Národní shromáždění Republiky československé 1959
II. volební období
301
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Albánskou
lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných
a trestních, podepsaná v Praze dne 16. ledna 1959
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky československé souhlasí se Smlouvou mezi Českosloven-
skou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských,
rodinných a trestních, podepsanou v Praze dne 16. ledna 1959.
Důvodová zpráva
Vláda předkládá Národnímu shromáždění
k vyslovení souhlasu Smlouvu mezi Českoslo-
venskou republikou a Albánskou lidovou re-
publikou o právní pomoci ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních.
Právní pomoc ve věcech trestních byla před
válkou mezi oběma státy upravena Úmluvou
o vydávání zločinců a o právní pomoci ve vě-
cech trestních ze 14. dubna 1934 (č. 90/1938
Sb. ), která však nabyla účinnosti až 11. květ-
na 1938. Právní pomoc ve věcech občanských
a rodinných byla smluvně upravena pouze
pokud jde o poskytování právní pomoci ob-
čanům druhé strany na základě vzájemnosti
Ujednáním o právu chudých, sjednaným vý-
měnou nót z 19. záři 1934.
Obě smlouvy, uzavřené za zcela odlišných
podmínek, upravují otázky právní pomoci
pouze částečně a nemohou být základem pro
rozvíjení právních styků a spolupráce mezi
dvěma socialistickými státy.
Proto se při příležitosti návštěvy českoslo-
venské vládní delegace v Albánské lidové re-
publice v červnu 1958 obě vlády dohodly, že
bude uzavřena nová smlouva o právní pomoci.
Jednání o smlouvě se uskutečnila po předcho-
zím diplomatickém jednání ve dnech 29. pro-
since 1958 až 7. ledna 1959 v Tiraně a dne
16. ledna 1959 byla v Praze při příležitosti
návštěvy albánské stranické a vládní delegace
podepsána Smlouva mezi československou re-
publikou a Albánskou lidovou republikou
l
o právní pomoci ve věcech občanských, ro-
dinných a trestních. Smlouvu podepsal za
československou stranu ministr spravedlnosti
dr. Václav Škoda a za albánskou stranu mi-
nistr zahraničních věcí Behar Shtylla.
V první části smlouvy (Všeobecná ustano-
vení) jsou zakotveny hlavní zásady právní po-
moci (stejná právní ochrana občanů obou stá-
tů, vzájemné poskytování všestranné právní
pomoci justičním úřadům, tj. soudům, proku-
raturám a státním notářstvím, i jiným úřa-
dům, do jejichž pravomoci patří věci občan-
skoprávní, rodinné a trestní, přímý styk
ústředních orgánů justice, a to ve vlastním
nebo ruském jazyku, stejná důkazní moc ve-
řejných listin obou stran, vzájemné poskyto-
vání informací o právních otázkách).
V druhé části (Zvláštní ustanovení) stanoví
smlouva podmínky pro poskytování právní
pomoci, určuje, který právní řád se použije,
nebo které justiční úřady jsou příslušné v ko-
lizních případech osobního, rodinného a dědic-
kého práva, zabezpečuje vzájemné uznání a
výkon rozhodnutí justičních orgánů a po-
drobně upravuje vydávání provinilců pro
trestné činy.
V třetí části (Závěrečná ustanovení) smlou-
va ve shodě s československým právním řá-
dem předpokládá ratifikaci.
Smlouva zajistí občanům obou států rychlé
a účinné uplatňování jejich práv a jejich stej-
nou ochranu před justičními úřady druhého
státu a zabezpečí, aby v souladu se socialis-
tickou zákonností byli rychle a účinně stí-
háni ti, kteří se dopustí trestných činů.
Smlouva bude dobrým právním základem
pro rozvíjení spolupráce mezi justičními úřady
obou stran, umožní výměnu a využití zkuše-
ností z široké oblasti právních řádů obou zemí
a přispěje tak k hlubšímu vzájemnému po-
znání a k dalšímu rozvoji přátelských styků
mezi oběma státy.
Uzavřením Smlouvy mezi Československou
republikou a Albánskou lidovou republikou
o právní pomoci ve věcech občanských, ro-
dinných a trestních je dobudován systém
smluv o právní pomoci, uzavřených Českoslo-
venskou republikou na stejných zásadách se
všemi socialistickými státy v Evropě.
