Stejně tak je žádoucí věnovat pozornost výrobě cementu a hospodaření s cementem jak na stavbě, tak hned v projektu.

Je pravda, že loňského roku byla výroba splněna na 103 % a že růst výroby cementu proti roku 1958 byl o 15 % vyšší. Ve výrobě cementu se můžeme počítat mezi velmoci. Víme však, že i v letošním roce i v příštích letech bude jeho spotřeba stále stoupat. A krytí spotřeby bude vyžadovat dovoz ze zahraničí. Dalším úzkoprofilovým zbožím je ploché sklo tažené. V loňském roce s jeho dodávkami byly velké potíže a jeho nedostatek zapříčinil, že mnoho staveb v naší republice nebylo před zimou zaskleno. To zavinilo zhoršení plnění plánu na těchto stavbách v zimních měsících, poněvadž se stavby nedaly dobře vytopit, tak jak bylo zapotřebí. Neustálé potíže dělá ve stavebnictví zásobování betonářskou ocelí. Často schází některé profily, což vede k větší spotřebě. Tolerance této oceli jsou zpravidla větší. Hutím, poněvadž dodávají na tuny a ne na běžné metry, to přirozeně nevadí. Vede to však k plýtvání tímto materiálem a k jeho nedostatku.

Nedostatek materiálového i finančního krytí narušuje dnes u mnoha podniků už zavedenou progresívní metodu proudového stavění. Tím se dostávají do vážného rozporu se "stanoviskem ÚV KSČ k situaci ve stavebnictví", kde se ukládá zavedení minimálně 80 % proudové výstavby bytových jednotek.

Např. u Pozemních staveb Gottwaldov v letošním roce se proto naruší proudy na Hodonínsku, v Gottwaldově a Kyjově, poněvadž zde bylo vyřazeno přímo v proudu KPK 232 bytových jednotek.

Dalším nedostatkem při bytové výstavbě je otázka projekce, předstihu projektových prací.

Neudržitelná situace v zajišťování projektové a rozpočtové dokumentace pro bytovou výstavbu je i v preferovaném kraji Ostrava, kde generální investor přes všechna ujednání a odsouhlasení v první a třetí fázi prověrky krajského harmonogramu nezajišťuje splnění odsouhlasených termínů.

Například: Pozemní stavby Gottwaldov v roce 1960 zahajují v Ostravském kraji 563 bytových jednotek. Z toho není ve stanoveném termínu projekčně zajištěno 402 bytových jednotek. Týká se to Frýdlantu, Místku i samotné Ostravy.

To zapříčiňuje nedostatek výrobní náplně a nerovnoměrné rozložení výstavby do měsíců a čtvrtletí, šturmovštinu, hromadění nadnormativních zásob, zvyšování nákladů a všechno, co s projekční nepřipraveností bytových jednotek souvisí.

Podobně bych mohl uvádět celou řadu dalších nedostatků v projekční a rozpočtové přípravě i v projektech samých.

Pro charakteristiku uvádím ještě jeden případ.

Na Bartošově čtvrti v Gottwaldově se provádí proudovým systémem výstavba obytných panelových domů G 57.

Projektanti Krajského plánovacího ústavu navrhli zde, jelikož se jedná o okrajové pásmo města, třípodlažní zástavbu. Bylo jim ale doporučeno zvýšení o jedno patro. Všechna jednání byla ale bezúspěšná. Teprve na zákrok stranické organizace u Stavební správy Gottwaldov prosadilo se zvýšení o jedno podlaží. Tím bylo využito jednak stavební plochy, jednak se zmenšil záběr zemědělských pozemků. Snížily se náklady na bytovou jednotku, a to až o 7000 Kčs. Ušetřily se tím peníze pro další investice. Pozemní stavby Gottwaldov v důsledku zvýšení zástavby mohly hospodárněji využít těžkou mechanizaci. A tak na stejné ploše bylo získáno 63 bytových jednotek navíc, a přesto tím vzhled Gottwaldova nijak neutrpěl. Podobné věci se vyskytují i jinde.

Na adresu projektantů je nutno ještě říci, že stále není dostatečně zajišťována opakovatelnost projektů v bytové výstavbě. Podle mých zkušeností, zejména v kraji Ostrava, se provádí monolitoskeletová výstavba bytových jednotek na sídlišti Jindřiška nebo Dimitrovové ulici, která rozpočtově sice vychází lacino, avšak bytové jednotky jsou velmi náročné na spotřebu dřeva.

