Místopředseda Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou 36. schůzi Národního shromáždění.

Budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu rozpočtového zákona a ke státnímu rozpočtu na rok 1960.

Dalším přihlášeným řečníkem je poslanec inž. Smékal. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Smékal: Soudružky a soudruzi poslanci!

Státní hospodářský plán i návrh státního rozpočtu na letošní rok přesvědčivě dokazují, že před všemi našimi pracujícími budou i letos stát velmi závažné a odpovědné pracovní úkoly v průmyslu, zemědělství i v jiných odvětvích našeho národního hospodářství.

Dovolte mi, abych promluvil ve svém diskusním příspěvku o jednom z důležitých úseků našeho průmyslu, a to o strojírenství, jehož podíl z celkové průmyslové výroby v r. 1960 činí asi 31 % a má vzrůstat až na 38 % do konce třetí pětiletky. Objem strojírenské výroby vzrostl od r. 1948 do r. 1958 na pětinásobek a poroste i nadále tak, že za 6 let, tj. v roce 1965, vyrobí strojírenství za 4 týdny tolik výrobků, kolik vyrobilo za předmnichovské republiky za celý rok.

Situace ve strojírenství doznala úplného obratu proti minulým letům, pokud se týče stanovení absolutní výše plánu. Některé podniky se dříve bránily přijmout vyšší plán, ale po zavedení dlouhodobých normativů samy si navrhují zvýšení výroby. Stav je však takový, že pro nedostatek některých, zvláště hutních materiálů, nelze výrobu dostatečně zvyšovat. Iniciativa se však neomezuje tam, kde závody zlepšenou konstrukcí výrobků a lepší technologií výroby materiál ušetří a umožní si tím zvýšit svůj plán. Výroba ve strojírenství se může zvyšovat jen komplexně, a to se současným rozvojem hutí, chemie a paliv.

Jak lze hodnotit plnění úkolů v minulém roce?

Např. těžké strojírenství splnilo plán hrubé hodnoty výroby i výroby zboží, ale nebyl splněn do důsledku plán sortimentu, i když je možno hodnotit kladně zlepšující se vývoj jeho plnění. Příčiny nesplnění spočívají stále v nedostatečné úrovni operativního plánování, v úrovni zásobovací služby všech stupňů a nerovnoměrném plnění subdodávek jednoho podniku podniku druhému.

V oblasti investiční výstavby dodalo těžké strojírenství našemu národnímu hospodářství proti roku 1958 asi za 1 miliardu Kčs strojírenských výrobků více. Byly předány důležité kapacity v elektrárnách Tisová, Opatovice, v Komořanech II. Pro chemický průmysl byly uvedeny do provozu kapacity Kaprolaktanu v chemických závodech v Žilině, výroba kapronového vlákna v n. p. Kapron-Humenné. V termínu byla rovněž splněna elektrifikace trati Nymburk - Ústí n. L.

Ukažme si nyní v přehledu aspoň některé z úkolů pro letošní rok i pro příští leta, které jsou významné pro rozvoj nejdůležitějších odvětví našeho národního hospodářství i pro vývoz. Především je to zajistit rozvoj metalurgické základny a hlavně zajistit dostatečnou kapacitu válcoven. Vzestupu válcovaného materiálu má být dosaženo z velké části na nových kapacitách, vybudovaných v letech 1958 - 1960. Úkol se soustřeďuje na NHKG, SONP - Kladno a Třinecké železárny. Pro rychlý rozvoj chemického průmyslu u nás i v ostatních zemích socialistického tábora bude mít strojírenství rozsáhlé úkoly. Jsou to např. dodávky strojů a zařízení pro závod na výrobu syntetického kaučuku v Kralupech, nové kapacity nebo rozšíření závodů na výrobu umělých hnojiv, tekutých paliv, plastických hmot, umělých vláken apod.

