
až patnáct let nebo trestem smrti.
(1) Kdo v úmyslu rozvracet socialistické
společenské a státní zřízení,
územní celistvost nebo obranyschopnost republiky
anebo zničit její samostatnost
a) účastní se násilných akcí
nebo hromadných nepokojů proti republice, jejím
orgánům nebo společenským organizacím
pracujících, nebo
b) provádí jinou zvlášť nebezpečnou
činnost proti základům republiky nebo jejím
důležitým mezinárodním zájmům,
bude potrestán odnětím svobody na osm až
dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na dvanáct
až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví více osob nebo smrt,
c) způsobí-li takovým činem škodu
velkého rozsahu nebo jiný zvlášť
závažný následek, nebo
d) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
Kdo v úmyslu poškodit socialistické společenské
a státní zřízení republiky
jiného úmyslně usmrtí nebo se o to
pokusí, bude potrestán odnětím svobody
na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti.
(1) Kdo v úmyslu odstrašit jiného
od aktivní účasti na plnění
úkolů socialistické společnosti nebo
mu takovou činnost znemožnit někomu ublíží
na zdraví, způsobí škodu nebou jinou
závažnou újmu anebo se o to pokusí,
bude potrestán odnětím svobody na tři
léta až deset let.
(2) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) pokusí-li se takovým činem způsobit
těžkou újmu na zdraví,
c) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví, nebo
d) způsobí-li takovým činem značnou
škodu.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 smrt,
b) ohrozí-li takovým činem život více
osob,
c) způsobí-li takovým činem škodu
velkého rozsahu, nebo
d) spáchá-li některý z činů
uvedených v odstavci 2 za branné pohotovosti státu.
(1) Kdo v úmyslu poškodit socialistické
společenské a státní zřízení
nebo obranyschopnost republiky
a) vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké
újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí
škody velkého rozsahu tím, že způsobí
požár nebo povodeň nebo škodlivý
účinek výbušin, plynu, elektřiny
nebo jiných podobně nebezpečných látek
nebo sil nebo se dopustí jiného podobného
nebezpečného jednání (obecné
nebezpečí), nebo
b) obecné nebezpečí zvýší
anebo ztíží jeho odvrácení nebo
zmírnění.
bude potrestán odnětím svobody na pět
až dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na dvanáct
až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví více osob nebo smrt,
c) způsobí-li takovým činem škodu
velkého rozsahu nebo jiný zvlášť
závažný následek, nebo
d) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(1) Kdo v úmyslu uvedeném v § 95
odst. 1 cizí nebo vlastní věc zničí,
poškodí nebo učiní neupotřebitelnou,
bude potrestán odnětím svobody na tři
léta až deset let.
(2) Odnětím svobody na deset až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za branné pohotovosti státu.
(1) Kdo v úmyslu poškodit socialistické
společenské a státní zřízení
nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání,
povolání, postavení nebo své funkce
nebo se dopustí jiného jednání k tomu,
aby
a) mařil nebo ztěžoval plnění
důležitého úkolu státního
orgánu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného
sboru, hospodářské nebo společenské
organizace nebo jiné instituce, nebo
b) způsobil v činnosti takového orgánu
anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou
závažnou škodu, bude potrestán odnětím
svobody na tři léta až deset let.
(2) Odnětím svobody na osm až dvanáct
let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 těžkou újmu na zdraví více
osob nebo smrt,
b) způsobí-li takovým činem škodu
velkého rozsahu nebo jiný zvlášť
závažný následek, nebo
c) zorganizuje-li takový čin za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo z nepřátelství k socialistickému
společenskému a státnímu zřízení
republiky provádí podvratnou činnost proti
jejímu společenskému a státnímu
zřízení, proti její územní
celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti anebo proti jejím
mezinárodním zájmům, bude potrestán
odnětím svobody na jeden rok až pět
let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 ve spojení s cizí mocí nebo s cizím
činitelem,
b) spáchá-li takový čin ve větším
rozsahu, nebo
c) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
Kdo spáchá některý z trestných
činů uvedených v § 92 až 98 namířený
proti některému státu světové
socialistické soustavy,
bude potrestán tresty stanovenými v oněch
ustanoveních.
(1) Kdo z nepřátelství k socialistickému
společenskému a státnímu zřízení
republiky nejméně dvě osoby pobuřuje
a) proti socialistickému společenskému a
státnímu zřízení republiky,
b) proti její územní celistvosti, obranyschopnosti
nebo samostatnosti, nebo
c) proti spojeneckým nebo přátelským
vztahům republiky k jiným státům,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo z nepřátelství
k socialistickému společenskému a státnímu
zřízení republiky umožní nebo
usnadní šíření pobuřujícího
projevu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, nebo jiným
podobně účinným způsobem, nebo
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 nebo 2 za branné pohotovosti státu.
Kdo z nepřátelství k socialistickému
společenskému a státnímu zřízení
republiky zneužije své náboženské
funkce v úmyslu nepříznivě ovlivňovat
věci obecného zájmu, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta.
Kdo veřejně hanobí republiku, Národní
shromáždění, Slovenskou národní
radu nebo jejich předsednictvo anebo vládu, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením.
Kdo snižuje vážnost presidenta republiky, nebo
kdo veřejně hanobí jiného čelného
představitele republiky pro výkon jeho pravomoci
nebo vůbec pro jeho činnost v životě
politickém, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením.
Hanobení státu světové socialistické
soustavy a jeho představitele nebo jeho čelného
představitele,
Kdo veřejně hanobí některý
stát světové socialistické soustavy
nebo jeho čelného představitele,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením.
(1) Kdo vyzvídá státní
tajemství s cílem vyzradit je cizí moci,
kdo s takovým cílem sbírá údaje
obsahující státní tajemství,
nebo kdo státní tajemství cizí moci
úmyslně vyzradí, bude potrestán odnětím
svobody na deset až patnáct let.
(2) Stejně bude potrestán, kdo umožní
nebo usnadní činnost pachateli činu uvedeného
v odstavci 1 nebo organizaci, jejímž cílem
je vyzvídat státní tajemství.
(3) Odnětím svobody na dvanáct
až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 nebo 2 jako člen organizace, jejímž cílem
je vyzvídat státní tajemství,
b) spáchá-li takový čin výdělečně
nebo ve značném rozsahu,
c) týká-li se takový čin státního
tajemství zvlášť důležitého,
nebo
d) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(1) Kdo vyzvídá státní
tajemství s cílem vyzradit je nepovolané
osobě, kdo s takovým cílem sbírá
údaje obsahující státní tajemství,
nebo kdo státní tajemství nepovolané
osobě úmyslně vyzradí, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) týká-li se čin uvedený v odstavci
1 státního tajemství zvlášť
důležitého,
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu, nebo
c) vyzradí-li nepovolané osobě úmyslně
státní tajemství, jehož uchovávání
mu bylo zvlášť uloženo.
(1) Kdo z nedbalosti způsobí vyzrazení
státního tajemství nepovolané osobě,
anebo ztrátu listiny nebo věci obsahující
státní tajemství, ačkoli
a) je podle svého zaměstnání, povolání,
postavení nebo své funkce povinen je uchovávat,
nebo
b) jde o státní tajemství zvlášť
důležité, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti.
(2) Kdo z nedbalosti způsobí, že
se státní tajemství stalo známým
v cizině, bude potrestán odnětím svobody
až na tři léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti.
Kdo spáchá trestný čin vyzvědačství
(§ 105) nebo ohrožení státního
tajemství (§ 106 a 107) ke škodě některého
ze států světové socialistické
soustavy, bude potrestán tresty stanovenými v oněch
ustanoveních.
(1) Kdo bez povolení opustí území
republiky, bude potrestán odnětím svobody
na šest měsíců až pět let
nebo nápravným opatřením.
(2) Stejně bude potrestán československý
občan, který bez povolení zůstane
v cizině.
(3) Kdo čin uvedený v odstavci 1 nebo
2 zorganizuje, nebo kdo přes hranice převede skupinu
osob nebo opětovně převádí
osoby, které bez povolení opouštějí
území republiky, bude potrestán odnětím
svobody na tři léta až deset let.
Kdo nejsa československým občanem vnikne
na území republiky, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta.
Kdo poruší předpisy o mezinárodních
letech, zejména tím, že vnikne letadlem na
území republiky, bude potrestán odnětím
svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým
trestem.
Československý občan nebo obyvatel republiky
bez státní příslušnosti, který
poškozuje zájmy republiky tím, že rozšiřuje
nebo umožňuje rozšiřovat v cizině
nepravdivou zprávu o poměrech v republice, bude
potrestán odnětím svobody až na tři
léta.
Kdo za branné pohotovosti státu opatřuje
nepříteli prospěch nebo ho jakkoli podporuje,
bude potrestán, nejde-li o čin přísněji
trestný, odnětím svobody na jeden rok až
deset let.