V Praze dne 11. března 1959
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
3
SMLOUVA
mezi
Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci
ve věcech občanských, rodinných a trestních
President Československé republiky a
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
vedeni přáním co nejvíce upevnit přátelské svazky mezi oběma zeměmi a jejich národy
a rozvíjet spolupráci na poli právních styků, rozhodli se uzavřít smlouvu o právní pomoci
ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
dr. Václava Škodu,
ministra spravedlnosti,
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
Behara Shtyllu,
ministra zahraničních věci,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě shodli se na tomto:
ČÁST I
VŠEOBECNÁ USTANOVENI
Článek 1
4
* Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen "ob-
čané") jedné smluvní strany požívají na
území druhé smluvní strany stejné právní
ochrany, pokud jde o jejich práva osobní a
majetková, jako vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají svo-
bodný a nerušený přístup k soudům, prokura-
turám a státním notářstvím (dále jen "jus-
tiční úřady"), jakož i k jiným úřadům druhé
smluvní strany, do jejichž pravomoci patří
věci občanskoprávní, rodinné a trestní, mohou
před nimi vystupovat a podávat návrhy a ža-
loby za stejných podmínek jako občané této
smluvní strany.
Článek 2
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si
v občanskoprávních, rodinných a trestních
věcech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc
i jiným úřadům ve věcech uvedených v od-
stavci 1 tohoto článku.
Článek 3
Způsob styků
1. Při poskytování právní pomoci se justiční
úřady obou smluvních stran stýkají prostřed-
nictvím svých ústředních orgánů, pokud v té-
to Smlouvě není stanoveno něco jiného.
2. Jiné úřady, do jejichž pravomoci patří
věci práva občanského nebo rodinného, stý-
kají se s justičními úřady druhé smluvní stra-
ny diplomatickou cestou.
Článek 4
Rozsah právní pomoci
Obě smluvní strany si navzájem poskytují
právní pomoc prováděním jednotlivých pro-
cesních úkonů, zejména opatřováním a zasí-
láním písemností, prováděním prohlídek, od-
nětím věcí, zasíláním a vydáváním věcných
důkazů, prováděním znaleckých posudků, vý-
slechem obviněných, svědků, znalců, účastni-
4
ků a jiných osob, prováděním soudního ohle-
dání, jakož i doručováním písemností.
Článek 5
Úprava písemností
Písemnosti, které si zasílají justiční úřady
a jiné úřady při poskytování právní pomoci,
musí být opatřeny pečetí.
Článek 6
Obsah dožádání o poskytnutí právní
pomoci
1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci
musí obsahovat tyto údaje:
a) označení dožadujícího úřadu;
b) označení dožádaného justičního úřadu;
c) označení věci, v níž se žádá o právní po-
moc;
d) jména a příjmení účastníků, obviněných,
obžalovaných nebo odsouzených, jejich
státní příslušnost, povolání a bydliště nebo
pobyt; u právnických osob název a sídlo;
e) jména, příjmení a adresy právních zá-
stupců;
f) obsah dožádání, jakož i nutné údaje
o předmětu dožádání a ve věcech trestních
i označení skutkové podstaty trestného
činu.
2. Dožádání o doručení písemností musí
kromě toho obsahovat ještě přesnou adresu
příjemce a označení doručovaných písem-
ností.
Článek 7
Způsob vyřízení
1. Při vyřizování dožádání o poskytnutí
právní pomoci použije justiční úřad právních
předpisů svého státu. Může však na žádost
dožadujícího úřadu použít předpisů o řízení
dožadující smluvní strany, pokud nejsou
v rozporu s právním řádem jeho státu.
2. Není-li dožádaný justiční úřad pro vyří-
zení příslušný, postoupí dožádání příslušnému
justičnímu úřadu a zpraví o tom dožadující
úřad.
3. Bude-li dožádaný justiční úřad o to po-
žádán, sdělí dožadujícímu úřadu, kdy a kde
bude dožádání o právní pomoc vyřízeno.
4. Po vyřízení dožádání o poskytnutí práv-
ní pomoci vrátí dožádaný justiční úřad spisy
dožadujícímu úřadu; jestliže právní pomoc
nebylo možno poskytnout, sdělí současně dů-
vody, které brání vyřízení dožádání.
Článek 8
Nedotknutelnost svědků a znalců
1. Svědek nebo znalec, který se na předvo-
lání doručené justičním úřadem dožádané
smluvní strany dostaví před úřad dožadující
smluvní strany, nesmí být bez ohledu na svou
státní příslušnost na jejím území trestně
stíhán ani vzat do vazby, ani na něm nesmi
být vykonán trest pro trestný čin, který byl
spáchán před překročením státních hranic.
