TISKY

k těsnopiseckým zprávám

o schůzích
Národního shromáždění republiky Československé.

II. volební období.

Svazek II.

(Tisk 109-210. )
Rok 1957.

PRAHA 1957.

---

Národní shromáždění republiky Československé 1957.

II. volební období

109.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Německou

demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných

a trestních věcech, podepsaná'v Praze dne 11. září 1956.

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění republiky Českoslo-
venské souhlasí se Smlouvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Německou demokratic-
kou republikou o právních stycích v občan-
ských, rodinných a trestních věcech, pode-
psanou v Praze dne 11. září 1956.

Důvodová zpráva.

Vláda předkládá Národnímu shromáždění
ke schválení smlouvu o právních stycích
v občanských, rodinných a trestních věcech
mezi Československou republikou a Němec-
kou demokratickou republikou.

Před druhou světovou válkou byly právní
styky v oblasti občansko-právní upraveny
smlouvou ze dne 20. ledna 1922 č. 130/1924
Sb., ve věcech trestních smlouvou ze dne
8. května 1922 č. 230/1928 Sb., jež pozbyly
účinnosti válkou a nebyly již obnoveny. Po
skončení války se začaly v oboru právní po-
moci rozvíjet styky mezi Československou
republikou a Německou demokratickou re-
publikou velmi čile. Šlo především o otázky

rodinného práva, otázky výživného, otázky
repatriace dětí a pod. Také obchodní styky
s Německou demokratickou republikou se
stále více prohlubovaly.

Vydávání zločinců a přebírání trestního
stíhání bylo prováděno na základě faktické
reciprocity a podařilo se i v praxi vůči Ně-
mecké demokratické republice odstranit po-
jem t. zv. politického trestného činu, který
nemá místa ve vzájemných stycích zemí mí-
rového tábora.

Stále se prohlubující přátelské styky mezi
Československou republikou a Německou de-
mokratickou republikou však vyžadovaly, aby
právní styk byl upraven smluvně.

---

2

Ve dnech 10. až 20. srpna 1956 došlo v Ber-
líně na základě usnesení vlády ze dne 9.
srpna 1956 č. 2043 k jednání mezi delegací
Československé republiky a delegací Němec-
ké demokratické republiky a dohodnutý text
smlouvy byl dne 20. srpna 1956 v Berlíně
parafován. Téhož dne byl rovněž vyměněn
mezi předsedy delegací dopis, jímž bylo do-
saženo dohody o výkladu článku 1 až 14
smlouvy, a který umožňuje vyloučení případ-
ného poskytování údajů o majetku konfisko-
vaném.

Smlouva o právních stycích v občanských,
rodinných a trestních věcech mezi Česko-
slovenskou republikou a Německou demokra-
tickou republikou byla pak při příležitosti
státní návštěvy z Německé demokratické re-
publiky v Československu dne 11. září 1956
v Praze podepsána s československé strany
ministrem zahraničních věcí Václavem Davi-
dem a s německé strany náměstkem předse-
dy vlády a ministrem zahraničních věcí Dr.
Lotharem Bolzem.

Jde o další smlouvu, kterou se upevňují
bratrská pouta mezi lidově demokratickými
státy. Obdobné smlouvy uzavřela naše repub-
lika po roce 1945 s Lidovou republikou Pol-
skou, Maďarskou lidovou republikou a Lido-
vou republikou Bulharskou. Tyto smlouvy
vytvářejí nové mezinárodně právní vztahy
mezi zeměmi socialistického typu.

Smlouva upravuje vzájemné vztahy spolu-
práce soudů, prokuratur, státních notářství
a jiných orgánů obou spřátelených států.

Smlouvou se zaručuje příslušníkům obou
stran stejná právní ochrana a zavádí se pří-

mý styk mezi justičními složkami. Zvláště
tento přímý styk bude znamenat urychlení a
podstatně zlevnění práce orgánů státního
aparátu. Také ustanovení o tom, že obě stra-
ny používají při poskytování právní pomoci
svého jazyka nebo jazyka ruského, bude zna-
menat podstatně zjednodušení řízení.

