Náplní našeho života stalo se mírové budování. Kdo projíždí naší krásnou vlastí, vidí jasně kolik hodnot vyrostlo z naší práce. Vidí, jak se změnila naše města a vesnice. Kdo z nás by si mohl přát, aby se úsilí mnoha let obrátilo v několika málo hodinách v prach a popel? Naším vyznáním je proto mír a mírová spolupráce. I tuto skutečnost jsme v plné míře v naší ústavě vyjádřili již v jejím prvním článku, v němž jsme podtrhli, že Československá socialistická republika usiluje o přátelské vztahy se všemi národy a o zajištění trvalého míru na celém světě.

Chceme mír a usilujeme o něj. Obrana a upevnění míru je proto základní linií naší zahraniční politiky.

Československo udržuje dnes diplomatické styky s více než 60 státy. S většinou těchto zemí udržuje velmi srdečné a přátelské styky. Rozvíjíme s nimi kulturní a obchodní výměnu a pomáháme jim, jestliže pomoci potřebují. Velmi dobré vztahy máme zvláště s četnými zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Projevují se ve vzájemně užitečných obchodních a kulturních stycích. Jejich zásluhou se dobré jméno Československa rozšířilo všude na světě jako jméno sice malé, ale po všech stránkách vyspělé socialistické země.

Ve své zahraniční politice vycházíme ze zásady, že spolupráce států malých i velkých, států s rozdílným společenským zřízením, je možná. Prakticky to dokazujeme tím, že navazujeme hospodářské a kulturní styky se všemi zeměmi podle zásady rovný s rovným. A tato politika nachází ve světě kladnou odezvu nejen u cizích vlád, ale zejména u lidu cizích, často velmi vzdálených zemí.

Tato politika přispívá k upevňování míru ve světě. Je živým důkazem toho, že při dodržování zásad nevměšování, neútočení, řešení sporných otázek cestou jednání a poskytování vzájemných výhod lze žít v mírové spolupráci a v mírovém soutěžení.

Je ovšem samozřejmé, že zároveň velmi bedlivě sledujeme vývoj mezinárodních problémů. Nečiníme si žádných ilusí. Víme, že ve světě existují agresívní síly, kterým mírová spolupráce není po chuti. Tyto kruhy v imperialistických zemích kladou četné překážky tomu, aby se myšlenka mírového soužití v mezinárodních vztazích plně prosadila. Tato myšlenka však přesto proniká stále více kupředu a stojí za ní převážná většina lidí na celém světě. Stala se dokonce tak živou, že donutila i nejagresívnější kruhy v USA tvářit se mírumilovněji.

Pod tlakem světového veřejného mínění a vlivem rostoucí síly socialismu a míru byly nakonec imperialistické kruhy nuceny souhlasit s konferencí na nejvyšší úrovni, na níž by byly řešeny hlavní současné mezinárodní otázky. Pod tlakem veřejného mínění přijalo valné shromáždění OSN na podkladě návrhů SSSR rezoluci o odzbrojení a zřídilo Výbor deseti zemí, který měl cesty k odzbrojení prakticky projednat. Tak bychom mohli uvést celou řadu skutečností, které dokazují, že boj národů za mír a mírové soužití přináší své ovoce. V čele těchto snah stojí se svou zásadovou mírumilovnou politikou Sovětský svaz. Naděje národů nedošla však plného uplatnění. Věrolomný postoj imperialistických kruhů znovu ohrozil mezinárodní ovzduší.

A v této chvíli Sovětský svaz poskytl mírumilovným silám znovu nesmírnou pomoc. Svým jasným postojem v Paříži a Ženevě, podporován všemi socialistickými zeměmi, odhalil a překazil dvojakou hru imperialistů a ukázal všem mírumilovným silám, že boj proti jejich agresívním choutkám nutno vést s plnou houževnatostí, že agresívní síly ve světě musí být izolovány, aby nikdy nemohly uskutečnit své temné záměry. (Potlesk.)

Mírová politika Sovětského svazu je plně naší politikou. Vyjadřuje naše zájmy a tužby našeho lidu. To proto, že je to politika důsledně a nekompromisně hájící mír a mírové soužití. Naše země, která byla v minulé válce jednou z prvních obětí agrese, bude vždy usilovat o mír. Avšak stejně tak jako usilujeme o mír, budeme důsledně hájit zájmy naší země, bojovat proti všem, kdož by chtěli tyto zájmy i naši bezpečnost ohrožovat. To je mínění všeho našeho lidu, celé naší Národní fronty, všech jejích společenských a politických organizací, všech našich občanů bez rozdílu. (Potlesk.)

