Národní shromáždění Republiky československé 1958
II. volební období
276
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Rumun-
skou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných
a trestních, podepsaná v Praze dne 25. října 1958.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí se Smlouvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Rumunskou lidovou re-
publikou o právní pomoci ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních, podepsanou
v Praze dne 25. října 1958.
Důvodová zpráva
Vláda předkládá Národnímu shromáždění ke
schválení Smlouvu mezi Československou re-
publikou a Rumunskou lidovou republikou
o právní pomoci ve věcech občanských, rodin-
ných a trestních.
Právní pomoc mezi oběma státy byla před
válkou upravena Úmluvou o vzájemné právní
ochraně a právní pomoci ve věcech občan-
ských, obchodních a nesporných č. 171/26 Sb.
a Úmluvou o vydávání zločinců a právní po-
moci ve věcech trestních č. 172/26 Sb., pode-
psanými dne 7. května 1925 v Bukurešti.
Válečným stavem byla platnost těchto
úmluv suspendována a Československá repu-
blika ji po válce na základě Mírové smlouvy
s Rumunskem obnovila vyhláškou č. 172/48
Sb.
Obě úmluvy byly uzavřeny za zcela jiných
historických podmínek, nevyhovují potřebám
právních styků mezi dvěma spřátelenými so-
cialistickými státy a poskytování právní po-
moci se po roce 1945 provádělo mezi oběma
zeměmi prakticky cestou diplomatickou.
Probíhala proto po předchozím diplomatic-
kém jednání československo-rumunská ex-
pertní jednání ve dnech 7. až 19. července
1958 v Praze, která skončila parafováním
textu nové smlouvy o právní pomoci.
2
Smlouva mezi Československou republikou
a Rumunskou lidovou republikou o právní po-
moci ve věcech občanských, rodinných a trest-
ních byla podepsána na základě usnesení vlá-
dy ze dne 17. září 1958 č. 831 v Praze dne
25. října 1958 při příležitosti návštěvy rumun-
ské stranické a vládní delegace v Českoslo-
vensku. Smlouvu podepsal za československou
stranu ministr spravedlnosti dr. Václav Škoda
a za rumunskou stranu náměstek ministra za-
hraničních věcí Vasile Dumitrescu.
Smlouva podrobně upravuje spolupráci mezi
soudy, prokuraturami, státními notářstvími a
jinými úřady, působícími ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních.
Základní ustanovení Smlouvy jsou v souladu
s obdobnými ustanoveními smluv o právní po-
moci, které Československá republika uzavřela
se Sovětským svazem, Polskou lidovou repu-
blikou, Maďarskou lidovou republikou a Ně-
meckou demokratickou republikou. Je v ní za-
kotvena zejména zásada stejné právní ochra-
ny příslušníků obou stran, široké vzájemné
poskytování právní pomoci všem justičním
úřadům (soudům, prokurátorům a státním
notářstvím) i jiným úřadům, do jejichž pra-
vomoci patří otázky občanskoprávní, rodinné
a trestní (např. národním výborům), styk
justičních úřadů ve vlastních jazycích nebo
ruštině, uznávání a výkon rozhodnutí druhé
strany a vydávání provinilců pro extradiční
trestné činy.
Navíc upravuje Smlouva některé otázky
mezinárodního práva soukromého, které sou-
visí s právní pomocí ve věcech rodinných, jako
je uzavření manželství, osobní a majetkové
vztahy manželů, rozvod a neplatnost man-
želství.
Smlouva zjednodušuje postup při vzájem-
ném zasílání výpisů z matrik, školních
vysvědčení a pracovních dokladů tím, že
odpadá diplomatická cesta a tyto se zasílají
přímo prostřednictvím příslušných ústředních
úřadů.
Smlouva zajistí rychlé a účinné uplatňování
práv občanů obou států, jejich ochranu ze
strany justičních úřadů druhého státu a
umožní rychlé a účinné stíhání těch, kteří se
dopustí trestných činů.