Strojírenství musí umožnit podstatné rozšíření energetické základny a zhospodárnění celé energetické soustavy. Při výstavbě nových elektráren půjde zejména o snížení měrné spotřeby paliva, snížení počtu pracovníků obsluhy na 1 instalovaný MW. Postupně se přejde na jednotky o výkonu 200 MW. Uvedení první jaderné elektrárny o výkonu 150 MW v roce 1965 do zkušebního provozu bude vyžadovat vyřešení řady vážných technických a výrobních problémů. Pro rychlý rozvoj stavební výroby potřebuje naše stavebnictví řadu nových zařízení pro výrobu stavebních hmot, neboť některá stávající nedosahují světové úrovně. Také mechanizace a zprůmyslnění stavební výroby má mnoho dohánět.

Jak velký význam má strojírenství pro vytváření socialistických výrobních vztahů a velkovýroby v zemědělství, je dostatečně známo. Technický rozvoj ve výrobě zemědělských strojů se musí zaměřit na komplexní mechanizaci, zejména těch prací, kde je velká spotřeba živé práce, jako u namáhavých prací při pěstování okopanin, úplná mechanizace při nakládání a vykládání ve sklizni apod. Rovněž kvalitu zemědělských strojů je třeba podstatně zlepšit, neboť nedostatky v tomto směru způsobují vážné ztráty při jednotlivých pracích a podlamují důvěru zemědělců v použitelnost těchto strojů. Strojírenství bude hrát i významnou úlohu v dodávkách i pro ostatní odvětví, jako dopravu, průmysl báňský, potravinářský a spotřební.

Při dodávkách strojů a zařízení nepůjde jen o jejich množství a sortiment, ale i o kvalitu a vysokou technickou úroveň. Zavádění nových výrobků do výroby se řeší dosud značně zdlouhavě. Tento stav vede k tomu, že při současném rychlém rozvoji techniky výrobek, který je na odpovídající technické úrovni v době dokončení vývoje, se stává při opožděném uvedení do provozu zastaralým. Málo pozornosti je dosud věnováno specializaci výroby.

Z tohoto krátkého přehledu je vidět, jak všestranná je úloha strojírenství v rozvoji výrobních sil.

Celé toto úsilí o zvýšení výroby v našem národním hospodářství, tedy i ve strojírenství, není samoúčelné, ale je prostředkem ke splnění hlavního cíle socialismu - zabezpečení růstu životní úrovně pro všechen náš lid. Větší nebo menší úspěchy ve strojírenství, to je souhrn větších nebo menších úspěchů jednotlivých výrobně-hospodářských jednotek, kolektivů a jednotlivců na pracovišti. Stovky závodů vyrostly z finančních prostředků věnovaných v každoročním rozpočtu na investiční výstavbu. Není snad města nebo okresu, kde by nebyl postaven nový závod, vyrábějící nějaký strojírenský výrobek.

I v mém volebním obvodu ve Žďáře n. Sáz. vyrůstá až v našem lidově demokratickém zřízení nový strojírenský podnik Žďárské strojírny a slévárny, který během poměrně krátké doby - od roku 1951, kdy byla zahájena výroba uvedením do provozu první elektrické pece a v roce 1953 zahájena výroba ve strojírenské hale, dosáhl přes celou řadu potíží dobrých úspěchů. Tyto úspěchy je nutno ocenit proto, že jich bylo dosaženo kolektivem zaměstnanců, kteří přicházeli z různých druhů povolání, často velmi vzdálených řemeslu strojařskému, a kteří třeba poprvé viděli elektrické pece, formovací nebo obráběcí stroje. K těmto lidem se přidružily stovky nových zaměstnanců ze všech koutů republiky, kteří ve Žďáře našli nový domov. Tento kout Českomoravské vysočiny, na přírodní krásy tak bohatý, ale chudý na pracovní příležitosti a výdělky, pro který plně platilo přísloví "začátek kamení - konec chleba", dostal péčí naší strany a vlády podnik, který přinesl radikální zásah do života celého města a okresu, ba i celého kraje. Domkáři, ševci, tkalci, krejčí, lidé nejrůznějšího povolání se staví k elektrickým pecím, aby tavili ocel, k formovacím strojům, soustruhům a během krátké doby po získání teoretických i praktických zkušeností se stávají z nich zkušení taviči, formíři a soustružníci. A že výsledky mají, ukazuje udělení Řádu práce v minulém roce kolektivu tavicího provozu elektrických pecí, složeného právě z lidí zaučených, jejichž výsledky se dají směle srovnávat s kolektivy podniků s mnohaletou tradicí.

