Již znalost nejzákladnějších principů Bandungské deklarace stačí, aby každý z nás dal svůj hlas pro schválení této smlouvy. Avšak Bandungská deklarace není jediným důvodem, proč budeme hlasovat pro tuto smlouvu.

Mohl bych doložit velkou řadu projevů zástupce Indonésie ve Spojených národech, v nichž Sostroamidjojo pranýřoval koloniální manýry kapitalistických států, v nichž zdůvodňoval nutnost přijetí Čínské lidové republiky do OSN, v nichž útočí na kapitalistické uchvatitelské metody, ať už se jednalo o Koreu, Quatemalu, Kongo, Laos či Kubu.

Nejen tyto projevy s více než pádnými argumenty v OSN, ale řada činů ve prospěch utiskovaných národů, jejichž uvedení by si vyžádalo příliš mnoho času, je dalším argumentem, proč nejen je nutno smlouvu s Indonésií schválit, ale být na tuto smlouvu hrdý.

A tento bojový charakter Indonéské politiky ve prospěch všech velkých myšlenek lidstva pokračuje neustále dál.

Z poslední doby je to postoj, který zaujala Indonéská delegace na konferenci neutrálních států v Bělehradě, která skončila v noci z 5. na 6. září t. r. Rovněž na této konferenci indonéská delegace přinesla řadu podnětných návrhů, které byly schváleny a vtěleny do dvou dokumentů, které konference vypracovala.

Jedná se o dokument "Hrozba války a výzva k míru" a o dokument "Deklarace konference šéfů států a vlád nezúčastněných zemí".

V prvém dokumentu se konstatuje, že nynější neobyčejně napjatá mezinárodní situace hrozící válkou nutí zúčastněné strany na Bělehradské konferenci, aby vyzvaly SSSR a USA, aby začaly při závazném respektování zásad OSN jednat o mírovém vyřešení současné situace. V druhé deklaraci pak je požadováno, aby byla poskytnuta nezávislost koloniálním zemím podle usnesení XV. zasedání Valného shromáždění OSN, aby byly zrušeny vojenské základny na půdě cizích států, aby byl vydán zákaz výroby a zkoušek nukleárních zbraní, a proto je nutno ihned začít jednat o všeobecném odzbrojení. Dále pak požaduje tato deklarace, aby hospodářská pomoc méně vyvinutým zemím nebyla vázána na žádné politické podmínky, aby byla rozšířena bezpečnostní a hospodářská rada OSN, aby v ní byly zastoupeny jak státy kapitalistické, tak lidové demokracie a nezúčastněné státy. Rovněž je v deklaraci obsažen požadavek uznání Čínské lidové republiky a aby při řešení německé a berlínské otázky nebylo použito zbraní.

Proč znovu opakuji všechny tyto nám známé požadavky? Jen proto, abychom si ukázali, jak tyto pilíře mírového soužití všech národů světa znovu a znovu jsou prosazovány Indonéskou republikou. Všechny tyto požadavky Indonésie nevyslovuje poprvé.

Nemůžeme nevidět, že všechny tyto požadavky jsou páteří zahraniční politiky Indonéské republiky a jejího velkého presidenta Sukarna. Každý člověk dobré vůle musí s těmito požadavky souhlasit. Každý člověk, jemuž záleží na životě a blahobytu širokých mas pracujících lidí, musí tyto požadavky podporovat, a proto také každý poslanec naší socialistické republiky musí radostně souhlasit se smlouvou, která je nám ke schválení předložena, protože tato smlouva je nejen prospěšná, ale je obrazem největších ideálů všeho lidstva, toužícího po míru, přátelství a plodné spolupráci mezi národy. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se již nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám zpravodajkyni posl. Míškové slovo k doslovu.

Zpravodajka posl. Míšková:

Nebyly připomínky, proto navrhuji, aby Smlouva byla schválena.

Předseda Fierlinger: Dovolte mi poznámku. Jak již akademik s. Klečka se zmínil, je našemu jednání přítomen pan Saerul Saleh, ministr a předseda Prozatímního národního shromáždění Indonéské republiky. Srdečně ho vítám mezi námi. (Dlouhotrvající potlesk.)

Smlouva, kterou nyní budeme schvalovat, přispěje ještě více k dalšímu rozvoji vzájemných přátelských, politických, hospodářských a kulturních styků mezi našimi zeměmi. Přejeme ze srdce indonéskému lidu další úspěšný hospodářsky rozvoj, plné osvobození země od zbytků okupačního režimu imperialistů a šťastnou budoucnost sjednocené Indonésie. (Potlesk.)

