13
ním ministra školství, věd a umění č. 130/
1950 Sb., nastává hlavně ve věcech zřizování
vysokých škol a fakult a ve věcech hospodář-
ských a plánovacích.
Ve složení Státního výboru pro vysoké ško-
ly nastává změna potud, že se na místo slo-
venské odbočky zřizuje Slovenský výbor pro
vysoké školy jako iniciativní, koordinační a
poradní sbor pověřence školství a kultury.
Členové obou výborů budou jmenováni
především z vysokoškolských učitelů a z čle-
nů komisí expertů. Předsedou bude jmenován
některý z význačných pracovníků vysoké
školy. Členství ve Státním výboru pro vysoké
školy i Slovenském výboru pro vysoké školy
je funkce čestná. Členům budou vypláceny
pouze náhrady za účast na schůzích předsed-
nictva nebo plena.
Těžiště práce Státního výboru není v ple-
nárním zasedání, které se bude konat jen při
zvláštních příležitostech, nýbrž v předsednic-
tvu, které bude mít asi 15 členů, po případě
v jeho pracovních skupinách, které bude ur-
čovat předseda Státního výboru pro vysoké
školy. Tím se zajišťuje dělnost Státního vý-
boru pro vysoké školy, která se mimo to
usnadňuje tím, že při řešení odborných otá-
zek si může Státní výbor vyžádat stanovisko
jednotlivých komisí expertů. Obdobně bude
pracovat i Slovenský výbor.
K § 6:
Komise expertů, zřízené podle potřeby při
Státním výboru pro vysoké školy i při Sloven-
ském výboru pro vysoké školy, jsou pracov-
ními složkami příslušného výboru. Při tom se
nevylučuje, aby s vědomím Státního výboru
pro vysoké školy byly poradními orgány mi-
nisterstva školství a kultury pro řešení od-
borných otázek, po případě i Státní komise
pro vědecké hodnosti. Obdobná je funkce ko-
misí expertů zřízených při Slovenském vý-
boru v poměru k pověřenectvu školství a kul-
tury.
Vzhledem k tomu, že mnoho odborných
otázek je společných jak vysokým, tak i od-
borným školám a že tyto otázky musí být ře-
šeny ve vzájemné souvislosti, je dána mož-
nost, aby do komisí expertů byli podle potře-
by přibíráni i učitelé odborných škol.
Členství v komisích expertů je rovněž
funkce čestná.
Býv. ministerstvo vysokých škol započalo
se zřizováním komisí expertů již neodvisle od
Státního výboru pro vysoké školy v r. 1953,
zejména při řešení otázek spojených s vypra-
cováním nových učebních plánů a osnov vy-
sokých škol. Tyto komise se ve své práci
dobře osvědčují a jsou pro řešení odborných
otázek nezbytnými spolupracovníky minister-
stva školství a kultury. Tím, že nyní budou
komise expertů pracovně přímo zapojeny na
Státní výbor pro vysoké školy jako jeho or-
gány, zajišťuje se jednotnost jejich vedení.
K § 8:
Změna ve srovnání s dosavadním stavem je
především v časově neurčeném funkčním ob-
dobí rektora. Tento způsob se osvědčil na vy-
sokých školách sovětských. Je na prospěch
školy tím, že umožňuje rektoru lépe zvlád-
nout problematiku vysoké školy, než je tomu
při funkčním období tříletém.
K § 9:
Vědecká (na vysokých školách uměleckých
umělecká) rada vysoké školy nahradí dosa-
vadní radu vysoké školy, v níž vedle funkcio-
nářů vysoké školy (rektora a prorektorů) a
fakult (děkanů a proděkanů) byli zástupci
učitelů, studentů a zaměstnanců vysoké školy
a která rozhodovala nejen o pedagogických a
vědeckých (uměleckých), ale též o hospodář-
ských a správních věcech vysoké školy. Tím
se stal z rady vysoké školy těžkopádný apa-
rát, kde na úkor zásadních problémů pedago-
gických a vědeckých (uměleckých) se často
řešily běžné otázky administrativní a hospo-
dářské (umístění a vybavení kateder, roz-
dělení exkursních paušálů a pod. ). Zástupci
studentů a zaměstnanců vysoké školy neměli
zpravidla potřebnou kvalifikaci, aby mohli
řešit otázky pedagogické a vědecké, takže
jejich přítomnost v radě byla převážně for-
mální. Dnes, kdy rady vysokých škol mají
rozhodovat o zásadních pedagogických a vě-
deckých věcech vysoké školy a o udělování
vědeckých hodností, je třeba, aby se změnilo
i složení rad, t. j. aby vedle rektora, prorek-
torů a děkanů byli členy rad i vynikající věd-
ci (na vysokých školách uměleckých vynika-
jící umělci), kteří působí na vysoké škole,
a dále odborníci z praxe. Další odborníci
z praxe, jakož i zástupci organisací studentů
a zaměstnanců vysoké školy mohou však být
podle potřeby přizváni k jednání s hlasem po-
radním.
