Národní shromáždění Republiky československé 1958
II. volební období
253
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu přístup k Všeobecné úmluvě o autorském právu
ze dne 6. září 1952 a k dodatkovým protokolům č. 2 a č. 3.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí s přístupem k Všeobecné
úmluvě o autorském právu ze dne 6. září 1952
a dodatkovým protokolům č. 2 a č. 3.
Důvodová zpráva
Vláda předkládá Národnímu shromáždění
Republiky československé k projevu souhlasu
Všeobecnou úmluvu o autorském právu a do-
datkové protokoly č. 2 a 3 k této Úmluvě,
kterou schválila na své schůzi dne 2. května
1958. Úmluva byla sjednána na Mezivládní
konferenci o autorském právu, která se ko-
nala ve dnech 18. srpna-6. září 1952 v Že-
nevě. V platnost vstoupila dne 16. září 1955
uložením ratifikačních listin 12 států.
Československo se zmíněné konference ne-
zúčastnilo vzhledem ke svému tehdejšímu
poměru k UNESCO, v němž přerušilo své
Členství.
Otázka přístupu k Všeobecné úmluvě
o autorském právu byla zkoumána znovu po
obnovení členství Československa v UNESCO
v roce 1954, v témže roce, kdy do UNESCO
vstoupil i SSSR.
Všeobecná úmluva o autorském právu ve
své preambuli proklamuje přání zajistit ve
všech zemích ochranu autorského práva dí-
lům literárním, vědeckým a uměleckým, což
jistě přispěje k úctě k právům lidských je-
dinců a podněcování dalšího rozkvětu litera-
tury, věd a umění.
Smluvní strany se zavazují poskytnout
účinnou ochranu autorským právům literár-
2
ním, vědeckým a uměleckým dílům všeho
druhu. Autoři, kteří jsou občany kterékoliv
smluvní strany, jakož i jejich díla, mají nárok
na stejnou ochranu, jakou ta která smluvní
strana poskytuje svým vlastním občanům.
Důležitým je ustanovení článku III o zjed-
nodušení formalit, které jsou podmínkou
ochrany autorských práv. Náležitosti, spočí-
vající v uložení, registraci, zápisu, notářském
osvědčení, zaplacení poplatků, vyhotovení
nebo uveřejnění na území toho smluvního
státu se pokládají za splněny, jestliže je od
prvního uveřejnění na všech vyhotoveních
označení C se jménem nositele autorského
práva a uvedením roku prvého uveřejnění.
V každém smluvním státě musí být tak za-
bezpečeny právní prostředky, aby se bez for-
malit chránila i neuveřejněná díla občanů
ostatních smluvních států.
Úmluva ponechává v platnosti doposud
sjednané mezinárodní úmluvy o autorském
právu a ve své podstatě vlastně přejímá usta-
novení nejvýznamnější z nich Bernské úmlu-
vy, jejíž smluvní stranou je i Československo.
Právě tato skutečnost je velmi důležitá pro
posouzení vhodnosti přístupu Československa
k Všeobecné úmluvě o autorském právu.
Bernská úmluva o ochraně děl literárních,
uměleckých z r. 1886 vytvořila tak zvanou
Bernskou unii, k níž patří 41 států, mezi nimi
Maďarsko, Bulharsko, Polsko, Rumunsko a
Československo. Sovětský svaz vzhledem ke
svému odlišnému pojetí autorského práva
není členem. Členství v Unii znamená pro Čes-
koslovensko devisové zisky za vývoz domá-
cích literárních děl, filmů, rozhlasových po-
řadů a hlavně pak gramofonových desek. Pří-
stup k Všeobecné úmluvě o autorském právu
bude znamenat rozšíření této ochrany na stá-
ty Severní a Jižní Ameriky, které dosud ne-
jsou členy Bernské unie a na kterých máme
v tomto směru největší hospodářský zájem.