Československý občan, který za branné
pohotovosti státu koná službu v nepřátelském
vojsku nebo v nepřátelském ozbrojeném
sboru, bude potrestán odnětím svobody na
deset až patnáct let nebo trestem smrti.
(1) Československý občan, který
bez povolení koná službu ve vojsku cizí
moci nebo v cizím ozbrojeném sboru, bude potrestán
odnětím svobody na tři léta až
osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo zabraňuje hospodářskému
využití výrobního prostředku
většího hospodářského
významu, který má ve vlastnictví nebo
v držení, tím, že jej zničí,
poškodí, učiní neupotřebitelným,
zašantročí nebo zatajuje, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta
nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo
a) způsobem uvedeným v odstavci 1 zabraňuje
hospodářskému využití zásob
předmětů potřeby většího
rozsahu, jež má ve vlastnictví nebo v držení,
nebo
b) takové zásoby hromadí.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 2 za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo si opatří nebo přechovává
předměty potřeby ve větším
rozsahu nebo předmět větší hodnoty
v úmyslu je se ziskem prodat nebo směnit anebo získat
jinou výhodu, nebo kdo takovou činnost zprostředkuje,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin výdělečně,
nebo
c) získá-li takovým činem značný
prospěch.
(3) Odnětím svobody na pět až
patnáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 vážnou poruchu v zásobování,
nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(1) Kdo neoprávněně provozuje
ve větším rozsahu soukromé výrobní
nebo jiné výdělečné podnikání,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán
a) používá-li k činu uvedenému
v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo
b) získá-li takovým činem značný
prospěch.
Kdo při provozu soukromého hospodářství
nesplní, byť z nedbalosti, ve větším
rozsahu úkoly vyplývající z hospodářského
plánu, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo zneužije svého zaměstnání
nebo jiného obdobného poměru v státní,
družstevní nebo jiné socialistické organizaci
tím, že ve větším rozsahu provozuje
na její úkor nebo pod jejím jménem
výrobní nebo jinou výdělečnou
činnost k soukromému obohacení, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až pět let nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci
1 značný prospěch,
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu, nebo
c) naruší-li takovým činem podstatně
plnění úkolu státní, družstevní
nebo jiné socialistické organizace.
(1) Pracovník státní, družstevní
nebo jiné socialistické organizace, který
sobě nebo jinému opatří prospěch
většího rozsahu tím, že poškozuje
spotřebitele na jakosti, množství nebo ceně
zboží nebo služeb, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) zorganizuje-li čin uvedený v odstavci 1, nebo
b) získá-li takovým činem značný
prospěch.
(1) Kdo vyzvídá hospodářské
tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolané
osobě, nebo kdo hospodářské tajemství
nepovolané osobě úmyslně vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo z nedbalosti
způsobí, že se hospodářské
tajemství stalo známým v cizině.
(3) Kdo hospodářské tajemství
vyzvídá v úmyslu vyzradit je do ciziny, nebo
kdo hospodářské tajemství úmyslně
do ciziny vyzradí, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta.
(4) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 3 značnou škodu.
(1) Kdo vynález učiněný
v republice přihlásí bez souhlasu československých
úřadů v cizině, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta
nebo nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Stejně bude potrestán československý
občan, který poškodí zájmy republiky
tím, že bez souhlasu československých
úřadů dá cizinci souhlas k využití
vynálezu v cizině.
(1) Kdo značnou měrou ohrozí obecný
zájem tím, že poruší zákaz
nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu
zboží, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo peněžitým
trestem nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 nejméně se dvěma osobami, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Odpovědný hospodářský
pracovník, který v úmyslu zajistit státní,
družstevní nebo jiné socialistické organizaci
nebo její složce neoprávněné
výhody uvede ve výkazu nebo hlášení
sloužících k řízení, plánování
nebo kontrole národního hospodářství,
anebo ke stanovení cen o závažných skutečnostech
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v chodu
národního hospodářství nebo
jiný zvlášť závažný
následek.
Odpovědný pracovník, který byť
i z nedbalosti, uvede ve výkazu nebo hlášení
sloužících k řízení, plánování
nebo kontrole národního hospodářství
o závažných skutečnostech nepravdivé
nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán,
nejde-li o čin přísněji trestný,
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem.
(1) Odpovědný hospodářský
pracovník, který při hospodaření
s finančními nebo hmotnými prostředky
státní, družstevní nebo jiné
socialistické organizace v úmyslu zajistit takové
organizaci nebo její složce neoprávněné
výhody poruší závažným způsobem
svou povinnost, zejména tím, že ve větším
rozsahu neoprávněně vytváří
nebo používá finanční fondy nebo
rezervy anebo neoprávněně nakládá
s hmotnými prostředky, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem.
(2) Odpovědný hospodářský
pracovník, který za práce vykonané
ve prospěch státní, družstevní
nebo jiné socialistické organizace poskytne z jejich
finančních nebo hmotných prostředků
jinému neoprávněné nebo nepřiměřené
výhody v úmyslu zajistit plnění úkolů
této organizace, bude potrestán, nejde-li zejména
vzhledem k nápadnému nepoměru těchto
výhod k hodnotě vykonaných prací o
čin přísněji trestný, odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu
na majetku, který je v socialistickém vlastnictví,
nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Odpovědný hospodářský
pracovník, který v úmyslu zajistit státní,
družstevní nebo jiné socialistické organizaci
nebo její složce neoprávněné
výhody dá příkaz nebo souhlas k dodání
a) zvlášť vadného výrobku nebo
prací, ač ví, že jich odběratel
nemůže použít ke splnění
svých úkolů, nebo
b) výrobku nebo prací a zatají přitom
jejich podstatné vady, které jsou mu známy,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 značnou škodu na majetku,
který je v socialistickém vlastnictví, nebo
jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Kdo úmyslně poruší nebo
nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání,
povolání, postavení nebo své funkce,
zejména technologickou kázeň, a způsobí
tím poruchu v hospodářském provozu
nebo v hospodářské činnosti státní,
družstevní nebo jiné socialistické organizace
nebo větší škodu na majetku, který
je v socialistickém vlastnictví, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta
nebo nápravným opatřením nebo zákazem
činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
šest let nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v hospodářském
provozu nebo v hospodářské činnosti
státní, družstevní nebo jiné
socialistické organizace nebo značnou škodu
na majetku, který je v socialistickém vlastnictví.
(1) Kdo z nedbalosti poruší nebo nesplní
důležitou povinnost svého zaměstnání,
povolání, postavení nebo své funkce,
zejména technologickou kázeň, a způsobí
tím poruchu v hospodářském provozu
nebo v hospodářské činnosti státní,
družstevní nebo jiné socialistické organizace
nebo větší škodu na majetku, který
je v socialistickém vlastnictví, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu
v hospodářském provozu nebo v hospodářské
činnosti státní, družstevní nebo
jiné socialistické organizace nebo značnou
škodu na majetku, který je v socialistickém
vlastnictví.
Na veřejného činitele, který při
výkonu své pravomoci spáchá některý
z trestných činů uvedených v §
125 až 128, anebo trestný čin uvedený
v § 129, pokud je při jeho spáchání
veden úmyslem uvedeným v § 125 odst. 1, nepoužije
se ustanovení tohoto zákona o trestných činech
veřejných činitelů nebo o vyšší
trestnosti veřejných činitelů.
(1) Kdo majetek, který je v socialistickém
vlastnictví, rozkrádá tak, že
a) přivlastní si věc z takového majetku
tím, že se jí zmocní,
b) přivlastní si věc z takového majetku,
která mu byla svěřena, nebo
c) ke škodě takového majetku sebe nebo jiného
obohatí tím, že někoho uvede v omyl
nebo jeho omylu využije, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až pět
let nebo nápravným opatřením nebo
zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin výdělečně,
c) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek, nebo
d) pokusí-li se bezprostředně po činu
uvedeném v odstavci 1 písm. a) uchovat si věc
násilím nebo pohrůžkou bezprostředního
násilí.
(3) Odnětím svobody na osm až patnáct
let bude pachatel potrestán, jestliže činem
uvedeným v odstavci 1 způsobí značnou
škodu a
a) k takovému činu zneužije svého postavení
veřejného činitele, nebo
b) takový čin zorganizuje.
(4) Stejně jako v odstavci 3 bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 škodu velkého rozsahu.
(1) Kdo se zmocní věci větší
hodnoty z majetku, který je v socialistickém vlastnictví,
v úmyslu jí přechodně užívat,
nebo kdo neoprávněně takové věci,
která mu byla svěřena, přechodně
užívá, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný
zvlášť závažný následek.
(1) Kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede
a) věc, která byla získána trestným
činem spáchaným jinou osobou, ač ví,
že jde o věc z majetku, který je v socialistickém
vlastnictví, nebo
b) to, co za takovou věc bylo opatřeno, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta
nebo nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci
1 značný prospěch, nebo
b) spáchá-li takový čin výdělečně.
