Národní shromáždění republiky Československé 1956.
II. volební období.
95.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1956
o trestním řízení soudním (trestní řád).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVÁ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1.
Účel zákona
(1) Účelem tohoto zákona je upravit řízení
o trestných činech tak, aby trestné činy byly
náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zá-
kona spravedlivě potrestáni.
(2) Všechny orgány činné v trestním řízení
musí trestní věci projednávat co nejrychleji,
s plným šetřením ústavně zaručených občan-
ských svobod a tak, aby projednávání působilo
výchovně na osobu, proti které se trestní ří-
zení vede, a vychovávalo občany k ostražitosti
vůči nepřátelům pracujícího lidu a jiným ru-
šitelům jeho budovatelského úsilí, jakož
i k plnění občanských povinností.
(3) Pomáhat k dosažení tohoto účelu je prá-
vem a podle ustanovení tohoto zákona těž
povinností každého občana.
2
§2
Základní zásady trestního řízení
(1) Prokurátor je povinen stíhat všechny
trestné činy, pokud se o nich dozví; výjimky
jsou přípustně jen podle zákona.
(2) Trestní stíhání před soudy je možné jen
na základě obžaloby podané prokurátorem.
(3) Pokud tento zákon nestanoví něco ji-
ného, postupují orgány činně v trestním řízení
z úřední povinnosti.
(4) Soudy v trestním řízení rozhodují zpra-
vidla v senátech za účasti soudců z lidu;
soudci a soudci z lidu jsou si při rozhodování
rovni. Předseda senátu rozhoduje jako soud-
ce jediný, jen kde to zákon výslovně připouští.
(5) Soudci a soudci z lidu rozhodují ne-
závisle a jsou vázáni jen právním řádem.
(6) Dokud pravomocným odsuzujícím roz-
sudkem soudu není vina vyslovena, nelze na
osobu, proti které se vede trestní řízení, hle-
dět jako by byla vinna.
(7) Orgány činné v trestním řízení prová-
dějí a shromažďují důkazy z úřední povinnosti
nebo na návrh stran tak, aby všechny okol-
nosti podstatně pro rozhodnutí věci byly ná-
ležitě objasněny; přitom jsou povinny se
stejnou pečlivostí přihlížet jak k okolnostem
svědčícím proti obviněnému, tak i k okolnos-
tem svědčícím v jeho prospěch. Doznání obvi-
něného nezbavuje orgány činné v trestním
řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosa-
žitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti
případu.
(8) Hodnocení důkazů soudem se děje podle
vnitřního přesvědčení soudců, založeného na
pečlivém uvážení všech okolnosti případu jed-
notlivě i v jejich souhrnu.
(9) Důkaz výpovědmi svědků, znalců a obvi-
něného soud provádí tak, že uvedené osoby
sám vyslýchá; výjimky jsou přípustné jen po-
dle zákona.
(10) pří rozhodování v hlavním a odvolacím
líčení, jakož i ve veřejném a neveřejném za-
sedání smí soud přihlédnout jen k těm dů-
kazům, které při tomto jednání byly prove-
deny.
(11) Při hlavním a odvolacím líčení a veřej-
ném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen
v případech v tomto zákoně výslovně stano-
vených.
(12) Osoba, proti které se vede trestní ří-
zení, musí být v každém období řízení pouče-
na o procesních právech umožňujících jí plné
uplatnění obhajoby a o tom, že si těž může
3
zvolit obhájce; uplatnění jejich práv jsou vše-
chny orgány činné v trestním řízení povinny
umožnit.
(13) Každý je oprávněn používat před sou-
dem svého mateřského jazyka.
§ 3
Součinnost státních a jiných orgánů
(1) Státní orgány, jiné orgány, pokud plní
úkoly státní správy, a organisace socialistic-
kého sektoru jsou povinny pomáhat orgánům
činným v trestním řízení při plnění jejich
úkolů, zejména s největším urychlením vyho-
vovat jejich dožádání a trestné činy neprodle-
ně oznamovat prokurátoru.