Mezi agresívní síly, které ohrožují světový mír, patří i vládnoucí kruhy Německé spolkové republiky. Není náhodou, že Adenauer se objevil jako zlý přízrak v Paříži před zahájením konference na nejvyšší úrovni, aby podpořil Eisenhowera v jeho úsilí jednání znemožnit. Není náhodou, že vládnoucí kruhy v Bonnu oživují v NSR revanšismus a militarismus, který je odvěkým nepřítelem míru a mírového soužití. To všechno je dokladem, že Bonn je dnes vážným nebezpečím pro mír a že vyřešení německé otázky je naléhavou potřebou. I v tomto směru se plně stavíme za návrhy Sovětského svazu k brzkému a konečnému řešení německé otázky tak, aby neohrožovala světový mír. Definitivní vyřešení německé otázky je jedním z našich předních zájmů. Bude-li západní Německo dále odporovat tomuto řešení, uzavře Sovětský svaz německou mírovou smlouvu s NDR. A my tuto mírovou smlouvu podepíšeme po boku našeho sovětského spojence. (Potlesk.)

Bylo již několikrát zdůrazněno, že naše ústava je výrazem hluboké demokracie našeho zřízení. I to je dokladem jejího mírového charakteru. Dějiny nás poučují, že ve všech zemích, kde má lid bezprostřední účast na vládě je nemožné, aby jimi byla prováděna agresívní útočná politika. Taková politika nikdy neodpovídala zájmům prostých pracujících lidí. A naopak všude tam, kde ve vnitřním vývoji některých, byť i buržoazně demokratických států dochází k úpadku, dostávají se navrch agresívní síly. Bylo tomu tak za Hitlera v Německu, i ve všech ostatních fašistických režimech v období mezi oběma světovými válkami. Dnes jsme svědky stejného vývoje v USA, NSR a jinde, kde buržoazní demokracie, která je macešská k právům lidu, je v úpadku a kde vládnou monopoly, které mají zájem jen na zbrojení a které by neváhaly podniknout i válečné dobrodružství pro své zájmy.

Situace je však dnes jiná, než před druhou světovou válkou. Síly socialismu neobyčejně vzrostly. Podle slov moskevské Deklarace komunistických a dělnických stran socialistických zemí a Manifestu míru mají dnes síly socialismu předpoklady zabránit válce. Tato myšlenka, vyslovená již na XX. sjezdu KSSS, stala se inspirující silou miliónů lidí na celém světě v jejich boji za mír a mírové soužití. Náš lid uvítal, že tato myšlenka byla znovu zdůrazněna na bukurešťské poradě komunistických a dělnických stran. Učiníme proto vše, aby naše vlast dále vzkvétala, aby se zvětšovala její síla jako členského článku socialistického tábora, v jehož čele stojí Sovětský svaz. To je náš největší a nejúčinnější příspěvek za mír a dorozumění mezi národy.

Zásadní postup Sovětského svazu získal plný souhlas všech mírumilovných sil na celém světě. Mobilizoval i nás všechny do dalšího boje za udržení míru. Je nám podnětem k ještě většímu pracovnímu vypětí na socialistické výstavbě našeho státu.

Proto v pevné jednotě Národní fronty přičiníme se i my, příslušníci Čs. strany socialistické, ze všech svých sil o to, aby úkoly třetí pětiletky byly splněny. Po boku Sovětského svazu a jeho ušlechtilého lidu, ve spolupráci s ostatními národy socialistických zemí a za moudrého vedení Komunistické strany Československa půjdeme dále vpřed v duchu nové ústavy, vpřed k novým šťastným zítřkům naší země a k trvalému míru! (Potlesk.)

Předseda: Děkuji ministru dr. Neumanovi. Dávám slovo posl. Lenártovi.

Poslanec Lenárt: Vážený súdruh prezident, vážené súdružky, vážení súdruhovia!

