9
matický nebo konsulární úřad, který může při
těchto opatřeních spolupůsobit. Opatření,
která byla učiněna podle odst. 1 nebo kterých
je jinak třeba, mohou být k návrhu diploma-
tického nebo konsulárního úřadu pozměněna,
odložena nebo zrušena.
(3) K dožádání justičního nebo jiného pří-
slušného úřadu (článek 43) musí být opatření,
která byla učiněna podle odst. 1, zrušena.
Článek 48.
Vydání dědictví po projednání.
(1) Připadne-li movité dědictví nebo výtě-
žek dosažený prodejem movitých kusů dědic-
kých po projednání dědictví dědicům, kteří
se zdržují na území druhé Strany, odevzdá
se dědictví nebo výtěžek z něho diplomatic-
kému nebo konsulárnímu úřadu.
(2) Podmínkou toho je, že
a) státní notářství vyzvalo v předepsané for-
mě věřitele dědictví, aby do tří měsíců
přihlásili své pohledávky,
b) veškeré dědické dávky a všechny přihlá-
šené pohledávky byly zajištěny nebo za-
placeny,
c) příslušné úřady daly souhlas k vývozu dě-
dických kusů nebo převodu výtěžku za ně.
Uznání rozhodnutí.
Článek 49.
(1) Rozhodnutí v občansko-právních věcech
a věcech rodinného práva, která byla vydána
na území jedné Strany, budou uznána na úze-
mí druhé Strany, pokud jsou rozhodnutími
o majetko-právních nárocích a jsou vydána
potě, kdy tato Smlouva nabyla účinnosti.
(2) Na žádost ministra spravedlnosti jedné
Strany může ministr spravedlnosti druhé
Strany uznat pravomocná majetkoprávní roz-
hodnutí, která byla vydána v době mezi dnem
8. května 1945 a dnem, kdy tato Smlouva na-
bude účinnosti.
(3) O exekuci na základě rozhodnutí uvede-
ných v odst. 1 a 2 platí ustanovení článků
51 a násl.
Článek 50.
(1) Pravomocným rozhodnutím ve smyslu
článku 49 jsou postavena na roven pravomoc-
ná rozhodnutí soudů rozhodčích, jakož i smí-
ry před nimi uzavřené, byla-li aspoň jednou
ze Stran řízení právnická osoba, jež má sídlo
na území jedné ze Stran.
(2) Za pravomocné rozhodnutí ve smyslu
článku 49 se považuje i takové rozhodnutí
trestního soudu a občansko-právních náro-
cích poškozeného.
Výkon rozhodnutí.
Článek 51.
(1) Rozhodnutí justičních úřadů jedné Stra-
ny, která lze uznat na území druhé Strany
podle ustanovení článku 49, budou tam poklá-
dána za vykonatelná.
(2) Se soudními smíry, s pravomocnými
rozhodnutími rozhodčích soudů, jakož i se
smíry před nimi uzavřenými (článek 50
odst. 1) a s vykonatelnými listinami se na-
kládá stejně, jako s rozhodnutími justičních
úřadů.
(3) O povolení exekuce (udělení doložky
o vykonatelnosti nebo prohlášení vykonatel-
nosti) a o exekuci platí jinak předpisy Strany,
na jejímž území se řízem koná.
Článek 52.
(1) O návrhu na povolení exekuce (na udě-
lení doložky o vykonatelnosti nebo na pro-
hlášení vykonatelnosti) rozhoduje příslušný
justiční úřad Strany, na jejímž území má být
exekuce provedena.
(2) Návrh je třeba podat buď u justičního
úřadu, který o věci rozhodl v prvé stolici, nebo
u justičního úřadu, který je příslušný návrh
vyřídit ve věci samé. Návrh podaný u soudu
prvé stolice bude postoupen justičnímu úřadu
příslušnému k rozhodnutí ve věci samé.
(3) Náležitosti návrhu se spravují zákony
Strany, na jejímž území má být exekuce pro-
vedena.
(4) K návrhu je třeba připojit ověřený
překlad.
Článek 53.
