Náš lid vedený dělnickou třídou
rozhodně vystupoval tehdy proti těmto záměrům
buržoazie. Tak například zabránili naši
pracující dopravě zbraní tehdejší
kontrarevoluční polské vládě
k boji proti Sovětskému svazu, jehož zrození
ve Velké říjnové socialistické
revoluci naplnilo náš lid přesvědčením,
že socialismus není snem daleké budoucnosti,
nýbrž reálnou možností, že
bude skoncováno s bídou a hladem, národnostním
útlakem i s imperialistickými válkami. Proto
buržoazie v kapitalistické Evropě i u nás
v Československu ve snaze udržet si své hospodářské
a politické pozice budovala k ochraně svých
kořistnických zájmů obranu svého
státu, schopnou potlačovat revoluční
dělnictvo. Z historie můžeme dokumentovat,
jak buržoazie hrubou vojenskou, četnickou a policejní
silou potlačovala revoluční boj dělnictva
i rolnictva za socialistickou republiku.Tak se za tak zvané
Masarykovy humanitní demokracie dalo na příkaz
vlády střílet do vykořisťovaného
a hladovějícího lidu v Krompachách,
ve Frývaldově, v Duchcově, v Mostě,
Košútech, v Margecanech i na jiných místech.
Byla to Komunistická strana Československa a její
zástupci v parlamentě, kteří neohroženě
odhalovali zločiny československé buržoazie
proti pracujícím a ukazovali na protilidový
charakter obrany republiky a reakčnost tehdejšího
vedení armády. Vždyť velení v armádě
bylo svěřeno z velké části
těm, kteří se zúčastnili intervenčního
tažení proti Sovětskému svazu po boku
bělogvardějců. Budování obrany
buržoazního státu sloužilo rovněž
k tomu, aby z vojenských dodávek bohatly nejen domácí,
nýbrž i zahraniční zbrojní podniky,
hlavně francouzské a anglické, které
se podílely svými akciemi na výrobě
zbraní a dalšího vojenského materiálu.
Buržoazie velmi tvrdě stíhala všechny,
kteří v tehdejší armádě
odhalovali protilidový charakter obrany republiky, reakčnost
velení armády a kteří bránili
zájmy pracujících povolaných k vojenské
službě a poukazovali na jejich okrádání
a šikanování.
Ani tehdy, když pod tlakem veřejného mínění
došlo v roce 1934 k uznání Sovětského
svazu Československem a k navázání
diplomatických styků se situace podstatně
nezměnila. Buržoazie se sice připojila v roce
1935 k sovětsko-francouzské smlouvě o spojenectví
a vzájemné pomoci, avšak nehodlala nic měnit
na protilidovém charakteru obrany svého státu.
V době, kdy německý fašismus ohrožoval
Československou republiku, vytyčovala Komunistická
strana Československa zásady, na nichž by měla
spočívat lidová obrana země. Zejména
při projednávání zákona o obraně
státu v roce 1936 prohlásila ústy Klementa
Gottwalda, že skutečná obrana republiky může
být budována jen na pevném spojenectví
se Sovětským svazem a na nejširší
lidové základně. Lidová obrana předpokládá
rozšíření sociálních a
demokratických práv lidu, přenesení
výdajů spojených s obranou na buržoazii,
přísný zákrok proti reakčním
a fašistickým nepřátelům lidu
a pomocníkům zahraničního fašismu,
demokratizaci armády a zlepšení postavení
vojáků.
Československá buržoazie dala však přednost
svým třídním zájmům
a šla cestou, která vedla ke zradě, k Mnichovu
a německé okupaci. Tehdejší president
Beneš ve dnech osudných pro republiku nesplnil své
povinnosti i jako vrchní velitel branné moci a dezertoval
do zahraničí.