Jedná se zejména o USA, které Všeobecnou
úmluvu o autorském právu ratifikovaly. Do-
savadní autorsko-právni vztahy mezi ČSR a
USA se řídí mezistátní smlouvou z r. 1927
o poskytování vzájemné autorsko-právní
ochrany, která musí být v souladu s vnitro-
státními zákony obou smluvních stran. Pro
díla čs. původu to znamená značnou nevý-
hodu, neboť musí zachovávat pro získání
ochrany formální předpisy o tak zvaném
,,copyrightu". Vedle toho existuje ještě v USA
devisová povinnost placení přihlašovacího
poplatku za každé individuálně hlášené dílo.
Ratifikaci Všeobecné úmluvy o autorském
právu však uznávají USA bezformálnost au-
torsko-právní ochrany, která je jednou
z hlavních zásad nové Úmluvy. Placení zmí-
něného poplatku tedy odpadne. Jelikož se dá
očekávat přístup dalších států, které jsou
členy Panamerické úmluvy o autorském prá-
vu (Chile, Costarica, Haiti již Všeobecnou
úmluvu o autorském právu ratifikovaly), lze
předpokládat, že by se devisová bilance ČSR
ve vztahu k těmto státům podstatně zlepšila.
K Všeobecné úmluvě o autorském právu
jsou ještě připojeny Dodatkové protokoly. Do-
datkový protokol č. 1, týkající se provádění
této Úmluvy u děl bez státního občanství a
uprchlíků, svým ustanovením klade uprchlíky
na roven občanům toho státu, který je smluv-
ní stranou Úmluvy. Pro ČSR je nepřijatelný.
Zakládal by totiž eventuální nárok na ochra-
nu děl příslušníků z řad utečenců z ČSR. ČSR
proto k tomuto protokolu nepřistoupí.
Protokol č. 2 o provádění této Úmluvy, po-
kud jde o díla některých mezinárodních or-
ganisací a protokol č. 3, týkající se podmíněné
ratifikace, je pro ČSR přijatelný.
Jedním z nejdůležitějších aspektů, svědčí-
cím pro přístup Československa k této Úmlu-
vě, je příležitost k aktivní mezinárodní spo-
lupráci v tak významné oblasti jak jsou vzá-
jemně kulturní styky členských států této
Úmluvy. Od svého opětného vstupu do
UNESCO se Československo iniciativně snaží
přispět k tomu, aby tato organisace sloužila
účelu, pro který byla založena, to jest při-
spívat k mírové spolupráci mezi národy po-
mocí vědy, výchovy a osvěty.
Přístupem ke Všeobecné úmluvě o autor-
ském právu, sjednané pod patronátem
UNESCO, se dále rozšíří naše možnosti rea-
lisovat naši iniciativu v této oblasti.
Zejména je možné ucházet se o členství
v Mezivládním výboru, vytvořeném podle člán-
ku XI Úmluvy, jehož posláním je studovat
otázky týkající se provádění a působení této
Úmluvy, připravovat periodické revise Úmlu-
vy a studovat všechny jiné otázky týkající se
mezinárodní ochrany autorského práva ve
spolupráci s různými zainteresovanými mezi-
národními organisacemi. Ve všech těchto
otázkách bude mít ČSR příležitost uplatňovat
svou iniciativu v duchu mírového soužití a
vzájemné spolupráce a prosazovat socialistic-
ké principy v oblasti ochrany autorských práv
v mezinárodním měřítku.
Československý zákon o právu autorském
přihlíží k mezinárodním závazkům z Bernské
úmluvy, jejíž je Československo rovněž čle-
nem. Jelikož se Všeobecná úmluva o autor-
ském právu v zásadě neliší od Bernské úmlu-
vy, odpovídá v podstatě československý zákon
o právu autorském i závazkům plynoucím pro
3
smluvní strany ze Všeobecné úmluvy o autor-
ském právu. Jedinou odchylkou je délka
ochrany filmového díla. Čs. zákon o právu
autorském poskytuje ochranu 10 let, Úmluva
stanoví ochranu na 25 let. Tento rozdíl mezi
ustanovením Úmluvy a zákonodárným opatře-
ním vyžaduje souhlasu Národního shromáž-
dění.