2. Této záruky však svědek nebo znalec po-
zbude, neopustí-li území dožadující smluvní
strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající
úřad sdělil, že jeho přítomnosti již není třeba.
Do této lhůty se nezapočítává doba, po kte-
rou svědek nebo znalec nemohl území doža-
dující smluvní strany opustit z důvodů, které
nezávisí na jeho vůli.
Článek 9
Doručování písemností
1. Dožádaný justiční úřad doručí písemnosti
podle právních předpisů platných na území
jeho státu, jestliže tyto písemnosti jsou se-
psány v jeho jazyku nebo je-li k nim připo-
jen ověřený překlad. Jinak doručí dožádaný
justiční úřad písemnosti, jen pokud je adre-
sát ochoten dobrovolně je přijmout.
2. Ověření překladu provádí příslušný tlu-
močník nebo dožadující úřad anebo diploma-
tický nebo konzulární úřad jedné ze smluv-
ních stran.
3. Není-li možno zařídit doručení písem-
ností na adresu, která je uvedena v dožádání,
dožádaný justiční úřad učiní z úřední povin-
nosti opatření potřebná ke zjištění adresy.
Článek 10
Doklad o doručení
Doklad o doručení se pořídí podle před-
pisů o doručování písemností platných na
území dožádané smluvní strany.
Článek 11
Doručování písemnosti vlastním občanům
Obě smluvní strany jsou oprávněny doru-
čovat písemnosti vlastním občanům svými
diplomatickými nebo konzulárními úřady.
Článek 12
Důkazní moc listin
1. Listiny, které byly na území jedné
smluvní strany zřízeny nebo ověřeny státním
orgánem nebo úřední osobou v oboru jejich
působnosti ve formě stanovené platnými před-
5
pisy a byly opatřeny úřední pečetí, jsou na
území druhé smluvní strany uznávány bez
dalšího ověření. To platí i pro podpisy, které
jsou ověřeny podle právních předpisů jedné
smluvní strany.
2. Listiny, které na území jedné smluvní
strany jsou považovány za veřejné, mají také
na území druhé smluvní strany důkazní moc
veřejných listin.
Článek 13
Náklady právní pomoci
1. Dožádaná smluvní strana nebude poža-
dovat úhradu nákladů vzniklých z poskytnutí
právní pomoci. Smluvní strany nesou samy
všechny náklady vzniklé z poskytnutí právní
pomoci na jejich území.
2. Dožádaný justiční úřad oznámí dožadu-
jícímu úřadu výši vzniklých nákladů. Jestliže
dožadující úřad tyto náklady vybere od osoby
povinné k úhradě, zůstanou smluvní straně,
jejíž úřad je vybral.
Článek 14
Informace o právních otázkách
Ministerstva spravedlnosti obou smluvních
stran si navzájem poskytnou na žádost infor-
mace o právních otázkách.
Článek 15
Jazyk
Úřady smluvních stran používají ve vzá-
jemných stycích podle této Smlouvy svého
jazyka nebo jazyka ruského.
ČÁST II
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Hlava I
Právní pomoc ve věcech občanských
a rodinných
Oddíl I
Náklady řízení
Článek 16
Osvobození od žalobní jistoty
Občanům jedné ze smluvních stran, kteří
vystupují před soudy druhé smluvní strany,
pokud žijí na území jedné ze smluvních stran,
nelze uložit složení jistoty za náklady řízení
jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že
nemají bydliště, pobyt nebo sídlo na území
druhé smluvní strany.
Osvobození od poplatků a záloh
Článek 17
Občané jedné smluvní strany požívají na
území druhé smluvní strany osvobození od
poplatků a záloh, jakož i bezplatné právní
pomoci ve stejné míře a za stejných podmínek
jako vlastní občané.
Článek 18
1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož
i o poměrech rodinných, výdělkových a ma-
jetkových, potřebná k osvobození od poplatků
a záloh, jakož i k poskytnutí bezplatné právní
pomoci, vydá příslušný orgán smluvní strany,
na jejímž území má žadatel bydliště nebo
pobyt.
2. Nemá-li žadatel na území žádné ze
smluvních stran bydliště nebo pobyt, postačí
potvrzení vydané nebo ověřené diplomatickým
nebo konzulárním úřadem jeho státu.
