Skutočnosť, že ďalší rozvoj ekonomiky vytvára podmienky pre vyspelú socialistickú spoločnosť odráža sa veľmi výrazne aj v rozsahu a zameraní rastu životnej úrovne obyvateľstva. Preto pri celkovom vzraste uspokojovania potrieb spoločnosti bude hrať osobitnú úlohu predovšetkým jej kvalitatívna stránka. Bude sa klásť dôraz na lepšie uspokojenie tých potrieb, ktoré sú spojené s prechodom spoločnosti na vyšší stupeň vývoja, s rastom náročnosti a kultúrnej úrovne našich pracujúcich a so vzrastom účasti štátu pri zabezpečovaní úloh výchovy a starostlivosti o zdravie občanov.

Na prvom mieste sú to predovšetkým nároky na zvýšenie úrovne a kultúrnosti životného prostredia, ktoré sa zabezpečujú rozsiahlou bytovou výstavbou, vybavenosťou bytového fondu, spotrebou predmetov ktoré uľahčia prácu v domácnostiach, ako aj predmetov uspokojujúcich kultúrne a rekreačné potreby.

Treba povedať, že pokiaľ ide napr. o vybavenosť domácností predmetmi dlhodobej spotreby, dosahujeme už dnes úroveň najvyspelejších štátov. Napríklad rádioprijímač má dnes u nás už takmer každá domácnosť. Televízor pripadá u nás na každú piatu domácnosť, kým v takých štátoch ako Nemecká spolková republika, Francúzsko, Taliansko, Belgicko, Švajčiarsko, Rakúsko, je ich počet prepočítaný na jednu domácnosť až niekoľkonásobne nižší. Obdobne je to aj u iných druhov výrobkov.

Možno uviesť i ďalšie príklady. Tak naša republika v počte postelí v zdravotníckych zariadeniach na 1000 obyvateľov, v počte obyvateľov na 1 lekára značne predstihuje také štáty ako je Anglicko, Francúzsko, Spolková republika, Taliansko a ďalšie!

Ako uviedol prezident republiky súdruh Antonín Novotný vo svojom vystúpení na sobotňajšom zasadnutí Národného zhromaždenia, naša nová ústava stanovuje i základné programové smernice pre budovanie vysokej socialistickej spoločnosti a vytváranie predpokladov pre budúci postupný prechod ku komunizmu.

Rozvojom výrobných síl podľa nového päťročného plánu vytvárajú sa k tomu všetky podmienky. Vytvorí sa rozsiahla, bohatá materiálno-výrobná základňa, charakterizovaná napredujúcou automatizáciou, chemizáciou výroby s uplatnením najprogresívnejších prvkov v technológii výroby. Vysoko kvalifikovaní a vzdelaní pracovníci výroby a výskumu budú zavádzať do prevádzky najnovšie vymoženosti techniky.

Veľkorysý program hospodárskej a kultúrnej výstavby našej spoločnosti vyžaduje obetavé úsilie nás všetkých.

Ide o ciele, za ktoré je hodno každodenne húževnato pracovať, húževnato bojovať.

Nebudeme preto ľutovať žiadnej námahy, aby sme dosiahli veľkolepé ciele, ktoré sa nám v blízkej perspektíve rysujú - nástup do budovania komunistickej spoločnosti!

Předseda: Děkuji poslanci Majlingovi. Do diskuse se přihlásil ministr dr. h. c. Plojhar. Dávám mu slovo.

Ministr dr. h. c. Plojhar: Vážený soudruhu presidente, soudruzi a soudružky poslanci!

Celá naše země hleděla v těchto dnech k Pražskému hradu, kde po tři dny zasedala a jednala celostátní konference Komunistické strany Československa. A spolu s hlasem delegátů této konference spojily se i naše hlasy ve chvíli, kdy schvalovali jako nejvyšší zákon naší vlasti vítěznou socialistickou ústavu, když se zamýšleli nad budoucími kroky nás všech, nad tím, jak zabezpečit stále šťastnější a bohatší život člověka.

Dnes stojí naše nově zvolené Národní shromáždění před historickým usnesením. Naším úkolem je projednat a schválit text nové, socialistické ústavy. Činíme tak s vědomím nejvyšší odpovědnosti, ale současně i s pocity oprávněné hrdosti a radosti. Vždyť přijetí tohoto významného politického dokumentu nám doporučuje celostátní konference vedoucí síly naší společnosti - komunistické strany. Vždyť návrh ústavy před námi už projednal a schválil všechen náš lid: pracující ze závodů, dolů a staveb, družstevníci, kteří usilují o rozhodný obrat v našem zemědělství, lidé ze všech oblastí našeho života. To jsou také vlastní tvůrci naší nové ústavy, která má základní význam pro rozvoj a upevnění státu, pro další rozkvět Československé socialistické republiky.

