Ministr národní obrany arm. gen. Lomský: Soudružky a soudruzi poslanci!

Projednáváme dnes zákon o obraně ČSSR. Jeho přijetím bude zakončena úprava právních norem v otázkách obrany státu, jejímž cílem bylo, aby i na tomto úseku zákony odpovídaly naší socialistické společnosti, duchu nové socialistické ústavy, vnitřní a zahraniční politice strany a našeho socialistického státu.

Předkládaný zákon o obraně ČSSR je svojí podstatou důsledně socialistický a vpravdě lidový. Nemůže tomu být ani jinak. Lidový socialistický ráz tohoto zákona je právě v tom, že vychází z potřeb velikého budovatelského díla našeho lidu, z potřeb zajistit jeho pokojnou mírovou práci a přispět v ušlechtilém boji za upevnění světového míru. Tento zákon je v souladu a vychází z politických zájmů dělnické třídy a pracujícího lidu.

Předkládaný zákon je zákonem nejen pro ozbrojené síly, ale pro všechen lid. Proto je možno jej právem nazvat zákonem lidové obrany socialistické vlasti.

Aby lépe vynikl obsah nového socialistického zákona o obraně ČSSR, který projednáváme, bude užitečné provést malé srovnání.

Právě před 25 lety byl v parlamentě také projednáván zákon o obraně státu. Mnozí z vás se na to jistě ještě pamatují. Bylo to v době bezprostředního ohrožení předmnichovské republiky hitlerovským fašismem, v době, kdy uvnitř země se aktivizovaly fašistické živly, které za podpory velkoburžoasie vedly kurs na rozbití republiky.

Buržoasii šlo v prvé řadě o to, jak v republice zachovat svoje panství a vykořisťovatelské zájmy. Proto obranu země chápala a prováděla z třídních pozic proti zájmům svobody národa a nezávislosti republiky, což jasně potvrdil průběh roku 1938 a její hanebná kapitulace po Mnichovu.

Zákon o obraně státu, který se tehdy projednával, umožňoval buržoazii, aby mohla s ještě větší svévolí postupovat proti pracujícím, aby buržoazně policejní aparát mohl krýt rouškou zákona své brutální útoky proti lidu. Tento zákon byl přijatelný i pro největší nepřátele národa - fašisty, luďáky a agrárníky, kteří v německém fašismu viděli svůj vzor a v Hitlerovi svého spojence proti lidu a Sovětskému svazu.

Komunističtí poslanci jako jediní tehdy ukazovali, že zákon svým protilidovým charakterem místo zajištění všelidové obrany republiky otevírá nutně cestu reakci a fašismu. Komunistická strana dokazovala, že spolehlivá obrana Československa může být vybudována jen za předpokladu zajištění demokratických práv a svobod pracujících při skutečně lidové obraně, opřené o pevné spojenectví se Sovětským svazem a prosazené v rozhodném boji proti fašismu uvnitř země a proti reakčnímu vlivu velkoburžoazie.

Na takové obraně ovšem buržoazie zájem neměla.

Dějiny daly za pravdu komunistům. Bylo jen logickým závěrem, že náš pracující lid, poučen trpkými zkušenostmi mnichovské zrady a fašistické okupace nastoupil pod vedením KSČ cestu k budování socialistické společnosti. Vítězství socialismu v naší vlasti v nerozborném spojenectví se Sovětským svazem a ostatními zeměmi socialistického tábora vytvořilo podmínky pro skutečně všelidovou a spolehlivou obranu socialistické vlasti.

Soudružky a soudruzi poslanci! Náš lid si plně uvědomuje, že otázka míru a války je nejpalčivější a životně nejdůležitější otázkou dneška. Proto pod vedením KSČ, jak to potvrdilo i poslední jednání politického poradního výboru států Varšavské smlouvy v Moskvě, jde důsledně cestou upevňování trvalého světového míru. Řídíme se přitom Prohlášením komunistických a dělnických stran.