Vycházeje ze shora uvedeného mezinárod-
ního významu Úmluvy a především ze zmí-
něného rozdílu mezi délkou ochrany posky-
tované filmovým dílům, předkládá vláda
Omluvu ve smyslu § 74 odstavce 1 Ústavy
9. května před ratifikací presidentem republi-
ky Národnímu shromáždění k vyslovení sou-
hlasu s přístupem k této Úmluvě.
V Praze dne 8. září 1958.
V. Široký v. r.
předseda vlády.
4
Smluvní státy,
vedeny přáním zajistit ve všech zemích
ochranu autorského práva k dílům literár-
ním, vědeckým a uměleckým,
utvrzeny v názoru, že úprava ochrany práv
autorů, vyhovující všem národům a vyjádřená
v mezinárodní Úmluvě, navazující na již plat-
né mezinárodní systémy, aniž by je narušila,
zajistí úctu k osobním právům člověka a pod-
poří rozvoj písemnictví, vědy a umění,
přesvědčeny, že taková všeobecná úprava
ochrany práv autorů usnadní šíření duševních
děl a přispěje k lepšímu mezinárodnímu po-
rozumění,
dohodly se na tomto:
Článek I
Každý smluvní stát zavazuje se poskytnout
všechna nutná opatření k zajištění dostateč-
né a účinné ochrany práv autorů a všech
ostatních vlastníků těchto práv k dílům lite-
rárním, vědeckým a uměleckým, jako jsou
písemnosti, díla hudební, dramatická a kine-
matografická, malby, rytiny a díla sochařská.
Článek II
1. Vydaná díla příslušníků každého smluvního
státu a díla vydaná poprvé na území tako-
vého státu, požívají v každém jiném smluv-
ním státě ochrany, kterou tento stát při-
znává dílům svých příslušníků, poprvé vy-
daným na jeho vlastním území.
2. Nevydaná díla příslušníků každého smluv-
ního státu požívají v jiném smluvním státě
ochrany, kterou tento stát přiznává nevy-
daným dílům svých státních příslušníků.
3. Při provádění této Úmluvy může každý
smluvní stát vnitřním zákonodárstvím po-
stavit všechny osoby usídlené na jeho úze-
mí na roven svých příslušníků.
Článek III
1. Každý smluvní stát, který podle svého
vnitřního zákonodárství vyžaduje jako pod-
mínku ochrany práv autorů splnění formál-
ních náležitostí, jako jsou záznam, uložení,
registrace, notářské osvědčení, zaplacení
poplatků, vyrobení nebo vydání na svém
území, musí pokládat tyto požadavky za
splněné pro každé dílo chráněné podle usta-
novení této Úmluvy, které bylo poprvé vy-
dáno mimo území tohoto státu a jehož au-
tor není příslušníkem tohoto státu, jestliže
od prvého vydání tohoto díla všechny exem-
pláře díla, vydaného se svolením autora
nebo každého jiného vlastníka jeho práv
nesou značku C s připojením jména vlast-
níka autorského práva a s označením roku
prvého vydání; označení, jméno a rok musí
byť uvedeny takovým způsobem a na tako-
vém místě, aby bylo jasně patrno, že je
autorské právo vyhrazeno.
2. Ustanovení prvního odstavce tohoto článku
nebrání jednotlivému smluvnímu státu, aby
podrobil určitým formálním předpisům nebo
jiným podmínkám nabývání a užívání au-
torského práva k dílům poprvé vydaným na
jeho území, nebo k dílům vlastních přísluš-
níků, ať byla vydána kdekoliv.
3. Ustanovení prvního odstavce tohoto článku
nebrání jednotlivému smluvnímu státu vy-
žadovat od osoby obracející se na soud, aby
pro potřeby soudního řízení vyhověla před-
pisům soudního řádu, jako na příklad o za-
stupování žalobce advokátem, v tomto státě
oprávněným, nebo o předložení jednoho vý-
tisku díla soudu nebo správnímu úřadu
nebo oběma zároveň. Nebude-li těmto po-
žadavkům učiněno zadost, nebude tím au-
torské právo dotčeno. Žádný z těchto po-
žadavků nemůže být uplatňován vůči pří-
slušníku jiného smluvního státu, není-li
uplatňován vůči příslušníku státu, kde je
o ochranu žádáno.