(1) Kdo si přivlastní věc, která
se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez
přivolení osoby oprávněné,
ač ví, že jde o věc z majetku, který
je v socialistickém vlastnictví, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta
nebo nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán, získá-li
činem uvedeným v odstavci 1 značný
prospěch.
(1) Kdo na majetku, který je v socialistickém
vlastnictví, způsobí úmyslně
škodu zejména tím, že
a) věc z takového majetku zničí, poškodí
nebo učiní neupotřebitelnou, nebo
b) nekalým jednáním zmaří uplatnění,
vymáhání nebo uspokojení pohledávky
proti dlužníku, který není socialistickou
organizací, bude potrestán odnětím
svobody až na tři léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
šest let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 značnou škodu nebo jiný zvlášť
závažný následek, nebo
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 písm. a) na věci, která požívá
ochrany podle zvláštních předpisů.
(1) Kdo porušením důležité
povinnosti uložené mu podle zákona nebo jednáním
svědčícím o neodpovědném
postoji k majetku, který je v socialistickém vlastnictví,
způsobí z nedbalosti na takovém majetku větší
škodu, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 značnou škodu.
Kdo se v úmyslu získat neoprávněné
dávky nebo jiné výhody plynoucí ze
sociálního zabezpečení (pojištění,
zaopatření), nebo z nemocenského pojištění
(péče) dopustí pletich tím, že
se poškodí na zdraví, padělá
listinu, uvede nepravdivé okolnosti nebo použije jiného
úskoku, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji
trestný, odnětím svobody až na tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
Ochrana podle ustanovení tohoto oddílu se poskytuje
též majetku, který je dotován ze státních
prostředků, a věcem, které jsou v
opatrování socialistické organizace nebo
státního orgánu.
(1) Kdo padělá nebo pozmění
peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné
anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo
kdo padělané nebo pozměněné
peníze udá jako pravé, bude potrestán
odnětím svobody na pět až deset let.
(2) Odnětím svobody na deset až
patnáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) spáchá-li takový čin ve značném
rozsahu.
Kdo padělané nebo pozměněné
peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými,
udá jako pravé, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem nebo propadnutím
věci.
(1) Kdo vyrobí, sobě nebo někomu
jinému opatří anebo přechovává
nástroj, nebo jiný předmět způsobilý
k padělání nebo pozměňování
peněz, bude potrestán odnětím svobody
až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 při výkonu
svého povolání.
Ochrana podle § 140 až 142 se poskytuje též
ponězům cizozemským, jakož i tuzemským
a cizozemským cenným papírům hromadně
vydaným, které znějí na majitele nebo
jsou rubopisem převoditelné, a šekům.
(1) Kdo neoprávněně vyrobí
nebo vydá náhražky tuzemských peněz,
nebo kdo takové náhražky neoprávněně
dává do oběhu, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo
a) bez zákonného důvodu odmítá
tuzemské peníze,
b) bez hospodářské potřeby shromažďuje
drobné tuzemské peníze, nebo
c) poškozuje tuzemské peníze.
(1) Kdo padělá nebo pozmění
poštovní nebo kolkové známky v úmyslu
způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě
nebo jinému neoprávněný prospěch,
nebo
kdo takové známky úmyslně uvádí
do oběhu nebo jich užije jako pravých,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem nebo propadnutím
věci.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 ve značném rozsahu, nebo
b) získá-li takovým činem značný
prospěch.
(1) Kdo způsobí devizovému hospodářství
větší škodu tím, že jedná
proti předpisům o devizovém hospodářství,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
šest let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) spáchá-li takový čin proto, že
porušil povinnost vyplývající z jeho
zaměstnání, povolání, postavení
nebo funkce.
(1) Kdo při prodeji cizozemských peněz
nebo platebních dokumentů znějících
na cizí měnu uvede nepravdivé údaje
a získá tím pro sebe nebo jiného neoprávněně
výhodu, bude potrestán odnětím svobody
až na dvě léta nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem
nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu
způsobit devizovému hospodářství
větší škodu dosáhne na základě
nepravdivého nebo neúplného údaje
pro sebe nebo jiného povolení nebo dokladu potřebného
podle devizových předpisů.
(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí
daň, poplatek nebo jinou jim podobnou dávku, bude
potrestán odnětím svobody až na tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 nejméně se dvěma osobami,
b) poruší-li k usnadnění takového
činu úřední uzávěru,
nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou
škodu.
Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy
upravujícími soutěž v hospodářském
styku nebo se zvyklostmi soutěže, vážně
ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo uvede do oběhu výrobky neoprávněně
označované ochrannou známkou, k níž
přísluší výhradní právo
jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou,
bude potrestán odnětím svobody až na
šest měsíců nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem
nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo uvede
do oběhu nebo pro dosažení hospodářského
prospěchu zhotoví výrobky podle chráněného
vzoru, k jehož užívání přísluší
výhradní právo jinému, nebo podle
vzoru snadno s ním zaměnitelného.
Kdo zasáhne do práv k chráněnému
vynálezu jednáním, ke kterému není
oprávněn, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
Kdo s dílem, které je předmětem autorského
práva, neoprávněně naloží
způsobem, který přísluší
autoru, bude potrestán odnětím svobody až
na šest měsíců nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem
nebo propadnutím věci.
(1) Kdo užije násilí v úmyslu
působit na výkon pravomoci národního
výboru, soudu nebo jiného státního
orgánu nebo orgánu společenské organizace,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 těžkou újmu na zdraví, nebo
b) způsobí-li takovým činem škodu
velkého rozsahu nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením,
ublížením na zdraví nebo způsobením
škody velkého rozsahu
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci státního
orgánu nebo orgánu společenské organizace,
nebo
b) pro výkon pravomoci státního orgánu
nebo orgánu společenské organizace, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením.
(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví
státní orgán nebo orgán společenské
organizace při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento
výkon, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo užije násilí
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného
činitele, nebo
b) pro výkon pravomoci veřejného činitele,
bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 se zbraní,
b) ublíží-li takovým činem jinému
na zdraví, nebo
c) způsobí-li takovým činem větší
škodu.
(3) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví.
(4) Odnětím svobody na osm až patnáct
let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením,
ublížením na zdraví nebo způsobením
škody velkého rozsahu
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného
činitele, nebo
b) pro výkon pravomoci veřejného činitele,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením.
(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví
veřejného činitele při výkonu
jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
Ochrana podle § 155 a 156 se poskytuje též osobě,
která vystoupila na podporu nebo na ochranu veřejného
činitele.
(1) Veřejný činitel, který
v úmyslu způsobit jinému škodu anebo
opatřit sobě nebo jinému neoprávněný
prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím
zákonu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z
jeho pravomoci, bude potrestán odnětím svobody
na šest měsíců až tři léta
nebo nápravným opatřením nebo zákazem
činnosti.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán,
a) opatří-li činem uvedeným v odstavci
1 sobě nebo jinému značný prospěch,
b) způsobí-li takovým činem vážnou
poruchu v činnosti socialistické organizace, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(3) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
jako voják za branné pohotovosti státu nebo
za bojové situace.
(1) Veřejný činitel, který
při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří
nebo podstatně ztíží splnění
důležitého úkolu, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 vážnou poruchu v činnosti socialistické
organizace, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(3) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 jako voják za branné
pohotovosti státu nebo za bojové situace.
(1) Kdo v souvislosti s obstaráváním
věcí obecného zájmu přijme
nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta
nebo nápravným opatřením nebo zákazem
činnosti.
(2) Kdo za okolností uvedených v odstavci
1 úplatek žádá, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako veřejný
činitel.
(1) Kdo jinému v souvislosti s obstaráváním
věcí obecného zájmu poskytne, nabídne
nebo slíbí úplatek, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody až na tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
vůči veřejnému činiteli.
(1) Kdo žádá nebo přijme
úplatek za to, že bude svým vlivem působit
na výkon pravomoci veřejného činitele,
nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Kdo z důvodu uvedeného v odstavci
1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí
úplatek, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok nebo nápravným opatřením.
Trestnost podplácení (§ 161) a nepřímého
úplatkářství (§ 162) zaniká,
jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil
jen proto, že byl o to požádán, a učinil
o tom dobrovolně bez odkladu oznámení prokurátoru
nebo bezpečnostnímu orgánu.
Kdo veřejně podněcuje k trestnému
činu nebo k hromadnému neplnění důležité
povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta
nebo nápravným opatřením.
(1) Kdo veřejně schvaluje trestný
čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný
čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu
projevit s trestným činem souhlas
a) pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění
nebo odškodní za trest, nebo
b) na takovou odměnu nebo odškodnění
sbírá.
(1) Kdo pachateli trestného činu pomáhá
v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání,
trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich
výkonu, bude potrestán odnětím svobody
až na tři léta; pomáhá-li však
takto pachateli trestného činu, na který
tento zákon stanoví trest mírnější,
bude potrestán oním trestem mírnějším.