Vyjádřením těchto ušlechtilých a pokrokových tužeb našeho lidu je i předkládaný zákon o obraně ČSSR. Lid, který buduje nejpokrokovější společenský řád, nepotřebuje válek. Základem jeho štěstí není bída, utrpení, smrt a strádání miliónů, jež přináší kapitalismus a válka, ale poctivá, ušlechtilá práce, dobývání tajů a bohatství přírody, všestranný rozkvět společnosti. Smyslem zákona o obraně socialistické vlasti je zajistit právě tuto velikou mírovou práci našeho lidu a přispět k upevnění světového míru. Proto také zákon o obraně ČSSR je důsledně mírovým zákonem, vyjadřuje zájmy našich pracujících, neboť budování a obrana socialistické vlasti jsou neoddělitelné.

V naší nové socialistické ústavě a rovněž v preambuli tohoto zákona prohlašujeme, že chceme žít v míru a přátelství se všemi národy světa, příspívat k mírovému soužití a soutěžení mezi státy s různým společenským zřízením. Jsme přesvědčeni, že úspěchy, kterých dosahují země socialistické soustavy při budování nové společnosti, názorně ukáží všem národům cestu k vytvoření světa bez válek a vykořisťování a cestu k blahu a štěstí všeho lidstva, k vítězství komunismu.

Zákon o obraně ČSSR tak plně vyjadřuje politiku mírového soužití, kterou uplatňuje naše vláda. Tato politika však na druhé straně předpokládá, že nedopustíme, aby kdokoli ohrožoval naši národní svobodu, socialistické zřízení a jeho vymoženosti. Je naším svatým právem a povinností bránit vše, co s tak hrdinským úsilím vybudoval náš lid pevně semknut v Národní frontě pod vedením KSČ. (Potlesk.)

Budovatelské úsilí našeho lidu a jeho péče o obranyschopnost země je zároveň neoddělitelnou součástí boje za mír. Je naším příspěvkem k růstu socialistického tábora a tím i sil míru. Vždyť právě tato narůstající převaha vytvořila základní předpoklad k tomu, že i v podmínkách existence imperialismu je možné zabránit válce. To nebylo možné dříve, když kapitalismus byl vševládnou soustavou.

Dnes je však situace jiná. Síla a převaha se stále zřetelněji kloní na stranu socialismu a mírumilovných sil.

Základem této rostoucí převahy jsou úspěchy socialistického tábora, především Sovětského svazu, mohutný rozvoj jeho ekonomiky, vědy a techniky. Skvělým triumfem potvrzujícím tento všestranný rozmach a vítězství sovětského zřízení je historický let majora Gagarina v kosmickém korábu kolem země, který zahájil novou epochu v dobývání vesmíru. S velkým nadšením přijal náš lid radostnou zprávu, že to byli sovětští lidé budující komunismus, kteří pronikli jako první do vesmíru. Je to další důkaz veliké síly svobodných sovětských lidí, kteří využívají svého rozumu, výsledků vědy a techniky ve prospěch štěstí a blaha všech lidí na zemi.

Úspěchy a objevy socialismu a komunismu, ty neslouží válečným cílům, ale jsou dávány vždy do služeb míru a bezpečnosti národů. Jen ti z agresívních kruhů, kdož na všechny úspěchy lidského ducha a snažení se dívají brýlemi války, jsou zděšeni touto dějinnou událostí. My ve velkolepém úspěchu sovětských lidí vidíme též náš úspěch a naplnění hrdostí znovu ze srdce blahopřejeme sovětským vědcům, technikům, všem pracujícím i hrdinnému majoru Gagarinovi k tomuto průkopnickému činu Sovětského svazu ve prospěch všeho lidstva. (Potlesk.)

