S rozvojem průmyslové výroby byl úzce
spjat rozvoj stavební výroby, která se v
letech druhé pětiletky zvýšila o 80
%. I ve stavebnictví tedy došlo k rychlejšímu
růstu výroby než předpokládal
zákon o druhé pětiletce. Ve stavebnictví
se v průběhu druhé pětiletky začalo
používat v širší míře
průmyslových metod. K industrializaci stavebnictví
přispěl zejména zvýšený
stupeň mechanizace stavebních prací a nástup
k rozsáhlé výrobě prefabrikátů.
Zvýšené používání
prefabrikátů spolu se zavedením trubkového
lešení umožnilo podstatné snížení
měrné spotřeby dřeva ve stavebnictví
zhruba o dvě třetiny.
Soudružky a soudruzi. V druhé pětiletce jsme
tedy dosáhli v průmyslu i ve stavebnictví
významných úspěchů, které
nás mohou právem naplnit hrdostí. Nesmíme
však přitom nevidět, že rozvoj národního
hospodářství mohl být ještě
úspěšnější, kdybychom se
bývali dovedli vypořádat s některými
závažnými problémy, které se
v průběhu plnění plánu vyskytly.
Jde především o nerovnoměrné
plnění plánu výroby a o neplnění
některých jmenovitých výrobních
úkolů.
Nedostatky na tomto úseku se projevily výrazně
v roce 1960 zejména v metalurgii. I když se hutní
výroba značně zvýšila, nebyly
úkoly splněny ani v objemu výroby, ani v
sortimentu. V roce 1960 nebyly realizovány důležité
úkoly zejména ve struktuře vysokopecní
vsázky, kde byla značně překročena
plánovaná spotřeba bohatých dovážených
rud, což mělo za následek podstatný
pokles zásob těchto rud na začátku
letošního roku. Vážná situace vznikla
v zajištění výroby válcovaného
materiálu předvalky; byla způsobena neplněním
výroby v blokovnách a překračováním
spotřeby oceli při výrobě válcovaného
materiálu. Vážné nedostatky se projevovaly
v plnění plánovaných zakázek
podle sortimentu, což mělo nepříznivé
důsledky ve strojírenské výrobě.
Strana a vláda věnovaly situaci v hutní výrobě
mimořádnou pozornost a přijaly řadu
zásadních opatření, jako bylo například
zavedení zvláštního režimu pro
zajištění výstavby blokoven, kyslíkáren,
válcovacích tratí a aglomeračních
zařízení. Tato opatření přispěla
vesměs k urychlení výstavby uvedených
kapacit. Nyní stojí před našimi hutníky
úkol osvojit si co nejrychleji výrobu na nových
tratích. Jsme si vědomi toho, že jde o obtížný
úkol, neboť nové válcovací kapacity
vyžadují technicky náročnou obsluhu.
Zvládnutí těchto úkolů bude
významným přínosem k lepšímu
uspokojování potřeb národního
hospodářství.
Při projednávání návrhu zákona
o druhém pětiletém plánu v Národním
shromáždění jsme mohli v roce 1958 konstatovat,
že se nám podařilo překonat zaostávání
těžby paliv za celkovým rozvojem průmyslu.
V roce 1958 se podařilo soustředěním
prostředků a organizátorského úsilí
na rozvoj severočeských hnědouhelných
revírů vytvořit předstih, který
umožnil překračování plánovaných
těžebních úkolů a podstatné
zvýšení zásob v průmyslu, v dopravě
a ve vnitřním obchodě. Tento stav vyvolal
určité uspokojení, což spolu s nesprávnými
představami o operativní mobilizovatelnosti připravených
těžebních zdrojů vedlo ke snížení
pozornosti k otázkám plánování
spotřeby hnědého uhlí zejména
na úseku ministerstva vnitřního obchodu,
železnic a energetiky. Podcenění potřeby
ze strany odběratelů spolu s pozdní mobilizací
zdrojů v těžbě hnědého
uhlí a s nedostatečným zajištěním
jeho přepravy způsobily, že v závěru
roku 1960 došlo k obtížím v zásobování
národního hospodářství a obyvatelstva
hnědým uhlím. V severočeských
uhelných revírech došlo již v prvním
čtvrtletí letošního roku ke zvýšení
těžby a můžeme říci, že
situace, pokud jde o hnědé uhlí je vcelku
zvládnuta, vyžaduje ovšem stále soustavné
péče.