(2) Kdo spáchá čin uvedený
v odstavci 1 ve prospěch osoby sobě blízké,
není trestný, ledaže by tak učinil v
úmyslu
a) pomoci osobě, která spáchala trestný
čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky
(§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví
(§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství
(§ 105), nebo některý obdobný trestný
čin proti státu světové socialistické
soustavy nebo trestný čin genocidia (§ 259),
nebo
b) opatřit sobě nebo jinému majetkový
prospěch.
(1) Kdo se hodnověrným způsobem
doví, že jiný připravuje nebo páchá
trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení
republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví
(§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), podvracení
republiky (§ 98), vyzvědačství (§
105), ohrožení státního tajemství
podle § 106 nebo některý obdobný trestný
čin proti státu světové socialistické
soustavy, dále trestný čin válečné
zrady (§ 114), rozkrádání majetku v
socialistickém vlastnictví podle § 132 odst.
3, 4, padělání a pozměňování
peněz (§ 140), zneužívání
pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. 3, obecného ohrožení podle §
179, vraždy (§ 219), loupeže (§ 234), znásilnění
(§ 241), pohlavního zneužívání
podle § 242, genocidia (§ 259), používání
zakázaného bojového prostředku (§
262), válečné krutosti (§ 263), plenění
v prostoru válečných operací (§
264), neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 2 písm.
a), zprotivení a donucení k porušení
vojenské povinnosti podle § 275 odst. 2 písm.
a), zběhnutí (§ 282), zběhnutí
do ciziny (§ 283) nebo ohrožení politického
a morálního stavu jednotky podle § 288 odst.
2 a spáchání nebo dokončení
takového trestného činu nepřekazí,
bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta; stanoví-li tento zákon na
některý z těchto trestných činů
trest mírnější, bude potrestán
oním trestem mírnějším.
(2) Kdo spáchá čin uvedený
v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný
čin překazit bez značných nesnází
nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí
smrti, ublížení na zdraví, jiné
závažné újmy nebo trestní stíhání.
Uvedení osoby blízké v nebezpečí
trestního stíhání však nezbavuje
pachatele trestnosti, týká-li se nepřekažení
trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení
republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví
(§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství
(§ 105), ohrožení státního tajemství
podle § 106 nebo některého obdobného
trestného činu proti státu světové
socialistické soustavy nebo genocidia (§ 259).
(3) Překazit trestný čin lze i
jeho včasným oznámením prokurátoru
nebo bezpečnostnímu orgánu; voják
může místo toho učinit oznámení
veliteli nebo náčelníku.
(1) Kdo se hodnověrným způsobem
doví, že jiný spáchal trestný
čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky
(§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví
(§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství
(§ 105), ohrožení státního tajemství
(§ 106 a 107) nebo některý obdobný trestný
čin proti státu světové socialistické
soustavy, dále trestný čin padělání
a pozměňování peněz (§
140), obecného ohrožení podle § 179, vraždy
(§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání
zakázaného bojového prostředku (§
262), a takový trestný čin neoznámí
bez odkladu prokurátoru nebo bezpečnostnímu
orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka,
veliteli nebo náčelníku, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta;
stanoví-li tento zákon na některý
z těchto trestných činů trest mírnější,
bude potrestán oním trestem mírnějším.
(2) Kdo spáchá čin uvedený
v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení
učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl
v nebezpečí smrti, ublížení na
zdraví, jiné závažné újmy
nebo trestního stíhání. Uvedení
osoby blízké v nebezpečí trestního
stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti,
týká-li se neoznámení trestného
činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky
(§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví
(§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství
(§ 105), ohrožení státního tajemství
(§ 106 a 107) nebo některého obdobného
trestného činu proti státu světové
socialistické soustavy nebo genocidia (§ 259).
(1) Kdo poruší nebo nesplní důležitou
povinnost svého zaměstnání, povolání,
postavení nebo své funkce v úmyslu zmařit
nebo podstatně ztížit splnění
důležitého úkolu národního
výboru, soudu nebo jiného státního
orgánu nebo orgánu společenské organizace,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu
v činnosti národního výboru, soudu
nebo jiného státního orgánu nebo orgánu
společenské organizace nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(3) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 jako voják za branné
pohotovosti státu. nebo za bojové situace.
(1) Kdo z nedbalosti poruší nebo nesplní
důležitou povinnost svého zaměstnání,
povolání, postavení nebo své funkce
a tím způsobí vážnou poruchu
v činnosti národního výboru, soudu
nebo jiného státního orgánu nebo orgánu
společenské organizace nebo jiný zvlášť
závažný následek, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 jako voják za branné
pohotovosti státu nebo za bojové situace.
Kdo zmaří nebo podstatně ztíží
výkon rozhodnutí národního výboru,
soudu nebo jiného státního orgánu
nebo orgánu společenské organizace tím,
že
a) zničí, poškodí, učiní
neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní
věc, které se takové rozhodnutí týká,
b) uprchne stráži, z vazby nebo z výkonu trestu
odnětí svobody, nebo
c) dopustí se závažného jednání,
aby zmařil účel vazby nebo trestu,
bude potrestán odnětím svobody až na
pět let nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo se zúčastní vzepření
skupiny vězňů dozorčímu orgánu,
jeho rozkazu nebo vězeňskému řádu,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok
až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán, zorganizuje-li
čin uvedený v odstavci 1.
(1) Kdo vyzvídá služební
tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolané
osobě, nebo kdo služební tajemství nepovolané
osobě úmyslně vyzradí, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo z nedbalosti
způsobí, že se služební tajemství
stalo známým v cizině.
(3) Kdo služební tajemství vyzvídá
v úmyslu vyzradit je do ciziny, nebo kdo služební
tajemství úmyslně do ciziny vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta.
(1) Kdo jiného lživě obviní
z trestného činu v úmyslu přivodit
jeho trestní stíhání, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu
nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník
před soudem, prokurátorem nebo vyšetřovacím
orgánem, pokud koná vyšetřování
podle trestního řádu, anebo před státním
notářem, pokud vykonává rozhodovací
činnost,
a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný
význam pro rozhodnutí, nebo
b) takovou okolnost zamlčí, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta
nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu
nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Kdo padělá veřejnou listinu
nebo podstatně změní její obsah v
úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé,
nebo
kdo užije takové listiny jako pravé,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu
nebo jiný zvlášť závažný
následek.
Kdo jinému násilím nebo lstí brání
ve výkonu volebního práva, nebo
kdo jinak hrubým způsobem maří přípravy
nebo průběh voleb do zastupitelského sboru
nebo voleb soudců,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta.
Kdo v úmyslu mařit nebo ztěžovat výkon
státního dozoru nad církví nebo náboženskou
společností poruší ustanovení
zákona o hospodářském zabezpečení
církví a náboženských společností,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí
smrti nebo těžké újmy na zdraví
nebo cizí majetek v nebezpečí škody
velkého rozsahu tím, že způsobí
požár nebo povodeň nebo škodlivý
účinek výbušin, plynu, elektřiny
nebo jiných podobně nebezpečných látek
nebo sil nebo se dopustí jiného podobného
nebezpečného jednání (obecné
nebezpečí), nebo
kdo obecné nebezpečí zvýší
anebo ztíží jeho odvrácení nebo
zmírnění, bude potrestán odnětím
svobody na tři léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na osm až patnáct
let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin opětovně
v krátké době, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví více osob, škodu velkého
rozsahu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(3) Odnětím svobody na dvanáct
až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 smrt nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší
obecné nebezpečí anebo ztíží
jeho odvrácení nebo zmírnění,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt,
b) spáchá-li takový čin proto, že
porušil důležitou povinnost vyplývající
z jeho zaměstnání, povolání,
postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,
nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou
škodu.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 2 písm. b)
a) škodu velkého rozsahu, nebo
b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
(4) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou
újmu na zdraví nebo smrt více osob.
Kdo zmaří nebo ztíží odvrácení
nebo zmírnění hrozivé tísně,
která přímo postihuje větší
skupinu osob, tím, že bez závažného
důvodu
a) odepře pomoc, která je mu podle zákona
uložena nebo k níž se zavázal, nebo
b) zmaří poskytnutí takové pomoci
jinou osobou, bude potrestán odnětím svobody
až na tři léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem.