K § 10:
Rektorát vysoké školy je výkonným apará-
tem rektora a prorektorů. Rektorát řídí
kvestor vysoké školy, který je stálým zá-
stupcem rektora pro věci hospodářské a
správní. Funkce tajemníka vysoké školy za-
niká. Nyní, kdy rektor a prorektoři se mají
14
plně věnovat řízení vysokých škol po strán-
ce pedagogické a vědecké, tkví těžiště vedou-
cího pracovníka rektorátu ještě větší měrou
než doposud v oblasti hospodářské a správní
a je proto kvestor jako vedoucí pracovník
rektorátu stálým zástupcem rektora v těchto
věcech. Tím je odůvodněn také název pro
toto funkční místo. Kvestor vysoké školy má
být odborně kvalifikován pro obor hospo-
dářsko-správní (absolvent právnické fakulty
nebo vysoké školy ekonomické).
K § 11:
Rovněž u děkana bude jeho funkční období
časově neurčené.
K § 12:
O vědecké (umělecké) radě fakulty platí
obdobně to, co bylo uvedeno o vědecké (umě-
lecké) radě vysoké školy. Dosavadní fakultní
rada rozhodovala převážně o hospodářských
a správních věcech na úkor řešení zásadních
pedagogických, vědeckých (uměleckých) a
výzkumných otázek. Nově bude vědecká
(umělecká) rada fakulty složena tak, aby
mohla řešit závažné otázky pedagogické a
vědecké (umělecké).
K § 13:
Obdobně jako na rektorátě zdůrazňuje se
i na děkanátu funkce tajemníka jako stálé-
ho zástupce děkana pro věci hospodářské a
správní.
K § 14:
Na valném shromáždění budou v určitých
časových obdobích (nejméně jednou ročně)
hodnoceny výsledky práce za uplynulé ob-
dobí a vytčeny směrnice pro další práci.
K § 15:
Na rozdíl od zákona č. 58/1950 Sb. nejsou
katedry jenom sborem učitelů téhož nebo
příbuzného oboru, nýbrž základními organi-
sačními jednotkami pedagogické a vědecké
(umělecké) práce, po případě také práce vý-
zkumně a pro výchovu vědeckého (umělec-
kého) dorostu.
Činnost katedry má být zaměřena přede-
vším na tyto hlavní úkoly:
a) plnění učebního plánu příslušného stu-
dijního oboru,
b) výchovu studentů směřujících k pod-
poře jejich politického a kulturního růstu,
k rozvíjení schopnosti samostatné tvůrčí prá-
ce a k upevnění návyku soustavné a plánova-
né práce,
c) vyvíjení činnosti potřebné ke zvýšení
ideologické, odborné a pedagogické úrovně
učebního procesu,
d) organisování vědecké činnosti katedry a
jejich členů podle thematického plánu sesta-
veného se zřetelem k potřebám a úkolům so-
cialistické výstavby,
e) organisování soustavného styku učitelů
s výrobní praxí a vědeckými a vědecko-vý-
zkumnými institucemi,
f) podporu publikační a popularisační čin-
nosti učitelů,
g) zajišťování výchovy vědeckých (umělec-
kých) aspirantů.
Toto pojetí katedry vychází ze zkušeností
jak sovětských, tak našich vysokých škol, a
zvyšuje odpovědnost vedoucího katedry i za
věcné vybavení katedry, sloužící jak vědecké,
tak pedagogické její činnosti.
Katedry, jež plní úkoly pro několik fakult,
zřizují se zejména pro základny marxismu-
leninismu, dějin KSSS a KSČ, dialektický a
historický materialismus, politickou ekono-
mii, ruský jazyk, jiné cizí. jazyky a tělesnou
výchovu. Zřizování kateder a jmenování je-
jich vedoucích se přenáší na rektora.
