Předseda Národního shromáždění Fierlinger a místopředsedové Valo, Fiala, dr. Kyselý, Pospíšil, dr. Škoda.

Členové politického byra ÚV KSČ místopředseda vlády a ministr vnitra Barák, Hendrych, místopředseda vlády Kopecký; tajemníci ÚV KSČ Dubček, Köhler, Koucký, Krutina; ministři dr. h. c. Plojhar, dr. Neuman, Biľak, Václav David, Krajčír, Krosnář, arm. gen. Lomský, Majling, akad. Nejedlý, Poláček, Uher, dr. Kahuda, Reitmajer, inž. Púčik a Brabec.

273 poslanců podle prezenční listiny.

Z Kanceláře NS: vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

Předseda Fierlinger (zvoní): Zahajuji 5. schůzi Národního shromáždění.

Předsednictvo Národního shromáždění se ve své schůzi dne 9. prosince usneslo navrhnout Národnímu shromáždění k projednání tento denní pořad, který již byl poslancům Národního shromáždění rozeslán:

1. Společná zpráva výborů zdravotního, zemědělského, průmyslového, kulturního a ústavně právního k vládnímu návrhu zákona o soustavě výchovy a vzdělání (školský zákon).

2. Společná zpráva výborů zahraničního a ústavně právního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 17. května 1960.

3. Společná zpráva výborů zahraničního a ústavně právního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Dohoda o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou spolu s dodatkovými protokoly k ní, které byly podepsány v Bukurešti dne 3. srpna 1960.

4. Společná zpráva výboru zahraničního a ústavně právního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě některých otázek státního občanství, podepsaná v Praze dne 4. listopadu 1960.

Má někdo nějaké připomínky k tomuto návrhu denního pořadu? (Nebyly.)

Nemá.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Kdo souhlasí s navrženým denním pořadem, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo svůj denní pořad.

Hlavním předmětem diskuse na dnešním plenárním zasedání je podle vámi schváleného programu osnova zákona o soustavě výchovy a vzdělávání. Tato zákonná předloha je novým důkazem, že strana a vláda upírají soustavně pozornost nejen k základním otázkám naší materiální výroby, ale i k neméně závažným problémům rozvoje naší kultury a k výchově naší mládeže. My všichni si uvědomujeme, jak je pro naši novou socialistickou společnost důležité, aby ruku v ruce s růstem naší výroby a naší životní úrovně se rozvíjela též naše nová socialistická kultura a jak odpovědným úkolem pro nás se jeví též výchova nových generací a nových kádrů schopných řešit úspěšně všechny problémy naší socialistické společnosti. Příklad Sovětského svazu v tom ohledu je pro nás skvělým příkladem. Byl-li Sovětský svaz schopen postavit se v čelo vědeckého bádání celého světa, překvapuje-li stále novými objevy v oblasti vědy a techniky, je-li schopen vyzbrojit výrobu nejdokonalejší technikou a připravovat tak éru blahobytu všech pracujících, jeví-li se dnes sovětská kultura nejlidštější a lidu nejbližší, je to zajisté výsledek dlouholeté výchovy mládeže a nových kádrů, prodchnutých novým leninským humanismem, spjatým těsně se skutečným životem a s lidem. V zemích socialismu lid sám řídí osudy své země a ne tak zvaná "elita" představitelů velkého monopolistického kapitálu, která v duchu svých úzce pochopených třídních zájmů považuje pracující lid pouze za trpnou masu, jíž sluší poslušně přijímat rozkazy shora. Tato filosofie monopolitistického kapitalismu, přikrývající se maskou vědeckosti, živí úzkoprsý nacionalismus a imperialismus a vede ke zbrojení a přípravám nových válek. Oproti tomu v zemích socialismu úzké sepětí všech pracujících v duchu skutečné socialistické demokracie, tento naprostý souzvuk činnosti i myšlení každého jednotlivce s úsilím celého národa nejenže nám zajišťuje perspektivu dalšího bezkrizového rozvoje naší ekonomiky i kultury, ale je též nezvratným důkazem, že veškerá naše činnost je a bude vždy zaměřena k tvůrčím úkolům mírové výstavby a že při všem našem počínání, inspirujícím se velkým učením marx-leninským, budeme mít vždy na zřeteli vysoké ideály mírového soužití a tvůrčího mírového soutěžení. Neboť tam, kde lid se stal tvůrcem svého vlastního osudu, tam nemůže být tomu ani jinak. Nechceme zbrojení, pokud nám není vnuceno, nechceme mezinárodní konflikty a nechceme nové války.

