Předpoklady k zprůmyslnění stavebnictví musí být konečně ve třetí pětiletce vytvářeny i ve výrobě stavebních hmot. Hlavním článkem v rozvoji stavebních hmot zůstává i nadále cement. Výroba stavebních hmot se však kvalitativně změní tím, že se podstatně rozšíří výroba prefabrikovaných a montovatelných prvků a naproti tomu výroba tradičních stavebních materiálů, jako cihel, relativně poklesne.

Avšak ani značný vzrůst výroby stavebních materiálů nepřipouští nehospodárnost v jejich spotřebě. Bude třeba věnovat veliké úsilí úsporám materiálu na všech úsecích, počínaje projekcí a konče vytvořením takových podmínek v organizaci stavební výroby, které zajistí plné a nejhospodárnější využití všech druhů materiálů.

Vážené soudružky a soudruzi! Již z toho, co jsem řekl, je zřejmé, že ve třetím pětiletém plánu je položen zcela mimořádný důraz na technický rozvoj.

Přitom charakter technické rekonstrukce národního hospodářství, kterou ve třetí pětiletce rozvineme již na široké frontě, bude stále více odpovídat nástupu do období technické revoluce naší doby.

To spoluurčuje dosah a význam kvalitativní změny, kterou třetí pětiletka v technickém rozvoji znamená.

Zákon o třetím pětiletém plánu počítá v růstu produktivity práce s tak náročným úkolem, jaký jsme si dosud nekladli. Ukládá zvýšit produktivitu práce bez promítnutí vlivu zkrácené pracovní doby v průmyslu nejméně o 43%, ve stavebnictví téměř o 54% a v zemědělství nejméně o 53%. Dosažení těchto cílů vyžaduje postupné vytlačení namáhavé ruční práce ze všech národohospodářských odvětví a zavedení strojů nejen v hlavních, ale i v pomocných výrobních procesech. Zkušenosti ukazují, že nestačí vysoká úroveň mechanizace jednotlivých článků výroby, neboť jakmile jsou tyto články přerušovány ručními operacemi, může produktivita práce růst jen velmi zvolna. Komplexní mechanizace nutně připraví půdu pro automatizaci, pro výrobní proces, na kterém se člověk bude podílet nikoliv již namáhavou fyzickou prací, ale pouze řízením, kontrolou a dalším zlepšováním výrobních postupů.

Hovořil jsem o tom, že objem národního důchodu se má ve třetí pětiletce zvýšit o více než 42%. Na tomto přírůstku se faktor zvýšení množství živé práce podílí necelými 3%. Přitom, i kdybychom chtěli, nemohli bychom zajistit ve výrobní sféře vyšší počty nových pracovníků. Bilance pracovních sil na třetí pětiletý plán je totiž velmi napjatá. Zatímco počet obyvatelstva v produktivním věku vzroste do r. 1965 asi o 300 tisíc, počet žáků starších 14 let na všech druzích škol vzroste o 295 tisíc. To tedy znamená, že celý přírůstek těch věkových skupin obyvatelstva, které tvoří hlavní složku pracovních zdrojů, bude použit na zvýšení kvalifikace budoucí generace pracovníků. Počítáme sice s dalším zapojením zejména žen z domácnosti do pracovního procesu. Takto získaného přírůstku bude však nutno využít k zvýšení zaměstnanosti především na těch úsecích, kde vyšší výkony nelze řešit cestou růstu produktivity práce, tedy hlavně ve školství, zdravotnictví a některých jiných službách.

Z toho vyplývá, že zajištění plánovaného růstu produktivity práce je pro nás objektivní nutností. Realizace těchto vysoce náročných úkolů je možná proto, že třetí pětiletý plán vytváří k tomu cíli předpoklady daleko příznivější, než tomu bylo v dosavadním vývoji.

Rozsáhlou investiční výstavbou se zvýší objem základních fondů, zejména strojů, které mají rozhodující význam pro vzestup produktivity práce. Zatímco ve druhé pětiletce se stav strojních výrobních základních fondů zvýšil o 77%, má ve třetí pětiletce vzrůst o 89%.

