Nepochopení širších územních zájmů dokumentuje příklad ze Zlatníků v okrese Bílina. Zde vystavěný kravín odřízla přeložka státní silnice, takže provoz silniční je rušen provozem kravína a obráceně.

V kraji bychom našli jistě celou řadu podobných případů, kde buď z neujasněných výrobních plánů nebo z nepochopení zájmů hospodárnosti bylo provedeno nesprávné umístění zemědělských investic. A když si k tomu promítneme těžký boj s rozšiřováním zemědělské půdy v našem kraji s ohledem na důlní činnost, pak nám jasně vynikne důležitost a význam územního plánu.

Nový zákon má odstranit tyto základní nedostatky a již dnes se začíná projevovat na mnohých národních výborech zdravá iniciativa a hledají se formy spolupráce mezi národními výbory všech stupňů a investorem. Tak např. MNV v Lovosicích pomohl řešit bytovou výstavbu v městě, nebo MNV v Žatci pomohl projektantu vyřešit spletitou dopravní situaci v Podměstí. A takových příkladů, kdy podrobné znalosti místní pomohly snadněji řešit situaci v územním plánu, bychom nalezli v poslední době více.

V předložené osnově zákona je rovněž mnoho místa věnováno plánované výstavbě sídlišť. Je zde udáván rámcový směr, jak je třeba plánovat, aby bylo docíleno hospodářského a kulturního rozvoje našeho státu. Návrh zákona je natolik reálný a věcný, že zahrnuje v sobě i taková opatření, na která se dříve nemyslelo. Jde především o ochranná pásma před účinky dolování nebo jiné hospodářské činnosti, což se určitě projeví v budování pásů zeleně kolem sídlišť, filtrujících a absorbujících exhalace z hořících odvalů.

Na tomto místě se zmíním o jednom z hlavních problémů mého volebního obvodu, tj. města Teplic. Jak je známo, vyvěrají v Teplicích na povrch léčivé radioaktivní prameny, které daly městu nejen jméno, nýbrž ho proslavily daleko za hranicemi. Nutno konstatovat, že po válce se prakticky opomenulo na rozvoj lázeňství v tomto městě, takže se blížila doba, kdy Teplice jako lázně zaniknou. Avšak balneologické výzkumy ukázaly, že se jedná o prameny mimořádných účinků a kvalit a že není možné tato ojedinělá přírodní bohatství nevyužít. Usnesením vlády bylo lázeňství v Teplicích obnoveno v plné síle a dnes vrací zdraví několika desítkám tisíců občanů z celé republiky. Výzkum poslední doby prokázal dále vhodnost pramenů pro léčení obávaných chorob cévních jako jediný snad v celém světě.

Toto na jedné straně radostné konstatování přináší pochopitelně celou řadu dosud nevyjasněných územních problémů, neboť v těsné blízkosti města leží mocné sloje kvalitního uhlí. A zde jest otázka, kterou územníci musí urychleně řešit: jak vytyčit ochranná pásma, aby prameny zůstaly nedotčeny a vytěžilo se i uhlí, ležící několik desítek metrů pod povrchem. A zde je vidět opět důsledek platnosti našich zákonů, že se usiluje o komplexní průzkum všech okolností, neboť v současné době pracují na tomto problému vědecké instituce, aby také problém termálních teplických pramenů byl zdárně vyřešen. Řešení tohoto otázkového komplexu bude ukázkou, do jaké míry dovedeme již dnes zvládnout otázky hospodářské, kulturní a zdravotní ve svém celku.

Důkazem toho, že se našim pracovníkům toto daří, je vývoj názorů na výstavbu v našem kraji.

Po roce 1945 převládala myšlenka, že celé naše pohraničí bude ve skutečnosti jedna dolová oblast, takže celá řada obcí a měst bude během 15-20 let devastována. Tato teze prakticky ovládla většinu krajských orgánů, což mělo značné škodlivé následky. Záměrně se nechala města bez oprav a vnější údržby, bytová výstavba prakticky nezačala a celé osady a městečka se pomalu vylidňovaly. Nastal přesun lidí do měst, o nichž se předpokládalo, že devastována nebudou.