V této jednotě myslí a srdcí spočívá záruka dalšího růstu našeho národního hospodářství, dalšího slibného rozvoje naší kultury, která se stává vlastnictvím veškerého lidu. Je současně i zárukou připravenosti k obraně vlasti proti všem možným pokusům, které by se mohly dotknout našeho bezpečí a našich suverénních práv. Uvědomujeme si, že žijeme v údobí rozkládající se kapitalistické soustavy, jejíž proces zahnívání pokračuje dnes přes některé přechodné klamné znaky prosperity určitých vrstev občanů. My víme, že imperialismu je vrozený jeho útočný charakter, což nás nutí stále k bdělosti a ostražitosti. Vždyť vidíme, jak po válce v Koreji, Indočíně a na Blízkém východě již šestý rok zuří v Alžíru krutá válka, podněcovaná malou menšinou obyvatel cizího původu proti převážné většině domorodého obyvatelstva, bojujícího o svá základní lidská práva. A v jihovýchodní Asii, v Laosu, intervence imperialistických kruhů živí občanskou válku v zemi, jejíž lid si přeje žít v míru se všemi národy. Leč na druhé straně cítíme ohromnou sílu oné pevné jednoty všech zemí socialistického tábora, o níž mluví "Prohlášení porady představitelů komunistických a dělnických stran v Moskvě" z prosince t. r. Spolu s tímto prohlášením věříme, že "hlavní obsah, hlavní směr a hlavní zvláštnosti historického vývoje lidské společnosti v současné epoše určuje světová socialistická soustava, síly bojující proti imperialismu a za socialistickou přestavbu společnosti. Žádné pokusy imperialismu nemohou zastavit postupující vývoj dějin. Byly vytvořeny pevné předpoklady pro další rozhodující vítězství socialismu. Úplné vítězství socialismu je nevyhnutelné."

A měříce tuto velkou sílu naší jednoty, hlásíme se hrdě k současně vydané "Výzvě k národům celého světa". Ano, my všichni považujeme za svou svatou povinnost udělat vše, co je v našich silách pro záchranu lidstva před hrůzami soudobé války. Stojíme pevně za návrhy na všeobecné, úplné a kontrolované odzbrojení předložené Sovětským svazem a vřele podporované všemi socialistickými zeměmi. Poskytneme vždy všechnu pomoc, která je v našich silách, národům Asie, Afriky a Latinské Ameriky, které si vybojovaly svobodu a politickou nezávislost, jakož i národům bojujícím dosud za svou národní svobodu. Všechny tyto národy se stávají stále aktivnějšími bojovníky za mír a přirozenými spojenci mírumilovné politiky socialistických zemí. Boj národů za svobodu a nezávislost oslabuje síly války a znásobuje síly míru. Věříme pevně, že spojeným úsilím všech lidí dobré vůle na celém světě dojdeme k svému cíli a mír zachráníme. Válka není nevyhnutelná, válka může být odvrácena, mír může být uhájen a upevněn!

Soudružky a soudruzi, nepochybuji o tom, že vyjadřuji těmito stručnými slovy pocity všech členů našeho Národního shromáždění, které jsme všichni měli při studiu obou dokumentů, jež si vždy zachovají pro celý svět svůj historický význam. (Potlesk.)

Prvním bodem schváleného pořadu je

1. Společná zpráva výborů zdravotního, zemědělského, průmyslového, kulturního a ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 22) o soustavě výchovy a vzdělání (školský zákon) (tisk 29)

Zpravodajkou je poslankyně Kernerová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Svatoslava Kernerová:

Soudružky a soudruzi poslanci,

dosáhli jsme velikých úspěchů na poli hospodářském a kulturním. Naše země je živým příkladem toho, jak velké zdroje hospodářského a kulturního růstu uvolňuje socialismus. Základ hospodářského úspěchu naší země tkví v našem socialistickém zřízení, politickém růstu našich pracujících, vedených Komunistickou ranou Československa. V nové ústavě Československé socialistické republiky, předložené Komunistickou stranou Československa Národnímu shromáždění po volbách letošního roku, po právní stránce vyjádřili nejen dosavadní stav, ale i směr dalšího rozvoje a budovat vyspělou socialistickou společnost a vytvářet předpoklady pro postupný přechod ke komunismu.

Abychom dosáhli vytyčeného cíle, je zapotřebí zvyšovat a zdokonalovat výrobu. To je podmíněno jednak zvládnutím nových vědeckých poznatků a zvyšováním produktivity práce zaváděním efektivnějších metod výroby a organizace práce, jednak dalším růstem dostává se politického uvědomění všech našich pracujících čele s dělnickou třídou, se stále hlubším pronikáním vědeckého světového názoru a komunistické morálky do vědomí všech našich pracujících i mládeže. Přitom poroste účast našich pracujících a společenských organizací na správě státu a řízení národního hospodářství a kultury. Prohlubování socialistické demokracie je nevyhnutelnou cestou k přechodu ke komunistické společnosti.