Například v průmyslových odvětvích dojde na základě nové investiční výstavby k významným změnám ve struktuře strojního parku. Charakterizuje to nejlépe skutečnost, že na konci roku 1965 bude 44% strojních základních fondů v průmyslu mladších než 5 let a dalších zhruba 24% strojů a zařízení bude ve věku 5-10 let. To znamená, že více než dvě třetiny strojního parku budou tvořit nové moderní stroje, pořízené v letech druhé a třetí pětiletky.

O splnění těchto úkolů se bude ovšem rozhodovat již při projektování nových objektů, při technickém řešení konstrukcí nových strojů a zařízení i při určování struktury investičních výdajů v každém podniku. Posléze uvedený faktor se týká zejména celé oblasti decentralizované investiční výstavby, kde jsme vybavili vedení závodů rozsáhlou pravomocí a samostatností, pokud jde o směry použití vlastních finančních prostředků. Nelze připustit, aby v této oblasti, která představuje spolu s výstavbou národních výborů více než 50% veškeré státní výstavby, byly vynakládány prostředky na vybavování závodů například sice levnějšími, ale mnohdy málo progresívními stroji. Bude naopak, pokud jde o stroje, účelné soustředit prostředky na menší počet strojů, třeba i nákladnějších, avšak technicky dokonalých a zajistit jejich vysoké využívání.

V souvislosti s vývojem nových strojů chtěl bych upozornit na další nedostatek, který musíme rychle odstranit. Na zdokonalování a projektování nových strojů a zařízení se sice věnuje velmi mnoho úsilí, aniž se však současně na odpovídající úrovni vyvíjí technologie výrobního procesu, pro který je stroj určen. Přitom kvalitativní zvrat - jehož důsledkem je několikanásobné zvýšení společenské produktivity práce - nastává právě v těch případech, v nichž řešení nového stroje je zapojeno se zásadní změnou technologie.

Zajišťování těchto požadavků vyžaduje oprostit se od úzkých osobních, podnikových a resortních zájmů a přistoupit k soustředěnému řešení nových strojů v těsné spolupráci strojařů s technology příslušných odvětví a oborů.

Požadavek dosažení nejvyšší světové úrovně výrobních zařízení v celém národním hospodářství nesmí a nemůže zůstat jenom heslem. Svou podobu musí dostat konkrétní prací konstruktérů, projektantů a technologů, musí se projevit v parametrech dodávaných strojů a zařízení. Kvalita a technická úroveň se musí v příštích obdobích také stát jedním ze základních kritérií hodnocení výsledků práce na úseku strojírenské výroby.

Významnou úlohu při zajišťování úkolů v růstu produktivity práce musí ve třetí pětiletce sehrát¨zvyšování časového využití základních fondů.

Dosavadní časové využití základních fondů je neuspokojivé, a to jak uvnitř pracovních směn, tak i zejména v důsledku malé směnnosti. Z návrhů podniků vyplývá, že směnnost dělníků v průmyslu by se zvětšila z 1,45 v roce 1960 na 1,69 v roce 1965, tj. o 17%. S přihlédnutím k růstu vybavenosti dělníků základními fondy bylo by však možno během třetí pětiletky směnnost zvětšit daleko více než navrhují podniky. To by přispělo i k lepšímu využití všech základních fondů.

Chtěl bych však připomenout, že efektivních výsledků bude dosaženo jen tehdy, nebudeme-li ve zvyšování směnnosti spatřovat jen mechanické rozdělení pracovníků do směn, ale dokážeme-li je spojit s urychlením modernizace strojního parku. Nejde nám tedy o jakékoli zvýšení směnnosti, ale o taková opatření, jež by přinesla maximální ekonomický efekt. Především je třeba maximálně využívat technicky progresívních strojů, ať již nově pořízených nebo modernizovaných, anebo těch, které již v našich závodech máme. Naproti tomu technicky zastaralé stroje musíme urychleně vyřazovat z výrobního procesu.