Zdá se, jako by projektanti nevěděli, že dřevo je jeden z našich úzkých profilů a že je jím zapotřebí šetřit. To se týká i monolitických stropů na sídlišti Jindřiška, jež s ohledem na odbytové ceny jsou levnější než prefabrikované, ale opět vyžadují zvýšenou potřebu dřeva a mnohem vyšší pracnost.

Bylo by dobré zvážit, zda by nebylo výhodnější vzhledem na poddolované území na Ostravsku změnit způsob zakládání na betonovou desku nebo rošt, čímž by se snížila spotřeba dřeva i oceli a značně by se snížila pracnost na takto projektovaných bytových jednotkách.

Při této příležitosti chci poukázat i na chyby v projektech, které se často vyskytují a mají za následek vyhotovování dodatků a tyto pak na dodržování průběžných lhůt doby výstavby. Kromě toho mají nepříznivý vliv na hospodářské výsledky výrobně hospodářské jednotky.

Ještě jednu připomínku bych chtěl udělat k výstavbě bytových jednotek. Máme-li zajišťovat zvýšené nároky našich pracujících, pak nejen na výstavbě bytových jednotek, ale pamatovat v předstihu i na veřejné a občanské investice.

Stává se často, že silnice, kanalizace, elektrika, parovod jsou na sídliště zaváděny opožděně, čímž se značně znehodnocuje kvalita sídliště a znesnadňuje se život obyvatel.

Totéž se týká i občanské výstavby. Zapomíná se na včasnou výstavbu škol, jeslí, družin mládeže, biografů, klubů atd. Nesmí se také zapomínat v krajích soustředěné investiční výstavby, kde je nutno počítat se stabilizací kádrů, a přitom nepamatovat na vhodná zaměstnání pro ženy, aby tyto, když se přestěhují se svými rodinami do těchto krajů, našly i zde vhodné zaměstnání.

Vážené soudružky a soudruzi, i když jsem mluvil o celé řadě nedostatků, které se týkají výstavby bytových jednotek, neznamená to, že bych chtěl dokazovat, že stavbaři nemohou v roce 1960 plán splnit. Tento plán je splnitelný i tak. Věřím, že stavbaři se v letošním roce, tak jako v minulém, se svým úkolem čestně vyrovnají. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Do rozpravy je dále přihlášen posl. Podola. Dávám mu slovo.

Posl. Podola: Soudružky a soudruzi poslanci,

zpráva k návrhu státního rozpočtu na rok 1960 se v jedné části zabývá přestavbou dělnických mezd. Přitom správně zdůrazňuje, že úspěšné dokončení mzdové přestavby v průmyslu patří k nejdůležitějším úkolům tohoto roku, aby přestavba a zvýšení průměrných mezd bylo zabezpečeno především mobilizací vlastních zdrojů podniků a ministerstev a produktivita práce rostla rychleji než průměrné mzdy.

Že to jde, chci ukázat z ministerstva potravinářského průmyslu a podniku jemu podřízeného. Přitom je nutno snad předeslat, že státní mzdová komise přestavbu mzdových soustav v potravinářském průmyslu hodnotí velmi kladně. Přitom hlavně péči, která byla mzdovým otázkám v ministerstvu věnována v předcházejících letech a která vytvořila dobré podmínky umožnit dokončení přestavby v tomto čtvrtletí v plném rozsahu bez očekávání zvláštních potíží při plnění tohoto úkolu.

Podle nové soustavy bylo již koncem roku 1959 odměňováno okrouhle 145 000 dělníků, což činilo 90 % všech zaměstnanců, jichž se nová mzdová soustava týká. Jsou to prakticky všichni dělníci v průmyslových výrobních oborech a zbývající část jsou dělníci výkupních závodů a závodů zemědělských i strojírenských, kde v zájmu dodržení odvětvového principu budou zčásti převzaty nové mzdové soustavy z ministerstva strojírenství a zemědělství.

Jak působilo zavedení nové mzdové soustavy, posuďte sami z výsledků dosažených ministerstvem potravinářského průmyslu, které zaujímá i v projednávaném státním rozpočtu významné místo, neboť na straně příjmů přispívá do něho téměř 24 %.