Jedině Komunistická strana Československa
zůstala věrna lidu a v těžkých
dobách nacistické okupace řídila jeho
boj za osvobození. Posilou v tomto boji byl československému
lidu Sovětský svaz, který nikdy neuznal mnichovský
diktát, jako první uznal československou
vládu v zahraničí a vyslovil souhlas s vytvořením
československých vojenských jednotek na území
SSSR, které se pak po boku Sovětské armády
svým hrdinstvím slavně zapsaly do historie
osvobození našeho lidu. Bitvy u Sokolova, Kyjeva,
Bílé Cerkve, Jasla, Dukly a celá bojová
cesta naším bratrským Slovenskem až do
Prahy jsou trvalými památníky bojové
družby československého a sovětského
lidu.
Válka rozpoutaná německým fašismem
si vyžádala nezměrné oběti. Za
oběť v ní padlo 46 miliónů lidí,
z toho ze Sovětského svazu 15 miliónů.
V našich zemích zahubili fašisté 360 000
českých a slovenských vlastenců, z
toho 25 000 příslušníků Komunistické
strany Československa.
Každý z nás, kdo přežil těžká
léta války, se domníval, že němečtí
militaristé po dvou prohraných válkách
přijdou snad konečně k rozumu. Je však
skutečností, že titíž řemeslní
vrahové našich lidí, kteří utíkali
v roce 1945 před drtivými údery vítězně
postupujících sovětských armád,
znovu na svých srazech kují plány revanše
a připravují novou válku. Plány na
likvidaci našich národů, uveřejněné
po mezinárodní konferenci 27. února t. r.,
jsou otřesnými důkazy pro člověka,
který má na mysli šťastný život
lidí, plnění úkolů třetí
pětiletky a rozkvět Československé
socialistické republiky.
My, bezprostřední sousedé Německa,
můžeme posoudit rozdíly v myšlení
a jednání vládních činitelů
v obou částech Německa. V NDR byla splněna
usnesení postupimské dohody z 2. srpna roku 1945
o demilitarizaci, denacifikaci a dekartelizaci. Ihned byly tehdy
rozpuštěny vojenské útvary, odstraněni
nacisté ze státní a veřejné
správy a zrušeny kapitalistické monopoly a
kartely, prosáklé fašistickými živly.
Dělnická třída ve východním
Německu převzala do svých rukou podniky a
závody a postupně v nich obnovila výrobu.
Výsledky a spolupráce jsou nejlepším
dokladem spolupráce se socialistickými zeměmi
a přeměny v myšlení lidu v NDR.
Lid NDR houževnatě a odhodlaně v čele
se svou vládou bojuje proti revanšismu a přípravám
třetí světové války. Vláda
NDR účinně spolupracuje v radě vzájemné
hospodářské pomoci, je členem obranné
Varšavské smlouvy ze 14. května 1955, podala
řadu návrhů na vyřešení
sporných otázek sjednocení obou částí
Německa, usiluje o mírové soužití
mezi národy. Byla vytvořena národní
armáda NDR, která slouží jedině
k obraně země před případným
útokem západoněmeckých militaristů.
Naproti tomu v západním Německu se nejen
soustředili váleční zločinci
všeho druhu, kteří požívají
ochrany vlády Německé spolkové republiky,
avšak dokonce uplatňují drzé požadavky
vůči ČSSR, Polsku a dalším zemím,
kterým vyhrožují válkou. Nepovažuji
za nutné ve zprávě k návrhu zákona
o obraně ČSSR mluvit o provokacích revanšistů,
podporovaných bonnskou vládou. Rozpáleným
a nelogicky uvažujícím nacistům radíme
jedno: "Starejte se o vyřešení problémů,
které činí vážné starosti
většině německého lidu, a vezměte
již konečně na vědomí naše
hranice, které jsou neměnné a za kterými
stojí síla všech států socialistické
soustavy v čele se Sovětským svazem!"
(Potlesk.)
Dělnická třída západního
Německa s ilegálně pracující
Komunistickou stranou Německa a se všemi pokrokovými
lidmi bojují za těžkých podmínek
proti fašismu a německému militarismu.
Budeme i nadále podporovat poctivé úsilí
lidu NDR a NSR o sjednocení obou částí
Německa na demokratických základech, budeme
usilovat o uzavření mírové smlouvy
s Německem a vyřešení otázky
západního Berlína jakožto svobodného
města.
