Národní shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí s Konzulární
úmluvou mezi Československou republikou a Rumunskou
lidovou republikou, podepsanou v Bukurešti dne 21. května
1960.
President Československé republiky a Presidium Velkého
národního shromáždění
Rumunské lidové republiky vedeni snahou dále
rozvíjet v souladu s přáním a zájmy
lidu obou zemí vzájemné vztahy a všestrannou
spolupráci, rozhodli se uzavřít tuto úmluvu
a jmenovali svými zmocněnci:
President Československé republiky
Dr. Ivana Rohaľa - Iľkiva,
mimořádného a zplnomocněného
velvyslance Československé republiky v Rumunské
lidové republice
Presidium Velkého národního shromáždění
Rumunské lidové republiky
Aurela Malnasana, náměstka ministra zahraničních
věcí,
kteří se po vzájemném předložení
svých plných mocí, jež byly shledány
v náležitém pořádku a v předepsané
formě, dohodli na tomto:
(1) Každá smluvní strana má
právo zřizovat na území druhé
smluvní strany generální konzuláty,
konzuláty, vicekonzuláty a konzulární
jednatelství (dále jen "konzuláty"(a
vysílat generální konzuly, konzuly, vicekonzuly
a konzulární jednatele (dále jen "konzulové").
(2) Smluvní strany se vzájemně
dohodnou o sídlech konzulů a jejich konzulárních
obvodech.
(1) Před jmenováním konzula vysílající
stát požádá stát přijímající
o souhlas s jeho osobou.
(2) Konzul zahájí svou činnost
po předložení konzulárního patentu
a po udělení exequatur přijímajícím
státem. Konzulární patent obsahuj e jméno
a příjmení konzula, jeho konzulární
hodnost, místo jeho sídla a obvod jeho činnosti.
(3) Po udělení exequatur orgány
přijímajícího státu učiní
všechna nutná opatření, aby konzul mohl
vykonávat svou služební činnost a požívat
práv, výsad a výhod, které mu přiznává
tato úmluva a právní řád přijímajícího
státu.
(1) Činnost konzulů končí
odvoláním nebo úmrtím
(2) V případě odvolání,
nepřítomnosti, nemoci nebo úmrtí konzula
dočasné vedení konzulátu přísluší
jeho zástupci, jehož jméno bylo oznámeno
příslušným úřadům
přijímajícího státu.
(3) Zástupce konzula požívá
v době výkonu funkce konzula všech práv,
výsad a výhod přiznaných touto úmluvou
konzulům
(1) Konzulové musí být občany
vysílajícího státu.
(2) Konzulům v jejich činnosti napomáhají:
a) odborní konzulární pracovníci,
kteří musí být rovněž
občany vysílajícího státu;
b) pomocné síly, za které se považují
osoby, vykonávající administrativně-technické
práce (tlumočník, překladatel, písařka,
řidič, telefonistka, domovník a další
osoby vykonávající obdobné práce).
Konzulové a odborní konzulární pracovníci
nepodléhají ve své služební činnosti
pravomoci orgánů přijímajícího
státu.
(1) Konzulové a odborní konzulární
pracovníci jsou povinni na předvolání
orgánů přijímajícího
státu vydávat svědectví o věcech,
které se netýkají jejich služební
činnosti. Tato předvolání nesmí
obsahovat donucovací opatření.
(2) V případě, že konzulové
nebo odborní konzulární pracovníci
se nemohou dostavit před orgány přijímajícího
státu ze služebních nebo jiných důvodů,
může být výslech proveden na konzulátě
nebo v jejich bytě.
(1) Konzulární kanceláře,
archívy a úřední korespondence včetně
telegramů, telefonů a dálnopisů jsou
nedotknutelné. Osobní věci a korespondence
musí být uschovávány odděleně.
Konzulové mají právo používat
šifry a diplomatické pošty.
(2) Orgány přejímajícího
státu nemohou ve služebních místnostech
konzulátu, jakož i v bytech konzulů a odborných
konzulárních pracovníků provádět
donucovací opatření.
Konzulové mají právo umístit na budovách,
v nichž jsou úřední místnosti
konzulátů, znak vysílajícího
státu a nápis s označením úřadu.
