Stavebný úrad má možnosť preskúmať dokumentáciu i z hľadiska iných predpisov o prevádzaní stavby a použije tejto možnosti vždy, ak bude mať pochybnosti o správnosti dokumentácie z hľadiska ekonomického alebo technického. Tu sa vytvárajú podmienky pre novú funkciu stavebného úradu ako orgánu dohliadajúceho na uplatňovanie pokrokových spôsobov riešení uplatňovanie zásad typizácie a využívanie miestnych zdrojov.

Pritom ostáva stavebný úrad strážcom všeobecných záujmov a skúma i návrh organizácie výstavby, primeranosť rozsahu užívania pozemkov, zvlášť verejných, zariadenie staveniska apod.

Národným výborom sa týmto dostáva do rúk prostriedok potrebný k tomu, aby zaisťovali pri prevádzaní stavby nutné ohľady na občianstvo, ktoré užíva susedné pozemky a objekty. Novy režim predvída osnova zákona pre stavby, na ktoré sa nevzťahujú predpisy o prejednávaní a schvaľovaní projektovej a rozpočtovej dokumentácie. Tu bude mať rozhodovanie o prípustnosti stavby rozsah širší a bude zahrnovať otázky, ktoré preskúmal a za ktoré zodpovedá orgán, schvaľujúci dokumentáciu.

Nová osnova zákona o stavebnom poriadku prijíma zmenenú funkciu zastavovacieho plánu ako komplexné riešenie stavby vo väzbe na najbližšie okolie a ako doklad o tom, že boli dodržané podmienky, určené územným rozhodnutím. Tým prestáva byť zastavovací plán zvláštnym, samostatne a dosť zložito schvaľovaným dokumentom a stáva sa dôležitou súčasťou projektovej dokumentácie a je s ňou schvaľovaný.

Osnova zákona nie je v rozpore s rozdelením projektovej činnosti medzi projektové ústavy a dodávateľské organizácie. Naopak umožní, aby stavebné pokračovanie bolo prevádzané predtým, ako budú začaté práce na prevádzacích projektoch, takže stavebné úrady budú môcť svoje požiadavky uplatniť včas bez nebezpečia, že ohrozia včasné dokončenie projektu a skoré zahájenie stavby. Pod tlakom investorov, ktorí argumentovali zdržaním stavby, sa doposiaľ často národné výbory miesto toho, aby chránili a presadzovali všeobecný záujem, dostávali do situácie orgánu, ktorý z obavy, že včasné započatie stavby bude ohrozené, radšej prehliadal nedostatky v projekcii i v príprave stavby. Ak nabudúce budú stavebné úrady rozhodovať na základe zadávacích projektov, môžu plne uplatniť všetky požiadavky, ktoré považujú v záujme výstavby a rozvoja obce za nevyhnutné.

Osnova predpokladá, že u jednoduchých prípadov bude možné podstatne zjednodušiť schvaľovacie pokračovanie a prispievať k úspornému prevádzaniu administratívnych úloh národných výborov.

Takéto zjednodušené pokračovanie môže stavebný úrad pripustiť všade tam, kde záujem národného výboru je značne užší, alebo kde je celá problematika stavby úplne jednoduchá. Prevádzacie predpisy upravia tieto zjednodušené pokračovania.

Zvláštny dôraz kladie nová osnova na výkon štátneho stavebného dozoru. Stavebný úrad ako orgán štátnej správy má vo svojom obvode zabezpečovať ochranu všeobecných záujmov nielen pokiaľ ide o novú výstavbu, ale aj starostlivosť o stavebný stav už vybudovaných stavieb, o ich užívanie a udržovanie. Ide o oblasť činnosti, ktorá bola stavebnými úradmi v poslednej dobe zanedbávaná.

