Naši pracující na svých přečetných
shromážděních v závodech, v kancelářích
i na vesnicích vítají z plna srdce upřímná
a pravdivé slova "Manifestu míru", Deklarace
komunistických a dělnických stran, návrhy
vlády SSSR a prohlášení čs. vlády,
ztotožňují se s nimi a jsou odhodláni
důsledně je také podporovat. To se projevuje
nejvýrazněji ve všenárodní diskusi
nad dopisem ÚV KSČ, kde je vyslovováno tisíce
návrhů a připomínek pro zlepšení
práce státních a hospodářských
orgánů, pro zhospodárnění naší
výroby, pro posílení a další
rozkvět naší vlasti, pro rychlejší
cestu k uskutečnění socialismu a pro podporu
věci míru. (Potlesk.) Plně souhlasí
se závěrečnou výzvou "Manifestu",
která říká: "Nechť ode dneška
země různých společenských
systémů soutěží navzájem
v rozvoji mírové vědy a techniky. Nechť
dokazují své přednosti nikoliv na bojišti,
ale v soutěži o pokrok, za zvýšení
životní úrovně národů."
(Potlesk.)
Věřím proto, vážení poslanci
a poslankyně, tak jako všichni naši spoluobčané,
že v pevné a nerozborné jednotě zemí
socialistického tábora v čele s SSSR a v
úzké semknutosti našeho lidu kolem KSČ
a naší Národní fronty věc míru
uhájíme a dílo socialismu v naší
vlasti dovršíme. (Potlesk.)
Vážené Národní shromáždění!
Zahraniční výbor projednal s plnou vážností
a odpovědností, ale také s pocity nezlomné
víry ve vítězství věci míru,
ve svých dvou bohatých schůzích, a
to 13. a 19. prosince obsah Manifestu míru a Deklarace,
stejně jako mírové provolání
Nejvyššího sovětu SSSR a návrhy
vlády SSSR, obsažené v poselstvích předsedy
Rady ministrů SSSR s. Bulganina. Všechny tyto upřímné
a reálné podněty pro dosažení
zmírnění mezinárodního napětí
radostně vítá, plně se k nim připojuje
a slibuje jim bezvýhradnou podporu. Je to v plném
souladu s přáním a tužbami našeho
lidu. Zahraniční výbor se rovněž
plně staví za prohlášení vlády
republiky Československé ze 14. prosince t. r. a
navrhuje plenu Národního shromáždění
k přijetí tuto resoluci:
Zahraniční výbor Národního
shromáždění usnesl se ve svých
schůzích dne 13. a 19. prosince 1957 po obšírné
rozpravě doporučit Národnímu shromáždění
k přijetí toto prohlášení:
"Národní shromáždění
republiky Československé se jednomyslně hlásí
k Manifestu míru, přijatému ve dne 16. až
19. listopadu 1957 na poradě představitelů
64 komunistických a dělnických stran v Moskvě,
a vyjadřuje mu plnou podporu. Tento nesmírně
důležitý dokument mluví jasnou a každému
srozumitelnou řečí: Svět potřebuje
mír a ne válku.
Zrychlující se závody ve zbrojení
a přípravy na atomovou válku ohrožují
existenci milionů lidí. Zvyšují mezinárodní
napětí a brání přátelské
spolupráci všech národů na velikém
díle vybudování takového světa,
ve kterém by všichni lidé bez rozdílu
národností, ras, náboženství
a politického přesvědčení žili
v míru, ve štěstí a radosti.
My, kteří vytváříme nový
svět, svět míru a socialismu, válku
nechceme, válku nepotřebujeme, válku nenávidíme,
jak to znovu jasně potvrdila Deklarace představitelů
komunistických a dělnických stran socialistických
zemí, přijatá v Moskvě 16. listopadu
1957. Válku nechtějí ani široké
masy obyvatelstva ostatních zemí.
Kdo tedy s válkou spekuluje? Je to úzký kruh
těch, jimž válka a smrt milionů přináší
obrovské zisky, těch, kdo by rádi válkou
zadrželi kolo dějin, jimiž byli již odsouzeni.
