Tím se sleduje, aby občané vykonávali základní službu ve věku, kdy k tomu mají optimální předpoklady po stránce fysické i duševní, a aby neodkládali nástup základní služby až do doby, kdy již obvykle mají rodinné příslušníky odkázané na ně výživou. Dále v novele zákona se navrhuje odstranit dělení záloh na "zálohu" a "náhradní zálohu" zrušením kategorie "náhradní záloha". To proto, že dělení záloh na zálohu a náhradní zálohu nevyhovuje současnému mobilisačnímu systému, který vyžaduje rozdělení záloh podle jednotlivých druhů vojenských odborností, nikoliv podle délky výkonné vojenské služby.

Pojmu "náhradní záloha" se v praxi neužívá již od r. 1951.

Novela počítá s uzákoněním nového způsobu povolávání vojáků v záloze na cvičení a to podle ročníků narození na rozdíl od dřívějšího povolávání podle ročníků zálohy. Důvodem k této změně je, že ozbrojené síly budou v případné mobilisaci doplněny převážně vojáky v záloze ve věku do 35 let. Je proto třeba u těchto osob pravidelně obnovovat a upevňovat vojenské znalosti.

Vývoj naší armády ukázal nutnost nově formulovat ustanovení o zproštění mimořádné služby, které již neodpovídají současnému vývoji. Je třeba, aby rozsah a účinnost zproštění stanovila vláda, aby byly co nejvíce sladěny zájmy obrany státu i celého národního hospodářství. V takto stanoveném rozsahu bude o zprošťování rozhodovat vojenská správa přímo na návrh vedoucích závodů. Tímto způsobem se podílejí na zprošťování všechny zúčastněné složky a není proto třeba zřizovat navíc zprošťovací komuse.

Dále v návrhu novelisace zákona se pamatuje na upřesnění ohlašovací povinnosti branců a vojáků mimo činnou službu. Důvodem k tomu je získání přehledu o vojácích v záloze, kterým je uložena povinnost plnit předpisy o vojenské evidenci. Její důležitost se projeví nejen v míru, ale zejména v mobilisaci a za války.

V novelisaci bude uzákoněna povinnost MNV, závodů, podniků a úřadů vést pomocnou vojenskou evidenci.

Důvodem k uzákonění je, že vedle základní vojenské evidence, kterou vedou místní vojenské správy, je třeba, aby podniky, úřady, ústavy a jiné instituce zřídily a vedly pro potřeby národního hospodářství v mobilisaci a za války pomocnou evidenci branců a vojáků v záloze, kteří jsou u nich zaměstnáni, a oznamovaly okresní vojenské správě nastalé změny. Uvedená opatření jsou již delší dobu v praxi zavedena a jde jen o jejich uzákonění.

V novele zákona bude uzákoněna funkce a působnost místních vojenských správ jako územních úřadů vojenské správy, jejichž působnost je vymezena ve velkých městech na část města, ve které vykonává funkci obvodní vojenská správa, nebo v menších městech městská vojenská správa, v okresech okresní a v sídle kraje mimo to krajská vojenská správa. Vojenské správy mají uloženou povinnost starat se o mírové i válečné doplňování ozbrojených sil.

V návrhu novely branného zákona je též stanoveno, že osoby pravomocně odsouzené ke ztrátě čestných práv občanských se nepovolávají, mimo dobu mimořádných opatření, k vojenské činné službě ani k odvodu po dobu, na niž byla vyslovena ztráta volebního práva. Důvodem k tomu je článek 34 Ústavy 9. května 1948, podle kterého služba v československé lidové armádě je pro každého občana nejvyšší ctí a nebylo by proto správné, aby osoby, u kterých trvá ztráta čestných práv občanských, konaly vojenskou službu.

Posledním návrhem k novelisaci branného zákona je zrušení ustanovení, které dovolovalo uzavření sňatku vojákům v činné službě jen se svolením vojenské správy.

Novela zákona vyhovuje tomuto požadavku tím, že § 54 původního zákona se ruší proto, že již neodpovídá vývoji našeho společenského zřízení. K provedení zákona budou vydána souborná vládní nařízení, podporující novelisaci zákona.