Stavebné úrady existovali len na okresných národných výboroch a len výnimočne u miestnych národných výborov. Miestne národné výbory bez stavebného úradu nemali doposiaľ na úseku stavebnoprávnej činnosti žiadne oprávnenia. Orgány vzdialené od miesta nemajú ani technickú možnosť, aby stavebný dozor vykonávali a miestne národné výbory, zbavené právomoci a zodpovednosti, často prehliadali neporiadky vo výstavbe. Je dôležité, aby v tomto smere bola zjednaná náprava a predložený návrh zákona tomu zodpovedá.

Okrem toho ide o regulovanie zmien v používaní objektov, kde boli v posledných rokoch uskutočňované zmeny ku škode budov samotných, pripadne so zmenami účinku na okolí. Nie sú zvláštne výnimky, že bez predchádzajúceho riadneho prejednania boli budovy používané k iným účelom, napr. k účelom skladovacím, prevádzkovým apod. Dochádzalo k preťažovaniu budov, k ich poškodzovaniu, prípadne k neoprávnenému obťažovaniu susedstva.

Riadny výkon statného stavebného dozoru zvýši bezpečnosť stavieb a zabezpečí obecné záujmy, k ochrane ktorých je národný výbor povolaný, a zvýši autoritu stavebných úradov.

V spojení s dôsledným dozorom uplatní sa omnoho lepšie ustanovenie o asanáciách obcí a krajiny, ktoré majú zabezpečovať postupnú a sústavnú úpravu území alebo zastavaných častí obcí tam, kde pôsobením prírodných vlivov alebo ľudskou činnosťou vznikli závady, ktoré treba odstrániť. Toto ustanovenie nadobúda zvláštnu dôležitosť v dobe, keď sa v investičnej výstavbe pre rozvoj našej ťažby prevádzajú rozsiahle technické diela, ktoré zasahujú hlboko do krajiny a doterajšieho osídlenia, takže nám vznikajú napr. v severných Čechách v našej hnedouhoľnej panve zvláštne problémy asanácie krajiny i osídlení, ktoré nutno riešiť zodpovedne a v tempe, zodpovedajúcom rýchlosti priemyselnej výstavby.

Na rozdiel od doposiaľ platných ustanovení zaoberá sa osnova i možnosťou použiť dočasne nezastavaných pozemkov pre hospodárske alebo iné obecné záujmy do toho času, pokiaľ nedôjde k ich využitiu v súlade s návrhom územného plánu. U zastavaných území obcí sú často nezastavané pozemky nevyužité alebo nevhodne užívané, ktoré niekedy i znešvárujú vzhľad obce. Dočasné využívanie takýchto plôch zlepší vzhľad obce a bude i hospodársky prospešné. Všetci poznáme plochy vprostred miest, ktoré budú snáď niekedy zastavané budovou celomestského, okresného alebo krajského významu, ktoré však ležia ladom, pretože stavba bude uskutočnená až za niekoľko rokov. Národným výborom sa tu dostáva možnosti využitia takýchto pozemkov napr. pre parkovanie vozidiel, pre zriadenie detských ihrísk, pre úpravu otvorených skladíšť apod.

Návrh zákona sa vyporiadúva i so stále opakovanou sťažnosťou, že živelný spôsob výstavby rodinných domkov je zavinený tým, že národný výbor nemá možnosť zaopatriť potrebné pozemky pre sústredenú výstavbu súkromných stavebníkov. Sústreďovanie výstavby rodinných domkov do ucelených častí obce so zaisťovaním potrebných plôch bude novým zákonom umožnené tým národným výborom, ktoré budú uplatňovať cieľavedome ekonomickú výstavbu vlastnej obce.