Vláda ČSSR podala v minulých letech řadu
návrhů k mírovému soužití
mezi národy. Národní shromáždění
přijalo zákon na ochranu míru, který
kvalifikuje šíření válečné
propagandy ve vlastní zemi i proti jiným státům
jako zločin proti lidstvu. Náš lid v průběhu
téměř 16ti let prokázal svým
souhlasem se zahraniční politikou naši vlády
a vykonanou prací, že pevně stojí za
návrhy vlády Sovětského svazu a naší
vlády, za mírové vyřešení
všech sporných mezinárodních problémů.
Výrazným potvrzením mírového
úsilí je prohlášení komunistických
a dělnických stran, přijaté v Moskvě
v listopadu minulého roku. Válečná
politika imperialistů, sabotování postupimské
dohody, záměrné rozdělení Německa,
vytvoření severoatlantického a dalších
vojenských paktů, budování sítě
válečných základen, ustavení
Bundesvehru a válečné provokace vedly k tomu,
že Sovětský svaz a další mírumilovné
státy uzavřely Varšavskou obrannou smlouvu.
Sovětský svaz a země socialistické
soustavy k podpoře mírového úsilí
snížily stav svých ozbrojených sil celkem
o tři milióny sedm set devadesát šest
tisíc pět set mužů.
Návrhy Sovětského svazu na všeobecné
a úplné odzbrojení, předložené
předsedou rady ministrů Sovětského
svazu Nikitou Sergejevičem Chruščovem, se setkaly
s naprostým souhlasem našeho lidu.
Významné 15. zasedání Valného
shromáždění OSN v minulém roce
a projevy nejvyšších představitelů
mnoha států odhalily licoměrné a pokrytecké
řeči představitelů imperialistických
států, kteří na jedné straně
hovoří o míru a na druhé straně
usilují o stupňující se horečné
zbrojení a zvyšují napětí v mezinárodních
vztazích.
Budování obrany republiky a naše ozbrojené
síly dávají záruku, že hlavní
úkol zajištění obrany země a
klidné práce našim pracujícím
při budování i výstavbě republiky
bude zabezpečen.
Za současného a pokračujícího
vývoje bojové techniky všichni víme,
že v příští válce by nešlo
jen o vymezený prostor válečných operací.
Proto nejen příslušníci armády,
pohraniční a vnitřní stráže,
bezpečnostních sborů, ale všichni občané,
jednotlivci, pracovní kolektivy v závodech, družstvech,
národních výborech, civilní obraně
a všechny masové a společenské organizace
si musí být vědomi toho, že vysoká
bojová pohotovost a připravenost je podmíněna
vysokou morálkou, neustálou revoluční
bdělostí každého z nás, ukázněností,
organizovaností a operativní rychlostí případných
akcí. Jen tak je možno plnit nadále úspěšné
úkoly, vyplývající z obrany vlasti.
Je proto povinností, aby každý občan
republiky neustále zdokonaloval přípravu
k její obraně.
U každého občana je vedle připravenosti
k obraně hlavním základem politická
vyspělost a uvědomění. Jen tehdy,
když všichni občané budou prodchnuti láskou
k vlasti a nezlomným přesvědčením
o správnosti cíle, pro který hájíme
naše společenské zřízení
prolnuti neutuchajícím nadšením ve vítězství
naší společné cesty ke komunismu, dokážeme
pod vedením KSČ splnit i ty nejobtížnější
úkoly.
Mějme také na paměti slova soudruha Klementa
Gottwalda který řekl: "Imperialisté
s oblibou válčí, když mají před
sebou slabšího, když vidí silnějšího,
je s nimi spíše řeč." Tato zásada
má i dnes svoji platnost.
Jsme silni po boku našeho spojence, neporazitelného
Sovětského svazu. Sílí a vzkvétá
přičiněním našeho lidu a dosaženými
pracovními výsledky naše Československá
socialistická republika.