Smlouva bude pevným právním základem
nejen pro spolupráci justičních a jiných úřa-
dů v konkrétních případech občanského, ro-
dinného a trestního práva, ale umožní též vý-
měnu zkušeností o právních otázkách, mezi
ministerstvy spravedlnosti a generálními pro-
kuraturami a přispěje tak k dalšímu prohlou-
bení spolupráce mezi oběma státy.
V Praze dne 17. září 1958.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
3
SMLOUVA
MEZI ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A RUMUNSKOU LIDOVOU REPUBLIKOU
O PRÁVNÍ POMOCI VE VĚCECH OBČANSKÝCH, RODINNÝCH A TRESTNÍCH.
President Československé republiky
a
Presidium Velkého národního shromáždění
Rumunské lidové republiky
vedeni přáním co nejvíce upevnit přátelské
svazky mezi oběma zeměmi a národy a roz-
víjet spolupráci na poli právních styků roz-
hodli se uzavřít smlouvu o právní pomoci ve
věcech občanských, rodinných a trestních a
k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
dr. Václava Škodu,
ministra spravedlnosti,
Presidium Velkého národního shromáždění
Rumunské lidové republiky
Vasile Dumitrescu,
náměstka ministra zahraničních věcí,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je
v dobré a náležité formě shodli se na tomto:
ČÁST I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen ,,ob-
čané") jedné smluvní strany požívají na úze-
mí druhé smluvní strany stejné právní ochra-
ny, pokud jde o jejich práva osobní a majet-
ková, jako vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají svo-
bodný a nerušený přístup k soudům, proku-
raturám a státním notářstvím (dále jen
,,jus-
tiční úřady"), jakož i k jiným úřadům druhé
smluvní strany, do jejichž pravomoci patří
věci občanskoprávní, rodinné a trestní, mohou
před nimi vystupovat a podávat návrhy a ža-
loby za stejných podmínek jako občané této
smluvní strany.
Článek 2
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si
v občanskoprávních, rodinných a trestních vě-
cech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc
i jiným úřadům, do jejichž pravomoci patří
věci uvedené v odstavci 1.
Článek 5
Způsob styku
1. Při poskytování právní pomoci se justiční
úřady obou smluvních stran stýkají prostřed-
nictvím svých ústředních orgánů, pokud v této
Smlouvě není stanoveno něco jiného.
2. Jiné úřady, do jejichž pravomoci patří
věci práva občanského nebo rodinného, stý-
kají se s justičními úřady druhé smluvní
strany prostřednictvím ministerstva spravedl-
nosti.
Článek 4
Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si navzájem poskytují práv-
ní pomoc prováděním jednotlivých procesních
úkonů, zejména opatřováním, sepisováním a
zasíláním písemností, prováděním prohlídek a
zabavení, zasíláním a vydáváním věcných dů-
kazů a prováděním důkazů znalci, výslechem
obviněných, svědků, znalců, stran i jiných
osob, prováděním místního ohledání, jakož
i doručováním písemností.
Článek 5
Jazyk používaný při poskyto-
vání právní pomoci
1. Justiční úřady i jiné úřady smluvních
stran používají ve vzájemných stycích svého
jazyka nebo jazyka ruského.
2. Písemnosti připojené k žádosti o poskyt-
nutí právní pomoci musí být opatřeny ověře-
ným překladem do jazyka dožádané smluvní
strany.
3. Vyřízení žádosti o poskytnutí právní
pomoci se provede v jazyce dožádané smluv-
ní strany.
Článek 6
Obsah žádosti o poskytnutí
právní pomoci
Žádost o poskytnutí právní pomoci musí
obsahovat tyto údaje:
a) označení dožadujícího úřadu;
b) označení dožádaného justičního úřadu;
4
c) označení věci, v níž se žádá o právní po-
moc;
d) jména a příjmení účastníků, obviněných,
obžalovaných nebo odsouzených, jejich
státní příslušnost, povolání a bydliště nebo
pobyt; u právnických osob název a sídlo;
e) jména, příjmení a adresy jejich zástupců;
f) potřebné údaje o předmětu dožádání a
v trestních věcech i popis činu.