V návrhu naší nové ústavy zaujímá mimořádně důležité místo soubor ustanovení o právech a povinnostech občanů. Hovoří se o nich zejména v druhé hlavě návrhu, ale jsou obsažena i v jiných částech textu, například v úvodním prohlášení, v kapitole o společenském zřízení a jinde. Proto je třeba, abychom se nad právy a povinnostmi občanů, které zakotvíme v naší nové ústavě, zamýšleli komplexně, pod zorným úhlem celého jejího znění.

Ustanovení o právech a povinnostech občanů, vtělená do návrhu naší nové ústavy, mají velký význam po stránce vnitropolitické i mezinárodní. Jasně dokumentují skutečné postavení občana socialistické společnosti a s tím i hluboce demokratický charakter našeho společenského zřízení.

Pokud jde o práva občanů, klade návrh naší nové ústavy oprávněně na první místo práva sociální, která podstatně ovlivňují náplň všech ostatních práv. Je to především právo na práci a odměnu za ni podle jejího množství, jakosti a společenského významu, právo na odpočinek, právo na ochranu zdraví a na léčebnou péči, jakož i na zaopatření ve stáří a při nezpůsobilosti k práci a právo na vzdělání.

Další skupinu tvoří práva politická. Volební právo, práva zajišťující nejširší a aktivní účast pracujících na řízení a správě státu a národního hospodářství, svoboda projevu, svoboda shromažďovací, svoboda pouličních průvodů a manifestací a osobní svobody, jako je například nedotknutelnost osoby anebo svoboda vyznání.

Již z tohoto přehledu je vidět, jak široká práva a svobody dává každému svému příslušníku socialistická společnost. A jestliže jsou snad určitá práva a svobody uváděny také v ústavách některých buržoazních států, pak zde zdaleka nejde o jedno a totéž. Kdo by chtěl mechanicky srovnávat a ztotožňovat třeba příbuzně formulovaná ustanovení ústavy socialistické a buržoazní, ten by doslova propadl optickému klamu.

Vezměme si jen zásadu rovnoprávnosti, tak často deklarovanou v buržoazních ústavách. Jaká rovnoprávnost může existovat mezi příslušníky společnosti, která je přímo založena na nerovnosti mezi lidmi, na nerovném postavení vykořisťovatele a vykořisťovaného? Jaké právo na práci může zajistit svému občanu buržoazní společnost, když kapitalistický výrobce nutně potřebuje rezervní armádu nezaměstnaných k tomu, aby mohl dosahovat maximálních zisků? A jaké právo na zdraví může zabezpečovat svým občanům kapitalistický stát, jehož zřízení, plodící hospodářské krize a s nimi spojenou bídu nejširších lidových mas, v samém základu zdraví národa podkopává?

Na vlastních, draze zaplacených zkušenostech se náš lid nezvratně přesvědčil o tom, že ke skutečné svobodě a demokracii, k reálnému naplnění tradičních občanských práv a svobod a ke vzniku a rozvoji kvalitativně zcela nových práv vede jediná cesta. Cesta politického a ekonomického osvobození pracujících, cesta svržení kapitalistického řádu, cesta budování socialistické společnosti! (Potlesk.)

Teprve společnost, v níž bylo odstraněno vykořisťování člověka člověkem, může realizovat to, o čem po tisíciletí snili nejlepší duchové lidstva. To výmluvně dokazuje návrh naší nové ústavy, který i v souhrnu ustanovení o právech a povinnostech občanů vychází ze skutečnosti, že jsme u nás vyřešili základní úkoly přechodu od kapitalismu k socialismu a že socialismus v naší zemi zvítězil!

Konkrétní a bezprostřední závislost rozvoje občanských práv a svobod na celém společenském vývoji jsme si mohli velmi zřetelně ověřit v průběhu patnácti let, která uplynula od osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Vždyť tato práva se rodila a možnosti jejich realizace se rozšiřovaly a prohlubovaly v těsném sepětí se změnami v mocenských i ekonomických vztazích, s výsledky naší budovatelské práce na všech úsecích rozvoje společnosti.

Uvažme jen, jak rozdílné je například využití práva na vzdělání dnes ve srovnání s dobou před patnácti lety, jak velikou cestu v oblasti neustálého zvyšování duchovní úrovně našeho lidu jsme urazili. A uvažme dále, jak se krok za krokem, v těsném sledu s vytvořenými možnostmi, neustále obohacovala náplň práva na odpočinek, na sociální zabezpečení a všech ostatních občanských práv.