3. Justiční úřad, který rozhoduje o žádosti
o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o po-
skytnutí bezplatné právní pomoci, může po-
žádat o další objasnění.
Článek 19
1. Občan jedné smluvní strany, který chce
požádat o osvobození od poplatků a záloh,
jakož i o bezplatnou právní pomoc u přísluš-
ného orgánu druhé smluvní strany, může tuto
žádost podat ústně u justičního úřadu pří-
slušného podle jeho bydliště nebo pobytu.
Tento úřad sepíše o tom zápis a zašle jej spolu
s listinami uvedenými v článku 18 odstavci 1
této Smlouvy justičnímu úřadu druhé smluvní
strany.
2. Zároveň se žádostí o osvobození od po-
platků a záloh, jakož i o bezplatnou právní
pomoc se může podat do protokolu návrh na
zahájení řízení o žalobě nebo jiného řízení.
Oddíl II
Osobní a rodinné právo
Článek 20
Způsobilost k právním úkonům
Způsobilost osoby k právním úkonům se
spravuje právním řádem smluvní strany,
jejímž je osoba občanem.
Článek 21
Rozvod
1. Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní
strany a bydlí-li v době podání návrhu na
6
rozvod na území druhé smluvní strany, spra-
vuje se rozvod právním řádem smluvní strany,
jejímiž občany manželé jsou. Příslušné jsou
soudy obou smluvních stran. V případě však,
že jeden z manželů bydlí v době podání návrhu
na rozvod na území jedné smluvní strany a
druhý manžel na území druhé smluvní strany,
jsou příslušné soudy té smluvní strany, je-
jímiž občany manželé jsou.
2. Je-li v době podání návrhu na rozvod
jeden manžel občanem jedné smluvní strany
a druhý manžel občanem druhé smluvní
strany, jsou pro rozvod příslušné soudy obou
smluvních stran. Soudy použijí právního řádu
svého státu.
Článek 22
Neplatnost manželství
1. Vyslovení neplatnosti manželství nebo
určení, že tu není manželství, se spravuje
právními řády smluvních stran, jejichž občany
byli manželé v době uzavření manželství.
2. Pro porušení formy uzavření manželství
nelze však vyslovit neplatnost manželství
nebo určit, že tu není manželství, byl-li při
uzavření manželství zachován právní řád té
smluvní strany, na jejímž území bylo man-
želství uzavřeno.
3. Příslušné jsou soudy obou smluvních
stran.
Právní poměry mezi rodiči a dětmi
Článek 23
Právní poměry mezi rodiči a dětmi se spra-
vují právním řádem smluvní strany, jejímž
občanem je dítě. To platí i pro právní poměry
mezi matkou a otcem dítěte narozeného mimo
manželství.
Článek 24
1. Popření a zjištění otcovství a určení, zda
dítě pochází z určitého manželství, se rozho-
duje podle právního řádu smluvní strany,
jejíž občanství dítě získalo narozením.
2. K popření a zjištění otcovství a k určení,
zda dítě pochází z určitého manželství, je
příslušný soud smluvní strany, jejíž právní
řád je rozhodný podle odstavce 1 tohoto člán-
ku. Má-li navrhovatel i odpůrce bydliště na
území jedné ze smluvních stran, je i soud této
smluvní strany příslušný k rozhodnutí o po-
pření a zjištění otcovství a o určení, zda dítě
pochází z určitého manželství, za zachování
ustanovení odstavce 1 tohoto článku.
Článek 25
Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého
a důkaz smrti
1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo
mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti je
dána pravomoc justičního úřadu smluvní
strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy
podle posledních zpráv byla na živu.
2. Justiční úřady jedné smluvní strany
mohou prohlásit občana druhé smluvní strany
za nezvěstného nebo mrtvého a také provést
řízení o důkazu smrti na návrh osob žijících
na území této smluvní strany, jsou-li k to-
muto návrhu oprávněny podle právního řádu
této smluvní strany.
3. V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo
mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti použí-
vají justiční úřady smluvních stran právního
řádu svého státu.
Poručenství a opatrovnictví
Článek 26
1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví
nad příslušníky smluvních stran jsou, pokud
dále není stanoveno něco jiného, příslušný
úřady smluvní strany, jejímž občanem je
chráněnec.
2. Právní poměr mezi poručníkem nebo
opatrovníkem a chráněncem se spravuje
právním řádem smluvní strany, jejíž úřad
ustanovil poručníka nebo opatrovníka.