Stavebné zákonodarstvo od tzv. prvej stavebnej novely, vydanej za okupácie, sa vyznačovalo stálym presunovaním rozhodujúcej právomoci na vyššie orgány. Novo navrhnutá zákonná úprava uplatňuje zásady decentralizácie a tvorí z orgánov okresných národných výborov hlavné články v riadení výstavby obcí. Umožňuje sa ďalej rozširovanie siete stavebných úradov u tých miestnych národných výborov, kde je to s ohľadom na rozsah investičnej výstavby potrebné a kde sú zaistené podmienky pre jeho správnu funkciu. Znova sa zveruje rozhodovanie o jednoduchých prípadoch miestnym národným výborom. Tým, že miestne národné výbory stáli doposiaľ stranou pri rozhodovaní o prípustnosti stavieb, potlačoval sa i ich záujem na veciach výstavby. Miestne národné výbory sa nepodieľali v dostatočnej miere ani na nevyhnutnom stavebnom dozore. Zvýšenie účasti miestnych národných výborov na stavebnom pokračovaní pomôže k odstráneniu týchto nedostatkov.

Novým zákonom o stavebnom poriadku sa uzaviera skupina zákonov a nariadení o projektovej a rozpočtovej dokumentácii, o preberaní stavieb a o územnom plánovaní v jeden celok. Zákon svojou rámcovou formou umožní, aby jednotlivosti boli riešené v súlade s celkovou koncepciou nových zásad na úseku ekonómie, projektovania a realizácie stavieb.

Pri prejednávaní vládneho návrhu zákona v spoločnej komisii výboru rozpočtového a hospodárskeho a výboru ústavnoprávneho bola podstatná pripomienka k zmocneniu, obsiahnutému v § 31, ods. 2, písmeno c). Veľmi podrobne bola prediskutovaná ďalekosiahlosť tohto zmocnenia, ktoré dáva ministrovi-predsedovi Statného výboru pre výstavbu právo, aby stanovil odchýlky od ustanovenia tohto zákona pre niektoré stavby a odchýlky od obecných predpisov o riadení vo veciach správnych, potrebné pre účely tohto zákona.

Experti Štátneho výboru pre výstavbu vysvetlili, že toto znenie bude jednak potrebné tam, kde pôjde o stavby cestné, ktoré doposiaľ nie sú podchytené v žiadnom zákone. O prípustnosti týchto stavieb rozhodujú odbory miestneho hospodárstva a dopravy, ktoré vykonávajú v odbore cestnej dopravy a správy funkciu štátnej správy. Tento stav bude taktiež vyjadrený v pripravovanej osnove cestného zákona a prevádzacie predpisy k zákonu o stavebnom poriadku budú v tomto smere potrebovať odchýlky od zákona o stavebnom poriadku.

Odchýlka od obecných predpisov o riadení vo veciach správnych sa týka predpisov vydaných pre dokumentáciu investičnej výstavby jednotných roľníckych družstiev, zvlášť pokiaľ ide o schvaľovanie dokumentácie a rozhodnutí o prípustnosti stavby.

Jedine v týchto prípadoch v dnešnej dobe sa budú tieto odchýlky môcť uplatňovať; nebolo možné vylúčiť, či v budúcnosti nedôjde k ďalšej potrebe odchylnej úpravy.

Vážne sa uvažovalo o možnosti toto ustanovenie vôbec zo zákona vypustiť alebo ho aspoň preformulovať. Nakoniec bolo však riešené doporučiť ponechanie dosavadného znenia bez zmeny.

Navrhujem, aby vládny návrh zákona o stavebnom poriadku (tlačivo 271) bol v znení zprávy rozpočtového a hospodárskeho výboru plénom Národného zhromaždenia schválený. (Potlesk.)

Podpredseda posl. Žiak: Do spoločnej rozpravy sa prihlásili poslanci inž. Lederer, Baláža inž. Čtvrtníček.

Dávam slovo poslancovi inž. Ledererovi.

Posl. inž. Lederer: Soudružky a soudruzi poslanci!

Hovoříme nyní o dvou významných zákonných osnovách, které znamenají mnoho pro náš hospodářský a kulturní život. Jsou to zákony, s jejichž uskutečňováním se budeme setkávat stále častěji a široká veřejnost bude mít možnost posoudit správnost našeho rozhodnutí, schválit tyto zákony.