Zásobování národního hospodářství
bylo koncem loňského roku stíženo také
tím, že ostravsko-karvínský revír
nesplnil v listopadu a v prosinci plán, přičemž
neplnění těžby koksovatelného
uhlí pokračuje i v prvních měsících
letošního roku a působí národnímu
hospodářství vážné obtíže.
Opatření ke sjednání nápravy
jsou prováděna. Chtěl bych ovšem v této
souvislosti upozornit, že v ostravsko-karvínském
revíru nejde jen o problém těžby, ale
též o nutnost řešit otázku úpravy
uhlí, která v důsledku zpoždění
výstavby prádel se jeví mimořádně
naléhavou.
Rovnoměrný rozvoj národního hospodářství
byl konečně narušován také některými
vážnými obtížemi, které
se projevily v přepravě zboží po železnici
i v poruchách a zpožďování osobní
dopravy. Po přechodném zlepšení situace
v železniční dopravě v letech 1958-1959
došlo v roce 1960 k vážnému zhoršení
práce železnic, která nepracuje plynule a nezabezpečuje
plně a včas vzrůstající požadavky
národního hospodářství. Příčiny
této skutečnosti spočívají
v prvé řadě v tom, že dosud nebyly odstraněny
vleklé nedostatky v práci železnic. Situaci
v železničním provozu přitom ještě
zostřilo, že pro soustředění
vlakových proudů na hlavní tah nebyly vytvořeny
nutné technickoprovozní předpoklady, především
rezervy v kapacitách tratí a uzlů a že
zároveň tonáž vlaků na hlavním
tahu byla nedostatečná. Současně došlo
k poklesu pracovní kázně, což má
nepříznivé důsledky pro bezpečnost
a plynulost provozu. Investiční prostředky
nebyly v průběhu pětiletky úplně
a správně využívány, a nebyla
věnována dostatečná péče
stabilizace a výchově pracovníků a
doplňování pracovních sil pro důležité
provozní profese.
Na obtížích, které se projevují
v práci železnic se podílejí i přepravci,
kteří v mnoha případech nesprávně
sestavenými plány přepravy, nebo i zdlouhavou
nakládkou a vykládkou ztěžují
rovnoměrnější využívání
provozních prostředků železnic a narušují
tak plynulost přepravy.
K tomu, aby železnice byla spolehlivou součástí
rozvoje národního hospodářství,
je nutné uvedené nedostatky rozhodným způsobem
odstranit. V zájmu splnění tohoto úkolu
je nezbytné, jak na to poukázalo zasedání
ústředního výboru Komunistické
strany Československa konané v minulých dnech,
především dále upevňovat kázeň
a disciplínu v přepravní práci, pozvednout
řídící práci na železnici
na vyšší úroveň, rozvíjet
těžkotonážní hnutí brigád
socialistické práce na všech úsecích
železniční dopravy.
Soudružky a soudruzi, vážné důsledky
pro národní hospodářství mělo
nesplnění plánovaných úkolů
v zemědělství. Podle předběžných
údajů se zemědělská výroba
zvýšila zhruba o 11 %. V pětiletém plánu
však byl předpokládán vzestup o 27 %.
Základní příčina neplnění
plánu spočívá v tom, že rostlinná
výroba, s výjimkou roku 1960, stagnovala. To ovšem
kladlo mimořádné nároky na celé
národní hospodářství a odrazilo
se především ve vleklé disproporci mezi
potřebami krmiv a jejich krytím z vlastních
zdrojů, což mělo opět své důsledky
v nízké užitkovosti hospodářských
zvířat.
Nedostatečný růst a značné
výkyvy v rostlinné výrobě v uplynulých
pěti letech vyplývají v největší
míře z nedostatečné péče
o půdu. Nebyla vždy věnována potřebná
pozornost včasnému a pečlivému provádění
zemědělských prací. Bylo by možno
uvést řadu příkladů, kdy v
jednotlivých letech druhé pětiletky nebyly
dodrženy mnohé základní agrotechnické
požadavky. Nedostatečná byla rovněž
péče o šlechtění osiv a sádí.
