Projev presidenta Spojených států Eisenhowera na Valném shromáždění se nezabýval praktickými odzbrojovacími opatřeními, nýbrž kontrolou nad pokračujícím zbrojením. Ta, dle tvrzení amerických politiků, vytvoří prý důvěru mezi státy a umožní přikročit k odzbrojení.

Opak je však pravdou. Zavedení kontroly nad zbrojením, které je podstatou návrhu Spojených států, by otevřelo cestu k vytvoření systému velkorysé mezinárodní špionáže, umožnilo by agresorovi poznat sílu druhé strany a ve vhodném okamžiku využít momentu překvapení k útoku.

Pod pláštíkem kontroly chtějí američtí militaristé poznat vojenská tajemství Sovětského svazu a ostatních zemí, získat strategické výhody, které dnes vzhledem k předstihu sovětské vědy a techniky nemají. Přistoupit na americký návrh by tedy nevedlo k upevnění míru, ale bylo by podporou agresora.

Postup Spojených států amerických je pochopitelný. Nemají zájem na všeobecném a úplném odzbrojení pod účinnou mezinárodní kontrolou. Američtí monopolisté potřebují udržovat svět ve strachu a napětí, aby mohli dále provádět svou agresívní politiku. V jejich tak zvaných odzbrojovacích návrzích i ve vystoupení jejich představitelů se tedy před Valným shromážděním znovu odhalila celá protimírová linie jejich zahraniční politiky.

Delegace socialistických zemí tuto taktiku i záměry Spojených států a ostatních západních velmocí opět před celým světem odhalily.

Vzhledem k významu, který má odzbrojení pro zlepšení vzájemných vztahů mezi státy, žádaly delegace socialistických zemí, podporované delegacemi dalších států, aby Valné shromáždění zařadilo bod o odzbrojení na pořad pléna jako jednu z nejdůležitějších otázek letošního zasedání. Jednání o jeho zařazení bylo úporné, neboť Spojené státy s dalšími západními státy vyvinuly veliké úsilí, aby nedošlo k jeho zařazení na plénum.

Ke škodě věci odzbrojení, která s takovou naléhavostí stojí před všemi národy, byl tento bod postoupen prvnímu výboru. Boj o všeobecné a úplné odzbrojení tím však nekončí. Budeme v něm po boku Sovětského svazu a dalších zemí, za podpory většiny lidstva, pokračovat.

Řada delegací, které hlasovaly pro předání otázky odzbrojení prvnímu výboru nebo se hlasování zdržely, neučinila tak proto, že by byla proti odzbrojení nebo by jeho význam nedoceňovala. Naopak, jak ukázali jejich mluvčí ve všeobecné rozpravě, vystupují na podporu sovětských odzbrojovacích návrhů. Důvody, proč souhlasily s předáním bodu o odzbrojení prvnímu výboru, jsou několikeré a často složité.

Uvedu alespoň hlavní, s kterými tyto delegace argumentovaly. Značný počet delegací je přesvědčen, že na tomto zasedání, které se koná v období předvolební kampaně ve Spojených státech, nelze očekávat žádné zvláštní výsledky při jednání o odzbrojení. Tyto delegace soudí, že příznivější vyhlídky na úspěch jednání budou po zvolení nového amerického presidenta a ustavení nové americké vlády, což se stane počátkem příštího roku. Proto se dívají se sympatiemi na sovětský návrh, aby se na jaře příštího roku sešlo mimořádné zasedání Valného shromáždění a jednalo znovu a důkladně o realizaci všeobecného a úplného odzbrojení jako o jediné otázce. Je také třeba dodat, že mnohé delegace neprohlédly dosud šalebnou hru západních mocností a jejich zákulisní intriky, jiné mají určité iluze o možnostech jednání ve výborech Valného shromáždění OSN apod.

Charakteristiku pozice Spojených států amerických vůči odzbrojení dokresluje i odmítnutí sovětského návrhu na případné rozšíření Výboru deseti o představitele neutrálních států. Zřejmě se obávají, že přítomnost dalších zemí při projednávání otázek odzbrojení, a to zemí s pevným přáním k odzbrojení skutečně dospět, by přispěla k odhalení jejich skutečné politiky, která je protimírová.

Myšlenka všeobecného a úplného odzbrojení má již dnes plnou podporu lidstva a národy se jí nikdy nevzdají a budou za ni bojovat. To je veliká síla, která stojí na naší straně, na straně pokroku a míru. (Potlesk.) Stejně tak ji již nemohou stáhnout z programu mezinárodních jednání. Na to již nemají síly.