(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena
povinnost zachovávat státní a hospodářské
tajemství, ani není dotčena povinnost mlčen-
livosti státem výslovně uložená nebo uznaná.
(3) Orgány činné v trestním řízení jsou po-
vinny i navzájem si pomáhat při plnění úkolů
vyplývajících z tohoto zákona.
§ 4
Posuzování předběžných otázek
(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují
samostatně předběžně otázky, které se vy-
skytnou; je-li tu však o takové otázce pravo-
mocné rozhodnutí soudu, úřadu nebo jiného
státního orgánu, vezmou je za podklad svého
rozhodnutí, pokud nejde o posouzení viny ob-
viněného.
(2) Pravomocným rozhodnutím soudu
o otázkách týkajících se osobního stavu, vy-
daným v řízení ve věcech občanskoprávních,
jsou orgány činné v trestním řízení vázány
vždy. Jestliže takové rozhodnutí nebylo dosud
vydáno, vyčkají jeho vydání; není-li příslušné
řízení dosud v běhu, navrhne prokurátor jeho
zahájení.
§ 5
Vynětí z pravomoci orgánů činných
v trestním řízení
(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby
požívající diplomatických imunit a výsad nebo
osobního osvobození.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo
do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci
orgánů činných v trestním řízení podle tohoto
zákona, musí být o tom vyžádáno vyjádření
ministra spravedlnosti, které je pro všechny
orgány činně v trestním řízení závazně.
4
§ 6
Nepřípustnost trestního stíháni
Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již
zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být
zastaveno,
a) nařídí-li to president republiky, uživ svého
práva udílet milost nebo amnestii,
b) jde-li o osobu, k jejímuž stihání je podle
zákona třeba souhlasu, pokud takový sou-
hlas nebyl oprávněným orgánem dán,
c) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku
není trestně odpovědná,
d) proti tomu, kdo zemřel,
e) proti tomu, proti němuž dřívější trestní
stíhání pro týž skutek skončilo pravomoc-
ným rozsudkem nebo bylo soudem něho
prokurátorem zastaveno, pokud nebyla
povolena obnova, nebo
f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro
týž skutek skončilo pravomocným rozhod-
nutím jiného orgánu oprávněného ke stí-
hání tohoto skutku, ledaže byla povolena
obnova nebo skutek, o němž bylo rozhod-
nuto jako o přestupku, je trestným činem.
§ 7
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se
rozumějí soud, prokurátor a vyšetřovací or-
gány (§ 172).
(2) Kde tento zákon mluví o lidovém a kraj-
ském soudu, rozumí se tím v oboru vojen-
ského soudnictví, pokud z jednotlivého usta-
novení nevyplývá něco jiného, vojenský ob-
vodový soud a vyšší vojenský soud.
(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí
se tím též vojenský soudce, a pokud z povahy
věci nevyplývá něco jiného, též soudce z lidu.
(4) Kde tento zákon mluví o okresním pro-
kurátoru, rozumí se tím i obvodní prokurátor
a obvodní dopravní prokurátor a v oboru vo-
jenského soudnictví vojenský obvodový pro-
kurátor, a kde tento zákon mluví o krajském
prokurátoru, rozumí se tím i městský proku-
rátor a oblastní dopravní prokurátor a v oboru
vojenského soudnictví vyšší vojenský proku-
rátor, pokud z jednotlivého
ustanovení ne-
vyplývá něco jiného,
(5) Stranami se rozumějí osoba, proti které
se vede trestní řízení, zúčastněná osoba, po-
škozený a osoba, na jejíž návrh nebo žádost
se řízení vede nebo která podala opravný pro-
středek, a v řízení před soudem též proku-
rátor.
6
(6) Pokud z povahy věci nevyplývá jinak,
rozumí se obviněným těž obžalovaný a od-
souzený.