Podstatné zlepšení a uklidnění nastalo po roce 1950, kdy začal působit zákon o územním plánování. Začalo budování sídlišť. Avšak nevyjasněnost porubních front vzhledem k neúplnému geologickému průzkumu brzdila výstavbu. V té době vznikají tzv. pásová sídliště na severním a jižním okraji hnědouhelné pánve. Avšak nevyjasněnost co do velikosti sídlišť a počtu obyvatel byla taková, že se nakonec muselo ustat v této výstavbě a v r. 1954 se znovu přistoupilo na základě vládního usnesení k vypracování rajónového plánu celého kraje. Teprve v současné době možno uzavřít kapitolu rozporů mezi znalostí výrobního plánu a potřebou bytové výstavby.

Současně s výstavbou pásových sídlišť bylo pozorováno, že klesá průměrný počet podlaží z 3 1/2 na 3. Co znamenala tato zdánlivá maličkost? Znamenalo to, že na stejný počet bytů bylo třeba asi o 15% více místa. Pro náš kraj to znamenalo na 2000 ha půdy za předpokladu dokončení výstavby. Nejde snad výlučně o půdu zemědělskou, avšak o zem, do níž by se muselo investovat za několik desítek miliónů inženýrských staveb, což by jistě nepřispívalo k zlevnění bytové výstavby.

Ústřední výbor KSČ se obrací ve svém dopise na všechen lid a radí se, jak uskutečnit odvážný plán, to je odstranit bytovou tíseň do r. 1970. Není pochyb o tom, že se to podaří. Bude to znamenat u nás dosud nevídaný rozmach stavebnictví, a možno předpokládat, že v nastávajícím období bude územní plán nesmírně důležitou pomůckou pro projektanty a stavebníky, a současně s tím nabude podstatně většího významu a závažnosti i nový stavební zákon. Tento zákon zjednodušuje práci stavebních úřadů a prohlubuje činnost dohlédací na provádění, užívání a udržování staveb. Otázky asanační a vyvlastňování jsou řešeny v novém návrhu zákona daleko pružněji a do všech důsledků, což neobyčejně usnadní rekonstrukci našich měst a vesnic podle nejmodernějších urbanistických zásad. V rozhovoru s pracovníky stavebních úřadů jsem se přesvědčil, že zvýšení pravomoci bylo všude kladně přivítáno a jistě možno očekávat zvýšenou aktivitu na národních výborech především nižších stupňů.

S budováním našeho hospodářství souvisí výstavba nových závodů, rekonstrukce a rozšiřování starých závodů, budování nových domů, sídlišť a nových měst. Všechny tyto investice musí být účelné, ekonomicky a technicky správně promítnuty do územních celků tak, aby byly umožněny i další záměry v krajině bez zbytečných ztrát a technických problémů. Správné chápání úlohy územního plánování nám umožní, aby naše rozhodování o umístění nových objektů bylo správné ze všech hledisek ekonomických, technických i architektonických, aby naše města a vesnice.byly stavěny s ohledem na stále se zvyšující úroveň našeho obyvatelstva.

Zároveň chci vyslovit přesvědčení, že tyto nové dva zákony při své správné realizaci budou nástrojem k rychlejšímu tempu výstavby našeho státu, nástrojem k využití všech možností, které poskytuje socialistická společnost. Je proto jedině správné, budeme-li pro tyto zákony všichni hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda NZ posl. Žiak: Dávam slovo posl. Balážovi.

Posl. Baláž: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky, súdruhovia!

Prerokovávanie navrhovaných osnov zákonov o "územnom plánovaní" a o "stavebnom poriadku" na pôde nášho Národného zhromaždenia zapadá do obdobia, keď všetok pracujúci ľud našej vlasti rokuje o významnom dokumente, o liste ÚV KSČ, v ktorom sú vyjadrené cesty a opatrenia ďalšieho zvyšovania životnej úrovne nášho obyvateľstva.