3. Povinnost přijmout poručenství nebo
opatrovnictví se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osoba,
která má být ustanovena poručníkem nebo
opatrovníkem.
Článek 27
1. Mají-li být učiněna poručenská nebo
opatrovnická opatření na ochranu zájmů
občana jedné smluvní strany, jehož bydliště,
pobyt nebo majetek je na území druhé
smluvní strany, zpraví úřad této smluvní
strany bez odkladu úřad příslušný podle člán-
ku 26 odstavce 1.
2. V neodkladných případech může úřad
druhé smluvní strany učinit opatření sám
podle svého právního řádu, musí však ihned
zpravit úřad příslušný podle článku 26 od-
stavce 1. Taková opatření zůstanou v platnosti
až do jiného rozhodnutí tohoto úřadu.
Článek 28
1. Úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1
může přenést poručenství nebo opatrovnictví
na úřad druhé smluvní strany, jestliže má
7
chráněnec na jejím území bydliště, pobyt
nebo majetek. Přenesení poručenství nebo
opatrovnictví se stane účinným, když dožá-
daný úřad poručenství nebo opatrovnictví
převezme a dožadující úřad o tom zpraví.
2. Úřad, který převzal podle odstavce 1
poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle
právního řádu svého státu. Užije však, pokud
jde o způsobilost k právním úkonům, práva
smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec.
K rozhodnutím, která se týkají osobního
stavu, není oprávněn.
Článek 29
Osvojení
1. Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem je osvojitel v době osvojení nebo jeho
zrušení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany,
je nutné opatřit při osvojení nebo jeho zru-
šení i přivolení této smluvní strany.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž
jeden je občanem jedné smluvní strany, druhý
pak občanem druhé smluvní strany, musí být
osvojení nebo jeho zrušení v souladu s práv-
ním řádem obou smluvních stran.
4. Příslušným k řízení o osvojení nebo
o jeho zrušení je úřad smluvní strany, jejímž
občanem je osvojitel v době osvojení nebo
jeho zrušení. V případě odstavce 3 tohoto
článku je příslušný úřad té smluvní strany,
na jejímž území manželé mají nebo měli své
společné bydliště nebo pobyt.
Oddíl III
Zasílání matričních listin a jiných dokladů
Článek 30
Smluvní strany se zavazují zasílat si na-
vzájem na žádost, podanou diplomatickou
cestou, doklady o zápisech v matrikách, do-
klady o vzdělání, o délce zaměstnání i jiné
doklady týkající se osobních práv a zájmů
občanů druhé smluvní strany. Uvedené do-
klady se zasílají diplomatickou cestou bez
překladu a bezplatně.
Oddíl IV
Dědictví
Článek 31
Zásada rovného postavení
Občané jedné smluvní strany jsou co do
způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o ma-
jetku, který je na území druhé smluvní
strany, nebo o právech, která se tam mají
uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat
dědictvím nebo odkazem takového majetku
nebo takových práv, postaveni na roven obča-
nům druhé smluvní strany. Majetek a práva
přecházejí na ně za podmínek stanovených
pro vlastní občany žijící na území této
smluvní strany.
Článek 32
Dědické právo
1. Dědění movitostí se spravuje právním
řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl
zůstavitel v době smrti.
2. Dědění nemovitostí se spravuje právním
řádem té smluvní strany, na jejímž území
nemovitosti jsou.
Článek 33
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť,
jakož i právní účinky vad vůle spravují se
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení
závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro
určení, které druhy pořízení pro případ smrti
jsou přípustné.
2. Forma zřízení a zrušení závěti se spra-
vuje právním řádem smluvní strany, jejímž
občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo
zrušení závěti; stačí však, byl-li zachován
právní řád smluvní strany, na jejímž území
byly tyto úkony učiněny.
Článek 34
Pravomoc
1. Movité dědictví projednají bez újmy
ustanovení odstavce 4 tohoto článku justiční
úřady smluvní strany, jejímž občanem byl
zůstavitel v době smrti.
2. Nemovité dědictví projednají justiční
úřady smluvní strany, na jejímž území je
dědictví.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku
platí obdobně i o sporech, které vzniknou
z dědických nároků.
4. Je-li celé movité dědictví po občanu
jedné ze smluvních stran na území druhé
smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni
dědici, projedná je na návrh dědice nebo od-
kazovníka justiční úřad této smluvní strany.