K návrhu na povolení exekuce (na udělení
doložky o vykonatelnosti nebo na prohlášení
vykonatelnosti) je třeba připojit:
a) úplné vyhotovení rozhodnutí s osvědče-
ním právní moci,
b) prvopisy nebo ověřené opisy listin, z nichž
je patrné, že dlužníku, který nevstoupil
do řízení, byla včas a v náležité formě do-
ručena obsílka nebo jiné úřední sdělení
o zahájení řízení,
c) ověřený překlad listin, uvedených pod pís-
meny a) a b).
10
Článek 54.
Má-li justiční úřad při vyřizování návrhu
na povolení exekuce (na udělení doložky
o vykonatelnosti nebo na prohlášení vykona-
telnosti) nějaké pochybnosti, může navrho-
vatele vyzvat, aby se vyjádřil, nebo mu ulo-
žit, aby odstranil nedostatky návrhu; může
také o návrhu slyšet dlužníka a požádat o ob-
jasnění justiční úřad, který rozhodnuti vydal.
Článek 55.
Dlužník může uplatnit u justičního úřadu,
který rozhoduje o povolení exekuce (o udě-
lení doložky o vykonatelnosti nebo prohlášení
vykonatelnosti) i námitky proti jeho přípust-
nosti a proti nároku zjištěnému v rozhodnutí,
pokud je to přípustně podle práva Strany, na
jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.
Článek 56.
Povolení exekuce (udělení doložky o vyko-
natelnosti nebo prohlášení o vykonatelnosti)
bude odepřeno, kromě důvodů, uvedených
v článku 14, jestliže
a) justiční Úřady Strany, na jejímž území
bylo rozhodnutí vydáno, nebyly příslušně
podle zákonů Strany, na jejímž území má
být exekuce provedena,
b) dlužník nevstoupil do řízení a ani jemu ani
jeho zmocněnci nebyla včas doručena ob-
sílka nebo jiné úřední sdělení o zahájeni
řízení, nebo stalo - li se tak toliko veřejnou
vyhláškou nebo způsobem, který se od-
chyluje od ustanovení o právním styku,
jež jsou obsažena v této Smlouvě.
c) rozhodnutí je v rozporu s pravomocným
rozhodnutím, vydaným dříve mezi týmiž
účastníky a o témž nároku, které bylo vy-
dáno justičním úřadem Strany, na jejímž
území má být exekuce provedena. Toto
ustanovení však neplatí, jestliže rozhod-
nutí, které má být vykonáno, bylo vydáno
za takových podmínek, za kterých lze žá-
dat o změnu pravomocného rozhodnutí
podle práva justičního úřadu, který o ná-
vrhu rozhoduje.
Článek 57.
O výpočtu a o vymáhání nákladů spojených
s exekucí platí stejně předpisy, které platí
pro exekuci podle rozhodnutí tuzemských
justičních úřadů.
Hlava II.
Právní pomoc ve věcech trestních.
Článek 58.
Extradiční trestně činy.
(1) Strany se zavazují, že si na žádost na-
vzájem vydají osoby, proti nimž má být ve-
deno trestní řízení nebo na nichž má být vy-
konán trest.
(2) Vydání se povolí pro trestné činy, které
jsou trestně podle práva obou Stran a na
něž je v zákonech obou Stran stanoven trest
odnětí svobody, jehož horní hranice trestní
sazby je nejméně rok nebo trest těžší.
Článek 59.
Výjimky z extradiční povinnosti.
Povinnosti k vydání není:
a) je-li vyžadovaná osoba státním občanem
dožádané Strany,
b) pro trestný čin, spáchaný na území dožá-
dané Strany,
c) nastalo - li podle práva dožádané Strany
promlčení trestního stíhání nebo výkonu
trestu nebo nelze-li osobu, o jejíž vydání
se žádá, stíhat nebo trest vykonat z jiného
zákonného důvodu,
d) je-li stíhání vyhrazeno výlučně justičním
úřadům dožádané Strany,
e) byl-li proti osobě, o jejíž vydání se žádá,
na území dožádané Strany vynesen rozsu-
dek pro týž trestný čin, anebo vydáno roz-
hodnutí, jímž bylo řízení skončeno.