Všechno naše snažení nese výrazné rysy hlubokého socialistického humanismu. Zvlášť výmluvným dokladem toho je mimořádná pozornost, věnovaná u nás péči o dítě, matku a dorost, o zdraví pracujících.

Naše republika zajišťuje zdravý vývoj dětí dokonce už v době, než přijdou na svět, a to důslednou péčí o matku. S konečnou platností jsme skoncovali s nedůstojnými podmínkami, za nichž ženy přiváděly děti na svět. O lékařské pomoci a sanatoriu mohla být dříve řeč jen u několika málo vyvolených, v rodinách, které na to prostě měly. Dnes se u nás 92 dětí ze sta rodí v ústavech. Všem maminkám a novorozeňatům se dostává zdarma takového zaopatření, jaké si před válkou mohli zaplatit jen boháči. K tomu je třeba připočítat ještě bezplatnou péči poradenskou, léky, podporu na každé narozené dítě, mateřskou dovolenou a účinnou pomoc v mateřství.

Veliká péče, věnovaná matkám a dětem, se obráží ve značném poklesu novorozenecké a kojenecké úmrtnosti. Tento pokles, ve světě zcela ojedinělý, je soustavný a trvalý a téměř bez výkyvů ve všech částech našeho státu. Co naopak vzrůstá, je počet ústavů dětské sociální a zdravotní péče - jeslí, dětských domovů a ozdravoven, jejichž budování, provoz a údržba si ročně vyžadují velmi značných nákladů.

Tím vším však péče státu o novou generaci nekončí. Jakmile dítě začne chodit do školy, stará se o ně školní lékař, který dbá také o úpravu školního prostředí, o náležitý režim vyučovacího dne a uskutečňuje protiepidemická opatření. Žádný kapitalistický stát se nemůže pochlubit tak rozsáhlými bezplatnými očkovacími akcemi, jako naše lidově demokratická republika. Ocenil to i profesor A. B. Sabin, objevitel séra proti dětské obrně, který prohlásil, že Československo bude prvním státem na světě, kde nebude dětská obrna.

Služby, které poskytuje naše zdravotnictví, vykazují už dnes na nejednom úseku prvky, mířící zřetelně k obzorům komunismu. Tato základní linie vystoupí ještě důrazněji ve třetí pětiletce, kdy se zdravotnická péče zaměří ještě více na preventivní opatření a bude se spolu s výchovou, vzděláním a kulturou rozvíjet tak, aby byly vytvářeny podmínky pro všestranný rozvoj fyzických a duševních schopností člověka.

Je třeba, abychom si dnes, kdy projednáváme návrh naší nové ústavy, znovu a odpovědně připomenuli, že další rozvoj péče o člověka závisí jenom na nás. Závisí na nových úspěších, kterých chceme všestranně dosáhnout v tomto historickém období, kdy přecházíme k budování vyspělé socialistické společnosti. A závisí především na tom, s jakými výsledky dostojíme náročným úkolům, které vyplývají z třetího pětiletého plánu rozvoje našeho národního hospodářství, protože i v budoucnosti bude rozhodovat o naší cestě vpřed neustálý pokrok na poli ekonomiky.

Chceme dále rozvíjet a prohlubovat vymoženosti našeho společenského řádu, a proto v pevné morálně politické jednotě všeho našeho lidu, jejímž výrazem je Národní fronta, půjdeme ještě odhodlaněji a rázněji cestou, kterou nás vede komunistická strana. To nad návrhem nové ústavy znovu slavnostně slibují a prohlašují všechny složky Národní fronty a spolu s nimi také příslušníci Československé strany lidové!

Návrh nové ústavy zaručuje našim občanům rozsáhlá práva. Současně však po nich vyžaduje, aby plnili přirozené povinnosti: zachovávat ústavu a ostatní zákony, dbát zájmů socialistického státu a společnosti pracujících, chránit a upevňovat společenské vlastnictví, svědomitě vykonávat veřejné funkce, bránit vlast a její socialistické zřízení.

A zde návrh ústavy opět velmi názorně ukazuje na neobyčejně závažný a charakteristický rys našeho řádu. Na to, že mezi zájmem jednotlivce a společnosti existuje vzájemná jednota, že mezi nimi není objektivního rozporu. Jednotlivec může u nás dospět k nejúplnějšímu rozvinutí svých schopností a uplatnění svých zájmů jen aktivní účastí na rozvoji celé společnosti, především patřičným podílem na společenské práci. Proto je práce ve prospěch celku přední povinností, stejně jako je právo na práci předním právem každého občana.