Vedle všeobecných ustanovení o právní
pomoci obsahuje smlouva ustanovení o osvo-
bození od skládání žalobní jistoty, ustano-
vení o poskytování osvobození od placení
soudních poplatků a záloh, ustanovení o vzá-
jemné vykonatelnosti výroků o nákladech
řízení, ustanovení o uznání soudních rozhod-
nutí ve věcech manželských, ustanovení
o vzájemné vykonatelnosti jiných soudních
rozhodnutí včetně výroků rozhodčích soudů,
ustanovení o zasílání výtahů z matrik a usta-
novení o vzájemném projednávání dědictví.

V trestních věcech obsahuje smlouva usta-
novení o vzájemném vydávání provinilců
k trestnímu stihání nebo k výkonu trestu, a
jiná ustanovení o vzájemném styku ministrů
spravedlnosti a generálních prokurátorů a
rovněž o právní pomoci.

Všechna tato ustanovení mají za cíl umož-
nit našim občanům i občanům NDR rychlejší
a účinnější uplatňování jejich práv, zaručují
jim stejnou ochranu před justičními orgány
druhého státu a umožni rychleji a účinněji
stíhat ty, kdož se dopustí trestných činů.

Bude tedy praktické provádění smlouvy
znamenat prohloubení přátelských styků a
vzájemného porozumění mezi oběma země-
mi a bude ve prospěch pracujících obou spřá-
telených států.

V Praze dne 12. prosince 1956.

Předseda vlády:
V. Široký v. r.

---

3

Opis.

SMLOUVA

MEZI ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A NĚMECKOU DEMOKRATICKOU REPUBLI-
KOU O PRÁVNÍCH STYCÍCH V OBČANSKÝCH, RODINNÝCH A TRESTNÍCH VĚCECH.

President Československé republiky

a

president Německé demokratické republiky
přejíce si, aby přátelské svazky mezi oběma
zeměmi a jejich národy byly upevněny a aby
jejich politika pokojné výstavby a upevňování
světového míru byla posilněna i na poli práv-
ní spolupráce, rozhodli se, že uzavřou Smlou-
vu o právních stycích v občanských, rodin-
ných a trestních věcech.

K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

president Československé republiky
ministra zahraničních věcí
Václava Davida,

president Německé demokratické republiky
náměstka předsedy vlády a ministra zahranič-
ních věcí,
Dr. Lothara B o l z e,

kteří, vyměnivše si plné moci a shledavše je
v dobré a náležité formě, shodli se na těchto
ustanoveních:

Oddíl I.
Všeobecná ustanovení.

Článek 1.
Právní ochrana.

(1) Příslušníci jedné ze Stran (osoby fysic-
ké a osoby právnické zřízené podle právních
předpisů jedné Strany) požívají na území
druhé Strany stejné právní ochrany pokud
jde o osoby a jmění jako vlastní příslušníci.

(2) Mají svobodný a nerušený přístup
k justičním a jiným úřadům druhé Strany,
které působí v občansko-právních, rodinných
a trestních věcech; mohou před nimi vystu-
povat a podávat návrhy za stejných podmínek
jako příslušníci Strany druhé.

Článek 2.
Poskytování právní pomoci.

(1) Soudy, státní notářství a prokuratury
obou Stran (dále jen justiční úřady) poskytují

si v občansko-právních, rodinných a trestních
věcech navzájem právní pomoc.

(2) Justiční úřady poskytují právní pomoc
i jiným úřadům, které působí v občanských
a rodinných věcech.

Článek 3.
Způsob styku.

(1) Při poskytování právní pomoci se justič-
ní úřady obou Stran stýkají navzájem přímo,
pokud dále v jednotlivých případech není sta-
noveno něco jiného.