Obdobně se díváme i na otázky zvýšení úrovně organizace výroby a práce. Ani zde nedosáhneme vytýčených cílů samočinně. Bude třeba v každém závodě soustavně provádět rozbory časových ztrát, nedostatků v organizaci výroby a práce i všech možností ke zvýšení její úrovně, k prohloubení specializace a kooperace závodů, ke zvýšení opakovatelnosti, sériovosti a plynulosti výroby. Současně s tím bude třeba se věnovat zejména rozboru časových ztrát a odstraňování nedostatků ve vnitrozávodové dopravě, která ještě dnes zbytečně váže velké množství pracovních sil.

Rozhodujícím činitelem růstu národního důchodu ve třetí pětiletce budou úspory hmotných nákladů na výrobu, a to v daleko větším rozsahu, než tomu bylo dříve. Při vytyčování úkolů v této oblasti jsme vycházeli z direktiv strany o zvyšování efektivnosti rozvoje národního hospodářství. Opírali jsme se o skutečnost, že v plnění těchto direktiv bylo v posledních letech v naší výrobě, zejména průmyslové, dosahováno zřetelných úspěchů. Bude ku prospěchu rozvoje národního hospodářství, jestliže kurs na vysokou hospodárnost ve spotřebě materiálu, surovin, paliva a energie dále zintenzivníme. Toto úsilí je v pětiletém plánu zapracováno v podobě úspor hmotných nákladů, které jsou součástí celkového úkolu dosáhnout průměrného ročního sníženi vlastních nákladů v průmyslu o 2,63% a ve stavebnictví o 3,05%.

K úsporám musí také vést správná a účelná specializace a kooperace výroby a výkonů, vzájemná dělba práce a spolupráce mezi výrobcem a spotřebitelem.

Zdrojem úspor se musí dále stát i hospodárnější a dokonalejší využívání materiálových zásob pro potřeby výroby a lepší organizace práce na úseku materiálně technického zásobování, dále snižování zmetkovitosti, technologicky nutného odpadu, který je v našich podnicích stále ještě vysoký. Zvláštní důraz je třeba klást na snížení spotřeby kovů, dřeva a zejména uhlí.

Dosáhnout plánovaného snížení vlastních nákladů ve všech odvětvích národního hospodářství vyžaduje všestranný rozvoj socialistických forem organizace práce a zejména rozšiřování nových forem socialistického soutěžení, ale také těsnou spolupráci pracovníků technického a ekonomického zaměření.

Rychlé zavádění nové techniky předpokládá včasné řešení otázek souvisících se změnami v kvalifikaci našich pracujících. Nedostatečné, popřípadě opožděné řešení všech těchto otázek by se mohlo stát brzdou dalšího technického rozvoje a mohlo by ohrozit dosažení předpokládaných cílů. Zvýšení kvalifikace našich pracujících bude tedy jedním ze základních předpokladů dalšího růstu technické úrovně.

Pro rok 1965 se počítá s tím, že prakticky veškerá mládež končící povinnou školní docházku získá další kvalifikaci studiem na vyšších typech škol nebo výukou v učebních oborech. Do národního hospodářství bude v letech 1961-1965 zapojeno na 45 500 absolventů vysokých škol a více než 158 tisíc absolventů vyšších odborných škol z řádného studia.

Nástup nových absolventů vysokých a vyšších odborných škol pomůže do značné míry zvětšit počet a zlepšit složení odborníků v hlavních odvětvích. Zatímco v roce 1960 připadá na 1000 pracovníků v národním hospodářství 130 odborníků, zvýší se tento počet v roce 1965 na 163. Plán přijímání počtu žáků do odborných a vysokých škol ve třetí pětiletce vytváří pak podmínky pro to, aby do roku 1970 se tento poměr zlepšil tak, aby každý pátý pracovník byl absolventem vysoké nebo vyšší odborné školy. Chceme dosáhnout toho, aby podíl techniků na celkovém počtu odborníků se zvýšil z 32% v roce 1960 na 37,7% v roce 1965.