Novelisace branného zákona přichází na pořad jednání NS v době, kdy Nejvyšší sovět SSSR svým usnesením uložil vládě Sovětského svazu zastavení zkoušek s atomovými a vodíkovými zbraněmi. Československy pracující lid v minulých týdnech přivítal novou mírovou iniciativu našeho přítele a spojence, Sovětského svazu a jeho rozhodnutí. V souladu s tímto mírovým krokem bylo s nadšeným souhlasem přijato prohlášení vlády Československé republiky. Je to příklad pro vlády západních států, je to další doklad naší mírumilovné zahraniční politiky.

Novelisace branného zákona je na úseku ozbrojených sil výrazným krokem při plnění úkolu vytyčeného celostátní konferencí KSČ v červnu 1956. Přispěje k upevňování a dodržování socialistické zákonnosti.

Ústavně-právní výbor projednal na své schůzi dne 4. dubna t. r. vládní návrh zákona (tisk 214), kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92 z roku 1949, návrh schválil a doporučuje plénu Národního shromáždění jeho přijetí.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu se přihlásil ministr národní obrany generálplukovník Bohumír Lomský. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr nár. obrany gen.-plk. Lomský: Vážené Národní shromáždění! Soudružky a soudruzi poslanci!

Dovolte mi v souvislosti s projednáním novely branného zákona několik poznámek k činnosti a poslání naší lidové armády na pozadí současné mezinárodní situace.

Pozornost celé světové veřejnosti je v posledním období soustředěna na dvě události: rozhodnutí sovětské vlády jednostranně zastavit pokusy s jadernými zbraněmi na jedné straně a rozhodnutí Spolkového sněmu vyzbrojit bundeswehr atomovými zbraněmi na druhé straně.

Tato dvě protikladná rozhodnutí jsou hybnou pákou současného mezinárodně politického dění a na jejich základě obrovský zápas mezi válečnými imperialistickými silami a socialistickými a mírumilovnými protiimperialistickými silami, který hlavně po XX. sjezdu KSSS zesílil, nyní vstoupil do nové, vyšší etapy.

V poslední době se imperialisté horečně snažili zastavit pro jejich válečné plány nepříznivý vývoj, který již vyústil v požadavku konference na nejvyšší úrovni a postavit na cestě k ní překážku, aby si mohli zachovat svoji dosavadní atomovou vojensko-strategickou koncepci a pokračovat ve válečných přípravách.

V této situaci rozhodnutí sovětské vlády o jednostranném zastavení pokusů s jadernými zbraněmi a její zásadní stanovisko k rozhodnutí Spolkového sněmu je novým náporem stupňujícího se mírového úsilí SSSR, který postavil imperialisty na posici, na níž jsou před celou světovou veřejností osvětleni se všech stran. Tento historický čin SSSR rozvázal další mocné zdroje protiimperialistické mírové iniciativy mas a je krokem, který podstatně ovlivní program i tón jednání připravované konference na nejvyšší úrovni.

Rozhodnutí Spolkového sněmu vyzbrojit bundeswehr atomovými zbraněmi a raketami je paličský čin, který zostřuje situaci nejen v Evropě, ale v celém světě a jeho uskutečnění by vytvořilo nebezpečnou hrozbu především pro nás a všechny sousedy západního Německa. Dosavadní zkušenosti s německým militarismem, revanšistický duch německých militaristů a jejich plány sjednotit Německo a změnit hranice sousedů Německa násilím a hlavně skutečnost, že bundeswehr má posloužit údernou pěstí NATO jako válečný nástroj amerických imperialistů, nenechává nikoho na pochybách o velkém nebezpečí, které by pro mír atomovým vyzbrojením bundeswehru vzniklo.

Nelze také nevidět, jak se imperialisté i po velkorysé mírové nabídce pokoušejí uskočit a zmařit dorozumění. Vrchní velitel pozemních sil NATO generál Norstad prohlásil 3. dubna v Paříži, že Západ nezastaví pokusy s atomovými zbraněmi. Totéž potvrdil Eisenhower ve své odpovědi na dopis s. Chruščova, v níž dal nepokrytě najevo, že USA odmítají zastavit pokusy s atomovými zbraněmi, a také Dulles, který na tiskové konferenci jasně řekl, že USA nebudou následovat mírového příkladu SSSR. V tomto duchu vyznělo i prohlášení amerického ministra obrany Mac Elroye 2. dubna ve vojenském podvýboru senátu, že dodatečné rozpočtové částky na vojenský rozpočet pro příští finanční rok ve výši 1456 milionů dolarů bude použito na vybavení strategického letectva novými letouny a urychlení výroby řízených raketových střel.