4. Každý smluvní stát je povinen poskytnout
právní ochranu bez formálních podmínek
nevydaným dílům příslušníků ostatních
smluvních států.
5. Poskytuje-li smluvní stát dobu ochrannou
na více než jedno období a je-li trvání prvé-
ho období delší než některá z nejkratších
dob ochrany, uvedená v článku IV. této
Úmluvy, není tento stát vázán ustanovením
prvního odstavce tohoto článku III co do
druhého a dalších období doby ochrany.
Článek IV
1. Doba ochrany díla řídí se zákonem smluv-
ního státu, kde je o ochranu žádáno, podle
článku II, a níže uvedenými ustanoveními
tohoto článku.
2. Doba ochrany děl chráněných touto Úmlu-
vou trvá nejméně po dobu autorova života
a 25 let po jeho smrti.
Smluvní stát, který v době nabytí účinnosti
této Úmluvy na jeho území má pro určité
druhy děl dobu ochrany omezenou na období
počítané od prvního vydání díla, může však
zachovati tyto odchylky nebo je rozšířiti na
jiné druhy děl. Pro všechny tyto druhy děl
doba ochrany nesmí býti kratší než 25 let
ode dne prvého vydání.
6
Každý smluvní stát, který v době nabytí
účinnosti této Úmluvy na jeho území ne-
bere za základ doby ochrany život autora,
může počítat dobu ochrany od prvého vy-
dání díla nebo po případě od registrace
předcházející vydání díla; doba ochrany ne-
smi být kratší než 25 let ode dne prvého
vydání nebo po případě od registrace před-
cházející vydání díla.
Poskytuje-li zákonodárství smluvního státu
dobu ochrany po dvě nebo více období po
sobě jdoucích, nesmí být prvé období
kratší než nejkratší doba ochrany výše
uvedená.
3. Ustanovení odstavce 2 tohoto Článku se
nevztahují na díla fotografická, ani na díla
užitého umění. Ve smluvních státech, které
chrání díla fotografická a díla užitého umění
jako díla umělecká, nesmí však být doba
ochrany těchto děl kratší než 10 let.
4. Žádný smluvní stát není povinen chrániti
dílo po dobu delší než je doba ochrany sta-
novená pro druh děl, k němuž dílo náleží
a to, jde-li o dílo nevydané, zákonem
smluvního státu, jehož je autor příslušní-
kem, a jde-li o dílo vydané zákonem smluv-
ního státu, kde dílo bylo vydáno poprvé.
Stanoví-li zákonodárství některého smluv-
ního státu dobu ochrany na dvě nebo více
po sobě jdoucích období, považuje se pro
užití předchozích ustanovení za dobu ochra-
ny poskytovanou tímto státem součet těch-
to období. Jestliže však určité dílo není
z jakéhokoli důvodu chráněno tímto stá-
tem po dobu druhého nebo některého z ná-
sledujících období, nejsou ostatní smluvní
státy povinny chránit toto dílo po dobu
tohoto druhého nebo následujícího období.
5. Pro úžití ustanovení odstavce 4 tohoto člán-
ku pokládá se dílo příslušníka smluvního
státu, vydané poprvé v některém mimo-
smluvním státě, za dílo poprvé vydané ve
smluvním státě, jehož je autor příslušní-
kem.
6. Pro užití ustanovení odstavce 4 tohoto
článku pokládá se dílo současně vydané ve
dvou nebo více smluvních státech za dílo
poprvé vydané ve státě, poskytujícím nej-
kratší dobu ochrany. Současně ve více stá-
tech vydané se považuje dílo, které bylo
vydáno ve dvou nebo více státech do třiceti
dnů od jeho prvého vydání.
Článek V
1. Autorské právo k dílům chráněným touto
Úmluvou zahrnuje výlučně právo pořizovati
á vydávati jejich překlady a udíleti svolení
k překladu a jeho vydání.