(2) Úřady uvedené v článku 2 odst. 2 se
stýkají s justičními úřady přímo, pokud dále
v jednotlivých případech není stanoveno něco
jiného.

Článek 4.
Rozsah právní pomoci.

Strany si vzájemně poskytují právní pomoc
prováděním jednotlivých procesních úkonů,
zejména opatřováním a zasíláním spisů a pí-
semností, odnětím, zasláním a vydáním věcí,
prováděním důkazu výslechem (svědků, stran,
obviněných a pod. ), soudním ohledáním, zna-
leckým posudkem a prohlídkou, jakož i vy-
řizováním žádostí o doručení.

Článek 5.
Úprava písemností.

(1) Písemnosti, které si zasílají úřady při
poskytování právní pomoci, musí být opatře-
ny pečetí.

(2) Strany užívají při žádostech o poskytnutí
právní pomoci dvoujazyčných tiskopisů, je-
jichž text si navzájem sdělí.

Článek 6.
Forma a obsah právní pomoci.

(1) Žádost o poskytnuti právní pomoci musí
obsahovat tyto údaje:

a) označení dožadujícího úřadu,

b) označení dožádaného úřadu,

c) věc, v níž se žádá o právní pomoc.

---

4

d) jména účastníků, obviněných nebo odsou-
zených, jejich státní občanství, povolání a

bydliště, případně místo jejich pobytu,

e) jména a adresy právních zástupců,

f) potřebně údaje o předmětu dožádání.

(2) Žádost o doručení musí kromě toho ob-
sahovat přesnou adresu příjemce a označení
doručované písemnosti.

Článek 7.
Způsob vyřízení.

(1) Při vyřizování právní pomoci užije do-
žádaný justiční úřad vnitrostátních předpisů.
Může však, je-li o to dožadujícím úřadem po-
žádán, užít odlišných předpisů o řízení, pokud
nejsou v rozporu s donucujícími předpisy
tuzemského práva.

(2) Není-li dožádaný justiční úřad pro vyří-
zení příslušný, postoupí spisy z úřední po-
vinnosti příslušnému justičnímu úřadu a
zpraví o tom dožadující úřad.

(3) Bude-li dožádaný justiční úřad o to po-
žádán, sdělí včas dožadujícímu úřadu, kdy a
kde bude dožádaný úkon právní pomoci pro-
veden.

(4) Po vyřízení žádosti o poskytnutí právní
pomoci vrátí dožádaný justiční úřad spisy do-
žadujícímu úřadu nebo mu sdělí překážku
vyřízení.

Článek 8.
Bezpečný průvod pro svědky a znalce.

(1) Svědek nebo znalec, který se na obeslání
doručené úřady dožádané Strany dobrovolně
dostaví před úřady dožadující Strany, nesmí
být bez ohledu na svou státní příslušnost na
tomto území trestně stíhán ani vzat do vazby
pro trestný čin, který spáchal před překro-
čením hranic. Pro takový trestný čin nelze
také na svědku nebo znalci vykonat trest na
území dožadující Strany.

(2) Této výsady však svědek nebo znalec
pozbude, neopustí-li, ačkoliv tak mohl učinit,
území dožadující Strany do týdne po té, kdy
mu vyslýchající úřad sdělil, že již jeho pří-
tomnosti není třeba.

Článek 9.
Žádost o doručení.

(1) Dožádaný justiční úřad zařídí doručení
podle předpisů, platných pro doručování tu-
zemských písemností, jestliže doručovaná pí-
semnost je sepsána v jazyku dožádaného

justičního úřadu nebo je k ní připojen ově-
řený překlad do tohoto jazyka. Jinak odevzdá
dožádaný justiční úřad písemnosti adresátu,
pokud je ochoten ji dobrovolně přijmout.

(2) Překlad písemností do jazyka Strany do-
žádané bude ověřen přísežným nebo ustano-
veným tlumočníkem nebo dožadujícím úřa-
dem nebo diplomatickým nebo konsulárním
zástupcem Strany dožadující nebo dožádané.