Zasedání Rady Severoatlantického paktu v
Paříži potvrzuje, že představitelé
vedoucích zemí NATO usilují o rozpoutání
nové vlny válečné hysterie, jež
by umožnila pokračovat v politice šíleného
zbrojení a přeměny evropských zemí
NATO v atomové a raketové základny pro válku
proti mírumilovným a především
proti socialistickým zemím. Tyto snahy, které
jsou v přímém rozporu s životními
zájmy obyvatelstva těchto zemí, vyvolávají
znovu vážné válečné nebezpečí.
Velkým ohrožením míru je stále
sílící militarismus a revanšismus v
Německé spolkové republice, která
se má stát přes rostoucí odpor německého
lidu hlavní atomovou základnou Severoatlantického
paktu v Evropě. Československý lid až
příliš dobře sám na sobě
- podobně jako jiné národy Evropy - pocítil,
co znamená německý imperialismus. Je proto
nejvyšším zájmem, aby se v boji proti
této hrozbě sjednotily všechny demokratické
a mírové síly evropských zemí,
zejména těch, které se západním
Německem sousedí.
Lidstvo v posledních letech již nejednou dosáhlo,
že byla sražena útočníkova ruka,
hrozící atomovou bombou. Tyto úspěchy
v boji proti válce mobilisují k dalšímu
upevňování mohutné světové
mírové fronty.
Návrhy vlády Svazu sovětských socialistických
republik, obsažené v dopisech předsedy Rady
ministrů SSSR. N. A. Bulganina, jasně ukazují,
že k tomu, aby se mírové soužití
stalo skutkem, je třeba se zříci hrozby násilí
při řešení sporů mezi státy,
zastavit nepřátelskou propagandu vůči
cizím zemím a skoncovat s horečným
zbrojením. Uskutečnění řady
konkretních opatření k uvolnění
mezinárodního napětí, především
pak uzavření smlouvy o neútočení
mezi členskými státy NATO a Varšavské
smlouvy a vytvoření rozsáhlého pásma
ve středu Evropy, jež by bylo vyloučeno z atomového
zbrojení a zahrnovalo by Německou spolkovou republiku,
Německou demokratickou republiku, Polskou lidovou republiku
a Československou republiku, by bylo svrchovaně
významným krokem k posílení bezpečnosti
v Evropě.
Národní shromáždění republiky
Československé se spolu se vším československým
lidem připojuje k výzvě Manifestu míru
a žádá zastavení horečného
zbrojení, zákaz výroby a použití
atomových a vodíkových zbraní, skoncování
s politikou válečných bloků a vytváření
válečných základen v jiných
zemích, zastavení vyzbrojování německých
militaristů, skoncování s provokacemi imperialistů
na Blízkém a Středním východě
a nastolení politiky kolektivní bezpečnosti
a mírového soužití.
K dosažení těchto cílů je především
třeba neprodleně zastavit pokusy s atomovými
a vodíkovými zbraněmi a bezpodmínečně
zakázat výrobu a použití těchto
zbraní.
Národní shromáždění republiky
Československé schvaluje a plně se staví
za prohlášení vlády Československé
republiky k současné mezinárodní situaci
ze dne 14. prosince, které vyjádřilo plnou
podporu československého lidu a jeho vlády
návrhům SSSR, PLR a NDR a znovu potvrdilo, že
Československo je ochotno převzít závazek
zříci se rozmisťování a výroby
jaderných zbraní na svém území,
zřeknou-li se velmoci rozmisťování jaderných
zbraní na území Německé spolkové
republiky a Německé demokratické republiky
a bude-li dosaženo mezi oběma německými
státy dohody v témže směru.
My, volení zástupci československého
lidu, budeme spolu se vším naším lidem
nešetříce sil bojovat za tyto cíle,
za porážku politiky studené války, za
vítězství politiky míru." (Potlesk.)
Předseda: Do rozpravy se přihlásili
poslanci Kleňhová-Besserová a dr. Manca.
Dávám slovo poslankyni Kleňhové-Besserové.
Posl. Kleňhová-Besserová: Soudružky a soudruzi poslanci!
Provolání Nejvyššího sovětu
SSSR "ke všem pracujícím, politikům
a veřejným činitelům, vědeckým
a kulturním představitelům, parlamentům
a vládám všech zemí světa",
"Deklarace socialistických a dělnických
stran" a "Manifest míru", vydaný
představiteli 64 komunistických a dělnických
stran, jsou dokumenty, které vyzývají lidstvo,
aby šlo cestou přátelské spolupráce
a míru, aby zesílilo boj za mír, za mír
trvalý, pro všechny a všude.