Návrh novej socialistickej ústavy našej vlasti je obrazom veľkých revolučných premien, ktorými naša spoločnosť prešla a súčasne je reflektorom, osvetľujúcim komunistické ciele a cesty k iným, osvetľujúcim obrysy komunistických zajtrajškov. Návrh ústavy odráža predovšetkým veľké premeny spoločenských vzťahov, vzťahov medzi triedami a na základe týchto i vzťahov medzi našimi národmi. Všestranný, opravdu slobodný rozvoj našej spoločnosti je umožnený a vyplýva z toho, že u nás oslobodením našej vlasti Sovietskou armádou od fašizmu, porazením veľkoburžoázie, robotnícka trieda nastolila svoju moc vo zväzku s pracujúcim roľníctvom a pracujúcou inteligenciou. Moc robotníckej triedy, víťazstvo socialistických výrobných vzťahov, plánovitý rozvoj výrobných síl, ako i postupná, ale hlboká premena spoločenského vedomia na socialistické spoločenské vedomie sú základom nových, socialistických súdružských vzťahov medzi našimi národmi. Návrh ústavy preto vychádza z nového stupňa morálno-politickej jednoty československého ľudu. Z upevnenia zväzku robotníkov a družstevného roľníctva, z upevňujúcej sa bratskej jednoty Čechov a Slovákov na základe spoločného socialistického budovania, na základe socialistickej ideológie. Od vzniku ľudovodemokratickej Československej republiky zásluhou Komunistickej strany Československa boli budované vzájomné vzťahy medzi českým a slovenským národom na zásadách socialistického internacionalizmu, na zásadách rovnoprávnosti. Naše národy v svojej histórii prešli veľkou školou boja za spolunažívanie, za bratské súdružské vzťahy. Tento boj viedli ľudové revolučné sily v čele s komunistami proti kapitalizmu, proti medzinárodnej reakcii, proti nacionalizmu a separatizmu všetkých odtienkov. Vôľu, spojiť všetky svoje sily, svoje osudy, prejavili ľudové masy oboch našich národov, Čechov i Slovákov mnohokrát v histórii. Bolo tomu tak v dobách zápasov proti žaláru národov, proti rakúsko-uhorskej monarchii, bolo tomu tak i v spoločnom boji proti fašizmu, proti umelému, násilnému rozdeleniu našich národov. Široké hnutie odporu proti fašizmu v Čechách i na Slovensku, partizánske hnutie, Slovenské národné povstanie, ako i Pražské povstanie, sú historickými, nevyvratiteľnými faktami vôle našich národov, žiť v jednotnom štáte, Československej republike.

V priebehu socialistického budovania sa výrazne zmenil charakter našich národov na základe triednych premien. Dnešným národom našej vlasti dáva novú, už socialistickú tvárnosť víťazné socialistické spoločenské zriadenie. Namiesto diktatúry buržoázie je tu diktatúra robotníckej triedy, miesto vykorisťovania je tu súdružská spolupráca a vzájomná pomoc. Vedúce miesto v našich národoch už nemá ani nacionalistická, ani kozmopolitná buržoázia, ale v čele našich národov stojí v minulosti vykorisťovaná trieda, robotníctvo so svojou revolučnou stranou, požívajúcou prirodzenú autoritu más. Namiesto roľníctva vykorisťovaného a okrádaného veľkoburžoáziou, klamaného falošnými heslami agrárnikov a ľuďákov je tu nová trieda, pevný spojenec robotníkov - družstevné roľníctvo. Namiesto početne malej, gniavenej, znásilňovanej a často pánmi pokrivenej inteligencie je tu početná a kvalitatívne nová inteligencia, spojenec a rovnocenný budovateľ socializmu. Najvlasteneckejšie triedy novodobých dejín našich národov, robotníci a pracujúce roľníctvo, sú dnes v Československu pánmi svojho osudu. Oni vládnu, oni hospodária k prospechu a všeobecnému blahu. Naše národy - Česi a Slováci - popri skúsenostiach z národných a sociálnych zápasov, za spoločného boja za jednotnú, ľudovú a socialistickú republiku už nadobudli aj skúsenosti zo spoločného socialistického budovania, a to je veľká vec. Spoločné hospodárske diela, jednotné hospodárstvo, jednotné plánovanie, spoločná jednotná vláda, vzájomné obohacovanie kultúr a vzájomná pomoc, vytváranie spoločnej, veľkej kultúry socialistických národov, dennodenne pôsobia v živote našich národov, vnikajú do ich podstaty. Naše národy si už v praxi overili, že obojstranného rozkvetu a takého grandiózneho rozvoja aký dosahujú, mohli a i v budúcnosti môžu docieliť len a len na báze socializmu, na báze spoločného, jednotného postupu, na báze všeobecného zbližovania. Naše národy sa presvedčili, že vysoké tempá industrializácie Slovenska sú umožnené jednotným hospodárstvom celej republiky. Vidia, že vysoké tempá industrializácie Slovenska ako neoddeliteľnej súčasti industrializácie celej republiky sú ekonomicky výhodnou, efektívnou a objektívne zdôvodnenou cestou, ako rozmnožovať bohatstvo a blahobyt celej našej československej vlasti. Naše národy vidia, že rozkvet a blahobyt závisí predovšetkým od jednoty hospodárskej, politickej a ideovej, od spolupráce so Sovietskym sväzom, od spolupráce s ostatnými socialistickými krajinami.