Plánovaná produktivita práce v roce 1959 na jednoho pracovníka byla splněna na 101,4 % a proti roku 1958 se zvýšila o 5,5 %. Průměrné výdělky dělníků byly splněny na 99,7 %. Produktivita práce rostla tudíž zhruba čtyřikrát rychleji než průměrné výdělky.

V podnicích, kde byla nová soustava uplatněna, nedošlo k překročení vlastních nákladů na jednu korunu vyrobeného zboží. Průměrný výdělek na jednoho dělníka zavedením nové mzdové soustavy se zvýšil o 36 Kčs měsíčně a v roce 1960 se zvýší v průměru o 40 Kčs měsíčně.

Uvedením výsledků ministerstva, kterých bylo dosaženo za úzké spolupráce s odborovým svazem v tak důležité otázce celostátního významu, chci navázat, soudružky a soudruzi, na zkušenosti, které podtrhují zjištění státní mzdové komise, že za dobré výsledky v současné době při zavádění nové mzdové soustavy lze děkovat mnohaleté usilovné práci vedoucích pracovníků podniků a závodů, stranických i odborových orgánů i cílevědomé řídící práci ministerstva potravinářského průmyslu.

Vrátím se při tom osm let zpět, do roku 1952, do závodu Sfinx Všetuly u Holešova patřícího teď k Moravským čokoládovnám, kde pracuji.

Byla to doba prvního zavádění mzdových fondů vázaných na hospodářské výsledky závodu. Jako odborový funkcionář byl jsem účasten při řešení problémů, které se zavedením mzdových fondů vznikaly. První měsíce, které byly jako zkušební, bylo nám ještě dobře a jelo se vesele. A nebrali jsme docela vážně i vyhlášená opatření, která za překročení mzdových fondů hrozila. Považovali jsme je za příliš tvrdá a říkali jsme si, že bez výplaty konečně jít nemůžeme, i když mzdový fond nevyjde.

Ono to také brzy nevyšlo. A silná vůle ministerstva, držet stanovené mzdové fondy v limitu, oživila celý závod. Přitom hlavně techniky a administrativní síly, neboť jednou se stalo, že při překročení mzdového fondu byli prvně vyplaceni dělníci a ostatní museli do rozboru hospodaření závodu a uvolnění zálohy na další čtvrtletí několik dní na výplaty počkat. To byl signál k nástupu. Heslem dne začaly být normy všeho druhu, technickoorganizační opatření a hledání rezerv. Byla to práce, která nutila jak vedení závodu, tak i závodní složky být stále ve styku s dělníky a vysvětlovat na dílnách, proč tak veliké změny. Rezervy nakonec byly. A kdybychom je měli dnes, tak bychom se usmívali. A produktivita ne v průměru o 5 % za rok, ale o celý plán na třetí pětiletku by mohla jít nahoru.

Vzpomínám si, že tento pro nás pobídkový systém závazných mzdových fondů dokázal, že se provedla během 14 dnů taková reorganizace výrobních linek v oddělení kanditárna k využití strojů a odstranění ztrátových časů, že bychom to těžko i dnes dokázali.

Přiznám se, že jsme byli někdy na rozpacích, není-li tento nástup až příliš rychlý. Problémy se totiž kombinovaly tím, že v okolních závodech, přitom vyjímám n. p. Svit v Gottwaldově, se po několik let v otázce zavedení pořádku do mezd dělo velmi málo. Působilo to velmi rušivě a podporovalo stálou fluktuaci. Odcházeli nám zapracované dělnice a údržbáři a na sezónní práce bylo těžko sehnat i ženy z domácností.

Může snad někdo namítnout, že nebylo možno všude postupovat stejně, že každé odvětví našeho národního hospodářství má své specifické zvláštnosti. To nelze popřít, ale omluva to není.

Neboť všechna odvětví mají stejný znak, a to je, že odměňování za práci se má dít podle výše vykonané práce, kterou jedině je možno hodnotit technicky zdůvodněnými normami.

Proto stav normování je rozhodující a péče o tento úsek je hlavní péčí o mzdovou politiku a spokojenost dělníků. Konečně i v našem ministerstvu potravinářského průmyslu je tisíce výrobků a tisíce fází a operací k finálním výrobkům podléhajícím též stálým změnám, hlavně k obohacování sortimentu, požadavkům exportu a poptávce na trhu.