Nejvýrazněji se tyto nedostatky projevily v hektarových
výnosech brambor, sena z luk a některých
dalších plodin. Abychom zlepšili dosud neuspokojivou
úroveň rostlinné výroby, je třeba
soustředit právě na tento úsek rozhodující
část naší pozornosti.
V průběhu druhé pětiletky bylo na
přestavbu a rozvoj materiálně technické
základny socialistické zemědělské
velkovýroby vynaloženo okolo 29 mld Kčs. Přitom
více než polovina těchto prostředků
byla vynaložena na výstavbu stájových
prostor. Značné prostředky byly věnovány
též na mechanizaci zemědělských
prací.
Celkový objem investiční výstavby,
včetně generálních oprav, který
byl v zemědělství uskutečněn
v období druhé pětiletky, byl o 140 % vyšší
než v letech 1951-1955; ve srovnání s celkovým
růstem investiční výstavby v národním
hospodářství o 77 % to výrazně
ukazuje přednostní přidělování
prostředků pro zemědělství.
Také dodávky minerálních hnojiv, které
za pětiletku vzrostly více než o polovinu,
přispěly k posílení materiálně
technické základny zemědělské
výroby. Přes velké prostředky, které
jsme zemědělství na rozšíření
materiálně technické základny poskytli,
nemůžeme být s dosaženou technickou úrovní
zemědělství spokojeni. Její zvyšování
je složitým procesem, který ani nebylo možno
během jedné pětiletky plně dořešit.
Vybavenost pracovníků v zemědělství
mechanizačními prostředky není proto
dosud uspokojivá, přičemž pracovně
nejvíce náročné výrobní
procesy, zejména sklizeň okopanin, nejsou dosud
komplexně mechanizovány. K tomu přistupuje
i ta skutečnost, že celková účinnost
investic ve druhé pětiletce zůstala na nízké
úrovni. Ovšem část těchto prostředků
se může projevit ve zvýšení výroby
teprve v dalším období. Platí to především
o rozsáhlé výstavbě hospodářských
objektů pro živočišnou výrobu,
která musela být zkoncentrována do krátkého
období.
Socialistická přestavba zemědělství
byla spojena s řadou problémů organizačních,
technických a hospodářských. Tato
rozsáhlá přestavba vytváří
příznivé předpoklady pro splnění
úkolů třetí pětiletky. Je však
třeba, aby k rozsáhlé investiční
výstavbě, zvýšenému používání
hnojiv, k rychle rostoucímu strojnímu parku přistoupila
i nezbytná organizátorská práce a
podstatně větší péče o
půdu. Nezbytným požadavkem přitom současně
je, abychom důrazněji zajišťovali a prosazovali
novou techniku a technologii a velkovýrobní formy
hospodaření v zemědělství.
Tím dosáhneme vedle zvýšení intenzity
výroby i snížení nákladů
na jednotku zemědělské produkce a vytvoříme
vedle plnějšího uspokojování
spotřeby potravin i předpoklady pro jejich zlevnění.
Otázky zemědělství jsou stále
středem pozornosti naší strany. Na výsledcích
roku 1960, kdy přírůstek zemědělství
činil zhruba 7 % proti roku 1959, což je nejvyšší
přírůstek od roku 1955 je vidět, že
tato soustředěná pozornost již začíná
přinášet své první výsledky.
Přitom však mohlo být v loňském
roce dosaženo ještě lepších výsledků,
jak ukazují příklady předních
jednotných zemědělských družstev,
kde věnovali půdě zvýšenou péči,
a kde při dobré organizaci práce dokázali
důsledně prosadit pokrokové způsoby
hospodaření.
Potvrdilo to též jednání V. sjezdu jednotných
zemědělských družstev, které
ukázalo odhodlání družstevního
rolnictva přičinit se o dosažení skutečného
obratu v zemědělské výrobě.
K letošnímu jarnímu osevu jsme přistupovali
s tím, že na podzim zůstalo neoseto více
než 100 000 hektarů, které měly být
osety ozimými chlebovinami.
Podařilo se sice osít více jarní pšenice
než v minulých letech, přesto však vcelku
plochy chlebového obilí jsou proti předpokladům
nižší zhruba o 50 tisíc hektarů.