Socialistické podmienky života, skúsenosti ľudových más zo socialistického spolunažívania našich národov vypestovali a pestujú nové, charakteristické črty našich národov. Už nie je typickým buržoáznonacionalistické štvanie, závisť, podozrievanie, nositeľmi ktorých bola buržoázia, ale typickou sa u našich národov stala vzájomná dôvera, vzájomná spolupráca, vzájomná úcta, súdružské bratstvo triedne zakalené. V bojoch za socializmus vyrástla tak nová, hybná sila našej spoločnosti, socialistické československé vlastenectvo. Dnes máme do činenia so socialistickými národmi, ktorým socializmus umožnil a umožňuje rovnako sa podielať na budovaní nového spoločenstva. Všetky národy v rodine socialistických národov vzájomne napomáhajú jeden druhému na zásadách socialistického internacionalizmu, na zásadách rovnoprávnosti a dosahujú tak všestranného rozkvetu a napredovania. Bolo by možno pokračovať vo vypočítavaní nových momentov v živote našich národov, ale rovnako by sme došli k záveru, že naše národy sú už iné než boli za kapitalizmu, že sa pretvárajú na národy socialistické. Sú to národy, ktorým vládne práca a nie kapitál.

Veľké výsledky spoločného socialistického budovania vidíme v celej republike, ale markantné sú najmä na Slovensku. Za kapitalizmu, či to už za éry buržoáznej Československej republiky, alebo fašistického temna, bolo Slovensko zaostalou agrárnou oblasťou. Za 15 rokov spoločného socialistického budovania českého a slovenského národa, vďaka leninskej politike strany, Slovensko nadobudlo priemyselný charakter s nebývalými možnosťami rozvoja poľnohospodárstva. Objem priemyslovej výroby na Slovensku v súčasnej dobe je skoro 10krát väčší ako v rokoch kapitalistickej konjunktúry. Kým za kapitalizmu pomer priemyslu a poľnohospodárstva v úhrnnej hrubej výrobe oboch týchto odvetví bol 20 : 80, to do dnešných dní sa tento pomer zmenil na 70 : 30. Priemysel sa stal rozhodujúcim odvetvím v hospodárstve na Slovensku, pričom vzrástla aj poľnohospodárska výroba. Veď len za obdobie od roku 1948 doteraz sa investovalo do hospodárstva na Slovensku 30 % z celkového objemu investícií národného hospodárstva republiky. Podiel Slovenska na celoštátnej priemyslovej výrobe sa zvýšil z 8 % za kapitalizmu na skoro 18 % v súčasnej dobe, pričom celoštátny objem vzrástol skoro štyrikrát. Od oslobodenia sa postavilo a uviedlo do prevádzky na Slovensku 218 nových fabrík a v 158 závodoch sa uskutočnili rozsiahle rekonštrukcie. Strojárenská výroba stúpla viac ako 16krát. Výroba cementu viac ako 5krát. Elektriny viac ako 9krát. Kyseliny sírovej sedemapolkrát. Zavedené boli výroby za kapitalizmu na Slovensku neznáme, ako napr. výroba hliníku, televízorov, kapronu a pod. Stavia sa na Slovensku veľká atómová elektráreň. Týchto výsledkov sa dosahuje vďaka tomu, že naša komunistická strana v svojej činnosti pravdivo odráža objektívne potreby spoločenského vývoja, že správne využíva pôsobenie ekonomických zákonitostí a predností socializmu. Je to vďaka tomu, že osudy, záujmy a túžby slovenského ľudu ležia na srdci našej Komunistickej strany Československa. V protiklade s pôsobením všeobecnej nerovnomernosti v ekonomike i v politike za kapitalizmu, v protiklade s politikou veľkoburžoázie, za socializmu