Podle § 54 odstavce 2 Ústavy 9. května je třeba
k platnosti ústavního zákona, aby pro něj
hlasovaly nejméně tři pětiny všech
poslanců.
Zjišťuji, že je přítomno 298 poslanců,
tedy více než ústavou požadovaná
třípětinová většina. Národní
shromáždění je proto způsobilé
usnášet se na ústavním zákoně.
Kdo souhlasí s celým návrhem ústavního
zákona Ústavy Československé socialistické
republiky a to ve znění předložené
zprávy dočasného výboru pro projednání
návrhu ústavy, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
jednomyslně přijalo novou Ústavu Československé
socialistické republiky. (Dlouhotrvající
bouřlivý potlesk. - Poslanci povstávají.
- Volání "Ať žije KSČ!"
Zaznívá československá státní
hymna. - Poslanci usedají.)
Prosím soudruha presidenta republiky a soudruha předsedu
vlády, aby se se mnou odebrali do přilehlého
sálu k podpisu schválené ústavy.
Prosím poslance Národního shromáždění,
aby zůstali na svých místech.
(President republiky a předseda vlády odcházejí
s předsedou Národního shromáždění
k podpisu ústavy.)
Dalším bodem denního pořadu, který
ještě dnes budeme projednávat, je
3. Zpráva dočasného výboru pro
projednání návrhu ústavy k vládnímu
návrhu zákona o sloučení některých
ministerstev, o převedení řízení
vodního hospodářství do působnosti
ministerstva zemědělství a o změně
názvu ministerstva stavebnictví (tisk 6) (tisk 9).
Zpravodajem je poslanec Čermák, dávám
mu slovo.
Posl. Čermák: Vážený soudruhu
presidente, vážené soudružky, soudruzi
poslanci!
Vláda předložila Národnímu shromáždění
návrh zákona o sloučení některých
ministerstev, o převedení řízení
vodního hospodářství do působnosti
ministerstva zemědělství a o změně
názvu ministerstva stavebnictví.
Jde o další krok směřující
ke zjednodušení soustavy ministerstev a ostatních
ústředních orgánů státní
správy, o jedno z dalších významných
opatření, které je dokladem soustavného
a cílevědomého úsilí naší
Komunistické strany Československa při vytváření
správné a účinné soustavy řízení
národního hospodářství a kulturní
výstavby.
Připomeňme si v této souvislosti alespoň
některá významnější opatření
na tomto úseku uskutečňovaná počínajíc
druhým pololetím roku 1956, na základě
směrnic přijatých na druhé celostátní
konferenci strany v roce 1956 a směrnic XI. sjezdu strany.
V tomto období byla provedena řada opatření
k uplatnění nových principů řízení
národního hospodářství. Došlo
k podstatnému zvýšení pravomoci a odpovědnosti
výrobních hospodářských jednotek
i k zvýšení pravomoci a odpovědnosti
národních výborů. Společným
cílem všech těchto opatření je
další prohlubování socialistické
demokracie, posílení principů demokratického
centralismu, snaha po ustavičném zdokonalování
řídící práce, všestranně
se opírající o zkušenosti a iniciativu
pracujících.
Postupné rozšiřování rozsahu
pravomoci výrobních hospodářských
jednotek i národních výborů vytvářelo
předpoklady k významným změnám
i v činnosti ministerstev a ostatních ústředních
úřadů řídících
jednotlivé úseky hospodářské
a kulturní výstavby země. Vytvářelo
předpoklady zejména k tomu, aby se těžiště
činnosti ministerstev a ústředních
úřadů přenášelo do oblasti
řešení zásadních otázek,
do rozpracovávání zásadních
koncepcí a perspektiv jednotlivých resortů,
aby se ústřední instituce zbavovaly vyřizování
nadměrného množství tzv. operativních
záležitostí.
Toto cílevědomé úsilí o zdokonalování
metod a stylu práce ministerstev zároveň
umožňovalo, aby se ministerstva stávala menšími,
avšak účelněji organizovanými
útvary, a umožňovala i slučování
některých centrálních úřadů
tam, kde to bylo na místě, zejména pak tam,
kde šlo o otázky zvlášť spolu souvisící
a vyžadující velmi úzké koordinace.
Připomeňme si, že například v
roce 1956, poté, kdy ústřední výbor
naší strany orientoval pozornost všech státních
orgánů ke zvýšení efektivnosti
při řízení národního
hospodářství, přikročila vláda
republiky ke zrušení ministerstev státních
statků, lesů a dřevařského
průmyslu, ministerstva výkupu a ministerstva kultury.
Agenda zrušených ministerstev - pokud bylo vůbec
účelné ji zachovat - byla svěřena
resortům s příbuznou problematikou. Tehdy
dále došlo ke zrušení Státního
úřadu pro věci církevní, k
přičlenění Státní dřevařské
inspekce k ministerstvu státní kontroly a k řadě
dalších opatření. V roce 1957 bylo zrušeno
ministerstvo pracovních sil, v roce 1958 došlo ke
zrušení ministerstva místního hospodářství
a v souvislosti s tím, že odpovědnost za občanskou
a bytovou výstavbu byla svěřena národním
výborům, byla zrušena Ústřední
správa pro bytovou a občanskou výstavbu.
Zvýšení pravomoci výrobních a
hospodářských jednotek umožnilo, aby
v roce 1958 došlo ke sloučení dvou strojírenských
ministerstev v ministerstvo všeobecného strojírenství,
což nesporně přineslo lepší předpoklady
k zvládnutí složitých otázek
v řízení strojírenské výroby.