Domnívám se, že je třeba, abychom ještě mnohem soustavněji a důsledněji poukazovali na tento vzájemný soulad mezi zájmy jednotlivce a společnosti, který je za kapitalismu a v každém vykořisťovatelském řádu zcela vyloučen. Vždyť i tento rys říká mnoho důležitého o charakteru naší socialistické demokracie a o podstatě našeho zřízení. Naše společnost občanům rozsáhlá práva nejen dává, ale poskytuje současně všechny záruky k jejich realizaci. Má také vrcholný zájem na tom, aby každý jednotlivec svých práv co nejvíce a nejrozsáhleji využíval.

V tomto smyslu vytváříme podmínky k naplnění všech práv občanů, ať jsou již přímo zakotvena v návrhu ústavy anebo logicky vyplývají z jiných ustanovení. Připomeňme si jen, jak reálným podkladem k mocnému rozvoji socialistické demokracie byly pronikavé změny v řízení národního hospodářství, nová územní organizace státu anebo celý komplex opatření k rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů, zejména okresních a místních.

V duchu zásad socialistické demokracie, zabezpečujících co největší účast pracujících na řízení společenského života, probíhala i velkolepá všenárodní diskuse o návrhu nové ústavy. Více než čtyři milióny občanů se zúčastnilo schůzí, na nichž byl návrh ústavy projednáván. Na těchto schůzích řekli své slovo, které je závaznou směrnicí i pro nás, poslance Národního shromáždění. Přijetím návrhu ústavy vyjádříme cítění a vůli lidu, která ve všenárodní diskusi vyzněla zcela jednoznačně: "Pod vedením Komunistické strany Československa, v pevné Národní frontě vpřed, k dalším úspěchům výstavby socialismu a komunismu!" (Potlesk.)

Směr, který si v letošním jubilejním roce vytyčujeme, je jasný. Náš pevný, jednotný krok a nezlomná vůle miliónů, jejichž srdce hoří ohněm obětavého nadšení, dává nám oprávněnou jistotu, že svého cíle dosáhneme. V naší socialistické ústavě budeme mít spolehlivý kompas na cestě k důslednému uskutečňování zásad leninské politiky míru, na cestě ke konečnému vítězství socialismu a komunismu.

Ať žije a vzkvétá naše vlast, Československá socialistická republika!

Nechť se dále prohlubuje nerozborná jednota a semknutost naší Národní fronty!

Kupředu k novým vítězstvím v boji za mír, demokracii a socialismus v celém světě, za štěstí člověka! (Potlesk.)

Předseda: Děkuji posl. ministru dr. Plojharovi za jeho projev. Nyní přerušuji schůzi. K pokračování v diskusi se sejdeme po obědě ve 14 hod. 30 minut.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 25 min. - znovu zahájena ve 14 hod. 30 min.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění. Dávám slovo poslanci Zimovi.

Posl. Josef Zima: Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi, vážení poslanci!

Nová ústava opírající se o vlastnictví všeho lidu, o národní majetek, o družstevní vlastnictví, o majetek lidových družstev, vytváří perspektivy daleko intenzivnější zemědělské výroby než tomu bylo dříve.

V období let 1920 až 1945, kdy naše hospodářství bylo v rukou kapitalistů, přicházelo statisíce drobných a středních rolníků do velkých výrobních obtíží. Kapitalista, fabrikant, bankéř, velkoobchodník ve snaze dosáhnout nejvyššího zisku měl zájem o levnou pracovní sílu dělníka. Nízké mzdy, slabá kupní síla nejširších vrstev obyvatelstva, vytvářely nízké ceny zemědělských produktů a uměle vyvolávaly tzv. zemědělskou nadprodukci. Ve sněmovních záznamech Národního shromáždění mluví se o takových případech, kdy kupř. v roce 1936 bylo hnáno do exekučních dražeb 160 000 drobných a středních rolníků a zadluženost zemědělských usedlostí v této době dosahovala 36 miliard Kčs. Dnes již neradi rolníci vzpomínají, a mládež vůbec nezná doby, kdy většina hospodařila na půdě pronajaté až za 7 q obilí z 1 ha, kdy na zemědělské trhy dováželi kvalitní zemědělské výrobky a často tyto plody práce na trhu nezpeněžili. Bylo málo těch, kteří by si jich mohli koupit dostatek. Nesvědomité daně připravovaly rolníky o poslední úspory. Dnes ti, kteří na půdě pracují, jsou jejími pány a nemusí již mít o půdu strach a ani že z jejich mozolů bude bezpracně žít skupina buržoazních parazitů.