Jsem přesvědčen, že právě v našem Ústeckém kraji bude novelizace starých zákonů uvítána nejen všemi hospodářskými činiteli, nýbrž i všemi obyvateli našeho kraje. Domnívám se tak proto, ze právě kraj Ústí n. L. je typickým příkladem, jaká dalekosáhlá důležitost náleží především územnímu plánování a jaké souvislosti a zájmy musí územní plán řešit. Abychom lépe pochopili danou problematiku, uvedu některá čísla, dokumentující mimořádné postavení Ústeckého kraje.

Ústecký kraj svou rozlohou 4144 km² patří mezi kraje nejmenší co do rozlohy, avšak co do hustoty obyvatel je třetím nejhustěji zalidněným krajem po Praze a Ostravě. Na jednom km² žije 162 lidí.

Zvláštní význam našeho kraje spočívá v mimořádném přírodním bohatství. Zásoby hnědého uhlí v severočeském hnědouhelném revíru se odhadují na 9 miliard t. Plocha hnědouhelného revíru činí téměř 200 km, což jest prakticky 5% celého území kraje. Porovnáme-li toto zjištění s hustotou zabydlení, s níž souvisí i veliká hustota inženýrských staveb na povrchu i v zemi, pak se nám jeví v novém pohledu problémy zvyšování těžby a odkrývání nových dolových polí.

Hnědé uhlí není však jediným přírodním bohatstvím našeho kraje, které nutno dobývat ze země. Celé Krušné hory skrývají cenné nerosty a soustavným geologickým průzkumem jsou odkrývána nová ložiska důležitých surovin. Jsou to např. živce, fluority i některé rudonosné horniny a minerály. Dále se na úpatí Krušných hor nacházejí mocná ložiska křemenců, vápna, písků a cihlářských hlín. Dodnes nelze říci, že jsme ukončili zhodnocení našeho kraje co do nerostného bohatství.

Problémy územního plánování v našem kraji se dále prohlubují tím, že Ústecký kraj je rovněž mimořádně bohatý i co do produkce zemědělské. Ze 13 okresů je pouze 5 okresů vysloveně produkčních, ostatní jsou okresy tzv. rekultivačních oblastí a náhorních planin. Přesto je kraj Ústí n. L. silným dodavatelem některých plodin a např. u chmele, ovoce a zeleniny má kraj rozhodující podíl v celostátní zemědělské výrobě. Územní plán musí tvrdě hájit výměry orné půdy, zabránit jejímu úbytku a naopak zajišťovat rozšíření zemědělské půdy.

Dalším momentem, který územnímu plánovači prohlubuje problematiku, je silný průmysl, koncentrovaný v našem kraji vzhledem k energetické bázi. Tak např. ve výrobě elektřiny se dělí o prvenství kraj Ústí n. L. s Ostravou, na prvém místě je ve výrobě jedlých tuků a olejů, ve výrobě svítiplynu je na třetím místě a právě tak ve výrobě válcovaného zboží a výrobků z ingotů. Právě tak ve výrobě strojního skla je náš kraj na prvém místě v republice. Tato koncentrace průmyslu vyvolává spletité otázky češtění odpadních vod, kouřových plynů, snížení kysličníku siřičitého v ovzduší apod.

Tímto stručným výčtem základních znaků v hospodářském životě Ústeckého kraje jsem chtěl přiblížit a zkonkretizovat problémy územního plánu jak to odpovídá základnímu ustanovení návrhu zákona o územním plánování.

Je nutno vidět, že socialistický stát a společnost sleduje svým zákonodárstvím komplexní rozvoj všeho společenství, odstraňuje zájmy jednotlivců a dává nekonečné možnosti pro rozvití iniciativy nejširší veřejnosti.