Za tohoto měnícího se poměru sil rozpoutat válku proti socialistickým zemím znamená pro imperialismus dát v sázku samotnou existenci celého kapitalistického zřízení. Poprvé v dějinách lidstva je obrovská hospodářská, politická a vojenská síla dána plně do služeb míru. Poprvé je této gigantické síly socialistického tábora využíváno ke zkrocení válkychtivých imperialistických kruhů a k odvrácení války. Poprvé v historii vznikla situace, že ti, kdož mají převahu v ozbrojených silách a nejdokonalejší bojovou techniku, rozhodně bojují za odzbrojení. Je štěstím lidstva, že to jsou země socialistické soustavy, které si do svého štítu vepsaly slovo mír.

Pod vlivem světodějných vítězství socialismu a stále větší přitažlivosti, jeho ideí se sjednocují nejširší masy lidu na celém světě k boji za mír. Pozice imperialismu se zužují a kapitalistický svět se otřásá stále hlubšími rozpory. Takový poměr sil ve světě umožňuje socialistickému táboru a ostatním mírumilovným silám vytyčit reálný úkol zabránit imperialistům rozpoutat světovou válku. Jsme přesvědčeni, že je to úkol splnitelný a že vítězství bude na straně sil míru, demokracie a pokroku. (Potlesk.)

Řídíce se usnesením XI. sjezdu KSČ používáme a budeme i nadále používat velkých vymožeností našeho socialistického zřízení k tomu, abychom společně se Sovětským svazem a socialistickými státy, společně s mezinárodní dělnickou třídou, s národně osvobozeneckým hnutím, zeměmi, které vystupují proti válce a všemi mírumilovnými silami ve světě, zmařili pokusy o rozpoutání nové světové války a zajistili mír pro budovatelskou práci našeho lidu. Toto své úsilí jsme již dokázali činy. Plně podporujeme a jsme připraveni i nyní uskutečnit nejradikálnější a nejdůslednější opatření k zabezpečení trvalého míru, kterým je návrh Sovětského svazu na úplné a všeobecné odzbrojení pod přísnou mezinárodní kontrolou. Dokud však imperialisté nejsou ochotni přistopit na tyto návrhy a budou pokračovat v přípravách agrese proti socialistickému táboru, je naší povinností dobře pečovat o obranu naší vlasti.

Jakákoli bezstarostnost v péči o obranyschopnost země by jen nahrávala silám, které ohrožují světový mír a které zaslepeny nenávistí ke komunismu hledají příležitost k uskutečnění svých agresívních plánů. Boj o mír vyžaduje, abychom zachovali bdělost, abychom soustavně odhalovali agresívní politiku válkychtivých sil, sjednocovali a mobilizovali nejširší masy mírumilovných lidí k aktivní činnosti na obranu míru, jak to ukazuje Prohlášení komunistických a dělnických stran a Výzva k národům celého světa.

Důkazem toho, že se imperialisté nehodlají dobrovolně vzdát svého panství a svých agresívních plánů, je brutalita, s jakou se snaží potlačit národně osvobozenecké hnutí. O tom svědčí krvavé zločiny kolonizátorů v Kongu, Alžírsku, Angole a Laosu. Svědčí o tom i snaha válkychtivých kruhů pokračovat ve studené válce, v horečném zbrojení, v provokacích, v odmítání návrhů Sovětského svazu za všeobecné a úplné odzbrojení, odpor proti uzavření mírové smlouvy s Německem a snaha udržet západní Berlín jako středisko provokací.

Nejnovějším důkazem těchto agresívních plánu imperialistů je zločinný útok na svobodu a nezávislost kubánského lidu. Rezoluce, kterou právě přijalo Národní shromáždění, vyjadřuje oprávněné rozhořčení všech našich pracujících, kteří protestují proti novému hnusnému činu amerických imperialistů a po právu jej rozhodně odsuzují.

