15
Důvodová zpráva.
Všeobecná část
Úspěchy, jichž bylo dosaženo ve výstavbě
socialismu v naší vlasti, umožnily zlepšit ne-
mocenské pojištění zaměstnanců zákonem
č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění za-
městnanců. Tímto zákonem bylo zdůrazněno
přední místo, které naše země zaujímá ve
světě v nemocenském pojištění pracujících.
Z dosahu zákona č. 54/1956 Sb. jsou vyňati
příslušníci ozbrojených sil z povoláni, na něž
se vztahoval zákon č. 236/1948 Sb., o vojen-
ské nemocenské péči, a příslušníci Sboru ná-
rodní bezpečnosti, kteří byli do 1. ledna 1957
pojištění podle zákona č. 99/1948 Sb., o ná-
rodním pojištění.
Zákon č. 236/1948 Sb. zajišťoval vojákům
a vojenským důchodcům i jejich rodinným
příslušníkům v podstatě tytéž dávky a vý-
hody jako zákon o národním pojištění, ne-
obsahoval však ustanovení o nemocenském
[podle § 36 zákona č. 99/1948 Sb., o národním
pojištění, neměli nárok na nemocenské ve-
řejní zaměstnanci, kteří v případě nemoci měli
nárok na služební plat (příjem) alespoň po
dobu jednoho roku].
Pozdějším prováděcím předpisem bylo
s účinností od 1. ledna 1953 stanoveno, že se
vojákům z povolání, kteří nevykonávají funkci
pro nemoc nebo zranění, vyplácí služné nej-
déle po 4 měsíce (s výjimkou onemocnění
nebo zranění utrpěných při obraně vlasti); při
dále trvající neschopnosti ke službě byli pro-
puštěni.
V souvislosti s novelisací nemocenského
pojištění zaměstnanců byla přezkoumána
ustanovení zákona č. 236/1948 Sb. a prová-
děcích předpisů k tomuto zákonu a vypraco-
vána osnova, která upravuje nemocenskou
péči v ozbrojených silách s přihlédnutím k po-
vaze služby v ozbrojených silách a úkolům
ozbrojených sil.
Osnova omezuje rozdíly v hmotném zabez-
pečení příslušníků ozbrojených sil a zaměst-
nanců v době nemoci na nejmenší míru. Od-
lišná ustanovení jsou plně odůvodněna zvlášt-
nostmi služby.
Osnova nemohla převzít zásadu zákona
č. 54/1956 Sb., že nemocenské se vyplácí od
prvého dne nemoci zaměstnance. Převzetí této
zásady nemělo by ani obdoby v žádné známé
úpravě jiných států. Na rozdíl od zaměstnan-
ců, jimž závody vytvářejí pracovní podmínky
s hlediska bezpečnosti práce a hygieny opti-
mální, musí příslušníci ozbrojených sil na-
opak konat službu v podmínkách záměrně vo-
lených tak, aby výcvik vojsk odpovídal co
nejvíce skutečným podmínkám soudobého
boje. Bojová příprava vojsk v míru musí být
náročná, výcvik vojsk musí být prováděn bez
ohledu na počasí a na denní nebo roční dobu,
bez ohledu na terén, obtížnost úkolu a "pra-
covní dobu". V plnění tvrdých výcvikových
úkolů musí být příslušníci ozbrojených sil
z povolání mužstvu vzorem. Náročný výcvik
vojsk by byl ohrožen, kdyby jednání, velitele
bylo - byť i podvědomě - ovlivňováno oba-
vou ze snížení služebního příjmu v důsledku
onemocnění. Je třeba přihlédnout také k to-
mu, že příslušníky ozbrojených sil z povolání
jsou lidé s vysokým smyslem pro povinnost
a kázeň, takže v ozbrojených silách problém
boje proti absenci neexistuje a naopak je
třeba činit opatření, aby onemocnění nebyla
podceňována.
Jestliže pro ozbrojeně síly je ustanovení
zákona č. 54/1956 Sb. o vyplácení nemocen-
ského od prvého dne nemoci nepřijatelné
proto, že by ohrozilo nezbytnou tvrdost bo-
jové přípravy vojsk, pak pro Sbor národní
bezpečnosti je nepřijatelné proto, že by ohro-
zilo plnění naléhavých a důležitých úkolů bez-
pečnostních.