K § 16:
Základním útvarem pro pedagogickou i vě-
deckou práci je na vysokých školách katedra.
Rozvoj vědecké (umělecké) a výzkumné prá-
ce však vyžaduje, aby na vysokých školách
byly zřizovány další organisační útvary slou-
žící výhradně této práci, které by byly vy-
baveny jak potřebným zařízením, tak i ne-
zbytnými vědeckými a pomocnými odbornými
silami, které by se věnovaly výhradně této
práci. Osnova počítá se dvěma druhy těchto
zařízení, které si liší podle povahy, účelu
i rozsahu. Jsou to vědecké (umělecké) ústavy
a vědecké laboratoře. Tato zařízení mohou
sloužit i několika katedrám, po případě fa-
kultám, nebo i několika vysokým školám.
Zřizování vědeckých ústavů a vědeckých
laboratoří vyhovuje i požadavkům nezbytné
hospodárnosti, poněvadž zabraňuje tříštění
prostředků na vybavení několika pracovišť a
umožňuje dokonalejší vybavení jednoho spo-
lečného soustředěného pracoviště i hospodár-
nější využití pracovníků.
Zřizování vědeckých ústavů a vědeckých
laboratoří na vysokých školách jako vědec-
ko-výzkumných pracovišť je upraveno zvlášt-
ními předpisy (§ 5 odst. 3 zákona č. 14/1955
15
Sb. a směrnice schválené vládním usnesením
ze dne 25. 8. 1955 č. 2. 383).
Vědecké ústavy a vědecké laboratoře jsou
vždy součástí vysoké školy, nejsou tedy sa-
mostatnými rozpočtovými jednotkami.
Od těchto vědeckých ústavů je třeba lišit
ústavy, které existují dosud na některých fa-
kultách (zejména lékařských) jako oddělení
katedry. Úkolem těchto ústavů (na př. ana-
tomického, pathologicko-anatomického a j. )
není výlučně činnost vědecko-výzkumná, ný-
brž vedle vědeckých úkolů plní i úkoly pe-
dagogické. Tyto ústavy budou i nadále za-
chovány.
Kabinety jsou pomocnými složkami vyso-
kých škol pro účely pedagogické a studijní
a zřizují se především pro obor pedagogic-
kých a společenských věd, kde napomáhají
názornému vyučování.
Vědecká, výzkumná i pedagogická práce je
nemyslitelná bez odborně literatury. Pro po-
třebu učitelů, vědeckých pracovníků i stu-
dentů je odborná literatura na vysokých ško-
lách k disposici v knihovnách vysokých škol,
jež se zřizují zpravidla jako ústřední knihov-
ny fakulty nebo celé vysoké školy. Jednotlivě
katedry mají příruční knihovny, které jsou
součástí ústřední knihovny. Jen výjimečně
mají některé katedry samostatně knihovny,
a to tam, kde je to odůvodněno povahou obo-
ru a rozsahem knihovny (na př. knihovna ka-
teder slovanských jazyků na filologické fa-
kultě Karlovy university v Praze, katedry ma-
tematiky na Českém vysokém učení technic-
kém v Praze a j. ). Ústřední knihovny společ-
né pro celou vysokou školu se zřizují zpra-
vidla na vysokých školách jednotného zamě-
ření, na př. na vysoké škole chemicko-tech-
nologickě v Praze, vysoké škole železniční
v Praze a pod. Tam, kde prozatím není možné
nebo účelné zřídit ústřední knihovnu, zřizuje
se zpravidla knihovní středisko, které organi-
suje a provádí knihovnické a bibliograficko-
zpravodajské práce pro všechny knihovny
vysoké školy, fakulty, po případě pro několik
fakult téže vysoké školy. Ústřední knihovny
a knihovní střediska umožňují jednak, že
knihovnické a bibliografické práce jsou ve-
deny odbornými kvalifikovanými silami, jed-
nak že nákup knih a provoz je hospodárnější
a přihlíží přiměřeně k potřebám studentů.
K praktickému výcviku studentů vyšších
pedagogických škol byly k vyšším pedagogic-
kým školám přičleněny osmileté střední školy
ustanovením § 1 odst. 2 vládního nařízení č.