Z hlediska pokojné práce našeho lidu nemůžeme zejména nevidět, že za podpory partnerů v NATO pokračuje nebezpečný militaristický a revanšistický vývoj v západním Německu. KSČ a vláda ČSSR nejednou ukazovaly, že tytéž vnitřní síly, které vyzvedly k moci Hitlera, a proti kterým jsme po boku Sovětského svazu bojovali, znovu určuji protimírový agresívní kurs politiky bonnské vlády.

S rostoucím hospodářským vlivem západního Německa v kapitalistickém světě stoupá vliv západoněmeckých militaristů v agresívním seskupení NATO. Bývalí hitlerovští generálové, váleční zločinci Heusinger, Speidel, Müller - Hilebrandt ve funkcích NATO velí dnes vojskům Anglie, Francie, USA a dalším, která proti nim ve válce bojovala. Bundeswehr, který se stává hlavní údernou silou imperialistů v Evropě, roztahuje se na vojenských základnách v řadě západních zemí a brzy tomu bude tak i v Anglii. Co se hitlerovcům nepodařilo za války, daří se jim s pomocí anglických vládnoucích kruhů nyní.

Samozřejmě, že současně s tím roste drzost německých militaristů a revanšistů, kteří za přímé podpory vlády stále otevřeněji vystupují s agresívními plány a s územními požadavky vůči socialistickým státům. Tito dědicové Hitlera se domnívají, že přišla jejich doba. V různých variantách oživují fašistický plán "Drang nach Osten. Pro uskutečnění svých plánů kategoricky žádají atomové zbraně.

Nemůžeme nevidět i stále se množící provokace militaristů a revanšistů, kteří na svých více než sto srazech v minulém roce opěvovali fašismus, žádali obnovení hitlerovské třetí říše a kteří stále drzeji vyhrožují a štvou. Mohou si to dovolit a jejich chutě rostou, poněvadž se tak děje za podpory a souhlasu států NATO a v plném souladu s politikou bonnské vlády. Vždyť konečně sám Adenauer zdůrazňuje, že hlavním důvodem, proč vstoupili do evropské armády, je, že chtějí opět dosáhnout svých východních území.

Západní Německo se tak stává za podpory USA, Anglie, Francie a ostatních západních zemí hlavním ohniskem válečného nebezpečí v srdci Evropy v našem přímém sousedství.

Cesta k zabezpečení míru v Evropě, jak ukazuje Sovětský svaz a ostatní socialistické země, je jen jediná: urychleně odstranit všechny pozůstatky druhé světové války, uzavřít mírovou smlouvu s Německem, která by rázně přehradila cestu revanšismu a militarismu a současně skoncovala s okupačním režimem v západním Berlíně. Mírová smlouva s oběma německými státy je v zájmu jak německého lidu, tak všech sousedů Německa a všech mírumilovných lidí na světě.

Agresívní kruhy zemí NATO a předně samotné vládnoucí bonnské kruhy však soudí jinak. Bojí se mírové smlouvy, neboť by jim zabránila pokračovat v agresívním kursu. Proto odmítají návrhy Sovětské vlády na uzavření mírové smlouvy. Je 16 let po válce a tento stav přece nelze trpět do nekonečna. Vláda Sovětského svazu stejně jako naše vláda i vlády ostatních socialistických zemí prohlásily, že v takovém případě bude uzavřena mírová smlouva s NDR skutečným představitelem mírumilovných snah německého lidu.

Západoněmečtí imperialisté a jejich partneři by si měli uvědomit, že situace je jiná než byla v době Mnichova. Ani tehdy nekapituloval náš lid, ale buržoazie zradila jeho zájmy a vydala republiku bez boje fašistům. Tím spíše na náš pracující lid neplatí podobné hrozby dnes, kdy se stal vládcem a hospodářem ve své zemi, kdy pod vedením KSČ dosáhl vítězství socialismu a kdy na stráži jeho socialistických vymožeností stojí moderní, skutečně lidová armáda. (Potlesk.) Československá socialistická republika je zároveň pevným článkem nepřemožitelného socialistického tábora. Naše bezpečnost je proto spojeneckými svazky a nerozborným přátelstvím se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy zajištěna jako nikdy v minulosti.