Při neschopnosti k službě pro zranění nebo
jiný úraz, k nimž došlo v přímě souvislosti
s výkonem služby, ponechává osnova vojáku
z povolání a příslušníku bezpečnostního sboru
nárok na služební příjem po dobu 12 měsíců.
Toto ustanovení je nutně proto, že od vojáků
a příslušníků bezpečnostních sborů musí být
vyžadováno, aby se bez váhání vystavovali
nebezpečí zranění nebo úrazu, vyžadují-li toho
zájmy bojové přípravy vojsk nebo zájmy
obrany a bezpečnosti země.
Na rozdíl od zákona č. 54/1956 Sb. stanoví
osnova výši nemocenského jednotně na 90%
průměrně denní částky čistého měsíčního slu-
žebního příjmu. Odstupňování výše nemocen-
ského podle délky služby v ozbrojených silách
by nebylo správné proto, že dočasným one-
mocněním, zraněním a jiným úrazům jsou
při plnění úkolů bojové přípravy vojsk a při
výkonu služby vystaveni především právě
mladší příslušníci velitelského sboru.
Ustanovení zákona č. 103/1951 Sb., o jed-
notné preventivní a léčebné péči, se nevzta-
hují na preventivní a léčebnou péči v ozbro-
jených silách. Osnova aplikuje hlavní zásady
jednotně preventivní a léčebné péče v §§ 7
až 10.
16
Nová úprava nemocenské péče v ozbroje-
ných silách vyjadřuje na jedné straně spra-
vedlivé ocenění odpovědné a náročně služby
příslušníků ozbrojených sil z povolání a pří-
slušníků bezpečnostních sborů, na druhé
straně vytváří podmínky pro úspěšné plněni
úkolů ozbrojených sil a bezpečnostních sborů.
Náklady na navrhovanou úpravu v oboru
ministerstva národní obrany jsou vyšší
o 3, 400. 000 Kčs ročně a jsou rozpočtově kryty.
Rovněž v oboru ministerstva vnitra jsou ná-
klady vyšší o 1, 700. 000 Kčs ročně rozpočtově
kryty.
Zvláštní část
K části první: Úvodní ustanovení
V první části osnovy je uveden účel zákona
(§ 1), stanoven osobní rozsah nemocenské
péče v ozbrojených silách (§§ 2 a 3), vznik
účasti na nemocenské péči a její zánik (§ 4),
trvání nároku a ochranná lhůta (§ 5).
Účastníky nemocenské péče v ozbrojených
silách jsou podle § 2 kromě příslušníků
ozbrojených sil a žáků vojenských škol těž
příslušníci ostatních ozbrojených sborů v obo-
ru ministerstva vnitra z povolání (Sboru ná-
rodní bezpečnosti). Ozbrojeně sily tvoří čs.
lidová armáda a vojska ministerstva vnitra,
které jsou doplňovány na základě branně po-
vinnosti. Příslušníci Sboru národní bezpeč-
nosti byli dříve pojištěni podle zákona č. 99/
1948 Sb., o národním pojištěni, z nemocen-
ského pojištění byli však vyňati ustanovením
§ 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském
pojištění zaměstnanců. K zamezení souběhu
nároků jsou z účasti a nároků podle osnovy
vyloučeny osoby, které mají nárok na pre-
ventivní a léčebnou péči a dávky nemocen-
ského pojištěni podle jiných předpisů, na př.
zaměstnaní důchodci a zaměstnaní rodinní
příslušníci V § 2 odst. 2 jsou stanoveny pod-
mínky, za kterých se nemocenská peče
ozbrojených sil vztahuje na rodinné přísluš-
níky účastníků. Rodinní příslušníci vojáků
základní služby a v záloze, povolaných k čin-
ně službě, jsou zabezpečeni podle § 15 zákona
č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob
povolaných k službě v branně moci a jejich
rodinných příslušníků, a mají tedy nárok na
bezplatnou preventivní a léčebnou péči a na
dávky nemocenského pojištění. V § 2 odst. 3
osnovy se zmocňují ministři národní obrany
a vnitra k výjimečnému poskytování preven-
tivní a léčebné péče a věcných dávek někte-
rým dalším skupinám osob ve zdravotnických
zařízeních ozbrojených sil. Tímto zmocněním
se umožni poskytnout zejména věcné dávky
účastníkům národního boje za osvobození,
pokud nemají nárok z jiných předpisů, dále
též invalidním vojákům základní služby při-
jatým do vojenské invalidovny a pod.