66/1953 Sb., o vyšších pedagogických školách
a vysokých školách pedagogických.
V zájmu rozvoje práce na vysokých ško-
lách je nutno ponechat ministru školství a
kultury pro budoucnost možnost zřizovat
v dohodě s ministrem financí i jiné útvary
sloužící výuce nebo vědeckému bádání, jehož
rychlý vývoj si vyžaduje i nových způsobů
práce a její organisace. Takovými zařízeními
jsou již dnes na příklad botanické zahrady,
pokusně zahrady a pole, zvěřince pro pokusná
zvířata a pod.; pro budoucnost se uvažuje
o zřízení školských závodů, dílen a j. Pokud
takováto zařízení nebudou zřízena v resortu
ministerstva školství a kultury, bude postupo-
váno podle odstavce 8. Praktický výcvik stu-
dentů lesnických fakult umožňuje již nyní
ustanovení § 7 vládního nařízení č. 2/1956 Sb.,
o organisaci lesního hospodářství.
Zcela zvláštní vztah k vysokým školám
mají kliniky zřízené pro lékařské fakulty, jež
slouží jak výcviku studentů, tak i vědecké a
vědecko-výzkumné práci učitelů a jiných
pracovníků lékařských fakult. Jejich zvlášt-
nost je v tom, že jsou součástí fakultních ne-
mocnic spravovaných ministerstvem zdravot-
nictví (§ 7
odst. 1 písm. f) poslední věta zá-
kona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní
a léčebně péči, a § 10 odst. 3 nařízení mi-
nistra zdravotnictví č. 24/1952 Sb., o organi-
saci preventivní a léčebné péče). Postavení
klinik v rámci fakultních nemocnic a jejich
poměr k lékařským fakultám i vzájemný po-
měr obou zúčastněných resortů, t. j. mini-
sterstva školství a kultury a ministerstva
zdravotnictví, je, po př. bude upraven statuty
fakultních nemocnic, které vydávají společně
ministři zdravotnictví a školství a kultury.
Rovněž zvláštní vztah mají kliniky fakultních
veterinárních nemocnic k vysokým školám
zemědělským. Postavení těchto klinik a jejich
vztah k vysokým školám je, po případě bude
upraven statuty fakultních veterinárních ne-
mocnic, které vydávají společně ministři ze-
mědělství a lesního hospodářství a školství a
kultury. Fakultní veterinární nemocnice se
zřizují podle § 14 zákona č. 187/1950 Sb.,
o zdokonalení živočišné výroby.
K § 17 odst. 1:
Odchylky od normální organisace vysokých
škol přicházejí v úvahu zejména na velikých
vysokých školách (na př. Karlova universita
a České vysoké učení technické v Praze), je-
jichž správa je znesnadněna velkým počtem
různorodých fakult, a na vysokých školách,
které se nedělí na fakulty, dále na vyšších
pedagogických školách, jež jsou vysokými
školami svého druhu; v čele vyšších pedago-
gických škol nestojí rektor, nýbrž děkan, po-
16
něvadž mají povahu obdobnou fakultám.
Zvláštní postavení má také vojenská fakulta
vysoké školy železniční v Praze.
K § 17 odst. 2:
Úkoly, organisace a způsob správy jednot-
livých škol budou stanoveny organisačními
statuty, které vydá ministr školství a kultury
v dohodě se zúčastněnými členy vlády po pro-
jednání ve vědecké radě vysoké školy.
V zájmu usnadnění a zjednodušení mezimi-
nisterského projednání návrhů organisačních
statutů jednotlivých vysokých škol dohodne
se ministerstvo školství a kultury se zúčast-
něnými ústředními úřady na základních usta-
noveních, upravujících otázky společné všem
vysokým školám (vydá vzorový organisační
statut).
Jak osnova nařízení ministra školství a kul-
tury podle § 17 odst. 1, tak vzorový organi-
sační statut budou dohodnuty vždy s mini-
strem financí.
K č. 2:
K § 19:
Přijímání studentů na vysoké školy bylo
v kapitalistickém řádě živelné, takže nutně
vznikaly disproporce mezi počtem absolventů
jednotlivých vysokých škol a mezi jejich při-
měřeným umístěním. Tento způsob přijímání
studentů na vysoké školy byl odstraněn již
zákonem č. 58/1950 Sb. Jednotlivé vysoké
školy a jejich fakulty přijímají studenty
v počtu předem stanoveném podle celkového
plánovaného počtu studentů a podle plánova-
né potřeby jednotlivých studijních oborů.