Článek 7
Způsob vyřízení
1. Při vyřizování žádosti o poskytnutí právní
pomoci použije dožádaný úřad právních před-
pisů svého státu. Na žádost může dožádaný
úřad použít předpisů o řízení dožadující
smluvní strany, pokud nejsou v rozporu
s právním řádem jeho státu.
2. Není-li dožádaný úřad pro vyřízení žá-
dosti příslušný, postoupí žádost z úřední po-
vinnosti příslušnému úřadu a zpraví o tom
zároveň dožadující úřad.
3. Bude-li dožádaný úřad o to požádán, sdělí
včas dožadujícímu úřadu, kdy a kde bude žá-
dost o poskytnutí právní pomoci vyřízena.
4. Po vyřízení žádosti zašle dožádaný úřad
dožadujícímu úřadu příslušné písemnosti.
Jestliže právní pomoc nebylo možno poskyt-
nout, dožádaný úřad vrátí písemnosti doža-
dujícímu úřadu a zároveň mu sdělí překážky,
jez zabránily vyřízení žádosti.
Článek 8
Forma písemností
Písemnosti, které jsou zasílány na základě
této Smlouvy, budou opatřeny úřední pečetí.
Článek 9
Nedotknutelnost svědků
a znalců
1. Svědek nebo znalec, který se na před-
volání doručené úřadem dožádané smluvní
strany dostaví před úřad dožadující smluvní
strany, nesmí být bez ohledu na své státní
občanství na jejím území trestně stíhán ani
vzat do vazby, ani na něm nesmí být vykonán
trest pro trestný čin, který byl spáchán před
překročením státních hranic.
2. Této záruky však svědek nebo znalec
pozbude, neopustí-li území dožadující smluvní
strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající
úřad sdělil, že jeho přítomnosti již není třeba.
Do této lhůty se nezapočítává doba, po kte-
rou svědek nebo znalec nemohl území doža-
dující smluvní strany opustit z důvodů, které
nezávisí na jeho vůli.
Článek 10
Doručování písemností
1. Dožádaný justiční úřad doručí písem-
nosti podle zákonných předpisů platných na
území jeho státu, jestliže tyto písemnosti jsou
sepsány v jeho jazyku nebo je-li k nim při-
pojen ověřený překlad. Jinak doručí dožádaný
justiční úřad písemnosti adresátu, jen pokud
je ochoten dobrovolně je přijmout.
2. Ověření překladu provádí úřední tlumoč-
ník nebo dožadující úřad anebo diplomatické
zastupitelství nebo konsulární úřad jedné
smluvní strany.
3. Žádost o doručení musí obsahovat přes-
nou adresu příjemce a označení písemnosti,
která má být doručena.
4. Není-li možno vykonat doručení na adre-
su, která je uvedena v žádosti, dožádaný jus-
tiční úřad učiní z úřední povinnosti opatření
potřebná ke zjištění adresy.
Článek 11
Doklad o doručení
Doklad o doručení se pořídí podle předpisů
o doručování písemností platných na území
dožádané smluvní strany.
Článek 12
Doručování písemností vlast-
ním státním občanům
Obě smluvní strany jsou oprávněny doru-
čovat písemnosti vlastním státním občanům
svými diplomatickými zastupitelstvími nebo
konsulárními úřady.
Článek 13
Důkazní moc listin
1. Listiny, které byly na území jedné smluv-
ní strany zřízeny nebo ověřeny státním orgá-
nem nebo úřední osobou v oboru její působ-
nosti ve formě stanovené platnými zákony a
byly opatřeny úřední pečetí, mají důkazní moc
na území druhá smluvní strany bez dalšího
ověření. To platí i pro podpisy, které jsou
ověřeny podle zákonných předpisů jedné
smluvní strany.
2. Listiny, které na území jedné smluvní
strany jsou považovány za veřejné, mají také
na území druhé smluvní strany důkazní moc
veřejných listin.
5
Článek 14
Náklady právní pomoci
1. Dožádaná smluvní strana nebude poža-
dovat úhradu nákladů vzniklých z poskytnutí
právní pomoci. Smluvní strany nesou samy
všechny náklady vzniklé z poskytnutí právní
pomoci na jejich území, a to i náklady spo-
jené s prováděním důkazů.