Jako jedno z posledních významných opatření
možno uvést zrušení Státního
výboru pro výstavbu, provedené k 1. květnu
letošního roku, které bylo umožněno
zejména tím, že na základě usnesení
dubnového zasedání ústředního
výboru KSČ byla rozšířena pravomoc
krajských národních výborů
na ekonomicky krajně důležitém úseku
oblastního plánování.
Po vyčlenění ústředního
řízení vodního hospodářství
z ministerstva energetiky bude účelné spojit
řízení energetiky s řízením
průmyslu paliv. Tím bude zabezpečena komplexnost
řízení těchto úzce spolu souvisících
odvětví.
Rychlý rozvoj moderní techniky v dopravě
nezbytně vyžaduje řešit otázku
dalšího rozvoje dopravy v úzké souvislosti
s rozvojem nejnovější techniky spojů.
Půjde o to zejména soustředit všechny
síly na výzkumu a vývoji nejmodernějších
spojových prostředků. Proto bude účelné
sloučit řízení obou resortů
do jediného ministerstva.
Vedle těchto hlavních opatření přináší
vládní návrh zákona některé
další změny. Jde zejména o změnu
názvu ministerstva stavebnictví, které se
má napříště nazývat ministerstvo
výstavby, což lépe vyjadřuje jeho nynější
náplň práce; do působnosti ministerstva
stavebnictví přešly po zrušení
Státního výboru pro výstavbu některé
další úkoly, zejména na úseku
typizace stavební výroby, a jiné.
Konečně vládní návrh zákona
řeší otázku vedení Státního
výboru pro rozvoj techniky. Vládní návrh
vychází z toho, že problémy rychlého
rozvoje techniky náleží k nejdůležitějším
úkolům celé vlády. Proto půjde
o to, aby Státní výbor pro rozvoj techniky
pod vedením vlády pružně a v úzké
soudružské spolupráci s resorty plnil své
vysoce náročné úkoly. Protože
řešení rozvoje techniky nemá povahu
resortního úkolu, není potřebí,
aby v čele Státního výboru byl člen
vlády.
Pokud jde o právní stránku, třeba
uvést, že vláda navrhuje, aby uvedené
změny v soustavě ministerstev byly řešeny
zákonem. To je v plném souladu s novou socialistickou
ústavou, podle níž náleží
Národnímu shromáždění,
aby zákonem zřizovalo ministerstva a určovalo
jejich působnost.
Pokračuje v této linii, rozhodl ústřední
výbor na svém zasedání dne 7. července
t. r. i o změnách v ústředním
řízení některých úseků
národního hospodářství.
Jde především o řízení
vodního hospodářství, které
se dotýká - jak to opětovně zdůraznil
ve svém referátě na celostátní
konferenci strany soudruh Novotný - nejen rozvoje našeho
zemědělství, nejen celého národního
hospodářství, ale i života celé
společnosti. Dosud byl význam vodních toků
posuzován především z hlediska jejich
využití jako zdroje energie, což bylo pochopitelné,
uvážíme-li, jak naléhavé bylo
řešení rozvoje naší energetické
základny pro celou ekonomiku země. Proto bylo řízení
vodního hospodářství spojeno s řízením
energetiky, proto byla bývalá Ústřední
správa vodního hospodářství
přičleněna k ministerstvu energetiky. V poslední
době však stále naléhavěji vystupuje
do popředí problém vodního hospodářství
v celé své šíři jako problém
cílevědomého hospodaření s
vodním bohatstvím naší země.
Proto v návrhu třetího pětiletého
plánu je zpracována zásadní změna
v koncepci rozvoje vodohospodářských zařízení,
která tkví v tom, že se nejen významně
zvyšují prostředky určené na
výstavbu vodních nádrží a ostatních
vodohospodářských zařízení,
ale i v tom, že se určují na výstavbu
vodních nádrží a zařízení
pro víceúčelové použití
vody. Společenský význam vodního hospodářství
se obráží také v tom, že na jeho
rozvoj bude během třetí pětiletky
použito dvakrát více investičních
prostředků než v druhém pětiletém
plánu. Předním úkolem je zabezpečit
náležitý vodní režim v půdě,
což je jeden ze základních předpokladů
podstatného a trvalého zvýšení
zemědělské výroby. Zároveň
jde o to zabezpečit potřeby energetiky, rostoucí
potřeby průmyslové výroby, dopravy
a na neposledním místě i prudce rostoucí
potřeby obyvatelstva. Protože pak dnes při
využití vody spočívá těžiště
ve využití pro potřeby zemědělské
výroby, je účelné přiřadit
celý komplex problémů rozvoje vodního
hospodářství k řízení
zemědělské výroby.
Dočasný výbor projednal na své schůzi
dne 9. července t. r. návrh zákona o sloučení
některých ministerstev, o převedení
řízení vodního hospodářství
do působnosti ministerstva zemědělství
a o změně názvu ministerstva stavebnictví
a pověřil mne, abych přijetí zákona
doporučil plénu Národního shromáždění
ke schválení.
Předseda Fierlinger:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
proto přistoupit k hlasování.
Nebude-li mít Národní shromáždění
námitky, dám hlasovat o vládním návrhu
zákona najednou podle předložené zprávy
dočasného výboru.
Má někdo nějaké námitky proti
tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.)
Nemá.
Kdo tedy souhlasí s celým vládním
návrhem zákona o sloučení některých
ministerstev, o převedení řízení
vodního hospodářství do působnosti
ministerstva zemědělství a o změně
názvu ministerstva stavebnictví, a to podle předložené
zprávy dočasného výboru pro projednání
návrhu ústavy, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
tento vládní návrh zákona jednomyslně
schválilo.
Přerušuji nyní schůzi. K pokračování
ve schůzi se sejdeme zítra ráno v 9 hodin
opět ve Vladislavském sále na Pražském
hradě.