(1) Kdo úmyslně ohrozí provoz
a) veřejného telekomunikačního zařízení,
pošty nebo zařízení pro hromadnou veřejnou
dopravu,
b) podmořského kabelu nebo podmořského
potrubí,
c) zařízení energetického nebo vodárenského,
d) veřejného ochranného zařízení
proti požáru, povodni nebo jiné živelní
pohromě,
e) obranného nebo ochranného zařízení
proti leteckým a jiným podobným útokům
nebo jejich následkům, nebo
f) podobného obecně prospěšného
zařízení,
bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
šest let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 poruchu provozu obecně prospěšného
zařízení, nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
Kdo úmyslně zničí nebo učiní
neupotřebitelnou zřetelně označenou
značku bodu státní triangulace, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
Kdo z nedbalosti ohrozí provoz obecně prospěšného
zařízení (§ 182 odst. 1), bude potrestán
odnětím svobody až na šest měsíců
nebo nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(1) Kdo bez povolení
a) sobě nebo jinému opatří nebo přechovává
zbraň hromadně účinnou nebo součástky,
jichž je k užití takové zbraně
nezbytně třeba, nebo
b) hromadí, vyrábí anebo sobě nebo
jinému opatřuje zbraně, střelivo nebo
výbušiny,
bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 ve větším rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(1) Kdo bez povolení vyrobí, sobě
nebo jinému opatří anebo přechovává
vysílací stanici nebo soubor podstatných
součástek určených k sestavení
takové stanice, nebo kdo takové stanice bez povolení
používá,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo bez povolení vyrobí, doveze,
vyveze, jinému opatří nebo přechovává
omamné prostředky nebo jedy, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta
nebo nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) získá-li takovým činem značný
prospěch, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví více osob nebo smrt.
Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří
anebo přechovává předmět způsobilý
k nedovolené výrobě omamných prostředků
nebo jedů, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem
nebo propadnutím věci.
Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší
nebezpečí zavlečení nebo rozšíření
nakažlivé lidské choroby, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta
nebo nápravným opatřením.
Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší
nebezpečí zavlečení nebo rozšíření
nakažlivé lidské choroby, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo způsobí nebo zvýší
nebezpečí zavlečení nebo rozšíření
nakažlivé choroby domácích nebo jiných
hospodářsky důležitých zvířat,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 rozšíření
takové choroby.
(1) Kdo způsobí nebo zvýší
nebezpečí zavlečení nebo rozšíření
nakažlivé choroby nebo škůdce užitkových
rostlin, bude potrestán odnětím svobody až
na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 rozšíření
takové choroby nebo takového škůdce.
(1) Kdo má na prodej, vyrobí anebo sobě
nebo jinému opatří úmyslně
potraviny nebo jiné předměty, jejichž
požití nebo užití k obvyklému účelu
je nebezpečné lidskému zdraví, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví více osob nebo smrt.
Kdo má na prodej, vyrobí anebo sobě nebo
jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo
jiné předměty, jejichž požití
nebo užití k obvyklému účelu
je nebezpečné lidskému zdraví, bude
potrestán odnětím svobody až na šest
měsíců nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem nebo propadnutím
věci.
Vyhláškou ministra spravedlnosti bude určeno,
co se považuje za omamné prostředky a jedy
ve smyslu § 187 a 188, které choroby se považují
za nakažlivé ve smyslu § 189 až 192 a na
které škůdce se vztahuje ustanovení
§ 192.
(1) Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje
usmrcením, ublížením na zdraví
nebo způsobením škody velkého rozsahu,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Kdo užije násilí proti skupině
obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením,
ublížením na zdraví nebo způsobením
škody velkého rozsahu proto, že jsou stoupenci
socialistického společenského a státního
zřízení, pro jejich národnost, rasu,
vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením.
Kdo v úmyslu odstrašit jiného od aktivní
účasti na plnění úkolů
socialistické společnosti
a) užije násilí proti skupině obyvatelů
nebo proti jednotlivci, nebo
b) vyhrožuje skupině obyvatelů nebo jednotlivci
usmrcením, ublížením na zdraví
nebo způsobením škody velkého rozsahu,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta.
Kdo veřejně a pohoršlivým způsobem
hanobí
a) některý národ, jeho jazyk nebo některou
rasu, nebo
b) skupinu obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci
socialistického společenského a státního
zřízení, pro jejich vyznání
nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením.
Kdo úmyslně způsobí nebezpečí
vážného znepokojení alespoň části
obyvatelstva nějakého místa tím, že
rozšiřuje poplašnou zprávu, která
je nepravdivá, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
Kdo za branné pohotovosti státu způsobí,
byť i z nedbalosti, nebezpečí vážného
znepokojení, malomyslnosti nebo poraženecké
nálady alespoň u části obyvatelstva
nějakého místa tím, že rozšiřuje
poplašnou zprávu, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta.
Kdo poté, co požil alkoholického nápoje,
vykonává zaměstnání nebo jinou
činnost, při kterých by mohl ohrozit život
nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou
škodu na majetku, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým
trestem.
(1) Kdo se ze zjevné neúty vůči
společnosti dopustí veřejně nebo na
místě veřejnosti přístupném
hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 jako člen organizované
skupiny.
Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci
a opatřuje si prostředky k obživě prostitucí,
hazardní hrou nebo jiným nekalým způsobem,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta.
Kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede
k provozování prostituce, nebo kdo kořistí
z prostituce provozované jiným, bude potrestán
odnětím svobody na jeden rok až pět
let.
(1) Kdo uvádí do oběhu nebo činí
veřejně přístupnými tiskovinu,
film, vyobrazení nebo jiný předmět,
které ohrožují mravnost, nebo kdo takový
předmět za tím účelem vyrobí
nebo přechovává, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody až na dvě
léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 ve značném rozsahu,
b) ohrozí-li takovým činem mravnost osoby
mladší než osmnáct let, nebo
c) spáchá-li takový čin výdělečně.
Kdo o jiném sdělí údaj, o němž
ví, že je nepravdivý a způsobilý
značnou měrou ohrozit jeho vážnost u
spoluobčanů, a tím
a) poškodí ho v zaměstnání,
b) naruší jeho rodinné vztahy, nebo
c) způsobí mu jinou vážnou újmu,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením.
(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí
smrti nebo jeví známky vážné
poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač
tak může učinit bez nebezpečí
pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením.
(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí
smrti nebo jeví známky vážné
poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač
je podle povahy svého zaměstnání povinen
takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
Řidič dopravního prostředku, který
po dopravní nehodě, na níž měl
účast, neposkytne osobě, která při
nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou
pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí
pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím
svobody až na tři léta nebo nápravným
opatřením nebo zákazem činnosti.
(1) Kdo jinému způsobí vážnou
újmu na právech tím, že
a) uvede někoho v omyl, nebo
b) využije něčího omylu,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody až na tři
léta bude pachatel potrestán, vydává-li
se při činu uvedeném v odstavci 1 za veřejného
činitele.
(1) Kdo za trvání svého manželství
uzavře manželství jiné, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo uzavře
manželství s osobou, která již je v manželství
jiném.
Kdo při výkonu své duchovenské činnosti
nebo podobné náboženské funkce poruší,
byť i z nedbalosti, ustanovení zákona o právu
rodinném, zejména tím, že vykoná
náboženský sňatkový obřad
s osobami, které spolu neuzavřely manželství,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok.
(1) Kdo opustí dítě, o které
má povinnost pečovat a které si samo nemůže
opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí
smrti nebo ublížení na zdraví, bude
potrestán odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví nebo smrt.
(1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou
zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat
jiného, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok.
(2) Kdo se úmyslně vyhýbá
plnění své zákonné povinnosti
vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán,
vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo
2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.
Trestnost zanedbání povinné výživy
(§ 213) zaniká, jestliže trestný čin
neměl trvale nepříznivých následků
a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve,
než soud prvního stupně počal vyhlašovat
rozsudek.
Kdo týrá osobu, která je v jeho péči
nebo výchově, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta.
Kdo osobu mladší než patnáct let nebo
osobu stiženou duševní poruchou nebo duševně
nedostatečně vyvinutou odejme z opatrování
toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního
rozhodnutí povinnost o ni pečovat, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému
majetkový prospěch, nebo
b) ohrozí-li takovým činem mravní
vývoj unesené osoby nebo způsobí-li
takovým činem jiný zvlášť
závažný následek.
Kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší
než osmnáct let nebezpečí zpustnutí
tím, že
a) umožní jí vést zahálčivý
nebo nemravný život, nebo
b) svádí ji k zahálčivému nebo
nemravnému životu,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta.
Kdo soustavně podává osobám mladším
než osmnáct let alkoholické nápoje v
takové míře, že tím ohrožuje
jejich zdraví, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok.
Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán
odnětím svobody na deset až patnáct
let nebo trestem smrti.
Matka, která v rozrušení způsobeném
porodem úmyslně usmrtí své novorozené
dítě při porodu nebo hned po něm,
bude potrestána odnětím svobody na tři
léta až osm let.
(1) Kdo jinému úmyslně ublíží
na zdraví, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi pro
výkon jejich povinnosti, nebo
b) spáchá-li takový čin na jiném
proto, že je stoupencem socialistického společenského
a státního zřízení, pro jeho
národnost, rasu, vyznání nebo proto, že
je bez vyznání.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví.