(7) Obžalovaným je ten, ohledně něhož byla
obžaloba soudem přijata, a nebyla-li obžaloba
předběžně projednávána, ten, proti němuž
bylo nařízeno hlavní líčení.
(B) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vy-
dán odsuzující rozsudek, jenž již nabyl právní
moci.
(9) Zúčastněnou osobou je ten, jehož věc
byla zabrána nebo podle návrhu má být za-
brána, není-li v řízení obviněným, anebo komu
může být nebo bylo uloženo ručení za nedo-
bytný trest peněžitý.
(10) Poškozeným je ten, komu byla trestným
činem způsobena škoda, pokud by nárok na
její náhradu bylo možno uplatňovat před sou-
dem v řízení ve věcech občanskoprávních, ne-
ní-li v řízení spoluobviněným.
(11) Kde tento zákon mluví o trestném činu,
rozumí se tím též přestupek, pro který pro-
kurátor nařídil zavedení vyšetřování, protože
přestupek souvisí s trestným činem téhož
obviněného nebo protože prokurátor má za to,
že se zřetelem na stupeň nebezpečnosti pře-
stupku pro společnost je přiměřený trest ji-
ného druhu nebo trest vyšší, než může uložit
orgán národního výboru nebo jiný orgán, dále
přestupek, pro který z téhož důvodu podal
prokurátor obžalobu nebo který soud shledal
v zažalovaném skutku.
(12) Trestním řízením se rozumí řízení po-
dle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek
řízení až do právní moci rozsudku nebo usne-
sení o zastavení trestního stíhání.
HLAVA DRUHÁ
SUBJEKTY ŘÍZENÍ
Oddíl prvý
Působnost a příslušnost soudů
§ 8
Působnost soudů
Soudy konají řízení a rozhodují o trestných
činech a přestupcích, pro něž byla prokurá-
torem u soudu podána obžaloba.
§ 9
Pravomoc obecných soudů
Soudnictví ve věcech trestních vykonávají
obecně soudy, pokud podle zákona nenáleží
jeho výkon soudům vojenským.
6
Pravomoc vojenských soudů
§ 10
(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají
a) vojáci v činně službě,
b) příslušníci vojensky organisovaných a ji-
ných sborů v činně službě; o nichž to sta-
noví zvláštní zákony,
c) váleční zajatci.
(2) Pravomoc vojenských soudů podle od-
stavce 1 se vztahuje jen na trestně činy spá-
chané za trvání poměru, který tuto pravomoc
zakládá.
(3) Jestliže trestný čin, který byl spáchán
v době trvání poměru zakládajícího pravomoc
vojenských soudů, vyjde najevo teprve po
skončení takového poměru, může vojenský
soud věc postoupit soudu obecnému. Pro ta-
kový čin může být obžaloba podána přímo
u soudu obecného. Obecný soud pak věc sou-
du vojenskému již postoupit nemůže.
(4) Ustanovení odstavce 3 se neužije, jde-li
o trestně činy podle hlavy prvé oddíl třetí
zvláštní části trestního zákona a o trestné
činy vojenské.
§ 11
(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají
dále
a) vojáci mimo činnou službu pro trestný čin
nenastoupení služby v branně moci (§§ 265
až 267 tr. zák. ) a
b) civilní osoby pro trestně činy proti obraně
vlasti podle hlavy prvé oddíl třetí zvláštní
části trestního zákona.
(2) Vojáci a příslušníci sborů uvedených
v § 10 odst. 1 písm. b) podléhají pravomoci
vojenských soudů i mimo činnou službu pro
trestně činy vojenské, jichž se dopustili ve
služebním stejnokroji.
Věcná příslušnost
§ 12
Pokud tento zákon nestanoví něco jiného,
koná v první stolici řízení lidový soud.