(3) Není-li možno zařídit doručení na adre-
su, která je udána v dožádání, dožádaný
justiční úřad učiní z úřední povinnosti opa-
tření potřebná ke zjištění adresy. Není-li zjiš-
tění adresy dožádaným justičním úřadem
možné, uvědomí o tom dožadující úřad vrá-
cením písemností, jež se měly doručit.

Článek 10.
Doklad o doručení.

Doklad o doručení se pořídí podle předpisů
o doručování tuzemských písemností.

Článek 11.
Doručení vlastním státním příslušníkům.

(1) Strany jsou oprávněny provést doručení
vlastním státním příslušníkům svými diplo-
matickými nebo konsulárními úřady.

(2) Při doručování tohoto druhu nelze po-
užít donucovacích prostředků.

Článek 12.
Ověřování listin.

(1) Listiny, které byly na území jedné Stra-
ny zřízeny nebo ověřeny státním orgánem
nebo osobou, která je nadána veřejnou vírou
v oboru působnosti jí přikázaném v přede-
psané formě a byly opatřeny úřední pečetí,
nepotřebují k užití na území druhé Strany
žádného dalšího ověření nebo legalisace. To-
též platí o podpisech ověřených podle před-
pisů jedné ze Stran.

(2) Listiny, které na území jedné Strany
platí za listiny veřejné, požívají také na úze-
mí druhé Strany důkazní moci listin veřej-
ných.

Článek 13.
Náklady právní pomoci.

(1) Za poskytnutí právní pomoci nebude
dožádaná Strana požadovat úhradu nákladů.
Strany nesou všechna vydání a náklady, které
vznikly poskytnutím právní pomoci na jejich
území.

---

5

(2) Dožádaný justiční úřad oznámí dožadu-
jícímu úřadu výši vzniklých vydání a nákla-
dů. Pokud dožadující úřad tato vydání a ná-
klady vybere od osoby povinné k úhradě,
zůstanou Straně, která je vybrala.

Článek 14.
Odmítnutí právní pomoci.

Právní pomoc lze odmítnout, jestliže by
její vyřízení mohlo ohrozit výsostná práva
nebo bezpečnost dožádané Strany.

Článek 15.
Informace o právních otázkách.

Ministři spravedlnosti a generální prokurá-
toři poskytnou si navzájem na přímou žádost
informace o právu, které platí nebo platilo
v jejich státě.

Článek 16.
Jazyk.

Úřady Stran používají ve vzájemných sty-
cích vlastního jazyka nebo jazyka ruského.

Oddíl II.
Zvláštní část.

Hlava I.

Právní pomoc ve věcech občanských.

Náklady řízení.

Článek 17.

Příslušníkům jedné Strany, kteří vystupují
před soudy druhé Strany jako účastníci, po-
kud se zdržují na území jedné ze Stran, nelze
uložit pod jakýmkoliv označením složení
jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu,
že jsou cizinci nebo že nemají v tuzemsku
ani bydliště ani pobyt.

Článek 18.

(1) Byl-li účastníku osvobozenému podle
článku 17 od složení žalobní jistoty uložen
závazek k zaplacení soudních nebo mimo-
soudních nákladů pravomocným rozhodnu-
tím na území jedné Strany, bude na základě
tohoto rozhodnutí o nákladech, které mají
být nahrazeny Straně zvítězivší, povolena
k návrhu příslušným soudem na území druhé
Strany bezplatně exekuce (bude pro ně bez-
platně udělena doložka vykonatelnosti).

(2) Soudními náklady ve smyslu odstavce 1
jsou také náklady potvrzení, překladu a ově-
ření podle článku 19.

(3) K rozhodnutím podle odstavce 1 náleží
také usnesení o určení nákladů.

Článek 19.

(1) Soud, který rozhoduje podle článku 18,
je povinen zkoumati, zda

a) rozhodnutí, na jehož základě se má vést
exekuce, je opatřeno potvrzením o právní
moci a vykonatelnosti,

b) je připojen překlad oné části rozhodnutí,
která stanoví výši nákladů, jakož i pře-
klad listin, uvedených pod písmenem a).