2. Každý smluvní stát však může svým vnitř-
ním zákonodárstvím omeziti právo překla-
du děl vyjádřených písemně, avšak jen za
těchto podmínek:
Nebyl-li do sedmi let ode dne prvního vy-
dání takového díla vydán vlastníkem práva
překladu, nebo 3 jeho souhlasem překlad
tohoto díla do národního nebo do některého
z národních jazyků smluvního státu, může
každý příslušník tohoto smluvního státu
obdržet od příslušného úřadu tohoto státu
nevýlučné povolení dílo přeložit do národ-
ního jazyka, ve kterém dílo nebylo vydáno
a takto je vydat. Toto povolení lze uděliti
jen tehdy, prokáže-li žadatel podle usta-
novení platných ve státě, ve kterém je žá-
dost podávána, že požádal vlastníka práva
k překladu o svolení dílo přeložit a překlad
vydat, že však přes náležitou snahu nemohl
vlastníka autorského práva vypátrat nebo
obdržet jeho svolení. Za týchž podmínek
může býti povolení uděleno, jsou-li před-
chozí vydání překladu v národním jazyce
rozebrána. Nemůže-li být vlastník práva
k překladu žadatelem vypátrán, zašlé ža-
datel opis své žádosti nakladateli, jehož
jméno je uvedeno na díle a je-li známa
státní příslušnost vlastníka práva k překla-
du, i diplomatickému nebo konsulárnímu
zástupci státu, jehož je vlastník práva
k překladu příslušníkem, nebo instituci,
kterou snad vláda tohoto státu označí. Po-
volení nebude uděleno před uplynutím lhůty
dvou měsíců ode dne odeslání opisů žádosti.
Vnitřním zákonodárstvím budou provedena
vhodná opatření, která vlastníku práva
k překladu zajistí přiměřenou odměnu, od-
povídající mezinárodním zvyklostem, jakož
i výplatu a převod této odměny a zaručí
bezvadný překlad díla.
Původní název díla a jméno jeho autora mu-
sí býti vytištěny na všech exemplářích vyda-
ného překladu. Povolení bude platné jen pro
vydání překladu na území smluvního státu,
ve kterém bylo o povolení žádáno. Dovoz a
prodej takto vydaných výtisků do jiného
smluvního státu jsou přípustný, je-li ná-
rodním jazykem tohoto státu týž jazyk, do
něhož dílo bylo přeloženo a jestliže záko-
nodárství tohoto státu připouští povolení a
nebrání-li takovému dovozu a prodeji usta-
novení v tomto statě platná; dovoz a prodej
na území smluvních států, ve kterých tyto
podmínky nejsou dány, jsou vyhrazeny zá-
konodárství těchto států a úmluvám, které
uzavřely. Povolení nemůže být oprávněným
dále postoupeno.
Povolení nemůže býti uděleno, stáhnul-li
autor z oběhu všechny exempláře díla.
6
Článek VI
Vydáním ve smyslu této Úmluvy rozumí se
rozmnožení díla v hmotné formě a veřejné
rozšiřování jeho rozmnožením, která umož-
ňují dílo číst nebo je zrakem vnímat.
Článek VII
Tato Úmluva se nevztahuje na taková díla
nebo práva k takovým dílům, která v době,
kdy tato Úmluva nabude účinnosti ve smluv-
ním státě, ve kterém se žádá o ochranu, po-
zbyla s konečnou platností ochrany, nebo
která nikdy chráněna nebyla.
Článek VIII
1. Tato Úmluva, která bude datována dnem
6. září 1952, bude uložena u generálního
ředitele Organisace spojených národů pro
výchovu, vědu a osvětu a zůstane otevřena
k podpisu všech států po dobu 120 dní od
tohoto data. Bude podléhat ratifikaci nebo
přijetí signatářských států.
2. Každý stát, který tuto Omluvu nepodepsal,
může k ní přistoupit.
3. Ratifikace, přijetí nebo přístup bude se pro-
vádět uložením příslušné listiny u generál-
ního ředitele Organisace spojených národů
pro výchovu, vědu a osvětu.