Navrhované osnovy zákonov veľmi úzko súvisia najmä s tou časťou listu ÚV KSČ, ktorá sa zaoberá riešením otázky výstavby bytov. Je nesporným faktom, že veľká celonárodná úloha - vyriešiť bytový problém v našej republike do r. 1970 - nachádza v navrhovaných zákonoch účinnú podporu a zákonnú základňu pri plánovitom uskutočňovaní výstavby bytov.

K predloženým osnovám zákonov chcem urobiť niekoľko poznámok k otázkam plánovitej výstavby nových sídlisk a dedín z hľadiska niektorých nedostatkov, ktoré v tomto smere doteraz sú.

Územné riešenie výstavby má v našom štáte svoju tradíciu, ktorá sa vytvorila rôznymi urbanistickými opatreniami a zásadami ešte za predmníchovskej republiky. Vypracovávali sa tzv. regulačné plány, ktoré mali v prvom rade usmerňovať živelný rozvoj miest a obcí. Tieto "plány" však určenú funkciu neplnili a nemohli plniť hlavne preto, že v plnej miere rešpektovali súkromné kapitalistické vzťahy a záujmy.

Budovanie socializmu v našej vlasti vyvolalo celý rad kvalitatívnych i kvantitatívnych zmien v tradičných formách regionálneho a urbanistického plánovania. Základom týchto zmien sa stalo uplatňovanie zákona plánovitého rozvoja národného hospodárstva, hlavne plánovité rozmiestňovanie výrobných sil, uskutočňované v záujme rozvoja celého národného hospodárstva. Základný a pozitívny zásah nášho zákonodarstva bol prvý raz urobený zákonom č. 280 z roku 1949.

Predkladaný vládny návrh zákona ďalej zvyšuje význam územného plánovania, spresňuje jeho funkciu a zabezpečuje jeho väzbu na hospodárske plány. Tohto roku zavedená nová metodika plánovania, v ktorej sa dostáva prvé miesto perspektívnemu plánovaniu, dáva reálnu základňu aj pre územné plánovanie. Územné plánovanie, ktoré organizuje podmienky pre realizáciu zásad a smerníc dlhodobých plánov, stáva sa takto významným a priamym nástrojom pre riadenie výstavby.

Veľmi vďačná, ale i veľká a zodpovedná úloha čaká našich architektov, územných plánovačov a projektantov pri vypracovávaní územných plánov miest a dedín. Vačná úloha preto, lebo budú sa aktívne podieľať na vytváraní predpokladov pre splnenie úlohy, vytýčenej Xl. sjazdom KSČ na úseku bytovej výstavby. Vyriešenie bytového problému do roku 1970 bude u nás znamená, že naše mestá a dediny sa rozrastú a mnohé staré sídliská dostanú nový vzhľad. Bude na našich projektantoch, aby už v štádiu vypracovania územných plánov vytvárali predpoklady pre výstavbu miest socialistického typu. Pozrime sa však na terajšiu skutočnosť a aké závery a poučenia z nej vyplývajú, najmä pre našich územných plánovačov, projektantov a pre národné výbory, v plánovanom riadení rozsiahlej bytovej výstavby.

Osídlenie niektorých slovenských krajov, najmä na moravskoslovenskom pohraničí, na Kysuciach, Orave, Horehroní, na Prešovsku a inde, je skutočne veľmi rozptýlené. Obce sa skladajú z veľkého počtu osád a samôt a v celkovom počte sú to stovky sídlištných jednotiek.

