Slovenská národná rada 1957

II. volebné obdobie

20. schôdzka

Stenografická zpráva

o priebehu slávnostnej (20.) schôdzky Slovenskej národnej rady 12. decembra 1957 v Bratislave

(Začiatok schôdzky o 11.00 hod.)

Prítomní:

predseda Slovenskej národnej rady František Kubač;

podpredsedovia Slovenskej národnej rady: Irena Ďurišová, František Déneš, Jozef Mjartan a Michal Žákovič;

prezident republiky a prvý tajomník Ústredného výboru Komunistickej, strany Československa Antonín Novotný, predseda vlády a člen politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Viliam Široký, predseda Národného zhromaždenia a člen politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Zdeněk Fierlinger, prvý podpredseda vlády a člen politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Jaromír Dolanský, podpredseda vlády a člen politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Václav Kopecký, minister vnútra a člen politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Rudolf Barák, tajomníci Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Jiří Hendrych a Bruno Köhler, minister financií Július Ďuriš, minister miestneho hospodárstva dr. Jozef Kyselý, prvý námestník ministra národnej obrany, náčelník generálneho štábu, generál - plukovník Václav Kratochvíl;

členovia byra Ústredného výboru Komunistickej strany Slovenska;

členovia Sboru povereníkov:

predseda Sboru povereníkov Rudolf Strechaj,

prvý podpredseda Sboru povereníkov Pavol Majling, podpredseda Sboru povereníkov inž. Ján Marko,

povereníci: Ľudovít Benada, inž. Štefan Krčmárik, Michal Chudík, Ernest Sýkora, Oskár Jeleň, Vojtech Török, dr. h. c. Jozef Lukačovič, dr h. c. Alexander Horák, Ján Marcelly, Ľudovít Bortel, Karol Fajnor, inž. Samuel Takáč, Jozef Gajdošík a Miloš Hrušovský.

102 poslancov;

za Kanceláriu Slovenskej národnej rady: vedúci Jozef Ilčík.

(Pri príchode prezidenta republiky do zasadacej siene odzneli fanfáry z Libuše. Poslanci a všetci prítomní hostia povstali a prezidenta republiky privítali búrlivým, dlhotrvajúcim potleskom a ovociami. Odznela Štátna hymna.)

Predseda Kubač (cengá):

Otváram slávnostné zasadanie Slovenskej národnej rady.

Dovoľte, aby som v mene Slovenskej národnej rady a všetkého pracujúceho ľudu Slovenska na dnešnom slávnostnom zasadaní čo najsrdečnejšie privítal medzi nami nášho prezidenta republiky a prvého tajomníka Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, súdruha Antonína Novotného. (Poslanci povstávajú. Búrlivý, dlhotrvajúci potlesk. Spontánne volanie: Nech žije KSČ!)

Vážený súdruh prezident!

Vážení hostia!

Súdruhovia poslanci!

Doba, v ktorej dnes žijeme, je charakterizovaná v medzinárodnom meradle neustále rastúcou prevahou krajín socialistického tábora a upevňovaním jednoty komunistických a socialistických strán na celom svete a vo vnútri štátu nezlomným odhodlaním nášho ľudu dovŕšiť výstavbu socializmu v našej vlasti, v nerozbornej jednote našich národov.

V Deklarácii komunistických a robotníckych strán a v Manifeste mieru obracajú sa predstavitelia svetového proletariátu na všetkých ľudí dobrej vôle s prvoradou a hlavnou úlohou - rozvinúť boj na obranu mieru. Všetok náš ľud vyjadruje jednomyseľný súhlas s týmito historickými dokumentami a vyvíja veľké úsilie za upevnenie celého tábora socializmu a mieru.

Komunistická strana Československa obrátila sa v liste Ústredného výboru na všetky organizácie a členov strany, na všetky organizácie Národného frontu a pracujúceho ľudu Československa, aby sa vyjadrili k uskutočneniu uznesení celoštátnej konferencie Komunistickej strany Československa a k navrhovaným opatreniam na ďalší rozvoj priemyslu a poľnohospodárstva a k zabezpečeniu všestranného rozvoja hmotnej a kultúrnej úrovne nášho ľudu. Naši pracujúci v diskusii k listu Ústredného výboru Komunistickej strany Československa vyjadrujú jednotné a pevné odhodlanie v čo najkratšom čase dovŕšiť výstavbu socializmu a pod vedením Komunistickej strany Československa ešte viac upevniť žulovú jednotu našich národov.