Přitom od zavádění pořádku do mezd nebylo upouštěno od jeho začátku a uplatňování správné mzdové politiky v okolních závodech průběhem další doby bylo vždy od zaměstnanců závodu kvitováno s uspokojením. Jsem proto přesvědčen, že v tom smyslu velmi kladně je přijímána dnešní přestavba mezd ve všech závodech v republice, kde se mzdové otázce věnovali, neboť vývoj ukázal, že nastoupená cesta, i když mnohdy těžká, byla správná.

Po těchto zkušenostech daly se pak otázky souvisící s přestavbou dělnických mezd daleko snáze řešit. Práce souvisící se zavedením nové mzdové soustavy řídila na závodě komise složená ze zástupců vedení závodu, stranické a odborové organizace a zástupců jednotlivých dílen. Tato řešila i všechny individuální připomínky, hlavně k správnému zařazení do příslušných tříd podle technicko-kvalifikačního katalogu.

Nechci ovšem přitom tvrdit, že provedení přestavby bylo úplně hladké, neboť bylo nutno hodně vysvětlovat, hlavně těm dělníkům, kteří zatím nemají buď potřebnou kvalifikaci k zařazení do vyšší třídy, anebo z malé části nepracovali na základě technicky zdůvodněných norem a jejich výdělky převyšovaly ve svém průměru i výdělky vyšších mzdových tříd.

Budou vás jistě zajímat výsledky, kterých jsme doposud dosáhli. Po devítiměsíčním uplatnění nové mzdové soustavy ukazuje výsledek podniků Moravských čokoládoven, že nová mzdová soustava je ku prospěchu dělníků a přesvědčuje svými čísly.

Dokumentuji: Přestavba se týkala 2600 dělníků. Zvýšení nastalo u 61 %, na původní výši zůstalo 25,5 % a původní výše nedosáhlo 13,5 %. Průměrné měsíční zvýšení mzdy činilo 62 Kčs při plnění průměrných výdělků na 100,07 % a plnění produktivity práce na 100,85 %. Zvýšení mzdových fondů za tuto dobu činilo 1 027 000 Kčs.

Soudružky a soudruzi,

jistě, že podobných příkladů je možno uvést celou řadu z mnoha odvětví a podniků našeho průmyslu, které dokazují, že i v otázce přestavby mzdových soustav a správného odměňování za práci se odráží péče Komunistické strany Československa a vlády republiky o to, aby všechno v našem lidově demokratickém státě bylo řešeno ve prospěch a za široké účasti pracujících, jak ve svém projevu ukázal zde i ministr financí Ďuriš v úvodu rozpravy.

Jaký je to rozdíl proti dřívějšímu postupu majitelů továren, je možno vzpomenout v souvislosti i s touto otázkou. V letech hospodářské krize předmnichovské republiky byli dělníci našeho závodu ve stávce, když majitel měl zvýšit mzdy o několik haléřů na hodinu a tím zvýšit o pár korun měsíčně hladové mzdy. Opakuji, hladové mzdy, neboť průměrný výdělek zapracované dělnice činil tehdy maximálně 300 - 350 Kčs měsíčně a nebylo málo případů, že u sezónních dělnic nedosahoval ani výše 100 - 200 Kčs měsíčně. Přitom loňský průměr dělnických mezd v potravinářském průmyslu činil 1178 Kčs a rok od roku se zvyšuje, neboť v roce 1948 činil 769 Kčs.

A dnes již není ani pravda, jak vzpomínají starší dělnice, že chodily sedm až deset kilometrů pěšky za každého počasí, aby uhájily jaký takový život.

Je dobře, že tyto existenční mzdové stávky dělníků probíhající stále v kapitalistických státech jsou za námi a že můžeme ke své mzdě připočítat i autobus, který na nás čeká u závodu při skončení práce při velmi nízkém jízdném, závodní ambulatorium a ordinaci, prádelnu, pěkné pracovní oblečení věnované závodem a řadu dalších výhod, na které jsme si zvykli jako na samozřejmou věc a které přitom nemalou měrou zlepšují náš život. Proto nesmíme zapomínat, že nejen to, co bereme v penězích, ale i vše ostatní, co je nám jinak poskytováno, je měřítkem odměňování za práci.

Soudružky a soudruzi!

I když sdělené poznatky z přestavby dělnických mezd byly z jednoho ministerstva a jednoho podniku, je možno, podle mého názoru, je zevšeobecnit v zásadách, které kladně působí a budou působit v celém národním hospodářství a tím i na státní rozpočet.