Je pravda, že je to pozostatok dávnej minulosti, keď zemepáni vytískali svojich poddaných na okraj a na najhoršie miesta svojich pozemkov. Bývanie, najmä po stránke občianskej vybavenosti týchto tzv. kopaníc, ďaleko nedosahuje úroveň hromadných sídlisk. Obyvatelia týchto lazov a samôt znášajú všetky nevýhody, ktoré z toho vyplývajú. Majú ďaleko do obchodu, ich deti musia chodiť čas-nečas dlhé kilometre do školy, nemajú poriadne cesty, kultúrno-osvetové zariadenia, nemajú vo väčšine ani elektrický prúd. Nehovorili by sme pravdu, keby sme týmto ľuďom sľubovali, že sa postaráme, aby v terajších podmienkach mali po ruke všetky základné vymoženosti dnešnej doby. Riešenie tohoto vážneho problému osídľovania je veľmi zložité a obťažné. Ako to robiť, nám musia jasne ukázať územné a rajónové plány, dôsledne uplatňujúc zásadu i tohto nového zákona.

Jedno je však isté, že za žiadnych okolností nemôžeme pripustiť ďalšie živelné rozširovanie osád a kopaníc, uskutočňované rozptýlenou bytovou výstavbou.

Nedostatok bývalého zákona o územnom plánovaní, ktorý neumožňoval vyvlastňovanie pre individuálnu výstavbu, sa výrazne prejavoval aj v našom Žilinskom kraji. Od oslobodenia postavilo sa v kraji vyše 20 000 rodinných domkov v rámci súkromnej bytovej výstavby. Popri iných príčinách znemožnenie zabezpečenia vhodných pozemkov pre individuálnu výstavbu vyvolalo veľké národohospodárske škody, odrážajúce sa v dezurbanizácii oblasti, v obostavovaní štátnych ciest, v plytvaní poľnohospodárskou pôdou a neúmernom rozrastaní intravilánov. Z týchto dôvodov robí napr. úbytok len ornej pôdy zhruba 2000 ha, a to veľmi úrodnej pôdy. Žiaľ, stav je taký, že určujúcim činiteľom pre miestne stavby v obciach doteraz boli vo veľkej miere súkromnovlastnícke vzťahy k pôde a nie územné zastavovacie plány. Pre plnenie smernice o šetrení ornej a poľnohospodárskej pôdy neboli teda na úseku individuálnej výstavby vytvorené potrebné predpoklady v zákonných ustanoveniach. Návrh nového zákona, umožňujúci vyvlastnovanie pozemkov aj pre individuálnu výstavbu, splňuje požiadavky obrovskej väčšiny našich občanov a znamená veľký prínos pre správne organizovanie miest a obcí.

Vzniklá dezurbanizácia má aj ďalsie dôsledky. Vyvolá v blízkej i v ďalšej budúcnosti veľké náklady, spojené s vybavením obcí základnou občianskou potrebnosťou, ako sú cesty, vodovody, kanalizácia, elektrika apod.

Uvediem príklad s elektrifikáciou obcí:

Podľa programu máme ukončiť elektrifikáciu obcí celoštátne do r. 1960. Túto úlohu aj zásadne splníme, sú k tomu všetky predpoklady. Ale ako to bude vyzerať u nás, konkrétne v Žilinskom kraji. Zostane nám ešte neriešených okolo 430 osád a 250 samôt s viac ako 4000 domácnosťami, ktoré nebudú ešte elektrifikované. Elektrifikáciou sa budeme takto zaoberať ešte v priebehu celej tretej päťročnice, pretože úplná elektrifikácia kraja bude vyžadovať náklady 42 miliónov Kčs. Podobný problém budú mať aj v krajoch Banská Bystrica, Prešov a inde. V minulom roku sme uskutočnili napr. elektrifikáciu obce Zázrivá na Orave. Táto obec je typicky kopaničiarska obec, akých máme v kraji desiatky. Náklad na elektrifikáciu činil 2,5 milióna Kčs, pričom však ústredie obce spotrebovalo z tejto čiastky len 600 000 Kčs. To je skutočný dôsledok rozptýleného budovania obcí.