Aj dnešné slávnostné zasadanie Slovenskej národnej rady je svedectvom toho, že naša strana a všetok náš ľud na prvé miesto kladú jednotu našich národov, jednotu našich spoločných záujmov.

Drahý náš súdruh prezident!

Váš príchod na Slovensko a vaša účasť na dnešnom zasadaní Slovenskej národnej rady je významnou a historickou udalosťou. Dovoľte mi vyjadriť najúprimnejšiu radosť Slovenskej národnej rady a všetkého ľudu Slovenska nad vašou prítomnosťou, ktorá ešte viac utuží nerozbornú jednotu Čechov a Slovákov i všetkých občanov našej vlasti a ktorá je výrazom jednoty, a pevnosti našej drahej ľudovodemokratickej Československej republiky. (Búrlivý potlesk.)

Čo najsrdečnejšie vítam na dnešnom zasadaní ďalších predstaviteľov nášho politického a verejného života

predsedu vlády a člena politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Viliama Širokého (potlesk),

predsedu Národného zhromaždenia a člena politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Zdenka Fierlingera (potlesk),

prvého podpredsedu vlády a člena politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Jaromíra Dolanského (potlesk),

podpredsedu vlády a člena politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Václava Kopeckého (potlesk),

ministra vnútra a člena politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Československa. Rudolfa Baráka (potlesk),

tajomníkov Ústredného výboru Komunistickej strany Československa Jiřího Hendrycha a Bruna Köhlera (potlesk),

ministra financií Júliusa Ďuriša (potlesk),

ministra miestneho hospodárstva dr. Jozefa Kyselého (potlesk),

prvého námestníka ministra národnej obrany, náčelníka generálneho štábu, generála-plukovníka Václava Kratochvíla (potlesk),

Srdečne vítam tiež ostatných vzácnych hostí.

Na dnešnej slávnostnej schôdzke prehovorí prezident republiky súdruh Antonín Novotný. (Potlesk.)

Prosím súdruha prezidenta, aby sa ujal slova.

Prezident republiky a prvý tajomník Ústredného výboru Komunistickej strany Českosloslovenska Antonín Novotný:

Soudružky a soudruzi, milí přátelé!

Dovolte mi především, abych jménem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády republiky a jménem svým pozdravil vás, poslance Slovenské národní rady, dělnickou třídu a všechny pracující Slovenska. (Potlesk.) S upřímnou radostí jsem uvítal příležitost, abych spolu se soudruhy z vedení naší komunistické strany a vlády republiky navštívil Slovensko.

Naše návštěva znovu dokumentuje nerozbornou jednotu lidu naší republiky a neochvějné bratrské přátelství českého a slovenského národa.

Myslím, že právě nyní, kdy pracující naší republiky hovoří na svých pracovištích k dopisu Ústředního výboru Komunistické strany Československa, jak ještě úspěšněji přispět svou prací k dobudování a dovršení socialismu v naší vlasti,, je vhodné připomenout, že rozhodující pro úspěch našeho společného díla je pevná jednota a spolupráce české a slovenské dělnicke třídy, všech pracujících naší republiky, bratrský svazek rovnoprávných národů Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Jednota českého a slovenského lidu má, svoje kořeny již v boji proti cizácké nadvládě, v boji proti národnímu a sociálnímu útisku. Tato jednota rostla a sílila v kapitalistické republice ve společném boji proti vykořisťovatelům, proti národnostnímu útlaku se strany české buržoasie a později i proti fašistickým okupantům a jejich nohsledům na Slovensku.

Význačný a můžeme říci rozhodující podíl na vytvoření a upevnění jednoty naší dělnické třídy a našeho lidu má Komunistická strana Československa. Byla to především ona, která od samého svého yzniku bojovala za to, aby náš pracující lid byl zbaven vykořisťování a aby všechny národy dosáhly svých plných národních práv.