Smělé budovatelské úkoly kladou vysoké nároky na vzdělanost a odbornou připravenost pro zaměstnání, na politickou vyspělost a morální vlastnosti všech lidí. Přitom potřebujeme, aby všichni občané našeho státu byli i tělesně zdatní, aby byli schopni řešit i obtížné budovatelské úkoly. Výchova v duchu marxismu-leninismu jedině může zaručit získání těch vlastností, kterých bude potřebovat člověk žijící v socialistické a komunistické společnosti - člověk vysoce vzdělaný, odborně kvalifikovaný, nalézající uspokojení v tvořivé práci pro celou společnost, člověk s kladným vztahem ke kolektivu, schopný podřizovat své osobní zájmy zájmům celku. Člověk prodchnutý ideami socialistického vlastenectví a internacionalismu. Abychom se přiblížili tomuto vzoru, budeme se muset zbavit všech měšťáckých přežitků a pověr, které zbyly jako pozůstatky buržoazní ideologie ve vědomí některých našich lidí a někdy jsou přenášeny i na nové rostoucí pokolení.

Perspektivami dalšího vývoje v naší vlasti se zabýval XI. sjezd KSČ. Ústřední výbor Komunistické strany Československa na svém zasedání v dubnu 1959 přijal důležité usnesení o přestavbě našeho školství v souladu se změněnými podmínkami vývoje a s ohledem na naše současné a budoucí potřeby ve školství a vzdělávání. Základní myšlenkou přestavby je snaha o těsné spojení školy s výrobou a se životem společnosti. Po celonárodní diskusi a po vyzkoušení zásadních změn v praxi je nyní návrh zákona o soustavě výchovy a vzdělávání po projednání ve vládě předkládám Národnímu shromáždění.

Navrhovaná přestavba školství navazuje na předešlé úpravy. Zákon z r. 1948 o základní úpravě jednotného školství a zákon z roku 1953 o školské soustavě a vzdělání učitelů sledovaly rovněž cíl postihnout společenské potřeby na úseku výchovy a vzdělání mládeže - totiž stále šíře a hlouběji demokratizovat naše školství, zpřístupnit vzdělání co největšímu počtu pracujících, naplnit školu duchem společnosti budující socialismus.

Oběma úpravami bylo školství postaveno na nové, socialistické základy. Pracujícímu lidu bylo zajištěno nejen právo na vzdělání, ale bylo umožněno i toho práva využít. Podstatně se zvýšil počet žáků střední školy. Vzrostl počet dětí z dělnických rodin na výběrových, středních a vysokých školách. Vzdělávání bylo umožněno i dětem na venkově.

Ale projevily se i některé nedostatky. Výuka podržela zděděný převážně verbální charakter. Některé učebnice nebraly zřetel na teprve se rozvíjející schopnost dětí abstraktně myslit. Ze snahy snížit počet stránek vynechávali autoři konkrétní příklady a fakta a omezovali výklad na zhuštěné teoretické závěry. Rozsah učiva se zvětšoval a jeho obsah nebyl často přiměřený věku žáků. Rodiče a lékaři naříkali na přetěžování žáků. Vyučování podrželo teoretický ráz, teorie byla podávána odtrženě od hospodářského, politického a kulturního života. Škola i nadále zůstávala izolována od výroby a veřejného i kulturního života, o výrobě se žáci sice učili, ale často ani v rodině nebyli vedeni k aktivní tvořivé práci, nenaučili se zacházet s nejzákladnějšími výrobními nástroji. Část mládeže po příkladu některých dospělých stále pohrdala fyzickou prací, ideál viděla stále v práci v kanceláři. Reformy školství z roku 1948 a 1953 nepostihly dosud problematiku výchovy a vzdělávání komplexně, omezovaly se jen na péči o vzdělávání mládeže, nikoliv pracujících.

Potřeba dalšího vzdělávání pracujících v období dovršování socialismu a přechodu ke komunismu stále roste, protože materiální výrobu budeme zvyšovat zaváděním automatizace, nové techniky a k tomu je zapotřebí vysoce kvalifikovaných odborníků. Tam, kde dříve stačila dělníkova síla a zručnost a základní znalosti, bude při obsluze vysoce výkonných strojů - automatů zapotřebí pracovníků se středním technickým vzděláním, po případě se vzděláním vysokoškolským. Nevystačíme tedy s dosavadní úrovní výchovy a vzdělání ani u mládeže, ani u dospělých pracujících.