Uviedol som príklad pomerne s jednoduchou vyvolanou investíciou. Keby sme však týmto ľuďom po všetkých osadách a samotách mali zariadiť vodovod, zapojiť ich na kanalizáciu, vybudovať im slušnú cestu, dostali by sme sa do neriešiteľných problémov tak technických, ako aj finančných. Za takéhoto stavu napríklad by sme nikdy nedosiahli u nás v kraji ani terajši celoštátny priemer v zásobovaní obyvateľov pitnou vodou z vodovodov.

Podobné ťažko riešiteľné problémy vznikajú vo výstavbe škôl, ako i kultúrnych zariadení.

Vážne dôsledky zo živelnej, rozptýlenej výstavby bytov vznikajú obostavovaním diaľkových ciest. Príkladov takéhoto stavu je mnoho. Práve v dôsledku obostavenosti ciest bolo treba pristúpiť k prevedeniu veľmi nákladných preložiek štátnych diaľkových ciest. Avšak po určitom čase sa tieto znovu obstavávajú.

Najväčšiu zodpovednosť za správnu výstavbu obcí musia mať ONV a MNV. Nedôslednosť a najmä rodinkársky postoj našich MNV v organizovaní zastavovania obcí musia prestať. Ukázal by som na jednom príklade, ako MNV nevedel uskutočniť schválené územné rozhodnutie. Ide o obec Jasenicu na Orave, ktorá vyhorela na jeseň v roku 1957. Pre obec bol vypracovaný zastavovací plán, ktorý v zásadách bol správny a prejednaný bol tiež s občanmi. Vyhorelcom boli pridelené nové pozemky, ktoré však nemohli použiť, lebo vlastníci pozemkov im znemožnili uskutočniť výstavbu na určených miestach. Odpor vyplývajúci zo súkromnovlastníckych pomerov bol silnejší, ako rozhodnutie o zástavbe, a MNV ani ONV nevedeli zabrániť, aby sa nestavalo v obci po starom.

Takto však MNV nemôže pokračovať. Z nového návrhu zákona vyplýva veľká úloha MNV a treba povedať, že tieto musia predovšetkým rešpektovať zásady schválených územných plánov a nekompromisne presadzovať ich realizáciu. V obciach chýba v tomto smere i dostatok politickovýchovnej práce.

Vďaka správnej politike našej strany uskutočnila sa a ďalej sa rozvíja rozsiahla industrializácia Slovenska. Industrializácia si na niektorých miestach vyžiadala aj potrebu väčšej výstavby sídlisk. Pri organizovaní a riešení nových sídlisk sme však miestami upadli do velikášstva. Poukážem na sídlisko Nová Dubnica v našom kraji. Vzrástlo ako samostatná obec na zelenej lúke a dnes má už do 4000 obyvateľov. No v blízkosti niekoľkých kilometrov je Stará Dubnica s približne desaťtisíc obyvateľmi a neďaleko tiež okresné sídlo Ilava, Trenč. Teplice a okresné sídlo Trenčín. Vyrastajú nám tu početne zhruba 3 rovnaké obce a teraz je medzi nimi rad rozporov, kde sa má stavať nemocnica, kde kultúrny dom, kde treba skôr budovať kanalizáciu, cesty a podobne. Je zrejmé, že tieto úlohy v takejto situácii je ťažko riešiť. Zatiaľ ostáva faktom, že ani jedna z týchto obcí nebude môcť byť v krátkej dobe vybavená tak, ako si to občania žiadajú. Miesto toho, aby sme dobudovávali a riešili staré sídliská, robíme si neodôvodnene starosti s novými.

V Žilinskom kraji máme vypracované smerné a podrobné územné plány pre 57 miest a obcí, medzi ktorými sú všetky okresné mestá, včítane krajského sídla. Na základe najnovších hospodárskopolitických podkladov bude však potrebné u týchto územných plánov previesť revíziu a spresniť tieto podľa najnovších požiadaviek na výstavbu do roku 1970. Zároveň treba prikročiť k postupnému vypracovaniu územných plánov pre všetky obce. Je to úloha veľká, ale nutné je ju urýchlene splniť.