Zkrotit válečné dobrodruhy je možné jedině tím, že se bude neustále upevňovat hospodářská, politická a vojenská síla socialistických států, že se bude dále všemožně rozvíjet a sjednocovat revoluční hnutí a široké lidové masy budou ještě aktivněji bojovat za odvrácení válečného nebezpečí a proto i my pod vedením KSČ vynaložíme ještě více úsilí k tomu, aby dále všestranně rostla síla socialistického tábora, jeho obranyschopnost, aby agresorům již předem zašla chuť k rozpoutání války. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi poslanci! Náš lid je si vědom veliké odpovědnosti za obranu míru a zájmů socialismu a nelituje sil ani prostředků k dokonalému zabezpečení této obrany. Právem žádá, aby těchto sil a prostředků bylo co nejúčelněji využito, aby obranyschopnost socialistické vlasti byla důsledně zabezpečena a lid se mohl v míru věnovat budovatelské práci. A tomu bude sloužit i nový zákon o obraně ČSSR.

Zákon o obraně republiky to není jen právní norma, kterou se upravují vztahy a povinnosti na úseku obrany, ale především programový dokument, který jasně ukazuje, co je třeba dělat k zabezpečení vysoké obranyschopnosti socialistické vlasti.

Obrana naší socialistické republiky je neoddělitelná od obrany socialistického tábora.

ČSSR je pevným článkem světové socialistické soustavy. Při budování socialismu se opíráme o nerozborné přátelství se Sovětským svazem a socialistickými státy, o pevnou internacionální jednotu a vzájemnou bratrskou pomoc. Díky tomu jsme také mohli v tak historicky krátké době dosáhnout vítězství socialismu v naší vlasti. "Československo-sovětské spojenectví je štítem síly a jistoty naší socialistické vlasti..." To zdůraznil při příležitosti 15. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou první tajemník KSČ a president republiky soudruh Novotný.

Základním pilířem naší obrany je Varšavská smlouva. Spojení prostředků obrany socialistického tábora na zásadách proletářského internacionalismu nebývale násobí naše síly a drží na uzdě válkychtivé kruhy imperialistů. Vždyť naše západní hranice, stejně jako hranice NDR, jsou chráněny silou celého socialistického tábora a každý, kdo by se pokusil na ně vztáhnout ruku, musí počítat s tím, že bude zničen. (Potlesk.)

Je proto naší svatou povinností přispívat svým dílem k síle a obranyschopnosti celého socialistického tábora, soustavně upevňovat jeho jednotu, rozvíjet v duchu socialistického internacionalismu přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy. To vyžaduje především ještě úsilovněji rozvíjet naše socialistické hospodářství a současně zabezpečovat vysokou obranyschopnost republiky.

Stále se rozvíjející socialistické národní hospodářství, zejména náš vyspělý průmysl se socialistickým zemědělstvím, umožňují budovat obranu v souladu s požadavky soudobého vojenství. Naše ozbrojené síly mohou dostávat a dostávají nejlepší a nejmodernější techniku, čímž roste jejich bojová síla a připravenost. Národní hospodářství, které je plánovitě řízeno, dává nejlepší možnosti k zabezpečení dokonalé obrany země. V tom je naše veliká přednost, kterou můžeme plně využívat.

Předkládaný zákon nemá na mysli jen upevňování obranyschopnosti budováním ozbrojených sil a zvyšováním jejich bojové pohotovosti v souladu s požadavky soudobého vojenství. Jejich úkoly a průběh služby v ozbrojených silách řeší především branný zákon. Zákon o obraně zdůrazňuje, že její nedílnou součástí jsou i opatření prováděná v národním hospodářství, opatření k obraně v krajích a okresech a k ochraně před nepřátelskými vzdušnými útoky i příprava občanů k obraně.