Je symbolické, že tyto dokumenty byly vydány
v zemi, odkud vyšel dekret o míru, ze země,
která vítězstvím dělníků
a rolníků ve VŘSR před 40 lety vrazila
klín do celistvosti kapitalistického řádu.
Komunisté všech pěti světadílů,
jako horoucí vlastenci a důslední internacionalisté,
obracejí se ke všemu lidstvu světa s nejnaléhavější
otázkou současné doby, s otázkou míru
nebo války. Hluboce lidskými a moudrými slovy
obracejí se ke všem lidem dobré vůle,
aby dále stupňovali boj proti válce, za udržení
míru.
Slova Manifestu připomínají nezměrné
utrpení lidstva v průběhu dvou světových
válek, které stály životy 40 milionů
lidí. Dvě poslední války zanechaly
další miliony raněných, zmrzačených
a nemocných. Kolik snů, plánů, vřelých
lidských vztahů a rodin bylo rozbito.
Proto nelze zapomenout na hrůzy válek, proto je
nutno zadržet a spoutat ruce těch, kteří
připravují novou, ničivější
válku s použitím zbraní hromadného
ničení.
Válka není nevyhnutelná a dnes existují
síly, které jsou s to mír vybojovat.
O mír bojuje obyvatelstvo socialistických zemí.
A my jsme se sami o tom přesvědčili při
návštěvě československé
parlamentní delegace v SSSR, Číně,
Koreji, Mongolsku, Bulharsku a Albánii. Viděli jsme
nejen obrovskou rozlohu těchto zemí, usilovnou práci
jejich lidu, ale cítili jsme bezprostředně
velikou vůli a sílu tábora socialismu v boji
za zachování míru.
I při návštěvách našich
delegací v západních zemích i poslanců
těchto zemí u nás měli jsme možnost
přesvědčit se o tom, že pracující
lid těchto zemí si stejně horoucně
tak jako my přeje zachování míru a
netouží po rozpoutání nové války.
A konečně o mír usilovně bojuje i
obyvatelstvo zemí osvobozených od nadvlády
kolonialismu.
Manifest míru vyzývá všechny lidi ve
světě, aby se postavili aktivně a organisovaně
do této fronty míru. Neboť ve válce
není místa ani výsad, které by kohokoliv
uchránily před její hrůzou. Proto
Manifest míru se dotkl naléhavě nejhlubších
lidských citů a lidského myšlení.
Deklarací a Manifestem míru zazněl do světa hlas naděje a povzbuzení.
Je nyní na západních velmocích, aby
konečně pochopily, že je třeba nastoupit
cestu zastavení pokusů s nukleárními
zbraněmi a cestu mírového soužití,
jak to znovu zdůraznil předseda Rady ministrů
SSSR soudruh Bulganin v mírových poselstvích
představitelům západoevropských zemí,
presidentovi USA a předsedovi indické vlády
panu Nehruovi.
Za tyto mírové návrhy se v plné míře
staví naše vláda v prohlášení,
které bylo uveřejněno v tisku v neděli
15. prosince, a velmi živě je o nich diskutováno
našimi občany, kteří je považují
za další rozvíjení zásad uvedených
v Manifestu míru.
Manifest míru v minulých dnech pročítaly
i miliony našich občanů, mužů,
žen, probírala je na svých shromážděních
mládež. Diskutovali o něm taviči na
Kladně, stejně jako horníci v Ostravě,
nebo zemědělci a družstevníci v Prešově
i na jihu při Dunaji, přemýšleli o něm
příslušníci pohraniční
stráže v hlubokých šumavských hvozdech,
stejně jako lékaři, vědci a umělci
u svého díla po celé naši vlasti.
Tak se ptaly matky, proč by jejich děti, ve které
vkládají své tužby, které vychovávají
tak, aby se staly platnými členy lidské společnosti,
měly umírat účinky ničivých
zbraní,
ptali se dělníci, proč by měla být
ničena jejich práce, jejich závody,
ptali se stavitelé hutě Klementa Gottwalda, stejně
jako stavitelé přehrady na Lipně,
ptali se rolníci, proč by znovu měla být
ničena jejich úrodná pole.