My jsme kdykoliv ochotni znovu zasednout k jednání za předpokladu, že půjde o skutečná jednání, vedená oboustranně dobrou vůlí a snahou o dosažení konkrétních výsledků, a že nepůjde o předstírané jednání, které klame národy.

Jsme přesvědčeni, že je možno zachovat mír, zabránit válkám a vůbec vymýtit války ze života národů. K tomuto pevnému přesvědčení jsme dospěli na základě všestranného rozboru současné situace ve světě, v němž se za poslední desetiletí od základu změnil poměr sil.

Imperialismus dnes už není vševládný, jeho možnosti jsou výrazně omezeny. I když by chtěl, nemůže už dnes plně uplatnit agresívní plány tváří v tvář rostoucí převaze socialistických zemí, jejichž ekonomická moc i obranná síla narůstá každým rokem. Sovětský svaz již dnes předstihl nebo dostihuje nejpřednější kapitalistické země v mnoha základních a rozhodujících oblastech. Stále širší okruh lidí na celém světě vítá a podporuje mírovou zahraniční politiku socialistických zemí, vidí ve světové socialistické soustavě hlavní mírovou sílu.

Na straně míru a nikoliv války je také stále více neutrálních zemí. Jejich váha rok od roku roste a nelze je ve světovém dění pomíjet.

Naše stanovisko k otázkám války a míru plně opravňuje mezinárodní vývoj posledních let. Potvrzuje, že vytvořit podmínky vylučující možnost vzniku válek je nejen možné, ale že se takové podmínky socialistickým zemím a ostatním mírovým silám již dnes daří úspěšně vytvářet.

Pevný základ našeho postoje netkví ve slepé víře, že se může změnit agresívní charakter imperialismu, nýbrž tkví v tom, že ze všech sil pracujeme k dosažení naprosté převahy socialistických zemí nad silami, jež ovládají imperialistické kruhy.

Víme ze zkušenosti, že imperialismus sahá ke zbraním obvykle za jedné podmínky. Za podmínky, že najde slabšího a že mu nehrozí porážka. Dnes je ale jasné, že tuto jistotu již monopolistické kruhy navždy ztratily.

Dopustili bychom se však osudné chyby, kdybychom propadli fatálním představám, že války byly a budou, že jim nelze zabránit. Válce zabránit můžeme, budeme-li silni, budeme-li neustále odhalovat agresívní válečné síly, mobilizovat světové veřejné mínění, budeme-li v těsné součinnosti se všemi národy prosazovat politiku přátelské spolupráce, politiku mírového soužití a dorozumění. (Potlesk.)

Soudruzi poslanci,

naše delegace společně s delegací Polska, Sovětského svazu a jiných socialistických zemí vystoupila na Valném shromáždění, aby před celým světem odhalila a pranýřovala politiku německé spolkové vlády. Její politika je v přímém rozporu s ujednáními spojeneckých mocností, které bojovaly proti hitlerovskému fašismu, je v rozporu s myšlenkou odzbrojení a zabezpečení trvalého míru.

Na konkrétních případech jsme ukázali, jakou odpovědnost nesou především americké vládnoucí kruhy za obnovu německého militarismu a revanšismu, který dnes znovu ohrožuje mír v Evropě a ve světě. Považovali jsme za nutné znovu naléhavě varovat všechny země a národy před německými agresívními militaristickými kruhy.

Síly německého militarismu se nesmířily s porážkou hitlerovské třetí říše a z toho vyplývajícími důsledky. Vždyť o uznání nynějších německých hranic a o odsouzení revanšismu nebylo zmínky ani v jednom projevu Adenauera, ani v jednom prohlášení západoněmecké vlády. Adenauer, opírající se o zaryté nacisty, kteří sedí v jeho vládě, v celém státním aparátu, v diplomatickém sboru, ve školách, v generálním štábu a na jiných vedoucích místech, provádí agresívní politiku, připravuje svými revanšistickými plány nová utrpení mnoha národům.

Za přímé podpory německé spolkové vlády se dnes provádí otevřená politika militarizace a hlásají se revanšistické cíle, vyhlašuje se požadavek vytvoření velkého Německa, dosažení velkého německého prostoru.