Komunistická strana Československa na XI. sjezdu
stanovila, že k zabezpečení mírového
rozvoje socialistické společnosti je třeba,
aby byla náležitě uplatněna obranná
funkce státu a budována obrana Československé
socialistické republiky.
Také naše nová socialistická ústava
stanovila jako jeden z hlavních úkolů zabezpečování
obrany země. Podle pokynů strany byla ustanovení
ústavy o zabezpečování obrany země
rozvedena v návrhu nového zákona o obraně
Československé socialistické republiky, který
je předkládán Národnímu shromáždění
k projednání. Obsah zákona vychází
z usnesení strany a vlády, směřujících
k zabezpečení nejvyšší obranyschopnosti
republiky a týkajících se vztahů,
které je třeba vyjádřit zákonem.
V úvodu návrhu zákona i v ostatních
ustanoveních jsou vyjádřeny zásady,
z nichž zákon vychází.
V zákonu se zdůrazňuje, že obrana republiky
je neoddělitelná od obrany socialistického
tábora jako celku a že má důsledně
proletářský internacionální
charakter. Obranu své vlasti opírá náš
lid o spojenectví se Sovětským svazem a ostatními
socialistickými zeměmi. Základním
pilířem tohoto spojenectví je zmíněná
Varšavská smlouva.
Dále zákon vyjadřuje, že náš
lid zvyšuje obranyschopnost země na základě
mohutného rozvoje národního hospodářství,
který umožňuje budovat obranu v souladu s požadavky
soudobého vojenství. Obrana vlasti je založena
na politické a morální jednotě našeho
lidu, na jeho politické uvědomělosti a odhodlání
bránit socialismus. V tomto vlasteneckém úsilí
vede náš lid Komunistická strana Československa,
která bezprostředně řídí
zabezpečování nejvyšší obranyschopnosti
země.
Cílem zákona o obraně Československé
socialistické republiky je vytvořit v právním
řádu podmínky pro zabezpečování
obrany a pro účast všeho lidu na její
přípravě a provádění.
Zákon stanoví úkoly a povinnosti na úseku
obrany. Jejich účel vyplývá z nezbytnosti
organizovat účelně iniciativu a aktivitu
našeho lidu v jeho úsilí zabezpečit
obranu vlasti a vyjadřuje naprostý souhlas zájmů
socialistické společnosti a každého
jednotlivce.
Obrana vlasti je v souladu s ústavou vyjádřena
jako vrcholná povinnost a věc cti každého
občana. Na výzvu k obraně vlasti vynaloží
každý své síly a prostředky k
dosažení vítězství nad nepřítelem.
Zákon upravuje zejména tyto povinnosti: "Povinnost
zastupitelských sborů, státních orgánů
a všech organizací činit všechna opatření
potřebná k zajištění nejvyšší
obranyschopnosti země. Úkoly obrany kladou velkou
odpovědnost na vedoucí funkcionáře
státních orgánů a všech organizací,
zejména na ty, jejichž bezprostřední
povinností je provádět opatření
k všestrannému zabezpečení obrany.
Dále je to všeobecná povinnost občanů
k obraně, zejména za branné pohotovosti státu.
Zákon v této souvislosti upravuje pracovní
úkoly občanů i jejich pracovní poměr.
Toto vyplývá z požadavků válečné
ekonomiky, která si vyžádá novou organizaci
práce. Zákon tyto otázky upravuje jen rámcově.
S podrobnější úpravou provedenou vládou
v součinnosti s ústřední radou odborů
se počítá z důvodů účelnosti
až v případě potřeby. Zákon
dále upravuje povinnost poskytnout věcné
prostředky, nebudou-li postačovat prostředky
z národního majetku. Rozhodující bude
využití prostředků, které má
v rukou stát. Vyskytne-li se však naléhavá
potřeba, poskytnou prostředky pro obranu země
i občané, popřípadě organizace.
I v tomto případě se počítá
s podrobnější úpravou, kterou provede
vláda až v případě určité
potřeby.
Zákon předpokládá v souladu s požadavky
soudobého vojenství přípravu a opatření
k ochraně obyvatelstva za války.