2. Dožádaný justiční úřad oznámí dožadu-
jícímu úřadu výši vzniklých nákladů. Jestliže
dožadující úřad tyto náklady vybere od osoby
povinné k úhradě, zůstanou smluvní straně,
jejíž úřad je vybral.
Článek 15
Odmítnutí právní pomoci
Právní pomoc může být odmítnuta, jestliže
by se její poskytnutí mohlo dotknout spo-
lečensko-hospodářského zřízení dožádané
smluvní strany.
Článek 16
Informace o právních
otázkách
Ministerstva spravedlnosti a generální pro-
kuratury obou smluvních stran si navzájem
poskytnou na žádost informace o právních
otázkách.
ČÁST II
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Hlava I
Právní pomoc ve věcech
občanských a rodinných
Oddíl I
Náklady řízení
Článek 17
Státním občanům jedné smluvní strany,
kteří vystupují před soudy druhé smluvní
strany, pokud mají bydliště na území jedné
z obou smluvních stran, nelze uložit složení
žalobní jistoty z toho důvodu, že jsou cizinci
nebo že nemají bydliště, pobyt nebo sídlo na
území smluvní strany, jíž patří dožádaný soud.
Článek 18
Občané jedné smluvní strany požívají na
území druhé smluvní strany osvobození od
poplatků a jiných nákladů řízení, jakož i bez-
platné právní pomoci ve stejné míře a za stej-
ných podmínek jako vlastní občané.
Článek 19
1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož
i o poměrech rodinných, výdělkových a ma-
jetkových, potřebná k osvobození od poplatků
a jiných nákladů řízení, vydá příslušný orgán
smluvní strany, na jejímž území má žadatel
bydliště nebo pobyt.
2. Nemá-li navrhovatel na území žádné ze
smluvních stran bydliště ani pobyt, postačí
potvrzení vydané nebo ověřené diplomatickým
zastupitelstvím nebo konsulárním úřadem
jeho státu.
3. Orgán, který má rozhodnout o žádosti za
osvobození od poplatků a jiných nákladů ří-
zení, může si vyžádat další údaje.
Článek 20
1. Občan jedné smluvní strany, který chce
požádat o osvobození od poplatků a jiných
nákladů řízení, jakož i o bezplatnou právní
pomoc u příslušného orgánu druhé smluvní
strany, může tuto žádost podat ústně u jus-
tičního úřadu příslušného podle jeho bydliště
nebo pobytu. Tento úřad sepíše o tom zápis
a zašle jej spolu s listinami uvedenými v člán-
ku 19 odst. 1 této Smlouvy justičnímu úřadu
druhé smluvní strany.
2. Současně se žádostí o osvobození od po-
platků nebo jiných nákladů řízení lze zaslat
návrh na zahájení řízení o žalobě nebo jiného
řízení, jakož i další písemnosti předložené na-
vrhovatelem.
Oddíl II
Osobní stav a rodinně právo
Článek 21
Právní způsobilost osoby
Právní způsobilost osoby se spravuje práv-
ním řádem smluvní strany, jejímž je osoba
občanem.
Článek 22
Uzavření manželství
1. Forma uzavření manželství se spravuje
právním řádem smluvní strany, na jejímž
území se manželství uzavírá.
2. Manželství lze také uzavřít před diplo-
matickým nebo konsulárním zástupcem,
jsou-li oba snoubenci občany smluvní strany,
které patří diplomatické zastupitelství nebo
konsulární úřad. Forma uzavření manželství
se v tomto případě spravuje právním řádem
smluvní strany, které patří diplomatické za-
stupitelství nebo konsulární úřad.
6
3. Způsobilost uzavřít manželství (základní
podmínky pro uzavření manželství) se spra-
vuje pro každého ze snoubenců právním řá-
dem smluvní strany, jejímž je občanem.
Článek 23
Osobní a majetkové poměry
manželů
1. Osobní a majetkové poměry manželů se
spravují právním řádem smluvní strany, je-
jímiž jsou občany.