(2) Rozhodnutí bude vydáno bez předchozí-
ho slyšení účastníků. Proti rozhodnutí jsou
přípustné opravné prostředky, které zná prá-
vo platné pro rozhodující soud.

(3) Útraty překladu uvedeného v odst. 1
písmeno b) budou tvořit součást exekučních
nákladů.

Článek 20.

(1) O návrzích podle článku 18 odst. 1 roz-
hodují lidové soudy (krajské soudy).

(2) Tyto návrhy mohou být též podány:

a) u soudu, který vydal rozhodnutí o nákla-
dech,

b) u soudu, který rozhodoval v prvé stolici.

(3) Bude-li návrh podán u jednoho ze soudů
uvedených v odst. 2, bude postoupen přísluš-
nému soudu druhé Strany.

(4) S návrhem na povolení exekuce (na pro-
hlášení vykonatelnosti) může se spojit návrh
na provedení exekuce.

Článek 21.

(1) Jde-li o vymáhání dlužných soudních
nákladů, požádá soud, který byl činný v prvé
stolici, a to soud Strany, u něhož vznikla po-
hledávka na úhradu nákladů, místně přísluš-
ný lidový soud (krajský soud) druhé Strany

o vymáhání nákladů Vymáhání se provádí
podle předpisů platných pro dožádaný soud.
Tento soud se postará podle platných ustano-
vení o poukázání vydobyté částky dožadují-
címu soudu.

(2) K dožádání je třeba připojiti:

a) doklad o soudních nákladech,

b) osvědčení o právní moci a vykonatelnosti
rozhodnutí o nákladech,

c) ověřené překlady listin uvedených pod
písmeny a) a b).

(3) Ustanovení článku 19 odst. 2 a 3 se užije

i zde.

(4) Tato úprava platí přiměřeně pro vymá-
hání poplatků a nákladů vzniklých v řízení
před státním notářstvím.

---

6

Článek 22.

Příslušníkům jedné Strany se poskytne na
území druhé Strany osvobození od poplatků
a záloh za týchž podmínek a v těmže rozsahu
jako tuzemcům.

Článek 23.

(1) Potvrzení o osobních poměrech, jakož
i o poměrech rodinných, výdělkových a ma-
jetkových, vydá příslušný úřad Strany, na
jejímž území má navrhovatel své bydliště
nebo pobyt.

(2) Nemá-li navrhovatel na území žádné ze
Stran ani bydliště ani pobyt, postačí potvrze-
ní vydané příslušným diplomatickým nebo
konsulárním úřadem jeho státu.

(3) Justiční úřad, který rozhoduje o návr-
hu na osvobození od poplatků a záloh, může
požádat o další objasnění úřad, který potvr-
zení vydal.

Článek 24.

(1) Příslušník jedné Strany, který chce na-
vrhnout osvobození od poplatků a záloh
u justičního úřadu druhé Strany, může tento
návrh prohlásit do protokolu u justičního
úřadu příslušného podle jeho bydliště nebo
pobytu. Tento úřad zašle protokol spolu
s potvrzením podle článku 23 odst. 1 a ostat-
ními doklady navrhovatelem předloženými
příslušnému justičnímu úřadu druhé Strany.

(2) Zároveň se žádostí o přiznání osvobození
od soudních poplatků a záloh může se podat
do protokolu návrh na zahájení příslušného
řízení.

Ustanovení osobního a rodinného práva.

Článek 25.
Způsobilost k právním úkonům.

Způsobilost osoby k právním úkonům se
spravuje právním řádem Strany, jejímž je
osoba příslušníkem.

Článek 26.

Prohlášení za mrtvého.

(1) Pro prohlášení osoby za mrtvou nebo
ve věcech řízení o důkazu smrti (o zjištění
doby smrti) je příslušný soud Strany, jejímž
příslušníkem byla osoba v době, kdy podle
posledních zpráv ještě byla na živu.