(4) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1) Kdo jinému úmyslně způsobí
těžkou újmu na zdraví, bude potrestán
odnětím svobody na dvě léta až
osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1) Kdo jinému z nedbalosti ublíží
na zdraví, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením nebo zákazem
činnosti.
(2) Odnětím svobody až na jeden
rok nebo nápravným opatřením nebo
zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
spáchá-li či uvedený v odstavci 1
proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající
z jeho zaměstnání, povolání,
postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí
těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě
léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou
povinnost vyplývající z jeho zaměstnání,
povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou
mu podle zákona.
(3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou
újmu na zdraví nebo smrt více osob proto,
že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti
práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy,
bude potrestán odnětím svobody na tři
léta až deset let.
(1) Kdo úmyslně ohrozí život
nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní
rvačky, bude potrestán odnětím svobody
až na šest měsíců nebo nápravným
opatřením.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném
v odstavci 1 jinému způsobena těžká
újma na zdraví nebo smrt.
Kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti, nebezpečí
pohlavní nákazy, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců nebo
nápravným opatřením.
(1) Kdo těhotné ženě pomáhá
nebo ji svede k tomu, aby
a) své těhotenství sama uměle přerušila,
nebo
b) jiného požádala nebo jinému dovolila,
aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno
jinak než způsobem přípustným
podle zákonných předpisů o umělém
přerušení těhotenství, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným
opatřením.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví nebo smrt.
(1) Kdo se souhlasem těhotné ženy
uměle přeruší její těhotenství
jinak než způsobem přípustným
podle zákonných předpisů o umělém
přerušení těhotenství, bude potrestán
odnětím svobody na jeden rok až pět
let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 výdělečně, nebo
b) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví nebo smrt.
(3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán,
kdo bez souhlasu těhotné ženy uměle
přeruší její těhotenství.
(4) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 3 smrt.
Těhotná žena, která své těhotenství
sama uměle přeruší nebo jiného
o to požádá nebo mu to dovolí, není
pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení
o návodci a pomocníkovi.
(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě
nebo jinému k sebevraždě pomáhá,
bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy,
odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší
než osmnáct let, na těhotné ženě
nebo na osobě stižené duševní poruchou
nebo duševně nedostatečně vyvinuté.
(1) Kdo jinému bez oprávnění
brání užívat osobní svobody,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody až na tři
léta nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 v úmyslu usnadnit jiný
trestný čin.
(3) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(1) Kdo jiného zbaví osobní svobody,
bude potrestán odnětím svobody na tři
léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(1) Kdo jiného zavleče do ciziny, bude
potrestán odnětím svobody na tři léta
až osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin na osobě
mladší než patnáct let nebo na osobě
stižené duševní poruchou nebo duševně
nedostatečně vyvinuté, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(1) Kdo proti jinému užije násilí
nebo pohrůžky bezprostředního násilí
v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán
odnětím svobody na tři léta až
deset let.
(2) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví nebo značnou škodu.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou
násilí nebo pohrůžkou jiné těžké
újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo
trpěl, bude potrestán odnětím svobody
až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 se zbraní nebo výdělečně,nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
Kdo násilím, pohrůžkou násilí
nebo pohrůžkou jiné těžké
újmy
a) nutí jiného k účasti na náboženském
úkonu,
b) zdržuje jiného bez oprávnění
od takové účasti, nebo
c) jinému v užívání svobody vyznání
jinak brání, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.
Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně
nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl,
bude potrestán odnětím svobody až na
šest měsíců nebo nápravným
opatřením.
(1) Kdo vnikne do domu nebo do bytu jiného tím,
že užije násilí nebo pohrůžky
bezprostředního násilí, kdo tam neoprávněně
vnikne v úmyslu vykonat násilí, nebo kdo
tam neoprávněně setrvá v úmyslu
vykonat násilí, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo nápravným
opatřením.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 se zbraní, nebo
b) spáchá-li takový čin nejméně
se dvěma osobami.
(1) Kdo úmyslně poruší tajemství
a) uzavřeného listu nebo jiné písemnosti,
zasílaných poštou nebo jiným dopravním
zařízením, nebo
b) zprávy podávané telefonem, telegrafem
nebo jiným takovým veřejným zařízením,
bude potrestán odnětím svobody až na
šest měsíců nebo nápravným
opatřením.
(2) Pracovník poštovní, telegrafní
nebo telefonní služby, který
a) spáchá čin uvedený v odstavci 1,
b) jinému úmyslně umožní spáchat
takový čin, nebo
c) pozmění nebo potlačí písemnost
dopravovanou poštou nebo jiným dopravním zařízením
anebo zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo jiným
podobným způsobem,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
(1) Kdo v úmyslu způsobit jinému
škodu nebo opatřit sobě nebo jinému
neoprávněný prospěch
a) prozradí tajemství, o němž se dozvěděl
z písemnosti, telegramu nebo telefonního hovoru,
které nebyly určeny jemu, nebo
b) takového tajemství využije,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Pracovník poštovní, telegrafní
nebo telefonní služby, který
a) spáchá čin uvedený v odstavci 1,
nebo
b) jinému úmyslně umožní spáchat
takový čin,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo zákazem činnosti.
(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou
bezprostředního násilí donutí
ženu k souloži, nebo
kdo k takovému činu zneužije její bezbrannosti,
bude potrestán odnětím svobody na tři
léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 těžkou újmu na zdraví, nebo
b) spáchá-li takový čin na ženě
mladší než patnáct let.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1) Kdo vykoná soulož s osobou mladší
než patnáct let, nebo kdo takové osoby jiným
závažným způsobem pohlavně zneužije,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok
až osm let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 na osobě svěřené
jeho dozoru, zneužívaje její závislosti.
(3) Odnětím svobody na pět až
dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až
patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
Kdo zneužívaje závislosti osoby mladší
než osmnáct let nebo osoby svěřené
jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské
souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje
její závislosti, jiným závažným
způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta.
(1) Kdo se po dovršení osmnáctého
roku svého věku pohlavně stýká
s osobou téhož pohlaví mladší než
osmnáct let, nebo kdo se pohlavně stýká
s osobou téhož pohlaví, zneužívaje
její závislosti, bude potrestán odnětím
svobody na jeden rok až pět let.
(2) Stejně bude potrestán, kdo
a) za pohlavní styk s osobou téhož pohlaví
přijme nebo poskytne úplatu, nebo
b) pohlavním stykem s osobou téhož pohlaví
budí veřejné pohoršení.
Kdo vykoná soulož s příbuzným
v pokolení přímém nebo se sourozencem,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta.
(1) Kdo do ciziny zláká, najme nebo dopraví
ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k
pohlavnímu styku s jiným, bude potrestán
odnětím svobody na jeden rok až pět
let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin na ženě
mladší než osmnáct let, nebo
c) spáchá-li takový čin v úmyslu,
aby ženy bylo užito k prostituci.
(1) Kdo si přivlastní cizí věc
tím, že se jí zmocní, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin výdělečně,
c) pokusí-li se bezprostředně po takovém
činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou
bezprostředního násilí, nebo
d) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný závažný následek.
(1) Kdo si přivlastní věc, která
mu byla svěřena, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě až
osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako osoba, která má výslovně uloženou
povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Kdo se zmocní cizí věci větší
hodnoty v úmyslu jí přechodně užívat,
nebo kdo neoprávněně cizí věci
větší hodnoty, která mu byla svěřena,
přechodně užívá,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta nebo nápravným opatřením
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný
zvlášť závažný následek.
(1) Kdo ke škodě cizího majetku
sebe nebo jiného obohatí tím, že
a) uvede někoho v omyl, nebo
b) využije něčího omylu,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 výdělečně, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu nebo jiný zvlášť závažný
následek.
(1) Kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede
a) věc, která byla získána trestným
činem spáchaným jinou osobou, nebo
b) to, co za takovou věc bylo opatřeno, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta
nebo nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 výdělečně, nebo
b) získá-li takovým činem značný
prospěch.
Kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede z nedbalosti
věc větší hodnoty, která byla
získána trestným činem spáchaným
jinou osobou, bude potrestán odnětím svobody
až na šest měsíců nebo nápravným
opatřením nebo peněžitým trestem.
(1) Kdo zneužívaje něčí
tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti
nebo něčího rozrušení, dá
sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění,
jehož hodnota je k hodnotě vzájemného
plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo
takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu
uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 výdělečně.
(1) Kdo si přivlastní cizí věc,
která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo
jinak bez přivolení osoby oprávněné,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán, získá-li
činem uvedeným v odstavci 1 značný
prospěch.
(1) Kdo jinému způsobí škodu
tím, že poruší podle zákona mu
uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat
nebo spravovat cizí majetek, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 jako osoba, která má výslovně uloženu
povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu.