To nedává dobré předpoklady pro krytí
potřeb obilí podle druhů. Na tuto situaci
třeba reagovat především tím,
že na dosavadní jarní osev, jehož kvalita
je dobrá, naváže soustavná péče
o obiloviny během celého dalšího vegetačního
období. Také plné využití dosavadních
poměrně dobrých přírodních
podmínek ke kvalitnímu osevu cukrovky, výsadbě
brambor i k včasnému provedení kultivačních
prací, je nezbytně nutné.
Vždyť léta třetí pětiletky
musí přinést v zemědělství
jak růst tržní produkce a produkce na pracovníka,
tak růst celkové výroby a omezení
nepříznivých výrobních výkyvů.
Současně je nutné, již počínaje
rokem 1961 zvýšit účinnost ohromných
investičních a ostatních prostředků
používaných v zemědělství.
Dosavadní vývoj celého našeho národního
hospodářství a péče, kterou
strana zemědělství věnuje, umožní
aby v podmínkách socialistických výrobních
vztahů na vesnici byly úkoly v zemědělské
výrobě splněny a aby se přednosti
socialistického výrobního způsobu
v nejkratší době plně prosadily i v
zemědělství.
Soudružky a soudruzi, zvýšení společenské
výroby v období druhé pětiletky umožnilo
lépe uspokojovat potřeby socialistické společnosti
jak na úseku spotřeby obyvatelstva, tak i na úseku
rozšiřování základních
fondů. Zatímco v roce 1955 činil podíl
akumulace na národním důchodu 14 %, zvýšil
se během druhé pětiletky na 19,8 %. Přitom
se podstatnou měrou zvýšila nejen ta část
akumulace, která zajišťuje další
rozvoj výroby, ale i ta část, která
byla určena na nevýrobní investice, zejména
bytovou výstavbu.
Ve srovnání s obdobím 1951-1955 se zvýšil
objem investic včetně generálních
oprav v druhé pětiletce o 77 %. Přitom došlo
k významné změně struktury investiční
výstavby v průmyslu ve směru zvýšení
podílu strojních základních fondů
jako významného činitele růstu produktivity
práce.
Prostředky, které jsme vynaložili na akumulaci
umožnily přistoupit k výstavbě řady
významných staveb, z nichž mnohé předurčují
rozvoj národního hospodářství
v příštích letech.
V energetice jsme uvedli do provozu 9 velkých parních
elektráren a 11 vodních děl o celkové
kapacitě přes 1800 MW. Kromě toho přešlo
do třetí pětiletky pět rozestavěných
parních elektráren o celkové kapacitě
1250 MW a velká energetická vodní díla
jako Orlík, Kamýk, Hričov-Mikšová
a další.
V odvětví paliv byla získána v hnědém
uhlí nová těžební kapacita přes
6 miliónů tun ročně. V ostravsko-karvinském
revíru se přistoupilo k výstavbě několika
nových dolů, především na koksovatelné
uhlí, které budou uvedeny do úplného
provozu v dalších letech.
V hutním průmyslu bylo uvedeno do provozu zejména
11 válcovacích tratí, 3 aglomerační
pásy, 5 koksových baterií, 2 vysoké
pece, 7 pecí Siemens-Martinských, nový závod
na výrobu hliníku v Žiaru nad Hronom a hrudkovny
v Mníšku a Ejpovicích. Byla zahájena
výstavba Východoslovenských železáren
a provedena rozsáhlá rekonstrukce a rozšíření
železáren v Třinci a Kladně.
V chemickém průmyslu byl postaven v druhé
pětiletce závod na výrobu polyamidového
hedvábí Chemko-Kapron-Humenné, závod
na zpracování dřeva a výrobu celulózy
v Hencovicích a velká papírna v Štětí.
Podstatně byl rozšířen závod
v Lovosicích o výrobu dusíkatých hnojiv
a viskózového hedvábí, vybudován
provoz na výrobu polyvinylchloridu v Novákách
a podstatně rozšířena výroba
čpavku ve Stalinových závodech. V chemickém
průmyslu byla dále rozestavěna řada
nových závodů a provozů jako například
rafinerie Slovnaft v Bratislavě, závod na výrobu
kaučuku v Kralupech a Dusíkárna v Šale.