Přistoupíme ke hlasování. Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění Československé socialistické republiky vyslovilo podle čl. 42 ústavy souhlas se Smlouvou a přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou, podepsanou v Praze dne 29. května 1961, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně vyslovilo souhlas se Smlouvou o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou, podepsanou v Praze dne 29. května 1961.

Tím jsme projednali druhý bod pořadu. (Potlesk. Předsednictví převzal místopředseda NS Pospíšil.)

Místopředseda NS Pospíšil: Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva generálního prokurátora podle čl. 46 odst. 3 ústavy o stavu socialistické zákonnosti.

Uděluji slovo generálnímu prokurátorovi dr. Bartuškovi.

Generální prokurátor posl. dr. Bartuška: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci!

Vycházeje z úkolu uloženého článkem 46 odstavec 3 ústavy Československé socialistické republiky, předkládám k projednání Národnímu shromáždění zprávu o stavu socialistické zákonnosti. Cílem zprávy je informovat Národní shromáždění o vývoji a současném stavu socialistické zákonnosti, o dosažených úspěších i vyskytujících se nedostatcích, poukázat na jejich příčiny a upozornit na základní úkoly v oblasti upevňování socialistické zákonnosti, k nimž se musí soustředit pozornost všech státních orgánů, společenských organizací a všeho lidu.

Socialistická zákonnost je nedílnou součástí činnosti naší socialistické společnosti. Jako jeden z významných a nezbytných nástrojů budování vyspělé socialistické společnosti je těsně svázána s růstem morálně politického uvědomění lidu, s rozvíjením demokratických prvků v činnosti všech státních orgánů a společenských organizací, se zvyšováním dobrovolné disciplíny a odpovědnosti každého občana ke státu a společnosti.

Pro další upevňování socialistické zákonnosti v naší zemi je rozhodující, že hlavním úkolem rozvíjení naší socialistické státnosti je všestranný rozvoj socialistické demokracie, zapojování všech občanů do správy země a její hospodářské a kulturní výstavby. Tento vývoj probíhá v podmínkách všestranné organizátorské a výchovné práce a je charakterizován zvláště zvyšováním kontroly společnosti nad činností funkcionářů a pracovníků státního a hospodářského aparátu a zesílením jejich odpovědnosti před společností. Socialistická zákonnost je a vždy bude jedním z nejvýznamnějších prostředků rozvoje, upevňování a zdokonalování socialistické demokracie. Na druhé straně socialistická demokracie zabezpečuje skutečně lidový charakter našeho zákonodárství, vzbuzuje aktivní zájem pracujících o jeho uskutečňování a tak je i podmínkou upevnění socialistické zákonnosti.

Je třeba dát odpověď na otázku, čím je dáno základní zaměření celého procesu upevňování socialistické zákonnosti v naší zemi. Hlavní funkce našeho socialistického státu v současné etapě spočívá v hospodářskoorganizátorské a kulturně výchovné práci, v kontrole práce a spotřeby, v ochraně socialistického vlastnictví a socialistického právního řádu. Stejně jako dosud zůstává zachována funkce obrany státu před vojenským napadením ze strany imperialistických mocností. Jde o zabezpečení nejvyšší obranyschopnosti země a zvyšování bojové pohotovosti našich ozbrojených sil. Konečně postoj a nepřátelská činnost zbytků vykořisťovatelských tříd, agentur vysílaných imperialistickými státy a protispolečenských živlů vyžaduje i nadále soustavnou bdělost a ostražitost lidu a důslednou rozhodnost všech státních orgánů. Tím vším je vymezeno základní zaměření celého procesu upevňování socialistické zákonnosti v naší zemi.

S rozvojem socialistické demokracie ve všech oblastech života naší společnosti se mění i metody práce státních orgánů. Stále širšího významu nabývá organizování a přesvědčování lidí. Donucování nikdy nebylo rozhodující a jedinou metodou v činnosti našeho socialistického státu. Ani v současných podmínkách však nelze vůbec upustit od používání opatření státního donucení. Jeho ostří je a musí být namířeno proti agentuře vysílané imperialistickými státy, proti zločinným, nebezpečným pachatelům a proti recidivistům. Rozšiřování sféry společenského přinucení nesmí vést k podceňování opatření státního donucení. Tyto skutečnosti výrazně ovlivňují formy, metody i politickou účinnost dozoru nad dodržováním socialistické zákonnosti v naší zemi.