Ustanovení o rodinných příslušnících (§ 3)
jsou shodná s obdobnými ustanoveními § 41
zákona o nemocenském pojištění zaměstnan-
ců č. 54/1956 Sb.
Ustanovením § 5 odst. 2 je bývalý účast-
ník nemocenské péče zabezpečen též v určité
době po zániku účasti na této péči, nemá-li
v této době nárok na preventivní a léčebnou
péči a dávky podle jiných předpisů o nemo-
cenském pojištění nebo zabezpečení.
K části druhé: Preventivní a léčebná péče
Část druhá obsahuje ustanovení o posky-
tování preventivní a léčebně péče v ozbroje-
ných silách (§§ 6 až 10), upravená se zřetelem
k zákonům č. 54/1956 Sb., o nemocenském
pojištění zaměstnanců, a č. 103/1951 Sb.,
o jednotné preventivní a léčebné péči.
Pod pojmem preventivní a léčebné péče
(§ 6) jsou zahrnuty věcné dávky podle § 6
zákona o vojenské nemocenské péči č. 236/
1948 Sb., s výjimkou lázeňského léčení, které
se stává samostatnou dávkou (§ 12), a s vý-
jimkou výpomoci v rodině, která nebyla dáv-
kou praktickou.
Rozsah dosud poskytované preventivní a
léčebně péče se navrhovaným zákonem ne-
mění.
Preventivní a léčebná péče bude poskyt-
nuta v zásadě podle předpisů o jednotné pre-
ventivní a léčebně péči, upravených tak, aby
vyhovovaly zvláštnostem organisace a čin-
nosti ozbrojených sil.
Zdravotnická služba ozbrojených sil zdra-
votnicky zabezpečuje veškerou činnost ozbro-
jených sil, plní úkoly zdravotnické přípravy
vojsk a odborné přípravy zdravotnického
personálu, pečuje o zřizování léčebných zaří-
zení, jejich udržování a přípravu na plnění
úkolů v boji. Ozbrojené síly potřebují již
v míru vlastní zařízení pro poskytování ne-
mocenské péče, jejichž organisace musí
umožňovat co nejrychlejší přechod na orga-
nisaci válečnou. S hlediska hospodárnosti je
ovšem nutně, aby poskytování preventivní a
léčebné péče příslušníkům samostatných
malých jednotek bylo v míru řešeno v sou-
činnosti se státní zdravotní správou.
Rodinným příslušníkům a důchodcům bude
poskytovat preventivní a léčebnou péči zá-
sadně státní zdravotní správa (§ 9 odst. 2)
jako dosud podle dohody mezi ministerstvy
17
národní obrany a zdravotnictví (Sbírka oběž-
níků pro KNV poř. č. 181/1952); je účelné
tuto zásadu stanovit přímo v zákoně, protože
pomáhá jednak důslednému uskutečnění ob-
vodního systému zdravotní péče, jednak za-
bezpečuje včasně poskytování preventivní a
léčebné péče všem rodinným příslušníkům a
důchodcům v nejbližších zdravotnických za-
řízeních, což zdravotnická zařízení ozbroje-
ných sil, dislokovaná podle potřeb ozbroje-
ných sil, nemohou zajistit.