(2) Soud jedné Strany může prohlásit pří-
slušníka druhé Strany za mrtvého,
a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok
z dědického nebo manželského práva ma-
jetkového na nemovitost nezvěstného,
která je na území této Strany, nebo

b) na návrh manžela nezvěstné osoby, má-li
v době podání návrhu bydliště na území
této Strany.

(3) Prohlášení nezvěstného za mrtvého
se spravuje právem Strany, jejímž příslušní-
kem byl v době, kdy podle posledních zpráv
byl ještě na živu.

Článek 27.
Uznání rozhodnutí v manželských věcech.

(1) Pravomocná rozhodnutí soudů jedné
Strany v manželských věcech jsou účinná na
území druhé Strany bez uznávacího řízení,
jestliže v době, kdy nastala právní moc roz-
hodnutí, byl aspoň jeden z manželů přísluš-
níkem Strany, na jejímž území se nachází
rozhodující soud a žádný soud na území dru-
hé Strany už předtím ve věci samé pravo-
mocně nerozhodl.

(2) Ustanovení odst. 1 se užije také na roz-
hodnutí vydaná předtím, než tato Smlouva
nabude účinnosti.

Popření a zjištění otcovství.
Článek 28

Otázku, zda dítě pochází z manželství, je
rozhodnout podle právního řádu Strany, jejíž
občanství dítě získalo narozením.

Článek 29.

Právní poměry mezi dítětem narozeným
mimo manželství a jeho matkou na straně
jedné a otcem na straně druhé se spravují
právním řádem Strany, jejíž občanství dítě
získalo narozením.

Článek 30.

K popření a zjištění otcovství je příslušný
soud Strany, jejíž právní řád je rozhodný po-
dle článku 28 a 29. Mají-li navrhovatel i od-
půrce (žalobce a žalovaný) své bydliště na
území téže Strany, je i soud této Strany pří-
slušný.

Poručenstvi a opatrovnictví.

Článek 31.

(1) K poručenství a opatrovnictví nad při-
lužníky Stran jsou, pokud dále není stano-
veno něco jiného, příslušně úřady Strany, je-
jímž příslušníkem je chráněnec.

(2) Právní poměr mezi poručníkem anebo
opatrovníkem na straně jedné a chráněncem
na straně druhé se spravuje právním řádem
Strany, jejíž úřad zřídil poručníka nebo opa-
trovníka.

---

7

Článek 32.

(1) Jsou-li potřebná poručenská a opatrov-
nická opatření v zájmu osoby, jejíž bydliště,
pobyt nebo jmění je na území druhé Strany,
zpraví úřad této Strany bez odkladu úřad
příslušný podle článku 31, odst. 1.

(2) V naléhavých případech může úřad dru-
hé Strany učinit opatření sám, musí však bez
odkladu zpravit úřad příslušný podle člán-
ku 31, odst. 1. Taková opatření zůstanou
v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto
úřadu.

Článek 33.

(1) Úřad příslušný podle článku 31, odst. 1
může převést poručenství nebo opatrovnictví
na úřad druhé Strany, jestliže chráněnec má
na území této Strany bydliště, pobyt nebo
jmění. Přenesení se stane účinným, když do-
žádaný úřad výslovně poručenství nebo opa-
trovnictví převezme a o tom dožadující úřad
zpraví.

(2) Úřad, který se stal příslušným podle
odst. 1 vede poručenství nebo opatrovnictví
podle zákonů svého státu. Užije však, pokud
jde o způsobilost k právům a povinnostem
nebo způsobilost k právním úkonům, práva
Strany, jejímž příslušníkem je chráněnec.
K rozhodnutí, která se týkají osobního sta-
vu, není oprávněn, může však udělit přivo-
lení, jehož je třeba podle domovského práva
chráněnce k uzavření manželství.

Článek 34.
Osvojení.