Komunistická strana Československa ve svých řadách sdružovala dělnictvo a pracující všech národů a národností naší republiky, vychovávala je v duchu proletářského internacionalismu, v duchu leninských zásad národnostní politiky. Vykořisťovaným v Čechách i na Slovensku ukazovala, že cesta k jejich osvobození je ve společném boji všech dělníků a pracujících bez rozdílu národnosti proti buržoasii jako celku, tedy i proti vlastní buržoasii. Byla si vědoma toho že jedině tehdy, bude-li poražen dosavadní kapitalistický řád a nastolena moc dělnické třídy, lze spravedlivě a důsledně řešit i národnostní otázku.

Odhalovala a vyvracela uměle vykonstruovanou buržoasní theorii tak zvaného jednotného československého národa, která měla sloužit kapitalistům především k zakrývání hospodářského a politického útlaku Slovenska.

V řadě společných bojů dělníků i rolníků za uspokojení jejich spravedlivých požadavků se upevňovala solidarita pracujících celé republiky. Byly to krvavé zkušenosti z Košut a z Duchcova. z Krompach i z Frývaldova, na jejichž základě se upevňovala zejména jednota dělníků. A zatím co buržoasie předstírala existencí jednotného československého národa, rostla a sbila v boji proti ni skutečná jednota dělnické třídy.

Ani v letech těsně před druhou světovou válkou, kdy německý fašismus se stával hrozbou pro celou Evropu a byl vážným nebezpečím pro samostatnost a územní celistvost republiky, nepřistoupila buržoasie k řešení národnostní otázky. ktoré by s hlediska obrany republiky proti fašizmu mělo neobyčejný význam.

V té době kdy šlo o sjednocení všech demokratických síl na obranu republiky, byla to Komunistická strana Československa, která na zemské konferenci v Banské Bystrici přijala program hospodářského, sociálního, kulturného a politického zrovnoprávnění Slovenska, jeho povznesení na úroveň českých zemí.

Tento program přispíval k vytvoření politických předpokladů pro obranu republiky, pro vytvoření široké lidové fronty proti fašismu, stal se příkladem marxisticko-leninského řešení vztahů našich národů. Rovněž i v celém průběhu národně osvobozeneckého boje prosazovala Komunistická strana Československa přes odpor buržoasie nutnost uznání svébytnosti slovenského národa v obnovené republice.

Slavnou kapitolou v historii slovenského národa a našeho společného národně osvobozeneckého boje je Slovenské národní povstání. V boji proti německému a slovenskému fašismu vyjádřil slovenský lid své odhodláni budovat nový život v jednotně československé republice, v republice dvou rovnoprávných národů, v níž skutečným pánem bude český a slovenský lid. (Potlesk.) Díky histor. vítězství Sovětského svazu nad fašistic. armádami mohla Česká a slovenská dělnická třída, opírajíc se o přátelství a spojenectví se sovětským lidem, přistoupit k budování republiky vskutku lidové. Rovnoprávnost českého a slovenského národa, vyjádřená již Košickým programem, je plně uskutečňována především proto, že u moci je dělnická třída, vedená komunistickou stranou. Štátnľ politickým výrazem této rovnoprávnosti jsou slovenské národní orgány - Slovenská národní rada jako orgán zákonodárný a sbor pověřenců jako orgán moci výkonné.

Řešení vzájemného poměru obou našich národů na základě Košického vládního programu prohloubilo a upevnilo bratrské svazky mezi českým a slovenským lidem, stmelilo jednotu všech pracujících naší republiky.

Avšak buržoasie i po roce 1945, kdy ještě měla obsazeny některé hospodářské a politické posice, všemožně sabotovala důsledně uskutečňování politické, hospodářské a kulturní rovnoprávnosti obou našich národů. Činila tak proto, že se nechtěla smířit s dosavadním vývojem, spekulovala na rozpory mezi Čechy a Slováky. Ve svých plánech byla ochotna obětovat svým třídním zájmům národní nezávislost obou naších národů i statni samostatnost naší republiky.