Jaké jsou tedy základní charakteristické rysy navrhovaného zákona?

První základní charakteristický rys navrhované změny vychází z potřeby vychovat člověka všestranně vzdělaného a dokonale připraveného k produktivní práci, vyzbrojeného nejen vědomostmi a dovednostmi, ale i morálními vlastnostmi potřebnými pro uplatnění v socialistické společnosti. Takový člověk může být vychován jen při těsném sepětí vzdělání intelektuálního a výrobní prací. Výchova spojená s výrobní prací bude uskutečňována jak na základní devítileté střední škole ve formě polytechnické výchovy, tak na střední a odborné škole i při výchově v odborných učilištích a na učňovských školách zavedením výrobní praxe na závodech nebo jednotných zemědělských družstvech. Současně se zúčastní naše mládež i všeobecně prospěšné práce, přiměřené svému věku, těsně spjaté s životem společnosti. Vyučování všem předmětům bude spjato s veřejným a kulturním životem socialistické společnosti. Vyučování všem předmětům bude spjato s veřejným a kulturním životem socialistické společnosti a dostane tak novou náplň. Proto je zapotřebí, aby zvláště učitelé byli v těsném spojení s dělnickou třídou, účastnili se veřejného a kulturního života, aby mohli vychovávat mládež pro život v socialistické a komunistické společnosti v duchu marxismu-leninismu. Škole budou ve výchovné práci pomáhat společenské organizace, zvláště sdružení rodičů a přátel školy, závody i jednotná zemědělská družstva a odbory. Zvláště jednotné musí být výchovné působení školy a rodiny, neboť dvojakost ve výchově by byla příčinou nezdaru. Škola prostřednictvím rodičovského sdružení musí učit rodiče plnit výchovné úkoly v souladu s potřebami socialistické společnosti. Výchovné působení na mládež se stává záležitostí nejen školy a rodiny, ale celé veřejnosti.

Veliký význam má prodloužení povinné školní docházky do 15 let. Umožňuje lepší rozdělení a procvičení učební látky, zajišťuje skutečnost, že tělesně a duševně vyspělejší mládež bude přistupovat k volbě povolání a bude nastupovat již vyspělejší na pracovní místa.

Nově je do soustavy základního vzdělání zařazena péče o děti v jeslích, kde vedle péče lékařské je podtržen výchovný úkol. Výchova mládeže v předškolním věku v jeslích a mateřských školách je důležitá proto, že zajišťuje harmonický duševní a tělesný vývoj mládeže pod dozorem odborně pedagogicky školených vychovatelek a učitelek v souladu s perspektivami života v socialistické společnosti. Mládež je vychovávána v kolektivu, učí se hygienickým návykům od nejútlejšího věku, učí se podřizovat se pravidelnému programu a řádu, život v dětském kolektivu nedovoluje, aby bylo dítě sobecké - a to je důležité zvláště dnes, kdy rodiče mohou dětem dopřát všeho, nač si děti vzpomenou, zvláště když při systému 1 až 2 dětí se děti stávají středem přehnané péče rodičů a celé rodiny. Při stále rostoucí zaměstnanosti žen mají zařízení předškolní výchovy stále větší důležitost, bez existence těchto zařízení bychom se dnes neobešli. Zaměstnaným matkám umožňují nejen zapojit se do práce, ale věnovat se i veřejnému a kulturnímu životu. Jak známo, zaměstnanost žen ve třetí pětiletce bude stoupat. Je zapotřebí, aby úměrně stoupal i počet míst v zařízeních předškolní výchovy. Počítáme s růstem o 48 %. Vládní usnesení ze dne 7. 12. 1959 umožňuje a ukládá zřizování těchto zařízení závodům a jednotným zemědělským družstvům. Bylo by zapotřebí, aby toto usnesení závody a družstva plnily lépe než dosud, protože zvláště ve městech je stávající kapacita těchto zařízení již nedostačující. Rovněž je zapotřebí upravit pracovní dobu v těchto zařízeních tak, jak to vyžadují ženy, zavádět totiž celodenní nebo nepřetržitý provoz. A také otázka zařizování oddělení pro děti onemocnělé běžnou dětskou nemocí si zasluhuje vyřešení, neboť nemoc dítěte zaviňuje absenci zaměstnaných žen. S touto otázkou se dnes již nemůžeme vyrovnat především v závodních jeslích a mateřských školách, prostředky na závodech jsou a je tedy nutno považovat vyřešení této věci za prvořadé.