(1) Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje
právním řádem Strany, jejímž příslušníkem
je osvojitel v době osvojení nebo jeho zru-
šení.

(2) Je-li dítě příslušníkem druhé Strany, je
nutné opatřit i přivolení, která jsou potřebná
podle práva této Strany.

(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž
jeden je příslušníkem jedné Strany, druhý
pak příslušníkem druhé Strany, musí osvojení
nebo jeho zrušení být v souladu s ustanove-
ními platnými na území obou Stran.

(4) Příslušným k řízení o osvojení nebo
o jeho zrušení je úřad Strany, jejímž přísluš-
níkem je osvojitel v době osvojení nebo jeho
zrušení. V případě odst. 3, je příslušným
úřad, v jehož obvodě manželé mají nebo na-
posledy měli své společné bydliště nebo svůj
obvyklý pobyt.

Zasílání matričních listin.

Článek 35.

(1) Strany se zavazují, že si zašlou výpisy
z matrik, vztahující se na zápisy vykonané
o příslušnicích druhé Strany po dni účinnosti.

(2) Provedou-li matriční úřady (stavovské
úřady) jedné Strany dodatečné zápisy nebo
opravy, které se týkají osobního stavu pří-
slušníka druhé Strany, zašle se druhé Straně
ověřený výpis z matriky s dodatečnou změ-
nou nebo opravou.

(3) Výpisy je třeba vystavit a zasílat bez
překladu a zdarma každý třetí měsíc.

Článek 36.

(1) Matriční úřady (stavovské úřady) obou
Stran zašlou na žádost justičních a jiných
úřadů druhé Strany žádané výpisy pro úřed-
ní potřebu bez poplatků a bez dávek.

(2) Žádosti příslušníků jedné Strany o vy-
stavení a zaslání výpisů z matrik lze zasílat
přímo na matriční úřad (stavovský úřad)
druhé Strany.

Článek 37.

Všechny výpisy z matrik se zasílají cestou
diplomatickou.

Dědictví.

Článek 38.
Zásada rovného postavení.

(1) Příslušníci jedné Strany jsou co do způ-
sobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku,
který je na území druhé Strany nebo o právu,
které se tam má uplatnit, jakož i co do způ-
sobilosti nabývat dědickým právem majetek
nebo práva, postavení na roven příslušníkům
druhé Strany, žijícím na jejím území. Jmění
a práva přecházejí na ně za stejných podmí-
nek jako na vlastní příslušníky druhé Strany,
žijící na jejím území.

(2) Osvědčení o právních poměrech dědic-
kých, zejména potvrzení o nabytí dědictví
(dědická listina) nebo osvědčení vykonavatele
závěti, která byla vydána státním notářstvím
jedné Strany, tvoří důkaz o těchto skutečnos-
tech i na území druhé Strany.

Dědická způsobilost.

Článek 39.

Příslušníci jedné Strany, kteří uplatňují na
území druhé Strany nároky z dědického prá-
va, musí mít dědickou způsobilost jak podle
právního řádu, který je rozhodný pro právní
poměry dědické (článek 40), tak i podle práv-
ního řádu Strany, jejímiž jsou příslušníky.

---

8

Článek 40.

(1) Právní poměry dědické se spravují
právním řádem Strany, jejímž příslušníkem
byl zůstavitel v době smrti.

(2) Právní poměry dědické se spravují co
do jmění, o němž podle práva platného v mís-
tě, kde jmění je, nemohou volně pořizovat ani
tuzemci, právním řádem Strany, na jejímž
území je takové jmění.

Článek 41.

Pokud podle zákonů Stran připadá dědictví
státu, připadne movitě dědictví státu, jehož
příslušníkem je zůstavitel v době smrti, ne-
movité dědictví pak státu, na jehož území ne-
movitost je.

Článek 42.

Závěť.