Toto již předem, 28. března, zevšeobecnil a potvrdil Eisenhower ve svém poselství kongresu, v němž navrhl reorganisaci americké armády v zájmu její lepší připravenosti k moderní válce a zdůraznil, že budoucí válku povedou Spojené státy "ve všech živlech a všemi ozbrojenými silami" a proto musí být jejich ozbrojené síly "vybaveny nejúčinnějšími typy zbraní, jaké může vytvořit věda, ze musí mít jednotné velení a být odhodlány bojovat jako jednotná síla bez ohledu na druh zbraně". Závěrem Eisenhower prohlásil, že díky těmto opatřením budou USA připraveny na "mimořádnou situaci, která může vzniknout téměř neočekávaně".

Přesně současně s jarním zasedáním našeho NS probíhá v Paříži konference členských zemí NATO, na jejímž pořadu je kromě jiného také rozprava o tzv. Norstadově plánu, tj. o rozmístění základen pro odpalování raketových střel na území členských států NATO v západní a jižní Evropě.

Pokud se týče západoněmeckých militaristů. pak l. dubna tito předali pod vedení NATO další dvě divise - jednu horskou a jednu výsadkovou. čímž se počet západoněmeckých divisí, podřízených NATO zvýšil na 7. Podle listu Berliner Zeitung měly jednotky bundeswehru 4. dubna provést na americké střelnici v Líbyi první cvičnou střelbu s atomovými raketami "Matador", zakoupený v Americe. Agentura ADN oznámila, že v západoněmecko-francouzské režii a spolupráci se připravuje pokusný výbuch atomové pumy v oblasti Sahary.

Dosavadní postoj k sovětských návrhů a návrhů jiných socialistických zemí ukazuje, že jinak soudí Eisenhower, Dulles, Adenauer a generálové NATO, jinak posuzuje situaci kapitalistických zemí, který rostoucími, proti válečnými demonstracemi a požadavkem svolání konference na nejvyšší úrovni dokazuje, že dále rostou rozpory mezi imperialistů a vůlí mas, stále více podporujících mírové návrhy SSSR a ostatních socialistických zemí.

Není pochyb, že důsledná mírová politika SSSR, která je výrazem jeho velké síly a jistoty, jakož i bojové odhodlání pracujících mas, donutí imperialisty ke schůzce na nejvyšší úrovni.

Náš lid vždy usiloval o mír, dorozumění a přátelství mezi národy. Vždy jsme podporovali návrhy a prováděli opatření, ketrá směřovala k tomuto cíli. Proto také plně a bez výhrad podporujeme poslední rozhodnutí a návrhy sovětské vlády, což našlo svůj výraz jak ve stanovisku ÚV KSČ, vyjádřeném na jeho posledním zasedání a v prohlášení vlády, tak i v komuniké o poradě ministrů zahraničí ČSR, NDR a PLR a prohlášení NS, učiněných na tomto zasedání.

Jasným důkazem našeho mírového úsilí a dobré vůle je skutečnost, že nehledě na závažné okolnosti nezvyšujeme rozpočet na obranu, ale naopak, zvyšováním hospodárnosti jej částečně snižujeme, nezavádíme atomové zbraně do armády, ale naopak všestranně podporujeme plán na vytvoření bezatomového pásma v Evropě; nezvyšujeme počty armády, ale naopak za poslední necelé 3 roky jsme snížili o 44 tisíc mužů; novelisujeme branný zákon, ale nerozšiřujeme brannou povinnost občanů.

Za současné situace, kdy mírové úsilí SSSR se úspěšně rozvíjí a získává nové přívržence, ale dosud ani jedna z důležitých otázek zachování a upevnění míru není vyřešena, je však na místě vysoká bdělost a ostražitost.