2. Je-li jeden z manželů občanem jedné
smluvní strany a druhý manžel občanem dru-
hé smluvní strany, spravují se jejich osobní
a majetkové poměry právním řádem té smluv-
ní strany, na jejímž území mají manželé spo-
lečné bydliště.
3. Jestliže v případě uvedeném v odstavci 2
jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní
strany a druhý manžel na území druhé smluv-
ní strany, spravují se jejich osobní a majet-
kové poměry právním řádem té smluvní stra-
ny, na jejímž území měli manželé poslední
společné bydliště.
Článek 24
R o z v o d
1. Mají-li oba manželé státní občanství jed-
né smluvní strany a bydlí-li v době podání
návrhu na rozvod na území druhé smluvní
strany, spravuje se rozvod manželství práv-
ním řádem smluvní strany, jejímiž občany
manželé jsou. Příslušné jsou soudy obou
smluvních stran. V případě však, že jeden
z manželů bydlí v době podání návrhu na roz-
vod na území jedné smluvní strany a druhý
manžel na území druhé smluvní strany, jsou
příslušné soudy té smluvní strany, jejímiž
občany manželé jsou.
2. Je-li v době podání návrhu na rozvod
jeden manžel občanem jedné smluvní strany
a druhý manžel občanem druhé smluvní stra-
ny a bydlí-li buď na území téže smluvní stra-
ny nebo jeden na území jedné smluvní strany
a druhý na území druhé smluvní strany, jsou
pro rozvod příslušné soudy obou smluvních
stran. Soudy použijí právního řádu svého
státu.
Článek 25
Neplatnost manželství
1. Určení, že tu není manželství (zjištění
neplatnosti), nebo vyslovení neplatnosti (zru-
šení) manželství pro porušení formy uzavření
se spravuje právním řádem platným v místě,
kde bylo manželství uzavřeno, avšak v pří-
padě uzavření manželství podle článku 22
odst. 2 právním řádem smluvní strany, které
patří diplomatické zastupitelství nebo konsu-
lární úřad.
2. Určení, že tu není manželství (zjištění
neplatnosti), nebo neplatnost (zrušení) man-
želství pro nedostatek způsobilosti uzavřít
manželství (porušení základních podmínek pro
uzavření manželství) se vysloví na základě
právního řádu, kterého se mělo použít podle
článku 22 odst. 3.
3. Pro určení příslušnosti se použije ob-
dobně ustanovení článku 24.
Právní poměry mezi rodiči a dětmi
Článek 26
Ve věcech popření, jakož i zjištění otcov-
ství a popření i zjištění mateřství, stejně jako
určení, zda dítě pochází z určitého manžel-
ství, se použije právního řádu smluvní strany,
jejímž občanem je dítě.
Článek 27
Právní poměry mezi dítětem narozeným
mimo manželství a jeho matkou z jedné stra-
ny a jeho otcem z druhé strany se spravují
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem je dítě.
Článek 28
1. K rozhodnutí věcí týkajících se právních
poměrů uvedených v článcích 26 a 27 jsou
příslušné soudy smluvní strany, jejímž ob-
čanem je dítě.
2. Jestliže navrhovatel i odpůrce mají byd-
liště na území stejné smluvní strany, jsou
příslušné i soudy této smluvní strany, avšak
při zachování ustanovení článku 26 nebo 27.
Článek 29
Prohlášení za nezvěstného
nebo mrtvého
1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo
mrtvou a pro řízení o důkazu smrti jsou pří-
slušné justiční úřady smluvní strany, jejímž
občanem byla tato osoba v době, kdy podle
posledních zpráv byla ještě na živu.
2. Přesto justiční úřady smluvní strany na
žádost osob, které bydlí na jejím území, jsou
příslušné prohlásit za nezvěstného nebo
mrtvého anebo provést řízení o důkazu smrti
občana druhé smluvní strany, jestliže podle
právního řádu platného pro justiční úřad, na
nějž se obracejí, mají tyto osoby právo ta-
kovou žádost podat.
7
3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2
použijí justiční úřady smluvních stran práv-
ního řádu svého státu.