Ve strojírenství byla zahájena postupná
rekonstrukce a rozšíření výrobních
ploch pro zajištění výraznější
orientace strojírenství na výrobu hutních
a chemických zařízení, zařízení
pro výrobu stavebních hmot, dopravních prostředků,
zemědělských strojů a pro výrobu
spotřebního zboží. V souvislosti s tím
byla prováděna rekonstrukce a rozšíření
výrobních kapacit závodů Vladimíra
Iljiče Lenina v Plzni, ve Žďárských
strojírnách, v Přerovských strojírnách,
v Královopolské strojírně v Brně,
ve Východoslovenských strojírnách
v Košicích, v Tatře v Kopřivnici, v
Agrostroji v Prostějově, v Jičíně,
v Pelhřimově a v Roudnici, v Tesle na Oravě,
v Meoptě v Bratislavě, v Tesle Stropkov a v řadě
dalších závodů.
Pro zajištění materiální základny
stavebnictví byly postaveny velké cementárny
v Prachovicích a Banské Bystrici a rekonstruovány
cementárny v Hranicích a Stupavě a vystavěny
nové výrobny na lehčené hmoty a prefabrikáty.
Ve spotřebním průmyslu byly uvedeny do provozu
nové kapacity na výrobu plochého skla v Oloví
a Dolním Rychnově a na výrobu lahví
v Ústí nad Labem, Novém Sedle a Rudolfově
huti. V Prostějově byl postaven nový oděvní
závod, v Bardějově nový závod
na výrobu obuvi, v Jihlavě a ve Zvoleni závody
na dřevotřískové desky a řada
dalších závodů byla rozšířena.
V potravinářském průmyslu byly dobudovány
zejména masokombinát v Brezhradě, nové
mrazírensko-chladírenské prostory, závody
průmyslu mléčné výživy,
řada pekáren a další závody.
Za celkovými příznivými výsledky
musíme však vidět některé vážné
skutečnosti. I když celkový objem investiční
výstavby rok od roku vzrůstal, nepodařilo
se v druhé pětiletce splnit plán centralizované
výstavby. Nebyly zejména plněny úkoly
na nejdůležitějších stavbách,
což se nepříznivě projevovalo v opožděném
uvádění rozhodujících kapacit
do provozu. V roce 1960 nebyly například na centralizovaných
stavbách splněny práce v rozsahu přes
1 miliardu Kčs. Obdobně tomu bylo i v letech předcházejících.
Stále ještě jsme se nevypořádali
s nedostatky v projektové přípravě,
nadále se projevuje malá schopnost organizovat vyšší
koncentraci stavební výroby na jednotlivých
staveništích, trvá nedostatečná
pružnost při přizpůsobování
sortimentu strojírenské výroby potřebám
výstavby a při odstraňování
úzkých profilů v některých
výrobních oborech. Přitom situace v centralizované
výstavbě je zhoršována tím, že
dochází k rozptylování stavebních
kapacit na decentralizovanou výstavbu, přičemž
jak resorty, tak krajské národní výbory
tuto tendenci mnohdy podporují.
Chtěl bych se vší vážností
upozornit na to, že pokračování nepříznivého
vývoje v centralizované výstavbě by
mohlo vytvořit situaci, kterou by nebylo možno řešit
bez vážných zásahů do celkových
úkolů třetí pětiletky.
Rozhodujícím úkolem v investiční
výstavbě musí se stát úsilí
o okamžité odstranění všech nedostatků
v realizaci centralizované výstavby ze strany investorů
i dodavatelů a rychlé zlepšení projektové
přípravy.
V zájmu usměrnění tohoto úsilí
se z podnětu politického byra ústředního
výboru strany rozpracovávají zásadní
opatření k odstranění negativních
jevů v investiční výstavbě.
Na těchto opatřeních pracuje široký
aktiv odborníků z investorských i dodavatelských
závodů, z projekce, z výzkumu i z vědeckých
institucí. Očekáváme, že připravovaná
opatření přispějí k zlepšení
přípravy a průběhu výstavby
na rozhodujících stavbách a ke snížení
rozestavěnosti.