Protože mírové zařízení preventivní a lé-
čebné péče ozbrojených sil tvoří základnu
preventivní a léčebné péče za mimořádných
opatření a za války, musí být jejich kapacita
dostatečná a musí již v míru umožňovat vše-
strannou odbornou přípravu zdravotnického
personálu pro jeho úkoly v boji. To umožňuje,
aby zejména léčebně ústavy po splnění úkolů
uvedených v § 9 odst. 1 poskytovaly preven-
tivní a léčebnou péči i jiným osobám ve
smyslu odstavce 3 téhož paragrafu. Zejména
bude takto poskytována podle možností pre-
ventivní a léčebná péče rodinným příslušní-
kům účastníků, důchodcům ozbrojených sil,
po případě i občanským zaměstnancům vo-
jenské správy. Toto ustanovení umožňuje
také vhodným výběrem raněných a nemoc-
ných zaměřovat praktickou i vědeckou čin-
nost vojenských zařízení na otázky důležitě
pro odbornou přípravu vojenské zdravotnické
služby.
Při dopravních nehodách nebo živelních
pohromách a pod. mohou nastat situace,
v nichž je nutné, aby byla poskytnuta osobní
a věcná pomoc k plnění úkolů preventivní
a léčebně péče (§ 10). Ustanovení je obdobně
§ 12 zákona 103/1951 Sb., o jednotné pre-
ventivní a léčebné péči.
K části třetí: Dávky nemocenské péče.
První oddíl uvádí dávky nemocenské péče
v ozbrojených silách, které jsou obdobně
dávkám nemocenského pojištění zaměst-
nanců. V soustavě dávek nemocenské péče
v ozbrojených silách není obsažena podpora
při ošetřování člena rodiny jako nepraktická.
Povaha služby v ozbrojených silách a bez-
pečnostních sborech přináší se sebou nemož-
nost důsledného dodržování "pracovní doby",
častou odloučenost od rodiny, časté plnění
mimořádných úkolů a vyžaduje takového
uspořádání rodinných poměrů, aby plnění
služebních úkolů bylo jimi co nejméně ovli-
ňováno. Počet matek pečujících o malé děti
je v ozbrojených silách nepatrný. Ve výji-
mečných případech může být příslušníku
ozbrojených sil poskytnuta krátká dovolená.
Druhý oddíl obsahuje ustanovení o věcných
dávkách nemocenské péče v ozbrojených si-
lách, která jsou analogická ustanovením §§ 12
a 14 zákona č. 54/1956 Sb.
Třetí oddíl obsahuje ustanovení o služeb-
ním příjmu v nemoci (§ 15) a o peněžitých
dávkách nemocenské péče v ozbrojených si-
lách (§§ 16 až 26).
Ustanovením o služebním příjmu v nemocí
ponechává se vojákům z povolání místo do-
savadního nároku na služební příjem po dobu
4 měsíců neschopnosti k službě nárok na slu-
žební příjem zásadně po dobu jednoho mě-
síce (§ 15 odst. 1). V případech uvedených
v § 15 odst. 2 trvá nárok na služební příjem
i po dobu neschopnosti k službě, nejdéle však
po 12 měsíců.
Ustanovením § 16 se nově zavádí pro vo-
jáky z povolání nemocenské při současném
prodloužení podpůrci doby z dosavadních 4
na 12 měsíců. Zápočet předchozích období
neschopnosti k službě (§ 16 odst. 4) se sho-
duje s obdobnou úpravou podle zákona č. 54/
1956 Sb. Na rozdíl od úpravy provedené zá-
konem č. 54/1956 Sb. bude nemocenské nále-
žet za kalendářní dny z toho důvodu, že se na
službu v ozbrojených silách nevztahují usta-
novení o pracovní době a pracovních dnech.
Ustanovení o zvýšení nemocenského při ne-
schopnosti k službě pro aktivní tuberkulosu
je shodně s ustanovením § 23 zákona č. 54/
1956 Sb.
Dosavadní úprava nerozlišovala nároky
svobodných, ovdovělých nebo rozvedených
vojáků z povolání, jímž se poskytuje ústavní
ošetřování, a nároky těch, kteří plní vůči
někomu vyživovací povinnost. Nová úprava
(§ 19) znamená zpřísnění obdobné ustanove-
ním zákona o nemocenském pojištění zaměst-
nanců.
K úpravě náležitosti vojáků základní
služby, vojáků v záloze povolaných k činně
službě a žáků vojenských škol jsou zmoc-
něni příslušní ministři (§ 21), kteří též upraví
způsob zabezpečení těchto osob po skončení
účasti na nemocenské péči - v době ochran-
né lhůty - pokud nemají nárok na preven-
tivní a léčebnou péči a dávky podle jiných
předpisů.