Zákon zahrnuje i ustanovení o civilní obraně,
tj. opatření k ochraně obyvatelstva před
následky vzdušných útoků a k
odstraňování těchto následků.
Na všenárodní přípravě
k civilní obraně se naši občané
ve velké míře podílejí zejména
svou účastí na kursech a školení.
Tuto přípravu je třeba dále rozšiřovat
a její obsah prohlubovat, aby civilní obrana vytvářela
předpoklady k účinné ochraně
obyvatelstva.
Zákon dále stanoví, že příprava
občanů v uvědomělé a po všech
stránkách připravené obránce
vlasti jako nedílná součást výchovy
vůbec je organizována především
na zásadě dobrovolné účasti,
která je výrazem bezprostředního zájmu
každého občana na zabezpečení
obrany socialistické vlasti. Významná úloha
v přípravě občanů k obraně
připadá především Svazu pro spolupráci
s armádou. Pro připravenost k obraně má
velký význam zvyšování tělesné
zdatnosti, zejména mládeže.
Důležitým činitelem v přípravě
mládeže k obraně vlasti je socialistická
škola, která vychovává mládež
k lásce k vlasti v duchu proletářského
internacionalismu a uvědomělému plnění
občanských povinností.
Jednou z povinností, kterou zákon upravuje, je poskytování
dopravních prostředků na mobilizační
cvičení ozbrojených sil. Z hospodářských
důvodů není účelné,
aby armáda sama měla tyto prostředky, které
by tím byly odňaty potřebám národního
hospodářství. Je ovšem třeba,
aby dopravní prostředky, zemní a silniční
stroje byly v národním hospodářství
náležitě udržovány a mohly tak
být vždy připraveny pro účely
obrany.
Ustanovení zákona o přístupu k některým
místům zajišťují bezpečnost
a nezbytné utajení zařízení
sloužících k obraně republiky. Aby byl
za vojenského cvičení při přesunech
vojsk a podobně omezen nebo zakázán přístup
do některých prostorů, mohou národní
výbory na návrh vojenských orgánů
omezit nebo zakázat přístup do těchto
míst. Tato ustanovení zákona jsou výrazem
bdělosti našeho lidu vůči nežádoucímu
zájmu některých osob a jejich snaze škodit
zájmům obrany naší vlasti.
Zákon dává možnost ozbrojeným
silám používat pozemků a komunikací
mimo vlastní výcvikové prostory a to v těch
případech, kdy vojenská cvičení
přesahují hloubkou svého provedení
rozsah vojenských výcvikových prostorů.
Zákon ukládá velení ozbrojených
sil a cvičícím jednotkám nejpřísnější
šetření těchto pozemků a komunikací.
Přitom je třeba chápat tato opatření
tak, že vyplývají z požadavku stálého
zvyšování bojové připravenosti
ozbrojených sil.
Návrh zákona řeší celý
komplex otázek obrany. Provedou jej všichni členové
vlády a národní výbory. Zákon
přispěje k tomu, aby v družném úsilí
byla zabezpečována opatření k nejvyšší
obranyschopnosti země státními orgány,
hospodářskými a společenskými
organizacemi i občany.
Navrženým zákonem se v duchu usnesení
ÚV KSČ k dalšímu upevňování
socialistické zákonnosti odstraní v našem
právním řádu na úseku obrany
zastaralé právní normy a podstatně
zjednoduší dosavadní zákonná
úprava. Přijetí zákona bude tak významným
přínosem k upevnění socialistické
zákonnosti na úseku obrany.
Ústavně právní výbor Národního
shromáždění projednal vládní
návrh zákona o obraně Československé
socialistické republiky ve své schůzi dne
3. března t. r. Návrh v celém rozsahu schválil
a proto doporučuji jménem výboru Národnímu
shromáždění jeho schválení.
(Potlesk.)
Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji
zprav. posl. Bubníkovi.
Ke slovu se nyní přihlásil ministr národní
obrany armádní generál Bohumír Lomský.
Uděluji mu slovo.