Představitelé bonnské vlády - a to neznamená kdekdo, ale přímo vedoucí osobnosti západního Německa - svými projevy se stavějí do čela těchto snah, aktivně tyto agresívní snahy podporují. Nebudu hovořit o všech případech, o kterých jsem hovořil na zasedání OSN. Chci se zmínit jen o panu Steinovi, bavorském ministrovi, který na shromáždění revanšistů v západním Berlíně znovu před několika dny prohlásil, že Němci mají právo na území, která jiní nedokázali osídlit. Tvrdil, že obyvatelstvo Německé spolkové republiky je stěsnáno na malém prostoru, zatímco například území za Odrou a Nisou, která prý jsou "říšským územím na Východě", nejsou dosud osídlena. V této souvislosti opakoval výraz z Hitlerova slovníku o "novém pořádku v Evropě". Kdo je tento pán? Je to bývalý aktivní činitel Henleinovy strany, vedl Hitlerjugend a podílel se na přípravě přepadení Československa hitlerovskými armádami. Mezi jiným pochází z Horšovského Týna, kde do roku 1945 pracoval. A ten dnes veřejně a bez překážek vystupuje s revanšistickými požadavky.

Pozorovatel Německé spolkové republiky u Organizace spojených národů rozdal v minulých dnech jako reagenci na naši kritiku revanšismu a militarismu v západním Německu dokument, ve kterém se snaží tato fakta vyvrátit. Vláda Německé spolkové republiky v tomto dokumentu tvrdí, že Spolková republika vůči Československu nikdy nevznesla žádné územní požadavky. To je při nejmenším velmi podivné. My do dneška čekáme, zda se vláda Německé spolkové republiky bude distancovat a také se ohradí proti výrokům členů spolkové vlády, jako je Seebohm, Lemmer, Erhard, Strauss a jiní, dále i proti výrokům členů zemských vlád a jiných oficiálních činitelů, kteří tyto požadavky ve svých četných revanšistických projevech staví. Prosím, čekáme, zda vláda Spolkové republiky vyvodí důsledky proti těmto svým činitelům.

Je třeba znovu zdůraznit, že není uzavřena mírová smlouva s Německem a že tudíž Německá spolková republika podle mezinárodních ujednání dosud platných nemá právo budovat armádu v takovém rozsahu, v jakém je dnes budován bundeswehr. Kdo v tomto počínání podporuje Německou spolkovou republiku, porušuje pravoplatně přijaté mezinárodní ujednání, které bylo uznáno celým světem, a bere na sebe také plnou odpovědnost za činy západoněmecké armády, budované zjevně k agresívním cílům.

V současné době pokračuje v západním Německu plně militarizace. Bonnská vláda usiluje o získání atomových a raketových zbraní, jak to také nepokrytě vyjádřil ministr války Strauss v interview, který otiskl anglický list Daily Mail. Není pochyb, že tyto zbraně od západních mocností bundeswehr dostane. Je nám známo, že v poslední době důstojníci generálního štábu bundeswehru určují významná místa v západním Německu, kde budou základny raket "Polaris", které má nyní bundeswehr dostat.

V nejnovějších plánech NATO se počítá s vyzbrojením všech armád Severoatlantického paktu atomovými zbraněmi a z NATO se má stát tak čtvrtá atomová velmoc. To vítají bonnské kruhy, neboť se tím vychází vstříc požadavkům německých militaristů, kteří dnes plně určují politiku západoněmecké vlády. Tím se obcházejí nejen převzaté mezinárodní závazky vůči Německu, ale obchází se i veřejné světové mínění. Tak se ukazuje, že nedávno zveřejněný dokument generálního štábu bundeswehru není jen neškodným prohlášením, jak se snaží světu namluvit západoevropské vládnoucí kruhy, ale konkrétním plánem příštích agresívních akcí bundeswehru.

V západním Německu dnes existuje již 260 podniků, které se zabývají výzkumem v oblasti jaderné techniky. V posledních dnech vyšlo najevo, že se ve Spolkové republice tajně vyrábí atomový štěpný materiál. Nově objevený způsob získávání štěpného materiálu umožňuje, že západoněmečtí militaristé jsou nyní schopni vyrábět i bez cizí pomoci atomové zbraně. To jsou další důkazy o tom, jakou chatrnou cenu měla ustanovení pařížských dohod, která zakazovala západnímu Německu vyrábět atomové, biologické a chemické zbraně, vesměs zbraně útočného charakteru.

V této souvislosti nelze nepřipomenout tajná jednání o vojenské spolupráci Francie a Německé spolkové republiky, jež mají vyústit v dohodu o vybudování západoněmeckých vojenských základen ve Francii a která umožní bundeswehru provádět ve Francii výcvik různých jednotek. V případě války bude mít bundeswehr právo těmito základnami a sklady na francouzském území svobodně disponovat.

Lze si představit, s jakými asi pocity vítá tuto "spolupráci" francouzský lid, který má v živé paměti Oradour a nespočetné oběti krvavého nacistického teroru v okupované Francii za druhé světové války.

Vládnoucí kruhy ve Francii a jiných západních zemích se zřejmě vůbec nepoučily z minulosti a velmi brzy zapomněly, že útočnost německého militarismu se nakonec obrátila proti těm, kteří jej podporovali.