Na uvedených budovách a na služebně
používaných vozidlech mají právo
vztyčovat vlajku vysílajícího státu.
(1) Konzulové a odborní konzulární
pracovníci jsou osvobozeni od všech osobních
a věcných plnění na základě
vzájemnosti. Toto osvobození se vztahuje i na nemovitosti
používané jimi jako obytné nebo služební
prostory.
(2) Příjmy uvedených osob, které
jim plynou z výkonu jejich služební činnosti,
jsou osvobozeny od daní a poplatků.
(3) Osvobození uvedená v odstavcích
1 a 2 tohoto článku se vztahují i na pomocné
síly konzulátu, pokud jsou občany vysílajícího
státu.
(4) Nemovitosti vysílajícího státu,
určené k umístění konzulátů
a zaměstnanců konzulátů jsou osvobozeny
od daní.
(1) Konzulové požívají na
základě vzájemnosti stejná celní
osvobození, jaká přijímající
stát poskytuje pracovníkům diplomatických
zastupitelských úřadů.
(2) Předměty určené pro
úřední činnost konzulátů
požívají plného celního osvobození.
Ustanovení článků 9 a 10 se vztahují
též na manželky osob uvedených v jednotlivých
článcích a na jejich nezletilé děti,
žijící s nimi ve společné domácnosti,
pokud jsou občany vysílajícího státu.
Konzulové napomáhají ve svém konzulárním
obvodu všestrannému rozvoji politických, hospodářských
a kulturních styků obou zemí.
(1) Konzulové mají právo hájit
ve svém konzulárním obvodu práva a
zájmy vysílajícího státu a
rovněž jeho občanů a právnických
osob.
(2) Konzulové se mohou ve své služební
činnosti obracet přímo na příslušné
orgány a instituce v obvodu své působnosti
a žádat je o pomoc při plnění
svých úkolů.
(1) Konzulové jsou oprávněni ve
svém konzulárním obvodu učinit u soudů
bez zvláštní plné moci opatření
k hájení práv a zájmů občanů
a právnických osob vysílajícího
státu a zastupovat je před jinými orgány,
jestliže jsou nepřítomni nebo z jiných
důvodů nemohou včas chránit svá
práva a zájmy.
(2) Oprávnění konzulů podle
odstavce 1 tohoto článku skončí, převezme-li
konzulem zastupovaná osoba ochranu svých práv
sama nebo jmenuje-li svého zmocněnce.
(1) Konzulové mají právo vést
evidenci občanů vysílajícího
státu, zdržujících se trvale nebo dočasně
v jejich obvodu. Předpisy přijímajícího
státu o registraci cizích státních
příslušníků zůstávají
nedotčeny.
(2) Konzulové mohou občanům vysílajícího
státu vydávat cestovní doklady, prodlužovat
a rozšiřovat jejich platnost, jakož i provádět
potřebná doplnění a změny.
(3) Konzulové mohou udělovat všechna
víza vysílajícího státu.
Konzulové jsou oprávněni konat na konzulátě,
ve vlastním bytě nebo v bytě občanů
vysílajícího státu, jakož i na
lodích nebo letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné
označení vysílajícího státu,
následující úkony, pokud jsou dovoleny
právními předpisy přijímajícího
státu a pokud jejich obsah není v rozporu se společenským
a hospodářským řádem obou smluvních
stran:
a) sepisovat nebo legalizovat prohlášení občanů
vysílajícího státu;
b) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti
nebo jiné listiny o jednostranných právních
úkonech občanů vysílajícího
státu;
c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího
státu; nemohou však sepisovat nebo ověřovat
listiny o právních úkonech o zřízení,
změně, zcizení nebo zrušení práv
k nemovitostem, které jsou na území přijímajícího
státu;
d) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího
státu a občany přijímajícího
státu, pokud se tyto právní úkony
týkají výlučně zájmů
na území vysílajícího státu
nebo záležitostí, k jejichž provedení
má dojít na území vysílajícího
státu;
e) ověřovat podpisy občanů vysílajícího
státu na písemnostech všeho druhu, ověřovat
písemnosti pocházející od orgánů
nebo úředních osob vysílajícího
nebo přijímajícího státu a
ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy
z nich;
f) přijímat do úschovy peníze a cenné
předměty občanů vysílajícího
státu; příslušné právní
předpisy přijímacího státu
zůstávají nedotčeny;
g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni
vysílajícím státem.