Z celé naší vlasti od lidí prostých
i s akademickými tituly zazněl jednomyslný
a spontánní souhlas s Manifestem míru a pevné
rozhodnutí ještě lepšími pracovními
výsledky za udržení míru bojovat. (Potlesk.)
Ano, bojovat, ne s úmyslem ničit, ale bojovat na
poli práce, za rozmach blahobytu, za využití
veškeré vědy a techniky ve prospěch
lidstva.
Proto havíři z dolu Centrum v Dolním Jiřetíně
vyrubají 17.000 tun uhlí nad plán, havíři
dolu Jeremenko v OKR 20.000 tun nad plán, pracující
n. p. Hedva v M. Třebové, nositelé Řádu
práce vyrobí do konce roku nad plán zboží
za 1,800.000 Kčs,
pracující Lesostavu v Bratislavě se zavazují
splnit plán o 14 dnů dříve,
pracující MEZ v Náchodě se zavazují
předčasně splnit plán a tím
do konce roku vyrobit za 2 miliony výrobků nad plán.
Zemědělci v JZD v obci Hořice na Šumavě,
Úvaly na Mikulovsku, v Opatově u Třebíče
a v řadě dalších obcí se zavázali
splnit úkoly druhého pětiletého plánu
za čtyři roky. (Potlesk.)
Proto občané našich měst i vesnic vyhlašují
závazky na akci Zvelebení měst a obcí
a nezůstávají pozadu ani děti ve školách.
I oni se zavazují bojovat za mír, za krásnější
život tím, že vysázejí stromky,
okrášlí svá hřiště
a okolí škol.
I ženy z domácností přemýšlejí,
jak ony mohou v tomto boji za mír pomoci. Přečtu
vám dopis jedné ženy ze západních
hranic, která sama, z vlastní iniciativy se rozhodla
navštívit své sousedy, hovořit s nimi
o Manifestu míru, přesvědčit je a
získat jejich souhlas s jeho obsahem:
"Vážení soudruzi" - píše
ve svém dopise - "dnešního dne se dostávám
k tomu, abych vám, Ústřednímu výboru
obránců míru, zaslala tento sešit. Je
to docela obyčejný sešit, je v něm však
1300 podpisů, vesměs kraslických občanů,
jimiž občané našeho města žádají
důrazně trvalý mír a okamžité
zastavení pokusů s jadernými a vodíkovými
zbraněmi.
Nyní, kdy už mi není možné získat
další podpisy pro nemoc dítěte, prožívám
opět seriál vzpomínek a dojmů, které
jsem získala v minulých dnech.
Je středa, 27. listopadu, docela obyčejný
den a přece tak významný, neboť byl
vyhlášen jako den protestu a boje proti atomové
a vodíkové válce. Zástupci dělnických
a komunistických stran 64 zemí se v Moskvě
sešli, aby podepsali Manifest míru. Toho dne jsem
pozorně poslouchala rozhlas a četla bedlivě
noviny. Slyšela jsem výzvu Ústředního
výboru obránců míru a přemýšlela
jsem o tom, čím já, prostá žena
z domácnosti, mohu přispět k upevnění
míru?
Večer jsem byla již rozhodnuta, vzala jsem tento sešit
a šla za lidmi. Dům od domu a byt za bytem. Domnívala
jsem se, že snad někde budu muset lidi přesvědčovat
o tom, jak důležitý je pro nás pro každého
mír. Ale věřte, mé obavy byly zbytečné,
neboť lidé jsou si vědomi, jak vysokou cenu
má mír.
Vždyť každý z nás má ještě
v paměti hrůzy z poslední války a
proto nemůžeme ve jménu našich dětí
a celé příští generace souhlasit
s politikou západních mocipánů.
Ať jsme přišly kamkoliv, neboť pro další
dny jsem získala mladou soudružku Bož. Minksovou,
všude nás lidi přijímali s takovou samozřejmostí
a ochotně, s láskou a úctou psali svá
jména do řádků tohoto prostého
sešitu.
A tak i já, prostá žena a matka, připojuji
svůj protest proti všemu zhoubnému zlu, které
vychází od západu.