Vysoké školy přijímají jenom uchazeče, kteří
v přijímacím řízení prokazují nadání a schop-
nosti ke studiu. Uchazeči konají řádné přijí-
mací zkoušky. Pro rok 1956 jsou stanoveny
zkoušky ze dvou až tří předmětů podle zamě-
ření jednotlivých fakult. Plánovité přijímání
a přísný výběr uchazečů o vysokoškolské stu-
dium jsou nutné zejména proto, aby mohlo
být úspěšně prováděno rozmisťování absol-
ventů vysokých škol podle nabyté kvalifikace
(vládní nařízení č. 20/1952 Sb. a vládní naří-
zení č. 56/1953 Sb. ). Vzhledem k tomu hlav-
ním zúčastněným členem vlády, s nímž se
musí ministr školství a kultury při vydávání
předpisů o přijímání studentů na vysoké ško-
ly dohodnout, je ministr-předseda státního
úřadu plánovacího.
Všeobecná práva a povinnosti studentů
upravuje především školní a disciplinární řád.
Patří sem také stipendijní předpisy. Stát
umožňuje studium tím, že poskytuje studen-
tům podle sociálního postavení rodičů stipen-
dium a dále jim umožňuje ubytování v kole-
jích a stravování v mensách. Při ubytování
v kolejích se dává přednost studentům, kteří
dostávají stipendium. V kolejích je ubytováno
asi 53 % studentů, a to 47 % v českých ze-
mích a 67 % na Slovensku. Při rostoucím
počtu studentů počítá se s dalším zvýšením
počtu lůžek v kolejích výstavbou nových ob-
jektů, především v českých zemích. V men-
sách se podává nyní denně asi 50. 000 hlavních
jídel.
V r. 1954 bylo upraveno národní pojištění
vysokoškolských studentů.
K § 20:
Mimořádné způsoby studia, t. j. především
studium dálkově a večerní, se v posledních
dvou letech rozvinuly tak, že počet dálkově
studujících přesahuje v některých studijních
oborech značně počet řádných studentů. Na
příklad dálkově studium na vyšších pedago-
gických školách a na vysokých školách peda-
gogických pro učitele v činné službě, kteří si
takto získávají nebo zvyšují kvalifikaci, do-
sáhlo v roce 1955 počtu 10. 622 osob. Rovněž
na vysokých školách ekonomických počet
účastníků dálkového studia stále stoupá;
v roce 1955 dosáhl 2. 310 osob. Na Českém vy-
sokém učení technickém v Praze činil počet
účastníků dálkového studia k 31. lednu 1956
3. 223 osob. Systemisace ve státní správě zvý-
šila ještě zájem o mimořádně způsoby studia.
Aby toto studium mělo požadovaný výsledek,
je třeba, aby bylo pečlivě řízeno a aby dálko-
vě studujícím byla věnována veškerá pomoc,
jak se strany vysoké školy, tak i se strany
zaměstnavatele. Jedním z opatření sloužících
ke zkvalitnění studia je zřizování oddělení
dálkového studia na vysokých školách (fa-
kultách) s vlastními pedagogickými silami,
ustanovení prorektora (proděkana) pro mi-
mořádné způsoby studia na těch vysokých
školách, kde je vysoký počet účastníků mi-
mořádných způsobů studia, jakož i zřizování
konsultačních středisek v kraji. Jako nový
mimořádný způsob studia se zavádí na někte-
rých vysokých školách externí studium.
K § 21:
Označení absolventů vysokých škol je
upraveno doposud vyhláškou ministra vyso-
kých škol č. 248/1953 Ú. 1. ve znění vyhlášek
ministra školství č. 135/1954 Ú. 1., č. 242/1954
Ú. 1. a č. 124/1956 O. 1. Podle potřeby určí
ministr školství a kultury nařízením také
zkratky pro označení absolventů vysokých
škol.
17
K § 22:
V prováděcích předpisech bude stanoveno,
že aspiranturu lze absolvovat buď s přeruše-
ním zaměstnání (řádná aspirantura) nebo bez
přerušení zaměstnání (externí aspirantura).