ekonomické zákonitosti a im odpovedajúca politika strany, uvedomelá činnosť más, vyvolávajú a umožňujú všestranný vývoj hospodárskeho i kultúrneho života v celej krajine u oboch našich národov. Za kapitalizmu, za vlády buržoázie, v dôsledku honby za ziskom, v dôsledku reakčnej úlohy monopolov, v dôsledku antagonistických protirečení, dochádza k neracionálnemu, nerovnomernému rozmiestňovaniu výrobných síl. Živelne vznikajú veľké rozdiely medzi oblasťami priemyslom prekrvenými a oblasťami neindustrializovanými, nevyužitými a zaostávajúcimi. Je to v podstate strašné plytvanie silami a prostriedkami, zapríčinené vykorisťovateľským neplánovitým výrobným spôsobom, akým je kapitalizmus. Tak sa živelne vytvárali rozdiely a protiklady tohto druhu v celom kapitalistickom svete a konkrétne i v rámci starého Rakúsko-Uhorska aj medzi oblasťami na území pozdejšie utvorenej, na troskách monarchie Československej republiky. Tieto rozdiely sa prehlbovali až do nastolenia socialistického plánovaného hospodárstva, do nastolenia vlády robotníckej triedy pod vedením komunistickej strany. Toto prehlbovanie bolo sprevádzané ekonomickými i politickými krízami, nezamestnanosťou a vysťahovalectvom. Zdedili sme po kapitalizme neracionálne, nerovnomerné rozmiestnenie výrobných síl, charakterizované veľkými rozdielmi v stupni spriemyselnenia, ako i intenzity a produktivity v poľnohospodárstve. Takéto rozdiely existovali najmä medzi niektorými priemyslovo vyvinutými oblasťami, akými boli napríklad severozápadné Čechy, Ostravsko, a medzi východným Slovenskom a Slovenskom vôbec, alebo tiež málo priemyslovo rozvinutými južnými Čechami. V protiklade kapitalizmu, socializmus vyvolal k životu pôsobenie takých zákonitostí, ktoré keď sú uvedomelou činnosťou ľudu využívané, spôsobujú v konečnom výsledku plánovité, racionálne rozmiestňovanie a na tomto základe rýchle rozvíjanie výrobných síl. Nie živelnosť, ale plánovitosť, nie plytvanie a ničenie síl, ale efektívne rozvíjanie výroby charakterizuje našu socialistickú ekonomiku v protiklade s kapitalistickou. Nie zisky veľkoburžoázie, ale rast spoločenskej produktivity, rast životnej úrovne a sila socialistického štátu sú v centre pozornosti všetkého nášho snaženia. Rozmiestňovanie výrobných síl sa uskutočňuje s ohľadom na zdroje surovín, palív, energie, s ohľadom na dopravné a odbytové podmienky. V maximálnej miere socialistické rozmiestňovanie výrobných síl berie do úvahy zapojovanie práceschopného obyvateľstva, najmä v oblastiach za kapitalizmu málo industrializovaných, pričom rešpektuje ostatné prírodné a ekonomické faktory. Takéto vedecké, na báze socialistických výrobných vzťahov uskutočňované rozmiestňovanie výrobných síl dáva možnosť vyrovnávať úroveň medzi jednotlivými oblasťami štátu. To dáva socialistickému zriadeniu i možnosti vytvárať podmienky pre vyrovnávanie hospodárskej i kultúrnej úrovne medzi jednotlivými národmi vo vnútroštátnom a i v medzinárodnom merítku. To dokázal už víťazný socializmus v Sovietskom sväze, a dokazuje to aj u nás. Vidíme tak, že socialistický spoločenský poriadok, socialistický spôsob výroby umožňuje robotníckej triede, komunistickým stranám riešiť za kapitalizmu vyvolaný, ale za kapitalizmu neriešiteľný národnostný problém.