8
Článek 35
Sdělování úmrtí
1. Zemře-li na území jedné smluvní strany
občan druhé smluvní strany, uvědomí pří-
slušný úřad bez odkladu diplomatický nebo
konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí
a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a od-
kazovnících a o jejich bydlišti nebo pobytu,
o rozsahu a ceně dědictví, jakož i o tom, zda
tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný
úřad jedné ze smluvních stran o tom, že občan
druhé smluvní strany, který zemřel mimo
území obou smluvních stran, zanechal jmění
na území jeho státu.
2. Doví-li se diplomatický nebo konzulární
úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit
justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.
Článek 36
Oprávnění diplomatického nebo konzulárního
úřadu při projednávání dědictví
1. Ve všech dědických věcech, které se
vyskytnou na území jedné ze smluvních
stran, jsou členové diplomatického nebo kon-
zulárního úřadu druhé smluvní strany opráv-
něni zastupovat před justičními nebo jinými
úřady vlastní občany, pokud jsou nepřítomni
a neustanoví-li si jiného zmocněnce; zvláštní
plné moci není třeba.
2. Zemře-li občan jedné smluvní strany
cestou územím druhé smluvní strany a ne-
měl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci,
které měl u sebe pro vlastní potřebu, ode-
vzdány bez dalšího řízení diplomatickému
nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany,
jejímž byl občanem.
Článek 37
Otevření a vyhlášení závětí
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný
justiční úřad smluvní strany, na jejímž území
je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu
o stavu a obsahu závěti, podle okolností ově-
řený opis protokolu o otevření a vyhlášení
závěti a na žádost i prvopis závěti je třeba
zaslat justičnímu úřadu státu zůstavitele
nebo justičnímu úřadu druhé smluvní strany,
který ve věci koná řízení.
Článek 38
Opatření k zajištění dědictví
1. Úřady obou smluvních stran učiní podle
svého právního řádu opatření, která jsou
nutná k zajištění nebo ke správě dědictví,
které na jejich území zanechal občan druhé
smluvní strany.
2. O opatřeních, která byla učiněna podle
odstavce 1 tohoto článku, je třeba bez odkladu
uvědomit diplomatický nebo konzulární úřad
druhé smluvní strany, který může při těchto
opatřeních spolupůsobit. Na návrh diploma-
tického nebo konzulárního úřadu mohou být
opatření učiněná podle odstavce 1 změněna,
zrušena nebo odložena.
3. Úřad smluvní strany, jejímž občanem je
zůstavitel a který je příslušný podle článku 34
odstavce 1, může navrhnout, aby byla zrušena
opatření učiněná podle odstavce 1.
Článek 39
Vydání dědictví
Jestliže má být movité dědictví nebo vý-
těžek z prodeje movitého nebo nemovitého
dědictví po projednání dědictví na území
jedné smluvní strany odevzdáno dědicům nebo
odkazovníkům, kteří mají bydliště nebo pobyt
na území druhé smluvní strany, odevzdá se
dědictví nebo výtěžek z jeho prodeje diplo-
matickému nebo konzulárnímu úřadu této
druhé smluvní strany, jestliže:
a) justiční úřad vyzval, je-li tak stanoveno
v právním řádu smluvní strany, kde dě-
dictví je, věřitele zůstavitele, aby do tří
měsíců přihlásili své pohledávky;
b) veškeré dědické poplatky a všechny při-
hlášené pohledávky byly zaplaceny nebo
zajištěny;
c) příslušné úřady daly souhlas, jehož je pří-
padně třeba, k vývozu dědických věcí nebo
převodu výtěžku jejich prodeje.
Oddíl V
Uznání a výkon rozhodnutí
Článek 40
Uznání rozhodnutí ve věcech rodinného práva,
která se netýkají majetkových nároků
1. Pravomocná rozhodnutí justičních úřadů
a poručenských a opatrovnických orgánů
jedné smluvní strany ve věcech rodinného
práva, která se netýkají majetkových nároků,
uznávají se na území druhé smluvní strany
bez dalšího řízení, jestliže justiční úřad ani
poručenský, ani opatrovnický orgán této
druhé smluvní strany nevydal dřívější pra-
vomocné rozhodnutí v téže věci, ani nemá
výlučnou pravomoc na základě této Smlouvy.
2. Ustanovení odstavce 1 se použije i na
rozhodnutí vydaná před nabytím účinnosti
této Smlouvy.