Že tomu tak dříve nebylo, možno dokumentovat zcela přesvědčivě z mého volebního obvodu. Mnohým z vás je známa budova teplického divadla. Tato budova je architektonicky z jedné strany vyřešena dokonale, z druhé strany je přímo jakoby useknuta. Důvodem k tomuto řešení bylo několik starých domů, v pravém slova smyslu baráků, jejichž majitelé chtěli takové výkupné, že nebylo možno výstavbu divadla provést podle úplného projektu. Teprve lidově demokratická republika dokázala se s tímto stavem vypořádat, ostudné domy zmizely, a architekti dnes připravují velkolepý projekt k dostavbě tohoto stánku kultury. Myslím, že tento jeden příklad stačí, abychom si ujasnili, jak osobní, kapitalistické zájmy bezohledně poškozovaly zájmy veřejnosti.

Proto byl původní zákon 280 Sb. z roku 1949 uvítán všemi pracovníky na tomto úseku práce a byl nástrojem k zahájení dalekosáhlých plánů na rekonstrukci našich měst a vesnic.

Ukázalo se však v průběhu let, že praktické provádění tohoto zákona mělo celou řadu nedostatků. Jako jeden z hlavních možno vidět to, že zde byla tuhá centralizace na krajské národní výbory. Nižší národní výbory až na malé výjimky nezasahovaly do této činnosti a nepokládaly za svou povinnost pomáhat při řešení výstavby svých obcí. Stávaly se mnohdy tichými účastníky při rozhodování, které prováděl jiný orgán. Touto odtržeností se stávalo, že rozhodnutí byla často provedena od zeleného stolu bez nutných znalostí místních poměrů. Na druhé straně zas této neznalosti v podrobnostech využívali agilní pracovníci místních orgánů nebo organizací a prosadili mnohde akce, které sice byly v zájmu obce, ale v rozporu s dalším rozvojem širšího území.

Zvláště při rozmisťování zemědělských investic došlo na mnoha místech k celé řadě chyb a omylů, které vyplynuly z uvedených důvodů. Rozhodování o umístění těchto investic se dělo bez znalosti územních plánů, neboť kapacita projektantů byla zabrána na projekty soustředěné bytové výstavby. Na úseku zemědělství bylo způsobeno poměrně nejvíce škod. Zvláště to bylo v letech 1951 až 1954, kdy zaznamenala investiční výstavba značný vzestup. Situace byla ještě komplikována platnými předpisy požárními, veterinárními, hygienickými a předpisy o civilní obraně. Tak se stávalo, že zemědělská farma nebo jednotlivé objekty byly umisťovány daleko od obcí a pro výstavbu se zabírala kvalitní zemědělská půda. Dnes takový stav způsobuje zdražení provozu, zhoršuje pracovní podmínky a nikterak nepřispívá k ulehčení práce zemědělců.

V našem kraji máme opět celou řadu příkladů, z nichž některé uvedu:

Tak v JZD v Roudnici n. L. na základě neujasněného výhledu zemědělské výroby byl umístěn kravín cca 400 m od silniční komunikace a na hranicích katastru obce Podlusk, kde byla prováděna současně výstavba JZD. Objekty obou družstev jsou od sebe vzdáleny cca 500 m. Jistě by bylo daleko účelnější a hospodárnější, soustředit oba objekty na jedno staveniště. Jiný takový příklad se stal v Benešově n. Ploucnicí. Místní národní výbor nerespektoval územní plán města a prosadil výstavbu kravína v té části, kam jest výhledově zaměřena bytová výstavba. Dnes je nutno řídit provoz družstva přes celé město.

Podobný případ vznikl v Droužkovicích na Chomutovsku. Zde byla navržena farma JZD na kvalitní orné půdě a neuvažovalo se o použití stávajících objektů. Z nesprávného výhledového plánu byla navržena etapizace výstavby a bylo započato se stavbou nejvzdálenějších objektů. Dnes je vybudován kravín a cca 500 m dále porodna prasnic, oba daleko v polích. Je to příklad nesprávné návaznosti územního řešení na výrobní plán, který byl v tomto případě nesprávný a z toho vyplynulo i nesprávné územní řešení.