Právě před deseti lety bylo odhaleno a rozbito protistátní spiknutí slovenské reakce, která měla plnou podporu se strany reakčních sil v Čechách. Domácí i zahraniční buržoasie se tehdy domnívala, že vážná vyživovací situace v důsledku velkého sucha a neúrody jí dává možnost k otevřenému vystoupení. Tehdejší těžká situace v zásobování Slovenska však byla především důsledkem záškodnické činnosti mnohých představitelů Demokratické strany a jejich pomahačů, kteří měli obsazena důležitá místa ve státním a hospodářském aparáte. Díky pevné jednotě a jednoznačnému postoji slovenského lidu, který měl plnou podporu české dělnické třídy a Komunistické strany Československa, byly na Slovensku zmařeny jejich plány na rozbiti republiky.

Vítězství československého pracujícího lidu v únoru 1948 definitivně skoncovalo s pokusy nepřátel zvrátit vývoj v naší republice zpět ke kapitalismu. Vítězný únor zabezpečil politické a také ekonomické předpoklady pro budování socialistické společnosti u nás. S konečnou platností upevnil moc dělnické třídy a umožnil přistoupit k důslednému uskutečňování leninské národnostní politiky ve všech směrech, což posílilo jednotu Čechů a Slováků a tím i jednotu všeho československého lidu. To vše přispělo nejen ke konsolidaci našich vnitřních poměrů, ale upevnilo i mezinárodní postavení naši republiky, neboť náš lid jasně a jednoznačně potvrdil, že půjde vždy a za všech okolností jednotně cestou pevného přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a bude pracovat k uskutečnění velkých cílů socialismu a komunismu. (Potlesk.)

Naše komunistická strana si vždy byla vědoma toho, že k dosaženi rovnoprávnosti dvou národů, žijících spolu v jednom státě, nestačí pouze právní a politická rovnost, ale že je třeba ji zabezpečit i hospodářským rozvojem a vzestupem národní kultury. Myslím, že výsledky od roku 1945 a zejména od února 1948 přesvědčivě dokazuji, že Komunistická strana Československa a vláda Národní fronty tyto základní otázky pro oba naše národy důsledně a zásadně řeší. (Potlesk.) Rozvoj celého národního hospodářství, výstavba moderních průmyslových závodů, železničních tratí, mohutná vodní díla, růst socialistické zemědělské velkovýroby, soustavný vzestup hmotně a kulturní úrovně všeho našeho pracujícího lidu, to vše dokazuje, že jsme šli a jdeme správnou cestou.

Tento všestranný vzestup našeho hospodářštví a rozvoj kultury nelze přičítat nějakému samočinnému vývoji, nějakým výjimečně příznivým podmínkám, jak tvrdí naši nepřátelé v zahraničí. To je výsledek práce lidu; který se osvobodil od vykořisťování, je to výsledek politiky KSČ, za kterou náš lid plně stoji a kterou také uskutečňuje. (Potlesk.) Jedině svorná práce českých a slovenských dělníků, rolníků a pracující inteligence zabezpečuje všestranný rozvoj našeho národního hospodářství a naši kultury a umožňuje vybudovat v naši vlasti šťastný a spokojený domov lidu.

Učinili bychom však neodpustitelnou chybu, kdybychom stále všestranně neupevňovali jednotu našich národů, především jednotu české a slovenské dělnické třídy. Musíme si uvědomit, že imperialisté tak, jak usiluji o rozbití jednoty socialistického tábora, pokoušejí se rozvrátit i jednotu našeho lidu. Především usilují o narušení bratrského svazku českého a slovenského národa. To, co praktikovala vzhledem ke svým třídním zájmům česká a slovenská buržoasie v předválečných letech - že rozdmýchávala a podporovala buržoasní nacionalismus, šovinismus a separatismus - o to se pokoušejí nepřátelé i dnes. Nositeli nacionalismu jsou především zbytky poražených vykořisťovatelských tříd, u nichž tyto lidu nepřátelské názory mají živou půdu. Pomocí nich, za vydatné podpory buržoasní propagandy ze zahraničí, se snaží otrávit vědomi našich pracujících. Jsou si vědomí toho, že v jednotě pracujícího lidu je jeho síla, je sila našeho lidově demokratického zřízení, a proto nejvíce proti této jednotě útočí.