§ 13
(1) Krajský soud koná v první stolici řízení
o trestných činech podle hlavy prvé zvláštní
části trestního zákona a podle zákona na
ochranu míru, na které zákon stanoví trest
smrti nebo trest odnětí svobody, jehož dolní
hranice činí nejméně pět let, a dále o trest-
ných činech podvracení republiky, teroru, zá-
škodnictví a sabotáže (§§ 79a, 80a, 84 a 85
tr. zák. ).
7
(2) Vyšší vojenský soud koňů v první stolici
řízení též o trestných činech funkcionářů, pro
které je zřízen.
Místní příslušnost
§14
(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl
trestný čin spáchán.
(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li
čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož
obvodu má obviněný bydliště, pracoviště nebo
pobyt; jestliže se nedají zjistit nebo jsou mi-
mo území Československé republiky, soud,
v jehož obvodu čin vyšel najevo.
§15
(1) Řízení o trestných činech příslušníků
ozbrojených sborů, kteří konají službu u části,
pro kterou byl zřízen vojenský soud, koná
tento soud.
(2) Řízení o trestných činech funkcionářů
ozbrojených sborů koná vojenský soud, který
je určen presidentem republiky k projednáni
trestných činů těchto funkcionářů.
Společně řízeni
§16
O všech trestných činech téhož obviněného
a proti všem obviněným, jejichž trestně činy
spolu souvisí, se koná společné řízeni. Spo-
lečně řízení však nemůže konat obecný soud
o trestném činu osoby podléhající pravomoci
vojenských soudů a naopak.
§17
Společně řízení koná krajský soud, je-li
příslušný konat řízení alespoň o jednom
z trestných činů.
§18
Společné řízení koná soud, který je přísluš-
ný konat řízení proti přímému pachateli nebo
o nejtěžším trestném činu.
§19
Je-li podle předchozích ustanovení pří-
slušno soudů několik, koná řízení z těchto
saudů ten, u něhož podal prokurátor obžalobu
nebo jemuž věc byla nepříslušným soudem
postoupena.
8
§ 20
Vyloučení věci
(1) K urychlení řízení nebo z jiných důle-
žitých důvodů lze řízení o některém z trest-
ných činů nebo proti některému z obviněných
vyloučit ze společného řízeni.
(2) Příslušnost soudu věc vyloučivšího se
nemění; vyloučí-li však krajský soud věc,
o níž by jinak příslušelo konat řízení lidovému
soudu, může ji postoupit místně příslušnému
soudu lidovému.
§ 21
Spojení věci
Jsou-li tu podmínky společného řízení,
může soud spojit k společnému projednání a
rozhodnutí věci, v nichž byly podány samo-
statně obžaloby.
§ 22
Spory o příslušnost
Spory o příslušnost mezi soudy rozhoduje
soud, který je jim nejblíže společně nadřízen.
Odnětí a přikázání věci
§ 23
Z důležitých důvodů může být věc přísluš-
nému soudu odňata a přikázána jinému soudu
téhož druhu těže stolice; o odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nej-
blíže společně nadřízen,
§ 24
(1) Na návrh předsedy nejvyššího soudu
nebo generálního prokurátora může nejvyšší
soud
a) povážu je-li to se zřetelem na povahu
trestného činu nebo na osobu pachatele za
nutně, odejmout věc příslušnému lidové-
mu soudu a přikázat ji k pokračování v ří-
zení a k rozhodnutí krajskému soudu,
b) z důležitých důvodů odejmout věc, ve
které bylo podáno odvolání proti rozsudku
lidového soudu, příslušnému krajskému
soudu a rozhodnout o odvolání sám.
(2) Jde-li o trestný čin, který ohrožuje dů-
ležitě zájmy obrany vlasti, může nejvyšší soud
věc odejmout příslušnému soudu obecnému a
přikázat ji k pokračování v řízení a k roz-
hodnutí vojenskému soudu těže nebo vyšší
stolice.
9
Oddíl druhý
Vyloučení orgánů činných
v trestním řízení
§25
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je
vyloučen soudce, prokurátor, vyšetřovací
orgán a zapisovatel, u něhož pro poměr k pro-
jednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon
přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, a jde-li o soudce
též k prokurátoru, lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti.