Článek 60.
Převzetí trestního stíhání.
(1) Strany se zavazují, že na žádost druhé
Strany zavedou podle vlastních právních
předpisů trestní stíhání svých státních obča-
nů, kteří jsou podezřelí, že na území druhé
Strany spáchali extradiční trestný čin.
(2) K žádosti se připojí všechny údaje a dů-
kazy o trestném činu, které jsou po ruce.
(3) Dožádaná Strana uvědomí Stranu doža-
dující o výsledku trestního řízení a dojde-li
k vydání rozsudku, zašle též jeho opis.
Článek 61.
Způsob styku.
Ministři spravedlnosti se stýkají ve věcech
vydávání a převzetí trestního stíhání přímo.
11
Dokud žaloba nebyla podána, stýkají se ge-
nerální prokurátoři ve věcech převzetí trest-
ního stíhání přímo.
Článek 62.
Žádost o vydání.
(1) K žádosti o vydání se připojí příkaz
k zatčení v prvopise nebo v ověřeném opise
a k žádosti o vydání k výkonu trestu též pra-
vomocné soudní rozhodnutí. Tyto doklady
musí obsahovat údaje o skutkové podstatě
trestného činu, zejména uvedení místa a doby
spáchání činu, právní kvalifikaci a text pří-
slušných zákonných ustanovení. U majetko-
vých trestných činů je nutno uvést výši ško-
dy trestným činem způsobené nebo zamýš-
lené.
(2) K žádosti o vydání se připojí pokud
možno také popis osoby, o jejíž vydání se
žádá, údaje o jejích osobních poměrech, stát-
ním občanství, místu pobytu, jakož i foto-
grafie a otisky prstů.
(3) Dožadující Strana není povinna předložit
důkazy o vině vyžadované osoby.
Článek 63.
Dodatečná objasnění.
(1) Neobsahuje-li žádost o vydání všechny
nutné údaje, může dožádaná Strana žádat
o její doplnění, k čemuž určí lhůtu od jed-
noho do dvou měsíců. Tato lhůta může být
ze závažných důvodů prodloužena.
(2) Nepředloží-li dožadující Strana žádané
dodatečně údaje ve stanovené lhůtě, může
dožádaná Strana zatčenou osobu propustit.
Článek 64.
Vydávací vazba.
Po obdržení žádosti o vydání učiní dožá-
daná Strana bez odkladu opatření k zatčeni
vyžadované osoby, leč by se vydání jevilo
předem nepřípustným.
Článek 65.
Předběžně zatčení.
(1) Předběžně budou zatčeny osoby, o je-
jichž zatčení bylo požádáno již před dojitím
žádosti o vydání, jejíž podání se zároveň
ohlásí a to s odvoláním na příkaz zatčení nebo
na pravomocné soudní rozhodnutí. Žádost
o předběžné zatčení může být učiněna poštou,
telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.
(2) Také bez žádosti podle odst 1 může být
vzata do vazby osoba, která je naléhavě po-
dezřelá, že spáchala na území druhé Strany
extradiční trestný čin.
(3) O předběžném zatčení je třeba druhou
Stranu bezodkladně uvědomit.
Článek 66.
Propuštění z předběžného zatčení.
(1) Nedojde-li do měsíce od odeslání ozná-
mení o předběžném zatčení žádost podle
ustanovení článku 65 odst. 1, lze osobu zatče-
nou podle ustanovení článku 65 odst. 2 pro-
pustit na svobodu.
(2)Osobu zatčenou podle ustanovení člán-
ku 65 odst. 1 lze propustit, nedojde-li řádně
doložená žádost o vydání do dvou měsíců od
odeslání oznámení.
Článek 67.
Odklad vydání.
Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, stíhána
nebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin
na území dožádané Strany, může být prove-
dení vydání odloženo, až do zastavení trest-
ního stíhání, do vykonání rozsudku nebo do
prominutí trestu.
Článek 68.
Dočasné vydání.