Jestliže má růst kvalifikace pracujících postupovat v souladu s plánovaným zvyšováním technické úrovně výroby, musí závody a jednotná zemědělská družstva s pomocí Revolučního odborového hnutí, dalších společenských organizací a národních výborů rozvíjet široce založené hnutí za správné zvyšování odborné kvalifikace pracujících a vybudovat rozsáhlou síť různých kursů, přednáškových. cyklů lidových universit a tak dále, zaměřených k poznání a zvládnutí nejnovější techniky.

Soudružky a soudruzi! Ze všeho, co jsem řekl o technickém rozvoji a o zvyšování kvalifikace pracujících, vyplývá, že ve třetí pětiletce učiníme důležitý krok v odstraňování podstatných rozdílů mezi fyzickou a duševní prací. S rozvojem komplexní mechanizace a automatizace bude v dělníkově práci přibývat stále více prvků duševní činnosti. Naši dělníci, jejichž dovednost a odborné znalosti byly vždy vysoce oceněny, budou moci ještě více uplatnit své tvůrčí schopnosti.

Náročnost všech úkolů, spjatých s technickou revolucí, bude v perspektivě stále více vzrůstat. Proto budou ve třetí pětiletce vytvářeny vzorové a pokusné provozy s vyspělou organizací a kulturou práce, vybavené nejpokrokovější technikou, která umožní získat potřebné poznatky pro další rozvoj automatizace a komplexní mechanizace a ověřovat progresívní technologie.

Je samozřejmé, že každý další rozvoj výrobních sil si bude vyžadovat vždy nejtěsnější a aktivnější účasti vědy. Proto ve třetím pětiletém plánu klademe veliký. důraz na rozvoj vědy tak, aby vytvářel předpoklady pro podstatné zefektivnění národního hospodářství a současně, aby připravoval podmínky pro postupné vytváření materiálně technické základny komunismu.

Soudružky a soudruzi! Splnění úkolů v rozvoji výrobních sil naší země umožní dosáhnout ve třetí pětiletce podstatného růstu životní úrovně. Přitom si nadále zachovává největší význam vzestup osobní spotřeby, která se zvýší nejméně o 30%. Kvalitativně novým rysem třetí pětiletky je však to, že vedle růstu osobní spotřeby a služeb bude dosaženo významného pokroku i na řadě dalších úseků rozvoje socialistického života - v řešení bytového problému, ve zkracování délky pracovní doby, v zlepšování životního prostředí, ve vytváření podmínek pro další rozvoj kulturní revoluce; v podstatném rozšíření a prohloubení péče socialistického státu o budoucí generaci a rovněž o hmotné zajištění osob, které se nemohou podílet na normálním pracovním procesu pro nemoc, tělesnou vadu nebo pro stáří.

Hlavními nástroji, kterými bude zabezpečován vzestup osobní spotřeby, bude i nadále růst nominálních příjmů, další rozvíjení přímé pomoci státu rodinám s více dětmi v souladu s direktivami XI. sjezdu Komunistické strany Československa a konečně i snižování maloobchodních cen.

Vzestupem nominálních důchodů budeme dále posilovat funkci mzdy jako odměny za množství, kvalitu a společenský význam práce. Ve třetí pětiletce se počítá s vyšším růstem podílů průměrných mezd na růstu produktivity práce oproti druhému pětiletému plánu. To povede k dalšímu posílení přímé zainteresovanosti dělníků na růstu produktivity práce, takže i na tomto úseku vytváříme nástroje, jimiž zajišťujeme reálnost úkolů v oblasti růstu produktivity práce a společenské výroby.

Veliké cíle klade si třetí pětiletý plán na úseku zásobování obyvatelstva.

Plánovaný růst potravinářské výroby do roku 1965 umožní dále zvýšit spotřebu základních druhů potravin. Současně se plně uplatní i hlediska kvalitativní, a to jak zlepšováním skladby potravin, tak rozšířeným zásobováním obyvatelstva dodávkami čerstvých a biologicky hodnotných potravin. Vhodným spotřebitelským balením umožní potravinářský průmysl další rozšíření samoobsluh a tím i zvýšení kultury prodeje.