Výstavbou tohoto podniku vzrostlo i sebevědomí a hrdost zdejších lidí, jak ukazuje tato malá příhoda: Před třemi lety byl poprvé uspořádán tzv. den otevřených dveří, kdy byla umožněna obyvatelům města i okolí prohlídka podniku. Přišli lidé v celých proudech, mladí i staří, z horských vesnic, kteří postáli s úžasem před elektrickou pecí, velkým soustruhem nebo horizontkou, s uznáním pokyvovali hlavou nad dovedností lidských mozků i rukou. Tu jeden děda se u takového stroje zastaví, rozhlédne se, poklepe hůlčičkou o zem a řekne: "A v těchto místech jsem já pásával kozy!" (Potlesk.)

Náš podnik je jedním z těch, který dodávkami strojního zařízení má zajistit růst výroby v hutních provozech. Jak plní tento úkol? V roce 1959 vyrobil a uvedl do provozu válcovnu ušlechtilých ocelí v SONP - Kladno. Tato válcovna umožní zvýšení výroby válcovaných legovaných ocelí ročně o 100 tisíc t. Pro NHKG zajišťuje náš podnik spojitou válcovnu drátu. Jde o vysoce výkonnou moderní trať válcující ve čtyřech žilách současně, kde drát o síle 5 mm se požene do navíjecích zařízení čtyřmi proudy rychlostí 108 km za hodinu. Montáž této tratě není však bez potíží. Naše montážní skupina uzavřela závazek na uvedení do zkušebního teplého provozu k 1. 5. 1960, ale je nutno stále sledovat postup stavebních prací a elektromontáže, aby bylo možno v termínu uvést všechny čtyři žíly do provozu.

Dalším vážným úkolem je zajištění blokovací kapacity pro NHKG, kde normální průběh výrobní lhůty musel být zkrácen o 5 - 8 měsíců, aby termín uvedení do provozu k 1. 1. 1961 mohl být dodržen.

Pro předejití mnohým potížím ve výrobě, šturmování, růstu přesčasových hodin je nutné, aby investorská ministerstva i přímí investoři dávali svoje požadavky včas, technicky jasné a se změnami skutečně jen v ojedinělých případech.

Kladně je možno mluvit o naší ocelárně. Slévárna ocelolitiny byla iniciátorem v roce 1958 výzvy na všechny slévárny v republice, dát co nejvíce odlitků nad státní plán, která vynesla několik tisíc tun odlitků navíc. I v tomto roce nezůstala slévárna svému jménu nic dlužna a zavázala se dát 500 t odlitků navíc, a to převážně v sortimentu pro válcovací a jiná důležitá zařízení našeho průmyslu. Avšak sama není bez nedostatků. Zmetkovitost je stále problémem našich oceláren i ocelárny naší. I když podnik nepřekračuje plánované procento zmetků, přece ztráta 2,5 mil. Kčs na ocelárně vyžaduje pečlivé zkoumání příčin této zmetkovitosti, zvýšení pracovní kázně u zaměstnanců a rychlých a účinných opatření pro jejich snížení. I technický rozvoj v našem podniku odpovídal v minulých letech stavu, jaký byl v sektoru celého strojírenství i v jiných odvětvích. Nebyla věnována nejvyšší a trvalá pozornost úrovni technických výrobků, které těžko mohly přispět k pronikavějšímu růstu produktivity práce i přímo v samém strojírenství. Rok 1959 znamenal určitý pokrok. Např. v našem podniku byly vyřešeny úkoly, které jsou celostátního významu a mají i světovou úroveň, např. kovací válce řady UK jsou prvními stroji tohoto druhu, vyrobenými v ČSR s výkonnostními parametry, dosahujícími světové úrovně. Kovací vřetenové lisy s hydraulickým pohonem jsou unikátní u nás i ve světě.