Poručenství a opatrovnictví
Článek 30
1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví
nad občany smluvních stran jsou příslušné,
pokud v této Smlouvě není stanoveno něco
jiného, úřady smluvní strany, jejímž občanem
je osoba, které má být zřízeno poručenství
nebo opatrovnictví.
2. Zřízení nebo zánik poručenství nebo
opatrovnictví se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osoba,
které má být zřízeno poručenství nebo opa-
trovnictví.
3. Právní poměry mezi poručníkem nebo
opatrovníkem a chráněncem se spravují práv-
ním řádem smluvní strany, jíž patří úřad,
který zřídil poručenství nebo opatrovnictví.
4. Povinnost přijmout poručenství nebo
opatrovnictví se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osoba,
která se má stát poručníkem nebo opatrov-
níkem.
Článek 31
1. Mají-li být učiněna poručenská nebo
opatrovnická opatření na ochranu zájmů ob-
čana jedné smluvní strany, jehož bydliště,
pobyt nebo majetek je na území druhé smluv-
ní strany, zpraví úřad této smluvní strany bez
odkladu úřad příslušný podle článku 30
odst. 1.
2. V neodkladných případech může úřad
druhé smluvní strany učinit opatření sám
podle svého právního řádu, musí však ihned
zpravit úřad příslušný podle článku 30 odst. 1.
Taková opatření zůstanou v platnosti až do
jiného rozhodnutí tohoto úřadu.
Článek 32
1. Úřad příslušný podle článku 30 odst. 1
může přenést poručenství nebo opatrovnictví
na úřad druhé smluvní strany, jestliže chrá-
něnec má na území této smluvní strany byd-
liště, pobyt nebo majetek. Přenesení poru-
čenství nebo opatrovnictví se stane účinným,
když dožádaný úřad poručenství nebo opa-
trovnictví převezme a dožadující úřad o tom
zpraví.
2. Úřad, který převzal podle odstavce 1 po-
ručenství nebo opatrovnictví, vede je podle
právního řádu svého státu. Užije však, pokud
jde o způsobilost k právům a k povinnostem
nebo o způsobilost k právním úkonům, práva
smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec.
K rozhodnutím, která se týkají osobního sta-
vu, není oprávněn.
Článek 33
Osvojení
1. Osvojení, jakož i jeho skončení, zjištění
neplatnosti nebo zrušení se spravuje právním
řádem smluvní strany, jejímž občanem je
osvojitel v době osvojení, skončení, zjištění
neplatnosti nebo zrušení osvojení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany,
je nutné k osvojení i přivolení této smluvní
strany. Jestliže je to nutné podle právního
řádu této smluvní strany, je třeba vyžádat
i souhlas osvojence, jeho zákonného zástupce
nebo poručenských orgánů.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž
jeden je občanem jedné smluvní strany a
druhý občanem druhé smluvní strany, spra-
vuje se osvojení, skončení, zjištění neplatnosti
nebo zrušení osvojení právním řádem obou
smluvních stran.
4. Ve věcech osvojení, jakož i skončení,
zjištění neplatnosti nebo zrušení osvojení je
příslušný úřad smluvní strany, jejímž obča-
nem je osvojitel v době osvojení, skončení,
zjištění neplatnosti nebo zrušení osvojení.
V případě uvedeném v odstavci 3 je příslušný
úřad té smluvní strany, v jehož obvodu man-
želé mají nebo měli své společné bydliště nebo
pobyt.
Oddíl III
Zasílání matričních a jiných dokladů
Článek 34
1. Úřady jedné smluvní strany zašlou na
žádost úřadů druhé smluvní strany prostřed-
nictvím svých ústředních orgánů výpisy
z matrik, školní vysvědčení a pracovní do-
klady občanů dožadující smluvní strany.
2. V žádosti se označí potřebné údaje. Pí-
semnosti se sepíší v jazyku dožádané smluvní
strany a zašlou se bezplatně.
Oddíl IV
Ustanovení o dědictví
Článek 35
Zásada rovného postavení
1. Občané jedné smluvní strany jsou co do
způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majet-
ku, který je na území druhé smluvní strany,
nebo o právech, která se tam mají uplatnit.