Článek IX
1. Tato Úmluva nabude účinnosti tři měsíce
po uložení dvanácti listin o ratifikaci, při-
jetí nebo přístupu včetně listin uložených
čtyřmi státy, které nejsou členy Meziná-
rodní unie na ochranu děl literárních a
uměleckých.
2. Dále nabude tato Úmluva účinnosti pro
každý stát tři měsíce po uložení jeho listi-
ny o ratifikaci, přijetí nebo přístupu.
Článek X
1. Každý stát, který je smluvní stranou této
Úmluvy, zavazuje se učinit v souladu se
svou ústavou opatření, nutná k zajištění
provedení této Úmluvy.
2. Rozumí se ovšem, že v době uložení listiny
o ratifikaci, přijeti nebo přístupu musí být
každý stát svým vnitřním zákonodárstvím
s to provádět ustanovení této Úmluvy.
Článek XI
1. Zřizuje se Mezivládní výbor s těmito po-
vinnostmi:
a) studovat otázky týkající se provádění a
působení této Úmluvy;
b) připravovati periodické revise této Úmlu-
vy;
c) studovati všechny jiné otázky, týkající
se mezinárodní ochrany autorského
práva ve spolupráci s různými zaintere-
sovanými mezinárodními organisacemi,
zejména s Organisací Spojených národů
pro výchovu, vědu a osvětu, Meziná-
rodní unií na ochranu literárních a umě-
leckých děl a s Organisací amerických
států;
d) informovat smluvní státy o své činnosti.
2. Výbor se skládá ze zástupců dvanácti
smluvních států, vybraných se zřetelem na
spravedlivé zeměpisné zastoupení a v sou-
ladu s ustanoveními resoluce, připojené
k této Úmluvě, a týkající se tohoto článku.
Generální ředitel Organisace spojených ná-
rodů pro výchovu, vědu a osvětu, ředitel Úřa-
du mezinárodní unie na ochranu děl literár-
ních a uměleckých a generální tajemník Or-
ganisace amerických států nebo jejich před-
stavitelé se mohou účastnit schůzí výboru
s poradním hlasem.
Článek XII
Mezivládní výbor svolá konference pro
revisi této Úmluvy kdykoli to bude považovat
za nutné, nebo na žádost alespoň deseti
smluvních států anebo většiny smluvních stá-
tů, pokud jejich počet bude nižší než dvacet.
Článek XIII
Každý smluvní stát může při odevzdání své
listiny o ratifikaci, přijetí nebo přístupu ane-
bo kdykoli později prohlásit notifikaci, zasla-
nou generál. řediteli Organisace spojených
národů pro výchovu, vědu a osvětu, že se tato
Úmluva vztahuje na všechny nebo na některé
země, nebo území, za jejichž mezinárodní
styky je odpovědný; Úmluva se pak bude
vztahovat na země nebo území, označené
v této nótě, po uplynutí tříměsíční lhůty sta-
novené v článku IX. Bez takového sdělení se
tato Úmluva na tyto země nebo území ne-
vztahuje.
Článek XIV
1. Každý smluvní stát může tuto Omluvu vy-
povědět jménem svým anebo jménem všech
nebo některých zemí nebo území, kterých
se týkala notifikace podle článku XIII. Vý-
pověd' se provede nótou zaslanou generál-
nímu řediteli Organisace spojených národů
pro výchovu, vědu a osvětu.
7
2. Tato výpověď bude účinná jen pro stát ane-
bo zemi nebo území, jejichž jménem byla
učiněna a to teprve dvanáct měsíců ode dne,
kdy notifikace byla přijata.
Článek XV
Každý spor mezi dvěma nebo více smluv-
ními státy týkající se výkladu nebo provádění
této Úmluvy, který nebude vyřešen jedná-
ním, bude, pokud se příslušné státy nedohod-
nou na jiném způsobu řešení, předložen k roz-
hodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Článek XVI
1. Tato Úmluva bude vyhotovena ve fran-
couzštině, v angličtině a ve španělštině.