Dosavadní podrobná úprava vědecké aspi-
rantury vychází z vládního usnesení ze dne
8. července 1952, o zlepšení vzdělávání a vý-
chovy vědeckých a vědecko - pedagogických
kádrů, které se ovšem týká vědeckých aspi-
rantů nejen na vysokých školách, nýbrž
i v akademiích věd a v resortních ústavech.
Toto usnesení bylo změněno a doplněno ně-
kolika dalšími vládními usneseními. Externí
aspirantura byla zavedena vládním usnesením
ze dne 4. května 1954.
Řádným aspirantům je vypláceno měsíční
stipendium. Řádná aspirantura trvá nejdéle
3 roky. Během aspirantury vypracuje aspi-
rant vědeckou práci za účelem získání hod-
nosti kandidáta věd.
Počet aspirantů pro jednotlivé vědní obory
a fakulty je určován plánem.
Absolventi řádné aspirantury jsou umisťo-
váni na 3 roky příslušným ústředním úřadem
v dohodě se státním úřadem plánovacím.
Externí aspirantura má trvat nejdéle 5 let
a je určena pro osoby, které pracují na vyso-
kých školách, ve vědecko - výzkumných ústa-
vech, v odvětvích hospodářského nebo kul-
turního života, po případě v úřadech, aniž při
tom přeruší svůj zaměstnanecký poměr.
K § 23:
Na rozdíl od dosavadního ustanovení záko-
na č. 58/1950 Sb. stanoví se nyní stupně vě-
deckých hodností, které mohou být udělovány
(vědecká hodnost kandidáta věd a vědecká
hodnost doktora věd). Jinak se odkazuje na
zvláštní předpis, t. j. vládní nařízení č. 60/
1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o ozna-
čení absolventů vysokých škol, které se zá-
sadně ponechává v platnosti. Tímto vládním
nařízením byla také zřízena Státní komise pro
vědecké hodnosti jako ústřední orgán pro věci
vědeckých hodností.
Podrobnější úprava se nesvěřuje provádě-
címu vládnímu nařízení, ježto je třeba, aby
o udělování vědeckých hodností platila jed-
notná úprava, jak pro vysoké školy, tak pro
akademie věd. Pokud jde o Československou
akademii věd, vystačilo by se sice se zmocně-
ním, které obsahuje § 25 písm. a) zákona č.
52/1952 Sb., o Československé akademii věd,
rovněž pro Československou akademii země-
dělských věd by mohlo být vydáno prováděcí
vládní nařízení k zákonu č. 90/1952 Sb., o Čes-
koslovenské akademii zemědělských věd. Pro-
váděcí vládní nařízení nemůže však přicházet
v úvahu u Slovenské akademie věd, která byla
zřízena zákonem Slovenské národní rady.
Bylo proto již vládní nařízení č. 60/1953 Sb.
vydáno jako předpis s platností zákona. K jeho
změně je ovšem třeba předpisu stejného
stupně.
K § 24:
O nostrifikaci (uznávání) zahraničních
studií, vysvědčení a diplomů platí doposud je-
nom rozptýlené a kusé předpisy, převážně
ještě z doby rakouské.
Podle dosavadní úpravy je nostrifikace
věcí volného uvážení úřadu. Zásadně se zkou-
má, zda, po případě v jakém rozsahu, lze stu-
dium konané na zahraniční vysoké škole po-
važovat za rovnocenné (po případě nejméně
za rovnocenné) studiu předepsanému na zdej-
ších vysokých školách. Z těchto zásad budou
vycházet i nové prováděcí předpisy.
K § 25:
Osnova rozlišuje několik skupin zaměst-
nanců, kteří působí na vysokých školách.
Mezi nimi jsou vedle učitelů i vědecko-vý-
zkumní (umělečtí) pracovníci, kteří budou
působit ve vědeckých (uměleckých) ústavech
a ve vědeckých laboratořích, s jejichž zřizo-
váním se počítá, a mimo to i na katedrách,
kde řešení plánovaných vědeckých a výzkum-
ných úkolů bude vyžadovat zvláštních vědec-
kých pracovníků neučitelských.