(2) Soudce je dále vyloučen z vykonávání
úkonů trestního řízení, jestliže byl v projed-
návané věci činný jako prokurátor, vyšetřo-
vací orgán, obhájce nebo jako zmocněnec zú-
častněně osoby nebo poškozeného.
(3) ve vyšší stolici je kromě toho vyloučen
soudce, který se zúčastnil rozhodování v prv-
ní stolici, a naopak; z rozhodování o stížnosti
je vyloučen prokurátor, který se zúčastnil ří-
zení v první stolici.
§ 26
(1) Jakmile se doví o skutečnosti odůvod-
ňující jeho vyloučení nebo je-li taková sku-
tečnost některou ze stran namítána, oznámí
to soudce předsedovi soudu, předseda soudu
předsedovi nadřízeného soudu a jiná osoba
bezprostředně nadřízenému orgánu; až do
rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vyko-
návají jen ty úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Jestliže soudce, o jehož vyloučení jde,
s tím souhlasí, může předseda soudu, aniž
o vyloučení rozhodne, přidělit věc soudci ji-
nému nebo určit za něho do senátu jiného
soudce.
Oddíl třetí
Zapisovatel a tlumočník
§ 27
Zapisovatel
Je-li o úkonu třeba sepsat protokol, přibe-
re se zapisovatel vzatý do slibu. Jestliže zapi-
sovatel není dosažitelný a úkon nesnese od-
kladu, nutno k úkonu přibrat nezúčastněnou
zletilou osobu jako svědka.
Tlumočník
§ 28
0) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi
nebo písemnosti anebo neovládá-li obviněný
2
10
jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se
tlumočník; tlumočník může být zároveň zapi-
sovatelem.
(2) Jako tlumočník nesmí být přibrán, kdo
by byl ve věci vyloučen z důvodu uvedeného
v § 25 odst. 1.
(3) Tlumočník se v předvolání upozorní na
následky nedostavení se (§ 74) a na povinnost
bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které
by byl ve věci vyloučen nebo které mu jinak
brání být ve věci činný jako tlumočník.
(4) Tlumočník musí být poučen o tom, že
je povinen přesně přetlumočit obsah výpo-
vědi nebo písemnosti a zachovávat mlčenli-
vost o tom, co se jako tlumočník dověděl; dále
musí být poučen o významu své funkce s hle-
diska obecného zájmů a o trestních násled-
cích křivé výpovědi.
§ 29
(1) Tlumočník má nárok na náhradu nut-
ných výdajů a na přiměřenou odměnu (tlu-
močné).
(2) Výši tlumočného určí ten, kdo tlumoč-
níka přibral, a v řízení před soudem předseda
senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná
stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl čtvrtý
Obviněný
§ 30
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trest-
ného činu, lze považovat za obviněného a po-
užít proti němu prostředků daných tímto zá-
konem proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li
proti němu vzneseno obvinění (§ 178).
§ 31
Práva obviněného
(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem
skutečnostem, které se mu dávají za vinu, a
k důkazům o nich, právo uvést všechny okol-
nosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, a
dále zejména právo činit v trestním řízení
návrhy, zvolit si obhájce a podávat opravné
prostředky. Tato práva příslušejí obviněnému
i tehdy, jestliže není svéprávný.
(2) Všechny orgány činné v trestním řízení
jsou povinny obviněného vždy o jeho právech
poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich
uplatnění.
11
§32
Zákonný zástupce obviněného
Zákonný zástupce nesvěprávněho obvině-
ného je oprávněn obviněného zastupovat,
zejména zvolit mu obhájce, činit za obvině-
ného návrhy, podávat za něho žádosti a
opravné prostředky; je též oprávněn zúčast-
nit se všech úkonů, kterých se podle zákona
může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obvi-
něného může zákonný zástupce tato práva
vykonávat i proti vůli obviněného.