Vzhledem k nepřátelským pokusům mezinárodní reakce jsme povinni v duchu thesí k XI. sjezdu KSČ i nadále uplatňovat obrannou funkci státu, nadále zvyšovat obranyschopnost celé země a bojovou pohotovost naší armády, vědomi si toho, že lidová armáda je pevnou oporou našeho lidu v jeho boji za mír a zákaz prostředků hromadného ničení.

Právě nyní, kdy imperialisté se snaží vytvořit co nejvíce překážek na cestě ke konferenci na nejvyšší úrovni, si znovu uvědomujeme, jaký význam pro bezpečnost našich národů a mír v Evropě má obranná Varšavská smlouva. Pokud nebude přijato spolehlivé řešení o zajištění míru, budeme ji proto dále upevňovat.

Budeme upevňovat bojový svazek se Sovětskou armádou a armádami ostatních socialistických zemí. Budeme usilovat o to, abychom sami byli jejím pevným článkem. Nechť naši nepřátelé, kteří nejednou vyslovují své chutě vměšovat se do vnitřních záležitostí lidově demokratických států, nepochybují o tom, že jsme vždy pohotoví čestně splnit náš závazek ze smlouvy vyplývající, nechť vědí, že náš lid před žádnou hrozbou neustoupí a že kdyby se pokusili narušit naše socialistické budování, "padla by kosa na kámen".

Západoněmečtí militaristé a revanšisté si musí být vědomi toho, že proporce v silách a jejich konstelace je podstatně jiná než před 20 lety.

V souvislosti s naším úsilím o dovršení výstavby socialismu a zajištění jeho obrany za současných mezinárodních vztahů a poměrů sil je významná novela branného zákona. V jejím schválení nelze spatřovat nějaké militarisační opatření.

Novela branného zákona je splněním usnesení celostátní konference o tom, že otázky zabezpečení obranyschopnosti socialistické země je nutno řešit v souvislosti s celým systémem politické a ekonomické výstavby státu, jakož i splněním usnesení konference o posílení a zachovávání socialistické zákonnosti.

Novela branného zákona nerozšiřuje brannou povinnost občanů, ale jen upřesňuje jejich vztahy k ozbrojeným silám, jakož i poslání ozbrojených sil na základě změn, ke kterým došlo ve vnitřním životě naší vlasti i v jejím mezinárodním postavení od března 1949, kdy byl přijat dosavadní branný zákon.

Tyto změny spočívají především v tom, že před 9 lety, rok po únorovém vítězství, jsme stáli prakticky na prahu socialistické výstavby a nyní stojíme před jejím dovršením. Tehdy teprve skončil boj o naše mezinárodní postavení, nyní jsme pevným článkem nepřemožitelného socialistického tábora. Novela branného zákona tyto změny obráží.

Především je upřesněna formulace poslání a organisace našich ozbrojených sil. Jestliže starý branný zákon stanovil, že československý lid buduje "brannou moc společnou Čechům a Slovákům k ochraně vymožeností národní a demokratické revoluce", pak novela stanoví, že náš lid buduje "ozbrojené síly společné Čechům a Slovákům a příslušníkům ostatních národností k obraně svobody a nezávislosti Čs. republiky, jakož i k ochraně lidově demokratického zřízení a výstavby socialismu". Je také jasně stanoveno, že tyto úkoly naše ozbrojené síly plní na základě spojenectví se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými státy.

Novela jasně zdůrazňuje jednotnost čs. ozbrojených sil, které se doplňují bez rozdílu národností, což kromě jiného znamená, že v ozbrojených silách mají právo a povinnost sloužit příslušníci všech národností naší vlasti.

Velký politický význam má jazyková rovnoprávnost českého a slovenského jazyka, která je v novele zakotvena. Odpadá tedy pojem a uplatňování jednotného velícího jazyka, kterým byl jazyk český a ve kterém se prováděla povelová technika a vyhotovovaly všechny tiskoviny a dokumenty. Nelze nevidět, že jednotný velící jazyk nepřinesl naší armádě ani politický, ani vojenský užitek a jeho prosazování bylo nesprávným opatřením.