(1) Na odůvodněnou žádost lze provést do-
časné vydání i v případech článku 67, zejména
měl-li by odklad provedení vydání za násle-
dek promlčení nebo jinou závažnou újmu pro
trestní stíhání.
(2) Dočasně vydaná osoba bude po prove-
dení úkonu trestního stíhání, pro které byla
vydána, vrácena zpět.
Článek 69.
Střet žádosti o vydáni.
Dojdou-li žádosti o vydání více států, roz-
hodne dožádaná Strana, které z těchto žá-
dostí vyhoví.
Článek 70.
Meze stihatelnosti vydané osoby.
(1) Vydanou osobu nelze bez souhlasu do-
žádané Strany trestně stíhat, potrestat nebo
vydat třetímu státu pro trestný čin, spácha-
ný před vydáním, na který se vydání nevzta-
huje. Souhlas nemůže být odepřen, jde-li
o extradiční trestný čin (čl. 58).
12
(2) Souhlasu není třeba, jestliže vydaná
osoba do měsíce po skončení trestního stí-
hání - byla-li odsouzena, do měsíce po od-
pykání nebo prominutí trestu - neopustí
území dožadující Strany nebo jestliže se tam
vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, po
kterou vydaná osoba nemohla území dožadu-
jící Strany opustit bez svého zavinění.
(3) Jestliže vydaná osoba před justičním
úřadem svolí k provedení trestního stíhání,
není třeba souhlasu dožádané Strany. Dožá-
dané Straně se zašle ověřený opis protokolu,
v němž je svolení obsaženo.
Článek 71.
Provedení vydání.
Dožádaná Strana je povinna Straně doža-
dující oznámit místo a dobu vydání. Nepře-
vezme-li dožadující Strana osobu, která má
být vydána, do měsíce poté, kdy oznámení
bylo odesláno, je možno tuto osobu propustit
na svobodu.
Článek 72.
Opětovné vydání.
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání
a vrátí se na území dožádané Strany, musí být
na novou žádost vydána, aniž je třeba předlo-
žit další doklady.
Článek 73.
Průvoz.
(1) Strana povolí na žádost provézt svým
územím osoby, které třetí stát vydal druhé
Straně.
(2) Žádost o průvoz se podává a projednává
jako žádost o vydání.
(3) Strany nejsou povinny povolit průvoz,
jestliže se nejedná o extradiční trestný čin.
Článek 74.
Sdělení výsledku trestního řízení.
Dožadující Strana oznámí Straně dožádané
výsledek trestního řízení proti vydané osobě.
Bylo-li proti vydané osobě vyneseno pravo-
mocné soudní rozhodnutí, zašle se též jeho
opis. To platí i pro případy, uvedené v člán-
ku 70.
Článek 75.
Dočasné dodání osob ve vazbě.
(1) Jsou-li obeslaní svědci na území dožá-
dané Strany ve vazbě, může ministr sprave-
dlnosti nebo generální prokurátor této Stra-
ny nařídit jejich dopravení na území Strany
dožadující s výhradou, že budou drženi ve
vazbě a po výslechu co nejdříve vráceni.
(2) Mají-li být osoby, které jsou ve vazbě
ve třetím státě vyslechnuty úřady dožadující
Strany, povolí ministr spravedlnosti nebo
generální" prokurátor dožádané Strany průvoz
tam a zpět územím svého státu, jsou-li dány
záruky podle článku 8.
Článek 76.
Vydání věcí.
(1) Strany se zavazují, že si navzájem
vydají:
a) věci, které byly získány extradičním
trestným činem, jakož i protihodnotu, za
ně získanou,
b) věci, souvisící s extradičním trestným
činem,
c) věci, které mohou mít význam jako dů-
kazní prostředky v trestním řízení, a to
i v případě, že k vydání pachatele nedojde
pro jeho smrt, útěk nebo z jiného důvodu.
(2) Potřebuje-li dožádaná Strana věci, o je-
jichž vydání se žádá, jako důkazní prostře-
dek v trestním řízení, může být jejich vydání
odloženo až do doby, kdy řízení skončí.