8
jakož i co do způsobilosti nabývat dědictvím
nebo odkazem takového majetku nebo tako-
vých práv, postaveni na roven občanům druhé
smluvní strany. Majetek a práva přecházejí
na ně za podmínek stanovených pro vlastní
občany žijící na území této smluvní strany.
2. Osvědčení o právních poměrech, dědic-
kých, zejména potvrzení o nabytí dědictví
nebo osvědčení vykonavatele závěti, která
byla vydána příslušným orgánem jedné
smluvní strany, mají tutéž důkazní moc na
území druhé smluvní strany.
Článek 36
Dědické právo
1. Dědění movitostí se spravuje právním
řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl
zůstavitel v době smrti.
2. Dědění nemovitostí se spravuje právním
řádem té smluvní strany, na jejímž území
jsou nemovitosti.
Článek 37
O d ú m r ť
Movitá odúmrť připadne státu, jehož obča-
nem byl zůstavitel v době smrti, nemovitá
odúmrť pak státu, na jehož území nemovi-
tost je.
Článek 38
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, ja-
kož i právní účinky vad vůle, spravují se
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení
závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro
určení, které druhy pořízení pro případ smrti
jsou přípustné.
2. Forma zřízení a zrušení závěti se spra-
vuje právním řádem smluvní strany, jejímž
občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo
zrušení závěti; stačí však, byla-li zachována
forma právního řádu smluvní strany, na je-
jímž území byly tyto úkony učiněny.
Článek 39
Pravomoc v dědických věcech
1. Zahájení, jakož i další řízení o projednání
movitého dědictví přísluší bez újmy ustano-
vení odstavce 4 justičním úřadům smluvní
strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době
smrti.
2. Zahájení, jakož i další řízení o projed-
nání nemovitého dědictví přísluší justičním
úřadům smluvní strany, na jejímž území ne-
movitosti jsou.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně
i pro určení pravomoci v dědických sporech.
4. Je-li celé movité dědictví po občanu jedné
smluvní strany na území druhé smluvní stra-
ny a souhlasí-li s tím všichni dědici a odka-
zovnici, přechází na návrh kteréhokoliv z nich
nebo jiné osoby, jež má právo k dědictví, pra-
vomoc k projednání na justiční úřady této
druhé smluvní strany.
Článek 40
Sdělování úmrtí
1. Zemře-li na území jedné smluvní strany
občan druhé smluvní strany, uvědomí přísluš-
ný úřad bez odkladu diplomatické zastupitel-
ství nebo konsulární úřad této druhé smluvní
strany o úmrtí a zároveň sdělí vše, co je mu
známo o dědicích a odkazovnících, o jejich
bydlišti a pobytu, o dědictví a ceně dědictví,
jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí,
doví-li se příslušný úřad jedné smluvní strany
o tom, že občan druhé smluvní strany, který
zemřel na území třetího státu, zanechal ma-
jetek na území jeho státu.
2. Jestliže se diplomatické zastupitelství
nebo konhulární úřad doví o úmrtí za pod-
mínek odstavce 1 dříve než příslušný úřad
státu jeho sídla, oznámí mu to, aby učinil
opatření nutná k zajištění dědictví.
Článek 41
Oprávnění diplomatického za-
stupitelství nebo konsularního
úřadu při projednávání
dědictví
1. Ve všech dědických věcech, které se vy-
skytnou na území jedné smluvní strany, je
diplomatická zastupitelství nebo konsulární
úřad druhé smluvní strany oprávněn, aniž
k tomu potřebuje zvláštní plné moci, zastu-
povat před jakýmikoliv úřady vlastní občany,
pokud nejsou přítomni a neustanoví-li si
zmocněnce.
2. Zemře-li občan jedné smluvní strany při
cestě na území druhé smluvní strany a ne-
měl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci,
které měl u sebe, odevzdány bez dalšího ří-
zení diplomatickému zastupitelství nebo kon-
sulárnímu úřadu smluvní strany při zachování
právních předpisů o vývozu věcí nebo převodu
peněžitých částek.
Článek 42
Otevření závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný
justiční úřad smluvní strany, na jejímž území