Naše republika je státem dvou rovnoprávných slovanských národů, jejichž jazyková příbuznost je tak blízká, že nejméně 90 % slov je stejných, anebo naprosto podobných tak, že si všichni navzájem bezpečně a bez těžkostí rozumíme. Jestliže jsou některá rozdílná slova, anebo naopak, stejná slova označující různé věci, pak jich je tak málo, že v praktické práci a životě je možno si je lehce osvojit anebo rychle vysvětlit, případně nahradit jiným společným slovem.

Nová formulace o služebním jazyce je projevem tvůrčího přístupu k řešení národnostní otázky na základě marxismu-leninismu v konkrétních podmínkách čs. ozbrojených sil. Není pochyb o tom, že toto nové řešení přispěje nejen k upevnění politické jednoty naší armády po linii národnostní, ale také k dalšímu upevnění československé jednoty vůbec, protože v naší armádě postupně slouží prakticky všechno mužské obyvatelstvo republiky a že je tudíž velkou školou československého bratrství.

To jsou hlavní změny politického charakteru. Kromě těchto došlo ještě k řadě změn a úprav technickoadministrativního charakteru, z nichž nejdůležitější je nový způsob odvodního řízení. Jejich význam spočívá především v tom, že zjednodušují a upřesňují řízení jak uvnitř ozbrojených sil, tak i v občanském aparátě a také vztahy občanů k oběma těmto složkám v otázkách branné povinnosti.

Uplatnění novelisovaného branného zákona v praxi bude upevněním socialistické zákonnosti na úseku obrany a bezpečnosti. Bude základem vyšší organisovanosti a cílevědomosti v úsilí o lepší a efektivnější zajištění obrany vlasti a zvýšení bojeschopnosti armády.

Nejde jen o to, upevňovat soudobý charakter armády, ovládnout vojenskou vědu, mistrovsky zvládnout novou výzbroj a bojovou techniku, kterou díky péči strany a vlády je armáda vyzbrojována.

Je třeba dále upevňovat socialistický charakter armády. Politický duch novely směřuje k tomu, aby byly prohloubeny a lépe využity naše morální zdroje a přednosti našeho socialistického zřízení ke zvýšení morální síly, k politickému a ideovému zakalení našich ozbrojených sil. Proto také v současné době věnujeme tolik pozornosti a úsilí zvýšení vedoucí úlohy strany otázkám výchovy lidí, abychom dosáhli ještě širšího rozvinutí tvůrčí iniciativy a aktivity mas vojáků a upevnění uvědomělé vojenské kázně.

Vždyť jen tak je možno zajistit, aby každý příslušník ozbrojených sil chápal, že stojí na stráži vysoce spravedlivé a šlechetné věci a aby si plně uvědomoval svojí osobní odpovědnost za obranu vlasti a socialismu a vzorně plnil své vojenské povinnosti.

Dále budeme upevňovat i spojení armády s lidem, vědomi si toho, že to je jedním ze zdrojů její síly a neporazitelnosti. I když v tomto směru bylo za poslední období dosaženo některých kladných výsledků, rádi uskutečníme řadu podnětných návrhů k dalšímu prohloubení tohoto spojení, které přednesli soudruzi poslanci při projednávání osnov ve výborech NS.

Soudruzi poslanci!

Čs. lidová armáda, pevně semknuta okolo ÚV KSČ a vlády NF, v jednom šiku s ostatními složkami ozbrojených sil stojí pevně a neochvějně s naším lidem v jeho úsilí o dovršení vítězství socialismu a zajištění míru.

Potvrzením toho je také resoluce, přijatá na konferenci vzorných vojáků 1. VO, v níž naši nejlepší vojáci ostře protestují proti vyzbrojení bundeswehru, projevují naprostý souhlas s usnesením sovětské vlády a Nejvyššího sovětu SSSR a stanoviskem naší vlády a prohlašují:

"Slibujeme, že v duchu jednání naší konference učiníme vše, co je v našich silách k dalšímu zvýšení bojové pohotovosti a připravenosti naší armády."

Příslušníci naší armády, vědomi si vysoké odpovědnosti za zajištění obrany vlasti, socialismu a míru, jsou vždy pohotoví splnit svoji povinnost, vyplývající z branného zákona i z Varšavské smlouvy. (Potlesk.)