Znovu se setkáváme s různými obměnami politiky Chamberlaina, která je dnes opět ochotna ustupovat agresívní politice německých militaristů a pomáhat jim. Na Valném shromáždění k našemu obvinění západoněmeckého militarismu a revanšismu vystoupil předseda britské vlády pan Macmillan. Obvinil nás, že stojíme na reakčních pozicích, když toto vznášíme a že nejdeme cestou usmíření. Trochu podivné vystoupení na ochranu západoněmeckého militarismu a revanšismu, i když zatím jediné v plénu OSN. Odpověděli jsme panu Macmillanovi, jak se sluší a patří, a řekli jsme, že nás jeho vystoupení překvapuje.

Je škoda, že britský premiér nenašel více slov ve svém vystoupení pro myšlenku mírového dorozumění alespoň v duchu svého vystoupení na konferenci konzervativní strany.

My však nebudeme trpně přihlížet k tomuto nebezpečnému vývoji v západním Německu. Inspirátorkou všech, stále rozsáhlejších revanšistických akcí, je vláda NSR. V poslední době je stále častěji zneužíváno k nebezpečným revanšistickým provokacím území západního Berlína. Konají se zde srazy různých tak zvaných krajanských spolků. Mimo akce revanšistů na hranicích naší země a Německé demokratické republiky je usilováno bonnskými kruhy o to, aby se zostřila situace v západním Berlíně.

Západoněmecké vládnoucí kruhy, jejich američtí protektoři a všichni ostatní, kdo je podporují, vynakládají značné úsilí, aby světu namluvili, že Německá spolková republika je demokratickým státem, jehož vývoj nepředstavuje žádné nebezpečí pro mír. Zároveň se pokoušejí dokazovat, že prostřednictvím NATO má Západ plnou kontrolu nad růstem vojenského potenciálu v západním Německu a nad činností bonnských militaristů. Jsou tak vzbuzovány iluze o "neškodnosti" západoněmeckého militarismu, jimž podléhají i některé další kruhy, a to i v zemích, jimž v minulé válce německý imperialismus zasadil těžké rány.

Rozřešit německou otázku a spoutat německý militarismus znamená likvidovat ohnisko válečného nebezpečí a válečného napětí, které ohrožuje nejen Evropu, ale celý svět. Tím by byl odvalen jeden z největších balvanů, který překáží na cestě k trvalému míru.

V pevné frontě s námi stojí v cestě útočným plánům německých militaristů Německá demokratická republika. Úspěchy jejího lidu při budování nového a šťastného života jsou podporou všem pokrokovým vlasteneckým silám v Německu v jejich úsilí o mírové vyřešení německé otázky.

Nejúčinnějším krokem k tomu je uzavření mírové smlouvy s oběma německými státy ve smyslu návrhů vlády Sovětského svazu, čímž by byla zároveň vyřešena i otázka západního Berlína. Uzavření mírové smlouvy a řešení otázky západního Berlína nelze do nekonečna odkládat. Další trvání dosavadního stavu způsobuje neklid, zostřuje napětí v Evropě a ve svých důsledcích napomáhá militaristickým kruhům v západním Německu. Znovu opakujeme, že nebude-li pro odpor západních mocností a bonnské vlády uzavřena mírová smlouva s oběma německými státy, přistoupíme spolu s dalšími zeměmi k jedinému rozumnému řešení a uzavřeme mírovou smlouvu se skutečnou představitelkou německého lidu - s Německou demokratickou republikou. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi,

v souladu se zájmy a vůlí miliónů lidí na světě předložil Sovětský svaz na letošním zasedání Valného shromáždění návrh na definitivní likvidaci koloniálního systému a vytvoření podmínek pro skutečně svobodný rozvoj všech národů světa. Tento svůj požadavek vtělil do návrhu "Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům".

Koloniální systém, který po staletí přinášel milionům lidí v Africe, Asii, Latinské Americe nelidské strádání, útlak a vykořisťování a na druhé straně znamenal pro kolonizátory obrovské zisky, se pod náporem národně osvobozeneckého boje nezadržitelně hroutí. Nyní nastal čas odstranit navždycky kolonialismus a dát průchod svobodě národů.

Současně je potřeba přimět OSN, aby plnila ustanovení Charty a napomáhala likvidaci kolonialismu a podporovala rozvoj nově vznikajících nezávislých států. Skutečnost je totiž taková, že orgány OSN, zejména sekretariát a generální tajemník, ale také Poručenská rada a jiné orgány, si počínají právě naopak a snaží se všemožně zachránit kolonialistům jejich pozice.