Avšak přepočítají se, jako se již přepočítali vícekrát. Jednotu československého lidu nerozrazí. Síla jednoty našich národů je především v tom, že politika komunistické strany uspokojuje zájmy celé československé dělnické třídy a všech pracujících, obou našich národů a všech národnosti naší republiky. Tomu také odpovídá i celkový hospodářský rozvoj celé naši země.

Soudruzi a soudružky,

přehlédneme-li náš dosavadní hospodářský a politický vývoj, opravňuje nás to k tomu, abychom s důvěrou hleděli kupředu. Pod vedením Komunistické strany Československa jsme za 12 let od osvobození přes všechny překážky a potíže vykonali všichni společně velkou a úspěšnou práci při budování socialismu. Uskutečnili jsme socialistickou industrialisaci, úspěšně pokračujeme v budováni socialistické zemědělské velkovýroby, nemalé jsou výsledky naší kultury. Proti předválečnému stavu vyrábíme, dnes trojnásobně více v průmyslu, v těžbě uhlí a výrobě oceli patříme mezi přední státy ve světě, o výrobě našich složitých strojních zařízení se v zahraničí mluví s uznáním. Naši dělníci a pracující dokazují, že umějí hospodařit bez kapitalistů a lépe než kapitalisté.

Pro dovršení socialistické výstavby máme příznivě podmínky. Naše národní hospodářství je na vysokém stupni, naše společenské zřízení umožňuje pracujícímu lidu, aby se aktivně podílel na veškerém dění v naší zemi. Za podmínek bratrské spolupráce se Sovětským svazem a ostatními zeměmi socialistického tábora existuji tedy základní podmínky pro to, aby Československo dovršilo socialistickou výstavbu. (Potlesk.) Záleží nyní především na nás všech, na dělnících, rolnících a pracující inteligenci, jak dokážeme využit těchto dosavadních podmínek v našem průmyslu a zemědělství, v celém našem hospodářství, veřejném a státním životě k tomu, abychom úkol, který jsme si vytyčili, splnili.

Při tom je nutné mít stále na zřeteli, že naše dílo se nerodí samočinně a bez obtíží. Vysoce, vyzdvihujeme dosažené úspěchy v průmyslu, zemědělství, kultuře, vědě i umění. Jsou dokladem pochopení politiky strany širokými masami lidu. Tím se však, soudružky a soudruzi, nemůžeme uspokojovat.

V únoru letošního roku vytyčilo zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa významný úkol zvýšit efektivnost našeho národního hospodářství. Je to konkrétní program strany, jak zabezpečit, aby všech prostředků, které, máme k disposici, bylo v maximální a nejhojnější míře využito k tomu, vyrábět více, lépe a levněji. Je to konkrétní rozpracování usnesení celostátní konference. Uvést toto usnesení v život znamená denně je uskutečňovat v každém závodě, vesnici či úřadě. O tom také hovoří dopis Ústředního výboru Komunistické strany Československa, o jehož námětech a návrzích nyní široce diskutují dělníci, rolníci, pracující inteligence, všichni naši občané.

Ústřední výbor naší strany má za to, že přes všechno to velké, čeho jsme dosáhli, není možno upadat do sebeuspokojení. Máme za to, že naopak je třeba ještě s větším úsilím, energií, rozhodností a co nejaktivněji zaměřit práci celé strany, odborů, mládeže, druhých politických stran, funkcionářů národních výborů a ostatních složek Národní fronty, k tomu, abychom ve smyslu usneseni únorového zasedáni Ústředního výboru Komunistické strany Československa a dopisu o plnění usnesení celostátní konference strany a o dalších úkolech výstavby socialismu přistoupili k všestrannému zabezpečování rozvoje národního hospodářství.