Oddíl pátý
Obhájce
§ 33
Obhájce
(1) Obhájcem může být, není-li dále stano-
veno něco jiného, jen advokát; v oboru vojen-
ského soudnictví a v řízení o trestných činech
náležejících k příslušnosti krajského soudu
(§ 13 odst. 1), jen advokát zapsaný do zvlášt-
ního seznamu, který vede ministerstvo spra-
vedlnosti.
(2) Při hlavním a odvolacím líčení a veřej-
ném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo
je k němu předvolán jako svědek, znalec ne-
bo tlumočník.
§ 34
Zvolený obhájce
(1) Neužije-li obviněný nebo jeho zákonný
zástupce práva zvolit obhájce, může ho zvolit
na svůj náklad jeho příbuzný v pokolení pří-
mém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec,
manžel a druh, jakož i zúčastněná osoba. Ne-
ní-li obviněný svéprávný, mohou tak tyto
osoby učinit i proti jeho vůli.
(2) Nebude-li obhájce soudu a v přípravném
řízení prokurátoru nebo vyšetřovacímu orgá-
nu oznámen tím, kdo ho zvolil, musí sám pro-
kázat, že byl za obhájce zvolen.
(3) Obviněný si může místo obhájce, který
mu byl ustanoven nebo jinou osobou k tomu
oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.
Ustanovený obhájce
§ 35
(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v pří-
padech, kdy ho musí mít, a neprokáže ve
stanovené lhůtě, že si ho sám zvolil, bude mu
obhájce ustanoven na
jeho náklad.
2*
12
(2) Nemá-li obviněný v případě uvedeném
v odstavci 1 dostatečných prostředků, aby
hradil odměnu obhájci, bude mu ustanoven
obhájce, který ho bude obhajovat bez nároku
na odměnu.
(3) Na žádost obviněného, který nemá do-
statečných prostředků, aby hradil odměnu
obhájci, bude mu ustanoven obhájce, který
ho bude obhajovat bez nároku na odměnu,
i když nejde o případ, kdy obviněný obhájce
mít musí.
(4) Je-li obviněných několik, ustanoví se
těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neod-
porují, zpravidla obhájce společný.
§ 36
(1) Obhájce ustanovuje předseda senátu a
v řízení přípravném prokurátor, a to zpra-
vidla v součinnosti s advokátní poradnou;
jim náleží těž zprostit ustanoveného obhájce
povinnosti obhajování.
(2) v oboru vojenského soudnictví může
být se souhlasem náčelníka ustanoven obháj-
cem též důstojník justice v činné službě,
jestliže jde o naléhavý případ a advokát není
ihned dosažitelný anebo jestliže to vyžaduje
povaha projednávané věci;, obhájcem však
nemůže být důstojník činný u vojenského
prokurátora.
§ 37
(1) Ustanovený obhájce je povinen převzít
obhajobu; z důležitých důvodů může však
být na svou žádost povinnosti obhajování
zproštěn a místo něho ustanoven obhájce
jiný.
(2) Z důležitých důvodů může být na žádost
obviněného místo ustanoveného obhájce
ustanoven obhájce jiný. Lze též rozhodnout,
aby obhájce již ustanovený obhajoval obvi-
něného bez nároku na odměnu.
§ 38
Oprávnění obhájce
(1) Obhájce je oprávněn již za přípravného
řízení činit za obviněného návrhy a podávat
za něho žádosti a opravně prostředky. Při se-
znamování obviněného s výsledky vyšetřo-
vání (§§ 183, 184) a kdykoli později smí ob-
hájce mluvit s obviněným, který je ve vazbě,
bez přítomnosti jiných osob a nahlížet do
spisů.
(2) Obhájce je též oprávněn zúčastnit se
všech úkonů, kterých se může zúčastnit ob-
viněný.