I technický rozvoj válcoven přinesl dobré úspěchy. Je to již jmenovaná spojitá válcovna drátu pro NHKG, značkovací zařízení pro kontinuální drátovou trať, které odstraňuje zbytečnou ruční dřinu a umožňuje úplnou automatizaci celého procesu po seřízení na určitý program.

Vyvíjená tažná stolice má základní parametry světové úrovně a řadu mechanismů řešených novým způsobem.

Větší pravomocí podniků se stal plán technického rozvoje operativnější, takže je možno bezprostředně reagovat na rozvoj techniky i její aplikaci. Důležitým úkolem, který nebyl v uplynulém roce důsledně řešen, je specializace výroby. Není dosud vyřešeno sledování skutečných úspor u odběratele vyvíjeného zařízení a je pociťován nedostatek ověřených ukazatelů pro srovnání staré a nové techniky jak v tuzemsku, tak i pro srovnání se zahraničními výrobky.

Plnění plánu centralizované investiční výstavby je stále problémem našeho hospodářství a nebylo ani dodrženo v r. 1959 ve strojírenství. Zásadní předpoklad pro úspěšné zahájení staveb, jejich zdárný průběh i jejich včasné dokončení a uvádění do provozu je dobře připravený a promyšlený záměr stavby, včasná a dobře zpracovaná projektová dokumentace. Avšak právě u nejdůležitějších staveb není tento předpoklad dodržen. Vždyť MTS je letošního roku v takové situaci, že 12 ze 13 zahajovaných staveb nemá v pořádku projektovou dokumentaci. Finanční prostředky, věnované v našem národním hospodářství na investiční výstavbu, jsou značné. Skutečnost je, že máme základní fondy v hodnotě mnoha miliard Kčs, které jsou z hlediska potřeb v národním hospodářství málo využity. Např. jen zvýšením směnnosti v celém hospodářství z 1,3 % na 1,6 % bychom ušetřili na základních fondech na 30 miliard Kčs. Proto také probíhá v investiční výstavbě hnutí podle příkladu Vladimirské oblasti na úsporu investic. I náš podnik v rámci této akce provedl rozbor ve spolupráci s pracovníky Projekčního ústavu a dosáhl úspory 42 mil. Kčs proti investičnímu úkolu na druhé etapě výstavby a 13 mil. Kčs na dokončovacích pracích první etapy proti původnímu rozpočtu. Již dnes lze říci, že akce Vladimirského hnutí za plné podpory všech našich pracujících je jednou z cest, abychom plán roku 1960 i další progresívní úkoly třetí pětiletky úspěšně splnili.

Soudružky a soudruzi poslanci! Pracující ve strojírenství znají význam a důležitost svých úkolů. Vysoká morální a technická úroveň, obětavost a nadšení našich dělníků a techniků, vědomí odpovědných hospodářů dávají záruku, že úkoly ve strojírenství budou nejen splněny, ale že význam a věhlas našeho strojírenství bude pronikat nadále do všech zemí světa. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Do rozpravy se dále přihlásila posl. inž. Goppoldová. Dávám jí slovo.

Posl. inž. Goppoldová: Soudružky a soudruzi!

Jako zpravodajka ministerstva chemického průmyslu bych se chtěla ve svém diskusním příspěvku krátce zabývat hlavními problémy tohoto odvětví.