(1) Kdo i jen částečně
zmaří uspokojení svého věřitele
tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí
nebo odstraní část svého majetku,
nebo
b) předstírá nebo uzná neexistující
právo nebo závazek,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo i jen
částečně zmaří uspokojení
věřitele jiné osoby tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí
nebo odstraní část majetku dlužníka,
nebo
b) k majetku dlužníka uplatní neexistující
právo nebo pohledávku.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 nebo 2 značnou škodu.
(1) Kdo zničí, poškodí nebo
učiní neupotřebitelnou cizí věc
vyšší hodnoty, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 na věci svědka, znalce nebo tlumočníka
pro výkon jejich povinnosti,
b) způsobí-li takovým činem značnou
škodu, nebo
c) spáchá-li takový čin na věci,
která požívá ochrany podle zvláštních
předpisů.
Kdo poškodí důležitý kulturní
nebo jiný důležitý obecný zájem
tím, že zničí, poškodí,
učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí
vlastní věc, která požívá
ochrany podle zvláštních předpisů,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta nebo nápravným opatřením
nebo peněžitým trestem nebo propadnutím
věci.
(1) Kdo v úmyslu zničit úplně
nebo částečně některou národní,
etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu
a) uvede příslušníky takové skupiny
do takových životních podmínek, které
mají přivodit jejich úplné nebo částečné
fyzické zničení,
b) provede opatření směřující
k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození
dětí,
c) násilně převádí děti
z jedné takové skupiny do druhé, nebo
d) způsobí příslušníkovi
takové skupiny těžkou újmu na zdraví
nebo smrt,
bude potrestán odnětím svobody na dvanáct
až patnáct let nebo trestem smrti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se na
činu uvedeném v odstavci 1 účastní.
(1) Kdo podporuje nebo propaguje fašismus nebo
jiné podobné hnutí, které směřuje
k potlačování práv a svobod pracujícího
lidu nebo které hlásá národnostní,
rasovou nebo náboženskou zášť, bude
potrestán odnětím svobody na jeden rok až
pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným
podobně účinným způsobem, nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
Kdo veřejně projevuje sympatie k fašismu nebo
k jinému podobnému hnutí uvedenému
v § 260, bude potrestán odnětím svobody
na šest měsíců až tři léta.
(1) Kdo za války nebo za bojové situace
a) nařídí použití zakázaného
bojového prostředku, nebo
b) takového prostředku úmyslně použije,
bude potrestán odnětím svobody na dvě
léta až sedm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 zvlášť závažný následek.
(1) Kdo za války poruší předpisy
mezinárodního práva tím, že nelidsky
zachází s bezbranným civilním obyvatelstvem,
utečenci, raněnými, s příslušníky
ozbrojených sil, kteří zbraně již
složili,
nebo s válečnými zajatci, bude potrestán
odnětím svobody na tři léta až
deset let.
(2) Odnětím svobody na osm až patnáct
let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu
na zdraví nebo smrt.
Kdo v prostoru válečných operací,
na bojišti nebo v místech postižených
válečnými operacemi
a) zmocní se, využívaje něčí
tísně, cizí věci,
b) svévolně cizí majetek ničí
nebo jej pod záminkou válečné potřeby
odnímá, nebo
c) okrádá padlé, bude potrestán odnětím
svobody na tři léta až patnáct let nebo
trestem smrti.
Kdo za branné pohotovosti státu neoprávněně
užívá označení Červeného
kříže nebo jiného označení
nebo barvy, kterými jsou označeny zdravotnické
instituce nebo dopravní prostředky zdravotnické
evakuace, bude potrestán odnětím svobody
na šest měsíců až tři léta.
(1) Kdo sebe nebo jiného učiní
trvale nebo dočasně nezpůsobilým nebo
méně způsobilým k plnění
branné povinnosti nebo jiných úkolů
pro obranu vlasti, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až pět
let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení
nebo k nemocničnímu nebo výběrovému
vyšetření v úmyslu svou odvodní
povinnost nesplnit nebo její splnění oddálit,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za branné pohotovosti státu.
(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu dosáhnout
úlev v plnění branné povinnosti, bude
potrestán odnětím svobody až na jeden
rok nebo nápravným opatřením.
(2) Kdo se dopustí pletich v úmyslu
a) sám se zcela nebo zčásti vyhnout plnění
branné povinnosti, nebo
b) jiného zcela nebo zčásti vymknout z plnění
branné povinnosti, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až dvě
léta.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za branné
pohotovosti státu.
(1) Kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské
činné službě nebo zvláštní
službě nenastoupí službu v ozbrojených
silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené
v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím
svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti,
službu v ozbrojených silách do 24 hodin po
uplynutí lhůty stanovené v povolávacím
rozkaze, bude potrestán odnětím svobody až
na dvě léta.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za branné pohotovosti státu.
Kdo po vyhlášení mobilizace, byť i z nedbalosti
a) neprodleně se nedostaví z ciziny k nastoupení
vojenské činné služby, nebo
b) neuposlechne výzvy vydané podle ustanovení
branného zákona ke vstupu do vojenské služby
spojeneckého státu,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok
až pět let.
(1) Kdo nesplní, byť i z nedbalosti, osobní
nebo věcnou povinnost pro obranu vlasti,
kdo plnění takové povinnosti jinou osobou,
byť i z nedbalosti, maří nebo ztěžuje,
kdo se úmyslně vyhýbá plnění
takové povinnosti, nebo
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až tři léta nebo
nápravným opatřením nebo peněžitým
trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až osm let bude pachatel potrestán, ohrozí-li
činem uvedeným v odstavci 1 značnou měrou
zájmy obrany vlasti.
(1) Kdo odepře provést nebo úmyslně
neprovede rozkaz, bude potrestán odnětím
svobody až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až sedm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 se skupinou vojáků,
b) spáchá-li takový čin za okolností,
že by tím mohl zmařit nebo podstatně
ztížit splnění důležitého
služebního úkolu,
c) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví nebo smrt, nebo
d) způsobí-li takovým činem ohrožení
bojové pohotovosti útvaru nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(3) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za branné pohotovosti státu nebo za bojové
situace.
(1) Kdo z nedbalosti neprovede rozkaz za okolností,
že by tím mohl zmařit nebo podstatně
ztížit splnění služebního
úkolu, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců
až pět let bude pachatel potrestán,
a) jestliže činem uvedeným v odstavci 1 zmaří
nebo podstatně ztíží splnění
důležitého služebního úkolu,
b) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví nebo smrt, nebo
c) způsobí-li takovým činem ohrožení
bojové pohotovosti útvaru nebo jiný zvlášť
závažný následek.
(3) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti
státu nebo za bojové situace.
(1) Kdo klade odpor vojáku, který plní
vojenské povinnosti, nebo jej donutí k porušení
vojenské povinnosti, bude potrestán odnětím
svobody až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta
až sedm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 se skupinou osob,
b) spáchá-li takový čin se zbraní,
c) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví nebo jiný zvlášť
závažný následek, nebo
d) spáchá-li takový čin za bojové
situace.
(3) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 smrt, nebo
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci
2 písm. a) nebo
c) za branné pohotovosti státu nebo za bojové
situace.
Kdo urazí
a) nadřízeného nebo vyššího,
b) podřízeného nebo nižšího,
nebo
c) vojáka stejné hodnosti, a to v době, kdy
sám nebo uražený vykonává službu,
bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok.
(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou
bezprostředního násilí urazí
a) nadřízeného nebo vyššího,
b) podřízeného nebo nižšího,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 v době, kdy sám nebo uražený vykonává
službu,
b) spáchá-li takový čin proti vojenské
stráži,
c) spáchá-li takový čin se zbraní
nebo nejméně se dvěma osobami, nebo
d) způsobí-li takovým činem ublížení
na zdraví.
(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou
bezprostředního násilí urazí
vojáka stejné hodnosti, a to v době, kdy
sám nebo uražený vykonává službu,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 proti vojenské stráži,
b) spáchá-li takový čin se zbraní
nebo nejméně se dvěma osobami, nebo
c) způsobí-li takovým činem ublížení
na zdraví.
(1) Kdo užije násilí vůči
nadřízenému
a) v úmyslu působit na výkon jeho vojenských
povinností, nebo
b) pro výkon jeho vojenských povinností,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán,
a) pokusí-li se činem uvedeným v odstavci
1 způsobit těžkou újmu na zdraví,
nebo
b) způsobí-li takovým činem těžkou
újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 smrt, nebo
b) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu nebo za bojové situace.
(1) Kdo se v úmyslu vyhnout se vojenské
službě nebo plnění vojenských
povinností poškodí na zdraví, předstírá
nemoc, padělá listinu, opije se nebo použije
jiného úskoku, nebo kdo odpírá konat
vojenskou službu, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až pět
let.
(2) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za branné pohotovosti státu nebo za bojové
situace.