Přísné zachovávání socialistické zákonnosti vždy bylo předmětem soustavné péče Komunistické strany Československa a jejího ústředního výboru. O tom svědčí zejména usnesení celostátní konference KSČ z roku 1956 a usnesení ústředního výboru KSČ z 8. 12. 1960 k dalšímu upevňování socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví. Také řada opatření strany a vlády na úseku řízení a kontroly našeho hospodářství umožnila, aby se zkvalitnila péče a pomoc řídících orgánů při vytváření podmínek pro dodržování právních předpisů, kterými jsou upraveny základní úseky činnosti jednotlivých orgánů. Byl vydán nový zákon o národních výborech a vytvořeny podmínky pro kvalitativně vyšší stupeň řízení národních výborů všech stupňů, zejména v poslední době ustanovením Vládní komise pro řízení národních výborů. Byly vydány zákony o místních lidových soudech a úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, které přispějí především k dalšímu prohlubování přímé účasti pracujících na řešení problémů při výchově nového, socialistického člověka. Stále prohlubující se sepětí státních orgánů s pracujícími a zkvalitňování jejich činnosti spolu se zvyšováním výchovného působení nesporně napomáhá uvědomělému dodržování právních předpisů. Pracující a jejich organizace se stále v širší míře bezprostředně účastní na výkonu činnosti, která dříve spadala do kompetence státních orgánů, ať už jde o otázky nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, bezpečnost práce, pracovně právní spory a řešení jiných negativních projevů na pracovištích. Aktivní výkon a podíl pracujících na řešení konkrétních věcí vede k prohloubení a upevnění socialistické zákonnosti. Skutečný život v naší zemi potvrzuje, že roste právní cítění našich pracujících a dodržování právních norem se stává v mnoha směrech samozřejmostí.

Komunistická strana Československa vychovává pracující, aby směle a rozhodně reagovali na všechna porušování socialistické zákonnosti a socialistického soužití, aby nestrpěli jejich porušování, a tak napomáhá k vytváření atmosféry rozhodného odsouzení všech porušovatelů socialistického právního řádu. Stranické, státní i společenské orgány vykonaly velkou práci při plnění úkolů upevňování socialistické zákonnosti a dodržování státní disciplíny. Nepochybně i pracovníci bezpečnosti, soudů a prokuratury přispěli svým přínosem k upevnění socialistické zákonnosti v naší vlasti. O vysoké úrovni uvědomělosti našeho lidu svědčí, že v současné době obrovská většina obyvatelstva se aktivně účastní boje proti porušovatelům socialistického právního řádu, za snížení a vymýcení kriminality.

Další rozvíjení a upevnění socialistické zákonnosti je nyní nerozlučně spojeno s rozšiřováním socialistické demokracie a vzrůstáním úlohy lidu a jeho organizací. Široké masy pracujících čím dále tím více se budou účastnit bezprostředního výkonu socialistické zákonnosti ve sféře správy hospodářského života a organizace společenské práce. Společenské organizace musí vedle státních orgánů plnit funkce ochrany společenského pořádku, práv občanů a každodenní prevence. Rozhodující význam má cílevědomá politická, organizátorská a výchovná činnost, zaměřená k růstu socialistického uvědomění, k aktivní účasti pracujících na upevňování uvědomělé disciplíny a socialistické zákonnosti. Avšak vzrůstání role společenských organizací nevede a nesmí vést ke snižování role státních orgánů a neznamená oslabení úlohy socialistického státu ve výstavbě socialismu a komunismu. Naopak vykonávání řady státních úkolů společenskými organizacemi rozšiřuje a dále upevňuje politickou základnu socialistické společnosti. Náš socialistický stát bude s to věnovat ještě větší pozornost rozvoji ekonomiky, která tvoří materiální základnu našeho socialistického zřízení.

Dokladem blahodárného působení těchto socialistických přeměn v naší společnosti a účinnosti kulturně výchovné práce pod vedením naší strany je i vývoj stavu zákonnosti v naší republice. Ve své zprávě o vývoji a současném stavu socialistické zákonnosti zaměřím se především na ty oblasti, které jsou v současné etapě budování vyspělé socialistické společnosti nejdůležitější a na ty oblasti, v nichž je třeba rozhodnějším způsobem využívat příznivých podmínek socialistického řádu k neustálému upevňování socialistické zákonnosti a pravidel socialistického soužití.