13
(3) Není-li obviněný svéprávný, může ob-
hájce oprávnění uvedená v odstavcích
1 a 2
vykonávat též proti vůli obviněného.
(4) Nebylo - li zmocnění obhájce omezeno,
vztahuje se na celé řízení, a to i tehdy, jde-li
o obhájce ustanoveného.
Oddíl šestý
Zúčastněná osoba
,, § 39
(1) Zúčastněné osobě musí být poskytnuta
možnost, aby se k věci vyjádřila; může být
přítomna při hlavním a odvolacím líčení a ve-
řejném zasedání a činit v něm návrhy.
(2) Orgány činné v trestním řízení jsou po-
vinny zúčastněnou osobu o jejích právech
poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich
uplatnění.
§ 40
Není-li zúčastněná osoba svéprávná, vyko-
nává její práva podle tohoto zákona její zá-
konný zástupce.
Oddíl sedmý
Poškozený
Uplatnění nároku poškozeného
§ 41
(1) Poškozený má právo žádat, aby v trest-
ním řízení bylo rozhodnuto o jeho nároku na
náhradu škody způsobené trestným činem, a
činit návrhy. Toto právo poškozenému nepří-
sluší
v řízení o trestných činech náležejících
k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1).
(2) Orgány činné v trestním řízení jsou po-
vinny poškozeného o jeho právech poučit a
poskytnout mu plnou možnost jejich uplat-
nění.
(3) právo podle odstavce 1 poškozenému
nepřísluší, jestliže nárok na náhradu škody
uplatnil již v řízení ve věcech občanskopráv-
ních.
§ 42
Zemře-li poškozený, přecházejí práva, kte-
rá má v trestním řízení, na jeho právního ná-
stupce.
§ 43
Zákonný zástupce poškozeného.
Není-li poškozený svéprávný, vykonává
jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný
zástupce.
14
Zajištění nároku poškozeného
§ 44
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení ná-
roku poškozeného na náhradu škody bude
mařeno, může soud a v řízení přípravném pro-
kurátor na návrh poškozeného zajistit movitě
věci obviněného, a to do pravděpodobně výše
škody; zajištěně věci nutno sepsat a zpra-
vidla uschovat u státního notářství nebo
u soudu. K
uspokojení tohoto nároku mohou
být zajištěny těž pohledávky obviněného, po-
kud nejde o odměnu za práci nebo
o pohle-
dávky plynoucí z národního pojištění; dlužní-
ku obviněného se přikáže, aby místo plněni
obviněnému složil předmět plnění do úschovy
státního notářství nebo soudu.
(2) O tom, že zajištění bylo nařízeno, se po-
škozený vyrozumí s poučením o ustanovení
§ 45.
(3) Proti rozhodnutí, jímž bylo zajištění na-
řízeno, může obviněný podat stížnost.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se neužije
v řízení o trestných činech náležejících k pří-
slušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1).
(5) Návrh podle odstavce 1 není oprávněn
učinit poškozený, který svůj nárok na ná-
hradu škody uplatnil již v řízení ve věcech
občanskoprávních.
§ 45
(1) Zajištění musí být zrušeno
a) pomine-li důvod, pro. který bylo nařízeno,
b) skončí-li trestní stihání zastavením nebo
rozsudkem zprošťujícím,
c) uplyne-li jeden měsíc od právní moci roz-
sudku, jímž byl obžalovaný uznán vinným,
nebo
d) stran věci, která byla omylem zajištěna,
ač náleží jiné osobě než obviněnému.
(2) Zajištění musí být omezeno, je-li zřej-
mo, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo
nařízeno.
Oddíl osmý
Zmocněnec zúčastněné osoby
a poškozeného
§ 46
(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou
dát zastupovat zmocněncem. Nebude-li
zmocněnec soudu a v řízení přípravném pro-
kurátoru nebo vyšetřovacímu orgánu ozná-
men tím, kdo ho zmocnil, musí sám prokázat,
že je zmocněn.