Zvýšením výroby a změnami v její skladbě, rozšířením sortimentu a zlepšováním funkčních i vzhledových kvalit výrobků spotřebního, ale také strojírenského průmyslu bude dále zlepšeno zásobování vnitřního trhu, zejména pokud jde o výrobky, zvyšující úroveň odívání a bydlení, usnadňující práci v domácnosti a vytvářející podmínky pro kulturní život socialistického člověka. Uvažovaný podstatný vzestup prodeje zboží bude klást i zvýšené nároky na činnost našich obchodních organizací. Jde především o to, aby obchodní podniky nejen zajišťovaly větší objem dodávek spotřebního zboží, ale aby daleko pružněji a lépe než dosud uspokojovaly rostoucí požadavky spotřebitelů i co do šíře sortimentu, kvality výrobků a jejich vzhledu.

Je proto třeba, aby obchodní organizace dále prohloubily průzkum vývoje spotřebitelské poptávky a v těsné spolupráci s výrobními podniky dovedly operativně reagovat na vývoj situace. To se pochopitelně týká nejen průmyslového zboží, ale také potravin, například ovoce a zeleniny, kde je třeba dosíci podstatného zlepšení, jak prokázaly letošní zkušenosti.

Závažné jsou i úkoly v rozvoji veřejného stravování a v podstatném rozšíření a zkvalitnění služeb poskytovaných obyvatelstvu. Splnění většiny těchto úkolů a opatření v rozvoji péče o děti mají přispět k dalšímu ulehčení práce zaměstnaných žen. Splnění těchto úkolů bude záviset především na řádné funkci národních výborů a družstevních organizací. Prostředky, které dáváme k uskutečnění těchto cílů, jsou značné. Například v podnicích místního hospodářství a ve výrobních družstvech již dnes pracuje více než 359 tisíc pracovníků; třetí pětiletý plán předpokládá, že jejich počet vzroste nejméně o dalších 35 tisíc osob.

Životní úroveň ve třetím pětiletém plánu bude výrazným způsobem ovlivněna zkrácením pracovní doby na 42 hodin týdně a v hlubinných dolech u prací v podzemí na 40 hodin týdně. Přitom ve většině odvětví bude zaveden pětidenní pracovní týden všude tam, kde je to z hospodářských nebo provozních důvodů účelné.

Zkrácení pracovní doby uskutečňujeme nejen bez zkrácení výdělků, ale při dalším růstu reálných mezd do roku 1965 o jednu pětinu. To vyžaduje i při zkrácení pracovní doby dodržet plánovaný růst výroby a odpadlou pracovní dobu v podstatě uhradit zvýšením produktivity práce.

V současné době probíhá zkušební zkrácení pracovní doby asi již na 100 závodech. Je možno říci, že dosavadní zkoušky potvrzují, že požadavek nahradit odpadlou pracovní dobu převážně z vnitřních zdrojů, zvýšením produktivity práce, je zcela reálný. Počet závodů, na kterých bude do konce tohoto roku zavedeno zkušební zkrácení pracovní doby, se bude dále zvyšovat. Jde o úkoly mimořádně náročné, a proto je třeba, aby nejen podniky, ale i národní výbory jim věnovaly náležitou pozornost. Zkrácení pracovní doby bude do značné míry znamenat přestavbu provozního a pracovního režimu v celém národním hospodářství a změnu vzájemných vztahů jednotlivých odvětví, která jsou spjata svým výrobním rytmem. Národní výbory by se měly zabývat na. příklad otázkami zajišťování plynulého provozu v podmínkách zkrácení pracovní doby, úpravami prodejní doby v obchodní síti, vytvořením vhodných podmínek pro využívání získaného volna k rozšíření kulturního života, rekreaci pracujících a podobně a konečně - tam, kde je toho třeba - i vytvořením příhodných podmínek plněním náborových úkolů pro některé ze závodů, kde dochází ke zkušebnímu zkracování pracovní doby.