Výsledky, které byly dosaženy v plnění plánu roku 1959 i plán na rok 1960 dokazují, že pracovníci chemického průmyslu plně pochopili vážnost úkolů, daných XI. sjezdem KSČ.

Plánované roční tempo růstu výroby v roce 1959, 9,3 %, bylo překročeno na 11,6 %. Plán ministerstva na rok 1960 počítá s hrubou výrobou přibližně o 900 mil. vyšší, než předpokládal druhý pětiletý plán. Rychlého vzestupu výroby je dosahováno zejména v posledních letech druhé pětiletky, která ukládala v roce 1960 oproti roku 1958 vzestup chemické výroby na 117,9 %. Skutečný vzestup dosažený v plánu na rok 1960 je 125,3 %. Avšak přes tento rychlý růst chemické výroby se nezmenšil rozpor mezi potřebou chemických výrobků, vyvolaný snahou o rychlení chemizace národního hospodářství na straně jedné a možnostmi chemického průmyslu na straně druhé. Požadavky na výrobu strojených hnojiv, ochranných látek zemědělské produkce, plastických a syntetických hmot, kterými lze nahradit barevné kovy, přírodní vlákna, tukové suroviny a přírodní kaučuk, požadavky na čisté látky pro jadernou techniku a slaboproud, paliv, nátěrových hmot, papíru, barviv a dalších a dalších výrobků chemického průmyslu rostou rychleji, než výstavba nových a rozšiřování stávajících výrobních kapacit. Tuto situaci zhoršuje skutečnost, že plán centralizované investiční výstavby v roce 1959 byl splněn jen na 94,5 % a že se projevily neočekávané potíže při uvádění některých nových kapacit do provozu. K nejzávažnějšímu neplnění došlo ve Stalinových závodech, zejména pro trvalý nedostatek pracovních sil, a dále na stavbě kaučukárny v Kralupech pro organizační nedostatky a později pro nedostatek armovacího železa. Tato skutečnost je velmi závažná, neboť v souladu s potřebami národního hospodářství bude investiční výstavba chemického průmyslu v příštích letech prudce vzrůstat. Již v roce 1960 je plán centralizované investiční výstavby v porovnání s rokem 1959 vyšší o 30 %. V třetím pětiletém plánu bude objem investic ministerstva chemického průmyslu vyšší než všechny investiční prostředky, věnované chemickému průmyslu od roku 1945 do roku 1960. Investice třetí pětiletky budou činit zhruba 20 miliard Kčs a v posledních letech bude ročně v chemickém průmyslu proinvestováno přibližně tolik, kolik bylo proinvestováno v celé druhé pětiletce. K splnění těchto obrovských úkolů bude třeba vytvořit předpoklady již v tomto roce. Nejdůležitější stavby ministerstva v roce 1960 a v třetí pětiletce budou:

Závod na výrobu syntetického kaučuku v Kralupech, Slovnaft v Bratislavě, rozšíření Stalinových závodů, závod na výrobu dusíkatých hnojiv a plastických hmot v Šale, závod na zpracování černouhelných dehtů a benzolu ve Valašském Meziříčí a celulózařsko-papírenský kombinát ve Štúrovu. Kromě těchto jmenovaných je to ještě celá řada závodů a výroben, jejichž výstavbou a rekonstrukcí bude v třetí pětiletce zajištěno zvýšení výroby chemického průmyslu o 86 % a zvýšení produktivity práce o 62 %. Tak bude dosaženo např. ve výrobě plastických hmot úrovně 180 000 - 190 000 tun, tzn., že se jejich výroba zvýší více než pětkrát v porovnání s rokem 1957. Výroba chemických vláken se zvýší na 105 000 tun, tj. více než dvakrát za stejné období. Výroba průmyslových hnojiv dosáhne úrovně téměř 300 000 tun dusíkatých a přibližně tolik fosforečných v čistých živinách a vzroste více než o dvojnásobek v porovnání s rokem 1957. Výroba papíru se zvýší o více než 50 %.