Kdo se za bojové situace učiní z nedbalosti
nezpůsobilým vykonávat službu tím,
že se opije, bude potrestán odnětím
svobody na jeden rok až pět let.
(1) Kdo se svémocně vzdaluje v úmyslu
vyhnout se vojenské službě, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až pět let.
(2) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za branné pohotovosti státu.
(1) Kdo se svémocně vzdaluje do ciziny
v úmyslu vyhnout se vojenské službě,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok
až sedm let.
(2) Odnětím svobody na sedm až patnáct
let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti
státu.
(1) Kdo se svémocně vzdaluje po dobu
delší než 24 hodiny, bude potrestán odnětím
svobody až na šest měsíců.
(2) Kdo se svémocně vzdaluje soustavně
nebo po dobu delší než šest dnů,
nebo kdo se svémocně vzdaluje po dobu delší
než dva dny v době plnění zvlášť
důležitých úkolů nebo zvlášť
důležitých cvičení, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok.
(3) Kdo se svémocně vzdaluje po dobu
delší než čtrnáct dnů, nebo
kdo se svémocně vzdaluje po dobu delší
než šest dnů v době plnění
zvlášť důležitých úkolů
nebo zvlášť důležitých cvičení,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až pět let.
(1) Kdo ve strážní nebo jiné
obdobné službě poruší, byť
i z nedbalosti, předpisy nebo pravidla této služby
nebo zvláštní nařízení
podle nich vydaná, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci
1 při výkonu strážní služby,
která má zvlášť důležitý
státní nebo vojenský význam,
b) spáchá-li takový čin zvlášť
hrubým porušením své povinnosti,
c) způsobí-li takovým činem škodlivý
následek, k jehož odvrácení výkon
strážní nebo jiné obdobné služby
měl směřovat, nebo
d) spáchá-li takový čin za branné
pohotovosti státu.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
jestliže úmyslně spáchá čin
uvedený v odstavci 1 za bojové situace a je zde
některá z okolností uvedených v odstavci
2 písm. a), a c).
(1) Kdo v dozorčí nebo jiné službě
závažným způsobem, byť i z nedbalosti,
poruší předpisy nebo pravidla této služby,
bude potrestán odnětím svobody až na
šest měsíců.
(2) Odnětím svobody až na dvě
léta bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť
závažný následek, jemuž byl povinen
zabránit.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až
pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 za bojové situace.
(1) Kdo poruší, byť i z nedbalosti,
pravidla služby na radiotechnických hláskách,
v hotovostních jednotkách nebo jiných zařízeních
určených k zajištění bezpečnosti
vzdušného prostoru, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři
léta.
(2) Odnětím svobody na tři léta
až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li
činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť
závažný následek.
(3) Odnětím svobody na deset až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
jestliže čin uvedený v odstavci 1 spáchá
za branné pohotovosti státu a způsobí
jím zvlášť závažný
následek.
(1) Kdo popuzuje vojáky proti vojenské
službě nebo proti nadřízenému,
kdo šíří malomyslnost, nebo kdo jinak
soustavně rozvrací kázeň, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta.
(2) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
za bojové situace.
Kdo se za bojové situace ze zbabělosti nebo malomyslnosti
vzdá do zajetí, bude potrestán odnětím
svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.
(1) Kdo se bez dovolení vzdálí
za bojové situace, bude potrestán odnětím
svobody na tři léta až patnáct let nebo
trestem smrti.
(2) Kdo se za bojové situace vyhýbá
povinnosti splnit bojový úkol nebo odepře
použít zbraně, bude potrestán odnětím
svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.
(1) Kdo za bojové situace odhodí, opustí
nebo učiní neupotřebitelnou zbraň
nebo jiný válečný materiál,
bude potrestán odnětím svobody na dvě
léta až sedm let.
(2) Odnětím svobody na pět až
patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci
1 zvlášť závažný následek.
Velitel, který, aniž to bylo vyvoláno bojovou
situací, nepříteli vydá, byť
i z nedbalosti, vojenské síly nebo ponechá
mu opevnění, bojovou techniku nebo jiné bojové
prostředky, bude potrestán, nejednal-li v úmyslu
podporovat nepřítele, odnětím svobody
na tři léta až patnáct let nebo trestem
smrti.
Kdo urazí parlamentáře nebo člena
jeho průvodu, nebo
kdo takovou osobu neprávem zadrží,
bude potrestán odnětím svobody až na
dvě léta.
(1) Odůvodňují-li to okolnosti
případu, lze kázeňsky vyřídit
trestné činy nenastoupení služby v ozbrojených
silách podle § 270, neuposlechnutí rozkazu
podle § 273 odst. 1 a § 274 odst. 1, zprotivení
a donucení k porušení vojenské povinnosti
podle § 275 odst. 1, urážky mezi vojáky
podle § 276, § 277 odst. 1 a § 278 odst. 1, vyhýbání
se výkonu vojenské služby podle § 280
odst. 1, § 281, svémocného odloučení
podle § 284 odst. 1 a 2, porušování povinností
strážní služby podle § 285 odst.
1, porušování povinností dozorčí
služby podle § 286 odst. 1, porušování
povinností služby při obraně vzdušného
prostoru podle § 287 odst. 1 a ohrožování
politického a morálního stavu jednotky podle
§ 288 odst. 1.
(2) Jestliže stupeň nebezpečnosti
jiného trestného činu pro společnost,
než které jsou uvedeny v odstavci 1, je malý
a lze důvodně očekávat, že prostředky
kázeňského vyřízení
postačí k dosažení účelu
sledovaného tímto zákonem, lze potrestání
pachatele přenechat příslušnému
veliteli nebo náčelníku.
Svémocně se vzdaluje, kdo
a) se vzdálil bez dovolení od svého útvaru
nebo z místa služebního přidělení,
b) se nepřihlásil u svého útvaru nebo
v místě služebního přidělení,
ač tam byl odeslán nebo ač uplynula doba
jeho odůvodněné nepřítomnosti,
zejména při ustanovení, přeložení,
služební cestě nebo dovolené,
c) byl odloučen za bojových akcí od svého
útvaru a nepřipojil se po zániku příčiny
odloučení k svému nebo jinému vojenskému
útvaru, nebo
d) se nepřihlásil u některého vojenského
útvaru po návratu nebo po osvobození z nepřátelského
zajetí.
(1) Trest pravomocně uložený před
účinností tohoto zákona za čin,
který není trestným činem podle tohoto
zákona, se nevykoná; ustanovení tohoto zákona
o souhrnném trestu se v takovém případě
neužije.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na činy
trestné podle dekretu presidenta republiky č. 16/1945
Sb., o potrestání nacistických zločinců,
zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech, a podle nařízení
Slovenské národní rady č. 33/1945
Sb. SNR, o potrestání fašistických zločinců,
okupantů, zrádců a kolaborantů a o
zřízení lidového soudnictví,
ve znění předpisů je měnících
a doplňujících.
(1) Jestliže ke dni účinnosti tohoto
zákona nevykonaný trest odnětí svobody
nebo jeho zbytek, popřípadě součet
takových trestů postupně uložených
nebo jejich zbytek činí více než patnáct
let, soud tento trest, popřípadě postupně
uložené tresty zkrátí poměrně
tak, aby nevykonaný trest odnětí svobody
nebo jeho zbytek činil ke dni účinnosti tohoto
zákona patnáct let.
(2) Jestliže ke dni účinnosti tohoto
zákona činí nevykonaný trest zákazu
činnosti nebo jeho zbytek více než pět
let, zkrátí soud tento trest nebo jeho zbytek tak,
aby ke dni účinnosti tohoto zákona činil
pět let.
(3) Byl-li před účinností
tohoto zákona pravomocně uložen trest
a) ztráty čestných práv občanských
nebo jiný obdobný trest podle zákona dříve
účinného, končí ztráta
práva volebního a práva zastávat funkci
soudce a soudce z lidu dnem účinnosti tohoto zákona,
b) vyloučení z vojska, považuje se za neuložený,
c) peněžitý, nevykoná se v případě
jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí
svobody nebo jeho zbytek,
d) zákazu pobytu, po účinnosti tohoto zákona
se nevykoná, po případě jeho výkon
dnem účinnosti tohoto zákona končí,
e) uveřejnění rozsudku, po účinnosti
tohoto zákona se nevykoná.
Ustanovení tohoto zákona o podmíněném
propuštění a podmíněném
upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
činnosti se užije s výjimkou ustanovení
§ 62 i na tresty uložené před účinností
tohoto zákona.
Horní hranice druhé sazby trestu odnětí
svobody stanovené v § 1 odst. 2 zákona č.
165/1950 Sb., na ochranu míru, se snižuje na patnáct
let.
Zrušují se:
1. trestní zákon č. 86/1950 Sb.,
2. zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění
a doplňuje trestní zákon č. 86/1950
Sb.,
3. ustanovení §§ 4 až 6 zákona č.
68/1957 Sb., o umělém přerušení
těhotenství.