(3) Práva třetích osob k těmto věcem zů-
stávají nedotčena. Po ukončení trestního ří-
zení musí být oprávněnému bezplatně vráce-
ny; nemůže-li být oprávněná osoba bezpečně
zjištěna, musí být věci vráceny bezplatně do-
žádané Straně.
Článek 77.
Výjimky z povinnosti poskytnout právní po-
moc ve věcech trestních.
Povinnosti k poskytnutí právní pomoci ve
věcech trestních kromě případů uvedených
v článku 14 není, jestliže:
o) právní pomoc má být poskytnuta v trest-
ním řízení vedeném pro takový trestný
čin, pro který by vydání nebylo přípustné,
b) justiční úřady dožádané Strany nejsou
příslušný k vyřízení dožádání.
Článek 78.
Sdělování odsouzení.
(1) Strany si podají navzájem zprávu o pra-
vomocných odsouzeních vynesených soudy
jedné Strany proti příslušníkům druhé Strany,
vyjímaje rozsudky vojenských soudů.
(2) Tyto zprávy si sdělují generální proku-
rátoři každé tři měsíce výměnou trestních
listů. Generální prokurátoři učiní opatření,
13
aby byly též zasílány otisky prstů odsouze-
ných, pokud jsou po ruce.
Článek 79.
Výpisy z rejstříku trestů.
Úřady rejstříku trestů jedné Strany podají
justičním úřadům druhé Strany na jejich pří-
mou žádost bezplatně informaci z rejstříku
trestů.
Oddíl III.
Závěrečná ustanovení.
Článek 80.
Tato Smlouva bude ratifikována. Ratifikač-
ní listiny budou vyměněny v nejkratší době
v Berlíně.
Článek 81.
Tato Smlouva nabude účinnosti měsíc po
výměně ratifikačních listin. Zůstane v plat-
nosti 5 let ode dne účinnosti.
Neoznámí - li jedna ze smluvních Stran
aspoň 6 měsíců před skončením této doby
svůj úmysl Smlouvu vypovědět, zůstane
Smlouva v účinnosti vždy dalších 5 let.
Tato Smlouva je vyhotovena ve dvou ori-
ginálech v české a německé řeči. Obě znění
jsou autentická.
Na doklad toho podepsali zmocněnci obou
smluvních Stran tuto Smlouvu a opatřili ji
pečetí.
V Praze dne 11. září 1956.
Za Československou republiku:
V. David.
Za Německou demokratickou republiku:
Dr. Lothar Bolz.
14
Závěrečný protokol.
Při podpisu této Smlouvy zjišťují zmoc-
něnci Československé republiky a Německé
demokratické republiky, že jsou zajedno
v těchto bodech:
I.
Veškeré otázky, souvisící s výkladem této
Smlouvy, včetně těch, které se vyskytnou
v souvislosti se změnami zákonů Stran, bu-
dou řešeny ministry spravedlnosti.
II.
Pokud se v této Smlouvě k jednotlivým vý-
razům připojují v závorkách jiné výrazy, dává
se tím najevo, že jde o právní pojmy nebo za-
řízeni, které si podle právních řádů Stran
navzájem odpovídají.
III.
K usnadnění styku si Strany vzájemně vy-
mění seznamy justičních úřadů.
IV.
Strany jsou zajedno v tom, že pod pojmem
občansko-právní věci je nutno rozumět
i pracovněprávní věci a že pracovní soudy
Německé demokratické republiky jsou ve
smyslu článku 2 této Smlouvy postaveny na
roven justičním úřadům.
V.
Strany jsou zajedno v tom, že výraz "zá-
věť" (testament) zahrnuje také dědickou
smlouvu podle německého práva.
VI.
Strany jsou zajedno v tom, že není povin-
nosti k vydání, jde-li o trestný čin, který se
podle německého práva stíhá soukromou ža-
lobou.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci tento
závěrečný protokol, který tvoří podstatnou
součást Smlouvy z dnešního dne.
Vyhotoveno ve dvojím prvopise v jazyku
českém a německém v Praze dne 11. září
1956.
Za Československou republiku:
V. David.
Za Německou demokratickou republiku:
Dr. Lothar Bolz.
KNT 01 - 3382-57.