Má nemalý význam, že odtud, s tohoto místa, ze Slovenska, se k našim občanům obracíme s touto výzvou. Je to proto, že zde při této příležitosti výrazně manifestujeme jednotu našich národů, jednotu naší slavné dělnické třídy, jednotu našeho lidu, jednotu naši strany. Je to pádná odpověď všem, kteří doufají a spekuluji s nějakým rozkolem mezi našimi národy a našim lidem. Můžeme s plným oprávněním říci: všechen náš lid v bratrském, nerozborném svazku a pevně jednotě ještě směleji vykročí vpřed, aby uskutečnil další nově přeměny naši země, aby ozdobil novou slávou a vítězstvími prapory naší strany, naši lidově demokratické vlasti. (Potlesk.) To bude mohutný a nebývalý nástup k přípravě XI. sjezdu Komunistické strany Československa, který bude jednat o dovršení výstavby socialismu v naši zemi.

Významnou posilou našemu lidu při budováni socialistické společnosti je Deklarace představitelů komunistických a dělnických stran socialistických zemí a Manifest míru, přijatý komunistickými a dělnickými stranami na poradě v Moskvě. Tyto dokumenty, jež obsahují zhodnoceni současně situace ve světě, mluví jasnou řečí o tom, jaké mohutné síly stojí na straně míru, demokracie a socialismu.

Otázka míru a vzájemného soužití dvou společenských soustav je nejzávažnějším problémem mezinárodní politiky. Můžeme říci, že drtivá většina lidstva je pro mír a začíná si uvědomovat, že válka není nevyhnutelná, že je možno válce zabránit. Sila socialistického tábora, růst mírových sil v nových národních státech Asie a Afriky a odhodlanost pokrokových sil ve světě drží na uzdě válkychtivé kruhy ve Spojených státech a jiných imperialistických zemích.

Důsledný boj za mír, vedený Sovětským svazem a ostatními zeměmi velikého socialistického společenství, vítězství socialismu v Sovětském svazu a úspěchy socialistické výstavby v zemích lidové demokracie nemalou měrou ovlivňují milionové masy pracujících celého světa v jejich odhodlání bojovat za mír. Tato skutečnost zavazuje celý náš socialistický tábor k ještě větší semknutosti a jednotě, která má rozhodující význam pro konečně vítězství míru a socialismu. Není pochyb o tom, že čím více se upevňuje jednota tábora socialismu kolem jeho hlavní a vedoucí síly - Sovětského svazu, čím větší a pronikavější jsou úspěchy sovětského lidu a lidu zemí lidově demokracie ve výstavbě socialismu a komunismu, tím rychleji rostou ve světě řady stoupenců socialistických ideí a sílí mezinárodní revoluční hnutí. (Potlesk.)

I my v Československé republice můžeme značnou měrou přispět k uskutečněni myšlenek, které jsou obsaženy v Deklaraci a Manifestu míru. Především tím, když budeme dosahovat stále lepších a větších výsledků v průmyslu, v zemědělství, v kultuře, v celém životě naší země, když dovršíme výstavbu socialismu. Když dokážeme, že socialistický řád uspokojuje potřeby lidu a zabezpečuje jeho spokojenost. To také bude náš nejdůležitější příspěvek k světovému boji za mír a socialismus. Náš lid plně souhlasí s Deklarací a Manifestem míru a vynaloží všechny své síly k tomu; aby čestně splnil své mezinárodní povinnosti k světovému dělnickému revolučnímu hnutí v boji za mír a socialismus.

Československý lid je zejména znepokojen stále rostoucí militarisací západního Německa. Vždy jsme poukazovali na to, že úmysly západních kapitalistických velmocí, zejména USA, nepřipustit sjednocení Německa na mírumilovném a demokratickém základě mají svůj původ v agresivních plánech imperialistických kruhů. Za jejich pomoci a pod jejich patronací nyní stále více a drzeji vystupují monopolistické kruhy západního Německa. Cíl těchto snah je jasný. Nikdo nepřesvědčí národy sousedící s Německem, které před necelými patnácti lety byly nejkrutějším způsobem potlačovány hitlerovskými okupanty, že se německý imperialismus změnil. Po volbách v západním Německu se stále více a dnes již nezastřeně dostávají k moci ti, kteří si vypěstovali Hitlera, kteří ho plně podporovali, a dokud byl schopen plnit jejich plány, stáli za ním. Dnes by chtěli namluvit světu, jak jsou mírumilovní, jací jsou demokrati, jak se starají o blahobyt svých spoluobčanů. Toto farizejské vystupování má zmást a splést v prvé řadě německý lid i lid sousedních zemí.