Soudružky a soudruzi,

náš stát se upevnil jako socialistický řád pracujících v čele s dělnickou třídou. Pracující a jejich organizace se stále aktivněji a iniciativněji účastní správy státu a rozhodování všech otázek života naší společnosti. To vše vede k tomu, že se zákonitě zmenšuje rozsah protispolečenských jevů, že normy života socialistické společnosti jsou stále více dobrovolně a uvědoměle nejen dodržovány, ale i aktivně prosazovány velkou většinou občanů.

Působení socialistických přeměn v naší společnosti mělo proto podstatný vliv i na celkový pokles trestné činnosti. Její sociální kořeny jsou v naší zemi již úplně odstraněny. Jde většinou o vlivy staré společnosti, přežitky kapitalismu v myšlení, způsobu života a vědomí lidí, proti nimž je naše společnost s to účinně bojovat.

V loňském roce byla situace již taková, že počet odsouzených na 100 000 obyvatel se snížil o plných 66% počtu odsouzených na stejný počet obyvatel v buržoazní republice v roce 1934. Vezmeme-li za základ rok 1956 a vyjádříme-li jej indexem 100, počet zjištěných trestných jednání klesal takto: v roce 1957 na 99,4, v roce 1958 na 97,3, v roce 1959 na 81,2 a v roce 1960 na 76,8%. V tomto roce máme k dispozici jen statistickou evidenci za prvé pololetí. Čísla z tohoto pololetí o něco převyšují čísla prvého pololetí 1960. Souvisí to s tím, že v důsledku územní reorganizace v roce 1960, v I. pololetí především, byla snížena přechodně vyhledávací činnost orgánů bezpečnosti a že v důsledku určitého podceňování nebezpečnosti byly nesprávně některé trestné činy v tomto období vyřizovány jinak než před soudem a tak unikaly statistické evidenci. Skutečnost však je taková, že rok od roku u nás kriminalita klesá, i když vývoj neprobíhá rovnoměrně ani u všech jejích druhů ani ve všech okresech.

Tato tendence k snižování kriminality u nás je v diametrálním rozporu k neustále rok od roku rostoucí kriminalitě v kapitalistických zemích. Vezmeme-li v úvahu údaje z kapitalistických zemí z roku 1958, srovnání ukáže, že počet odsouzených osob na 100 000 obyvatel na příklad v Německé spolkové republice činí téměř čtyřnásobek, ve Švýcarsku je vyšší téměř o jednu třetinu. Obdobně je tomu ve většině kapitalistických zemí. Skutečnou tragédií v kapitalistických zemích je stále stoupající zločinnost mládeže. To dokumentuje naprosto neutěšené postavení mladých lidí v kapitalistických zemích. Není třeba rozvádět, že nepochybně na to má vliv i záměrná ideologická příprava mladých lidí, která se z nich snaží vychovat poslušný nástroj zvůle agresívních válečných kruhů imperialistických zemí.

Naprosto rozdílné postavení mladé generace v naší socialistické společnosti, plné právo účastnit se aktivně socialistické výstavby, správně orientovaná výchova a příprava mladých lidí k uskutečňování velkolepých perspektiv komunismu, obráží se i ve skutečně nepatrném počtu trestnosti naší mládeže. Je skutečností, že více než 99% mladých lidí ve věku do 18 let žije spořádaným životem, účastní se bohatého života naší společnosti. Můžeme být právem hrdi nejen na pracovní elán, ale i na vysoké morální kvality naší mládeže. Tím ovšem větší důraz klademe na odstranění všech příčin kriminality té nepatrné části mládeže, neboť naše socialistická společnost má všechny předpoklady, aby se vypořádala s tímto úkolem v nejkratší době. V některých krajích, zejména Západočeském, Severočeském, Jihomoravském, Západoslovenském i v hlavním městě Praze musíme prohloubit boj s příčinami kriminality mládeže. Je třeba klást ještě větší náročnost na výchovu v rodině, která přestává být soukromou záležitostí rodičů, ale je věcí odpovědnosti vůči státu a společnosti. Zesílit a zkoordinovat je třeba i výchovnou práci závodů, škol, národních výborů a všech společenských organizací. Velkou pozornost musí národní výbory a jejich aktiv věnovat mimoškolní činnosti mládeže. Stále je třeba prohlubovat práci Sdružení rodičů a přátel školy, orgánů péče o mládež a účinně koordinovat činnost státních orgánů a společenských organizací, zejména Československého svazu mládeže. Také výchovu mládeže v dětských domovech a domovech výchovy mládeže - a to je především povinností ministerstva školství a kultury - musíme zkvalitnit cestou správné diferenciace a zvýšení úrovně pedagogické práce.