Národní shromáždění Republiky
československé usneslo se na tomto zákoně:
Národní výbory poskytují osobám,
které vedou kočovný způsob života,
všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému
způsobu života; zejména jsou povinny těmto
osobám pomáhat při opatřování
vhodného zaměstnání a ubytování
a působit výchovnými prostředky soustavně
k tomu, aby se staly řádnými pracujícími
občany.
Kočovný způsob života vede ten, kdo
se ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa
na místo a vyhýbá se poctivé prácí
nebo se živí nekalým způsobem, a to
i tehdy, je-li v některé obci hlášen
k trvalému pobytu.
Kdo setrvává při kočovném způsobu
života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému
usídlení, bude potrestán pro trestný
čin odnětím svobody na 6 měsíců
až 3 léta.
Ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými
ústředními úřady předpisy
k provedení tohoto zákona, v nich může
zejména stanovit, jakým způsobem budou prováděny
dodatečné zápisy do matrik, zajištěna
evidence a zjišťována totožnost osob, které
vedly kočovný způsob života.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení
§ 3, které nabývá účinnosti
dnem 1. března 1959; provedou jej ministři vnitra
a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.