Všechna tři znění budou podepsána a bu-
dou mít stejnou platnost.
2. Oficiální znění této Úmluvy budou vyho-
tovena v němčině, v italštině a portugal-
štině.
Každý smluvní stát nebo skupina smluv-
ních států bude oprávněna dát pořídit
další znění v jazyku podle své volby pro-
střednictvím generálního ředitele Organi-
sace spojených národů pro výchovu, vědu
a osvětu a v dohodě s ním.
Všechna tato znění budou připojena k po-
depsaným zněním této Úmluvy.
Článek XVII
1. Touto Úmluvou nejsou nijak dotčena usta-
novení Bernské úmluvy o ochraně děl lite-
rárních a uměleckých ani členství v Unii
založené touto Úmluvou.
2. K provádění předchozího odstavce se k to-
muto článku připojuje Prohlášení. Toto
Prohlášení je nedílnou součástí této Omlu-
vy pro státy, které byly ke dni 1. ledna
1951 vázány Bernskou úmluvou, anebo
které k ní přistoupily anebo přistoupí poz-
ději. Podpis této Úmluvy výše uvedenými
státy platí také jako podpis Prohlášení;
ratifikace, přijetí této Úmluvy nebo pří-
stup k ní bude zahrnovat také Prohlášení.
Článek XVIII
Touto Úmluvou nejsou dotčeny mnoho-
stranné ani dvoustranné dohody nebo ujed-
nání o autorském právu, které jsou platné
nebo mohou nabýt účinnosti mezi dvěma ne-
bo více americkými republikami, avšak vý-
lučně mezi nimi. V případě rozporu buď mezi
ustanoveními některé z těchto platných do-
hod anebo ujednání s ustanoveními této
Úmluvy anebo mezi ustanoveními této Úmlu-
vy a ustanoveními kterékoli dohody nebo
ujednání, které by byly nově sjednány mezi
dvěma nebo více americkými republikami
poté, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti, bu-
de platit mezi smluvními stranami dohoda
nebo ujednání sjednané nejnověji. Nedotče-
na zůstávají práva k dílu, získaná v někte-
rém ze smluvních států podle dohod nebo
ujednání platných přede dnem, kdy tato
Úmluva v tomto státě nabude účinnosti.
Článek XIX
Touto Úmluvou nejsou dotčeny mnoho-
stranné ani dvoustranné dohody nebo ujed-
nání o autorském právu, platné mezi dvěma
nebo více smluvními státy. V případě roz-
poru mezi ustanoveními jedné z takových
platných dohod nebo ujednání s ustanoveními
této Úmluvy nabudou vrchu ustanovení této
Úmluvy. Nedotčena zůstávají práva k dílu,
získaná v kterémkoli ze smluvních států po-
dle dohod nebo ujednání platných před dnem,
kdy tato Úmluva v daném státě nabude účin-
nosti. Tímto článkem nejsou dotčena ustano-
vení článků XVII a XVIII této Úmluvy.
Článek XX
Výhrady k této Úmluvě nejsou přípustné.
Článek XXI
Generální ředitel Organisace spojených ná-
rodů pro výchovu, vědu a osvětu zašle řádně
ověřené opisy této Úmluvy zúčastněným stá-
tům, švýcarské Federální radě a k registraci
generálnímu tajemníkovi Organisace spoje-
ných národů.
Bude také oznamovat všem zúčastněným
státům uložení listin o ratifikaci, přijetí a
přístupu, den, kdy tato Úmluva nabude účin-
nosti, notifikace podle článku XIII této Úmlu-
vy a výpovědi podle článku XIV.
DODATKOVÉ PROHLÁŠENÍ
vztahující se na článek XVII
Státy, které jsou členy Mezinárodní unie na
ochranu literárních a uměleckých děl a které
jsou smluvními stranami Všeobecné úmluvy
o autorském právu,
přejíce si upevnit své vzájemné styky na
základě uvedené Unie a vyhnouti se jakému-
koli sporu, který by mohl vzniknout součas-
nou platností Bernské úmluvy a Všeobecné
úmluvy,