Konzulem sepsané, legalizované a ověřené
písemnosti, opisy, překlady a výpisy, které
jsou uvedeny v článku 16, mají v přijímacím
státě takovou právní platnost a průkazní
moc, jako písemnosti sepsané, přeložené,
ověřené nebo legalizované příslušnými
orgány a úředními osobami přijímajícího
státu.
(1) Před konzuly mohou být uzavírána
manželství a také jimi registrována,
jsou-li obě osoby uzavírající manželství
občany vysílajícího státu.
Uzavírání manželství a vydávání
dokladů o tom se provádí v souhlase se zákony
vysílajícího státu.
(2) Konzulové mají právo registrovat
podle předpisů vysílajícího
státu narození a úmrtí občanů
vysílajícího státu a vydávat
o tom příslušná potvrzení.
(3) Oprávnění konzulů uvedená
v tomto článku se nedotýkají příslušných
předpisů smluvních stran.
(1) Konzulové mají právo, aby
osobně nebo prostřednictvím svých
zmocněnců poskytovali pomoc lodím, které
plují pod vlajkou vysílajícího státu
a které se nacházejí v přístavech
jejich konzulárních obvodů.
(2) Konzulové mohou vstupovat ve styk s posádkou
lodi a cestujícími, mohou ověřovat
lodní listiny a sepisovat listiny o nákladu, o účelu
cesty, jakož i o mimořádných událostech
na lodi. Konzulové poskytují pomoc veliteli lodi
k udržení pořádku na lodi a na žádost
konzula jsou příslušné orgány
přijímajícího státu povinny
poskytnout mu potřebnou pomoc.
(3) V případě, že orgány
přijímajícího státu hodlají
provést donucovací opatření na obchodních
lodích vysílajícího státu,
nemohou tato opatření být provedena bez předběžného
uvědomění konzula. Konzul má právo
být přítomen při provádění
těchto opatření. Toto právo se nevztahuje
na přístavní, celní, pasovou a zdravotní
kontrolu lodí, členů posádky a cestujících.
(4) Při nehodách a ztroskotání
lodí jedné ze smluvních stran příslušné
orgány druhé smluvní strany okamžitě
uvědomí konzula a sdělí mu, jaká
opatření učinily. Rovněž poskytnou
konzulovi nezbytnou pomoc při opatřeních,
která činí v souvislosti s havárii
lodi a přizvou jej k opatřením nutným
ke zjištění příčin nehody
nebo ztroskotání a k zajištění
důkazů.
(5) Při nehodách nebo poškození
lodi vysílajícího státu mohou konzulové
činit nebo dožadovat se opatření pro
poskytnutí pomoci členům posádky a
cestujícím a na záchranu nákladu a
opravu lodi.
(6) Konzulové mohou doprovázet velitele
lodí k soudům a správním úřadům
přijímacího státu a napomáhat
jim při sepisování prohlášení.
Ustanovení článku 19 této úmluvy
je nutno přiměřeně použít
též na letadla.
Ustanovení této úmluvy o právech a
povinnostech konzulů budou stejně uplatňována
ve vztahu k pracovníkům diplomatických zastupitelských
úřadů pověřených vykonáváním
konzulské funkce. Tím nejsou. dotčeny diplomatické
výsady a imunity těchto pracovníků
diplomatických zastupitelských úřadů.
Tato úmluva bude ratifikována. Nabude účinnosti
dnem výměry ratifikačních listin,
která bude provedena v Praze.
Tato úmluva se uzavírá na dobu pěti
let. Zůstane v platnosti vždy dalších
pět let, neprojeví-li jedna ze smluvních
stran písemně šest měsíců
před uplynutím právě probíhajícího
období své přání úmluvu
vypovědět.
Sepsáno v Bukurešti dne 21. května 1960 ve
dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém
a rumunském, přičemž obě znění
mají stejnou platnost.