K § 26:
Pro jmenování profesorů se zpravidla vy-
žaduje kvalifikace doktora věd nebo docenta
vysokých škol, při jmenování docentů kvali-
fikace zpravidla kandidáta věd. Pro jmenování
docentem se v podstatě obnovuje habilitační
řízení, při čemž v oborech, kde je nedostatek
uchazečů o místa vysokoškolských učitelů
(v některých technických oborech), bude za-
tím od podmínky habilitačního řízení upuště-
no. Před rozhodnutím o jmenování si vyžádá
ministr školství a kultury vyjádření Státního
výboru pro vysoké školy (pověřenec školství
a kultury vyjádření Slovenského výboru pro
vysoké školy).
Titul "profesor" nebo "docent" je vědecko-
pedagogický (umělecko - pedagogický) titul a
přísluší všem pracovníkům, kteří byli jmeno-
váni profesory nebo docenty vysoké školy, a
to bez ohledu na to, zda budou funkci profe-
sora nebo docenta vykonávat jako hlavní po-
volání či jenom jako činnost vedlejší (zpra-
18
vidla jako externí učitelé). V tomto případě
půjde o odborníky z praxe, zejména z praxe
výrobní, kteří konají na vysokých školách od-
borné přednášky; jmenováním profesorem
nebo docentem má být zhodnocena jejich
práce a vynikající vědecká kvalifikace, pro
kterou jsou na vysokou školu povoláváni.
Se ztrátou funkce bude spojena i ztráta
titulu v těchto případech:
1. byl-li profesor (docent) odsouzen ke
ztrátě občanských práv,
2. vyjde-li najevo, že při přijetí nesplňoval
podmínky pro vznik pracovního poměru,
3. vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný
pracovní výkon,
4. poruší-li hrubě své povinnosti,
5. pozbude-li československého občanství,
6. dopustí-li se takového jednání, že ho
nelze dále považovat za státně spolehlivého
nebo že jeho neprodleně propuštění je
v zájmu udržení pracovní kázně podle povahy
věci nezbytně nutné.
Naproti tomu bude titul profesora nebo do-
centa ponechán zejména:
1. byl-li rozvázán pracovní poměr vzhledem
k tomu, že u profesora (docenta) vznikl podle
předpisů o národním důchodovém pojištění
nárok na důchod invalidní nebo starobní,
2. byl-li rozvázán pracovní poměr, ježto je
ve veřejném zájmu třeba účelnějšího roz-
místění pracovních sil,
3. byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou.
Byl-li profesor nebo docent umístěn na ji-
ném pracovišti podle ustanovení § 27 odst. 2
zákona o vysokých školách, zůstává mu rov-
něž jeho titul.
U asistentů se do budoucna počítá s tím,
že nebudou vykonávat vlastní učitelskou čin-
nost, jak je tomu pro nedostatek kvalifikova-
ných učitelů nyní, nýbrž toliko odborné po-
mocné práce pro učitelskou nebo Vědeckou
činnost. Asistenti i odborní asistenti budou
ustanovováni na dobu časově omezenou. Po
této době bude možno jejich pracovní poměr
obnovit jen za podmínek, které stanoví mi-
nistr školství a kultury po slyšení rektorů
vysokých škol.
K § 27:
Podle potřeby bude úroveň vědecké (umě-
lecké) i pedagogické práce na vysokých ško-
lách celkově prověřována, a to zpravidla vy-
pisováním konkursu na místa profesorů a do-
centů, jehož se zúčastní i ti, kteří tato místa
zastávají. Toto konkursní řízení bude zave-
deno v případech, kde budou předpoklady pro
to, aby řízení přispělo ke zkvalitnění učitel-
ských sborů vysokých škol.
K č. 3:
O vysokých školách vojenských (vojen-
ských akademiích) platí doposud zvláštní
předpisy vydané v oboru nařizovací pravo-
moci vrchního velitele branné moci. Návrh
vládního usnesení podá ministr národní obra-
ny v dohodě s ministrem školství a kultury.
K čl. II:
Z předpisů o nostrifikaci se zrušují ze-
jména:
1. nařízení č. 240/1850 ř. z., o platnosti za-
hraničních diplomů doktorských,
2. nařízení č. 135/1905 ř. z., o uznávání ci-
zozemských veterinárních studií a diplomů.
Z vládního nařízení č. 60/1953 Sb. se zru-
šuje ustanovení § 17. Toto ustanovení se zru-
šuje vzhledem k tomu, že věc se upravuje
v § 21 navrženého nového znění zákona o vy-
sokých školách.
V Praze dne 7. září 1956.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr školství a kultury:
Dr. Kahuda v. r.
Ku 01 - 5146-56.