(1) Forma závěti se spravuje právním řá-
dem Strany, jejímž příslušníkem je zůstavi-
tel v době, kdy závěť zřizuje. Stačí však, uči-
ní-li se zadost zákonům místa, kde se závěť
zřizuje. Totéž platí i pro zrušení závěti.

(2) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť se
spravuje právem Strany, jejímž příslušníkem
je zůstavitel v době, kdy činí projev vůle.
Toto právo je také rozhodné pro určení, jaké
druhy pořízení pro případ smrti jsou pří-
pustné.

(3) Význam vad vůle při zřizování nebo zru-
šení závěti se posuzuje podle práva Strany,
jejímž byl zůstavitel příslušníkem v době
projevu vůle.

Článek 43.
Příslušnost.

(1) Opatření, k nimž jsou justiční úřady a
jiné úřady povolány při úpravě dědictví, pro-
vedou bez újmy ustanovení odst. 4 úřady
Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel
v době, kdy zemřel.

(2) Jde-li o nemovité dědictví, jakož i o dě-
dictví, o kterém je dáno zvláštní ustanovení
v článku 40, jsou pro projednání těchto dě-
dictví příslušný justiční úřady Strany, na je-
jímž území se dědictví nalézá.

(3) Ustanovení odst. 1 a 2 platí obdobně
i pro žaloby, jejichž předmětem jsou nároky
z dědického práva.

(4) Je-li celé dědictví po příslušníku jedné
Strany na území Strany druhé, projedná je
k návrhu dědice nebo odkazovníka, Souhla-
sí-li s tím všichni dědicové, příslušný justiční
úřad druhé Strany místo justičního úřadu
uvedeného v odst. 1.

Článek 44.
Sdělování úmrtí.

(1) Zemře-li na území jedné Strany přísluš-
ník Strany druhé, uvědomí příslušný úřad bez
odkladu diplomatický nebo konsulární úřad
druhé Strany o úmrtí a sdělí mu, co je známo
o dědicích a o jejich bydlišti nebo pobytu,

o rozsahu a ceně dědictví, jakož i o tom, zdali
tu je či není závěť. Totéž platí, dozví-li se
příslušný úřad o tom, že příslušník druhé
Strany, který zemřel mimo území Stran, za-
nechal jmění v tuzemsku.

(2) Dozví-li se diplomatický nebo konsulár-
ní úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpra-
vit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.

Článek 45.

Oprávnění diplomatického nebo konsulárniho
úřadu při projednávání dědictví.

(1) Ve všech dědických věcech, které se
vyskytnou na území jedné Strany, jsou čle-
nové diplomatického nebo konsulárniho úřadu
oprávnění vlastní státní příslušníky, pokud
jsou nepřítomni a neustanovili si jiného
zmocněnce, zastupovat před. justičními a ji-
nými úřady; zvláštní plné moci není třeba.

(2) Zemře-li příslušník jedné Strany, když
cestuje na území druhé Strany a neměl tam
ani své bydliště ani svůj obvyklý pobyt, bu-
dou věci, které dovezl pro vlastní potřebu,
odevzdány k dalšímu opatření bez dalšího
řízení diplomatickému nebo konsulárnímu
úřadu.

Článek 46.

Otevření závěti.

K otevření nebo prohlášení závěti je pří-
slušný justiční úřad Strany, na jejímž území
se závěť nalézá. Domovskému justičnímu
úřadu zůstavitele je třeba zaslat opis závěti
s protokolu o jejím stavu a obsahu, případně

i o jejím otevření a prohlášení; na požádání
je třeba zaslat i prvopis listiny.

Článek 47.
Zajišťovací opatření.

(1) Justiční a jiné úřady Stran učiní podle
svého práva opatření, která jsou nutná k za-
jištění nebo k správě dědictví, které na je-
jich území zanechal příslušník druhé Strany.
Místně příslušný je justiční nebo jiný úřad,
v jehož obvodě je dědictví nebo jeho převáž-
ná část.

(2) O opatřeních, která byla učiněna podle
odst. 1, je třeba bez odkladu uvědomit diplo-