Domníváme se, že dnes více než kdy jindy je nutné burcovat německý lid i národy sousedních zemí do boje proti německému militarismu.

Soudíme, že naléhavým úkolem současné doby je vytvořit pevnou hráz demokratických a mírumilovných sil ve všech evropských zemích, zejména těch, které sousedí se západním Německem, hráz, která by zadržela rozpínavost německého militarismu. V plném souladu s tímto úkolem jsou návrhy vlády Německé demokratické republiky na federativní sjednocení Německa a úsilí demokratických a mírumilovných sil v západním Německu o mírově a demokratické řešení německé otázky, ktoré by zkřížilo plány militaristických kruhů. Jsme přesvědčeni, že naše snahy o zabezpečení míru v Evropě, o zabránění válečných příprav najdou ohlas ve všech sousedních zemích u všech lidí dobré vůle, kteří chtějí žít pokojným životem v míru.

Československý lid nemá žádné útočně plány. Chce v míru budovat svou vlast a přispívat svými budovatelskými činy k prohlubování myšlenky porozumění mezi národy a vybudovat ve své zemi socialismus.

Soudruzi a soudružky, drazí přátelé!

Naše návštěva v Bratislavě má velký politický význam. Přivítání, kterého se nám dostalo při našem příjezdu, je dokladem lásky našeho lidu ke Komunistické straně Československa, je výrazem souhlasu s její politikou. Chtěli bychom při této příležitosti zdůraznit, že Komunistická strana Československa i vláda Národní fronty budou i nadále co nejusilovněji pracovat pro další upevnění a posílení naši lidově demokratické vlasti, pro další rozmach našeho národního hospodářství a kultury, pro zvýšení obranyschopnosti naší země, pro zabezpečeni stále lepšího a šťastnějšího života našich pracujících. (Potlesk.)

Nechť se upevňuje nerozborná jednota našich bratrských národů, moc a síla naší dělnické třídy, pracujícího rolnictva a inteligence!

Ať sílí a ještě úspěšnějí vede náš lid v boji za mír a socialismus naše Komunistická strana Československa! (Búrlivý, dlhotrvajúci potlesk.)

Predseda Kubač:

Ďakujem prezidentovi republiky súdruhovi Antonínovi Novotnému za prejav.

Teraz prehovorí predseda vlády súdruh Viliam Široký. (Potlesk.)

Prosím ho, aby sa ujal slova.

Predseda vlády Viliam Široký:

Vážená Slovenská národná rada,

súdružky a súdruhovia, drahí priatelia!

Slovensko radostne uvítalo svojho nového prezidenta, prvého tajomníka Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, súdruha Antonína Novotného. (Potlesk. ) Uvítalo prezidenta a spolu s ním ostatných predstaviteľov Ústredného výboru našej strany a vlády Národného frontu v znamení nerozborného bratského zväzku Čechov a Slovákov.

Voľba súdruha Antonína Novotného sa prezidenta republiky stretla sa s jednomyseľným súhlasom celej československej robotníckej triedy, všetkého pracujúceho ľudu. Stala sa novým manifestačným prejavom dôvery k politike Komunistickej strany Československa, ktorá tak úspešne vedie všetok náš ľud k socializmu. Radostný ohlas tejto návštevy v Bratislave a po celom Slovensku, nadšené prijatie delegácie, svedčí o tom, že sa pracujúci ľud Slovenska plne stavia za politiku strany, má k nej pevnú dôveru a plne ju podporuje. (Potlesk.) Je len prirodzené, že prvá návšteva nového prezidenta platí Slovensku, a niet pochýb o tom, že táto návšteva bude významným prínosom pre ďalšie upevnenie nerozbornej jednoty našich národov. (Potlesk.)