Nároky v mateřství vojákyň z povolání a
příslušnic bezpečnostních sborů (§§ 22 a 23)
byly přizpůsobeny ustanovením zákona č. 54/
1956 Sb. Tím se místo dosavadní úpravy do-
voleně po dobu 3 měsíců stanoví nárok na
18 týdnů mateřské dovoleně a na peněžitou
pomoc v mateřství ve stejně výši jako u za-
městnankyň.
18
Zmocnění uvedené v § 24 umožní posky-
tovat přiměřenou peněžitou pomoc v mateř-
ství na př. vojákynim základní služby.
Ustanovení § 25 je shodně s ustanovením
§ 28 zákona č. 54/1956 Sb.
Ustanovení obsažené v § 29 zákona č. 54/
1956 Sb. bylo nutné rozšířit o ustanovení § 19
dosavadního zákona č. 236/1948 Sb., která
odpovídají potřebám ozbrojených sil a umož-
ňují, aby pohřeb vypravil příslušný útvar
ozbrojených sil v případech, kdy s tím pozů-
stali souhlasí (§ 26 odst. 1). Protože vojáci
konají činnou službu bez ohledu na svou vůli
většinou mimo své trvalé bydliště, přiznává
se pozůstalým nárok na úhradu nutných ná-
kladů spojených s převozem ostatků zemře-
lého, vypravují-li pohřeb sami (odst. 4); ne-
žádají-li o převoz ostatků, může být nejbliž-
ším pozůstalým hrazeno jízdné do místa
pohřbu (odst. 5). Úprava pohřebného při
úmrtí rodinných příslušníků je stejná jako
v nemocenském pojištění zaměstnanců.
K částí čtvrté: Společná ustanovení o náro-
cích z nemocenské péče
Ustanovení této části (§§ 27 až 29) se sho-
dují s příslušnými ustanoveními zákona č. 54/
1956 Sb. Se zřetelem k tomu, že úprava slu-
žebního poměru vojáků z povolání a přísluš-
níků bezpečnostních oborů nezná výpovědní
lhůty, rozšiřuje se zákaz propuštění z činné
služby na dobu dvou měsíců od skončení
ústavního ošetřování nebo lázeňského léčení.
K části páté: Ustanovení společná, přechodná
a závěrečná
Ustanovení o přispívání civilních a hospo-
dářských organisací (§ 30 odst. 2), v nichž
pracují přidělení vojáci, na nemocenskou
péči ozbrojených sil je obdobou ustanovení
§ 57 zákona č. 54/1956 Sb. a je odůvodněno
tím, že i při pracovním přidělení podnikům
zůstávají tito vojáci účastníky nemocenské
péče ozbrojených sil a podnik za ně neplatí
pojistné podle zákona č. 54/1956 Sb. Zmoc-
nění vlády k úpravě právních poměrů mezi
vojáky a těmito organisacemi je nutné proto,
že se ruší vládní nařízení č. 74/1953 Sb., kte-
rým byly mimo jiné tyto poměry upraveny.
Ustanovení § 31 vymezují odpovědnost za
organisaci a řízení nemocenské péče v jed-
notlivých složkách, ozbrojených sil a v bez-
pečnostních sborech a upravují spoluprácí
ministerstev národní obrany, vnitra a zdra-
votnictví při poskytování preventivní a lé-
čebné péče a věcných dávek nemocenské
péče.
Přechodné ustanovení (§ 35) o tom, že se
peněžní náležitosti a dávky nemocenské péče
přiznané v době od 1. ledna 1957 do dne po-
čátku účinnosti tohoto zákona považují za
přiznané podle něho, je pojato do osnovy se
zřetelem k ustanovení § 5 zákona č. 54/1956
Sb., jímž byli dnem 1. ledna 1957 vyňati z ne-
mocenského pojištění zaměstnanců těž pří-
slušníci Sboru národní bezpečnosti.
V Praze dne 31. května 1957.
předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr národní obrany:
generál plukovník Lomský v. r.
KNT 01 - 4139-57